Kazuo Ishiguro - Kazuo Ishiguro
Kazuo Ishiguro | |
---|---|
![]() Ishiguro ve Stockholmu v prosinci 2017 | |
Nativní jméno | 石 黒 一 雄 カ ズ オ ・ イ シ グ ロ |
narozený | Nagasaki, Japonsko | 8. listopadu 1954
obsazení |
|
Národnost | Angličtina |
Státní občanství | Japonsko (do roku 1983) Velká Británie (od roku 1983) |
Vzdělávání | |
Doba | 1981 – dosud |
Žánr |
|
Pozoruhodné práce | |
Pozoruhodné ceny |
|
Manželka | Lorna MacDougall (m. 1986) |
Děti | Naomi Ishiguro (b. 1992) |
Sir Kazuo Ishiguro Ó BÝT FRSA FRSL (/k…ˈzuːoʊˌɪʃɪˈɡ.roʊ,ˈk…zuoʊ-/; narozen 8. listopadu 1954) je britský prozaik, scenárista a spisovatel povídek. Narodil se v Nagasaki, Japonsko, a přestěhoval se do Anglie v roce 1960, když mu bylo pět.
Ishiguro je jedním z nejslavnějších současných autorů beletrie v anglicky mluvícím světě. Získal čtyři Cena Man Booker nominací a v roce 1989 získal cenu za svůj román Pozůstatky dne. Ishiguro román 2005, Nikdy mě nenech odejít, byl pojmenován Čas jako nejlepší román roku a byl zařazen do seznamu 100 nejlepších anglických románů vydaných v letech 1923 až 2005.
V roce 2017 Švédská akademie udělil Ishiguro Nobelova cena za literaturu, popisující jej ve své citaci jako spisovatele „který v románech velké emoční síly odhalil propast pod naším iluzorním smyslem pro spojení se světem“.[1]
Časný život
Ishiguro se narodil v Nagasaki, Japonsko, 8. listopadu 1954, syn Shizuo Ishiguro, fyzický oceánograf a jeho manželka Shizuko.[2] Ve věku pěti let[3] Ishiguro a jeho rodina opustili Japonsko a přestěhovali se do Guildford, Surrey, protože jeho otec byl pozván k výzkumu v Národním oceánografickém institutu (nyní Národní oceánografické centrum ).[2][4][5] K návštěvě Japonska se vrátil až v roce 1989, téměř o 30 let později, kdy byl účastníkem Japonská nadace Program krátkodobých návštěvníků.
V rozhovoru s Kenzaburō Ōe Ishiguro uvedl, že japonská prostředí jeho prvních dvou románů byla imaginární: „Vyrostl jsem s velmi silným obrazem v mé hlavě této jiné země, velmi důležité jiné země, ke které jsem měl silné emocionální pouto ... V Anglii jsem byl po celou dobu vytvářel tento obrázek v mé hlavě, imaginární Japonsko. “[3]
Ishiguro, který byl popsán jako Britská asijská autor,[6] vysvětleno v a BBC rozhovor jak vyrůstá v a Japonská rodina ve Velké Británii bylo pro jeho psaní zásadní, protože mu umožnilo vidět věci z jiné perspektivy než mnoho jeho anglických vrstevníků.[7]
Navštěvoval základní školu Stoughton a poté Woking County Grammar School v Surrey.[2] Po ukončení školy si vzal mezera rok a cestoval po Spojených státech a Kanadě, celou dobu psal deník a odesílal demo pásky nahrát společnosti.[2][8]
V roce 1974 zahájil studium na University of Kent v Canterbury, kterou ukončil v roce 1978 a Bakalář umění (vyznamenání) v Angličtina a filozofie.[2] Poté, co strávil rok psaním beletrie, pokračoval ve studiu na University of East Anglia kde studoval u Malcolm Bradbury a Angela Carterová, a získal a Master of Arts v kreativní psaní v roce 1980.[2][4] Jeho práce se stala jeho prvním románem, Bledý pohled na kopce, publikovaný v roce 1982.[9]
Stal se Občan UK v roce 1983.[10]
Literární kariéra
![]() | Tato sekce obsahuje příliš mnoho nebo příliš zdlouhavé nabídky pro encyklopedický záznam.Prosince 2017) ( |
Ishiguro umístil své první dva romány v Japonsku; v několika rozhovorech však prohlásil, že má málo znalostí japonského psaní a že se jeho díla velmi podobají Japonská beletrie.[11] V rozhovoru v roce 1989, když diskutoval o svém japonském dědictví a jeho vlivu na jeho výchovu, uvedl: „Nejsem úplně jako Angličané, protože mě vychovali japonští rodiče v japonsky mluvícím domě. Moji rodiče ( ...) cítil odpovědnost za udržování kontaktu se mnou Japonské hodnoty. Mám odlišné pozadí. Myslím jinak, moje perspektivy jsou trochu jiné. “[12] Když byl dotázán na jeho totožnost, řekl:
Lidé nejsou dvě třetiny jedna věc a zbytek něco jiného. Temperament, osobnost nebo vyhlídky se tak úplně nerozdělí. Bity se neoddělují jasně. Nakonec skončíte legrační homogenní směsí. To je něco, co bude ve druhé polovině století běžnější - lidé se smíšeným kulturním zázemím a smíšeným rasovým zázemím. Takhle jde svět.[12]
