Rǫgnvaldr Guðrøðarson - Rǫgnvaldr Guðrøðarson
Rǫgnvaldr Guðrøðarson | |
---|---|
R andgnvaldrovo jméno a titul, jak jsou uvedeny na foliu 154r Oxford Jesus College 111 (dále jen Červená kniha Hergest ): "Reinaỻt urenhin yr yssssed".[1] | |
Král ostrovů | |
Panování | 1187–1226 |
Předchůdce | Guðrøðr Óláfsson |
Nástupce | Óláfr Guðrøðarson |
Zemřel | 14. února 1229 Tynwald |
Pohřbení | |
Problém | Guðrøðr Dond |
Dům | Crovan dynastie |
Otec | Guðrøðr Óláfsson |
Rǫgnvaldr Guðrøðarson (zemřel 14. února 1229) vládl jako Král ostrovů od roku 1187 do roku 1226. Byl nejstarším synem Guðrøðr Óláfsson, král Dublinu a ostrovů.[poznámka 1] Ačkoli ten mohl zamýšlet pro svého mladšího syna, Óláfr Aby Islesmané uspěli v královském království, vybrali si Rǫgnvaldr, který byl pravděpodobně Óláfrův nevlastní bratr. Rǫgnvaldr pokračoval vládnout Království ostrovů téměř čtyřicet let, než ztratil kontrolu nad Óláfrem.
Crovanova dynastie mohla dosáhnout svého zenitu za vlády Rǫgnvaldrů.[38] V jednom téměř současném skandinávském zdroji uznávaný jako „největší válečník v západních zemích“,[39] poskytl vojenskou pomoc William I., skotský král proti nespokojeným Haraldr Maddaðarson, hrabě z Orkney a Caithness a obsazeno Věrnost na krátkou dobu přibližně na přelomu třináctého století. Stejně jako jeho předchůdci byl Rǫgnvaldr úzce spjat s vládci severního Walesu. Byla zasnoubena jeho dcera Rhodri ab Owain, dynast vládnoucí rodiny Gwynedd. V roce 1193 Rǫgnvaldr poskytl Rhodriho vojenskou pomoc proti jeho soupeřům. Rǫgnvaldr byl také zapojený do irských záležitostí, protože byl švagrem John de Courcy, jeden z nejmocnějších příchozích Angličanů. S Courcyho případným pádem z moci v prvním desetiletí třináctého století mu Rǫgnvaldr pomohl při neúspěšném útoku na Courcyho soupeře.
Při mnoha příležitostech od roku 1205 do roku 1219 se Rǫgnvaldr spojil s anglickou korunou vykreslením hold na John, anglický král a jeho nástupce, Henry III, anglický král. Na oplátku za jeho vazalství, tito angličtí vládci slíbili, že Rǫgnvaldrovi pomohou proti jakýmkoli hrozbám pro jeho říši, zatímco Rǫgnvaldr se zavázal chránit anglické zájmy v zóně Irského moře. S posílením Norský královský majestát v první polovině století se norská koruna začala dívat směrem k ostrovům a v roce 1210 se oblast stala kořistí ničivé vojenské výpravy. V důsledku toho Rǫgnvaldr vzdal poctu Ingi Bárðarson, norský král. Obnovení ohrožení norských úřadů mohlo být důvodem, proč se Rǫgnvaldr podrobil Papež Honorius III v roce 1219, a slíbil, že zaplatí věčný hold pro ochranu své říše.
Zdá se, že Óláfrovo přidělení v Rǫgnvaldrově ostrovním království bylo Lewis a Harris. Když byl ǫláfr konfrontován s dalším územím, Rǫgnvaldr ho nechal zabavit a uvěznit Skoty. Po téměř sedmi letech v zajetí byl Óláfr v roce 1214 propuštěn a Rǫgnvaldr zařídil, aby se oženil se sestrou své vlastní manželky. Óláfrovi se podařilo toto manželství zrušit, někdy po roce 1217, načež se oženil s dcerou povstávajícího skotského magnáta. Ve dvacátých letech vypukla mezi nevlastními bratry přímá válka a Óláfrovy zisky donutily Rǫgnvaldr obrátit se k mocným Alan fitz Roland, lord z Galloway. Rǫgnvaldr a Alan se spojili sňatkem dcery Rǫgnvaldr s Alanovým nemanželským synem, Thomas. Vyhlídka na budoucnost Gallovidian Král vyzval Manxmeny, aby sesadili Rǫgnvaldr ve prospěch Óláfra. Ačkoli Rǫgnvaldrovi původně pomáhal proti Óláfrovi Alan a jeho rodina, Gallovidian vojenská podpora se postupem času dramaticky snížila. Dne 14. února 1229 se síly Rǫgnvaldr a Óláfr střetly naposledy a Rǫgnvaldr sám byl zabit. Jeho tělo bylo dopraveno Opatství Panny Marie, Furness a pohřben.
Zdroje
Hlavním zdrojem pro Rǫgnvaldr a jeho vládu je třinácté až čtrnácté století Kronika Manna, historický popis panovníků Hebridy a Mann —The Crovan dynastie zejména - který přežije v a latinský rukopis datovaný do poloviny čtrnáctého století.[41] Ačkoli je kronika jediným regionálním zdrojem původních příběhů v regionu, rozhodně není bez chyb. Nejen, že je jeho chronologie po částech podezřelá, ale zdá se být předpojatá ve prospěch jedné větve dynastie před druhou - konkrétně linie soupeřova nevlastního bratra Rǫgnvaldrova nad jeho vlastní.[42] Další důležité zdroje jsou královské acta dynastie. Z dvaceti příkladů takových zdrojů bylo během Rǫgnvaldrovy kariéry vydáno šest (všechny kopie).[43] Četné zdroje mimo doménu dynastie - například středověké kroniky a anály složené v Anglii, Irsku, Skotsku, Walesu a kontinent —Týkají se také jeho života a dob. Několik skandinávských ságy také poskytnout užitečné informace, ačkoli historičnost těchto zdrojů je za určitých okolností diskutabilní. Důležitá je také dochovaná korespondence mezi dynastií a anglickým královským dvorem a Vatikán také. Kromě toho některé velšské rodokmeny,[44] a současný irský chvála-báseň složený na Rǫgnvaldrovu počest, také vrhl světlo na Rǫgnvaldrův život a časy.[45][poznámka 2]
Předchůdci a přistoupení
Rǫgnvaldr byl synem Guðrøðr Óláfsson, král Dublinu a ostrovů, a člen Crovan dynastie.[52][Poznámka 3] V polovině dvanáctého století zdědil Guðrøðr Óláfsson královský majestát Ostrovy,[56] oblast zahrnující Hebridy a Mann.[57] Brzy čelil vnitřnímu odporu svého švagra, Somairle mac Gilla Brigte, lord z Argyll,[58] kdo se zmocnil Vnitřní Hebridean část království v roce 1153. O tři roky později se Somairle zmocnil celého království a vládl celému souostroví až do své smrti v roce 1164.[57] Ačkoli Guðrøðr Óláfsson získal zpět královský majestát, území ztracená jeho švagrovi v roce 1153 byla zadržena jeho potomky, Meic Somairle (nebo Clann Somairle).
Guðrøðr Óláfsson měl jednu dceru a nejméně tři syny: Affrica, Ívarr, Óláfr a sám Rǫgnvaldr.[59][poznámka 4] Ačkoli o Ívarru není nic jiného jistého,[61] Óláfrovou matkou se zdá být Findguala Nic Lochlainn,[62] Irka, jejíž sňatek s Guðrøðr Óláfssonem byl formován v roce 1176/1177, přibližně v době Óláfrina narození.[63] Když Guðrøðr Óláfsson zemřel v roce 1187, Kronika Manna tvrdí, že nechal Óláfrovi pokyny, jak následovat královský majestát, protože ten se narodil „v zákonném manželství“.[64] Není jisté, zda se jedná o přesný záznam událostí,[65] jak se uvádí, že Islesmané místo toho zvolili Rǫgnvaldra, aby vládl, protože na rozdíl od Óláfra, který byl v té době pouze dítětem, byl R agnvaldr otužilý mladý muž plně schopný vládnout jako král.[66]
Bohatý, mužný syn Gofraidha,
příjemný, vznešený syn Sadhbh.
- výňatek z Baile suthach síth Emhna popisující Rǫgnvaldrův původ jako syna Guðrøðra a Sadba.[67]
Ačkoli se zdá, že z kroniky vyplývá, že Findguala byla také Rǫgnvaldrovou matkou, zdrojový stav v žádném okamžiku příliš neuvádí. Ve skutečnosti existují důkazy, které silně naznačují, že Rǫgnvaldr byl synem jiné ženy.[68] Například přežívající fragmenty dopisu zaslaného z Óláfr do Henry III, anglický král asi v roce 1228 odhalil, že Óláfr popsal Rǫgnvaldr jako a bastard syn svého otce.[69] Navíc současný gaelština chvála-báseň, Baile suthach síth Emhnaprohlašuje, že byl synem Sadba,[70] jinak neznámá Irka, která mohla být nezaznamenanou manželkou nebo konkubína města Guðrøðr.[71] Pravděpodobnost, že Rǫgnvaldr a Óláfr měli různé matky, může dobře vysvětlit intenzivní konflikt mezi těmito dvěma muži v následujících letech.[72] Tato pokračující příbuzná hádka je jedním z hlavních témat Rǫgnvaldrovy dlouhé vlády.[73]
Zjednodušený rodokmen Rǫgnvaldrů ilustrující stupně příbuznosti se současnými vládci Anglie, ostrovy, Carrick, Galloway, Gwynedd, Kintyre a Ulster.[74] Rǫgnvaldr a tři muži Meic Somairle, kteří mohli být otcem jeho manželky, jsou zvýrazněni. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Napjaté vztahy s Óláfrem
Podle Kronika Manna, Rǫgnvaldr dal Óláfrovi majetek určitého ostrova zvaného „LodhusKronika pohrdavě popisuje ostrov jako hornatý a skalnatý, zcela nevhodný pro pěstování a prohlašuje, že jeho malá populace žila převážně lovem a rybolovem.[79] Ve skutečnosti, Lewis je severní část Vnější Hebridean ostrov Lewis a Harris. Zatímco jižní část -Harris - je poněkud hornatá, severní část - Lewis - je poměrně plochá a bažinatá. Zdá se tedy, že kronika sjednotila severní a jižní část ostrova.[80] Kronika každopádně tvrdí, že kvůli zbídačení svých zemí nebyl Óláfr schopen uživit sebe a své následovníky, a proto vedl „žalostný život“.[79] Jinak vnímatelná předsudek kroniky vůči Rǫgnvaldrově větvi Crovanovy dynastie a její zjevná předpojatost ve prospěch Manna nad nejsevernějšími úseky říše může také přispět k jeho pomlouvačnému zobrazení Óláfrových přidělených zemí.[81]
V důsledku této domnělé chudoby kronika tvrdí, že Óláfr šel k Rǫgnvaldrovi, který také žil v Hebridách, a konfrontoval ho s další zemí. Rǫgnvaldrovou odpovědí bylo, že Óláfr zabavil a poslal na William I., skotský král, který ho držel téměř sedm let ve vězení.[82] Je však pravděpodobnější, že Rǫgnvaldr podnikl kroky proti Óláfrovi, protože ten se Norská koruna, a nabídl se jako chutnější krále vazalů na oplátku za norskou podporu při sesazení Rǫgnvaldr.[83] V každém případě kronika uvádí, že William zemřel během sedmého roku Óláfrova zajetí a že William nařídil propuštění všech svých politických vězňů ještě před jeho smrtí.[82] Protože William zemřel v prosinci 1214,[84] Zdá se, že uvěznění Óláfra trvalo mezi 1207 a 1214 nebo začátkem roku 1215.[85] Po propuštění Óláfra kronika odhaluje, že nevlastní bratři se setkali na Mannovi, poté se Óláfr vydal na cestu pouť na Santiago de Compostela.[82]
Zhruba v tomto období, v roce 1209, v patnáctém až šestnáctém století Annals of Ulster uvádí, že synové Ragnall mac Somairle zaútočil na Skye a zabil mnoho Skyemenů.[87] Není známo, zda tato invaze do Rǫgnvaldrovy říše nějakým způsobem souvisela se zabitím Ragnallova bratra, Áengus mac Somairle a jeho tři synové v následujícím roce. Je však jisté, že tyto a další záznamy týkající se Meic Somairle ukazují, že dynastie Crovan nebyla sama v zavedení nestability na ostrovy.[88] Ve skutečnosti se zdálo, že odstranění Áenguse a jeho synů mělo vážné následky nejen na posloupnost Meic Somairle, ale i na Rǫgnvaldrův královský majestát na ostrovech.[89][poznámka 5]
Vztahy s Williamem Skotska
Existují dřívější důkazy o přátelských vztazích mezi Rǫgnvaldrem a Williamem.[95] Ten za jeho vlády čelil sérii vzpour,[96] s jedním konkrétním problémem Haraldr Maddaðarson, hrabě z Orkney a Caithness.[97] V určitém okamžiku v druhé polovině dvanáctého století Haraldr Maddaðarson odložil svou první manželku a oženil se s Hvarflǫð, popsanou ve třináctém století Sága Orkneyinga jako dcera Hrabě z Moray jménem Máel Coluim.[98] Je možné, že právě Hvarflǫð byl Haraldr Maddaðarson zatažen do konfliktu se skotskou korunou.[99] Ať už je to jakkoli, hlavním pokračujícím tématem kariéry Haraldr Maddaðarsona bylo neustálé prosazování skotské a norské královské autority v doméně a jeho pozoruhodný odpor vůči takovým zásahům.[100]
V roce 1196 se zdá, že Haraldr Maddaðarson získal kontrolu nad Moray. Ačkoli William byl schopen znovu potvrdit autoritu na severu a ruku Věrnost přes k Haraldr Eiríksson, přívětivější žadatel, Haraldovi Maddaðarsonovi se podařilo toho druhého překonat a znovu získal kontrolu nad hrabstvím.[102] Možná to bylo v tomto okamžiku, kdy Rǫgnvaldr vstoupil do boje. Podle Sága OrkneyingaJakmile se William dozvěděl, že Haraldr Maddaðarson převzal kontrolu nad Caithness, měl Rǫgnvaldr za úkol zasáhnout jménem skotské koruny. Po obdržení královské zprávy sága zaznamenává, že Rǫgnvaldr shromáždil ozbrojeného hostitele z ostrovů, Kintyre a Irska a vydal se do Caithness, kde si podrobil region. S příchodem zimy sága zaznamenává, že se Rǫgnvaldr vrátil na ostrovy poté, co opustil tři správci v Caithness. Když Haraldr Maddaðarson později nechal jednoho z těchto správců zavraždit, sága uvádí, že ho William přinutil k podrobení.[103] Skutečnost, že Haraldr Maddaðarson potvrdil svoji autoritativní akci až po Rǫgnvaldrově návratu na ostrovy, spolu s trestnou pokutou, kterou bývalý uvalil na Caithnessmen, když znovu získal kontrolu, naznačuje, že Rǫgnvaldr měl v regionu podporu.[104]
Rǫgnvaldrovo zapojení do Caithness si všiml i současný anglický kronikář Roger de Hoveden. Podle Rogera Chronicapoté, co dvě kola jednání mezi Haraldem Maddaðarsonem a Williamem selhala, zasáhl Rǫgnvaldr a koupil od Williama Caithness.[106] Přesné datum Rǫgnvaldrova podniku je nejisté, i když se zdá, že k němu došlo přibližně v roce 1200.[107] Těsně před účastí Rǫgnvaldr, Roger zaznamenává, že Haraldr Maddaðarson se odvážil na ostrovy, kde se vyzbrojil ozbrojenou flotilou, než se vrátil do Orkney a Caithnes, a porazil Haraldr Eiríksson v Knot.[108] Pokud se tato část Rogerova účtu týká vojenské pomoci přijímané z Rǫgnvaldrovy říše, zdá se, že skutečnost, že se Rǫgnvaldr a Haraldr Maddaðarson později stali oponenty, odhaluje křehkost určitých spojenectví.[109] Na druhou stranu, pokud Rogerova zpráva odkazuje na doménu Meic Somairle, mohlo by to být důkazem toho, že Haraldr Maddaðarson dokázal získat podporu od Rǫgnvaldrových soupeřů.[110]
Přestože Rǫgnvaldr nepochází z předchozích orkádských hrabat, lze ho považovat za příbuzného těchto norských magnátů na základě sňatku jeho otcovského dědečka s Ingibjǫrg, dcerou Hákon Pálsson, hrabě z Orkney. Pokud tomu tak skutečně bylo, mohl být Williamův čin použití Rǫgnvaldr v Caithness příkladem krále hrajícího jednoho člena jarlsaetten proti druhému.[112] The jarlsaetten byli lidé, kteří vlastnili nárok na hrabství, v souladu se severskými zvyky, právem na svůj původ z předchozích hrabat.[113] Ve skutečnosti William využil jarlsaetten když dříve udělil Caithness Haraldrovi Eiríkssonovi, vnukovi Rǫgnvaldr Kali Kolsson, hrabě z Orkneje.[114] Na druhou stranu skutečnost, že Rǫgnvaldr neměl žádný známý pokrvný vztah s hrabaty, by mohla být naopak důkazem, že byl prvním skotským vládcem Caithness bez osobního spojení s Orkadiánem jarlsaetten.[115] V každém případě, i když není vyloučeno, že vládl Rǫgnvaldr Hrabě z Caithness na krátkou dobu,[116] přežívající důkazy nezaznamenávají jeho instalaci jako takovou a pouze ukazují, že byl jmenován do správy provincie.[117]
Rǫgnvaldrova účast v lize se skotskou korunou mohla pramenit z jeho příbuznosti s Constable of Scotland, Roland fitz Uhtred, lord z Galloway,[119] nebo možná vyplynulo ze společného nepřátelství vůči Meic Somairle.[120] Mezi dvěma magnáty z 12. století jménem Máel Coluim panuje spousta zmatků. Jeden byl Máel Coluim mac Áeda, hrabě z Rossa zatímco druhý byl Máel Coluim mac Alasdair, nemanželský syn Alexander I., skotský král. Ten Máel Coluim se pokusil zmocnit se skotského trůnu dříve ve dvanáctém století a zdá se, že byl příbuzný v manželství se Somairleovou rodinou.[121] Pokud by Hvarflǫðovým otcem byl Máel Coluim, mohlo by to vysvětlit spojenectví mezi Haraldem Maddaðarsonem a Meicem Somairlem.[122] Takové spojenectví s Rǫgnvaldrovými soupeři by také mohlo vysvětlit, jak ho skotská koruna použila proti Haraldrovi Maddaðarsonovi.[123]
Velšská spojení
Od svých nejranějších let vytvořila dynastie Crovan spojenectví se severem velština vládci Království Gwynedd.[124] Některé z prvních důkazů o Rǫgnvaldrově královském majestátu se týkají jeho účasti v severním Walesu.[125] Během pozdního dvanáctého století byl region sužován brutálními interdynastickými válkami.[126] V roce 1190, jeden z Gruffuddových vnuků, Rhodri ab Owain Gwynedd, byl vyhozen z Anglesey zjevně syny jeho vlastního bratra, Cynan ab Owain Gwynedd.[127] Texty ze třináctého a čtrnáctého století Brenhinedd y Saesson[128] a Brut y Tywysogyon odhalit, že Rǫgnvaldr vojensky podporoval Rhodriho v jeho úspěšném opětovném získání Anglesey o tři roky později.[129] Další středověký velšský text, čtrnácté století Ó Oes Gwrtheyrn Gwrtheneu, označuje rok 1193 jako haf y Gwyddyl ("letní léto" Gaels "), což by mohlo dále prokázat účast Rǫgnvaldr a jeho vojsk.[130]
Rǫgnvaldr a Rhodri byli také spojeni manželským spojenectvím,[131] jako papežský dopis z listopadu 1199 naznačuje, že dcera Rǫgnvaldra byla zasnoubena s Rhodri.[132] Ačkoli přesné datum sňatku není známo, Rǫgnvaldrova vojenská podpora Rhodriho v roce 1193 s ním téměř jistě souvisela.[133] Rhodri zemřel v roce 1195,[134] a stejný papežský dopis naznačuje, že jeho vdova byla dohodnuta na svatbě se svým synovcem, Llywelyn ap Iorwerth, princ z Gwyneddu.[132] Zdá se, že k dohodě došlo v souvislosti s konsolidací Llywelyna v Gwyneddu. Stejně jako jeho strýc se zdá, že Llywelyn měl v úmyslu navázat spojenectví s Islesmany, aby posílil svou pozici ve Walesu.[135] Ačkoli toto uspořádání může dobře svědčit o Rǫgnvaldrově moci a vlivu v regionu,[136] Llywelyn se z dohody jasně vymanil, aby se v manželství svázal s mnohem silnější a vlivnější supervelmocí, anglickou korunou.[137] Ačkoli určitá korespondence s papežstvím odhaluje, že manželství mezi Llywelynem a Rǫgnvaldrovou dcerou získalo papežský souhlas v dubnu 1203,[138] další dopis ukazuje, že ratifikace byla zrušena na technické stránce v únoru 1205.[139][poznámka 6] Toto rozhodnutí bylo pro Llywelyna zjevně výhodné,[141] protože ten byl do té doby ženatý s Joan, nelegitimní dcera John, anglický král.[142][poznámka 7] Mohlo to být asi v době, kdy sám Rǫgnvaldr poprvé vstoupil do toho, jaký by byl trvalý vztah s anglickou korunou.[145]
Mohou existovat další důkazy o Rǫgnvaldrových velšských spojeních.[145] Podle několika non-současných velšských genealogických traktů, matka Llywelyn ap Gruffudd, princ z Walesu byla jinak neznámá dcera Rǫgnvaldr jménem Rhanullt.[147][poznámka 8] Pokud jsou správné, mohly by tyto zdroje naznačovat, že Llywelynův otec, Gruffydd ap Llywelyn Fawr asi v roce 1220 se oženil s dcerou Rǫgnvaldr.[145] Současné zdroje však ukazují, že Llywelynina matka byla Senana, nepochybná manželka Gruffydda.[147] V ještě dalším velšském rodokmenu - jeden sestavený ohlašovat a básník Lewys Dwnn „Uvádí se, že R isgnvaldr měl jinak neznámého syna jménem Hywel.[148][poznámka 9] Spolehlivost těchto pozdních genealogických zdrojů je sice podezřelá, ale Rǫgnvaldrova známá jednání s předními velšskými dynasty mohla zdůraznit možnost, že měl jinak neznámou velšskou manželku nebo konkubínu.[149]
Rǫgnvaldr byl také zodpovědný za velština překlad středověkých textů zabývajících se Karel Veliký a Roland.[151] Existuje deset dochovaných rukopisů, které se datují nejpozději do sedmnáctého století, které zachovávají třinácté století Can Rolant, velšská verze La chanson de Roland. Spolu s velšskými verzemi textů z dvanáctého století Historia Karoli Magni et Rotholandi a Le Pèlerinage de Charlemagne, Can Rolant zahrnuje část cyklu Welsh Charlemagne.[152] Až na jeden z deseti rukopisů obsahuje a tiráž odhalil, že Rǫgnvaldr byl popudem původního překladu.[153][poznámka 10] Zdá se, že práce proběhla v určitém okamžiku po jeho přistoupení a pravděpodobně po sňatku jeho dcery s Rhodri.[155] Katalyzátor překladů je nejistý. Za vlády jeho současníka, Hákon Hákonarson, norský král, mnoho anglo-normanských rukopisů bylo přeloženo do Stará norština, včetně těch, které se staly třináctým stoletím Karlamagnús sága. Historia Karoli Magni et Rotholandi a Le Pèlerinage de Charlemagne Zdá se, že byli ve Skandinávii známi již ve 12. století a je možné, že se s nimi Rǫgnvaldr seznámil již v Norsko, což ho vedlo k zadání vlastního překladu. Na druhou stranu se také mohl v Anglii seznámit s příběhy.[156] Rǫgnvaldrovy rodinné vazby s Welsh, a možná Cisterciácký spojení mezi Mannem a Walesem, může být jeho součástí při překladech do velštiny.[157] Samotná práce byla zdánlivě prováděna v Ceredigion klášter Llanbadarn Fawr, kdysi centrum velšského stipendia.[158]
Zapojení v Irsku
Potomek bohatý na flotilu Lochlann,
potomek jasného Conn řetězů,
budete hledat přístav za Aranem
při zkoumání irských studených břehů.
