Andreï Makine - Andreï Makine

Andreï Makine
Andrei Makine.jpg
Andreï Makine v roce 2013
narozený (1957-09-10) 10. září 1957 (věk 63)
Krasnojarsk, Ruský SFSR
Národnostruština
francouzština
VzděláváníMoskevská státní univerzita
obsazeníRomanopisec
Známý jakoČlen Académie Française

Andrej Sergejevič Makine (ruština: Андрей Серге́евич Макин; narozen 10. září 1957) je francouzský romanopisec. Publikuje také pod pseudonym Gabriel Osmonde.[1] Makineovy romány zahrnují Sny o mých ruských létech (1995), který získal dvě nejvyšší francouzská ocenění, Prix ​​Goncourt a Prix ​​Médicis. Byl zvolen do sídla 5 Académie Française dne 3. března 2016 s úspěchem Assia Djebar.[2]

Životopis

Andreï Makine se narodil v Krasnojarsk, Ruský SFSR, Sovětský svaz dne 10. září 1957 a vyrostl ve městě Penza asi 700 kilometrů (435 mil) jihovýchodně od Moskvy.[3] Jako chlapec, který se seznámil s Francií a jejím jazykem od své francouzské babičky (není jisté, zda měl Makine francouzskou babičku; v pozdějších rozhovorech tvrdil, že se francouzštinu naučil od přítele), psal básně v obou francouzštině a jeho rodná ruština.

V roce 1987 odešel do Francie jako člen výměnného programu pro učitele a rozhodl se zůstat.[4] Bylo mu uděleno politický azyl a byl odhodlaný živit se jako spisovatel ve francouzštině. Makine však musel předložit své první rukopisy jako překlady z ruštiny, aby překonal skepsi vydavatelů, že nově příchozí exil mohl tak plynule psát ve druhém jazyce.[5] Po neuspokojivých reakcích na jeho první dva romány trvalo osm měsíců, než našel vydavatele pro jeho čtvrtý, Sny o mých ruských létech. Nakonec byl román publikován v roce 1995 ve Francii a stal se prvním v historii, který vyhrál oba Prix ​​Goncourt a Prix ​​Médicis plus Prix ​​Goncourt des Lycéens.

V roce 2001 začala Makine tajně vydávat jako „Gabriel Osmonde“, celkem čtyři romány za deset let, poslední z nich se objevil v roce 2011.[1] Bylo to francouzské literární tajemství a mnozí spekulovali o tom, kdo by mohl být Osmonde.[1] A konečně v roce 2011 si vědec všiml Osmondeovy knihy 20 000 žen v lásce byl inspirován Makinem Sny o mých ruských létech a Makine potvrdil, že byl autorem.[1] Vysvětlení, proč použil a pseudonym řekl: „Chtěl jsem vytvořit někoho, kdo žil daleko od spěchajícího světa“.[1]

Překlady

Všechny Makineovy romány byly přeloženy do angličtiny uživatelem Geoffrey Strachan.

Le testament français byl vydán v angličtině jako Sny o mých ruských létech ve Spojených státech a pod původním francouzským názvem ve Spojeném království. Přeložili jej také do ruštiny Yuliana Yahnina a Natalya Shakhovskaya a poprvé publikováno ve 12. čísle Zahraniční literatura (Иностранная литература) literární časopis v roce 1996.

Bibliografie

  • La Fille d'un héros de l'Union soviétique1990, Robert Laffont (Hrdina dcera, 1996 ISBN  1-55970-687-2)
  • Confession d'un porte-drapeau déchu1992, Belfond (Zpověď padlého nositele standardu, 1996 ISBN  1-55970-529-9)
  • Au temps du fleuve Amour1994, Editions du Félin (Once Upon the River Love, 1996 ISBN  1-55970-438-1)
  • Le Testament français, 1995, Mercure de France (Sny o mých ruských létech, 1997 ISBN  1-55970-383-0; také publikováno v angličtině jako Le Testament Francais)
  • Le Crime d'Olga Arbelina, 1998, Mercure de France (Zločin Olgy Arbyeliny, 2000 ISBN  1-55970-494-2)
  • Requiem pour l'Est, 2000, Mercure de France (Requiem za ztracenou říši, 2001 ISBN  1-55970-571-X)
  • La Musique d'une vie 2001, Éditions du Seuil (Životní hudba, 2004 ISBN  1-55970-637-6; také publikováno jako Hudba života)
  • La Terre et le ciel de Jacques Dorme, 2003, Mercure de France (Země a nebe Jacques Dorme, 2005 ISBN  1-55970-739-9)
  • La Femme qui attendait 2004, Éditions du Seuil (Žena, která čekala, 2006 ISBN  1-55970-774-7)
  • L'Amour humain2006, Éditions du Seuil (Lidská láska, 2008 ISBN  0-340-93677-0)
  • Le Monde selon Gabriel, 2007, Éditions du Rocher
  • La Vie d'un homme Inconnu2009, Éditions du Seuil (Život neznámého muže, 2010 ISBN  0-340-99878-4)
  • Cette France qu'on oublie d'aimer, 2010, Body
  • Le Livre des brèves amours éternelles, 2011, Éditions du Seuil (Brief Loves That Live Forever, 2013 ISBN  0857051768)
  • Une Femme Aimée2013, Éditions du Seuil (Žena milovala, 2015)
  • Le Pays du poručík Schreiber, 2014
  • L'archipel d'une autre vie, 2016
  • Au-delà des frontières, 2019

Jako Gabriel Osmonde

  • Le Voyage d'une femme qui n'avait plus peur de vieillir„Albin Michel, 2001
  • Les 20 000 Femmes de la vie d'un homme„Albin Michel, 2004
  • L'Œuvre de l'amour, Pygmalion, 2006
  • Alternaissance, Pygmalion, 2011

Reference

  1. ^ A b C d E „Kdo je Gabriel Osmonde? Francouzské literární tajemství je vyřešeno“, New York Times, 1. dubna 2011
  2. ^ „L'écrivain d'origine russe Andreï Makine entre à l'Académie française“ (francouzsky). Le Monde. 3. března 2016. Citováno 27. března 2016.
  3. ^ Murielle Lucie Clément. Andreï Makine. Rodopi, 2009. str. 141
  4. ^ Christopher W. Lemelin, "Andrej Makine" v Multikulturní autoři od roku 1945(Amoia, Alba a Bettina L. Knapp, eds.). Oxford and Westport, Connecticut: Greenwood Press, 2004.
  5. ^ „Roztrhané mezi dvěma jazyky“, Victor Brombert, New York Times, 17. srpna 1997

externí odkazy

Odkazy ve francouzském jazyce