Stanovení - Determinatio - Wikipedia
![]() |
Část série na |
Kánonické právo katolický kostel |
---|
Jus antiquum (kolem 33-1140)
Jus novum (kolem 1140-1563) Jus novissimum (c. 1563-1918) Jus codicis (1918-dosud) jiný |
|
Nejvyšší autorita, konkrétní kostely a kanonické struktury Nejvyšší autorita církve Naddiecézní / eparchální struktury |
Dočasné zboží (majetek) |
Kanonické dokumenty |
Procesní právo Pars statica (tribunály a ministři / strany)
Pars dynamica (zkušební postup)
Volba římského papeže |
Právní praxe a stipendium Akademické tituly Časopisy a profesní společnosti Fakulty kanonického práva Kanonici |
![]() |
A determinatio je autoritativní rozhodnutí zákonodárce týkající se uplatňování praktických principů, které není nutné dedukcí z přírodních[1] nebo božský zákon[2] ale je založen na náhodách praktického úsudku v rámci možností povolených rozumem.[1]
v přírodní zákon jurisprudence, determinatio je proces přeměny přirozeného práva na pozitivní[3] v Katolické kanonické právo, determinatio je akt, kterým se přirozené právo nebo božské pozitivní právo stanoví v kanonickém právním systému jako specifické normy práva,[2] i když obsah takového práva je stále v zásadě obsahem božského práva, které spolu s kanonickým právem tvoří „jednotný právní systém práva“.[4]
Koncept vychází z právní filozofie z Tomáš Akvinský,[5] a nadále je součástí diskusí o teorii přirozeného práva.[3]
Církevní právo
Stanovení je právní doktrína v judikatuře kanonického práva katolický kostel.[2] Byl dovezen z právní filozofie Tomáš Akvinský.[6]
Obecné normy božského nebo přirozeného práva slouží jako „formující faktory“[2] a „nezbytný základ“[2] pro kanonické právo vytvořené člověkem, ale takové obecné normy samy o sobě nemohou mít větší právní účinek, dokud nebudou provedeny do konkrétních lidských zákonů, protože normy božského práva jsou „obecné a nespecifické“.[2]
Ale při přechodu od obecného ke konkrétnímu existuje někdy mnoho možností;[2] to znamená, že božský nebo přírodní zákon lze konkretizovat různými způsoby,[2] a všechny legitimní alternativy jsou v souladu s požadavky božského zákona.[2] Proto musí zákonodárce učinit a determinatio a „zvolit nebo vybrat mezi nimi“.[2]
Reference
- ^ A b Finnis, Johne. Akvinský, 266-271.
- ^ A b C d E F G h i j Hervada, Úvod, str. 33
- ^ A b Waldron, Jeremy. Mučení, sebevraždy a odhodlání hlavní strana, Social Science Research Network. Zpřístupněno 22. března 2016.
- ^ Hervada, Úvod, str. 34
- ^ Teorie přirozeného práva, Stanfordská encyklopedie filozofie, přístup 23. března 2016
- ^ Hervada, Úvod, str. 34 (cit Summa Theologiæ Ia-IIæ q.95 a.3 )
Bibliografie
- Finnis, Johne. Akvinský: Morální, politická a právní teorie (New York: Oxford University Press, 1998).
- Hervada, Javier. Úvod do studia kanonického práva (Montréal: Wilson & Lafleur Ltée, 2007).
- Waldron, Jeremy (New York University School of Law), Mučení, sebevraždy a odhodlání; American Journal of Jurisprudence, Vol. 55, 2010; NYU School of Law, Public Law Research Paper No. 10-86.
![]() | Tento filozofie práva související článek je a pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |