Prix Goncourt - Prix Goncourt
| Prix Goncourt | |
|---|---|
 | |
| Oceněn pro | „nejlepší a nejnápaditější próza roku“ |
| datum | Listopad, výroční |
| Země | Francie |
| Předložený | Académie Goncourt |
| Poprvé oceněn | 1903 |
| webová stránka | academie-goncourt.fr |
The Prix Goncourt (francouzština: Le prix Goncourt, IPA:[lə pʁi ɡɔ̃kuʁ], Goncourtova cena) je cena v Francouzská literatura, dané akademie Goncourt autorovi „nejlepší a nejnápaditější prózy roku“. Udělují se také čtyři další ceny: cena Goncourt du Premier Roman (první román), cena Goncourt de la Nouvelle (krátký příběh), cena Goncourt de la Poésie (poezie) a cena Goncourt de la Biographie (životopis). Z „velké šestky“ francouzských literárních cen je Prix Goncourt nejznámější a nejprestižnější.[1] Dalšími významnými literárními cenami jsou Grand Prix du roman de l'Académie française, Prix Femina, Prix Renaudot, Prix Interallié a Prix Médicis.[1]
Dějiny
Edmond de Goncourt, úspěšný autor, kritik a vydavatel, odkázal svůj majetek na založení a údržbu akademie Goncourt.[2] Na počest svého bratra a spolupracovníka Jules Alfred Huot de Goncourt (1830–1870) uděluje akademie od prosince 1903 každý prosinec Prix Goncourt.[2] Porota, která určuje vítěze, se schází u Drouant restaurace v listopadu, aby se rozhodla.[3] Mezi významné vítěze ceny patří Marcel Proust (Hledání ztraceného času ), Simone de Beauvoir (Mandarinky ), André Malraux (Mužský osud ) a Marguerite Duras (Milenec ).[2]
Cena byla původně založena, aby poskytla talentovaným novým autorům peněžní ocenění, které by jim umožnilo napsat druhou knihu.[4] Dnes má Goncourt částku tokenové ceny (přibližně 10 eur), přibližně stejnou částku jako v roce 1903, a tak prestiž ceny nebyla vysvětlena nikoli kvůli peněžní hodnotě ceny, ale „ve smyslu ohromný prodej knih, který ovlivňuje: vítěz Goncourtu se stává okamžitým milionářem. “[5]
V roce 1987 Prix Goncourt des Lycéens byla založena jako spolupráce mezi akademie Goncourt, francouzské ministerstvo školství a Fnac, prodejce knih, hudby a filmů.
The Prix Renaudot je vyhlášen na stejném ceremoniálu jako Prix Goncourt. Stalo se známým jako cena na druhém místě.[6]
Kontroverze
Během několika měsíců od první ceny v roce 1903 vytvořila „nepřátelskou protiocenu“ v podobě Prix Femina postavit se proti all-male porotě Goncourt s all-female porotou na Femina.[7]
Některá rozhodnutí o udělení ceny byla kontroverzní, slavným případem bylo rozhodnutí o udělení ceny v roce 1919 Marcel Proust; to se setkalo s rozhořčením, protože mnoho lidí na veřejnosti mělo pocit, že cena měla být udělena Roland Dorgelès pro Les Croix de bois, román o První světová válka.[8][9] Cena měla být udělena nadějným mladým autorům, zatímco Proust nebyl ve 48 letech považován za „mladého“ - nicméně Proust byl začínajícím autorem, což je jediný požadavek na způsobilost, věk je nedůležitý.[8][9]
V roce 1921 René Maran vyhrál Goncourt s Batouala, opravdový římský černoch, první francouzský román, který otevřeně kritizuje evropský kolonialismus v Africe.[10] Román způsobil „násilné reakce“ a byl zakázán ve všech francouzských koloniích.[10]
V roce 1932 byla cena kontroverzní, protože skončila Louis-Ferdinand Céline je Voyage au bout de la nuit pro Guy Mazeline je Les Loups.[11] Proces hlasování se stal základem knihy z roku 1992 Goncourt 32 podle Eugène Saccomano.[12]
Ačkoli cenu lze udělit autorovi pouze jednou, Romain Gary vyhrál dvakrát, v roce 1956 pro Les racines du ciel a znovu pod pseudonymem Émile Ajar v roce 1975 pro La vie devant soi.[13] Akademie Goncourt udělila cenu Ajarovi, aniž by znal jeho skutečnou identitu.[13] Následovalo období literárních intrik. Jako autor se po určitou dobu vydával syn Garyho bratrance Paul Pavlowitch. Gary později odhalil pravdu ve své posmrtné knize Vie et mort d'Émile Ajar.[13]
Vítězové
- Poznámky
- Úplný audit překladů: březen 2009[28]
- Úplný audit filmů: únor 2011[29]
- Datum překladu je první překlad, později mohou být k dispozici.
