Catherine Lépront - Catherine Lépront

Catherine Lépront (Červen 1951, Le Creusot - 19. srpna 2012)[1] byl francouzský romanopisec, dramatik, spisovatel povídek a esejista.

Životopis

Catherine Lépront se narodila v rodině lékařů a hudebníků. Nejprve liberální zdravotní sestra (zkušenost, kterou popsala ve svém vyprávění Des gens du monde), byla dramatičkou a literární poradkyní pro Éditions Gallimard. Její romány prolínají intimní a rodinnou historii a politické dějiny. Vzpomínka na druhou světovou válku, indočínskou válku, alžírskou válku, koloniální tragédie a tragédie totalitního světa straší její postavy, na které se dívá s empatií a něžnou ironií. Celá její práce se vyznačuje hlubokou kritikou buržoazního pokrytectví, svévolné moci a tupé konformity. Vyniká v reprodukci ústní řeči, při prohlubování jemností vnitřních odrazů, intrik s akutním psychickým napětím a vytváření poetického a lyrického klimatu, které připomíná Virginia Woolfová a někteří ruští spisovatelé. Hudba, malba a umělecká tvorba obecně zde hrály rozhodující roli.

Její druhý manžel byl germánský filozof Marc de Launay [fr ].

Funguje

  • 1983: Le Tour du domaine, Paříž, Gallimard, 182 s. ISBN  2-07-026739-3
  • 1983: "Charente-Maritime" ou Les Succès d'un enfant du payss Maryannick Togni, Paříž, Éditions Gallimard, 123 s. ISBN  2-07-060178-1
  • 1984: Une Rumeur , Gallimard, 196 s. ISBN  2-07-070214-6
  • 1986: Le Retour de Julie Farnèse, Gallimard, 230 s. ISBN  2-07-070476-9
  • 1987: Partie de chasse au bord de la mer, Gallimard, 171 s. ISBN  2-07-070864-0
  • 1988: Clara Schumann: la vie à quatre mains„Vydání Robert Laffont, kol. „Elle était une fois“, 283 s. ISBN  2-221-05474-1
  • 1989: La Veuve Lucas s'est assise, Gallimard, 179 s. ISBN  2-07-071561-2
  • 1990: Le Passeur de Loire, Gallimard, kol. „L'Un et l'autre“, 183 s. ISBN  2-07-071940-5
  • 1991: Trois gardiennes, Gallimard, 166 s. ISBN  2-07-072318-6
- Prix ​​Goncourt de la nouvelle 1992
  • 1993: Un geste en dentelle, Gallimard, 189 s. ISBN  2-07-073410-2
  • 1995: Caspar David Friedrich: des paysages les yeux fermés, Gallimard, kol. „L'Art et l'écrivain“, 179 s. ISBN  2-07-073699-7
  • 1995: Josée Bethléem, následován Femme seule à l'aquarium, Gallimard, 184 s. ISBN  2-07-074236-9
  • 1997: Namokel, Éditions du Seuil, 361 str. ISBN  2-02-031955-1
  • 1998: Pobřeží slonoviny„Éditions Gallimard, kol. "Strana blanche [fr ]", 46 s. ISBN  2-07-059463-7
  • 1998: L'Affaire du muséum„Éditions du Seuil, kol. „Solo“, 123 s. ISBN  2-02-034560-9
  • 2000: Le Cahier de moleskine noire du délateur Mikhaïl„Éditions du Seuil, kol. „Solo“, 139 s. ISBN  2-02-037215-0
  • 2001: Le café Zimmermann, Éditions du Seuil, 268 s. ISBN  2-02-047784-X
  • 2003: Des gens du monde, Éditions du Seuil, 138 s. ISBN  2-02-059104-9
- Prix ​​Louis-Guilloux 2004
  • 2003: Judith et Holopherne, s Marcem de Launay a Laurou Weigert, Éditions Desclée de Brouwer [fr ], kol. "Triptyque", 122 s. ISBN  2-220-05077-7
  • 2005: Transakce infinies, následován Pozvánka à la pleine lune, Arles, Actes Sud, kol. „Papiers“, 94 s. ISBN  2-7427-5711-2
  • 2005: Ces lèvres qui remuent, Éditions du Seuil, 342 s. ISBN  2-02-078773-3[2]
  • 2006: Amparo, Paříž, Éditions Inventaire / Invention, coll. „En passant“, 57 s. ISBN  2-914412-53-3
  • 2007: Esther Mésopotamie, Éditions du Seuil, 212 s. ISBN  978-2-02-086377-3
  • 2006: Entre le silence et l'œuvre„Éditions du Seuil, kol. „Réflexion“, 343 s. ISBN  978-2-02-091032-3
  • 2008: Ingres, ombres permanentes: belles feuilles du Musée Ingres de Montauban, expozice, Montauban, Musée Ingres, 21. března - 29. června 2008 a Paříž, Musée de la vie romantique, 16. září 2008 - 4. ledna 2009], katalog, Paříž, Le Passage, kol. "Carte blanche", 157 s. ISBN  978-2-84742-114-9
  • 2008: Disparition d'un chien, Éditions du Seuil, 375 s. ISBN  978-2-02-098050-0
  • 2010: Le Beau Visage de l'ennemi, Éditions du Seuil, 232 s. ISBN  978-2-02-101962-9[3]
  • 2012: L'Anglaise, Éditions du Seuil, 257 s. ISBN  978-2-02-106042-3[4]

Reference

  1. ^ Sabine Aaudrerie. „Catherine Lépront, L'empreinte des rapports humains“. Citováno 28. listopadu 2016.
  2. ^ „Vidéo Ina - Catherine Lépront: Ses lèvres qui remuent, vidéo Catherine Lépront: Ses lèvres qui remuent, vidéo Art et Culture Littérature - Archivy vidéos Art et Culture Littérature: Ina.fr“. Citováno 28. listopadu 2016.
  3. ^ „Le Beau Visage de l'ennemi“. Citováno 28. listopadu 2016.
  4. ^ Adrien Aszerman. „L'Anglaise, Catherine Lépront“. Citováno 28. listopadu 2016.