Richard Pevear a Larissa Volokhonsky - Richard Pevear and Larissa Volokhonsky - Wikipedia

Richard Pevear a Larissa Volokhonsky jsou literární překladatelé, kteří jsou nejlépe známí svými překlady klasické ruské literatury do angličtiny. Jednotlivě Pevear také překládal do angličtiny díla z francouzštiny, italštiny a řečtiny. Společné překlady páru byly nominovány třikrát a dvakrát zvítězily Klubová cena za PEN / Book-of-the-Měsíc (pro Tolstého Anna Karenina a Dostojevského Bratři Karamazovi ). Jejich překlad Dostojevského Idiot také vyhrál první cenu za překlad Efima Etkinda.

Richard Pevear

Richard Pevear se narodil v roce Waltham, Massachusetts, 21. dubna 1943. Pevear získal titul B.A. stupně od Allegheny College v roce 1964 a magisterský titul z University of Virginia v roce 1965. Vyučoval na University of New Hampshire, Cooper Union, Mount Holyoke College, Columbia University a University of Iowa. V roce 1998 nastoupil na fakultu Americká univerzita v Paříži (AUP), kde vyučoval kurzy ruské literatury a překladu. V roce 2007 byl na AUP jmenován významným profesorem srovnávací literatury a v roce 2009 se stal emeritním významným profesorem. Kromě překladu ruských klasiků Pevear překládal také z francouzštiny (Alexandre Dumas, Yves Bonnefoy, Jean Starobinsky), italštiny (Alberto Savinio), španělštiny a řečtiny (Aias, Sophokles, ve spolupráci s Herbem Golderem). Je také autorem dvou básnických knih (The Night Talk a Exchanges). Pevear je známý především svou prací ve spolupráci s Larissou Volokhonskou na překladu ruské klasiky.

Larissa Volokhonsky

Larissa Volokhonsky (ruština: Лариса Волохонская) se narodil v židovské rodině v Leningrad, Nyní Petrohrad, dne 1. října 1945. Poté, co vystudoval Leningradská státní univerzita s diplomem z matematické lingvistiky pracovala na Ústavu mořské biologie (Vladivostok) a hodně cestovala na Sachalinském ostrově a Kamčatce (1968-1973). Volokhonsky emigrovala do Izraele v roce 1973, kde žila dva roky. Poté, co se přestěhovala do Spojených států v roce 1975, studovala na Škola božství Yale (1977-1979) a v Pravoslavný teologický seminář svatého Vladimíra (1979-1981), kde jejími profesory byli pravoslavní teologové Alexander Schmemann a John Meyendorff. Studium teologie ukončila diplomem Master of Divinity z Yale University. Spolupráci se svým manželem Richardem Pevearem zahájila v roce 1985. Larissa Volokhonsky přeložila z angličtiny do ruštiny „For the Life of the World“ autor Alexander Schmemann (RBR, Inc, 1982) a „Úvod do patristické teologie“ od John Meyendorff (RBR, Inc, 1981) Oba překlady jsou v Rusku stále v tisku. Spolu s Richardem Pevearem přeložila do angličtiny poezii a prózu svého bratra, Anri Volokhonsky (publikováno v: Modern Poetry in Translation, New series. Ed. Daniel Weissbort. Vol 10, Winter 196, Grand Street, Spring 1989, ed. Ben Sonnenberg ). Spolu s Emily Grossholz přeložila několik básní Olga Sedáková (Hudson Review, sv. 61, vydání 4, zima 2009). Volokhonsky je známá především díky své práci ve spolupráci s Richardem Pevearem na překladu ruských klasiků.

Spolupráce

Volokhonsky se setkal s Pevearem ve Spojených státech v roce 1976 a o šest let později se vzali.[1] Pár nyní žije v Paříži a má dvě trojjazyčné děti.[2]