- Webové stránky Academie Goncourt se seznamem minulých vítězů.
Další ocenění
Kromě ceny Prix Goncourt za román získal Oscary čtyři další ceny za první román, povídku, biografii a poezii.
V březnu 2009 změnila akademie název ceny tím, že z názvu vypustila „bourses“ („stipendium“).[30][31] Může být zahrnuta předpona „prix“, například „Prix Goncourt de la Poésie“ (Goncourtova cena za poezii) nebo „Goncourt de la Poésie“ (Goncourt z poezie). Například: „Claude Vigée byl v roce 2008 oceněn Goncourt de la Poésie.“ Nebo „Claude Vigée vyhrál v roce 2008 cenu Goncourt de la Poésie“.
Oceněné tituly jsou:
| Název ceny před rokem 2009 | Název ceny po roce 2009 | Kategorie |
|---|---|---|
| Bourse Goncourt de la Biographie | Prix Goncourt de la Biographie | Životopis |
| Bourse Goncourt de la Nouvelle | Prix Goncourt de la Nouvelle | Krátký příběh |
| Bourse Goncourt du Premier Roman | Prix Goncourt du Premier Roman | Debutový román |
| Bourse Goncourt de la Poésie | Prix Goncourt de la Poésie | Poezie |
| Bourse Goncourt Jeunesse | ukončeno | Mladistvý |
Výherci jsou uvedeni níže.[32]
Prix Goncourt de la Biographie
Goncourtova cena za biografii. Oceněn ve spolupráci s městem Nancy.
- 1980 – Jean Lacouture, François Mauriac
- 1981 – Hubert Juin, Victor Hugo
- 1982 – Pierre Sipriot, René Depestre
- 1983 – Ghislain de Diesbach, Madame de Staël
- 1984 – Jeanne Champion, Suzanne Valadon
- 1985 – Georges Poisson, Laclos ou l'Obstination
- 1986 – Jean Canavaggio, Cervantes
- 1987 – Michel Surya, Georges Bataille, la mort à l'œuvre
- 1988 – Frédéric Vitoux, La Vie de Louis-Ferdinand Céline
- 1989 – Joanna Richardson, Judith Gautier
- 1990 – Pierre Citron, Giono
- 1991 – Odette Joyeux, Le Troisième œil, la vie de Nicéphore Niepce
- 1992 – Philippe Beaussant, Lully
- 1993 – Jean Bothorel, Louise de Vilmorin
- 1994 – David Bellos, Georges Perec
- 1995 – Henry Gidel, Les Deux Guitry
- 1996 – Anka Muhlstein, Astolphe de Custine
- 1997 – Jean-Claude Lamy, Prévert, les frères
- 1998 – Christian Liger, Le Roman de Rossel
- 1999 – Claude Pichois a Alain Brunet, Colette
- 2000 – Dominique Bona, Berthe Morisot
- 2001 – Laure Murat, La maison du docteur Blanche
- 2002 – Jean-Paul Goujon, Une Vie Secrète (1870–1925); Mille Lettres de Pierre Louÿs à Georges Louis (1890–1917)
- 2003 – Pierre Billard, Louis Malle
- 2004 – Claude Dufresne, Appelez-moi George Sand
- 2005 – Thibaut d'Anthonay, Jean Lorrain
- 2006 – Angie David, Dominique Aury
- 2007 - Patrice Locmant, Huysmans, le forçat de la vie
- 2008 - Jennifer Lesieur, Jack London
- 2009 – Viviane Forrester, Virginia Woolfová
- 2010 – Michel Winock, Madame de Stael
- 2011 – Maurizio Serra, Malaparte, vies et légendes
- 2012 – David Haziot, Le Roman des Rouart
- 2013 – Pascal Mérigeau, Jean Renoir
- 2014 – Jean Lebrun, Notre Chanel[33]
