Inchoative sloveso - Inchoative verb

Viz také: Inchoativní aspekt

An inchoative sloveso, někdy nazývané „počáteční" sloveso, ukazuje proces začátku nebo stávání. Výrobní začínající připevňuje existují v několika jazycích, včetně přípon obsažených v latinský a Starořečtina a následně některé Románské jazyky. Ne všechna slovesa s inchoativními příponami si zachovala svůj počáteční význam. Například v italštině je uvedeno pouze orientační finisco „Dokončuji“ obsahuje tvar přípony, je však pouze orientační finiamo „dokončíme“ ne, ale jediný významový rozdíl je v osobním subjektu; přípona je nyní sémanticky inertní.

Latina a románské jazyky

Latinský jazyk používá příponu -sc- k ukázání inchoative síly. Přípona je obvykle vidět v přítomný čas stonek a není přítomen ve třetím a čtvrtém hlavní části.

  • apiscor, apiscī, aptus součet dosáhnout
  • crescō, crescere, crēvī, crētus vzniknout, vyrůst
  • convalescō, convalescere, convaluī zotavit se, zesílit
  • discó, disere, didicī Učit se
  • součet īrascor, īrascī, īrātus být ve vzteku
  • lapidescō, lapidescere stát se kamenem
  • nanciscor, nanciscī, součet nactus / nanctus setkat se, narazit
  • nascor, nasci, natus součet být zplozen, být generován, být narozen, jako rodící se život
  • noscó, noscere, nóvī, notus poznat
  • obdormiscō, obdormiscere, obdormīvī, obdormītus součet usnout
  • poscō, poscere, poposcī poptávka
  • proficiscor, proficiscī, profectus suma stanoveno
  • rubescō, rubescere, rubuī zčervenat, zčervenat

Katalánština

V katalánštině je 3. kategorie sloves (slovesa končící na „-ir“) rozdělena do 2 podkategorií: „čistá“ a „inchoativní“. Převážná většina sloves 3. kategorie je inchoative a je označena přidáním přípony „-esc-, -eix-“, přičemž méně než jen 15 až 20 všech sloves 3. kategorie spadá do podkategorie „čistý“.

Invazivní slovesa jsou ovlivněna pouze v konjugacích plurálu první, druhé, třetí a třetí osoby. To lze vidět níže v tabulce níže, která porovnává současné indikativní konjugace čistého slovesa „dormir“ (spát) s invazivním slovesem „servir“ (sloužit):

OsobaDormir (čistý)Servir (začínající)
1. místokolejservesc
2. místokolejeserveixes
3. místokolejserveix
1. pl.spánekservim
2. pl.dormiuserviu
3. pl.dormenserveixen

[1]

Je důležité si uvědomit, že téměř všechna slovesa 3. kategorie jsou nepovinná. Existuje velmi malý, pokud vůbec nějaký vztah mezi invazivními slovesy katalánštiny a tradičním inceptivním významem a funkcí inchoative sloves; je nejpravděpodobnější, že se tato podkategorie slovesa jmenuje „inchoative“, protože přidružený morfém „-eix-“ pochází přímo z latinského inchoative morfému „-sc-“, přestože jeho funkce a použití již zmizely.

Starořečtina

Řečtina také používá inchoative příponu -sk-, i když ne vždy označuje inchoative význam. -sk- je přidán k slovesným kmenům končícím na samohlásky, -isk- ke souhláskovým kmenům.[2]

V minulosti iterativní slovesné tvary v Homere a Herodotus použijte stejnou příponu.

Finština

Finské inchoatives mohou být označeny -nt- (který prochází souhláska gradace na -nn- ve slabé formě).

  • vaalentua "jít bledší" < vaalea "bledý"
  • hiljentyä "ztichnout" < hiljainen "tichý"

Existuje alternativní forma vaaleta, hiljetä, atd.

Ne všechna invaziva jsou takto označena, např.

  • kuolla "zemřít"

The translativní případ označí „stát se něčím“ na podstatném jménu. Pokud je tedy cílový stav konkrétní, umístí se do translativní případ (-ksi), např. lehti vaalenee keltaiseksi "list bledne do žluta". Transformace z stát je označen radostný případ (-sta). Například, lehti vaalenee tummanvihreästä keltaiseksi "list bledne od tmavě zelené po žlutou". Ve východních karelských dialektech excesivní případ (- ne) je nalezeno; konkrétně se týká inchoativních změn.

Arménský

Arménský má třídu nepovinných sloves označených infixem -ան- nebo -ն-. Patří k konjugace třetího slovesa, takže úplný infinitivní konec je -անալ nebo -նալ.

  • հիւանդանալ "onemocnět" < հիւանդ "nemocný, nemocný"
  • նիհարանալ "zhubnout" < նիհար „tenký, štíhlý“
  • կարմրանալ "červenat, červenat se" < կարմիր "Červené"
  • աղքատանալ "být ochuzen" < աղքատ "chudý"
  • ամչնալ "být zahanben, stydět se" < ամօթ "ostuda"

v Západní arménština, předposlední samohláska má tendenci slabnout nebo vypadnout, takže -անալ přípona je běžnější -նալ, někdy výrazné -ընալ (հիւանդնալ, նիհարնալ, կարմրընալ).