Pevear a Volokhonsky začali spolupracovat, když Pevear četl Dostojevského Bratři Karamazovi a Volokhonsky si všiml, co považovala za nedostatečnost překladu David Magarshack. Výsledkem bylo, že pár spolupracoval na vlastní verzi a vytvořil tři ukázkové kapitoly, které zaslali vydavatelům. Byli odmítnuti Random House a Oxford University Press ale dostal podporu od řady slovanských učenců a byl nakonec přijat North Point Press, malé nakladatelství v San Francisco kdo jim zaplatil zálohu 1 000 $.[3] To pokračovalo vyhrát Klubová cena za PEN / Book-of-the-Měsíc.[4] Jejich překlad Anna Karenina vyhrál další cenu za překlad PEN / BOMC. Oprah Winfrey zvolil tento překlad Anna Karenina jako výběr pro její „Oprah's Book Club“ v jejím televizním programu, což vedlo k výraznému zvýšení prodeje tohoto překladu a výraznému zvýšení uznání u Pevear a Volokhonsky.[5][6] Jejich překlad Dostojevského Idiot získal první cenu za překlad Efima Etkinda udělenou Evropskou univerzitou v Petrohradě.

Tým manžela a manželky pracuje ve dvou krocích: Volokhonsky připravuje anglickou verzi původního textu, snaží se co nejpřesněji sledovat ruskou syntaxi a stylistické zvláštnosti, a Pevear tuto verzi promění v leštěnou a stylisticky vhodnou angličtinu. Pevear různě popsal jejich pracovní postup takto:

„Larissa to projde a vznáší otázky. A pak to znovu projdeme. Vyrábím další verzi, kterou přečte oproti originálu. Projdeme to ještě jednou a pak si to přečteme ještě dvakrát jako důkaz.“[7]

„Nejprve pracujeme samostatně. Larissa vytváří kompletní koncept, který co nejpřesněji sleduje originál, s mnoha okrajovými komentáři a postřehy. Z toho plus původní ruský jazyk vytvářím svůj vlastní kompletní koncept. Poté úzce spolupracujeme, abychom dorazili na třetím návrhu, u kterého provádíme naše „konečné“ revize. “[8]

Volokhonsky a Pevear byli dotazováni na umění překladu pro Nápady, dlouhý běh Kanadská vysílací společnost (CBC) rozhlasový dokument. Jednalo se o třídílný program s názvem „Jinými slovy“, který zahrnoval diskuse s mnoha předními překladateli. Program byl podcast v dubnu 2007. Jejich překlad filmu Leva Tolstého Válka a mír byla zveřejněna dne 16. října 2007 autorem Alfred A. Knopf.[9][10] To bylo předmětem měsíční diskuse na stránce „Čítárna“ v Recenze knihy New York Times.[11] Dne 18. října 2007 se objevili ve veřejné knihovně v New Yorku v rozhovoru s Keithem Gessenem, aby oslavili publikaci.[12]

Jejich překlad z roku 2010 Boris Pasternak je Doktor Živago setkal se s nepříznivou kritikou Pasternakovy neteře, Ann Pasternak Slater, v recenzi knihy pro Opatrovník,[13] ale vysloužil si pochvalu za „mocnou věrnost“ od Angely Livingstoneové v The Times Literary Supplement.[14]

Jejich překlad Svetlana Alexievič kniha Unwomanly Face of War: A Oral History of Women in World War II byla zveřejněna v roce 2017.

Recepce

Zatímco Pevear a Volokhonsky získali ocenění za své překlady a těšili se úspěchu ve vydavatelském průmyslu, jejich práce nezůstala bez kritiky. Zápis The New York Review of Books v roce 2016 kritik Janet Malcolm tvrdili, že Pevear a Volokhonsky „založili průmysl, který bere vše, co je v jejich rukou, napsáno v ruštině a vkládáno do ploché, trapné angličtiny“.[15] Ostatní překladatelé vyjádřili podobnou kritiku, a to jak v Rusku[16] a v anglicky mluvícím světě. Slavistický vědec Gary Saul Morson napsal v Komentář že překlady Pevear a Volokhonsky „berou slavná díla a redukují je na trapné a nevzhledné zmatky“.[17] Kritika byla zaměřena na nadměrnou doslovnost překladů páru a vnímání, že jim chybí původní tón autorů.[16][17]

Bibliografie

Připsáno Pevearovi a Volokhonskému

Fjodor Dostojevskij

Svetlana Alexievič

  • Unwomanly Face of War (2017)

Michail Bulgakov

Nikolai Gogol

Nikolai Leskov

  • The Enchanted Wanderer: and Other Stories (2013)