V rozhovoru z roku 1990 Ishiguro řekl: „Kdybych psal pod pseudonymem a přiměl někoho jiného, aby mi pózoval pro fotografie z bundy, jsem si jist, že by nikoho nenapadlo říci:„ Ten chlap mi připomíná toho japonského spisovatele. ““[11] Ačkoli někteří japonští spisovatelé měli na jeho psaní vzdálený vliv -Jun'ichirō Tanizaki je ten, který nejčastěji cituje - Ishiguro uvedl, že japonské filmy, zejména filmy z Yasujirō Ozu a Mikio Naruse, byly významnější vliv.[13]

Některé Ishigurovy romány se odehrávají v minulosti. Nikdy mě nenech odejít má sci-fi kvality a futuristický tón; odehrává se však v 80. a 90. letech a odehrává se v paralelní svět velmi podobné tomu našemu. Jeho čtvrtý román, Unconsoled, se odehrává v nejmenovaném Středoevropský město. Pozůstatky dne je umístěn ve velkém venkovský dům z Anglický pán v období kolem druhá světová válka.[14]
Umělec plovoucího světa se odehrává v nejmenovaném japonském městě během Okupace Japonska Následující kapitulace národa v roce 1945. Vypravěč je nucen se smířit se svou rolí v druhá světová válka. Zjistí, že je obviňován nová generace kteří ho obviňují, že je součástí Japonsko zavádějící zahraniční politiku a je nucen čelit ideálům EU moderní doba v zastoupení jeho vnuka. Ishiguro o své volbě časového období řekl: „Mám sklon přitahovat předválečné a poválečné prostředí, protože mě zajímá testování této hodnoty a ideálů a lidé musí čelit představě, že jejich ideály nebyly Před testem to nebylo to, co si mysleli, že jsou. “[12]
S výjimkou Buried Giant, Ishigurovy romány jsou psány v příběh z pohledu první osoby styl.[15]
Ishigurovy romány často končí bez rozlišení. Problémy, s nimiž se jeho postavy potýkají, jsou pohřbeny v minulosti a zůstávají nevyřešeny. Ishiguro tak končí mnoho ze svých románů s poznámkou melancholické rezignace. Jeho postavy přijímají svou minulost a to, kým se staly, obvykle zjišťují, že tato realizace přináší útěchu a končí duševní úzkosti. Lze to považovat za literární reflexi Japonský nápad z mono neví.[původní výzkum? ] Ishiguro se počítá Dostojevskij a Proust mezi jeho vlivy. Jeho díla byla také přirovnávána k Salman Rushdie, Jane Austen, a Henry James, ačkoli Ishiguro sám tato srovnání odmítá.[16]
V roce 2017 byl Ishiguro oceněn Nobelova cena za literaturu, protože „v románech s velkou emocionální silou odhalil propast pod naším iluzorním smyslem pro spojení se světem“.[1] V reakci na obdržení ocenění, Ishiguro uvedl:
Je to velkolepá pocta, hlavně proto, že to znamená, že jsem ve stopách největších autorů, kteří žili, takže je to skvělá pochvala. Svět je ve velmi nejistém okamžiku a já bych doufal, že všechny Nobelovy ceny budou silou pro něco pozitivního ve světě, jaký je v tuto chvíli. Budu hluboce dojatý, pokud se mi nějakým způsobem podaří v letošním roce přispět k jisté pozitivní atmosféře ve velmi nejisté době.[9]
V rozhovoru po vyhlášení Nobelovy ceny Ishiguro řekl: „Vždy jsem během své kariéry říkal, že i když jsem v této zemi vyrostl a jsem v této zemi vzdělaný, je to velká část mého způsobu pohledu na světě je můj umělecký přístup japonský, protože mě vychovali japonští rodiče, mluvící v japonštině „a„ Vždy jsem se díval na svět očima svých rodičů. “[17][18]
Dne 7. února 2019 obdržel Ishiguro a rytířství za zásluhy o literaturu.[19]
Hudební dílo
Ishiguro napsal pro jazzovou zpěvačku několik písní Stacey Kent se saxofonistou Jim Tomlinson Kentův manžel. Ishiguro přispěl texty na Kentovo album nominované na Grammy 2007 Snídaně v ranní tramvaji,[20] včetně její titulní skladby, jejího alba z roku 2011, Dreamer in Concert, její album z roku 2013 Měnící se světla,[21] a její album z roku 2017, Vím, že sním. Ishiguro také napsal poznámky k nahrávce k albu Kenta z roku 2003, Opět zamilován.[22] Ishiguro se poprvé setkala s Kentem poté, co si vybral její nahrávku „To mi nemohou vzít „jako jeden z jeho Disky na pouštním ostrově v roce 2002 a Kent ho následně požádal, aby pro ni napsal.
