Georges-Emmanuel Clancier - Georges-Emmanuel Clancier

Georges-Emmanuel Clancier
Georges-Emmanuel Clancier, 1987.jpg
Georges-Emmanuel Clancier V Paříži, 1987
narozený3. května 1914
Limoges, Francie
Zemřel4. července 2018 (ve věku 104)
Paříž, Francie
obsazeníBásník, prozaik, novinář
Ocenění
Francouzská literatura
podle kategorie
Francouzská literární historie
Francouzští spisovatelé
  • Chronologický seznam
  • Spisovatelé podle kategorie
  • Esejisté
  • Romanopisci
  • Dramatici
  • Básníci
  • Autoři povídek
  • Dětští spisovatelé
Portály
  • Francie
  • Literatura

Georges-Emmanuel Clancier (3. května 1914 - 4. července 2018) byl Francouz básník, romanopisec a novinář. Vyhrál Prix ​​Goncourt (poezie), hlavní cena Académie française a hlavní cena Société des gens de lettres.

Život

Narozen v Limoges, Francie 3. května 1914 Clancier byl povzbuzen profesory v roce 1930. Začal psát básně a v roce 1933 pracoval pro časopisy včetně Les Cahiers du Sud. Přišel v roce 1939 do Paříž, ale vrátil se v roce 1940 v Limousin, studium na Filozofické fakultě UK v Praze Poitiers a Toulouse a setkal se Joe Bousquet v Carcassonne. V roce 1940 nastoupil do redakční rady časopisu Fontaine vedl v Alžíru Max-Pol Fouchet. v Saint-Léonard-de-Noblat (Haute-Vienne ), setkal se Raymond Queneau, Michel Leiris, Lourmarin Claude Roy, Pierre Seghers Loys Masson, Pierre Emmanuel a Max-Pol Fouchet. V letech 1942 až 1944 tajně sbíral a předával v alžírských textech spisovatelů Francouzský odpor do okupované Francie.

Po osvobození byl odpovědný za programy v Radio-Limoges a byl novinářem pro Populaire du Centre. Psal články a rozsáhle komentoval práci rádia Maurice Boitel, kteří přišli malovat v regionu. Založil s Robert Margerit a René Rougerie [fr ], časopis Centra, poté upravil sbírku básní, rukopisů, poezie a kritiky pro Éditions Rougerie (včetně básní Claude Roy, Jean Lescure, Boris Vian ).

V letech 1955 až 1970 pracoval v Paříži jako generální tajemník programovacích výborů v Paříži Radiodiffusion-Télévision Française, (který se později stal ORTF). V roce 1956 publikoval Le Pain noir, série románů, ve kterých až do roku 1961 vyprávěl příběh své rodiny a své babičky z matčiny strany, negramotného pastýře. Le Pain noir, byl upraven pro televizi v roce 1974 Françoise Verny a Serge Moati.

Byl prezidentem francouzské PEN v letech 1976 až 1979, kde pracoval na obranu spisovatelů ohrožených, zadržovaných, deportovaných nebo vyhoštěných. V roce 1980 byl místopředsedou Francouzské komise pro UNESCO, v roce 1987 viceprezident pro Mezinárodní PEN, a předseda Sněmovny spisovatelů, která byla založena v letech 1986 až 1990. He otočil 100 3. května 2014 a zemřel 4. července 2018 ve věku 104 let.[1][2]