- 2015 – Jean-Christophe Attias, Moise křehký[34]
- 2016 – Philippe Forest, Aragon
- 2017 - Marianne a Claude Schopp, Dumas fils ou l'Anti-Œdipe
- 2018 - Denis Demonpion, Salinger intime
- 2019 - Frédéric Pajak, Manifeste incertain, svazek 7: Emily Dickinson, Marina Tsvetaïeva, l'immense poésie
Prix Goncourt de la Nouvelle
Goncourtova cena za povídky. Zahájeno v roce 1974 formou stipendií. Oceněn ve spolupráci s městem Štrasburk od roku 2001.
- 1974 – Daniel Boulanger, Fouette, Cochere!
- 1975 – S. Corinna Bille, La Demoiselle sauvage
- 1976 – Antoine Blondin, Quat'saisons
- 1977 – Henri Gougaud, Départements et Teritoroires d'outre-Mort
- 1978 – Christiane Baroche, Chambres, avec vue sur le passé
- 1979 – Andrée Chedid, Le Corps et le Temps
- 1980 – Guy Lagorce, Les Héroïques
- 1981 – Annie Saumont, Quelquefois dans les cérémonies
- 1982 – René Depestre, Alléluia pour une femme-jardin
- 1983 – Raymond Jean, Un fantasme de Bella B.
- 1984 – Alain Gerber, Les Jours de vin et de roses
- 1985 – Pierrette Fleutiaux, Metamorphoses de la reine
- 1986 – Jean Vautrin, Baby-boom
- 1987 – Noëlle Châtelet, Histoires de bouche
- 1988 – Jean-Louis Hue, Dernières Nouvelles du Père Noël
- 1989 – Paul Fournel, Les Athlètes dans leur tête
- 1990 – Jacques Bens, Nouvelles désenchantées
- 1991 – Rafaël Pividal, Le Goût de la katastrofa
- 1992 – Catherine Lépront, Trois gardiennes
- 1993 – Mariette Condroyer, Un après-midi plutôt gai
- 1994 – Jean-Christophe Duchon-Doris, Les Lettres du baron
- 1996 – Ludovic Janvier, En mémoire du lit
- 1997 – François Sureau, Le Sphinx de Darwin
- 1999 – Elvire de Brissac, Les anges d'en bas
- 2000 – Catherine Paysan, Les Désarmés
- 2001 – Stéphane Denis, Elle a maigri pour le festival
- 2002 – Sébastien Lapaque, Mythologie Française
- 2003 – Philippe Claudel, Les petites mécaniques
- 2004 – Olivier Adam, Passer l'hiver
- 2005 – Georges-Olivier Châteaureynaud, Připálte savant tabassé par deux klauni
- 2006 – Franz Bartelt, Le Bar des habitudes
- 2007 – Brigitte Giraud, L'Amour est très surestimé
- 2008 – Jean-Yves Masson, Ultimes vérités sur la mort du nageur
- 2009 – Sylvain Tesson, Une vie à coucher dehors
- 2010 – Éric-Emmanuel Schmitt, Koncert à la mémoire d'un ange
- 2011 – Bernardův komentář, Tout passe
- 2012 – Didier Daeninckx, L'Espoir en contrebande
- 2013 – Fouad Laroui, L'Étrange Affaire du pantalon de Dassoukine
- 2014 - Nicolas Cavaillès, Vie de monsieur Leguat[35]
- 2015 – Patrice Franceschi, Premiere personne du singulier[36]
- 2016 – Marie-Hélène Lafon, Histoires
- 2017 – Raphaël Haroche, Retourner à la mer
- 2018 – Régis Jauffret, Mikrofikce 2018
- 2019 – Caroline Lamarche, Nous sommes à la lisière
Prix Goncourt du Premier Roman
Goncourtova cena pro debutový román. Uděluje se ve spolupráci s městem Paříž.