- výňatek z Baile suthach síth Emhna; jedna z několika částí sdružujících Rǫgnvaldr s Irskem.[159][poznámka 11]
Ačkoli Rǫgnvaldr není uveden v Irské anály, jiné historické prameny naznačují, že skutečně měl irské vztahy.[166] Například, Sága Orkneyinga konstatuje, že když Rǫgnvaldr poskytl Williamovi podporu v Caithness, vedl velkou armádu vytaženou z Irska.[167] Rovněž spojuje R tognvaldr s Irskem předvolání Jindřicha III. K Rǫgnvaldrovi ze dne 16. ledna 1218, které mu nařizuje vysvětlit „excesy spáchané na lidech našeho Pána krále, stejně jako v Anglii i v Irsku“.[168] Baile suthach síth Emhna také odhaluje spojení s ostrovem. Ačkoli báseň nepochybně zveličuje Rǫgnvaldrovy výkony, její tvrzení o ničivých nájezdech do Irska nemusí být úplnou fantazií, o čemž svědčí předvolání.[169]
Báseň také zmiňuje Rǫgnvaldrovo právo na královský majestát Tary,[170] a zdá se, že prokazuje vyhlídku na uchopení moci Dublin.[171] Rǫgnvaldrovi předchůdci byli určitě úzce spjati se seversko-gaelštinou Království v Dublinu.[172] Avšak s rozpadem království v rukou anglických dobrodruhů v roce 1170 a pokračujícím opevněním Angličanů v celém samotném Irsku se dynastie Crovan ocitla obklopena touto hrozivou a rostoucí novou mocí v zóně Irského moře.[173] Navzdory původní opozici dynastie vůči Angličanům v Dublinu netrvalo dlouho a znovu se vyrovnala s touto novou mocí,[174] jak je doloženo manželským spojenectvím mezi Rǫgnvaldrovou sestrou Affricou a jedním z nejmocnějších příchozích Angličanů, John de Courcy.[175]
V roce 1177 Courcy vedl invazi do Ulaid (oblast zhruba zahrnuje to, co je dnes Hrabství Antrim a County Down ). Sáhl dolů (moderní den Downpatrick ), odjel Ruaidrí Mac Duinn Sléibe, král Ulaid, upevnil své dobytí a vládl svým zemím s určitou mírou nezávislosti asi čtvrt století.[176] Přestože je datum manželství mezi Courcy a Affricou nejisté, unie mohla dobře připsat jeho ohromujícím úspěchům v Irsku.[177] Vládci Ulaidu a Manna měli mezi sebou hořkou minulost a je možné, že Courcyho manželské spojenectví s dynastií Crovanů bylo katalyzátorem jeho útoku na Ulaidy. Ve skutečnosti Guðrøðr Óláfsson formalizoval své manželství s Findgualou v letech 1176/1177, a tím svázal svou dynastii s Meic Lochlainn z Cenél nEógain, další tradiční nepřítel Ulaidů. Courcy by se téměř jistě pokusil použít takového vyrovnání ve svůj prospěch,[178] zatímco Guðrøðr Óláfsson by použil Courcyho kampaň proti Ulaid jako prostředek k vypořádání starých skóre.[179]
Courcyho pád z moci nastal v sérii konfliktů s anglickou korunou mezi lety 1201 a 1204. Do roku 1205 byl z Irska úplně donucen a jeho pozemky byly uděleny Hugh de Lacy. Během Courcyho následné vzpoury v průběhu roku[181] získal vojenskou podporu od Rǫgnvaldra, svého švagra.[182] The Kronika Manna specifikuje, že Courcyho mohutná síla byla posílena Rǫgnvaldrem se stovkou lodí, a uvádí, že obléhali určitý hrad „Roth", než byl odražen s příchodem Walter de Lacy.[183][poznámka 12] Expedici zaznamenává také šestnácté století Annals of Loch Cé, který uvádí, že Courcy přivedl z ostrovů flotilu do boje s Lacys. Ačkoli se výprava nakonec ukázala jako neúspěch, zdroj naznačuje, že okolní krajina byla vypleněna a zničena útočníky.[186] Identita hradu pojmenovaného kronikou je téměř jistá Hrad Dundrum,[187] který pravděpodobně zkonstruoval Courcy před rokem 1203. Porážka roku 1205 znamená pád Courcyho, který nikdy nezískal zpět své irské země.[188]
Vztahy s Johnem z Anglie
Rǫgnvaldrova angažovanost v Irsku a jeho spojení s Courcym mohly vést ke kontaktu s anglickými králi Janem a Jindřichem III.[189] Konečný pád Courcyho mohl ve skutečnosti Rǫgnvaldrovi trochu ulevit, protože to znamenalo, že už nebyl chycen mezi protichůdnými loajalitami, které dluží anglické koruně a švagrovi.[190] Dne 8. února 1205, roku útoku na Dundrum, vzal John Rǫgnvaldr pod svoji ochranu.[191] Přesně o rok později vydal John Rǫgnvaldr bezpečné chování po dobu patnácti dnů, aby přišel do Anglie na Velikonoce (22. dubna 1206).[192] Další záznam ze dne 28. dubna odhaluje, že Rǫgnvaldr vzdal poctu Johnovi během tohoto velikonočního pobytu, a uvádí, že tento nařídil Šerif z Lancasteru přiřadit třicet marek půdy Rǫgnvaldrovi.[193][poznámka 13] Proto Lancashire Potrubní válce odhalit, že šerif v průběhu roku spojil s Rǫgnvaldrem dvacet librátů půdy Michaelmas 1205 a Michaelmas 1206.[195][poznámka 14] Vzhledem k tomu, že role nepojmenovávají žádné panství spojené s Rdrgnvaldrem, nezdá se, že by mu byly přiděleny nějaké země, ale spíše poplatek na kraji kraje.[195] 29. dubna John nařídil svému pokladníkovi zaplatit třicet známky do Rǫgnvaldr.[197] Asi o rok později, 17. června 1207, John nařídil šerifovi, aby přidělil Rǫgnvaldrovi dvacet osvobozených pozemků,[198] platba, kterou potvrzují také Lancashire Pipe Rolls.[199]
Rǫgnvaldrova rostoucí interakce s anglickou korunou po Courcyho pádu naznačuje, že anglický král nejen zorganizoval Courcyho zkázu, ale záměrně oddělil Rǫgnvaldr od druhé. Takový čin nejenže Courcyho značně oslabil, ale také snížil šanci Lacy protiútoku proti Rǫgnvaldrovi, který by mohl potenciálně destabilizovat oblast Irského moře. Ve skutečnosti došlo ke zhroucení Rǫgnvaldrova manželského spojenectví s Llywelyn ap Iorwerth přibližně ve stejnou dobu a je možné, že tento rozchod zvládli i Angličané.[202]
V roce 1210 Kronika Manna uvádí, že John vedl do Irska pět set lodí. Zatímco Rǫgnvaldr a jeho muži na Mannu chyběli, je zaznamenáno, že část Johnových sil přistála a pustošila ji čtrnáct dní, než odešla s rukojmími.[203] Zdá se, že v tuto chvíli neexistují žádné další důkazy o možném špatném vztahu mezi Rǫgnvaldrem a Johnem.[204] Vzhledem k tomu, že muži byli zjevně v přátelském vztahu mezi lety 1205 a 1207, nezdá se, že by Johnův útok na ostrov souvisel s dřívější Rggnvaldrovou kampaní s (tehdy zneuctěnou) Courcy. Místo toho je pravděpodobné, že devastace souvisela s Johnovými kyselými vztahy s Krajkový a Briouze rodiny.[205] V roce 1208 William de Briouze se svou ženou a rodinou uprchl z Johna do Irska, kde je ukryli Lacysovi. Když John přijel do Irska v roce 1210, Briouzové uprchli do Skotska a byli v Galloway zadrženi Courcyho blízkým spolupracovníkem a Rǫgnvaldrovým příbuzným Donnchad mac Gilla Brigte, hrabě z Carricku.[206]
Souvislost mezi útěkem Briouzů a Rǫgnvaldrem se objevuje ve třináctém století Histoire des ducs de Normandie et des rois d'Angleterre, který uvádí, že zatímco na cestě do Skotska těsně před jejich dopadením zůstali Briouzové na Mannu čtyři dny.[208] I když nelze s jistotou vědět, zda Rǫgnvaldr schválil příchod uprchlého Briouzese, jejich úzké spojení s Lacysovými a Rǫgnvaldrovo úzké spojení s Courcym - mužem, který byl Lacysovými ze svých irských zemí vytlačen - oba silně naznačují, že spolupráce mezi Rǫgnvaldrem a Briouze je nepravděpodobná.[209] V každém případě jsou anglické plenění na Mannu potvrzeny jinými zdroji, například Annals of Loch Cé,[210] a pokračování dvanáctého století Historia rerum Anglicarum,[211] Podle jeho vlastního popisu událostí John prohlásil, že se dozvěděl o zajetí Briouzeho manželky a dětí, když byl v Carrickfergus,[212] prohlášení, které může naznačovat, že útok na Manna měl represivní povahu.[213][poznámka 15]
Pokud by útok skutečně byl odvetou, nemohlo to být kvůli Rǫgnvaldrově vlastnímu zapojení do nepřátel anglické koruny.[215] Uprchlého Briouzese doprovázel také sám Hugh, ale na rozdíl od nich se mu podařilo uniknout zajetí a ve Skotsku ho dočasně ukryl Ailín II., Hrabě z Lennoxu.[216] Lacysova předchozí spojení s Dublinem a Ulsterem naznačují, že Hugh mohl mít příznivce Manna. Ve skutečnosti jeho pobyt v Rǫgnvaldrově nepřítomnosti mohl být umožněn kvůli bratrskému sváru mezi Rǫgnvaldrem a Óláfrem.[215] Korelace mezi Lacys a bojem mezi Óláfrem a Rǫgnvaldrem může být doložena královským řádem z roku 1217 namířeným na Hughova nevlastního bratra Williama Gorma de Lacy, který mu přikazuje obnovit Hrad Carlingford, a vrátit škodu, kterou způsobil jeho dobytím.[217] Skutečnost, že Rǫgnvaldr obdržel obnovení svého okolí rytířský poplatek v roce 1219 mohl naznačit, že tyto země byly také překonány a zmocněny Lacys.[218]
Rozdělená loajalita: Anglie a Norsko
V letech mezi smrtí Magnús Óláfsson, král Norska a vláda Hákona, norská moc na ostrovech byla zanedbatelná kvůli probíhající občanská válka v Norsku.[220] V polovině dvanáctého století se však během jeho návštěvy Norska zdálo, že se Rǫgnvaldrův otec stal vazalský z Ingi Haraldsson, král Norska.[221] Určitě ve dvanáctém století Norman kronikář Robert de Torigni, opat Mont Saint-Michel hlásil setkání v polovině století Henry II, anglický král, William a Biskup ostrovů, kde bylo uvedeno, že králové na ostrovech byli povinni zaplatit králům Norska deset zlatých marek po přistoupení posledně jmenovaných.[222]
Zatímco byl Rǫgnvaldr vázán na anglickou korunu v roce 1210, zdá se, že se na ostrovech stal terčem obnovené norské nadvlády.[223] Konkrétně Islandské anály odhalují, že vojenská výprava z Norska na ostrovy se připravovala v roce 1209. Následující rok stejný zdroj zaznamenává „válčení“ na ostrovech a odhaluje, že Iona byl vypleněn.[224] Tyto zprávy jsou potvrzeny Bǫglunga sǫgur, sbírka ságy ze třináctého století, která přežila ve dvou verzích. Both versions reveal that a fleet of Norwegians plundered in the Isles, and the shorter version notes how men of the Birkibeinar a Baglar —two competing sides of the Norwegian civil war—decided to recoup their financial losses with a twelve-ship raiding expedition into the Isles.[225] The longer version states that "Ragnwald" (styled "Konge aff Möen i Syderö") a "Gudroder" (styled "Konge paa Manö") had not paid their taxes due to the Norwegian kings. In consequence, the source records that the Isles were ravaged until the two travelled to Norway and reconciled themselves with Ingi Bárðarson, King of Norway, whereupon the two took their lands from Ingi as a lén (léno ).[226]
The two submitting monarchs of Bǫglunga sǫgur probably represent Rǫgnvaldr and his son, Guðrøðr Dond.[228][poznámka 16] The skattr (tax) that Rǫgnvaldr and his son rendered to Ingi appears to be the same tribute that Robert noted in his account.[232] The submission of the Islesmen appears to have been undertaken in the context of the strengthening position of the Norwegian Crown following the settlement between the Birkibeinar and Baglar,[233] and the simultaneous weakening of the Crovan dynasty due to internal infighting.[234] The destructive Norwegian activity in the Isles may have been some sort of officially sanctioned punishment from Norway due to Rǫgnvaldr's recalcitrance in terms of, not only his Norwegian obligations, but his recent reorientation towards the English Crown.[235] The fact that Ingi turned his attention to the Isles so soon after peace was brokered in Norway may well indicate the importance that he placed on his relations with Rǫgnvaldr and his contemporaries in the Isles.[236]
Rǫgnvaldr may have also used his journey as a means to safeguard the kingship against the claims of Óláfr.[237] His presence there may explain his absence from Mann during the ravaging of the island by the English. In fact, Rǫgnvaldr's submission to Ingi could have been contributed to the English attack, as it may have given the English an incentive to devastate Rǫgnvaldr's lands because he had bound himself to John only a few years previous.[238] Although John had originally installed Hugh as Hrabě z Ulsteru, he proceeded to dismantle the lordship after Hugh gave refuge to the Briouzes. The ravaging of Mann, therefore, may have been a further demonstration of English royal power directed at a disloyal vassal. If this was indeed the case, Rǫgnvaldr's submission to the Norwegian Crown—although apparently undertaken to safeguard his kingdom—clearly resulted in severe repercussions.[239]
Enduring links with England
Numerous sources reveal that, in the years following the ravaging of Mann and plundering of the Isles, Rǫgnvaldr bound himself closer to the English Crown.[240] Zatímco na Lambeth on 16 May 1212,[241] for instance, during what was likely his second visit to England in six years,[242] Rǫgnvaldr formally swore that he was John's liegeman.[241] Rǫgnvaldr's visit to England is corroborated by a record, dated 20 May, regarding the English Crown's payment of ten marks for conducting Rǫgnvaldr home.[243] Further corroboration is provided by the record, dated 16 May, concerning the release of some of Rǫgnvaldr's men who had been held in custody at Porchester a Doveru.[244][poznámka 17]
In another record, also dated 16 May, John authorised his seneschals, governors, and soudní vykonavatelé in Ireland to come to Rǫgnvaldr's aid in the event that his territory was threatened by "Wikini or others", since Rǫgnvaldr had bound himself to do the same against John's own enemies.[245] The record of "Wikini„nebo Vikingové in this order may refer to the Norwegian raiders, like those who plundered the Isles in 1210.[246] This particular source reveals that, not only was Rǫgnvaldr protected by John, but that he was also obligated to defend John's interests in the Irish Sea region.[247] As such, Rǫgnvaldr's security was enhanced by English assistance, and John's influence was extended over the Isles at the expense of the Scots.[248]
Yet another transaction dated 16 May, in return for the homage and service that he rendered to the English Crown, Rǫgnvaldr and his heirs received a grant consisting of one knight's fee of land at Carlingford, and one hundred measures of corn to be paid yearly at Drogheda for the service of a rytíř.[249] The grant gave Rǫgnvaldr a valuable foothold in Ireland, and provided his powerful galley-fleet with an additional safe haven.[250] The precise location of the territory granted to Rǫgnvaldr is unrecorded and unknown.[251] Carlingford had until recently been a power centre of Hugh, and Rǫgnvaldr's grant may fit into the context of filling the power vacuum following the destruction of the Lacy lordship.[252][poznámka 18]
Rǫgnvaldr's gifts from the English Crown may fit into the context of John attempting to offset interference from the Philip Augustus, King of France. At about this time, the French Crown had orchestrated a Franco-Welsh alliance in an attempt to divert the English to deal with a Welsh uprising rather than focus their forces upon the Continent and Francie zejména.[254] In fact, there is evidence that Norman ships were active off Wales in 1210.[255] Although John had come to terms with Llywelyn ap Iorwerth in 1211, the following year the latter formed a concord with Philip. By May 1212, John succeeded in gaining the support of several foreign lords, such as the counts of Bar, Boulogne, a Flandry, vévodové z Brabant a Limburg, Císař Svaté říše římské, and Rǫgnvaldr himself. Despite these overtures, however, the Welsh uprisings of 1211 and 1212, as well as an English revolt in 1212, all succeeded in keeping English forces from invading France.[254]
As a consequence of Rǫgnvaldr's vassalage to the English Crown, and his role as guardian of the English seaways, it is probable that Islesmen were involved in far fewer predatory actions along the English and Irish coasts.[256] At about the same time, several south-western Scottish magnates received grants in the north of Ireland. These included three of Rǫgnvaldr's Meic Fergusa kinsmen: Alan fitz Roland, lord z Galloway, Alan's brother Thomas fitz Roland, Earl of Atholl, and Donnchad. Such grants appear to have been part of a coordinated campaign of the English and Scottish kings to gain authority over outlying territories where royal influence was limited.[257]
— excerpt of Sága Orkneyinga celebrating Rǫgnvaldr's qualities as a sea-king.
