Ježíš (jméno) - Jesus (name)

Ježíš (IPA: /ˈdʒiːzəs/) je mužské křestní jméno odvozené od jména Isosus (Řecký: Ἰησοῦς), řecká podoba hebrejského jména Yeshua nebo Y'shua (Hebrejština: ישוע‎).^[1][2] Protože jeho kořeny spočívají ve jménu Yeshua / Y'shua, etymologicky souvisí s jiným biblickým jménem, Joshua.

"Ježíš" se obvykle nepoužívá jako křestní jméno v Anglicky mluvící svět, zatímco jeho protějšky mají dlouhodobou popularitu mezi lidmi s jinými jazykovými znalostmi, jako je španělština Ježíš.

Etymologie

Část série na

Ježíš v křesťanství Kristus Kristologie Jména a tituly Život Ježíše Evangelia Harmonie evangelia Místa Panenské narození Narození Křest Ministerstvo Kázání na hoře Zázraky Podobenství Ponížení Provedení Pohřbení Vzkříšení Nanebevstoupení Poslušnost Nebeské zasedání Přímluva Druhý příchod Relikvie

Ježíš v islámu Evangelium Mary Učedníci Smrt Mahdí Konec časů

Pozadí Pozadí Nového zákona Jazyk, kterým mluví Ježíš Ježíšova rasa  / genealogie

Ježíš v historii Chronologie Historický Ježíš Historičnost  (Evangelia ) Zdroje pro historičnost Ježíše Pátrání po historickém Ježíši Mytologie Teorie Kristova mýtu Kritika Neznámé roky

Pohledy na Ježíše Biblický křesťan židovský Talmud islámský Ahmadi Scientologie Josephus Tacitus Bar-Serapion

Ježíš v kultuře Život v umění Zobrazení Jezuismus

Křesťanský portál  Islámský portál  Kniha: Ježíš

Byly předloženy různé návrhy týkající se doslovného etymologického významu jména Yəhôšuaʿ (Joshua, hebrejština: יְהוֹשֻׁעַ), Včetně Jahve / Yehowah zachraňuje, (je) spása, (je) záchranný pokřik, (je) výkřik za záchranu, (je) výkřik za pomoc, (je) moje pomoc.)^{[3][4][5][6][7]}

Toto rané biblické hebrejské jméno יְהוֹשֻׁעַ‎ (Yehoshuaʿ) podstoupil zkrácení na později biblické יֵשׁוּעַ‎ (Yeshua`/Y'shua), jak je uvedeno v hebrejském textu veršů Ezra 2: 2, 2: 6, 2:36, 2:40, 3: 2, 3: 8, 3: 9, 3:10, 3:18, 4: 3 , 8:33; Nehemjáš 3:19, 7: 7, 7:11, 7:39, 7:43, 8: 7, 8:17, 9: 4, 9: 5, 11:26, 12: 1, 12: 7, 12 : 8, 12:10, 12:24, 12:26; 1. Paralipomenon 24:11; a 2. Paralipomenon 31:15 - stejně jako v Biblická aramejština ve verši Ezra 5: 2. Tyto biblické verše odkazují na deset jednotlivců (v Nehemjášovi 8:17 se toto jméno týká Joshua syn Jeptiška ).

Tato historická změna mohla být způsobena fonologickým posunem, kdy hrdelní fonémy oslabený, včetně [h].^[8] Obvykle tradiční theophoric živel יהו‎ (Yahu) byl na začátku jména zkrácen na יו‎ (Yo) a na konci k יה‎ (- jo). V kontrakci Ješua` na Yeshua`, samohláska je místo toho fronted (možná kvůli vlivu y v triliterální kořen y-š-ʿ). Yeshua / Y'shua byl běžně používán uživatelem Židé Během Období druhého chrámu a mnoho židovských náboženských osobností nese jméno, včetně Joshua v hebrejské Bibli a Ježíš v Nový zákon.^[2][1]

Během postbiblického období další zkrácená forma Yeshu byl přijat hebrejsky mluvícími Židy, aby odkazoval na křesťanského Ježíše Ješuo nadále používány pro ostatní postavy zvané Ježíš.^[9] Západní i východní syrské křesťanské tradice však používají Aramejština název ܝܫܘܥ (v hebrejském písmu: ישוע) Yeshuʿ a Yishoʿ, v uvedeném pořadí, včetně Inayin.^[10]

Název Ježíš je odvozen z hebrejského jména Yeshua / Y'shua, který je založen na Semitský kořen y-š-ʕ (Hebrejština: ישע), Což znamená „doručit; zachránit.“^[11][12][13]

V době, kdy Nový zákon bylo napsáno, Septuaginta již přepsal ישוע (Yeshua`) do Koine Řek co nejblíže ve 3. století BCE výsledkem je Ἰησοῦς (Isosus). Protože řečtina neměla ekvivalent semitského dopisu ש‎ holeň [ʃ], byl nahrazen a σ sigma [s]a mužský singulární konec [-s] byl přidán do jmenovaného případu, aby bylo možné skloňovat jméno pro případ (jmenovaný, akuzativ atd.) v gramatice řeckého jazyka. The dvojhláska [A] Masoretická samohláska Ješua` nebo Yeshua` by během tohoto období nebyl přítomen ve hebrejské / aramejské výslovnosti a někteří učenci se domnívají, že některé dialekty upustily hltan zvuk závěrečného dopisu ע‎ `ayin [ʕ], který každopádně neměl ve starořečtině obdobu. Řecké spisy Filó z Alexandrie^[14] a Josephus často zmiňují toto jméno.

