Předložkové zájmeno - Prepositional pronoun - Wikipedia
A předložkové zájmeno je speciální forma a osobní zájmeno který se používá jako objekt a předložka.
Angličtina nemá výrazný gramatický případ která se týká pouze předložkových zájmen. Některá rodná zájmena [1] (např. přítel její; ten pes tvoje je stejně přátelský jako těžit) oba doplňují předložky a mohou také fungovat jako předměty. Dodatečně, zájmena objektu (např. hodinky mu; Koukni se u něho) mohou doplňovat předložky nebo přechodná slovesa. V některých jiných jazycích je v předložkových kontextech vyžadována speciální sada zájmen (ačkoli jednotlivá zájmena v této sadě lze nalézt také v jiných kontextech).
Flektivní formy v románku
V Románské jazyky, předložky se kombinují s namáhanými pronominálními formami, které jsou odlišné od nepřízvučných klitický zájmena používaná u sloves. Ve francouzštině se předložky kombinují s disjunktivní zájmena, které se také nacházejí v jiných syntaktických kontextech (viz Francouzská disjunktivní zájmena ). V portugalštině, španělštině, italštině a rumunštině se předložky obecně kombinují se zájmenem, která jsou tvarově shodná s nominativními (předmětovými) zájmenami, ale existují jedinečné předložkové tvary pro 1. a 2. osobu jednotného čísla (a 3. osobu reflexivní). To platí také v katalánštině, ale singulární předložková forma druhé osoby je totožná s nominativem. Portugalština a španělština mají také jedinečné tvary pro 1., 2. a 3. osobu reflexivní, když se řídí předložkou com / con („s“). To platí pro zájmena jednotného i množného čísla pro portugalštinu, ale pouze pro singulární ve španělštině.
Zvažte portugalština věty níže:
- Vejo-te todos os dias. (enclitic předmět slovesa)
- „Vidím se každý den.“
- Não te culpo. (proklitický předmět slovesa)
- „Neobviňuji tě.“
- Anseio por ti. (předložkové zájmeno)
- „Toužím po tobě.“
- Vou contigo. (předložkové zájmeno po com)
- „Jdu s tebou.“
Slovesa ver "vidět" a culpar „na vině“ v prvních dvou větách nejsou předložkové, takže jsou doprovázeny běžným objektovým zájmenem te "vy". Ve třetí větě sloveso ansiar (por) „to long (for)“ je předložkový, takže jeho předmět, který následuje za předložkou, má formu ti.
Předpony ve slovanštině
V mnoha Slovanské jazyky (např. česká, polská a ruská) mají předložková zájmena stejné základní tvary skloňované s malými a velkými písmeny jako zájmena v jiných syntaktických kontextech. Avšak nereflexivní zájmena 3. osoby (která jsou samohlásková nebo klouzavá - počáteční) však mají předponu n- když jsou předmětem předložky. Následující příklady pocházejí z ruštiny:
- Его здесь нет. („Mu-GEN zde není "=" Není zde. ")
- Я это делаю для него. („To dělám promu-GEN"=" Dělám to pro něj. ")
- Я наблюдаю его. ("Sleduji mu-ACC"=" Sleduji ho. ")
- Я смотрю на него. („Dívám se na mu-ACC"=" Dívám se na něj. ")