Ocenění

Funguje

Poezie

  • Temps des héros, Cahiers de l'École de Rochefort, 1943.
  • Le Paysan céleste, Marseille, Robert Laffont, 1943.
  • Journal parlé, Limoges, Rougerie, 1949.
  • Terre secrète, Paříž, Seghers, 1951.
  • L'Autre rive, Limoges, Rougerie, 1952.
  • Vrai vizáž, Paříž, Seghers, 1953; Paříž, Robert Laffont, 1965.
  • Une Voix, Paříž, Gallimard (Prix Artaud 1957).
  • Évidences, Paříž, Mercure de France, 1960.
  • Terres de Mémoire, Paříž, Robert Laffont, 1965.
  • Le Siècle et l'espace, Marc Pessein, 1970.
  • Peut-être une demeure, précédé d 'Écriture des jours, Paříž, Gallimard, 1972.
  • Le Voyage analogique, Paříž, Jean Briance, 1976.
  • Oscillante parole, Paris, Gallimard, 1978.
  • Mots de l'Aspre, Georges Badin, 1980.
  • Le Poème hanté, Paříž, Gallimard, 1983.
  • Le Paysan céleste, suivi de Chansons sur porcelaine, Notre temps, Écriture des jours, préface de Pierre Gascar, Paříž, Poésie Gallimard, 1984.
  • L'Orée, Lucembursko, Euroeditor, 1987.
  • Předběžný katastr nemovitostí amoureux, Ottawa (Kanada), Écrits des Forges, 1989.
  • Passagers du temps, Paříž, Gallimard, 1991.
  • Contre-Chants, Paříž, Gallimard, 2001.
  • Terres de mémoire suivi de Vrai vizáž, Paříž, La Table Ronde, kol. poche La Petite vermillon č. 187, 2003, 288 s. (ISBN  2710325683).
  • Le Paysan céleste - Notre part d'or et d'ombre (poèmes 1950-2000), préface d'André Dhôtel, Paříž, Poésie / Gallimard, 2008.
  • Vive fut l'aventure, Paříž, Gallimard, 2008.

Romány

  • Quadrille sur la tour, Alger, Edmond Charlot, 1942 puis Mercure de France 1963
  • La Couronne de vie, Paříž, Edmond Charlot, 1946
  • Dernière heure, Paříž, Gallimard, 1951; Éditions du Rocher, 1998
  • Le Pain noir (I), Paříž, Robert Laffont, 1956
  • La Fabrique du roi (II), Paříž, Robert Laffont, 1957
  • Les Drapeaux de la ville (III), Paříž, Robert Laffont, 1959
  • La Dernière Saison (IV), Paříž, Robert Laffont, 1961
  • Les In certains, Paříž, Seghers, 1965; Paříž, Robert Laffont, 1970
  • L'Éternité plus un jour, Paříž, Robert Laffont, 1969; La Table Ronde, 2005
  • La Halte dans l'été, Paříž, Robert Laffont, 1976
  • Le Pain noir, La Fabrique du roi, Tome I, Les Drapeaux de la ville, La dernière saison, Tome II, Paris, Robert Laffont, 1991
  • Une Ombre Sarrasine, Paříž, Albin Michel, 1996

Příběhy

  • La Couleuvre du dimanche, Nice, Méditerranea, 1937
  • Le Parti des enfants, Paříž, Les Œuvres libres č. 137, Arthème Fayard, 1957
  • Le Baptême, Paříž, Les Œuvres libres č. 156, Arthème Fayard, 1959
  • Les Arènes de Vérone, Paříž, Robert Laffont, 1964
  • L'Enfant de neige, Paříž, Casterman, 1978
  • L'Enfant qui prenait le vent, Paříž, Casterman, 1984

Autobiografie

  • Ces ombres qui m'éclairent:
    • L'Enfant double, Paris, Albin Michel, 1984
    • L'Ecolier des rêves, Paris, Albin Michel, 1986
    • Un Jeune Homme au tajemství, Paris, Albin Michel, 1989

Reference

  1. ^ Lemaire, Francie (03.05.2014). „Georges-Emmanuel Clancier slaví 100 aujourd'hui!“ (francouzsky). Limousin. Citováno 2014-05-07.
  2. ^ „L'écrivain et poète limougeaud Georges-Emmanuel Clancier est décédé“ (francouzsky). Le Populaire du Centre. 4. července 2018. Citováno 4. července 2018.