Ishiguro o svém lyrickém psaní řekl, že „u intimní, důvěřivé písně z pohledu první osoby nesmí být smysl na stránce soběstačný. Musí to být šikmé, někdy musíte číst mezi řádky“ a že toto realizace měla na jeho psaní beletrie „obrovský vliv“.[23]
Osobní život
Ishiguro je ženatý s Lornou MacDougallovou, sociální pracovnicí, od roku 1986.[24] Setkali se v západním Londýně Cyrenians charita bezdomovectví v Notting Hill, kde Ishiguro pracoval jako přesídlovací pracovník. Pár žije v Londýně.[25] Jejich dcera, Naomi Ishiguro, věnuje se také kariéře jako autor.[26]
Ishiguro napsal ve svém stanovisku „že Spojené království nyní velmi pravděpodobně zanikne“ Brexit.[27]
Sám sebe popisuje jako „vážného cinephile "a" velký obdivovatel Bob Dylan ",[28] držitel ceny Nobelovy literatury za rok 2016.
Ocenění
- 1982: Winifred Holtby Pamětní cena za Bledý pohled na kopce[4]
- 1983: Publikováno v Granta Nejlepší vydání mladých britských romanopisců[29]
- 1986: Whitbreadova cena pro Umělec plovoucího světa[4]
- 1989: Booker Prize pro Pozůstatky dne[4]
- 1993: Publikováno v Granta Nejlepší vydání mladých britských romanopisců[30]
- 1995: důstojník Řád britského impéria[4]
- 1998: Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres[4]
- 2005: Nikdy mě nenech odejít pojmenováno Čas seznam 100 největších románů v anglickém jazyce od vzniku časopisu v roce 1923.[31]
- 2008: Časy zařadil Ishiguro na 32. místo na seznamu „50 největších britských spisovatelů od roku 1945“.[32]
- 2017: Nobelova cena za literaturu[1]
- 2017: Americká akademie úspěchu Ocenění Zlatá deska[33]
- 2018:
Řád vycházejícího slunce, 2. třída, zlatá a stříbrná hvězda
Až na Bledý pohled na kopce a Buried Giant, všechny Ishigurovy romány a jeho sbírka povídek byly nominovány na hlavní ocenění.[4] Nejvýznamněji Umělec plovoucího světa, Když jsme byli sirotky, a Nikdy mě nenech odejít byli všichni do užšího výběru pro Bookerovu cenu. Uniklá zpráva ze zasedání rozhodčího výboru odhalila, že se výbor rozhodoval mezi nimi Nikdy mě nenech odejít a John Banville Moře před udělením ceny druhému.[34][35]
Funguje
Romány
- Bledý pohled na kopce (1982)[36]
- Umělec plovoucího světa (1986)[36]
- Pozůstatky dne (1989)[36]
- Unconsoled (1995)[36]
- Když jsme byli sirotky (2000)[36]
- Nikdy mě nenech odejít (2005)[36]
- Buried Giant (2015)[36][37]
- Klára a slunce (2021)[38]
Povídkové sbírky
Scénáře
- Profil Arthura J. Masona (televizní film pro Kanál 4 )[25] (1984)
- Gurmán (televizní film pro Channel 4) (1987)
- Nejsmutnější hudba na světě (2003)[36]
- Bílá hraběnka (2005)[36]
Krátká beletrie
- „Zvláštní a někdy smutek“, „Čekání na J“ a „Otrávení“ (v angličtině) Úvod 7: Příběhy nových autorů, 1981)[36]
- „Rodinná večeře“ (v angličtině) Firebird 2: Psaní dnes, 1983)[36]
- "Léto po válce" (v Granta 7, 1983)[39][36]
- "Říjen 1948" (v Granta 17, 1985)[40][36]
- "Vesnice po setmění" (v Newyorčan 21. května 2001)[41][36]
Text
- „The Ice Hotel“; „Přál bych si, abych mohl cestovat znovu“; „Breakfast on the Morning Tram“ a „So Romantic“; Jim Tomlinson / Kazuo Ishiguro, dál Stacey Kent album nominované na Grammy 2007, Snídaně v ranní tramvaji.[20]
- „Milovníci pohlednic“; Tomlinson / Ishiguro, na Kentově albu Dreamer in Concert (2011).
