Jean-Claude Pirotte - Jean-Claude Pirotte

Jean-Claude Pirotte
narozený(1939-10-20)20. října 1939
Namur, Belgie
Zemřel24. května 2014(2014-05-24) (ve věku 74)
obsazeníSpisovatel
básník
Malíř

Jean-Claude Pirotte (20 října 1939-24 května 2014) byl belgický spisovatel, básník a malíř.[1] Francouzský spisovatel, jeho román z roku 2006, Une adolescence en Gueldre, vyhrál Prix ​​des Deux Magots.

Život

Raná léta

Jean-Claude Pirotte se narodil v Namur pár měsíců po Německá armáda měl napadl a obsadil Belgii. Vyrostl poblíž Gembloux. Oba jeho rodiče byli učiteli jazyků. Během Druhá světová válka jeho otec pracoval s Odpor, ale Jean-Claude ho považoval za chladného a „vojenského“ vůči vlastní rodině.[2] Pirotte později řekl, že nenáviděl svého otce: zdroje zaznamenávají „umučené“ dětství.[3][4]

První volba povolání

První „oficiální“ publikací Pirotte byla kniha poezie s názvem „Goût de cendre“ (Chuť uhlíků), publikovaný v roce 1963. Navzdory očekáváním těch, kteří ho v té době znali, studoval právo, nicméně v letech 1964 až 1975 vykonával lukrativní kariéru právníka, kde pracoval jako úspěšný obhájce Namur Bar.[5] V roce 1975 byl vyloučen z právnické profese kvůli údajnému trestnému činu, který vždy popíral, že pomáhal při útěku z vězení jednoho z jeho klientů. Pirotte byl také odsouzen k osmnáctiměsíčnímu vězení. Místo toho, aby se hádal se soudci, využil příležitosti a vstoupil do své rudé MG a uprchnout do Francie,[2] později přejít na Katalánsko a pak do Údolí Aosta.[1] Poté, co nechal svou ženu a děti v Belgii, vedl „tuláckou existenci“ a podařilo se mu vyhnout se zajetí na příštích pět let.[1] Na konci té doby jeho odsouzení skončilo „trvanlivostí“ a Jean-Claude Pirotte se mohl vrátit do Namur a jít do jeho každodenního života.[5]