- 1990 – Hélène de Monferrand, Les amies d'Héloïse
- 1991 – Armande Gobry-Valle, Iblis ou la défroque du had
- 1992 – Nita Rousseau, Les iris bleus
- 1993 – Bernard Chambaz, L'arbre de vies
- 1994 – Bernard Lamarche-Vadel, Veterináři
- 1995 – Florence Seyvos, Les zjevení
- 1996 – Yann Moix, Jásání versus le ciel
- 1997 – Jean-Christophe Rufin, L'abyssin
- 1998 – Shan Sa, Porte de la paix céleste
- 1999 - Nicolas Michel, Un revenant
- 2000 – Benjamin Berton, Sauvageons
- 2001 – Salim Bachi, Le chien d'Ulysse
- 2002 – Soazig Aaron, Le non-de Klara
- 2003 – Claire Delannoy, La guerre, l'Amérique
- 2004 – Françoise Dorner, La fille du rang derrière
- 2005 – Alain Jaubert, Val Paradis
- 2006 – Hédi Kaddour, Waltenberg
- 2007 – Frédéric Brun, Perla
- 2008 – Jakuta Alikavazovic, Sbor těkavý
- 2009 – Jean-Baptiste Del Amo, Une výchova libertin
- 2010 – Laurent Binet, HHhH
- 2011 – Michel Rostain, Le Fils
- 2012 – François Garde, Ce qu'il advint du sauvage blanc
- 2013 – Alexandre Postel, Un homme effacé
- 2014 – Frédéric Verger, Arden[37]
- 2015 – Kamel Daoud, Vyšetřování Meursault[38]
- 2016 – Joseph Andras, De nos frères žehná. Autor cenu odmítl.[39]
- 2017 – Maryam Madjidi, Marx et la poupée[40]
- 2018 - Mahir Guven, Grand Frère
- 2019 - Marie Gauthier, Soud vêtue
Prix Goncourt de la Poésie
| Francouzská literatura |
|---|
| podle kategorie |
| Francouzská literární historie |
| Francouzští spisovatelé |
|
| Portály |
|
Goncourtova cena za poezii. Založeno na odkazu Adrien Bertrand (Prix Goncourt v roce 1914). Cena je udělena za celou kariéru básníkovy kariéry.
- 1985 – Claude Roy
- 1986 - odloženo na 1987[41]
- 1987 – Yves Bonnefoy
- 1988 – Eugène Guillevic
- 1989 – Alain Bosquet
- 1990 – Charles Le Quintrec
- 1991 – Jean-Claude Renard
- 1992 – Georges-Emmanuel Clancier
- 1993 – nebyl udělen[41]
- 1994 – nebyl udělen[41]
- 1995 – Lionel Ray
- 1996 – André Velter
- 1997 – Maurice Chappaz
- 1998 – Lorand Gašpar
- 1999 – Jacques Réda
- 2000 – Liliane Wouters
- 2001 – Claude Esteban
- 2002 – Andrée Chedid
- 2003 – Philippe Jaccottet
- 2004 – Jacques Chessex
- 2005 – Charles Dobzynski
- 2006 – Alain Jouffroy
- 2007 – Marc Alyn
- 2008 – Claude Vigée
- 2009 – Abdellatif Laabi
- 2010 – Guy Goffette
- 2011 – Vénus Khoury-Ghata
- 2012 – Jean-Claude Pirotte
- 2013 – Charles Juliet
- 2014 – nebyl udělen
- 2015 – William Cliff[42]
- 2016 - Le Printemps des Poètes
- 2017 – Franck Venaille
- 2018 – Anise Koltz
- 2019 - Yvon Le Men
Bourse Goncourt Jeunesse
Cena goncrout pro dětskou literaturu. Uděluje se ve spolupráci s městem Fontvieille. Přerušeno po roce 2007.