Z řečtiny, Ἰησοῦς (Isosus) přestěhovat se do latinský přinejmenším do doby Vetus Latina. Morfologický skok tentokrát nebyl tak velký jako předchozí změny mezi jazykovými rodinami. Ἰησοῦς (Isosus) byl přepsal do latiny IESVSkde stál po mnoho staletí. Latinský název má nepravidelné skloňování s genitivem, dativem, ablativem a oslovením Jesu, akuzativ Jesuma jmenovaný Ježíš. Nepatrný (malá písmena) písmena byla vyvinuta kolem 800 a o nějaký čas později U byl vynalezen k rozlišení samohláska zvuk z souhláskový zvuk a J odlišit souhlásku od Já. Podobně byly řecké minuskuly vynalezeny přibližně ve stejné době, předtím bylo napsáno jméno velká písmena (ΙΗϹΟΥϹ) nebo zkráceně jako (ΙΗϹ) s čárou přes vrchol, viz také Christogram.

Moderní angličtina Ježíš pochází z rané střední angličtiny Iesu (doloženo z 12. století). Jméno se účastnilo Velký posun samohlásky v pozdních Střední angličtina (15. století). Dopis J byl poprvé odlišen od „I“ Francouzem Pierre Ramus v 16. století, ale v moderní angličtině se staly běžnými až v 17. století, takže díla z počátku 17. století, jako je první vydání Verze Bible krále Jakuba (1611) pokračoval v tisku jména s I.^[15]

Z latiny má anglický jazyk podobu „Ježíš“ (z nominativní formy) a „Jesu“ (z oslovovacích a šikmých forem). „Ježíš“ je převážně používanou formou, zatímco „Jesu“ přežívá v některých archaičtějších textech.

Skloňování

V latině i řečtině se název nepravidelně skloňuje:

Biblické odkazy

Papyrus z 3. století Lukášovo evangelium.

Zdá se, že jméno Ježíš se v zemi Izraele používalo v době narození Ježíš.^[2][16] Navíc, Philo reference v Mutatione Nominum položka 121 Joshuovi (Ἰησοῦς) což znamená spásu (σωτηρία) Páně naznačuje, že etymologie Joshuy byla známa i mimo Izrael.^[17] Mezi další postavy jménem Ježíš patří Ježíš Barabáši, Ježíš ben Ananiáš a Ježíš ben Sirach.

V Nový zákon, v Lukáš 1:31 anděl říká Marii, aby dala svému dítěti jméno Ježíš, a dovnitř Matouš 1:21 anděl říká Josephovi, aby během dne pojmenoval dítě Ježíš Josefův první sen. Matouš 1:21 označuje spasitelný důsledky jména Ježíš, když anděl nařídí Josephovi: „budete mu říkat jméno Ježíš, protože on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů“.^[18][19] Je to jediné místo v Novém zákoně, kde se „spasí jeho lid“ objeví s „hříchy“.^[20] Matouš 1:21 poskytuje počátky Kristologie jména Ježíš. Okamžitě dosahuje dvou cílů, kterým je potvrzení Ježíše jako spasitele a zdůraznění, že jméno nebylo vybráno náhodně, ale na základě nebeského příkazu.^[21]

Jiné použití

Středověká angličtina a Ježíš

John Wycliffe (80. léta 20. století) používala hláskování Ihesus a také použitý Ihesu („J“ bylo tehdy a výkyvný glyf varianta „já“, až do 1629 Cambridge 1. revize se nepovažuje za samostatný dopis Bible krále Jakuba kde se 1. Ježíš objevil) v šikmé případy, a také v akuzativu, a někdy, zjevně bez motivace, dokonce i pro jmenovaný. Tyndale v 16. století má příležitostné Iesu v šikmých případech a v oslovení; 1611 Verze King James používá Ježíši v celém textu, bez ohledu na syntaxi. Jesu se začal používat v angličtině, zejména v angličtině hymny.

Jesu (/ˈdʒiːzuː/ JEE-zoo; z latinský Iesu) se někdy používá jako vokativ z Ježíš v angličtině. Šikmá forma, Iesu., začal být používán v Střední angličtina.

Jiné jazyky

Isho nebo Eesho, Aramejština /syrský jméno Ježíš

v Východní Skandinávie, Němec a několik dalších jazyků, název Ježíš se používá. Některé další použití jazyka je následující:

Viz také

• Svaté jméno Ježíše
• Isa (jméno)
• Joshua (disambiguation)

Reference