Jean-Claude Pirotte: Bibliografie (není úplný seznam)
  • Goût de cendre poèmes, Thone, 1963
  • Contrée poèmes, Thone 1965
  • D'un mourant payage poèmes, Thone 1969
  • Časopis moche essai, Luneau-Ascot, 1981, 1993.
  • La Pluie à Rethel roman, Luneau-Ascot, 1982; rákos. La Table Ronde, Paříž, 2001, 2002
  • Fond de cale roman, Le Sycomore, 1984; rákos. Le Temps qu'il fait, 1991
  • Un été dans la combe roman, La Longue Vue, 1986, rééd. La Table Ronde, Paříž, 1993
  • La Vallée de misère poèmes, Le temps qu'il fait, 1987, rééd. Le Temps qu'il fait, 1997
  • Les Contes bleus du vin chroniques, Le Temps qu'il fait, 1988
  • Sarah, feuille morte roman, Le Temps qu'il fait, 1989
  • La Légende des petits matins roman, Manya 1990, rééd. La Table Ronde, Paříž, 1996
  • L'Épreuve du jour enfantine, Le Temps qu'il fait, 1991, 1998
  • Fond de cale roman, Le Temps qu'il fait, 1991.
  • Recepty jsou důležité mélanges, Le Temps qu'il fait, 1992
  • Il est minuit depuis toujours essais, La Table Ronde, Paříž, 1993
  • Lettres de Sainte Croix du Mont (fotografie de Jean-Luc Chapin), L'Escampette, 1993
  • Plis perdus mélanges, La Table Ronde, Paříž, 1994
  • Un voyage en automne récit, La Table Ronde, Paříž, 1996
  • Cavale roman, La Table Ronde, Paříž, 1997
  • Bolero roman, La Table Ronde, Paříž, 1998
  • Předměstí poèmes, Le Temps qu'il fait, 1997, 1998
  • Le Noël du cheval de bois conte illustré, Le Temps qu'il fait, 1997, 1998
  • Mont Afrique roman, Le Cherche Midi, 1999
  • Autres arpents chroniques, La Table Ronde, Paříž, 2000
  • Enjoués monostiches (avec Jean-Marie Queneau), La Goulotte, 2000
  • Ange Vincent roman, La Table Ronde, Paříž, 2001
  • Les Chiens du vent (avec Pierre Silvain), Cadex, 2002
  • Rue des Remberges prélude, Le Temps qu'il fait, 2003
  • Un rêve en Lotharingie récit, National Geographic et Stock, 2003
  • Dame et dentiste poèmes, Inventaire / Invention, 2003
  • Fougerolles poèmes, Virgile, 2004
  • La Boîte à musique (avec Sylvie Doizelet) poèmes, La Table ronde, 2004
  • Une adolescence en Gueldre roman, La Table ronde, 2005, Prix ​​des Deux Magots
  • Jeskyně Expédition nocturne autour de ma récit, Skladem, 2006
  • Un bruit ordinaire suivi de Blues de la Racaille poèmes, La Table Ronde, 2006
  • Hollande poèmes et peintures, Le Cherche Midi, 2006
  • Un voyage en automne, La Table Ronde, 1996
  • Nepřítomen de Bagdad roman, La table ronde, 2007
  • Passage des ombres„La Table Ronde, 2008, cena Roger-Kowalski et Grand Prix de Poésie de la Ville de Lyon 2008
  • Revermont, Le Temps qu'il fait, 2008
  • Avoir été, Le Taillis Pré, 2008
  • Le Promenoir magique et autres poèmes 1953–2003, La table ronde, 2009
  • Voix de Bruxelles (avec Hugues Robaye), CFC, 2009
  • Autres séjours, Le Temps qu'il fait, 2010
  • Cette âme zpoždění„Le Castor Astral, 2011, prix Apollinaire 2011
  • Place des Savannes, Le Cherche Midi, 2011
  • AjoieLa Table ronde, 2012,
  • Le très vieux temps, Le Temps qu'il fait, 2012
  • Vaine paštika, Mercure de France, 2013
  • Brouillard, Le Cherche Midi, 2013
  • Gens sérieux s'abstenir, Le Castor Astral, 2014
  • Portrétové craché, Le Cherche Midi, 2014
  • À Saint-Léger suis réfugié, L'Arrière-Pays, 2014

Druhá volba povolání

Odolal však jakémukoli pokušení vrátit se ke své kariéře právníka a vysvětlil, že jeho střet s justicí mu poskytl příležitost k útěku a soudci, kteří ho odsoudili do vězení, mu v jistém smyslu udělali laskavost, protože mu dala příležitost žít netradičním živým stylem.[6] Místo zákona věnoval rovnováhu svého života literatuře a poezii, vydával téměř padesát knih, podstatné články a básně. Byl také malířem a tento talent uplatnil při ilustraci několika knih.[7]

Rostoucí veřejný profil

Komentátoři francouzské belgické literatury si Pirotteho začali všímat koncem 80. let. Jeho román „Sarah feuille morte“ (1989)[8] upozornil, stejně jako „La pluie à Rethel“,[9] román původně vydaný v roce 1982 a poté znovu vydán v roce 2001 a znovu v roce 2002. Pirotte byl milovníkem literatury ve francouzštině i ve vlámštině / nizozemštině. Výmluvný obdivovatel spisovatelů, jako je André Dhôtel, Georges Bernanos, Guido Gezelle, Frederik van Eeden, Georges Rodenbach nebo Jacques Chardonne, Sám Pirotte se stal členem literární elity své generace.