A record dated 3 January 1214 appears to confirm the English Crown's intentions of protecting the Islesmen, as it prohibits certain "mariners of Ireland" from entering Rǫgnvaldr's territories at his loss.[259] The English pledges of protection of Rǫgnvaldr and his Irish holdings suggest that he was under immediate pressure at this period. It is possible, therefore, that the 1211/1212 seaborne devastation of Derry by Thomas fitz Roland, and the unidentified sons of Ragnall—apparently Ruaidrí a Domnall —was undertaken in support of Rǫgnvaldr's interests in Ireland.[260] In fact, Thomas fitz Roland and Ruaidrí ransacked Derry again in 1213/1214,[261] and it is also possible that the raids were conducted in the interests of both the Scottish and English Crowns, and specifically aimed at limiting Irish support of the Meic Uilleim dissidents.[262] If these attacks were indeed directed against political enemies of the Scottish and English Crowns, it is not improbable that Rǫgnvaldr and his forces were also involved.[263]
John died in October 1216, and was succeeded by his young son, Henry III.[264] On one hand, the English summons of Rǫgnvaldr, dated 16 January 1218, in which he was ordered to amend certain "excesses" committed upon Henry III's men in Ireland and England, could be evidence that Islesmen took advantage of the somewhat fractured English realm by plundering the coasts of England and Ireland. If this was indeed the case, there is no further evidence of any such depredations.[265] On the other hand, the "excesses" could specifically relate to an instance reported by the Annals of Loch Cé, in which Irish sleď -fishermen are stated to have committed violence on Mann, and were slain as a consequence of their actions.[266] Later in May, the English Crown commanded that Rǫgnvaldr was to be given safe passage to England in order account for the misconduct of his men.[267]
Whether Rǫgnvaldr actually travelled there that year is unknown, although various records reveal that he certainly did so the following year.[264] For example, he was granted safe passage by the English Crown on 24 September 1219.[268] Evidence of Rǫgnvaldr's activity in England survives in references of homage rendered to Henry III. One such record shows that, in late September, Rǫgnvaldr rendered homage to Henry III, and received the same fief that John had given him.[269][poznámka 19] In another record of his homage the English Crown added the qualification: "But if our enemies, or his, shall rebel against us, and him, to the loss of our or his land, then you are to be earnest in your help, for the defence of our land and of his, to our safety and convenience, so long as he shall keep himself faithful towards us".[271] Therefore, whatever "excesses" Rǫgnvaldr's men had committed in the past, the surviving evidence reveals that by 1219 he was again amicably allied to the English king.[272]
Under the protection of the Pope
In September 1219, whilst in London at the Temple Church, Rǫgnvaldr surrendered Mann to the papežství, swore to perform homage for the island, and promised to pay twelve marks sterling in perpetuity as tribute.[273] Rǫgnvaldr's submission was accepted, on behalf of Papež Honorius III tím, že papežský legát do Anglie, Pandulf, Bishop-elect of Norwich.[274] Such a submission was not unprecedented at the time. For example, John had surrendered his kingdom to the papacy through Pandulf about six years beforehand,[275] whilst facing not only a major crisis from within his own realm, but an imminent invasion by Louis VIII, King of France from without.[276]
The precise impetus behind Rǫgnvaldr's submission is uncertain, although it may well have been related to the threat of ever-strengthening Norwegian kingship.[277] Certainly Hákon had only acceded to the Norwegian kingship two years previously, and by the early part of his reign the civil warring within his realm began to wane.[278] In his submission, Rǫgnvaldr stated that the kingdom was his by hereditary right, and that he held it without any obligation to anyone.[279] This contradicts the statement by Bǫglunga sǫgur, which declare that he and his son swore loyalty to Hákon and took his kingdom in fief of the latter.[280] The submission, therefore, may have been a means by which Rǫgnvaldr attempted to release himself from Norwegian overlordship.[281] On 23 September 1220, Henry III commanded that the Irish justiciary and baronage should lend assistance to Rǫgnvaldr against his enemies.[282] Furthermore, a royal order addressed to Henry III's administrators in Ireland, dated 4 November 1220, commanded Henry III's men to render military aid to Rǫgnvaldr, since the latter had provided evidence that Hákon was plotting to invade his island-kingdom.[283] Not long after this enlistment of English support, the Annals of Loch Cé a v sedmnáctém století Annals of the Four Masters report the death of Diarmait Ua Conchobair at the hands of Thomas fitz Roland in 1221. These sources state that Diarmait was in the process of assembling a fleet in the Isles to reclaim the kingship of Connacht.[284] There is a possibility, however, that his actions in the Isles were connected to the Norwegian threat feared by Rǫgnvaldr.[285] In fact, Diarmait's kinsman, Áed na nGall Ua Conchobair, appears to have attempted the procurement of Hákon's assistance at a later date.[286][poznámka 20]
Rǫgnvaldr's papal submission may have also been linked to his feud with Óláfr. For example, in the last hours of his life, John appealed to Papež Inocent III to ensure the succession of his young son, Henry III. Although the chronology of dissension between Rǫgnvaldr and Óláfr is not entirely clear, the hostilities which entangled Rǫgnvaldr's son broke out in the 1220s. Rǫgnvaldr, therefore, may have intended to secure, not only his own kingship, but also the future succession of his son.[288] In any case, it is unknown how well Rǫgnvaldr kept his obligations to the papacy.[289] The limited surviving evidence of communications between Mann and Rome appear to show that his commitments were not taken up by his successors.[290] Nevertheless, centuries after his death, Rǫgnvaldr's deal with the papacy was commemorated by a freska v Vatikánský archiv.[291][poznámka 21]
Reunification and Scottish machinations
Upon Óláfr's return from his pilgrimage, the Kronika Manna records that Rǫgnvaldr had him marry "Lauon", the sister of his own wife. Rǫgnvaldr then granted Lewis and Harris back to Óláfr, where the newly-weds proceeded to live until the arrival of Reginald, Bishop of the Isles. The chronicle claims that the bishop disapproved of the marriage on the grounds that Óláfr had formerly had a concubine who was a cousin of Lauon. A synod was then assembled, after which the marriage is stated to have been nullified.[298] Although the chronicle alleges that Óláfr's marriage was doomed for being within a zakázaný stupeň příbuznosti, there is evidence to suggest that the real reason for its demise was the animosity between the half-brothers.[299] For example, Reginald and Óláfr appear to have been closely associated, as the chronicle notes that, not only was Reginald was a son of Óláfr's sister, but that Óláfr had warmly greeted Reginald when the latter arrived on Lewis and Harris. Furthermore, it was Reginald who had instigated the annulment.[300] In fact, after the previous Biskup ostrovů died in 1217, Reginald and Nicholas de Meaux, Abbot of Furness had vied for the office of bishop. Whilst Reginald appears to have enjoyed the support of Óláfr, Rǫgnvaldr appears to have supported the bid of Reginald's rival, Nicholas.[301]
The precise identity of the half-brothers' shared father-in-law is uncertain.[305] The chronicle describes him as a nobleman from Kintyre,[306] which suggests that he was a member of the Meic Somairle, since sources concerning this kindred link them with Kintyre more than any other region.[307] The father-in-law, therefore, may well have been Rǫgnvaldr's first cousin Ragnall,[308] or Ragnall's son Ruaidrí[309]—both of whom appear to have been styled "Lord of Kintyre " in contemporary sources[310]—or possibly Ragnall's younger son, Domnall.[311] It is conceivable that the first union was undertaken before 1210,[312] perhaps not long after 1200 considering the fact that Guðrøðr Dond—a product of Rǫgnvaldr's marriage—was apparently an adult by 1223 and had fathered at least one son by this date.[313][poznámka 23]
The unions themselves appear to have been orchestrated in an effort to patch up relations between the Meic Somairle and the Crovan dynasty, neighbouring kindreds who had bitterly contested the kingship of the Isles for about sixty years.[316] In fact, it is possible that Rǫgnvaldr's kingship was formally recognised by Ruaidrí,[317] the apparent leading Meic Somairle dynast since Áengus' death in 1210,[318] who thereby established himself as a leading magnate within a reunified Kingdom of the Isles.[317] Since the majority of Ruaidrí's territories appear to have been mainland possessions, it is very likely that the Scottish Crown regarded this reunification as a threat to its own claims of overlordship of Argyll. In fact, it is possible that the Scots' release of Óláfr in 1214 was intended to cause dynastic discord in the Isles. If that was indeed the case, then the Scottish Crown's machinations had temporarily come to nought because of Óláfr's reconciliation and arraigned marriage.[319]
Civil war and kin-strife
Once freed from his arranged marriage, the Kronika Manna states that Óláfr proceeded to marry Cristina, daughter of Ferchar mac an tSacairt.[321] The latter emerges from historical obscurity in 1215, and by the mid 1220s—about the time of Cristina and Óláfr's marriage—Alexander II, král Skotska rewarded Ferchar with the Hrabství Ross for meritorious service to the Scottish Crown.[322] The collapse of Óláfr's previous Meic Somairle marriage took place at about the time that Ruaidrí was seemingly ejected from Kintyre by the forces of Alexander II, král Skotska in 1221–1222. Óláfr's subsequent realignment with Ferchar—Alexander's chráněnec—not only appears to evince Óláfr's recognition of the shift of power in north-western Scotland,[323] but may also signal Rǫgnvaldr's loss of support from the Scottish Crown.[324]
If the chronicle is to be believed, Óláfr's separation from Lauon enraged her sister, who surreptitiously tricked her son, Guðrøðr Dond, into attacking Óláfr. Following what he thought were his father's orders, Guðrøðr Dond gathered a force on Skye and proceeded to Lewis and Harris, where the chronicle records that he laid waste to most of the island. Óláfr is said to have only narrowly escaped with a few men, and to have fled to the protection of his father-in-law on the mainland in Ross. Óláfr is stated to have been followed into exile by Páll Bálkason, a sheriff on Skye who refused to take up arms against Óláfr. The chronicle then indicates that the two landed on Skye, and learned where Guðrøðr Dond was stationed, and defeated him in battle. The latter's captured followers were put to death, whilst Guðrøðr Dond himself was blinded and kastrovaný. Although the chronicle maintains that Óláfr was unable to prevent this torture,[325] the Icelandic annals record that Óláfr was indeed responsible for his nephew's plight.[326]
Mutilation and killing of high status kinsmen during power-struggles was not an unknown phenomenon in the peripheral-regions of the British Isles during the Vrcholný středověk.[329][poznámka 24] In only the century-and-a-half of its existence, at least nine members of the Crovan dynasty perished from mutilation or assassination.[331] As such, there is reason to regard this vicious internecine violence as the Crovan dynasty's greatest weakness.[332] The tribulations inflicted upon Guðrøðr seem to exemplify Óláfr's intent to wrest what he regarded as his birthright from Rǫgnvaldr's bloodline. It is unknown why Rǫgnvaldr had not similarly neutralised Óláfr when he had the chance years before in 1208, although it may have had something to do with international relations. For example, it is possible that his act of showing leniency to Óláfr had garnered Scottish support against the threat of Norwegian overlordship.[313] In any case, the neutralisation of Guðrøðr Dond appears to mark a turning point in the struggle between the Óláfr and Rǫgnvaldr.[333]
Roughly about this point in time, correspondence between Joan, Queen of Scotland and her brother, Henry III, reveals that the Norwegian Crown was rumoured to have been planning a naval expedition west-over-sea. Although Joan's letter places this campaign in the context of a threat to English interests in Ireland,[287] it may be more likely that Hákon's attention was focused upon the escalating situation in the Isles.[340] One possibility is that the queen's correspondence is evidence that Óláfr had appealed to Hákon for supported against Rǫgnvaldr.[341]
The kin-strife largely took place on Skye and Lewis and Harris, islands that were clearly important within the kingdom. In fact, there is evidence to suggest that the kingdom's northern territories were granted by reigning kings to heir-apparents or disaffected dynasts.[342] For example, during the eleventh-century reign of the dynasty's founder, Guðrøðr Crovan, the northern portion of the realm may have been governed by Guðrøðr Crovan's succeeding son, Lǫgmaðr.[343] The fact that Rǫgnvaldr was residing in the Hebrides when his father died in 1187 may indicate that, despite the chronicle's claims to the contrary, Rǫgnvaldr was indeed the rightful heir to the kingship.[344] Furthermore, since Rǫgnvaldr's son is recorded on Skye, the possibility exists that he resided there as his father's heir-apparent. Rǫgnvaldr's grant of Lewis and Harris to Óláfr may, therefore, indicate that Óláfr was at least temporarily regarded as Rǫgnvaldr's rightful successor. On the other hand, it is also possible that Rǫgnvaldr's grant was given in the context of appeasing a disgruntled dynast passed over for the kingship.[345] In any event, it is apparent that such territorial fragmentation would have severely weakened the realm.[346]
Contested episcopate
The ecclesiastical jurisdiction within Rǫgnvaldr's realm was the far-flung Diecéze ostrovů. Like the Kingdom of the Isles itself, the origins of the diocese may well lie with the Uí Ímair imperium.[348] In the mid twelfth century, during the reign of Rǫgnvaldr's father, the diocese came to be incorporated into the newly established Norwegian Arcidiecéze Niðaróss.[349] In effect, the political reality of the Diocese of the Isles—its territorial borders and nominal subjection to Norway—appears to have mirrored that of the Kingdom of the Isles.[350] Before the close of the twelfth century, however, evidence of a new ecclesiastical jurisdiction—the Diecéze Argyll —begins to emerge during ongoing contentions between the Meic Somairle and the Crovan dynasty.[351]
In the early 1190s, the Kronika Manna reveals that Cristinus, Bishop of the Isles, an Argyllman who was probably a Meic Somairle candidate, was deposed and replaced by Michael, a Manxman who appears to have been backed by Rǫgnvaldr.[356] The tenure of Cristinus seems to have spanned at least two decades during a sustained period of Meic Somairle power in the Isles. His downfall, however, came about at the time of the Crovan dynasty's resurgence under the then-recently enthroned Rǫgnvaldr.[357]
After Michael's death in 1203, a certain Koli is recorded to have been consecrated in 1210. The situation between this span of years is uncertain.[358] On one hand, it is possible that the see was vacant between these years. On the other hand, Koli could have been elected bishop in 1203, but only consecrated in 1210. Another possibility is that the see was administered from Lismore —the future seat of the Diocese of Argyll—under the ultimate authority of Áengus, the aforementioned Meic Somairle dynast slain in 1210.[359]
There is also a possibility that Koli's consecration was connected to the attack on Iona in 1209/1210.[360] Not only does the Norwegian expedition appear to have compelled Rǫgnvaldr and his son to submit to the Norwegian Crown in 1210, but it also made landfall in Orkneje, and brought back to Norway the joint Orcadian earls a their bishop.[361] The entire undertaking, therefore, may have been designed to reassert Norwegian overlordship over both secular and ecclesiastical authorities in Norwegian satellites overseas. If correct, the voyage would seem to have been orchestrated by both Ingi and his chief prelate, Þórir Guðmundarson, Archbishop of Niðaróss. Although the Meic Somairle controversially refounded Iona at the turn of the century, and further secured its independence from the Diocese of the Isles by placing it under the protection of the papacy, the Norwegian sack of the island may not have been a sanctioned act One possibility is that a visit to the island by the Norwegian delegation disastrously deteriorated into otherwise unplanned violence.[362]
The next bishop after Koli was Reginald.[363] Although Reginald's rival for the episcopate, Nicholas, is recorded to have gained the support of the communities of Furness and Rushen, he does not appear to have ever occupied the see.[364] In fact, Nicholas appears to have spent much of his time in Rome, since correspondence from the papacy to Walter de Gray, Archbishop of York, concerning Nicholas' final resignation, states that the latter had long been exiled from his see because "the lord of the land and others" were "altogether opposed to him".[365] As early as November 1219, papal correspondence reveals that the pope had urged the leading men of the Isles to accept Nicholas' episcopacy.[366]
Rǫgnvaldr's remarkably warm relations with the papacy, and his deteriorating relationship with Óláfr, could be evidence that the papal correspondence in support of Nicholas was directed at Óláfr instead of Rǫgnvaldr.[301] Further indication of Rǫgnvaldr's support of Nicholas may be his renewal of the rights of St Mary's Abbey, Furness to elect the Bishop of the Isles.[369][poznámka 26] The English Crown's warning to Óláfr about harming the monks of Furness could betray some sort of grievance with the community, whilst Rǫgnvaldr's burial at Furness appears show evidence his own affinity with the community. The controversy over the appointment of bishops, therefore, appears to have been yet another aspect of ongoing kin-strife within the Crovan dynasty. In fact, the final resignation of Nicholas in 1224 corresponds to the realignment of the kingdom between Rǫgnvaldr and Óláfr, and the whole dispute coincides with the Óláfr's gradual successes against Rǫgnvaldr.[372] In any case, Reginald's successor was a man named John who apparently died in an accident not long afterwards. The next bishop was Simon, a man consecrated in 1226 by the Arcibiskup Niðaróss, and whose tenure outlived both Rǫgnvaldr and Óláfr.[363]
Alliance with Alan of Galloway
In 1224, the year following the defeat of Rǫgnvaldr's son, the chronicle reveals that Óláfr took hostages from the leading men of the Hebridean portion of the realm, and with a fleet of thirty-two ships, landed on Mann at Ronaldsway, where he confronted Rǫgnvaldr directly. It was then agreed that the kingdom would be split between the two: with Rǫgnvaldr keeping Mann itself along with the title of king, and Óláfr retaining a share in the Hebrides.[374][poznámka 27] With Óláfr's rise at Rǫgnvaldr expense, the latter turned to Alan,[382] one of Scotland's most powerful magnates.[383] Alan and Rǫgnvaldr were certainly closely connected. Both were great-grandsons of Fergus, lord z Galloway;[384] both had received Ulster lands from the English at about the same time; and it is possible that connections between the Isles and Galloway had led to Rǫgnvaldr's involvement with the Scottish Crown in Caithness.[385]
In a letter from Alan to Henry III, dated the year of the partitioning between the half-brothers, Alan mentioned that he was preoccupied with his army and fleet, travelling from island to island.[386] This statement may well evince the beginning of the joint military operations, conducted by Alan and Rǫgnvaldr against Óláfr, assigned by the chronicle to the following year.[387] According to the latter source, however, the campaigning came to nought because the Manx were unwilling to battle against Óláfr and the Hebrideans.[388] This record appears to show that Alan portrayed his actions in the Isles as related to his conflict with the Lacys in Ireland. As such, the correspondence could be further evidence that the Lacys' Ulster ambitions were aligned with Óláfr in the Isles.[389]
Also in 1224, the thirteenth-century Hákonarova sága Hákonarsonar reports that Hákon was visited by a certain Gillikristr, Óttar Snækollsson, and many Islesmen, who presented the king with letters concerning certain needs of their lands.[391] One possibility is that these so-called needs refer to the violent kin-strife and recent treaty between the half-brothers.[392] The saga may therefore reveal that the Norwegian Crown was approached by either representatives of either side of the inter-dynastic conflict, or perhaps by neutral chieftains caught in the middle.[393][poznámka 28] Further attempts to quell the infighting by way of the Norwegian Crown may have been undertaken in 1226, when it is remarked by the same source that Simon, Bishop of the Isles met with Hákon.[395]
A short time later, perhaps in about 1225 or 1226, the chronicle reveals that Rǫgnvaldr oversaw the marriage of a daughter of his to Alan's young illegitimate son, Thomas. Unfortunately for Rǫgnvaldr, this marital alliance appears to have cost him the kingship, since the chronicle records that the Manxmen had him removed from power and replaced with Óláfr.[397] The recorded resentment of the union could indicate that Alan's son was intended to eventually succeed Rǫgnvaldr,[398] who was perhaps about sixty years-old at the time,[385] and whose grandchildren were presumably still very young.[313] In fact, it is possible that, in light of Rǫgnvaldr's advanced age and his son's mutilation, a significant number of the Islesmen regarded Óláfr as the rightful heir. Such an observation could well account for the lack of enthusiasm that the Manxmen had for Alan and Rǫgnvaldr's campaign in the Hebrides.[399] Since Thomas was likely little more than a teenager at the time, it may well have been obvious to contemporary observers that Alan was the one who would hold the real power in the kingdom.[400] From the perspective of the Scottish Crown, it is conceivable that Alan's ambitions in the Isles were encouraged by the prospect of Alan's son becoming a dependable client-king on Mann, and the potential to further extend and strengthen Scottish royal authority along the western seaboard, bringing stability to the war-torn region.[401] As for Alan—a man who faced the probability that Galloway would be partitioned between his legitimate daughters on his eventual death—the marital alliance may have been conducted as a means to ensure a power base for Thomas, whose illegitimacy threatened to exclude him from inheriting his father's domain under the feudal laws of the English and Scottish realms.[402]
At this low point of his career, the deposed Rǫgnvaldr appears to have gone into exile at Alan's court in Galloway.[407] In 1228, whilst Óláfr and his chieftains were absent in Hebrides, the chronicle records of an invasion of Mann by Rǫgnvaldr, Alan, and Thomas fitz Roland. Zdá se, že útok vyústil v úplnou devastaci jižní poloviny ostrova, protože kronika prohlašuje, že se téměř stala pouští.[408] Zpráva kroniky, kterou nainstaloval Alan soudní vykonavatelé na Manna, s instrukcemi, jak sbírat hold z ostrova a poslat jej zpět do Galloway, může odhalit cenu, kterou musel Rǫgnvaldr zaplatit za Alanovu podporu v této záležitosti. Rǫgnvaldrova role při převzetí ve skutečnosti není zaznamenána.[409] Óláfr, který utrpěl vážné neúspěchy v rukou svých nepřátel, sáhl po anglické pomoci proti svému nevlastnímu bratrovi, o čemž svědčí korespondence mezi Jindřichem III. A Óláfrem, v níž tento narážel na agresi řešenou Alanem.[410] Poté, co Alan uvolnil Manna domů, se na ostrově znovu objevil Óláfr a jeho síly a porazili zbývající Gallovidiány; a tak kronika prohlašuje, že Mannovi byl obnoven mír.[411]