- 1999 – Claude Guillot a Fabienne Burckel, Le fantôme de Shanghai
- 2000 – Eric Battut, Rouge Matou
- 2002 – Fred Bernard a François Roca, Jeanne a le Mokélé a Jesus Betz
- 2003 – Yvan Pommaux, Avant la Télé
- 2004 – Jean Chalon a Martine Delerm, Un arbre dans la lune
- 2005 – Natali Fortier, Lili Plume
- 2006 – Bernard du Boucheron a Nicole Claveloux, Un roi, une princezna a une pieuvre
- 2007 – Véronique Ovaldé a Joëlle Jolivet, La très petite Zébuline
Prix Goncourt des Lycéens
Viz také
- Prix Renaudot - oznámeno na stejném ceremoniálu jako Prix Goncourt, stalo se z něj něco jako cena na druhém místě.
- Prix Goncourt des Lycéens
- Grand Prix du roman de l'Académie française
- Seznam francouzských literárních cen
Pro komplexnější přehled a seznam literárních cen je k dispozici.
Poznámky a odkazy
Poznámky
- ^ Pseudonym of Émile Chénin
- ^ Udělena v roce 1916. Viz poznámka pod čarou.[14]
- ^ Viz poznámka pod čarou.[14]
- ^ Svazek 2 z Hledání ztraceného času
- ^ První cizinec, který vyhrál Prix Goncourt.
- ^ Publikováno a oceněno v roce 1946 kvůli druhé světové válce.
Literatura faktu. - ^ Odmítnutá cena.
- ^ Přeložené edice z let 1975 a 2012 jsou stejné jako Martin Sokolinsky.
- ^ Pravidla Prix Goncourt stanoví, že autor může vyhrát pouze jednou. Gary už vyhrál v roce 1956 pro Les racines du ciel. Nicméně od té doby La vie devant soi byla publikována pod pseudonymem Émile Ajar, akademie Goncourt udělila cenu bez znalosti skutečné identity autora. Jako autor se po určitou dobu vydával syn Garyho bratrance Paul Pavlowitch.
Reference
- ^ A b Unwin, Timothy (1997). "Úvod". Cambridge společník francouzského románu: od roku 1800 do současnosti. Cambridge University Press. str. xxii.
Literární ceny „velké šestky“ ve Francii mají mimořádně vysoký profil a jsou významně všechny udělovány za romány. Nejznámější a nejprestižnější je Prix Goncourt. Dalšími významnými literárními cenami jsou Grand Prix du Roman de l'Academie Francaise, Prix Femina (uděluje porota žen, i když ne nutně ženské romanopisce), Prix Renaudot, Prix Interallie a Prix Medicis.
- ^ A b C Burke, David (2008). Writers in Paris: Literary Lives in the City of Light. Kontrapunkt Stiskněte. str. 181. ISBN 9781593761578.
- ^ Glyn, Anthony (2000). Doprovodný průvodce po Paříži. Doprovodní průvodci. str.98. ISBN 9781900639200.
- ^ Sally J. Scholz (2005). Protiklady svobody: Filozofické eseje o mandarínkách Simone de Beauvoir. SUNY Stiskněte. str. 18. ISBN 9780791465608.
- ^ James F English (2009). Ekonomika prestiže: ceny, ceny a šíření kulturní hodnoty. Harvard University Press. str. 61. ISBN 9780674036536.
- ^ Hollier, Denis (1994). Nové dějiny francouzské literatury. Harvard University Press. str. 967. ISBN 9780674615663.
- ^ James F English (2009). Ekonomika prestiže: ceny, ceny a šíření kulturní hodnoty. Harvard University Press. str. 61. ISBN 9780674036536.
- ^ A b Rodic, Vesna (2008). Lyricism and Politics in Paul Valery's Poetry and Poetic Theory and in "La Nouvelle Revue Francaise", 1909–1939. ISBN 9781109096477.