- „Léto jsme překročili Evropu v dešti“; „Číšníku, číšníku“ a „Měnící se světla“; Tomlinson / Ishiguro, na Kentově albu Měnící se světla (2013).[21]
- "Rychlovlak"; „The Changing Lights“ a „The Ice Hotel“; Tomlinson / Ishiguro, na Kentově albu I Know I Dream: The Orchestral Sessions (2017).
- „The Ice Hotel“; Tomlinson / Ishiguro - Quatuor Ébène, představovat Stacey Kent, na albu Brazílie (2013).
Reference
- ^ A b C „Nobelova cena za literaturu 2017 - tisková zpráva“. Nobelova cena. Citováno 5. října 2017.
- ^ A b C d E F Lewis, Barry (2000). Kazuo Ishiguro. Manchester University Press.
- ^ A b Oe, Kenzaburo (1991). „Romanopisec v dnešním světě: konverzace“. hranice 2. 18 (3): 110.
- ^ A b C d E F G h „Kazuo Ishiguro“. British Council. Citováno 15. února 2012.
- ^ „Modelování oceánů“. Science Museum Group. Citováno 7. října 2017.
- ^ Tamara S. Wagner (2008). „Vytržení Cadavers of Hills“. V Neil Murphy; Wai-Chew Sim (eds.). British Asian Fiction: Framing the Contemporary. Cambria Press. str. 165. ISBN 978-1604975413.
Britským asijským autorům se líbí Timothy Mo nebo Kazuo Ishiguro.
- ^ „Kazuo Ishiguro zůstává v klidu uprostřed šílenství Nobelovy ceny“. BBC. 6. října 2017.
- ^ "Sir Kazuo Ishiguro životopis a rozhovor". www.achievement.org. Americká akademie úspěchu.
- ^ A b „Kazuo Ishiguro: Nobelova cena za literaturu je‚ velkolepá pocta'". BBC novinky. 5. října 2017. Citováno 5. října 2017.
- ^ Wroe, Nicholas (19. února 2005). "Profil: Kazuo Ishiguro". Opatrovník. Citováno 7. října 2017.
- ^ A b Vorda, Allan; Herzinger, Kim (1994). „Stuck on the Margins: An Interview with Kazuo Ishiguro“. Tváří v tvář: Rozhovory se současnými romanopisci. Rice University Press. str. 25. ISBN 0-8926-3323-9.
- ^ A b C Swift, Graham (podzim 1989). „Kazuo Ishiguro“. BOMBARDOVAT. Citováno 12. ledna 2012.
- ^ Mason, Gregory (1989). "Rozhovor s Kazuo Ishiguro". Současná literatura. 30 (3): 336. doi:10.2307/1208408. JSTOR 1208408.
- ^ Beech, Peter (7. ledna 2016). „Pozůstatky dne Kazuo Ishiguro - subtilní mistrovské dílo tichého zoufalství“. Opatrovník. Citováno 6. října 2017.
- ^ Rushdie, Salmane (15. srpna 2014). „Salman Rushdie o Kazuovi Ishigurovi: Jeho legendární román Zbytky dne znovu vzkříšen“. Zeměkoule a pošta. Citováno 6. října 2017.
- ^ „Kazuo Ishiguro“. Opatrovník. 22. července 2008. Citováno 27. října 2015.
- ^ Johnson, Simon; Pawlak, Justyna (5. října 2017). „Míchání Kafky s Jane Austen: Ishiguro vyhrál Nobelovu literaturu“. Reuters.
- ^ „Nositel Nobelovy ceny Kazuo Ishiguro: Cena spojuje lidi na mezinárodní úrovni“. Večerní časy. 5. října 2017.
- ^ „Kazuo Ishiguro: Rytířství je součástí„ velkého milostného vztahu s Británií'". Irish Times. 7. února 2019.