Ve stejném roce anglické záznamy ukazují, že Henry III se pokusil zprostředkovat mír mezi nevlastními bratry a poskytl Óláfrovi bezpečný průchod do Anglie.[412] Tato korespondence mohla vést k Óláfrově dočasné nepřítomnosti v Mannu toho roku.[313] Mohlo by to také zhruba označit bod, kdy Rǫgnvaldr nakonec ztratil anglickou podporu.[413] Ačkoli anglická koruna technicky uznala Óláfrovo královské království v korespondenci, která mu byla zaslána před rokem, agresivní tón namířený na něj naznačuje, že preferovaný dynast může mít v tom okamžiku Rǫgnvaldr.[414][poznámka 29]
Konečná konfrontace a smrt
Pravděpodobně počátkem ledna 1229 kronika zaznamenává, že Rǫgnvaldr chytil Óláfrovy síly nevědomý, když Rǫgnvaldr vyplul z Galloway s pěti loděmi a zahájil noční nájezd na přístav v Ostrov svatého Patrika poblíž toho, co je dnes městem Kůra. Během tohoto útoku kronika zaznamenává, že Rǫgnvaldr nechal zničit všechny lodě Óláfra a jeho náčelníků.[418] Ačkoli kronický popis útoku zmiňuje Gallovidianovu účast, protože uvádí, že expedice pocházela z Galloway, skutečnost, že Rǫgnvaldr velel pouze pěti lodím, naznačuje, že tato podpora mohla klesat.[419] To nemusí nutně znamenat, že Alan opustil Rǫgnvaldrovu příčinu, protože se Alan mohl dobře zapojit do kampaní proti probíhajícímu Meic Uilleim povstání proti skotské koruně.[420] I kdyby tomu tak bylo, mohl Rǫgnvaldr v této fázi také považovat Alanovo zapojení za újmu.[313]
Rǫgnvaldr na svůj útok navázal tím, že se usadil v jižní části Mannu, protože kronika zaznamenává, že zvítězil nad podporou jižanů. Mezitím se uvádí, že Óláfr shromáždil své síly na severu Mannu,[421] což naznačuje, že ostrov byl po většinu ledna a února rozdělen mezi oba muže, ještě před jejich konečnou konfrontací.[422] Podle kroniky vedli Rǫgnvaldr a Óláfr své armády Tynwald.[423][poznámka 30] Odvození tohoto místního jména - od staro norských prvků věc ("sestava") a vǫllr ("pole", "louka") - odhaluje, že se jednalo o místo montáže,[424] což zase naznačuje, že jednání mohla být zamýšlena.[406]
Na 14. února, festival Svatý Valentýn, kronika zaznamenává, že Óláfrovy síly zahájily útok na Rǫgnvaldr v Tynwaldu, kde byly Rǫgnvaldrovy jednotky směrovány a on sám byl zabit.[423] Zatímco Rǫgnvaldrův pád je lakonicky potvrzen islandskými anály,[425] další zdroje podle všeho naznačují, že jeho smrt byla způsobena zradou. Čtrnácté století Kronika Lanercostu například uvádí, že Rǫgnvaldr „padl za oběť paží ničemných“;[426] zatímco Kronika Manna uvádí, že ačkoli Óláfr truchlil nad smrtí svého nevlastního bratra, nikdy nevymáhal pomstu svým vrahům.[423] Kronika uvádí, že mniši z Rushenu odvezli Rǫgnvaldrovo tělo do Furness, kde byl pohřben v opatství na místě, které si předem vybral.[427][poznámka 31] Zvláštní pískovec podobizna ozbrojeného, pošta -oblečený válečník, nalezený na severu ulička z opatství, je s Rǫgnvaldrem spojován od první poloviny devatenáctého století. Takové sdružení je nicméně přinejlepším pochybné.[429]
Původ
Předkové Rǫgnvaldr Guðrøðarson | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Poznámky
- ^ Od 80. let 20. století akademici přiznávají Rǫgnvaldrovi různá osobní jména v anglických sekundárních zdrojích: Rachnald,[2] Raghnall,[3] Ragnald,[4] Ragnall,[5] Ragnvald,[6] Ranald,[7] Reginald,[8] Reginaldus,[9] Reinallt,[10] Rhanallt,[11] Rögnvald,[12] Rognvald,[13] Rögnvaldr,[14] Rǫgnvald,[15] Rǫgnvaldr,[16] a Røgnvaldr.[17] Stejně tak akademici přiznávají Rǫgnvaldrovi různé patronyma v takových zdrojích: Raghnall mac Godhfhraidh,[18] Raghnall mac Gofhraidh,[19] Raghnall mac Gofhraidh mhic Amhlaíbh Dheirg,[19] Raghnall mac Gofraidh,[20] Raghnall Ua Gofraidh an Mhearáin,[21] Ragnaill mac Gofraidh,[20] Ragnall Godredsson,[22] Ragnall mac Gofraid,[23] Ragnvald Godredsson,[24] Reginald Godredsson,[25] Rognvald Godredson,[26] Rognvald Godredsson,[27] Rognvald Guðrøðson,[28] Rognvald Gudrodson,[29] Rognvald Gudrødson,[30] Rögnvald Guðrøðsson,[12] Rognvald Gudrodsson,[31] Rognvald Guðrøðsson,[28] Rǫgnvaldr Guðrǫðarson,[32] Rǫgnvaldr Guðrøðarson,[33] Rögnvaldr Guðrøðarson,[34] Rögnvaldr Guðrøðarsson,[35] Rögnvaldr Guðrøðsson,[36] a Rǫgnvald Guðrøðsson.[15] Různé formy jeho jména jsou zaznamenány ve staré norštině, latinský, gaelština, a velština primární zdroje. Není známo, v jaké formě by se cítil nejpohodlněji, ačkoli jedna latinská listina St Bees Priory vykresluje své jméno "Ragdnaldus", pokus o Latinizace stará severská podoba jeho jména.[37]
- ^ Tato anonymní báseň, Baile suthach síth Emhna, je jedním z prvních a nejpozoruhodnějších kousků gaelské chvály-poezie,[46] a jedna z prvních gaelských skladeb, která dodržovala přísnou normu dán díreach poetický Metr.[47] Báseň dokazuje vícejazyčnost Rǫgnvaldrova dvora,[48] a může to odhalit Stará norština měl klesat na ostrovech.[49] Jeho vyobrazení Rǫgnvaldra jako pohledného mladého Vikinga, který se má stát irským králem, naznačuje, že byl složen na počátku své kariéry.[50]
- ^ Pozdní středověk velština genealogický trakt Achau Brenhinoedd a Thywysogion Cymru zachovává rodokmen týkající se samotného Rǫgnvaldr. Rodokmen běží: "Rhanallt m. Gwythryg ap Afloyd m. Gwrthryt Mearch m. Harallt Ddu m. Ifor Gamle m. Afloyd m. Swtrig".[53] „Gwrthryt Mearch„představuje Guðrøðr Crovan, zakladatel dynastie Crovan.[54] Totožnost posledních čtyř lidí v tomto rodokmenu je nejistá.[55]
- ^ Existují důkazy, které naznačují, že Guðrøðr Óláfsson měl dalšího syna jménem Ruaidrí.[60]
- ^ Mohou existovat důkazy o dřívějším konfliktu mezi Meicem Somairlem a Crovanovou dynastií.[90] Podle hebridejské tradice zachované v sedmnáctém století Historie Sleat, v jednom okamžiku během Ragnallova funkčního období jeho následovníci bojovali a zabili jistého „Muchdanacha“, vládce Moidart a Ardnamurchan, a tím získal pozemky tohoto státu.[91] Muchdanach může být totožný s určitým "Murcardus", popsal muž Kronika Manna jako ten, jehož „sílu a energii“ pociťovalo celé království ostrovů a jehož zabití je zaznamenáno v roce 1188, přibližně v době Rǫgnvaldrova převzetí královského panství.[92] Krátký popis kroniky o Murcardusovi zjevně odhaluje, že byl členem elity království, ale zda jeho zabití souviselo s Rǫgnvaldrovým přistoupením, není známo.[93] Pokud byli Muchdanach a Murcardus skutečně stejný jedinec, Historie Sleat Zdá se, že uchová vzpomínku na vniknutí Meica Somairla Garmoran a samotná epizoda může být příkladem sváru mezi Meicem Somairlem a Crovanovou dynastií.[90] Dalším zdrojem, který může uchovat důkazy o konfliktu mezi konkurenčními příbuznými, je Baile suthach síth Emhna. V jednom okamžiku báseň prohlašuje, že Rǫgnvaldr „způsobil drtivou porážku Maelbheirn". Pokud Maelbheirn představuje poetický výraz pro Morvern, oblast ovládaná Meicem Somairlem, mohla by naznačovat, že v této oblasti došlo k bitvě.[94] Na druhou stranu, Maelbheirn může místo toho představovat a osobní jméno.[17]
- ^ Tento papežský dopis uvádí, že byly předloženy důkazy o tom, že Rhodriho manželství bylo naplněný zatímco korespondence tvrdila, že manželství nebylo uzavřeno. Dopis dále odhaluje, že dívčiní ošetřovatelé, příbuzní i biskup na ostrovech marně trvali na tom, že její manželství s Rhodri bylo nedokončené.[140]
- ^ Současné anglické záznamy ukazují, že zásnuby Llywelyn a Joan se konaly v roce 1204.[143] V roce 1226 Papež Honorius III prohlásil Joan za legitimní.[144]
- ^ Osobní jméno Rhanullt odpovídá staré norštině Ragnhildr.[145]
- ^ Rodokmen běží: "Mam John ap Llewelyn, Elen v̄ Ffylib ap David ap Ierwerth ap Rȳs ap Mredydd ap Howel ap Reinallt vab brenin Manaw ne brenin y Gogledd".[148]
- ^ Výňatek z kalafonu v Národní knihovně Walesu Peniarth 10 zní: „Hyt hynn y traetha yr Istoria a beris Reinallt vrenhin yr ynyssoed y athro idaw ythrossi ae hymchwelut o rwmawns yn lladin o weithredoed chiarlymaen nyt amgen oe amrysson ar ỽrenhines. ac yd aeth gaerussalem. ac oe gyurageu a hu gadarn. yr hynn nyt ymyrrawd turpin y draethu onadunt".[154] Tento výňatek překládá: „Dosud souvisí historie skutků Karla Velikého, které nechal Reinalltův král ostrovů přeložit a přepsat z Romance do latiny, konkrétně jeho hádka s královnou a jeho cesta do Jeruzaléma a jeho obrácení s Hughem mocným, s kterým se Turpin neobtěžoval spojit “.[155]
- ^ Zdá se, že představuje „Lochlann“ Skandinávie,[160] ačkoli to není nemožné, že místo toho odkazuje na Meic Lochlainn.[161] „Conn of the chain“ představuje legendárního irského krále Conn Cétchathach.[162] Zdá se, že „Aran“ představuje Aranské ostrovy mimo západní Irsko,[163] i když další možnost může být Arran v Firth of Clyde.[164] Jednou z možností je, že prohlášení básně o původu z Lochlannu, Conna a Cormaca odkazují na postavy Uí Néill. To by mohlo znamenat, že Rǫgnvaldrova matka byla členkou Uí Néill a že její spojení s jeho otcem probíhalo v rámci spojenectví s Muirchertach Mac Lochlainn, král Cenél nEógain.[165]
- ^ Ačkoli není jisté, zda je toto číslo přesným součtem Rǫgnvaldrových lodí, je-li součet dokonce vzdáleně přesný, zdá se, že představuje velmi velkou část jeho královské flotily.[184] Čísla by mohla být důkazem toho, že Rǫgnvaldrovy síly činily čtyři tisíce až šest tisíc mužů.[185]
- ^ A označit je pozemek v hodnotě jednoho označit zlata nebo stříbra ročně.[194]
- ^ A osvobodit je pozemek v hodnotě a libra rok.[196]
- ^ Dalším zdánlivě relevantním zdrojem, který odhaluje angličanskou angažovanost na ostrově během roku, je administrativní záznam platby anglické koruny za ochranu anglické dodávky pro Mann.[214]
- ^ Není však nemožné, aby se jmenovaní králové místo toho odvolávali na Ragnall a Rǫgnvaldr.[229] Tato identifikace spočívá na skutečnosti, že Ragnall a Rǫgnvaldr měli stejná osobní jména[230]- gaelština Ragnall je ekvivalentem staré norštiny Rǫgnvaldr[231]—Spojeno s možností, že zdroj „Gudroder„je výsledkem zmatku ohledně Rǫgnvaldrových patronym.[230]
- ^ Okolnosti, za kterých byli tito muži zadrženi, nejsou známy.[242]
- ^ V určitém okamžiku své kariéry je Rǫgnvaldr zaznamenán, že poskytl ochranu mnichům Opatství Panny Marie, Dublin.[253]
- ^ Tento záznam ukazuje, že Jindřich III. Povolil Rǫgnvaldrovi příspěvek na pšenici a víno, který mu John původně daroval. Četné opakované objednávky ze dne 17. června 1220, 4. listopadu 1220, 8. srpna 1222, 12. března 1225 a 3. října 1226, by mohly být důkazem toho, že soudci nebyli ochotni grant rozdělit.[270]
- ^ V roce 1224 sestra Jindřicha III. Joan, královna Skotska, varovala svého bratra, že se o Hákonovi říkalo, že připravuje invazi do Irska na podporu Hugha.[287]
- ^ Freska byla zaznamenána v osmnáctém století a zdá se, že se datuje zhruba do sedmnáctého století. Je součástí série fresek zabývajících se granty papežských lén.[292] Obsahuje latinský nápis, který běží: „HONORIO III PONT MAX REGINALDUS REX INSULAE MONAE V HIBERNICO MARI CORAM LEGATO PONTIFICIO REGNUM SUUM APOSTOLICAE SEDI DONAT".[293]
- ^ V určitém okamžiku své vlády byl Rǫgnvaldr zjevně odpovědný za založení Cisterciácký klášter v Douglasu, o čemž svědčí záznam inkvizice z patnáctého století v šestnáctém století.[295] Rovněž je potvrzeno, že jeho otec udělil obchodní privilegia Cisterciácký klášter Holm Cultram,[296] a udělil klášter sv. včel práva do některých zemí Ormeshamu.[297]
- ^ Jedním z důvodů, proč kronika neuvádí tchána Rǫgnvaldr a Óláfr, může být to, že je kronika zaujatá proti němu. Další možností je, že kronikář možná jednoduše neznal jeho jméno.[314] Stejně tak skutečnost, že kronika nedokáže pojmenovat Lauonovu sestru - ženu, která údajně hrála významnou roli v příbuzenských sporech mezi Rǫgnvaldrem a Óláfrem - by mohla být důkazem konkrétního zaujatosti vůči ní.[315]
- ^ Podle dvanáctého století Descriptio Kambriæ, v anglické zprávě o sporech o dědické spory mezi velštinou, „dochází k nejděsivějším nepokojům na jejich územích, kdy jsou lidé vražděni, bratři se navzájem zabíjejí a dokonce si navzájem dávají oči ven, protože každý ze zkušenosti ví, že je velmi obtížné urovnat spory tohoto druhu “.[330]
- ^ Nápis plavidla může pocházet přibližně z doby dynastie Crovanů, pravděpodobně od jedenáctého do třináctého století.[335] Plavidlo se zdá být podobné těm, které se objevují na pečetích nesených členy dynastie.[339]
- ^ Mnichům z Furness bylo uděleno právo volit biskupa na ostrovech Rǫgnvaldrovým dědečkem.[370] V 1194/1195, Papež Celestine III potvrdila tato práva společnosti Furness.[371]
- ^ Rǫgnvaldr může být eponym z Ronaldsway, místní název odvozený od staronorského osobního jména Rǫgnvaldr a vað ("brod ").[118] Místo bylo kdysi přistávacím místem pro Castle Rushen a Castletown,[375] ale nyní je webem Letiště Isle of Man.[118] Popis kroniky o přistání Óláfra je nejstarším datem podle názvu místa.[376] Popis nepřátelských akcí ze stejného zdroje na Manna, mezi nevlastními bratry v nadcházejících letech, naznačuje, že Ronaldsway byl v té době mocenským centrem Rǫgnvaldr na ostrově.[377] Rǫgnvaldr mohl zahájit stavbu nedalekého hradu Rushen, aby tam upevnil svou kontrolu.[378] Záznamy o Óláfrově přistání v Ronaldsway naznačují, že tam bylo nějaké obranné místo.[379] Další přežívající místní název, který je pravděpodobně relevantní pro Rǫgnvaldr, je Totronald Sb. Toto místní jméno je nakonec odvozeno od stejného osobního jména a staro norského prvku tupt („kus země“, „usedlost“, „zřícenina“). Dvě další místní jména lochans, také zachovat osobní jméno na ostrově.[380] V jednu chvíli, Baile suthach síth Emhna uznává Rǫgnvaldra jako „krále Coll“.[381]
- ^ Další možností je, že se hostující delegace obávala hrozby skotské agrese na ostrovech po dobytí Kintyre skotskou korunou v letech 1221/1222.[394]
- ^ Existuje několik dalších zdrojů, které dokládají přívětivý vztah Rǫgnvaldra s Jindřichem III. Ve 20. letech 20. století. Například 4. listopadu 1220 anglický král potvrdil Rǫgnvaldrovi poplatek jeho rytíře.[415] V roce 1222[416] a znovu v říjnu 1226 - v roce jeho svržení - byla obnovena také Rǫgnvaldrova anglická privilegia.[417]
- ^ Popis kroniky této epizody a dalšího datování do roku 1237 jsou nejstaršími záznamy o názvu místa.McDonald (2007b) p. 174; Broderick (2003).
- ^ Ačkoli není známo, kde byl pohřben Rǫgnvaldrův dědeček z otcovy strany, jeho vlastní otec byl pohřben na Ioně. Óláfr a dva jeho synové byli pohřbeni v Rushenu.[428]
- ^ Předky Guðrøðra Crovana jsou nejisté, i když velmi dobře mohl být Uí Ímair dynast.[432]
- ^ Fergusův původ je nejistý.[433]
- ^ Affraicova matka byla nemanželská dcera Jindřich I., anglický král (zemřel 1135).[435]
Citace
- ^ A b Jesus College MS. 111 (n.d.); Oxford Jesus College MS. 111 (n.d.).
- ^ Jamroziak (2008).
- ^ McDonald (2019); Byrne (2016); McDonald (2016); Wadden (2014); Clancy (2012); McDonald (2012); Coira (2008); McDonald (2008); Clancy (2007); Duffy (2007); McDonald (2007a); Caball; Hollo (2006); MacInnes (2006); MacQuarrie (2006); McLeod (2002); Clancy; Márkus (1998); Mac Mathúna (1992); Macdonald; McQuillan; Mladý (n.d.).
- ^ Jamroziak (2011).
- ^ Ní Mhaonaigh (2018); Simms (2018); Wadden (2014); Flanagan (2010); McDonald (2008); McDonald (2007a); Brown, M (2004); Duffy (2004c); McDonald (2004); Hudson (2004); Woolf (2004); Beuermann (2002); Duffy (2002); Sellar (2000); Sellar (1997–1998); Thornton (1996); Duffy (1993); Macdonald; McQuillan; Mladý (n.d.).
- ^ Pollock (2015); McDonald (2007a); Murray (2005); Pollock (2005); Duffy (2004a); Duffy (2004b); Duffy (2004c); Flanagan (2004); McNamee (2005); Scott (2004); Oram (2004a); Oram (2004c); Beuermann (2002); Stringer (1998); McDonald (1997).
- ^ Cochran-Yu (2015); McDonald (2007a); Brown, M (2004); Sellar (2000).
- ^ McDonald (2019); Rejhon (2017); McDonald (2016); Wiedemann (2016); McDonald (2012); Boyd (2011); Hurlock (2011); McDonald (2008); McDonald (2007a); Davey, PJ (2006a); Davey, PJ (2006b); Moc (2005); Broderick (2003); Davey, P (2002); Duffy (2002); Turvey (2002); Moore, D (1996); Jennings (1994); Johnston (1991); Moc (1986); Rejhon (1984); de Mandach (1983); Cowan (1982); Macdonald; McQuillan; Mladý (n.d.).
- ^ McDonald (2019); McDonald (2007a).
- ^ de Mandach (1983).
- ^ Thornton (1996).
- ^ A b Williams, G (2004).
- ^ McDonald (2019); Crawford, BE (2014); Crawford, BE (2013); Poplatek (2012); Oram (2011); Oram; Adderley (2010); Silná stránka; Oram; Pedersen (2005); Murray (2005); Brown, M (2004); Crawford, BE (2004a); Crawford, BE (2004b); Rekdal (2003–2004); Woolf (2003); Oram (2000); Topping (1983); Cowan (1982).
- ^ McDonald (2016); Brown, DJF (2015); Beuermann (2014); Oram (2013); McDonald (2008); Woolf (2008); Duffy (2007); McDonald (2007a); Williams, G (2007); Duffy (2005); Duffy (2004c).
- ^ A b Williams, DGE (1997).
- ^ McDonald (2019); McDonald (2016); MacDonald (2013); Beuermann (2012); McDonald (2012); Beuermann (2011); Beuermann (2010); Valante (2010); Beuermann (2009); Beuermann (2008); McDonald (2007b); Macdonald; McQuillan; Mladý (n.d.).
- ^ A b Downham (2008).
- ^ Coira (2008).
- ^ A b McLeod (2002).
- ^ A b Duffy (2007).
- ^ Mac Mathúna (1992).
- ^ Hudson (2005); Hudson (2004).
- ^ Veach (2014); Woolf (2004); Beuermann (2002); Duffy (1993).
- ^ Beuermann (2002).
- ^ Moore, D (1996).
- ^ Crawford, BE (2004a).
- ^ McDonald (2019); Silná stránka; Oram; Pedersen (2005); Oram (2000).
- ^ A b Oram (2011).
- ^ Topping (1983).
- ^ Rekdal (2003–2004).
- ^ Crawford, BE (2014); Crawford, BE (2013).
- ^ Beuermann (2012); Beuermann (2011).
- ^ Veach (2014); McDonald (2012); Beuermann (2010); Beuermann (2008); McDonald (2007b).
- ^ McDonald (2016); Brown, DJF (2015); Oram (2013); McDonald (2008); Duffy (2007); McDonald (2007a); Williams, G (2007).
- ^ Oram (2013); McDonald (2007a).
- ^ Williams, G (2007).
- ^ McDonald (2007b) 39–40; Wilson, J (1915) p. 74 § 44, 74 n. 1; Wilson, J (1915) p. 74 § 44; Dokument 1/15/3 (n.d.).
- ^ McDonald (2016) p. 336.
- ^ McDonald (2016) p. 336; Wadden (2014) p. 36; Crawford, BE (2013); McDonald (2007a) 45, 56; McDonald (2007b) str. 17, 29, 41, 101, 108, 120; Williams, G (2007) p. 147; MacQuarrie (2006); Sellar (1997–1998); Duffy (1993) p. 63; Kolečko; Scott (1971) p. 25 n. 74.
- ^ Žvýkat; Goss (1874a) p. 78; Bavlna MS Julius A VII (n.d.).
- ^ McDonald (2012) 151–152; McDonald (2007b) 37–38.
- ^ Oram; Adderley (2010) p. 128; Woolf (2008); McDonald (2007b) 37–38; Davey, PJ (2006b).
- ^ McDonald (2007b) p. 38.
- ^ McDonald (2007b) p. 39.
- ^ McDonald (2007b) 39, 117.
- ^ Clancy (2012) p. 23; Clancy (2007) str. 66–67; Caball; Hollo (2006) p. 10; MacInnes (2006) p. 11.
- ^ Sellar (2000) p. 193; Mac Mathúna (1992) p. 89.
- ^ McDonald (2008) p. 134; Sellar (2000) p. 193.
- ^ Davey, PJ (2006b).
- ^ McDonald (2007b) p. 117.
- ^ McDonald (2007b) p. 25.
- ^ McDonald (2007b) p. 27 tab. 1.
- ^ Sellar (1997–1998); Thornton (1996) str. 94–96.
- ^ Sellar (1997–1998); Thornton (1996) str. 95–96.
- ^ Thornton (1996) str. 95–96.
- ^ Duffy (2004b).
- ^ A b Sellar (2004).
- ^ Duffy (2004b); Sellar (2004).
- ^ McDonald (2007b) str. 27 tab. 1, 70.
- ^ Valante (2010); McDonald (2007b) str. 27 tab. 1, 75.
- ^ McDonald (2019) p. 77; McDonald (2007b) p. 70.
- ^ McDonald (2007b) str. 27 tab. 1, 71–72.
- ^ McDonald (2007b) 71–72.
- ^ McDonald (2019) 24, 66, 77; Beuermann (2014) p. 87; Oram (2011) 156, 169; Flanagan (2010) p. 195 n. 123; McDonald (2007b) 70–71, 94, 170; Duffy (2004c); Broderick (2003); Oram (2000) p. 105; Anderson (1922) 313–314; str. Žvýkat; Goss (1874a) str. 78–79.
- ^ Oram (2011) p. 156; McDonald (2007b) p. 94.
- ^ McDonald (2019) str. 24, 46, 48, 66, 77; Oram (2011) 156, 169; Flanagan (2010) p. 195 n. 123; McDonald (2007b) 70–71; Duffy (2004c); Oram (2000) 105, 124; McDonald (1997) p. 85; Williams, DGE (1997) p. 260; Anderson (1922) 313–314; str. Žvýkat; Goss (1874a) str. 78–79.
- ^ McDonald (2007b) p. 72; Clancy; Márkus (1998) p. 239; Bardická databáze poezie (n.d.) § 279. Baile suthach sith Eamhna (nebo „suthain“?) $.
- ^ McDonald (2007b) 72–73.
- ^ McDonald (2007b) 72–73; Simpson; Galbraith (n.d.) p. 136 § 9; Dokument 1/16/1 (n.d.).
- ^ McDonald (2019) p. 78; Wadden (2014) p. 33; McDonald (2008) p. 134; McDonald (2007b) 72–73; Duffy (2004c); Clancy; Márkus (1998) 237, 239; Skene (1890) 410–427; Bardická databáze poezie (n.d.) § 279. Baile suthach sith Eamhna (nebo „suthain“?) $.
- ^ McDonald (2019) p. 78; McDonald (2007b) 72–73.
- ^ McDonald (2019) str. 78–79; McDonald (2007b) p. 73.
- ^ McDonald (2012) p. 167.
- ^ McDonald (2019) p. karta ix. 1; Oram (2011) str. xiii tab. 3, karta xv. 4, karta xvi. 5, karta xvii. 6; McDonald (2007b) str. 27 tab. 1, 28 tab. 2; Duncan (1996) str. 630–631 tab. 2, 632 tab. 3; Oram (1988) p. 397.
- ^ Caldwell; Sál; Wilkinson (2009) p. 156 obr. 1a, 188 obr. 15.
- ^ Caldwell; Sál; Wilkinson (2009) str. 197–198.
- ^ Caldwell; Sál; Wilkinson (2009) 165, 197–198.
- ^ Caldwell; Sál; Wilkinson (2009) p. 155; McDonald (2007a) p. 48.
- ^ A b McDonald (2012) p. 167; Oram; Adderley (2010) p. 128; McDonald (2007b) 44, 77; Moc (2005) p. 40; Oram (2000) p. 125; McDonald (1997) 85, 151; Anderson (1922) 456–457; Žvýkat; Goss (1874a) str. 82–85.
- ^ McDonald (2007b) p. 44 n. 8; McDonald (1997) p. 151 n. 86.
- ^ Oram; Adderley (2010) p. 128.
- ^ A b C McDonald (2019) p. 66; McDonald (2012) p. 167; Oram (2013); McDonald (2008) p. 145, 145 n. 74; McDonald (2007b) p. 78; Pollock (2005) p. 18 n. 93; Oram (2000) p. 125; McDonald (1997) p. 85; Duffy (1993) p. 64; Anderson (1922) p. 457; Žvýkat; (Goss 1874a) str. 84–85.
- ^ Oram (2013); Oram (2011) p. 169.
- ^ McDonald (2007b) p. 78; Scott (2004).
- ^ McDonald (2019) p. 66; McDonald (2012) p. 176 n. 73; McDonald 2007 p. 78.
- ^ McDonald (2007b) p. 120; Clancy; Márkus (1998) p. 241; Ó Cuív (1956–1957) p. 296; Skene (1890) 424–425; Bardická databáze poezie (n.d.) § 279. Baile suthach sith Eamhna (nebo „suthain“?) $; Royal Irish Academy MS 23 E 29 (n.d.).
- ^ Oram (2011) p. 168; McDonald (2007a) p. 57; Annala Uladh (2005) § 1209.2; Brown, M (2004) p. 71; Annala Uladh (2003) § 1209.2; Sellar (2000) p. 195; Anderson (1922) p. 378.
- ^ Oram (2011) str. 168–169.
- ^ Oram (2013); Woolf (2007) p. 80.
- ^ A b Raven (2005) p. 58.
- ^ Raven (2005) p. 58; Macphail (1914) 12, 17.
- ^ McDonald (2007b) 38, 169; Raven (2005) p. 58; Anderson (1922) p. 314; Žvýkat; Goss (1874a) str. 78–81.
- ^ McDonald (2007b) p. 169.
- ^ McDonald (2007a) 57–58; McDonald (2007b) str. 115–116; Clancy; Márkus (1998) p. 241; Ó Cuív (1956–1957) p. 296; Skene (1890) str. 424–425, 427 n. 12; Bardická databáze poezie (n.d.) § 279. Baile suthach sith Eamhna (nebo „suthain“?) $.
- ^ McDonald (2007b) 78, 114.
- ^ Scott (2004).
- ^ Crawford, BE (2013); Crawford, BE (2004a).
- ^ Crawford, BE (2013); Oram (2011) p. 141; Crawford, BE (2004a); Topping (1983) str. 112–113, 112 n. 3; Vigfusson (1887a) p. 221; Anderson; Hjaltalin; Goudie (1873) p. 192.
- ^ Oram (2011) 158–159; Crawford, BE (2004a); Topping (1983) p. 113.
- ^ Crawford, BE (2013); Topping (1983).
- ^ Jónsson (1916) p. 198 ch. 14; AM 47 Fol (n.d.).
- ^ Crawford, BE (2004a); Topping (1983) 117–118; Crawford nebo Hall (1971) str. 76–77.
- ^ Crawford, BE (2013); McDonald (2012) p. 157; Somerville; McDonald (2014) 473–475 §§ 110–112; McDonald (2007a) str. 55–56, 72; McDonald (2007b) p. 108; Williams, G (2007) str. 146–147; Silná stránka; Oram; Pedersen (2005) str. 292–293; Crawford, BE (2004a); Crawford, BE (2004b) p. 31; Rekdal (2003–2004) p. 264; Sellar (2000) str. 196–197; Williams, DGE (1997) 135, 150; Duffy (1993) p. 63; Topping (1983) p. 118; Cowan (1982) p. 41; Crawford nebo Hall (1971) str. 77–78; Anderson (1922) p. 350 n. 2; Vigfusson (1887a) str. 225–228; Anderson; Hjaltalin; Goudie (1873) 195–199 §§ 114–116.
- ^ Crawford nebo Hall (1971) p. 80; Vigfusson (1887a) p. 226; Anderson; Hjaltalin; Goudie (1873) p. 197.
- ^ Crawford, BE (2013); Silná stránka; Oram; Pedersen (2005) p. 288 obr. 55.
- ^ Crawford, BE (2013); McDonald (2007a) p. 56; McDonald (2007b) 109–113; Williams, G (2007) p. 147; Murray (2005) p. 286, 286 n. 7; Crawford 2004a; Sellar (2000) p. 197; Williams, DGE (1997) p. 150; Barrow (1992) p. 83 n. 65; Kolečko; Scott (1971) str. 16 n. 65, 25 n. 74; Crawford nebo Hall (1971) str. 77–78, 77 n. 3; Anderson (1908) p. 318; Stubbs (1871) p. 12; Oliver (1860) p. 42; Riley (1853) p. 393.
- ^ McDonald (2007a) p. 56; McDonald (2007b) p. 110.
- ^ Crawford, BE (2014) str. 66–67; McDonald (2012) p. 157; McDonald (2007a) 70–71, 111; Silná stránka; Oram; Pedersen (2005) p. 292; Topping (1983) p. 118; Anderson (1908) p. 317; Stubbs (1871) p. 11; Oliver (1860) str. 40–41; Riley (1853) p. 393.
- ^ McDonald (2007b) p. 111.
- ^ Silná stránka; Oram; Pedersen (2005) p. 292.
- ^ Lelong (2002) 236, 340; Gunn; Mackay (1897) p. 152; Mackay (1896) p. 519; Mackay (1890–1891) str. 110–112; Joas (1862–1864).