Inchoatives jsou považovány za součást konjugace třetího slovesa, ale tvoří zvláštní kategorii, protože infix klesá v minulém čase; zatímco běžná třetí konjugační slovesa přidávají ց pro současný kmen, pro inchoatives ց se objeví v místě spadl ն.

  • կարդալ "číst"> կարդացաւ „on read“ (minulost pravidelné třetí konjugace)
  • սպիտականալ "stát se bílou"> սպիտակացաւ ne * սպիտականացաւ „zbělelo“

Infix obecně zachovává svůj inchoative význam v moderním použití, ačkoli někdy jsou slovesa přeložena do jiných jazyků jako jednoduchá slovesa, protože inchoative význam vyžaduje sloučeninu, která může být nepříjemná nebo nepřirozená v jazyce, který postrádá tento aspekt. (գողանալ - ukrást, rozsvícený. stát se zlodějem). Tato konvence se nevztahuje tak široce na minulé časy, kdy minulost aoristy je třeba překládat jako inceptivní sloveso, aby se odlišila od nedokonalých časů (např. Հիւանդանում է lze přeložit jako „je nemocný“ spíše než „on onemocní, „ale pro հիւանդացաւ,„ onemocněl “je přesnější než„ byl nemocný “, což může být také հիւանդ էր, հիւանդանում էր, հիւանդացել է atd.)

Zůstává velmi produktivním gramatickým znakem a téměř každé adjektivum a některá podstatná jména lze udělat inchoativní slovesa jednoduše přidáním přípony -անալ / -նալ.[3]

  • արագ "rychlý, rychlý"> արագանալ "zrychlit, stát se rychlým"
  • բարկ "zuřivý"> բարկանալ "naštvat se"
  • կոյր "slepý"> կուրանալ, կոյրնալ „oslepnout“
  • անօթի "hladový"> անօթենալ „vyhladovět“
  • տաք "horké"> տաքանալ, տաքնալ "zahřát se"
  • արթուն "vzhůru"> արթնանալ, արթննալ „probudit se, být ve střehu“
  • քար "rock"> քարանալ „ztvrdnout, zkamenět“
  • ծանօթ "přítel, známý"> ծանօթանալ „setkat se, poznat“

Existují slovesa, která mají podobnou formu jako invaativní slovesa, ale liší se. Podobnost lze odvodit z podobně znějícího, ale gramaticky odlišného slovního zakončení -ենալ, zvláště v západních arménských dialektech, kde splynutí slabé předposlední samohlásky splývá -ենալ a -անալ do -նալ. V ostatních případech ն pochází z nepravidelného kořene, který patří ke třetí konjugaci nebo byl zahrnut do třetí konjugace kvůli fonetické podobnosti. Druhou kategorii lze rozpoznat podle nepravidelných tvarů minulého času, které upouštějí ն.

  • մօտնալ < մօտենալ „přiblížit se, přiblížit se“
  • ճանչնալ <ճանաչել "potkat, seznámit"
  • դառնալ "obrátit se, stát se"> դարձայ "Otočil jsem se"
  • բանալ "otevřít" (tranzitivní)> բացի "Otevřel jsem"
  • իյնալ "spadnout"> ինկայ „Padl jsem“ (východní arménština používá derivaci ընկանել)
  • տեսնալ "vidět"> տեսայ „Viděl jsem“ (standard տեսնել <տեսանել)

Germánské jazyky

Germánské jazyky historicky tvořily inchoativní slovesa s příponou -n-. Slovesa odvozená s touto příponou patřila do odlišné čtvrté třídy slabých sloves v gotický zatímco ve většině ostatních germánských jazyků patřili do druhé slabé třídy.

Přípona přežije v Angličtina tak jako -en, a je stále poněkud produktivní, i když existují i ​​jiné přípony jako -změnit které mu konkurují. Slovesa s touto příponou jsou však nyní primárně ergativa, a také mají kauzativní smysl („způsobit, aby se staly“), pokud jsou používány přechodně. Nějaké příklady:

  • temný > ztmavit
  • bílý > vybělit
  • tvrdý > ztvrdnout
  • tlustý > zahustit

švédský také zachovává použití přípony, která je stále poněkud produktivní. Nějaké příklady:

  • Blek "bledý"> blekna "zblednout"
  • tyst "tichý"> tystna „ztichnout“
  • rychle "pevné, připevněné"> rychle "zaseknout se"
  • tvrdý "tvrdé"> hårdna "být tvrzený"
  • kall "studený"> kallna „zchladnout“
  • rutten "shnilé"> Ruttna "hnít"

Viz také

Reference

  1. ^ "Sloveso incoatiu". Viquipèdia, l'enciclopèdia lliure (v katalánštině). 02.09.2017.
  2. ^ Smyth, řecká gramatika, odst. 526: přípona pátého typu přítomného kmene
  3. ^ Hagopian, Gayane. Arménština pro každého. Caravan Books, Ann Arbor, 2005