Poslední desetiletí

V letech 1998 až 2002 se Pirotte usadil poblíž Carcassonne, kde vytvořil literární cenu pojmenovanou podle jeho vín adoptovaný region „Prix littéraire Cabardès“. Jako další poctu místu se stal „režisérem“ literárního cyklu „Lettres du Cabardès“, který vydalo nakladatelství Le Temps qu'il fait.[10]

Během pozdějších let žil Pirotte u překladatelky a spoluautorky Sylvie Doizelet v Francouzský Jura do roku 2009 v Arbois, a následně přes hranice, v Beurnevésin.[11] V rozhovoru z roku 2011 uvedl, že si také stále pronajímají „loft“ na belgickém pobřeží.[12] Do této doby byl Jean-Claude Pirotte prokletý na rakovinu,[11] ze kterého v létě 2014 zemřel.[4]

Uznání

S příznivci literárního establishmentu, který zahrnoval Jean-Edern Hallier Během 80. a 90. let se Pirotte stal známou osobností frankofonní mediální a literární scény.[13]

Ocenění (není úplný seznam)

Reference

  1. ^ A b C Claire Devarrieux (26. května 2014). „Jean-Claude Pirotte, cesta Dernierem .... Le poète belge, vagabond invétéré a achevé sa course à 74 ans, samedi dans le Jura“. Osvobození Knihy (online). Citováno 18. června 2015.
  2. ^ A b David Caviglioli (26. června 2014). „Jean-Claude Pirotte, le poète en cavale, est mort .... Ancien avocat ayant fui la Justice belge, poète magnifique et célébré, batseit contre le cancer depuis plusieurs années.. Le Nouvel Observateur (online). Citováno 18. června 2015.
  3. ^ „Mes rodiče l'étaient tous les deux, nejvíc smýšlející, na tout le temps l'impression qu'on est à l'école quand na est chez soi, la contrainte perdure, même la nuit" Jean-Claude Pirotte ( 1991)
  4. ^ A b Macha Séry (24. května 2014). „Mort de l'écrivain et poète Jean-Claude Pirotte“. Le Monde (online). Citováno 18. června 2015.
  5. ^ A b „Jean-Claude Pirotte, laureát du Prix Marcel Thiry 2011 ....“ Pour comprendre mon univers, il faut me voir dans un paysage "". Ville de Liège (prix littéraire "Marcel Thiry"). 2011. Archivovány od originál dne 14. května 2013. Citováno 18. června 2015.
  6. ^ Jacqueline Coignard (28. dubna 2001). „Courir pour être libre“. „Les magistrats qui m'ont condamné m'ont acccordé une forma de bonheur. Celui de vivre dans l'extraordinaire“ J-CP. Osvobození Médias (online). Citováno 19. června 2015.
  7. ^ AFP (14. listopadu 2011). „Le prix Apollinaire de poésie pour Jean-Claude Pirotte“. Le Monde (online). Citováno 19. června 2015.
  8. ^ Jean-Claude Pirotte (1998). Sarah, feuille morte. Le Temps qu'il fait. ISBN  978-2868530868.
  9. ^ Jean-Claude Pirotte; Jean-Paul Chabrier (2002). La Pluie à Rethel. La Table ronde. ISBN  978-2710324720.
  10. ^ „Retiré dans le Jura à la frontière Suisse, l'un des plus célèbre écrivain, poète et peintre contemporain, d'origine Belge, Jean-Claude Pirotte vient de quitter la scène. .... De 1998 à 2002 il résida à Montolieu près de Carcassonne ". Chroniques de Carcassonne. Midi Libre. 26. května 2014. Citováno 19. června 2015.
  11. ^ A b Xavier Houssin (15. září 2011). „Jean-Claude Pirotte: l'art de la fugue“. Le Monde (online). Citováno 19. června 2015.
  12. ^ „une soupente“ sur la côte belge
  13. ^ Marc Lambron (20. října 2011). „Jean-Claude Pirotte, un polar poétique ....“ Place des Savanes „trace le portrait d'un Byron des faubourgs“. Le Point.fr. Citováno 19. června 2015.