- ^ McDonald (2012) 158–159; McDonald (2007b) p. 111; Williams, G (2007) p. 147; Crawford, BE (2004b) p. 31; Cowan (1982) p. 41; Crawford nebo Hall (1971) str. 78–79.
- ^ McDonald (2012) 158–159; Crawford, BE (2004b) p. 41 n. 61.
- ^ Crawford nebo Hall (1971) str. 78–79.
- ^ Beuermann (2009); Beuermann (2008).
- ^ McDonald (2007b) p. 111 n. 42; Oram (2000) p. 108.
- ^ McDonald (2007b) p. 111, 111 n. 42.
- ^ A b C McDonald (2007b) p. 40.
- ^ Murray (2005) str. 286–287, 286 n. 7; Oram (2000) 105, 108.
- ^ McDonald (2007b) p. 112.
- ^ Ross, AD (2003) 174–186.
- ^ McDonald (2007b) str. 111–112; Silná stránka; Oram; Pedersen (2005) 289–292.
- ^ McDonald (2007b) 111–112.
- ^ McDonald (2007a) p. 54; McDonald (2007b) 101–107; Carr (1982) 41–42.
- ^ McDonald (2007b) 101–102.
- ^ McDonald (2007b) p. 102; Carr (2004a); Pryce (2004); Davies (2000) 238–239; Carr (1982) str. 44–46.
- ^ McDonald (2007b) p. 102; Carr (2004a); Carr (1982) p. 45.
- ^ Carr (1982) str. 45–46, 46 n. 25; Lloyd (1912) 588, 588 n. 70, 617 n. 29; Jones; Williams; Pughe (1870) p. 683.
- ^ McDonald (2007a) str. 54–55; McDonald (2007b) 102–103; Davies (2000) p. 10 n. 5; Carr (1982) str. 45–46, 46 n. 25; Lloyd (1912) p. 588, 588 n. 70; Rhŷs; Evans (1890) p. 337; Williams Ab Ithel (1860) 238–239.
- ^ McDonald (2007a) str. 55, 72; McDonald (2007b) 102–103; Carr (2004a); Moore, D (1996) p. 28, 28 n. 205; Jennings (1994) p. 103; Duffy (1993) 63, 232; Longley (1991) p. 79; Carr (1982) p. 46; Rhŷs; Evans (1890) p. 405.
- ^ McDonald (2019) p. 80 n. 17; McDonald (2007b) 103–104; Carr (2004a); Carr (2004b); Duffy (1993) p. 63.
- ^ A b McDonald (2007a) p. 55; McDonald (2007b) p. 103; Pryce (1993) str. 84–85; Lloyd (1912) p. 617, 617 n. 29; Bliss (1893) p. 8; Migne (1890) 791–792 § 233.
- ^ McDonald (2007a) p. 55; McDonald (2007b) p. 103.
- ^ McDonald (2007b) p. 103; Carr (2004a); Turvey (2002) p. 86; Davies (2000) p. 240.
- ^ McDonald (2007b) p. 103; Pryce (2005) p. 25; Pryce (1993) str. 84–85.
- ^ McDonald (2007b) p. 103.
- ^ McDonald (2007b) 103–104; Wilkinson (2005) p. 83; Carr (2004b); Turvey (2002) str. 86–87; Davies (2000) str. 10–11; Pryce (1993) str. 84–85.
- ^ McDonald (2007b) p. 103; Pryce (2005) p. 26; Wilkinson (2005) p. 83 n. 11; Carr (2004b); Pryce (1993) str. 84–85; Davies (2000) p. 194; Richter (1971) p. 207 n. 14; Lloyd (1912) p. 617 n. 29; Bliss (1893) p. 13; Migne (1891) s. 49–50 § 47.
- ^ McDonald (2007b) p. 103; Pryce (2005) p. 26; Wilkinson (2005) p. 83 n. 11; Pryce (1993) str. 84–85; Lloyd (1912) p. 617 n. 29; Bliss (1893) p. 19; Migne (1891) 534–537 § 220.
- ^ McDonald (2007b) p. 103; Pryce (2005) p. 26; Pryce (1993) str. 84–85.
- ^ McDonald (2007b) 103–104; Wilkinson (2005) p. 83, 83 n. 11; Pryce (1993) str. 84–85.
- ^ Gillingham (2010); McDonald (2007b) 103–104; Wilkinson (2005) p. 83, 83 n. 11; Carr (2004b); Pryce (1993) str. 84–85; Lloyd (1912) p. 616.
- ^ Wilkinson (2005) p. 83.
- ^ Pollock (2015) str. 54–55 n. 26; Carr (2004b); Bliss (1893) p. 109.
- ^ A b C d McDonald (2007b) p. 104.
- ^ Brut y Tywysogion (n.d.); NLW MS. Peniarth 20 (n.d.) p. 198.
- ^ A b McDonald (2019) 76, 85 n. 86; Smith, JB (2014) 37–38; McDonald (2007b) p. 104.
- ^ A b McDonald 2007 str. 75–76, 104–105; Meyrick 1846 p. 94.
- ^ McDonald 2007 str. 75–76, 104–105.
- ^ Lewis (1987) p. 455; Cambridge, Corpus Christi College, MS 016II (n.d.).
- ^ Clancy (2012) str. 22–23; Boyd (2011) p. 28; Hurlock (2011) str. 48–57; Rejhon (1984) str. 29–30, 71–74, 89; de Mandach (1983).
- ^ Rejhon (2017); Rejhon (1984) str. 1–21, 1 n. 1.
- ^ Rejhon (2017); Rejhon (1984) s. 22–23, 29.
- ^ Rejhon (1984) p. 29; NLW MS. Peniarth 10 (n.d.) p. 14v.
- ^ A b Rejhon (1984) p. 29.
- ^ Rejhon (1984) p. 71–74.
- ^ Hurlock (2011) p. 49; Rejhon (1984) p. 74–75.
- ^ Rejhon (2017); Hurlock (2011) p. 49; Davies (2000) p. 105; Rejhon (1984) str. 74–75.
- ^ McDonald (2016) p. 342; McDonald (2008) p. 131; McDonald (2007a) p. 53; Clancy; Márkus (1998) p. 239; Bardická databáze poezie (n.d.) § 279. Baile suthach sith Eamhna (nebo „suthain“?) $.
- ^ Clancy; Márkus (1998) p. 353.
- ^ Wadden (2014) p. 33; Beuermann (2010) p. 103.
- ^ Clancy; Márkus (1998) p. 359.
- ^ Clancy; Márkus (1998) p. 348.
- ^ McDonald (2007b) p. 118.
- ^ Wadden (2014) p. 33.
- ^ McDonald (2007b) 117–120.
- ^ McDonald (2012) p. 157; McDonald (2008) p. 137; McDonald (2007a) str. 55–56, 72; McDonald (2007b) str. 118–120; Vigfusson (1887a) p. 225; Anderson; Hjaltalin; Goudie (1873) 195–196, § 114.
- ^ McDonald (2007b) 119, 142; Oram (2000) str. 124–125; McDonald (1997) p. 87; Johnsen (1969) str. 24–25; Anderson (1922) p. 439 n. 1; Patentové listiny vlády Jindřicha III (1901) p. 133; Oliver (1861) str. 40–41; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 str. 75; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 115.
- ^ McDonald (2007a) p. 53; McDonald (2007b) 117–120; Skene (1890) 410–427; Bardická databáze poezie (n.d.) § 279. Baile suthach sith Eamhna (nebo „suthain“?) $.
- ^ Ní Mhaonaigh (2018) 148, 156.
- ^ Byrne (2016) p. 162; McDonald (2008) p. 131; McDonald (2007b) str. 119–120; Duffy (2002) p. 54.
- ^ McDonald (2007a) p. 52; McDonald (2007b) 117–118; Duffy (2002) str. 54–56.
- ^ McDonald (2008) str. 135–136; McDonald (2007b) str. 124–125; Duffy (1992) p. 133.
- ^ McDonald (2008) p. 136; McDonald (2007b) p. 125.
- ^ Ní Mhaonaigh (2018) str. 145–146; McDonald (2008) p. 136; McDonald (2007b) p. 125; Duffy (2005); Duffy (2004a); Oram (2000) p. 105.
- ^ McDonald (2008) 136–137; Podvodníci (2005); Duffy (2005); Duffy (2004a).
- ^ McDonald (2008) 137–138; McDonald (2007b) 126–127; Duffy (1996b) p. 7.
- ^ McDonald (2008) 137–138; McDonald (2007b) p. 127; Duffy (1995) str. 25–26; Duffy (1993) str. 58–59; Duffy (1991) str. 54–56.
- ^ McDonald (2007b) p. 127; Duffy (2002) str. 54–56.
- ^ Halpin; Newman (2006) 83–85, 84 obr. 17.
- ^ Downham (2018) p. 245; McDonald (2008) p. 139; McDonald (2007b) str. 128–127; Smith, B (2006); Duffy (2005).
- ^ Veach (2014) 117–118; Oram (2011) p. 168; McDonald (2008) p. 139; McDonald (2007a) p. 53; McDonald (2007b) str. 128–127; Duffy (2005); McDonald (2004) p. 190; Oram (2000) p. 124; McDonald (1997) p. 87; Duffy (1993) str. 63–64; Macdonald; McQuillan; Mladý (n.d.) s. 10–12 §§ 2.5.8–2.5.10.
- ^ Brown, DJF (2015) p. 9; McDonald (2012) p. 157; Oram (2011) p. 168; McDonald (2008) p. 139; McDonald (2007a) 62–63, 53; McDonald (2007b) p. 128; Flanagan (2004); McDonald (2004) p. 190; Oram (2000) p. 124; McDonald (1997) p. 87; Duffy (1993) p. 64, 64 n. 86; Anderson (1922) str. 363–365; Žvýkat; Goss (1874a) str. 80–83; Macdonald; McQuillan; Mladý (n.d.) s. 10–11 § 2.5.8.
- ^ McDonald (2007a) p. 63.
- ^ Veach (2014) 117–118.
- ^ Annals of Loch Cé (2008) § 1205.5; McDonald (2008) p. 139; McDonald (2007a) p. 53; McDonald (2007b) str. 128–129; Annals of Loch Cé (2005) § 1205.5; McDonald (1997) p. 87; Duffy (1993) str. 63–64; Anderson (1922) p. 364 n. 4; Macdonald; McQuillan; Mladý (n.d.) s. 10–11 § 2.5.8.
- ^ McDonald (2008) p. 139; McDonald (2007b) p. 129; Duffy (2005); Duffy (1993) p. 63, 63 n. 86; Macdonald; McQuillan; Mladý (n.d.) s. 9–12 § 2.5.6–2.5.10.
- ^ McDonald (2008) p. 139; McDonald (2007b) p. 129.
- ^ McDonald (2008) p. 140; McDonald (2007b) str. 130–131; Oram (2000) p. 124.
- ^ Oram (2011) p. 168.
- ^ McDonald (2008) p. 140; McDonald (2007a) p. 74; McDonald (2007b) p. 131; Oram (2000) p. 124; McDonald (1997) p. 87; Duffy (1993) p. 64; Oliver (1861) p. 25; Hardy (1835) p. 50; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 str. 44; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 84.
- ^ Veach (2014) p. 118; McDonald (2008) p. 140; McDonald (2007b) p. 131; Duffy (1993) p. 64; Bain (1881) p. 63 § 380; Oliver (1861) p. 26; Hardy (1835) p. 92; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 str. 44; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 87.
- ^ McDonald (2008) p. 140; McDonald (2007b) p. 131; Duffy (1993) p. 64; Farrer (1902) p. 206; Oliver (1861) p. 27; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 88.
- ^ McDonald (2007b) p. 131 n. 46; Oliver (1861) p. 27.
- ^ A b McDonald (2008) p. 140; McDonald (2007) p. 131; Duffy (1993) p. 64; Bain (1881) p. 64 § 383; Farrer (1902) 199, 206.
- ^ Oxfordský anglický slovník (2009) § „librate“.
- ^ McDonald (2008) str. 140–141; McDonald (2007b) p. 131; Oliver (1861) p. 28; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 89.
- ^ McDonald (2007b) p. 131; Oliver (1861) p. 29; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 90.
- ^ McDonald (2007b) p. 131; Farrer (1902) p. 228.
- ^ A b Oram (2011) záložka str. xv. 4, karta xvi. 5.
- ^ Brown, DJF (2015) p. 22, 22 n. 126; Veach (2014) str. 145–146; Pollock (2005) s. 4, 26–27, 27 n. 138.
- ^ Veach (2014) 118, 121.
- ^ Oram (2011) p. 170; McDonald (2008) p. 141; McDonald (2007a) p. 74; McDonald (2007b) 129, 133; Pollock (2005) str. 11, 18–19; Oram (2000) p. 116; Duffy (1996a) p. 13; Anderson (1922) 387–388; Žvýkat; Goss (1874a) 82–83.
- ^ Oram (2011) p. 168; Pollock (2005) p. 19 n. 94.
- ^ McDonald (2008) p. 142; McDonald (2007b) str. 132–132.
- ^ Oram (2011) p. 169; McDonald (2008) p. 142; McDonald (2007b) p. 132; Pollock (2005) s. 11–12, 18–19; Turner (2006); Holden (2001) p. 15; Oram (2000) p. 116; Duffy (1993) 73, 75.
- ^ Lewis (1987) p. 448; Cambridge, Corpus Christi College, MS 016II (n.d.).
- ^ McDonald (2007b) p. 132; Duffy (1996a) str. 13, 22–23; Anderson (1922) p. 387; Michel (1840) str. 113–114.
- ^ McDonald (2007b) p. 133; Pollock (2005) p. 18.
- ^ Annals of Loch Cé (2008) § 1210.7; McDonald (2007b) p. 133; Annals of Loch Cé (2005) § 1210.7; Duffy (1996a) p. 13; Anderson (1922) p. 383 n. 4.
- ^ Duffy (1996a) p. 13; Howlett (1885) p. 511.
- ^ Pollock (2005) str. 11–12; McDonald (2007b) p. 133; Oram (2000) p. 116; Duffy (1996a) str. 13–14; Duffy (1993) 73, 75; Anderson (1922) 384–385 n. 4; Bain (1881) 81–82 § 480; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 str. 52.
- ^ McDonald (2007b) p. 133.
- ^ McDonald (2007a) p. 74; McDonald (2007b) p. 132; Duffy (1996a) p. 13; Sweetman (1875) p. 64 § 407; Hardy (1844a) p. 209.
- ^ A b Pollock (2005) 18–19.
- ^ Veach (2014) p. 121; Pollock (2005) s. 11–12, 18.
- ^ Duffy (1993) str. 104–105, 105 n. 19; Sweetman (1875) p. 114 § 755.
- ^ Duffy (1993) p. 105 n. 19; Anderson (1922) p. 439 n. 1; Patentové listiny vlády Jindřicha III (1901) p. 205; Sweetman (1875) 133–134 § 898; Oliver (1861) p. 47; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 str. 79; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 124.
- ^ Lewis (1987) p. 461.
- ^ McDonald (2007b) str. 135–136.
- ^ McDonald (2007b) p. 135; Moc (2005) p. 22; Johnsen (1969) p. 21.
- ^ Crawford, BE (2014) 70–71; McDonald (2007b) p. 135; Moc (2005) p. 22; Johnsen (1969) str. 20–22; Lawrie (1910) 114–115; Anderson (1908) p. 245; Howlett (1889) str. 228–229.
- ^ McDonald (2007b) 133–137.
- ^ McDonald (2012) p. 163; McDonald (2007b) p. 133; Moc (2005) p. 38; Oram (2000) p. 115; Argyll: Inventář památek (1982) p. 143 § 4; Storm (1977) p. 123; Anderson (1922) 378, 381–382; Vigfusson (1878) str. 366–367; Flateyjarbok (1868) p. 523.
- ^ Michaelsson (2015) p. 30 ch. 17; Beuermann (2012) p. 1; McDonald (2012) p. 163; McDonald (2008) 142–143; McDonald (2007b) p. 133; Moc (2005) p. 38; Beuermann (2002) p. 420 n. 6; Oram (2000) p. 115; Argyll: Inventář památek (1982) p. 143 § 4; Anderson (1922) str. 378–381, 379 n. 2; Jónsson (1916) p. 468 ch. 18; Fornmanna Sögur (1835) str. 192–195.
- ^ Crawford, BE (2014) 72–73; McDonald (2012) p. 163; Beuermann (2011) p. 125; Oram (2011) p. 169; Beuermann (2010) 106–107, 106 n. 19; McDonald (2008) 142–143; McDonald (2007b) p. 134; Brown, M (2004) p. 74; Beuermann (2002) p. 420 n. 6; Oram (2000) p. 115; Williams, DGE (1997) 114–115; Johnsen (1969) p. 23, 23 n. 3; Anderson (1922) p. 381, 381 nn. 1–2; Fornmanna Sögur (1835) 194–195.
- ^ Lewis (1987) p. 456; Cambridge, Corpus Christi College, MS 016II (n.d.).
- ^ Crawford, BE (2014) 72–73; Crawford, BE (2013); McDonald (2012) p. 163; Beuermann (2011) p. 125; Beuermann (2010) 106–107, 106 n. 20; McDonald (2008) p. 143; McDonald (2007b) p. 134; Duffy (2004c); Oram (2000) p. 115; Johnsen (1969) p. 23.
- ^ McDonald (2012) p. 180 n. 140; McDonald (2008) p. 143 n. 63; McDonald (2007b) p. 134 n. 61; Moc (2005) p. 39.
- ^ A b Moc (2005) p. 39.
- ^ McDonald (2007b) 13, 39.
- ^ McDonald (2008) p. 143; McDonald (2007b) str. 134–135; Moc (2005) p. 39; Johnsen (1969) str. 23–24.
- ^ Beuermann (2011) p. 125; Beuermann (2010) p. 106; McDonald (2008) 142–144; McDonald (2007b) str. 134–135.
- ^ Beuermann (2010) p. 106.
- ^ McDonald (2007b) p. 135.
- ^ Beuermann (2011) p. 125.
- ^ Williams, DGE (1997) p. 115.
- ^ Oram (2011) str. 168–170; Beuermann (2010) p. 106 n. 20; McDonald (2008) p. 144; McDonald (2007b) p. 136.
- ^ Oram (2011) str. 168–170.
- ^ McDonald (2008) str. 144–145; McDonald (2007b) str. 137–143.
- ^ A b Pollock (2015) p. 56 n. 36; McDonald (2008) p. 144; McDonald (2007b) p. 137; Duffy (1993) p. 64; Johnsen (1969) p. 24; Žvýkat; Goss (1874b) p. 289 § 7; Oliver (1861) 31–32; Hardy (1837) p. 191; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 str. 51; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 94; Dokument 1/15/6 (n.d.).
- ^ A b McDonald (2007b) p. 137.
- ^ McDonald (2007b) p. 137; Oliver (1861) p. 30; Cole (1844) p. 232.
- ^ McDonald (2008) p. 144, 144 n. 68; McDonald (2007b) p. 137, 137 n. 75; Oliver (1861) p. 33; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 95.
- ^ McDonald (2008) str. 144–145, 144 n. 68; McDonald (2007a) str. 74–75; McDonald (2007b) p. 137, 137 n. 75; Pollock (2005) 26–27; Duffy (2002) p. 49; Duffy (1993) p. 65; Johnsen (1969) p. 24; Sweetman (1875) p. 70 § 429; Oliver (1861) p. 34; Hardy (1835) p. 92.
- ^ McDonald (2008) p. 145; McDonald (2007a) p. 75 n. 40; McDonald (2007b) p. 138.
- ^ McDonald (2007b) str. 138–139.
- ^ Duffy (1993) p. 65.
- ^ Veach (2018) p. 173; McDonald (2016) p. 341; Pollock (2015) p. 56 n. 35; Wadden (2014) p. 36; McDonald (2008) str. 144–145, 144 n. 68, 145 n. 71; McDonald (2007a) 53, 75; McDonald (2007b) str. 137–138, 137 n. 75, 138 n. 78; Moc (2005) p. 46; Davey, P (2002) p. 91; Duffy (2002) p. 54; McDonald (1997) p. 87; Duffy (1993) p. 64; Moc (1986) p. 130; Johnsen (1969) p. 24; Sweetman (1875) p. 70 § 428; Oliver (1861) str. 35–36; Hardy (1837) p. 186; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 93.
- ^ McDonald (2008) p. 146; McDonald (2007a) 53, 75; McDonald (2007b) p. 139; Duffy (2002) p. 54.
- ^ McDonald (2007b) p. 139.
- ^ McDonald (2008) p. 146; McDonald (2007b) p. 139.
- ^ Duffy (1993) 60, 62; Gilbert (1884) p. 14.
- ^ A b Pollock (2015) str. 54–58, 56 n. 35.
- ^ Pollock (2015) p. 54; Kostel (1998) p. 49 n. 28; Hardy (1844a) p. 227.
- ^ McDonald (2007a) p. 54.
- ^ Brown, DJF (2015) p. 22, 22 n. 126; Veach (2014) str. 145–146; McDonald (2008) str. 146–147; McDonald (2007b) str. 140–141; Stringer (1998) str. 85–88.
- ^ McDonald (2016) p. 336; McDonald (2012) p. 164; Vigfusson (1887a) p. 225; Anderson; Hjaltalin; Goudie (1873) p. 195 § 114.
- ^ McDonald (2008) p. 145; McDonald (2007b) p. 138; Pollock (2005) 26–27; McDonald (1997) p. 87; Duffy (1993) p. 104; Johnsen (1969) p. 24; Sweetman (1875) p. 80 § 502; Oliver (1861) p. 37; Hardy (1835) p. 108.
- ^ Annals of the Four Masters (2013b) § 1211.3; Annals of the Four Masters (2013a) § 1211.3; Annals of Loch Cé (2008) § 1211.7; Annala Uladh (2005) § 1212.4; Annals of Loch Cé (2005) § 1211.7; Pollock (2005) str. 26–27, 27 n. 138; Annala Uladh (2003) § 1212.4.
- ^ Duffy (2007) p. 10; Ross, A (2007); Pollock (2005) p. 27; Oram (2000) p. 117; Duffy (1993) p. 67.
- ^ Oram (2011) p. 171; Ross, A (2007); Oram (2004c); Ross, AD (2003) str. 198–199; Oram (2000) p. 117; Stringer (1998) str. 87–88; Duffy (1993) str. 78–79.
- ^ McDonald (2008) s. 146–147.
- ^ A b McDonald (2007b) p. 142.
- ^ McDonald (2007b) p. 142; Johnsen (1969) str. 24–25; Anderson (1922) p. 439 n. 1; Patentové listiny vlády Jindřicha III (1901) p. 133; Oliver (1861) str. 40–41; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 str. 75; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 115.
- ^ Annals of Loch Cé (2008) § 1217.2; Annals of Loch Cé (2005) § 1217.2; Duffy (1993) 103–104.
- ^ Hudson 2004 p. 62; Duffy (1993) p. 104; Patentové listiny vlády Jindřicha III (1901) p. 150; Bain (1881) p. 122 § 696; Sweetman (1875) p. 123 § 828; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 116.
- ^ McDonald (2007b) p. 142; Oram (2000) p. 88; Anderson (1922) p. 439 n. 1; Patentové listiny vlády Jindřicha III (1901) 204–205; Oliver (1861) 43–44; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 str. 79.
- ^ Duffy (2002) p. 54; Oram (2000) p. 88; Duffy (1993) 104, 105 n. 19; Johnsen (1969) p. 25; Anderson (1922) p. 439 n. 1; Patentové listiny vlády Jindřicha III (1901) p. 205; Sweetman (1875) 133–134 § 898; Oliver (1861) p. 47; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 str. 79; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 124.
- ^ Duffy (1993) p. 104, 104 n. 16; Sweetman (1875) s. 143 § 944, 149–150 § 977, 159–160 § 1040, 189 § 1240, 218–219 § 1447.
- ^ McDonald (2007b) 142–143; Anderson (1922) p. 439 n. 1; Patentové listiny vlády Jindřicha III (1901) p. 205; Oliver (1861) str. 45–46; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 str. 79.
- ^ McDonald (2007b) p. 143.