- ^ A b Ashley, Katherine, vyd. (2004). „L'Attribution du prix Goncourt à Proust en 1919“. Prix Goncourt, 1902–2003: esenční kritika (francouzsky). Bern: Peter Lang.
- ^ A b Unwin, Timothy (1997). „Koloniální a postkoloniální frankofonní román“. Cambridge společník francouzského románu: od roku 1800 do současnosti. Cambridge University Press. str. 195.
- ^ Ashley, Katherine, vyd. (2004). Prix Goncourt, 1902–2003: esenční kritika (francouzsky). Bern: Peter Lang. str. 16. ISBN 9783039100187.
- ^ Lapaque, Sébastien (16. září 1999). Céline-Mazeline sur le ring. Le Figaro (francouzsky).
- ^ A b C Ashley, Katherine, vyd. (2004). „Avant offer“. Prix Goncourt, 1902–2003: esenční kritika (francouzsky). Bern: Peter Lang.
- ^ A b V roce 1914 nebylo kvůli válce uděleno žádné ocenění. V roce 1916 byly uděleny dvě ceny, jedno za rok 1916 (Barbusse) a jedno za rok 1914 (Bertrand).
- ^ Nène na IMDb
- ^ Raboliot na IMDb
- ^ Raboliot na IMDb
- ^ Un homme se penche sur son passé na IMDb
- ^ Les amants de rivière rouge na IMDb
- ^ L'Ordre na IMDb
- ^ Les grandes familles na IMDb
- ^ Léon Morin, prêtre na IMDb
- ^ Les eaux mêlées na IMDb
- ^ Quand la mer se do důchodu na IMDb
- ^ Přeložil David Dugan. Špinavá koza, číslo 18, str. 170 Archivováno 14. června 2009 v Wayback Machine.
- ^ La Nuit Sacrée na IMDb
- ^ Jednosměrná jízdenka na IMDb
- ^ Zdroje používané ke kontrole překladů: OpenLibrary.org, Amazon.com, LibraryThing.com
- ^ Zdroj používaný ke kontrole filmů: imdb.com
- ^ Autres prix décernés par l'Académie Goncourt
- ^ Les Goncourt surfent, Le Figaro, 29. ledna 2009
- ^ Autres prix décernés par l'Académie Goncourt: Lauréats
- ^ „Le Goncourt de la biographie à Jean Lebrun pour“ Notre Chanel"". lepoint.fr (francouzsky). AFP. 3. června 2014. Citováno 3. července 2015.
- ^ Eloy, Morgane (3. června 2015). „Jean-Christophe Attias, cena Goncourt de la biographie“. Le Figaro (francouzsky). Citováno 3. července 2015.
- ^ Marie-Christine Imbault (4. března 2014). „Le Goncourt de la Nouvelle récompense Nicolas Cavaillès“. livreshebdo.fr (francouzsky). Citováno 3. července 2015.
- ^ Auproux, Agathe (5. května 2015). „Le prix Goncourt de la nouvelle est attribué à Patrice Franceschi“. livreshebdo.fr (francouzsky). Citováno 3. července 2015.
- ^ Dargent, Françoise (4. března 2013). „Frédéric Verger, Goncourt du premier roman“. Le Figaro (francouzsky). Citováno 5. března 2014.
- ^ „Le Goncourt du premier roman 2015“. Academie Goncourt. 5. května 2015. Citováno 7. května 2015.
- ^ John Dugdale (21. května 2016). „Jak odmítnout prestižní literární cenu - průvodce pro etiketu pro vítěze“. Opatrovník. Citováno 3. prosince 2016.
- ^ „Le Goncourt du premier roman à Maryam Madjidi“. Éditions Attila. 3. května 2017. Citováno 3. května 2017.
- ^ A b C http://www.academie-goncourt.fr/?article=1358369616
- ^ Auproux, Agathe (5. května 2015). „Le prix Goncourt de la poésie Robert Sabatier est décerné à William Cliff“. Livres Hebdo (francouzsky). Citováno 3. července 2015.