- ^ A b Snídaně v ranní tramvaji na Veškerá muzika
- ^ A b Měnící se světla na Veškerá muzika
- ^ „Proč‚ snídaně v ranní tramvaji '? “. StaceyKent.com. Archivovány od originál dne 17. února 2012. Citováno 15. února 2012.
- ^ Kellaway, Kate (15. března 2015). „Kazuo Ishiguro: Sám jsem se kdysi choval jako hudebník. Ale ve skutečnosti jsem jedním z těch lidí, kteří mají manšestrové bundy a lokty.“. Opatrovník. Citováno 22. dubna 2015.
- ^ „Můj přítel Kazuo Ishiguro:‚ umělec bez ega s hluboce zakořeněnou vírou'". Opatrovník. 8. října 2017.
- ^ A b Wroe, Nicholas (19. února 2005). „Living Memories: Kazuo Ishiguro“. Opatrovník. ISSN 0261-3077. Citováno 6. října 2017.
- ^ Mabbott, Alastair (16. února 2020). „Recenze: Únikové cesty od Naomi Ishiguro“. The Herald. Glasgow. Citováno 16. června 2020.
- ^ Ishiguro, Kazuo (1. července 2016). "Kazuo Ishiguro o svých obavách o Británii po brexitu". Financial Times. Citováno 4. července 2016.
- ^ „Kazuo Ishiguro, nositel Nobelovy ceny za tyto zmatené časy“. Ekonom. 5. října 2017.
- ^ „Granta 7: Nejlepší z mladých britských romanopisců“. Archivovány od originál dne 18. května 2008. Citováno 6. května 2008.
- ^ „Granta 43: Best of Young British Novelists 2“. Archivovány od originál dne 11. května 2008. Citováno 6. května 2008.
- ^ „Největší anglické romány časopisu Time“. Časy. 5. ledna 2008. Citováno 19. února 2010.
- ^ „50 největších britských spisovatelů od roku 1945“. Časy. Londýn. 5. ledna 2008. Citováno 1. února 2010.
- ^ „Ocenění Golden Plate of the American Academy of Achievement“. www.achievement.org. Americká akademie úspěchu.
- ^ Gekoski, Ricku (12. října 2005). „Konečně vyhrála nejlepší kniha Booker“. Časy. Citováno 28. června 2010.
- ^ Gekoski, Rick (16. října 2005). „To jsou kritici na moři“. Věk. Citováno 28. června 2010.
Nakonec to přišlo k debatě mezi Moře a Nikdy mě nenech odejít.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Kazuo Ishiguro na Nobelprize.org
, zpřístupněno 28. dubna 2020
- ^ Furness, Hannah (4. října 2014). „Kazuo Ishiguro: Moje žena si myslela, že první koncept The Buried Giant je nesmysl“. The Daily Telegraph. Citováno 6. října 2017.
- ^ Flood, Alison (16. června 2020). „Kazuo Ishiguro ohlašuje nový román Klára a slunce“. Opatrovník. Citováno 16. června 2020.
- ^ Ishiguro, Kazuo (1. března 1983). "Léto po válce". Časopis Granta. Citováno 1. května 2018.
- ^ Ishiguro, Kazuo (1. září 1985). „Říjen 1948“. Časopis Granta. Citováno 1. května 2018.
- ^ Ishiguro, Kazuo (14. května 2001). „Vesnice po setmění“. Newyorčan. ISSN 0028-792X. Citováno 1. května 2018.
externí odkazy
- Kazuo Ishiguro archiv bydlí v Harry Ransom Center na University of Texas v Austinu
- Kazuo Ishiguro na British Council: Literatura
- Faber a Faberova stránka na Ishiguru
- Dialog mezi Kazuo Ishiguro a Kenzaburo Oe
- Seznam prací
- Hunnewell, Susannah (jaro 2008). „Kazuo Ishiguro, The Art of Fiction No. 196“. Pařížská revize. Jaro 2008 (184).
- Richards, Linda (říjen 2000). „Lednový rozhovor: Kazuo Ishiguro“. Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc) - 2005 rozhovor s Ishiguro v časopise Sigla
- Podcast Guardian Book Club 2006 s Ishigurem podle John Mullan
- 1989 „Případ nesprávného vnímání kultury“, profil na New York Times podle Susan Chira
- 2005 „Living Memories“, profil na Opatrovník Nicholas Wroe
- NHK WORLD (prosinec 2017). Exkluzivní rozhovor s Kazuo Ishiguro
- Kazuo Ishiguro na Nobelprize.org
včetně Nobelovy přednášky 7. prosince 2017 Můj večer dvacátého století - a další malé průlomy