- ^ Wiedemann (2018) str. 512–513; McDonald (2016) p. 342; Wiedemann (2016) str. 220–221, 224–225 n. 67, 230; Crawford, BE (2014) p. 73; McDonald (2007b) 143–144, 186, 190; Moc (2005) p. 40; Watt (2000) p. 40 n. 62; Richter (1971) p. 212; Johnsen (1969) str. 25–26; Anderson (1922) 427 n. 1, 439 n. 1; Žvýkat; Goss (1874b) 290–293 § 8; Theiner (1864) s. vi, 11 § 26; Oliver (1861) str. 53–57; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 s. 78–79; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 123; Dokument 1/15/7 (n.d.).
- ^ McDonald (2016) p. 342; McDonald (2007b) 149, 186; Richter (1971) p. 212; Johnsen (1969) str. 25–26; Anderson (1922) p. 455 n. 2; Žvýkat; Goss (1874b) 301–302 § 13; Theiner (1864) s. vi, 21–22 § 51; Oliver (1861) str. 64–66; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 7 § 11; Dokument 2/139/75 (n.d.).
- ^ Wiedemann (2016) str. 221, 224–225 n. 67, 230; Gillingham (2010); McDonald (2007b) p. 144; Moc (2005) p. 40; Vincent (2004); Richter (1971) 211–212.
- ^ Gillingham (2010).
- ^ McDonald (2007b) s. 146–147.
- ^ McDonald (2007b) p. 146; Helle (2003) p. 385.
- ^ McDonald (2007b) 143–144, 146, 148; Johnsen 1969 p. 25.
- ^ Johnsen (1969) p. 23.
- ^ Moc (2005) p. 40; Johnsen (1969) p. 23.
- ^ Duffy (1993) p. 104; Sweetman (1875) str. 134–135 § 902.
- ^ Duffy (2007) p. 13; McDonald (2007b) str. 146–147; Duffy (2002) p. 49; Duffy (1993) p. 104; Sweetman (1875) p. 149 § 976; Oliver (1861) str. 58–59; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 132.
- ^ Annals of the Four Masters (2013b) § 1220.2; Annals of the Four Masters (2013a) § 1220.2; Annals of Loch Cé (2008) § 1221.7; Duffy (2007) str. 9–10; Annals of Loch Cé (2005) § 1221.7; Duffy (1993) p. 103.
- ^ Duffy (2007) p. 13.
- ^ Duffy (2007) str. 13, 22–23.
- ^ A b Oram (2013) ch. 4; Duffy (2007) str. 13–14, 13 n. 60; McDonald (2007b) p. 151, 151 n. 37; Oram (2000) 125, 139 n. s. 102; Stringer (1998) p. 95, 95 n. 3; Duffy (1993) p. 105; Bain (1881) p. 151 § 852; Sweetman (1875) p. 179 § 1179; Shirley (1862) 219–220 § 195; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 157; Dokument 1/11/1 (n.d.).
- ^ McDonald (2007b) 147–148, 186.
- ^ McDonald (2007b) p. 149; Johnsen 1969 p. 26.
- ^ McDonald (2007b) p. 149.
- ^ McDonald (2007b) 31, 144; Moore, TM (1966).
- ^ McDonald (2007b) p. 31; Moore, TM (1966).
- ^ Moore, TM (1966) p. 9.
- ^ Caldwell; Sál; Wilkinson (2009) 158, obr. 3a, 186 obr. 13.
- ^ McDonald (2016) p. 343; McDonald (2007b) p. 200; Davey, PJ (2006a).
- ^ Jamroziak (2011) 82–83; Jamroziak (2008) s. 32–33; McIntire (1943) p. 6; Grainger; Collingwood (1929) s. 94–95 § 266; Dokument 1/15/4 (n.d.).
- ^ Hudson (2005) p. 203; Wilson, J (1915) p. 74 § 44; Dokument 1/15/3 (n.d.).
- ^ McDonald (2019) 61, 63, 66; McDonald (2016) 339, 342; Cochran-Yu (2015) p. 36; Oram (2013) ch. 4; McDonald (2007b) str. 78–79, 116, 152, 190; Woolf (2007) p. 81; Murray (2005) p. 290 n. 23; Pollock (2005) p. 27, 27 n. 138; Brown, M (2004) str. 76–78; Duffy (2004c); Woolf (2003) p. 178; Oram (2000) p. 125; Sellar (1997–1998); McDonald (1997) p. 85; Anderson (1922) 457–458; Žvýkat; Goss (1874a) str. 84–87.
- ^ Cochran-Yu (2015) p. 36; McDonald (2007b) p. 152.
- ^ McDonald (2007b) p. 190.
- ^ A b McDonald (2007b) 189–192.
- ^ Caldwell; Sál; Wilkinson (2009) 157 obr. 2b, obr. 163 8f, 188 obr. 15.
- ^ McDonald (2007b) 79, 163; Žvýkat; Goss (1874a) str. 86–87.
- ^ McDonald (2007b) p. 163.
- ^ McDonald (2019) str. 60–61; Oram (2013); McDonald (2007b) str. 116–117.
- ^ McDonald (2019) 60, 66; McDonald (2016) p. 339; Cochran-Yu (2015) p. 36; Oram (2013); McDonald (2007a) p. 73 n. 35; McDonald (2007b) 78, 116; Woolf (2007) p. 81; Pollock (2005) p. 27 n. 138; Duffy (2004c); Woolf (2003) p. 178; McDonald (1997) p. 85; Anderson (1922) p. 457; Žvýkat; Goss (1874a) str. 84–85.
- ^ McDonald (2019) str. 60–61; McDonald (2007a) p. 73 n. 35; Woolf (2007) p. 81.
- ^ Cochran-Yu (2015) p. 36; Oram (2013) ch. 4; McDonald (2007b) 117, 152; Woolf (2007) p. 81.
- ^ McDonald (2019) str. 60–61; Cochran-Yu (2015) p. 36; Oram (2013) ch. 4; Oram (2011) p. 189; McDonald (2007b) 117, str. 68, 152; Woolf (2007) p. 81; Pollock (2005) str. 4, 27, 27 n. 138; Woolf (2004) p. 107; Woolf (2003) p. 178; Oram (2000) p. 125.
- ^ McDonald (2007b) p. 117; Duncan; Brown (1956–1957) p. 219 § 3; MacDonald; MacDonald (1896) 565–565; Paul (1882) 670 § 3136, 678 § 3170; Dokument 3/30/1 (n.d.); Dokument 3/32/1 (n.d.); Dokument 3/32/2 (n.d.).
- ^ Woolf (2007) p. 82.
- ^ Woolf (2007) p. 81.
- ^ A b C d E Oram (2013).
- ^ McDonald (2019) str. 60–61.
- ^ McDonald (2019) str. 76–77.
- ^ Oram (2013) ch. 4; McDonald (2007b) p. 117; Woolf (2007) p. 81.
- ^ A b Oram (2013) ch. 4; Woolf (2007) p. 81.
- ^ Oram (2013) ch. 4; Woolf (2007) 80–81.
- ^ Oram (2013) ch. 4.
- ^ Caldwell; Sál; Wilkinson (2009) 161 obr. 6g, 185 obr. 12.
- ^ McDonald (2019) 61, 66; McDonald (2016) p. 339; Cochran-Yu (2015) p. 36; Oram (2013); McDonald (2007b) 79, 152–153, 190; Murray (2005) p. 290 n. 23; Brown, M (2004) p. 78; Oram (2000) p. 125; McDonald (1997) p. 85; Anderson (1922) p. 458; Žvýkat; Goss (1874a) str. 86–87.
- ^ McDonald (2007b) p. 153; Pollock (2005) p. 24, 24 n. 122.
- ^ Oram (2013); Oram (2011) p. 189; Oram (2000) p. 125.
- ^ McDonald (2007b) p. 153.
- ^ Oram (2013); McDonald (2012) p. 155; McDonald (2007b) str. 79–80; Broderick (2003); Oram (2000) p. 125; Gade (1994) p. 199; Anderson (1922) 458–459; Žvýkat; Goss (1874a) str. 86–89.
- ^ McDonald (2007b) p. 80; Storm (1977) p. 126; Anderson (1922) 454–455; Flateyjarbok (1868) p. 526; Flateyjarbok (1868) p. 526.
- ^ Jónsson (1916) p. 558 ch. 169; AM 47 Fol (n.d.).
- ^ McDonald (2007b) p. 86, 86 n. 93; Duffy (2002) p. 191 n. 18; Megaw (1976) 16–17; Anderson (1922) 472, 472 n. 5 478; Dasent (1894) p. 154 ch. 167; Vigfusson (1887b) p. 148 ř. 167; Žvýkat; Goss (1874a) str. 92–93.
- ^ McDonald (2019) p. 73; McDonald (2007b) str. 96–98; str. 96–98; Gillingham (2004).
- ^ McDonald (2019) p. 73; Thorpe (1978) p. 261 bk. 2 k. 4; Itinerář přes Wales (1908) p. 193 bk. 2 k. 4; Dimock (1868) 211–212 bk. 2 k. 3.
- ^ McDonald (2007b) p. 96.
- ^ McDonald (2019) 72–73; McDonald (2007b) p. 91.
- ^ McDonald (2019) p. 67; McDonald (2012) p. 155.
- ^ McDonald (2007a) p. 59; McDonald (2007b) str. 128–129 pl. 1; Rixson (1982) str. 114–115 pl. 1; Cubbon (1952) p. 70 obr. 24; Kermode (1915–1916) p. 57 obr. 9.
- ^ A b McDonald (2012) p. 151; McDonald (2007a) str. 58–59; McDonald (2007b) str. 54–55, 128–129 pl. 1; Wilson, DM (1973) p. 15.
- ^ McDonald (2016) p. 337; McDonald (2012) p. 151; McDonald (2007b) str. 120, 128–129 pl. 1.
- ^ Clancy (2007) p. 66; Clancy; Márkus (1998) 241, 338.
- ^ McDonald (2007a) p. 62; McDonald (2007b) p. 57; MacInnes (2006) p. 514 n. 31; Clancy; Márkus (1998) p. 338.
- ^ McDonald (2007a) str. 58–60; McDonald (2007b) str. 54–55; Wilson, DM (1973) p. 15, 15 n. 43.
- ^ Oram (2013); Oram (2000) p. 125.
- ^ Oram (2000) p. 125.
- ^ McDonald (2012) p. 154; McDonald (2007b) p. 94.
- ^ McDonald (2019) p. 74; McDonald (2007b) 92, 94.
- ^ McDonald (2007b) p. 94; Oram (2000) p. 105.
- ^ McDonald (2007b) p. 94.
- ^ McDonald (2007b) p. 95.
- ^ Žvýkat; Goss (1874a) 114–115; Bavlna MS Julius A VII (n.d.).
- ^ Woolf (2003) 171, 180.
- ^ Davey, PJ (2006c); Woolf (2003) p. 174.
- ^ Davey, PJ (2006a); Davey (2006c).
- ^ MacDonald (2013) 31–33.
- ^ Caldwell; Sál; Wilkinson (2009) p. 159 obr. 4d.
- ^ Caldwell; Sál; Wilkinson (2009) 159 obr. 4, 192 tab. 5, 193.
- ^ McDonald (2012) str. 168–169, 182 n. 175; Caldwell; Sál; Wilkinson (2009) str. 197–198.
- ^ Caldwell; Sál; Wilkinson (2009) p. 152.
- ^ Beuermann (2014) str. 92–93; MacDonald (2013) 31–33; Beuermann (2012); Woolf (2003) 175–177; McDonald (1997) p. 210; Watt (1994) 111–114, 118; Žvýkat; Goss (1874a) str. 114–115.
- ^ MacDonald (2013) 31–33; Beuermann (2012); Watt (1994) p. 118.
- ^ Woolf (2003) p. 177; Beuermann (2002) p. 420 n. 6.
- ^ Woolf (2003) p. 177.
- ^ Beuermann (2012); Anderson (1922) 381–382 n. 4.
- ^ Crawford, BE (2014) 72–73; Beuermann (2012).
- ^ Beuermann (2012).
- ^ A b Woolf (2003) p. 178.
- ^ McDonald (2007b) p. 189; Brownbill (1919) s. 711–712 § 6; Beck (1844) p. 169; Dokument 2/11/5 (n.d.).
- ^ McDonald (2007b) str. 189–190; Raine (1894) 122–123; Oliver (1861) str. 67–68.
- ^ McDonald (2007b) str. 190–191; Theiner (1864) s. vi, 14 § 31; Dokument 2/139/35 (n.d.).
- ^ Moc (2013) p. 65.
- ^ McDonald (2012) p. 156.
- ^ McDonald (2007b) p. 191; Brownbill (1919) p. 711 § 5; Oliver (1861) str. 17–18; Dokument 1/15/1 (n.d.).
- ^ Tinmouth (2018) p. 56; Crawford, DKE (2016) p. 107; McDonald (2016) str. 342–343; Beuermann (2014) p. 85; Oram (2011) p. 103; Flanagan (2010) p. 161; Davey, PJ (2008) p. 1; Davey, PJ (2006c); McDonald (2007b) p. 66, 66. n. 45; Hudson (2005) p. 202; Moc (2005) p. 25; Bridgland (2004) p. 86; Woolf (2003) p. 173; Beuermann (2002) p. 427, 427 n. 42; McDonald (1997) 207–208; Watt (1994) p. 111; Lowe (1988) str. 33–34, 42; McIntire (1943) p. 2; Brownbill (1919) 708–709 § 1; Oliver (1861) str. 1–3; Beck (1844) p. 123; Dokument 1/13/1 (n.d.).
- ^ Thomas (2010) p. 23 n. 8; McIntire (1943) str. 7–8; Atkinson (1887) 642–643 § 413; Oliver (1861) 21–24.
- ^ McDonald (2007b) p. 191.
- ^ Oram (2000) p. 148.
- ^ McDonald (2019) 47, 67; Veach (2014) p. 200; Oram (2013); Oram (2011) p. 189; McDonald (2007a) p. 63; McDonald (2007b) str. 52–53, 80, 153, 212; Brown, M (2004) p. 78; Oram (2000) p. 126; Duffy (1993) p. 105; Anderson (1922) p. 459; Žvýkat; Goss (1874a) str. 88–89.
- ^ McDonald (2007b) 47, 211–212; Broderick (2002a) p. 198; Broderick (2002b) p. 162.
- ^ McDonald (2007b) str. 40 n. 55, 212; Broderick (2002b) 161–162.
- ^ McDonald (2007b) 83–84, 211–213.
- ^ McDonald (2007b) 40, 212–213.
- ^ Broderick (2002a) p. 198.
- ^ Johnston (1991) p. 127.
- ^ Clancy; Márkus (1998) p. 240; Johnston (1991) p. 127; Skene (1890) str. 420–421; Bardic Poetry Database (n.d.) § 279. Baile suthach sith Eamhna (or "suthain ?) $.
- ^ Oram (2011) str. 189–190; McDonald (2007b) pp. 80–81, 153, 155–156; McNamee (2005); Brown, M (2004) p. 78; Oram (2000) p. 126.
- ^ Stringer (1998) p. 83.
- ^ McDonald (2007b) p. 154; Stringer (1998) pp. 83, 94.
- ^ A b McDonald (2007b) p. 155.
- ^ Oram (2013); Oram (2000) pp. 125–126; Duffy (1993) p. 105; Oram (1988) 136–137; Bain (1881) pp. 158–159 § 890; Sweetman (1875) pp. 185–186 § 1218.
- ^ Oram (1988) 136–137; Bain (1881) pp. 158–159 § 890; Sweetman (1875) pp. 185–186 § 1218.
- ^ McDonald (2019) pp. 47–48; Oram (2013); Oram (2011) p. 189; McDonald (2007b) pp. 81, 155; Oram (2000) p. 126; McDonald (1997) p. 86; Duffy (1993) p. 105; Oram (1988) p. 137; Anderson (1922) p. 459; Žvýkat; Goss (1874a) str. 88–89.
- ^ Duffy (1993) p. 105.
- ^ Jónsson (1916) p. 556 ch. 168; AM 47 Fol (n.d.).
- ^ Veach (2014) p. 201; Beuermann (2010) p. 111, 111 n. 39; Moc (2005) p. 44; McDonald (2004) p. 195; McDonald (1997) str. 88–89; Williams, DGE (1997) p. 117, 117 n. 142; Gade (1994) pp. 202–203; Cowan (1990) p. 114; Anderson (1922) p. 455; Jónsson (1916) p. 522 ch. 98; Kjær (1910) p. 390 ch. 106/101; Dasent (1894) pp. 89–90 ch. 101; Vigfusson (1887b) p. 87 ch. 101; Unger (1871) p. 440 ch. 105; Flateyjarbok (1868) p. 61 ch. 84; Regesta Norvegica (n.d.) sv. 1 str. 168 § 501.
- ^ McDonald (1997) p. 89; Williams, DGE (1997) p. 117; Gade (1994) p. 203; Regesta Norvegica (n.d.) sv. 1 str. 168 § 501 n. 1.
- ^ Williams, DGE (1997) p. 117; Regesta Norvegica (n.d.) sv. 1 str. 168 § 501 n. 1.
- ^ McDonald (1997) str. 88–89; Cowan (1990) p. 114.
- ^ Williams, DGE (1997) p. 117; Anderson (1922) p. 461; Jónsson (1916) p. 546 ch. 147; Kjær (1910) p. 442 ch. 159/147; Dasent (1894) p. 134 ch. 147; Vigfusson (1887b) p. 128 ch. 147; Unger (1871) p. 466 ch. 153; Flateyjarbok (1868) p. 89 ch. 121.
- ^ Stevenson (1835) p. 108; Bavlna MS Faustina B IX (n.d.).
- ^ McDonald (2019) pp. 24–25, 46, 48, 62; Oram (2013); Oram (2011) str. 189–190; McDonald (2007a) pp. 64–65 n. 87; McDonald (2007b) pp. 81, 155, 172; Brown, M (2004) p. 78; Oram (2000) p. 126; Duffy (1993) p. 105; Oram (1988) p. 137; Anderson (1922) pp. 459–460; Žvýkat; Goss (1874a) str. 88–91.
- ^ Oram (2013); McDonald (2007b) pp. 155, 157; McNamee (2005); Brown, M (2004) p. 78; Oram (2000) p. 126; Stringer (1998) p. 96; McDonald (1997) p. 92.
- ^ Oram (2000) p. 126.
- ^ Oram (2000) pp. 126, 139 n. 107.
- ^ Oram (2013); Oram (2011) p. 190; Oram (2004a); Oram (2000) p. 127; Stringer (1998) 96–97.
- ^ Oram (2000) 126–127; Stringer (1998) 96–97.
- ^ A b Broderick (2003).
- ^ Crawford, BE (2014) str. 74–75.
- ^ Insley; Wilson (2006).
- ^ A b McDonald (2019) p. 68; Fee (2012) p. 129; McDonald (2007b) p. 82.
- ^ McDonald (2019) p. 67; McDonald (2007b) p. 81; Duffy (1993) p. 106.
- ^ Cochran-Yu (2015) p. 38; Oram (2013); Oram (2011) p. 190; McDonald (2007b) pp. 81, 155–156; Brown, M (2004) p. 78; Duffy (2004c); Oram (2004c); Oram (2000) p. 127; Stringer (1998) p. 95; Duffy (1993) p. 106; Oram (1988) p. 137; Anderson (1922) pp. 465–466; Žvýkat; Goss (1874a) str. 90–91.
- ^ Oram (2013); McDonald (2007b) pp. 81, 155–156; Anderson (1922) pp. 465–466; Žvýkat; Goss (1874a) str. 90–91.
- ^ McDonald (2007b) p. 149; Oram (2000) p. 127; Duffy (1993) p. 105; Oram (1988) p. 137; Simpson; Galbraith (n.d.) p. 136 § 9; Document 1/16/1 (n.d.).
- ^ Oram (2013) ch. 4; McDonald (2007b) pp. 81, 156; Anderson (1922) pp. 465–466; Žvýkat; Goss (1874a) str. 90–91.
- ^ Oram (2013); McDonald (2008) p. 148 n. 89; McDonald (2007b) p. 148; McNamee (2005); Bain (1881) p. 182 § 1001; Oliver (1861) p. 69; Rymer; Sanderson; Holmes (1739) pt. 1 str. 104; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 188.
- ^ McDonald (2007b) str. 148–149.
- ^ McDonald (2008) pp. 148 n. 89; McDonald (2007b) pp. 148, 191, 191 n. 88; Oliver (1861) p. 42; Beck (1844) p. 187; Hardy (1844b) p. 175; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 185.
- ^ McDonald (2008) p. 148 n. 89; McDonald (2007b) p. 148; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 129.
- ^ McDonald (2008) p. 148 n. 89; McDonald (2007b) p. 148.
- ^ McDonald (2008) p. 148 n. 89; McDonald (2007b) p. 148; Hardy (1844b) p. 139; Diplomatarium Norvegicum (n.d.) sv. 19 § 179.
- ^ McDonald (2019) str. 67–68; Crawford, DKE (2016) p. 105; Cochran-Yu (2015) p. 38; Oram (2013); Oram (2011) p. 190; McDonald (2007a) p. 63; McDonald (2007b) pp. 53, 70, 81; Oram (2000) str. 127–128; Anderson (1922) p. 466; Žvýkat; Goss (1874a) str. 90–91.
- ^ McDonald (2007b) p. 156; Oram (2000) p. 127.
- ^ Oram (2013); Oram (2011) p. 190.
- ^ McDonald (2019) p. 47; Oram (2013); McDonald (2007b) pp. 81–82, 83; McDonald (1997) p. 86; Anderson (1922) p. 466; Žvýkat; Goss (1874a) str. 90–93.
- ^ McDonald (2007b) p. 83.
- ^ A b C McDonald (2019) pp. 24, 68; Oram (2013) ch. 4; Oram (2011) p. 190; McDonald (2007b) pp. 82, 174; Brown, M (2004) p. 78; Oram (2000) str. 127–128; Williams, DGE (1997) p. 258; Oram (1988) p. 137; Anderson (1922) p. 466; Žvýkat; Goss (1874a) str. 92–93.
- ^ McDonald (2007b) p. 82; Broderick (2003).
- ^ McDonald (2007b) p. 29; Storm (1977) pp. 128 § iv, 480 § x; Anderson (1922) p. 467; Vigfusson (1878) p. 371; Flateyjarbok (1868) p. 527.
- ^ McDonald (2019) p. 68; McDonald (2007b) p. 82, 82 n. 72; McLeod (2002) p. 28 n. 12; Anderson (1922) p. 467; Stevenson (1839) p. 40.
- ^ McDonald (2007b) 29, 82; Anderson (1922) p. 466; Žvýkat; Goss (1874a) str. 92–93.
- ^ McDonald (2007b) p. 201.
- ^ McDonald (2007b) p. 82; McIntire (1943) p. 7; Bower (1899) str. 432–433, deska xvi obr. 1.
- ^ A b McDonald (2019) p. karta ix. 1; Oram (2011) záložka str. xv. 4, karta xvi. 5; McDonald (2007b) p. 27 tab. 1.
- ^ McDonald (2019) p. karta ix. 1; Oram (2011) p. karta xvi. 5; McDonald (2007b) p. 27 tab. 1.
- ^ McDonald (2007b) 61–62; str. Duffy (2004b).
- ^ Oram (2004b).
- ^ A b Oram (2011) p. karta xv. 4.
- ^ Oram (2011) p. karta xv. 4; Oram (2004b).
Reference
Primární zdroje
- „AM 47 Fol (E) - Eirspennill“. Skaldic Project. n.d. Citováno 21. ledna 2016.
- Anderson, AO, vyd. (1908). Scottish Annals From English Chroniclers, A.D. 500 až 1286. Londýn: David Nutt. OL 7115802M.
- Anderson, AO, vyd. (1922). Rané zdroje skotské historie, AD 500 až 1286. 2. Londýn: Oliver a Boyd.
- Anderson, J; Hjaltalin, JA; Goudie, G, eds. (1873). Sága Orkneyinga. Edinburgh: Edmonston a Douglas.
- „Annala Uladh: Annals of Ulster Jinak Annala Senait, Annals of Senat“. Korpus elektronických textů (Vyd. 28. ledna 2003). University College Cork. 2003. Citováno 26. dubna 2015.
