Přirozené manželství - Natural marriage
![]() |
Část série na |
Kánonické právo katolický kostel |
---|
Jus antiquum (kolem 33-1140)
Jus novum (kolem 1140-1563) Jus novissimum (c. 1563-1918) Jus codicis (1918-dosud) jiný |
|
Nejvyšší autorita, konkrétní kostely a kanonické struktury Nejvyšší autorita církve Naddiecézní / eparchální struktury |
Dočasné zboží (majetek) |
Kanonické dokumenty |
Procesní právo Pars statica (tribunály a ministři / strany)
Pars dynamica (zkušební postup)
Volba římského papeže |
Právní praxe a stipendium Akademické tituly Časopisy a profesní společnosti Fakulty kanonického práva Kanonici |
![]() |
Přirozené manželství je jméno uvedené v Katolické kanonické právo smlouva „kterou muž a žena navazují mezi sebou partnerství celého života a která je svou povahou nařízena pro dobro manželů a pro plodení a výchovu potomků“, a odlišuje se od svátostní nebo křesťan manželství, při kterém jsou obě zúčastněné strany pokřtěny.[1][2][3][4]
Platný křest je podmínkou křesťanského manželství
Jelikož ostatní svátosti mohou přijímat pouze pokřtěni, je manželství někoho, kdo přijal křesťanskou víru, ale nebyl pokřtěn, nesvátostné. Obdobně je manželství osoby, jejíž křest katolická církev považuje za neplatnou, přirozeným manželstvím, které není svátostné. Příklady takových křtů považovaných za neplatné jsou ty z Mormoni a Jehovovi svědci.[5]
Manželství dvou pokřtěných protestantů, i když církev nebo církve, k nimž patří, a oni sami popírají, že manželství je svátost, ai když uzavírají manželství pouze civilně a nikoli v kostele (nejsou povinni dodržovat povinnou formu pro katolíky),[6] je svátostné manželství, nikoli pouze přirozené manželství.[7]
Proměna ve svátostné manželství
Manželství, které uzavírá nepokřtěná osoba jakéhokoli náboženství nebo víry, a to i s pokřtěnou osobou, je přirozeným manželstvím, které není svátostné. Jsou-li však nepokřtěná osoba nebo osoby později pokřtěni, stávající manželství se automaticky stává svátostným a již není pouze přirozeným.[8]
Podmínky pro přirozené manželství
Pokud si katolík vezme nekatolika, manželství se řídí katolickým kanonickým právem překážky manželství. Pokud není zapojen žádný katolík, jediné překážky, které se uplatní, jsou překážky ovlivňující samotnou definici manželství (například chybí-li souhlas, rozmanitost pohlaví, schopnost uzavřít manželství nebo v přítomnosti již existujícího manželského svazku) a překážky které jsou považovány za součást přirozeného práva (například vztah mezi otcem a dcerou).[6][9][10][11]
Každé manželství, které není monogamní (mnohoženství ),[12] neheterosexuální (svatba mezi osobami stejného pohlaví ),[12] nebo zahrnuje ne-lidi (zoofilie )[12] je neplatný pokus o sňatek podle přírodní zákon.
Přirozené manželství a rozvod
„Katolická církev neuznává ani nepodporuje civilní rozvod přirozeného manželství jako svátostného manželství“.[13] Přirozené manželství, i když je završené, však může církev zrušit, když tak učiní, aby upřednostnilo zachování víry ze strany křesťana, případy toho, čemu se říká Pauline privilegium a Petřínské privilegium. V těchto případech, které vyžadují zásah ze strany Svatý stolec, církev připouští skutečný rozvod, skutečné rozpuštění platného manželství, na rozdíl od udělení rozvodu pouze lidskou mocí, který podle katolické teologie ve skutečnosti nerozpouští manželské pouto.
Reference
- ^ Kodex kanonického práva, kánon 1055
- ^ Kodex kánonů východních církví, kánon 776
- ^ Adolfo N. Decanáy, Kanonický zákon o manželství (Ateneo University Press 2000 ISBN 978-97-1921710-7), s. 2
- ^ Katolické manželství a zrušení
- ^ Církve s platnými, pochybnými a neplatnými křty
- ^ A b Kodex kanonického práva, kánon 11
- ^ Decanáy (2000), s. 4
- ^ Umět. 1055 §2, 1983 Kodex kanonického práva
- ^ Eileen F. Stuart, Rozpuštění a zrušení manželství katolickou církví (Federation Press 1994 ISBN 978-1-86287136-6), s. 148
- ^ Joseph Domfeh-Boateng, Katolická církev: Snadné odpovědi na často kladené otázky (Xlibris Corporation 2014 ISBN 978-1-49317435-5), s. 131[samostatně publikovaný zdroj ]
- ^ Dacanáy (2000), s. 20
- ^ A b C Umět. 1055 §1, 1983 Kodex kanonického práva
- ^ Sebastian S. Karambai, Ministři a ministerstva v místní církvi (St Pauls BYB 2005 ISBN 978-81-7109725-8), s. 411, poznámka pod čarou 38