Boris Pasternak

Alexander Puškin

  • Romány, příběhy, cesty: Kompletní próza Alexandra Puškina (2016)

Lev Tolstoj

Anton Čechov

  • Vybrané příběhy Antona Čechova (2000) - celkem 30 povídek. ISBN  0-553-38100-8
  • Kompletní krátké romány (2000)
  • Třešňový sad (2015) s Richard Nelson
  • Strýček Váňa s Richard Nelson, která měla premiéru 10. února 2018 v Staré divadlo Globe,[18]
  • Racek (2017) s Richard Nelson
  • Tři sestry (2020) s Richard Nelson
  • Padesát dva příběhy (2020) - 52 Předchozí nepřeložené příběhy

Ivan Turgeněv

Matka Maria Skobtsova

  • Základní spisy (2002)

Připsán Pevearovi

Pevear také přeložil Alexandre Dumas ' rezervovat Tři mušketýři (Francouzština: Les Trois Mousquetaires), v úvodu komentující, že většina moderních překladů, které jsou dnes k dispozici, jsou „učebnicovými příklady špatných překladatelských postupů“, které „dávají jejich čtenářům extrémně zkreslenou představu o Dumasově psaní“.[19]

Poznámky

  1. ^ Trachtenberg, Jeffrey A. "Překlad Tolstého", Wall Street Journal, 17. listopadu 2009. Citováno 2011-02-28.
  2. ^ Abramovič, Alex. „Překladatelé z ruštiny do angličtiny udělali z hvězd Oprah hvězdy“, Newsday článek, 31. července 2004, reprodukováno v EIZIE. Citováno 2011-02-27.
  3. ^ Remnick, David (7. listopadu 2005). „Překladové války“. Newyorčan. Citováno 2018-12-15.
  4. ^ Wagner, Vit (15. prosince 2007). „Zmínka o Oprah se promítá do úspěchu“. Hvězda. Toronto. Citováno 2008-04-23.
  5. ^ Wyatt, Edward (7. června 2004). „Tolstého překladatelé zažívají účinek Oprah“. New York Times. Citováno 2008-04-23.
  6. ^ Remnick, David (7. listopadu 2005). „Překladové války“. Newyorčan. Citováno 2008-04-23.
  7. ^ „Eizie - Richard Pevear a Larissa Volokhonsky“. Citováno 2007-05-26.
  8. ^ Pevear, Richard (14. října 2007). „Tolstého transparentní zvuky“. New York Times. Citováno 2008-04-23.
  9. ^ Wood, James (26. listopadu 2007). "Jak Válka a mír Práce ". Newyorčan. Citováno 2008-04-23.
  10. ^ „Random House Academic Resources“. Citováno 2007-04-20.
  11. ^ Tanenhaus, Sam (10.10.2007). „Vítejte - studovna - nedělní recenze knihy - blog New York Times“. The New York Times. Citováno 2008-09-10.
  12. ^ „Richard Pevear a Larissa Volokhonsky v rozhovoru s Keithem Gessenem slaví nový překlad války a míru“. Veřejná knihovna v New Yorku.
  13. ^ Slater, Ann Pasternak (06.11.2010). „Znovu čtení: Doktor Živago - The Guardian“. Opatrovník. Citováno 2011-07-09.
  14. ^ Livingstone, Angela, (24. 6. 2011), což znamená každé jeho slovo. TLS.
  15. ^ Malcolm, Janet (2016-06-23). "Ponožky". The New York Review of Books. ISSN  0028-7504. Citováno 2019-08-29.
  16. ^ A b http://www.thinkaloud.ru/feature/berdy-lan-PandV-e.html Sladká vůně úspěchu? Ruská klasika v překladu R. Pevear a L. Volokhonsky M. Berdy, V. Lanchikov
  17. ^ A b Morson, Gary Saul. "Pevearsion ruské literatury " (Archiv ). Komentář. 1. července 2010. Citováno dne 19. července 2015.
  18. ^ Hebert, James (7. února 2018). „S čerstvým pohledem na„ strýčka Váňu “přináší Old Globe do konverzace něco nového.“. San Diego Union Tribune. Citováno 18. února 2018.
  19. ^ Dumas, Alexandre Tři mušketýři, Penguin Classics Deluxe Edition, „Poznámka k překladu“, strana xxi

externí odkazy