- „Annala Uladh: Annals of Ulster Jinak Annala Senait, Annals of Senat“. Korpus elektronických textů (13. dubna 2005 ed.). University College Cork. 2005. Citováno 26. dubna 2015.
- „Annals of Loch Cé“. Korpus elektronických textů (13. dubna 2005 ed.). University College Cork. 2005. Citováno 26. dubna 2015.
- „Annals of Loch Cé“. Korpus elektronických textů (Vyd. 5. září 2008). University College Cork. 2008. Citováno 26. dubna 2015.
- „Annals of the Four Masters“. Korpus elektronických textů (3. prosince 2013 ed.). University College Cork. 2013a. Citováno 26. dubna 2015.
- „Annals of the Four Masters“. Korpus elektronických textů (16. prosince 2013 ed.). University College Cork. 2013b. Citováno 26. dubna 2015.
- Atkinson, JC, ed. (1887). Coucher Book of Furness Abbey. 1, bod 3. Chetham Society.
- Bain, J, vyd. (1881). Kalendář dokumentů týkajících se Skotska. 1. Edinburgh: H. M. General Register House. hdl:2027 / mdp. 39015014807203.
- „Bardic Poetry Database“. Bardická databáze poezie. Citováno 10. října 2019.
- Beck, TA, vyd. (1844). Annales Furnesienses: Historie a starožitnosti opatství Furness. Londýn: Payne a Foss. hdl:2027 / uc1.c034891642.
- Bliss, WH, vyd. (1893). Kalendář záznamů v papežských rejstřících týkajících se Velké Británie a Irska. 1, bod 1. Londýn: Kancelář Jejího Veličenstva. OL 6236391M.
- Brownbill, J, vyd. (1919). Coucher Book of Furness Abbey. 2, bod 3. Chethamská společnost.
- „Brut y Tywysogion and Grammar, [c. 1330]“. n.d. hdl:10107/4754463. Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc) - „Cambridge, Corpus Christi College, MS 016II: Matthew Paris OSB, Chronica Maiora II“. Parkerova knihovna na webu. n.d. Citováno 14. srpna 2018.
- Clancy, TO; Márkus, G, eds. (1998). Triumph Tree: Scotland's Earliest Poetry, 550–1350. Edinburgh: Knihy Canongate. ISBN 0-86241-787-2.
- Cole, H, ed. (1844). Dokumenty ilustrující historii angličtiny ve třináctém a čtrnáctém století. Londýn: George E. Eyre a Andrew Spottiswoode. OL 7026903M.
- "Cotton MS Faustina B IX". Britská knihovna. n.d. Citováno 24. června 2016.
- „Cotton MS Julius A VII“. Britská knihovna. n.d. Citováno 18. března 2015.
- Dasent, GW, vyd. (1894). Islandská sága a další historické dokumenty týkající se osídlení a sjezdů Norů na Britských ostrovech. Rerum Britannicarum Medii Ævi Scriptores. 4. Londýn: Kancelářské potřeby Jejího Veličenstva.
- Dimock, JF, vyd. (1868). Opera Giraldi Cambrensis. Rerum Britannicarum Medii Ævi Scriptores. 6. Londýn: Longmans, Green, Reader a Dyer.
- „Diplomatarium Norvegicum“. Dokumentasjonsprosjektet. n.d. Citováno 18. března 2015.
- „Dokument 1/11/1“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 3. června 2019.
- „Dokument 1/13/1“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 14. října 2018.
- „Dokument 1/15/3“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 14. října 2018.
- „Dokument 1/15/4“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 14. října 2018.
- „Dokument 1/15/1“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 14. října 2018.
- „Dokument 1/15/6“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 14. října 2018.
- „Dokument 1/15/7“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 14. října 2018.
- „Dokument 1/16/1“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 29. května 2019.
- „Dokument 2/11/5“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 14. října 2018.
- „Dokument 2/139/35“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 14. října 2018.
- „Dokument 2/139/75“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 8. července 2019.
- „Dokument 3/30/1“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 17. června 2019.
- „Dokument 3/32/1“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 17. června 2019.
- „Dokument 3/32/2“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371. n.d. Citováno 17. června 2019.
- Grainger, F; Collingwood, WG, eds. (1929). Registr a záznamy Holm Cultram. Série záznamů o antikvariátu a archeologické společnosti Cumberland a Westmorland. Kendal: T Wilson & Son - přes Britská historie online.
- Farrer, W, ed. (1902). Lancashire Pipe Rolls. Liverpool: Henry Young and Sons. OL 24871409M.
- Flateyjarbok: En Samling af Norske Konge-Sagaer med Indskudte Mindre Fortællinger om Begivenheder i og Udenfor Norse Same Annaler. 3. Oslo: P.T. Mallings Forlagsboghandel. 1868. OL 23388689M.
- Fornmanna Sögur. 9. Kodaň: S. L. Möllers. 1835.
- Gilbert, JT, vyd. (1884). Chartularies of St. Mary's Abbey, Dublin. Rerum Britannicarum Medii Ævi Scriptores. 2. London: Longman & Co.
- Hardy, TD, vyd. (1835). Rotuli Litterarum Patentium in Turri Londinensi Asservati. 1, bod 1. Commissioners on the Public Records of the Kingdom.
- Hardy, TD, vyd. (1837). Rotuli Chartarum v Turri Londinensi Asservati. 1, bod 1. Komisaři pro veřejné záznamy království. OL 19171147M.
- Hardy, TD, vyd. (1844a). Rotuli de Liberate ac de Misis et Praestitis, Regnante Johanne. Londýn: George E. Eyre a Andrew Spottiswoode. OL 24871678M.
- Hardy, TD, vyd. (1844b). Rotuli Litterarum Clausarum in Turri Londinensi Asservati. 2. Londýn: George E. Eyre a Andrew Spottiswoode.
- Howlett, R, ed. (1885). Kroniky panování Štěpána, Jindřicha II. A Richarda I.. Rerum Britannicarum Medii Ævi Scriptores. 2. London: Longman & Co.
- Howlett, R, ed. (1889). Kroniky panování Štěpána, Jindřicha II. A Richarda I.. Rerum Britannicarum Medii Ævi Scriptores. 4. Londýn: Kancelářské potřeby Jejího Veličenstva.
- „Jesus College MS. 111“. Rané rukopisy na Oxfordské univerzitě. Oxfordská digitální knihovna. n.d. Citováno 22. března 2015.
- Jones, O; Williams, E.; Pughe, WO, eds. (1870). Myvyrian Archaiology of Wales. Denbigh: Thomas Gee. OL 6930827M.
- Jónsson, F, vyd. (1916). Eirspennill: Am 47 Fol. Oslo: Julius Thømtes Boktrykkeri. OL 18620939M.
- Kjær, A, ed. (1910). Det Arnamagnæanske Hanndskrift 81a Fol. (Skálholtsbók Yngsta). Oslo: Mallingske Bogtrykkeri. OL 25104944M.
- Lawrie, AC, ed. (1910). Annals of the Reigns of Malcolm and William, Kings of Scotland, AD 1153–1214. James MacLehose and Sons. OL 7217114M.
- Lewis, S (1987), The Art of Matthew Paris in Chronica Majora„Kalifornská studia dějin umění, Berkeley a Los Angeles: University of California Press, ISBN 0-520-04981-0, OL 3163004M
- MacDonald, A; MacDonald, A (1896). Klan Donald. 1. Inverness: The Northern Counties Publishing Company.
- Macphail, JRN, ed. (1914). Highland Papers. Publikace Scottish History Society. 1. Edinburgh: Scottish History Society. OL 23303390M.
- Meyrick, SR, vyd. (1846). Heraldické vizitace Walesu a část pochodů. 1. Llandovery: William Rees.
- Michaelsson, E (2015). Böglunga Saga (Styttri Gerð) (MA práce). Háskóli Íslands. hdl:1946/22667.
- Michel, F, vyd. (1840). Histoire des Ducs de Normandie et des Rois d'Angleterre. Paříž: Jules Renouard.
- Migne, J.P., vyd. (1890). Patrologiæ Cursus Completus. Latina. 214. Paříž. OL 24757297M.
- Migne, J. P., ed. (1891). Patrologiæ Cursus Completus. Latina. 215. Paříž. OL 24783481M.
- Munch, PA; Goss, A, eds. (1874a). Chronica Regvm Manniæ et Insvlarvm: The Chronicle of Man and the Sudreys. 1. Douglas, IM: Manská společnost.
- Munch, PA; Goss, A, eds. (1874b). Chronica Regvm Manniæ et Insvlarvm: The Chronicle of Man and the Sudreys. 2. Douglas, IM: Manská společnost.
- Oliver, JR, ed. (1860). Monumenta de Insula Manniæ; nebo Sbírka národních dokumentů týkajících se ostrova Man. 1. Douglas, IM: Manská společnost. OL 23320556M.
- Oliver, JR, ed. (1861). Monumenta de Insula Manniæ; nebo Sbírka národních dokumentů týkajících se ostrova Man. 2. Douglas, IM: Manská společnost.
- „Oxford Jesus College MS. 111 (Červená kniha Hergestu)“. Velšská próza 1300–1425. n.d. Citováno 22. března 2015.
- Ó Cuív, B (1956–1957). "Báseň ve chvále Raghnall, King of Man". Éigse. 8: 283–301.
- Patent Rolls of Reign of Henry III: AD 1216–1225. Londýn: Kancelář Jeho Veličenstva. 1901.
- "NLW MS. Peniarth 10". Velšská próza 1300–1425. n.d. Citováno 21. března 2015.
- „NLW MS. Peniarth 20“. Velšská próza 1300–1425. n.d. Citováno 22. března 2015.
- Paul, JB, vyd. (1882). Registrum Magni Sigilli Regum Scotorum: The Register of the Great Seal of Scotland, A.D.1424–1513. Edinburgh: H.M. Obecný registr. OL 23329160M.
- Raine, J., vyd. (1894). Historici církve v Yorku a její arcibiskupové. 3. Londýn: Kancelářské potřeby Jejího Veličenstva.
- Rhŷs, J; Evans, JG, eds. (1890). Text brutality z Červené knihy Hergest. Oxford. OL 19845420M.
- Riley, HT, vyd. (1853). The Annals of Roger de Hoveden: Comprising the History of England and of other Countries of Europe, From AD 732 to AD 1201. 2. Londýn: H. G. Bohn.
- „Royal Irish Academy MS 23 E 29“. Irský skript na obrazovce. Dublinský institut pro pokročilá studia. n.d. Citováno 9. prosince 2015.
- Rymer, T; Sanderson, R.; Holmes, G, eds. (1739). Fœdera, Conventiones, Litteræ, Et Cujuscunque Generis Acta Publica, Inter Reges Angliæ, Et Alios Quosvis Imperatores, Reges, Pontifices, Principes, Vel Communitates. 1, body 1–2. Haag: Joannem Neaulme. OL 23299419M.
- Shirley, WW, vyd. (1862). Královské a jiné historické dopisy Ilustrativní za vlády Jindřicha III. Rerum Britannicarum Medii Ævi Scriptores. 1. London: Longman, Green, Longman a Roberts.
- Simpson, GG; Galbraith, JD, eds. (n.d.). Kalendář dokumentů týkajících se Skotska. 5. Scottish Record Office.
- Skene, WF (1890). Celtic Scotland: A History of Ancient Alban. 3 (2. vyd.). Edinburgh: David Douglas.
- Somerville, AA; McDonald, RA, vyd. (2014). Vikingský věk: čtenář. Čtení ve středověkých civilizacích a kulturách (2. vyd.). Toronto: University of Toronto Press. ISBN 978-1-4426-0869-6.
- Stevenson, J, vyd. (1835). Chronica de Mailros. Edinburgh: Klub Bannatyne. OL 13999983M.
- Stevenson, J, ed. (1839). Chronicon de Lanercost, M.CC.I. – M.CCC.XLVI. Edinburgh: Klub Bannatyne. OL 7196137M.
- Storm, G, vyd. (1977) [1888]. Islandske Annaler Indtil 1578. Oslo: Norsk historisk kjeldeskrift-institutt. hdl:10802/5009. ISBN 82-7061-192-1.
- Stubbs, W, vyd. (1871). Chronica Magistri Rogeri de Houedene. Rerum Britannicarum Medii Ævi Scriptores. 4. Longman & Co.
- Sweetman, HS, vyd. (1875). Kalendář dokumentů vztahujících se k Irsku, uchovaný ve veřejné záznamové kanceláři Jejího Veličenstva, Londýn, 1171–1251. London: Longman & Co.
- Theiner, A, vyd. (1864). Vetera Monumenta Hibernorum et Scotorum Historiam Illustrantia. Řím: Vatikán. hdl:2027 / mdp. 39015022391661.
- Itinerář přes Wales a popis Walesu. Everyman's Library. Londýn: J. M. Dent & Sons. 1908. OL 24871133M.
- Thorpe, L., vyd. (1978). Cesta přes Wales a popis Walesu. Penguin Classics. Harmondsworth: Knihy tučňáků. OL 22125679M.
- Turville-Petre, G; Olszewska, ES, vyd. (1942). Život Gudmunda Dobrého, biskupa z Holaru (PDF). Coventry: Vikingská společnost pro severní výzkum.
- Unger, ČR, vyd. (1871). Codex Frisianus: En Samling Af Norske Konge-Sagaer. Oslo: P.T. Mallings Forlagsboghandel. hdl:2027 / hvd.32044084740760. OL 23385970M.
- Vigfusson, G, vyd. (1878). Sága Sturlunga Včetně ságy Islendinga právníka Sturly Thordssona a dalších děl. 2. Oxford: Clarendon Press.
- Vigfusson, G, ed. (1887a). Islandská sága a další historické dokumenty týkající se osídlení a sjezdů Norů na Britských ostrovech. Rerum Britannicarum Medii Ævi Scriptores. 1. Londýn: Kancelářské potřeby Jejího Veličenstva. OL 16401290M.
- Vigfusson, G, ed. (1887b). Islandská sága a další historické dokumenty týkající se osídlení a sjezdů Norů na Britských ostrovech. Rerum Britannicarum Medii Ævi Scriptores. 2. Londýn: Kancelářské potřeby Jejího Veličenstva.
- Williams Ab Ithel, J, vyd. (1860). Brut y Tywysigion; nebo Kronika princů. Rerum Britannicarum Medii Ævi Scriptores. London: Longman, Green, Longman a Roberts. OL 24776516M.
- Wilson, J, vyd. (1915). Rejstřík převorství včel. Publikace společnosti Surtees. Durham: Andrews & Co.
Sekundární zdroje
- Argyll: Inventář památek. 4. Královská komise pro starověké a historické památky Skotska. 1982. ISBN 0-11-491728-0.
- Barrow, GWS (1992). Skotsko a jeho sousedé ve středověku. Londýn: Hambledon Press. ISBN 1-85285-052-3.
- Barrow, GWS; Scott, WW, vyd. (1971). Skutky Williama I., skotského krále, 1165–1214. Regesta Regum Scottorum, 1153–1424. Edinburgh: Edinburgh University Press. ISBN 0-85224-142-9. OL 5075903M.
- Beuermann, I (2002). „Metropolitní ambice a politika: Kells-Mellifont a Člověk a ostrovy“. Peritia. 16: 419–434. doi:10.1484 / J.Peri.3.497. eISSN 2034-6506. ISSN 0332-1592.
- Beuermann, I (2008). „Recenze RA McDonald, Manx Kingship v irském mořském prostředí, 1187–1229: Král Rǫgnvaldr a dynastie Crovan“. Recenze H-Net. H-Albion. Citováno 25. února 2013.
- Beuermann, I (2009). „Review of RA McDonald, Manx Kingship in its Irish Sea Setting, 1187–1229: King Rǫgnvaldr and the Crovan Dynasty“. Anglický historický přehled. 124 (510): 1148–1149. doi:10.1093 / ehr / cep261. eISSN 1477-4534. ISSN 0013-8266. JSTOR 40270527.
- Beuermann, I (2010). "'Norgesveldet? ' Jižně od Cape Wrath? Fakta o politických názorech a otázky " Imsen, S (vyd.). Norská nadvláda a severský svět c. 1100 – c. 1400. Trondheim Studies in History. Trondheim: Tapir Academic Press. 99–123. ISBN 978-82-519-2563-1.
- Beuermann, I (2011). „Jarla Sǫgur Orkneyja. Stav a moc hrabat z Orkney podle jejich ság“. V Steinsland, G; Sigurðsson, JV; Rekdal, JE; Beuermann, I (eds.). Ideologie a moc ve Vikingech a středověku: Skandinávie, Island, Irsko, Orkneje a Faerské ostrovy. Severní svět: severní Evropa a Pobaltí c. 400–1700 n. L. Národy, ekonomika a kultury. Leiden: Brill. 109–161. ISBN 978-90-04-20506-2. ISSN 1569-1462.
- Beuermann, I (2012). Norský útok na Ionu v letech 1209–10: Poslední vikingský nájezd?. Iona Research Conference, 10. - 12. dubna 2012. s. 1–10. Citováno 22. února 2013.
- Beuermann, I (2014). „No Soil for Saints: Why was There No Native Royal Martyr in Man and the Isles“. V Sigurðssonu, JV; Bolton, T (eds.). Keltsko-norské vztahy ve středověkém Irském moři, 800–1200. Severní svět: severní Evropa a Pobaltí c. 400–1700 n. L. Národy, ekonomika a kultury. Leiden: Brill. 81–95. ISBN 978-90-04-25512-8. ISSN 1569-1462.
- Bower (1899). „Podobizny v diecézi Carlise Bowerové“. Transakce Cumberland & Westmorland Antiquarian & Archæological Society. 15: 417–458.
- Boyd, M (2011). "Keltové viděni jako muslimové a muslimové viděni Keltem ve středověké literatuře". In Frakes, JC (ed.). Kontextualizace muslimů ve středověkém křesťanském diskurzu. Nový středověk. New York: Palgrave Macmillan. 21–38. doi:10.1057/9780230370517_2. ISBN 978-0-230-37051-7.
- Bridgland, N (2004). „Středověký kostel v Argyll“. V Omand, D (ed.). Kniha Argyll. Edinburgh: Birlinn. str. 85–93. ISBN 1-84158-253-0.
- Broderick, G (2002a). „Castletown“. Placenames na ostrově Man. 6. Tübingen: Max Niemeyer Verlag. 191–235. doi:10.1515/9783110942668. ISBN 3-484-40138-9.
- Broderick, G (2002b). „Kirk Malew“. Placenames na ostrově Man. 6. Tübingen: Max Niemeyer Verlag. 27–190. doi:10.1515/9783110942668. ISBN 3-484-40138-9.
- Broderick, G (2003). „Tynwald: Manské kultovní místo a instituce předskandinávského původu?“. Studeyrys Manninagh. ISSN 1478-1409. Archivovány od originál dne 7. února 2009.
- Brown, DJF (2015). „Síla a záštita přes severní kanál: Hugh de Lacy, St Andrews a anglo-skotská krize z roku 1209“. Scottish Historical Review. 94 (1): 1–23. doi:10.3366 / shr.2015.0237. eISSN 1750-0222. ISSN 0036-9241.
- Brown, M (2004). Války Skotska, 1214–1371. The New Edinburgh History of Scotland. Edinburgh: Edinburgh University Press. ISBN 0-7486-1238-6.
- Byrne, A (2016). Otherworlds: Fantasy and History in Medieval Literature. Oxford: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-874600-3.
- Caball, M; Hollo, K (2006). „Literature of Later Medieval Ireland, 1200–1600: From the Normans to the Tudors“. V Kelleher, M; O'Leary, P (eds.). Cambridge historie irské literatury. 1. Cambridge: Cambridge University Press. str. 74–139. doi:10.1017 / CHOL9780521822220.005. ISBN 978-0-521-82224-4.
- Caldwell, DH; Hall, MA; Wilkinson, CM (2009). „The Lewis Hoard of Gaming Pieces: A Re-Examining of their Context, Meanings, Discovery and Manufacture“. Středověká archeologie. 53 (1): 155–203. doi:10.1179 / 007660909X12457506806243. eISSN 1745-817X. ISSN 0076-6097. S2CID 154568763.
- Carr, AD (1982). Středověký Anglesey. Studie v Anglesey History Series. Llangefni: Anglesey Antiquarian Society.
- Carr, AD (2004a). „Hywel ab Owain Gwynedd (zemřel 1170)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 23457. Citováno 9. července 2011. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Carr, AD (2004b). „Llywelyn ab Iorwerth (asi 1173–1240)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 16874. Citováno 9. července 2011. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Church, SD (1998). „Kampaň 1210 v Irsku: Důkazy vojenské revoluce“. v Harper-Bill, C. (vyd.). Anglo-normanské studie. 20. Woodbridge: Boydell Press. str. 45–57. ISBN 0-85115-573-1. ISSN 0954-9927.
- Clancy, TO (2012). "Skotská literatura před skotskou literaturou". In Carruthers, G; McIlvanney, L (eds.). Cambridge společník skotské literatury. Cambridge: Cambridge University Press. s. 13–26. doi:10.1017 / CCO9781139045407.003. ISBN 9781139045407.
- Clancy, TO (2007). „Poezie soudu: Chvála“. V Clancy, TO; Pittock, M; Brown, já; Manning, S; Horvat, K; Hales, A (eds.). Edinburgh historie skotské literatury. 1. Edinburgh: Edinburgh University Press. str. 63–71. ISBN 978-0-7486-1615-2.
- Cochran-Yu, DK (2015). Keystone of Contention: The Earldom of Ross, 1215–1517 (Disertační práce). University of Glasgow.
- Coira, MP (2008). “Hrabě z Argyll a Goill: The 'Flodden Poem' Revisited". Skotská gaelská studia. 24: 137–168.
- Coira, MP (2008). “Hrabě z Argyll a Goill: The 'Flodden Poem' Revisited". Skotská gaelská studia. 24: 137–168.
- Cowan, EJ (1982). „Caithness in the Sagas“ (PDF). V Baldwin, JR (ed.). Caithness: Kulturní křižovatka. Edinburgh: Skotská společnost pro severní studia. s. 25–44. ISBN 0-9505994-1-7.
- Cowan, EJ (1990). „Norský západ slunce - Scottish Dawn: Hakon IV a Alexander III“. In Reid, NH (ed.). Skotsko za vlády Alexandra III., 1249–1286. Edinburgh: Nakladatelé John Donald. 103–131. ISBN 0-85976-218-1.
- Crawford, BE (2004a). „Harald Maddadson, hrabě z Caithness a hrabě z Orkneje (1133 / 4–1206)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 49351. Citováno 5. července 2011. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Crawford, BE (2004b) [1985]. „Hrabství Caithness a Skotské království, 1150–1266“. In Stringer, KJ (ed.). Eseje o šlechtě středověkého Skotska. Edinburgh: John Donald. s. 25–43. ISBN 1-904607-45-4 - přes Questia.
- Crawford, BE (2013). The Northern Earldoms: Orkney and Caithness Od 870 do 1470. Edinburgh: Birlinn Limited. ISBN 978-0-85790-618-2.
- Crawford, BE (2014). „Království člověka a hrabství z Orkney - několik srovnání“. V Sigurðssonu, JV; Bolton, T (eds.). Keltsko-norské vztahy ve středověkém Irském moři, 800–1200. Severní svět: severní Evropa a Pobaltí c. 400–1700 n. L. Národy, ekonomika a kultury. Leiden: Brill. str. 65–80. ISBN 978-90-04-25512-8. ISSN 1569-1462.
- Crawford, DKE (2016). „St Patrick a St Maughold: Věnování svatých na ostrově Man“. E-Keltoi. 8: 97–158. ISSN 1540-4889.
- Crawford nebo Hall, BE (1971). Hrabě z Orkney-Caithness a jejich vztahy s Norskem a Skotskem, 1158–1470 (Disertační práce). University of St Andrews. hdl:10023/2723.
- Crooks, P (2005). „Ulster, hrabství z“. V Duffy, S (ed.). Medieval Ireland: Encyclopedia. New York: Routledge. 496–497. ISBN 0-415-94052-4.
- Cubbon, W. (1952). Island Heritage: Řešení některých fází manské historie. Manchester: George Falkner & Sons. OL 24831804M.
