Ecclesiae Sanctae - Ecclesiae Sanctae
![]() |
Část série na |
Kánonické právo katolický kostel |
---|
Jus antiquum (kolem 33-1140)
Jus novum (kolem 1140-1563) Jus novissimum (c. 1563-1918) Jus codicis (1918-dosud) jiný |
|
Nejvyšší autorita, konkrétní kostely a kanonické struktury Nejvyšší autorita církve Naddiecézní / eparchální struktury |
Dočasné zboží (majetek) |
Kanonické dokumenty |
Procesní právo Pars statica (tribunály a ministři / strany)
Pars dynamica (zkušební postup)
Volba římského papeže |
Právní praxe a stipendium Akademické tituly Časopisy a profesní společnosti Fakulty kanonického práva Kanonici |
![]() |
Ecclesiae Sanctae – „(Vládnoucí) svaté církve“ - je apoštolský dopis nebo Motu proprio vydáno Papež Pavel VI 6. srpna 1966. Paul napsal tento dopis o tom, jak implementovat Vatikánský koncil, zejména pokud jde o koncilní dokumenty Christus Dominus (O pastorační kanceláři biskupů), Presbyterorum Ordinis (O životě a službě kněží), Perfectae Caritatis (O přizpůsobení a obnově náboženského života) a Ad Gentes (O misijní činnosti církve).
Ustanovení
Důležitým novým nařízením oznámeným v tomto dokumentu je ustanovení, podle kterého byli všichni biskupové, arcibiskupové a kuriální úředníci od 11. října 1966 považováni za „dobrovolně“ nabízející svou rezignaci papeži k jejich 75. narozeninám.[1] Jediným tahem pera všichni biskupové, kteří byli jmenováni Papež Pius XI a velká část biskupů, kteří byli jmenováni Papež Pius XII ztratili svou příslušnost.[2] O deset let později následovala tato inovace Motu proprio Ingravescentem aetatem, který vyloučil kardinály starší osmdesáti let z účasti v a Papežské konkláve. Oba dokumenty nahradily všechny předkoncilní dokumenty.[3]
Další ustanovení Ecclesiae Sanctae vyzývají biskupské konference a patriarchální synody, aby „přijaly předpisy a vydávaly normy pro biskupy s cílem dosáhnout vhodného rozložení duchovenstva“, a to jak v jejich vlastní oblasti, tak ve prospěch misijních zemí. Semináře je třeba naplňovat zájmem o globální poslání církve, nejen o poslání jejich vlastní diecéze.[1] Příkladem realizace je arcidiecéze St. Louis (USA), která v příštích 60 letech vysílá do Bolívie 45 kněží.[4] Výzva II. Vatikánského koncilu, aby všichni katolíci byli misionářskými učedníky, byla dále prosazována apoštolským listem Pavla VI. Z roku 1975, Evangelii Nuntiandi.[5]
Ecclasiae Sanctae v souladu s výnosy II. vatikánského koncilu požadoval ustavení rady kněží a doporučil ustavení také pastorační rady - kleriků, řeholníků a laiků. Oba jsou poradní pro biskupa a mají pouze poradní hlas.[1]
Reference
- ^ A b C „Ecclesiae Sanctae“. Svatý stolec. 2,3; 11; 15,16. Citováno 2018-10-22.
- ^ Ecclesiae Sanctae, 11 Francis A. Burkle-Young považuje toto opatření za důležitou součást toho, co popisuje jako „Paulinská revoluce“. Francis A. Burkle-Young, Předávání klíčů: novodobí kardinálové, konkláve a volba dalšího papeže. New York: Oxford. 1999 ISBN 1-56833-130-4, 181–225. O Ecclesiae Sanctae zejména: 187–189.
- ^ Jak to fungovalo: Bologna Arcibiskup Lercaro četl 12. února 1968 v La Osservatore Romano že papež laskavě přijal rezignaci Lercara kvůli jeho věku a špatnému zdraví a že biskup koadjutor Antonio Poma byl nyní jeho nástupcem. V tomto případě Paul nečekal dobrovolný žádost o rezignaci. Viz Burkle-Young, op. cit., 188-189.
- ^ „Kdo tam jde? Děláme | St. Louis Review“. stlouisreview.com. Citováno 2017-07-22.
- ^ „Fórum katolické misijní asociace USA“ (PDF). Podzim 2012. Citováno 22. července 2017.