- Davey, P (2002). „Na křižovatce moci a kulturního vlivu: manská archeologie ve vrcholném středověku“ (PDF). V Davey, P; Finlayson, D; Thomlinson, P (eds.). Mannin Revisited: Dvanáct esejů o manské kultuře a prostředí. Edinburgh: Skotská společnost pro severní studia. 81–102. ISBN 0-9535226-2-8.
- Davey, PJ (2006a). „Křesťanství v keltských zemích [3] Ostrov Man“. v Koch, JT (vyd.). Keltská kultura: Historická encyklopedie. 2. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO. 418–420. ISBN 1-85109-445-8.
- Davey, PJ (2006b). "Království člověka a ostrovů". V Koch, JT (ed.). Keltská kultura: Historická encyklopedie. 2. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO. 1057–1058. ISBN 1-85109-445-8.
- Davey, PJ (2006c). „Sodor a člověk, diecéze“. V Koch, JT (ed.). Keltská kultura: Historická encyklopedie. 4. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO. 1618–1619. ISBN 1-85109-445-8.
- Davey, PJ (2008). „Jedenáct let archeologického výzkumu v opatství Rushen, 1998–2008“ (PDF). Klášterní výzkumný bulletin. 14.
- Davies, RR (2000). The Age of Conquest: Wales 1063–1415. Oxford: Oxford University Press. ISBN 0-19-820878-2.
- de Mandach, A (1983). „Review of P Halleux; K Togeby; A Patron-Godefroit, Karlamagnús Saga. Branches I, III, VII et IX“. Časopis anglické a germánské filologie. 82 (1): 122–124. ISSN 0363-6941. JSTOR 27709129.
- Downham, C (2008). „Recenze RA McDonald, Manx Kingship v irském prostředí moře 1187–1229: Král Rognvaldr a dynastie Crovan“. The Medieval Review. ISSN 1096-746X.
- Downham, C (2018). Středověké Irsko. Cambridge: Cambridge University Press. doi:10.1017/9781139381598. ISBN 978-1-107-03131-9. LCCN 2017034607.
- Duffy, S (1992). „Irové a ostrovní muži v královstvích Dublinu a Man, 1052–1171“. Ériu. 43: 93–133. eISSN 2009-0056. ISSN 0332-0758. JSTOR 30007421.
- Duffy, S (1993). Irsko a oblast Irského moře, 1014–1318 (Disertační práce). Trinity College v Dublinu. hdl:2262/77137.
- Duffy, S (1995). „První ulsterská plantáž: John de Courcy a muži z Cumbrie“. V Berry, T; Rám, R; Simms, K. (eds.). Colony and Frontier in Medieval Ireland: Essays Presented to J.F.Lydon. Londýn: Hambledon Press. s. 1–29. ISBN 1-85285-122-8.
- Duffy, S (1996a). „King John's Expedition to Ireland, 1210: The Evidence Reconsidered“. Irské historické studie. 30 (117): 1–24. doi:10.1017 / S0021121400012542. eISSN 2056-4139. ISSN 0021-1214. JSTOR 30008726.
- Duffy, S (1996b). „Ulster a oblast Irského moře ve dvanáctém století“ (PDF). Skupina pro studium irského historického osídlení. 6: 5–7. ISSN 1393-0966.
- Duffy, S (2002). „Bruce Brothers and the Irish Sea World, 1306–29“. V Duffy, S (ed.). Irské války Roberta Bruceho: Invaze do Irska 1306–1329. Stroud: Publikování Tempus. str. 45–70. ISBN 0-7524-1974-9.
- Duffy, S (2004a). „Courcy, John de (zemřel 1219?)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 50616. Citováno 5. července 2011. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Duffy, S (2004b). „Godred Crovan (zemřel 1095)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 50613. Citováno 5. července 2011. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Duffy, S (2004c). „Ragnvald (zemřel 1229)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 50617. Citováno 5. července 2011. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Duffy, S (2005). „Courcy, Johne de“. V Duffy, S (ed.). Medieval Ireland: Encyclopedia. New York: Routledge. 108–1109. ISBN 0-415-94052-4.
- Duffy, S (2007). „Prehistorie Galloglass“. V Duffy, S (ed.). The World of the Galloglass: Kings, Warlords and Warriors in Ireland and Scotland, 1200–1600. Dublin: Tisk čtyř soudů. s. 1–23. ISBN 978-1-85182-946-0.
- Duncan, AAM (1996) [1975]. Scotland: The Making of the Kingdom. Edinburgh historie Skotska. Edinburgh: Mercat Press. ISBN 0-901824-83-6.
- Duncan, AAM; Brown, AL (1956–1957). „Argyll a ostrovy v raném středověku“ (PDF). Sborník Společnosti starožitníků Skotska. 90: 192–220. eISSN 2056-743X. ISSN 0081-1564.
- Poplatek, ČR (2012). „Með Lögum Skal Land Vort Byggja (With Law Shall the Land be Built): Law as a Defining Characteristic of Norse Society in Saga Conflicts and Assembly Sites Through across the Scandinavian North Atlantic“. v Hudson, B (vyd.). Studie ve středověkém Atlantiku. Nový středověk. New York: Palgrave Macmillan. str. 123–142. doi:10.1057/9781137062390_5. ISBN 978-1-137-06239-0.
- Flanagan, MT (2004). „Lacy, Walter de (zemřel 1241)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 15864. Citováno 22. ledna 2012. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Flanagan, MT (2010). Transformace irské církve ve dvanáctém a třináctém století. Studie keltské historie. Woodbridge: The Boydell Press. ISBN 978-1-84383-597-4. ISSN 0261-9865.
- Forte, A; Oram, RD; Pedersen, F (2005). Vikingské říše. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-82992-2.
- Gade, KE (1994). „1236: Órækja Meiddr ok Heill Gerr“ (PDF). V Tómasson, S (ed.). Samtíðarsögur: Současná sága. Forprent. Reykjavík: Stofnun Árna Magnússona. 194–207.
- Gillingham, J (2004) [1999]. „Zabíjení a zmutování politických nepřátel na Britských ostrovech od konce dvanáctého do počátku čtrnáctého století: srovnávací studie“. V Smith, B (ed.). Británie a Irsko 900–1300: ostrovní reakce na středověké evropské změny. Cambridge: Cambridge University Press. 114–134. ISBN 0-511-03855-0.
- Gillingham, J (září 2010). „John (1167–1216)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 14841. Citováno 5. července 2011.CS1 maint: datum a rok (odkaz) (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Gunn, A (1897). "Topografie". V Gunn, A; Mackay, J (eds.). Sutherland a země Reay. Glasgow: John Mackay. str.141 –171. OL 25159796M.
- Halpin, A; Newman, C (2006). Irsko: Oxfordský archeologický průvodce po lokalitách od nejstarších dob do roku 1600. Oxfordští archeologičtí průvodci. Oxford: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-280671-0.
- Helle, K. (2003). „Norské království: spory o dědictví a konsolidace“. V Helle, K. (ed.). Cambridge historie Skandinávie. 1. Cambridge: Cambridge University Press. 369–391. ISBN 0-521-47299-7.
- Holden, BW (2001). „King John, the Braoses, and the Celtic Fringe, 1207–1216“. Albion. 33 (2): 1–23. doi:10.2307/4053044. ISSN 0095-1390. JSTOR 4053044.
- Hudson, BT (2004). „Měnící se ekonomika irské mořské provincie“. V Smith, B (ed.). Británie a Irsko, 900–1300: Ostrovní reakce na středověké evropské změny. Cambridge: Cambridge University Press. 39–66. ISBN 0-511-03855-0.
- Hudson, BT (2005). Vikingští piráti a křesťanští knížata: dynastie, náboženství a říše v severním Atlantiku. Oxford: Oxford University Press. ISBN 978-0-19-516237-0.
- Hurlock, K (2011). Wales a křížové výpravy, c. 1095–1291. Studie z velšské historie. Cardiff: University of Wales Press. ISBN 978-0-7083-2427-1.
- Insley, J; Wilson, D (2006). "Tynwald". Germanische Altertumskunde online. De Gruyter. Citováno 7. března 2015.
- Jamroziak, E (2008). „Opatství Holm Cultram: Příběh úspěchu?“. Severní historie. 45 (1): 27–36. doi:10.1179 / 174587008X256593. eISSN 1745-8706. ISSN 0078-172X. S2CID 159643490.
- Jamroziak, E (2011). Přežití a úspěch na středověkých hranicích: cisterciácké domy ve středověkém Skotsku a Pomořansku od dvanáctého do konce čtrnáctého století. Středověké texty a kultury severní Evropy. Turnhout: Vydavatelé Brepols. ISBN 978-2-503-53307-0.
- Jennings, A (1994). Historická studie Gael a norštiny v západním Skotsku Od c.795 do c.1000 (Disertační práce). University of Edinburgh. hdl:1842/15749.
- Joas, J (1862–1864). „Poznámky k různým předmětům starověku ve Strathnaveru“ (PDF). Sborník Společnosti starožitníků Skotska. 5: 357–360. eISSN 2056-743X. ISSN 0081-1564.
- Johnsen, AO (1969). „Platby od Hebrid a ostrova Man po norskou korunu, 1153–1263: roční Ferme nebo feudální úraz?“. Scottish Historical Review. 48 (1): 18–64. eISSN 1750-0222. ISSN 0036-9241. JSTOR 25528786.
- Johnston, AR (1991). Severské osídlení ve Vnitřních Hebridách ca. 800–1300; Se zvláštním zřetelem na ostrovy Mull, Coll a Tiree (Disertační práce). University of St Andrews. hdl:10023/2950.
- Kermode, PMC (1915–1916). „Další objevy příčných desek na ostrově Man“ (PDF). Sborník Společnosti starožitníků Skotska. 50: 50–62. eISSN 2056-743X. ISSN 0081-1564.
- Lelong, OC (2002). Psaní lidí do krajiny: Přístupy k archeologii Badenoch a Strathnave (Disertační práce). 1. University of Glasgow.
- Lloyd, JE (1912). Historie Walesu od nejranějších dob po edvardiánské dobytí. 2 (2. vyd.). London: Longmans, Green, and Co.
- Longley, D (1991). „The Excavation of Castell, Porth Trefadog, A Coastal Promontory Fort in North Wales“. Středověká archeologie. 35 (1): 64–85. doi:10.1080/00766097.1991.11735540. eISSN 1745-817X. ISSN 0076-6097.
- Lowe, C (1988). Raná církevní místa na severních ostrovech a na ostrově Man: Archeologický průzkum v terénu (Disertační práce). 1. Durham University.
- MacDonald, IG (2013). Klerici a klani: Diecéze Argyll mezi dvanáctým a šestnáctým stoletím. Severní svět Nw; Severní Evropa a Pobaltí C. 400 - 1700 Ad; Národy, ekonomiky a kultury. Severní svět: severní Evropa a Pobaltí c. 400–1700 n. L. Národy, ekonomika a kultury. Leiden: Brill. ISBN 978-90-04-18547-0. ISSN 1569-1462.
- Macdonald, P; McQuillan, L; Young, T (n.d.). Zpráva o datové struktuře: Geofyzikální průzkum a výkop na zámku Dundrum v hrabství Down, 2012 a 2013 (PDF). 1.
- MacInnes, J. (2006). „Gaelská poezie a historická tradice“. v Newton, M (vyd.). Dùthchas Nan Gàidheal: Vybrané eseje Johna MacInnesa. Edinburgh: Birlinn. s. 3–33. ISBN 1-84158-316-2.
- Mackay, J (1890–1891). „Sutherland Place Jména“. Transakce gaelské společnosti Inverness. 17: 101 –125.
- Mackay, J (1896). „Místní jména Sutherland“. Skotský geografický časopis. 12 (10): 513 –522. doi:10.1080/00369229608732917.
- Mac Mathúna, S (1992). „Post-normanská irská literatura“. In Price, G (ed.). Keltské spojení. Irská knihovna princezny Grace. Gerrards Cross: Colin Smythe. 81–100. ISBN 0-86140-248-0.
- MacQuarrie, CW (2006). „Ellan Vannin (Isle of Man) §4. The Isle of Man in Early Irish Literature“. V Koch, JT (ed.). Keltská kultura: Historická encyklopedie. 2. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO. 677–679. ISBN 1-85109-445-8.
- McDonald, RA (1997). Království ostrovů: Skotské západní pobřeží, c. 1100 – c. 1336. Skotské historické monografie. East Linton: Tuckwell Press. ISBN 978-1-898410-85-0.
- McDonald, RA (2004). „Coming in from the Margins: The Descendants of Somerled and Cultural Accommodation in the Hebrides, 1164–1317“. V Smith, B (ed.). Británie a Irsko, 900–1300: Ostrovní reakce na středověké evropské změny. Cambridge: Cambridge University Press. 179–198. ISBN 0-511-03855-0.
- McDonald, RA (2007a). „Dealing Death from Man: Manx Sea Power in and around the Irish Sea, 1079–1265“. V Duffy, S (ed.). The World of the Galloglass: Kings, Warlords and Warriors in Ireland and Scotland, 1200–1600. Dublin: Four Courts Press. str. 45–76. ISBN 978-1-85182-946-0.
- McDonald, RA (2007b). Manský královský majestát v irském mořském prostředí, 1187–1229: Král Rǫgnvaldr a dynastie Crovan. Dublin: Four Courts Press. ISBN 978-1-84682-047-2.
- McDonald, RA (2008). „Man, Ireland, and England: The English Conquest of Ireland and Dublin-Manx Relations“. V Duffy, S (ed.). Středověký Dublin. 8. Dublin: Four Courts Press. str. 131–149. ISBN 978-1-84682-042-7.
- McDonald, RA (2012). „The Manx Sea Kings and the Western Oceans: The Late Norse Isle of Man in its North Atlantic Context, 1079–1265“. V Hudson, B (ed.). Studie ve středověkém Atlantiku. Nový středověk. New York: Palgrave Macmillan. 143–184. doi:10.1057/9781137062390_6. ISBN 978-1-137-06239-0.
- McDonald, RA (2016). „Sea Kings, Maritime Kingdoms and the Tides of Change: Man and the Isles and Medieval European Change, AD c1100–1265“. V Barrett, JH; Gibbon, SJ (eds.). Námořní společnosti vikingského a středověkého světa. Monografie Společnosti pro středověkou archeologii. Milton Park, Abingdon: Routledge. 333–349. doi:10.4324/9781315630755. ISBN 978-1-315-63075-5. ISSN 0583-9106.
- McDonald, RA (2019). Králové, uchvatitelé a konkubíny v Kronikách králů člověka a ostrovů. Cham: Palgrave Macmillan. doi:10.1007/978-3-030-22026-6. ISBN 978-3-030-22026-6.
- McIntire, WT (1943). „Poznámka k propojení opatství Furness s ostrovem Man“. Transakce Cumberland & Westmorland Antiquarian & Archæological Society. 43: 1–19. doi:10.5284/1032950.
- McLeod, W (2002). „Rí Innsi Gall, Rí Fionnghall, Ceannas nan Gàidheal: Svrchovanost a rétorika v pozdně středověkých Hebridách“. Kambrijská středověká keltská studia. 43: 25–48. ISSN 1353-0089.
- McNamee, C (květen 2005). „Olaf (1173 / 4–1237)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 20672. Citováno 5. července 2011.CS1 maint: datum a rok (odkaz) (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Megaw, B (1976). „Norseman and Native in the Kingdom of the Isles: A Reassessment of the Manx Evidence“. Skotská studia: The Journal of the School of Scottish Studies, University of Edinburgh. 20: 1–44. ISSN 0036-9411.
- Moore, D (1996). „Gruffudd ap Cynan and the Medieval Welsh Polity“. V Maund, KL (ed.). Gruffudd ap Cynan: Kolaborativní biografie. Studie keltské historie. Woodbridge: The Boydell Press. s. 1–60. ISBN 0-85115-389-5. ISSN 0261-9865.
- Moore, TM (1966). „Vatikánská freska: incident z manské historie“. Journal of the Manx Museum. 7 (82): 9–10.
- Murray, N (2005). "Vybočení z cesty spravedlnosti". V Oram, RD (ed.). Vláda Alexandra II., 1214–49. Severní svět: severní Evropa a Pobaltí c. 400–1700 n. L. Národy, ekonomika a kultury. Leiden: Brill. str. 285–305. ISBN 90-04-14206-1. ISSN 1569-1462.
- Ní Mhaonaigh, M (2018). „Vnímání a realita: Irsko c. 980–1229“. V Smith, B (ed.). Cambridge historie Irska. 1. Cambridge: Cambridge University Press. str. 131–156. doi:10.1017/9781316275399.009. ISBN 978-1-107-11067-0.
- Oram, RD (1988). Vláda Galloway, c. 1000 až c. 1250 (Disertační práce). University of St Andrews. hdl:10023/2638.
- Oram, RD (2000). Vláda Galloway. Edinburgh: John Donald. ISBN 0-85976-541-5.
- Oram, RD (2004a). „Alan, lord z Galloway (nar. Před rokem 1199, d. 1234)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 49362. Citováno 5. července 2011. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Oram, RD (2004b). „Fergus, lord z Galloway (zemřel 1161)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 49360. Citováno 5. července 2011. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Oram, RD (2004c). „Thomas, hrabě z Athollu (zemřel 1231)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 49364. Citováno 5. července 2011. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Oram, RD (2011). Nadvláda a panství: Skotsko 1070–1230. The New Edinburgh History of Scotland. Edinburgh: Edinburgh University Press. ISBN 978-0-7486-1496-7.
- Oram, R; Adderley, P (2010). „Innse Gall: Kultura a životní prostředí na severských hranicích na skotských západních ostrovech“. In Imsen, S (ed.). Norská nadvláda a severský svět c. 1100 – c. 1400. Trondheim Studies in History. Trondheim: Tapir Academic Press. 125–148. ISBN 978-82-519-2563-1.
- Oram, RD (2013) [2012]. Alexander II, král Skotů, 1214–1249. Edinburgh: Birlinn. ISBN 978-1-907909-05-4.
- Oxfordský anglický slovník (CD-ROM) (Verze 4.0, 2. vydání). Oxford University Press. 2009.
- Pollock, M (2005). „Rebelové ze Západu, 1209–1216“. Kambrijská středověká keltská studia. 50: 1–30. ISSN 1353-0089.
- Pollock, MA (2015). Skotsko, Anglie a Francie po ztrátě Normandie 1204–1296: „Auld Amitie“. St Andrews Studies in Scottish History. Woodbridge: The Boydell Press. ISBN 978-1-84383-992-7.
- Power, R (1986). „Expedice Magnuse Barelegse na Západ“. Scottish Historical Review. 65 (2): 107–132. eISSN 1750-0222. ISSN 0036-9241. JSTOR 25530199.
- Power, R (2005). „Setkání v Norsku: norsko-gaelské vztahy v království člověka a ostrovů, 1090–1270“ (PDF). Saga-Book. 29: 5–66. ISSN 0305-9219.
- Power, R (2013). Příběh Iony: Ilustrovaná historie a průvodce. Londýn: Canterbury Press Norwich. ISBN 978-1-84825-556-2.
- Pryce, H (1993). Nativní právo a církev ve středověkém Walesu. Oxfordské historické monografie. Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-820362-4. OL 1722434M.
- Pryce, H (2004). „Owain Gwynedd (zemřel 1170)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 20979. Citováno 1. října 2016. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Pryce, H; Insley, C, ed. (2005). Skutky velšských vládců, 1120–1283. Cardiff: University of Wales Press. ISBN 0-7083-1897-5.
- Raven, JA (2005). Středověké krajiny a lordstvo v South Uist (Disertační práce). 1. University of Glasgow.
- „Regesta Norvegica“. Dokumentasjonsprosjektet. n.d. Citováno 7. března 2017.
- Rejhon, AC (1984). Cân Rolant: The Medieval Welsh Version of the Song of Roland. Publikace University of California: Moderní filologie. Berkeley: University of California Press. ISBN 0-520-09997-4.
- Rejhon, AC (2017). „Cân Rolant / Píseň Rolanda“. V Echard, S; Rouse, R (eds.). Encyklopedie středověké literatury v Británii. John Wiley & Sons. s. 1–2. doi:10.1002 / 9781118396957.wbemlb185. ISBN 9781118396957.
- Rekdal, JE (2003–2004). „Vikingové a svatí - setkání Vestan um Haf“. Peritia. 17–18: 256–275. doi:10,1484 / J.Peri. 3,536. eISSN 2034-6506. ISSN 0332-1592.
- Richter, M (1971). „David ap Llywelyn, první princ z Walesu“. Welsh History Review. 5 (3): 205–219. eISSN 0083-792X. hdl:10107/1074978. ISSN 0043-2431.
- Rixson, D (1982). West Highland Galley. Edinburgh: Birlinn. ISBN 1-874744-86-6.
- Ross, A (2007). „Moray, Ulster a MacWilliamové“. V Duffy, S (ed.). The World of the Galloglass: Kings, Warlords and Warriors in Ireland and Scotland, 1200–1600. Dublin: Four Courts Press. str. 24–44. hdl:1893/2174.
- Ross, AD (2003). Provincie Moray, c. 1000–1230 (Disertační práce). 1. University of Aberdeen.
- Scott, WW (2004). „William I [William the Lion] (c.1142–1214)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 29452. Citováno 5. července 2011. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Sellar, WDH (1997–1998). „Předky MacLeodů přehodnoceny“. Transakce gaelské společnosti Inverness. 60: 233–258 - prostřednictvím Genealogického informačního centra Associated Clan MacLeod Societies.
- Sellar, WDH (2000). „Hebridean Sea Kings: The Successors of Somerled, 1164–1316“. V Cowan, EJ; McDonald, RA (eds.). Alba: Keltské Skotsko ve středověku. East Linton: Tuckwell Press. 187–218. ISBN 1-86232-151-5.
- Sellar, WDH (2004). „Somerled (zemřel 1164)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 26782. Citováno 5. července 2011. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Simms, K (2018). „Gaelská kultura a společnost“. V Smith, B (ed.). Cambridge historie Irska. 1. Cambridge: Cambridge University Press. 415–440. doi:10.1017/9781316275399.019. ISBN 978-1-107-11067-0.
- Smith, B (říjen 2006). „Lacy, Hugh de, Earl of Ulster (d. 1242)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 15853. Citováno 5. července 2011.CS1 maint: datum a rok (odkaz) (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Smith, JB (2014) [1998]. Llywelyn Ap Gruffudd: Prince of Wales. Cardiff: University of Wales Press. ISBN 978-1-7831-6006-8.
- Stringer, KJ (1998) [1993]. “Periferie a jádro ve třináctém století ve Skotsku: Alan Syn Rolanda, lord Galloway a konstábl Skotska”. V Grantu, A; Stringer, KJ (eds.). Medieval Scotland: Crown, Lordship and Community. Edinburgh: Edinburgh University Press. str. 82–113. ISBN 0-7486-1110-X.
- Thomas, S (2010). „Sodorská diecéze mezi Niðaróss a Avignon-Řím, 1266–1472“ (PDF). Severní studia. 41: 22–40. ISSN 0305-506X.
- Thornton, DE (1996). „Genealogie Gruffudd ap Cynan“. V Maund, KL (ed.). Gruffudd ap Cynan: Kolaborativní biografie. Studie keltské historie. Woodbridge: The Boydell Press. str. 79–108. ISBN 0-85115-389-5. ISSN 0261-9865.
- Tinmouth, C (2018). „Frontiers of Faith: The Impact of the Insular Frontier on the Identity and Development of Furness Abbey“. Midlands Historical Review. 2 (1S): 46–63. ISSN 2516-8568.
- Topping, P (1983). „Harald Maddadson, hrabě z Orkney a Caithness, 1139–1206“. Scottish Historical Review. 62 (2): 105–120. eISSN 1750-0222. ISSN 0036-9241. JSTOR 25529533.
- Turner, RV (říjen 2006). „Briouze, William (III) de (d. 1211)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 3283. Citováno 22. ledna 2012.CS1 maint: datum a rok (odkaz) (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Turvey, R (2002). Welsh Princes: The Native Rulers of Wales 1063–1283. London: Longman. ISBN 0-582-30811-9.
- Valante, MA (2010). „Recenze RA McDonald, Manx Kingship v irském mořském prostředí, 1187–1229: Král Rǫgnvaldr a dynastie Crovan“. Zrcátko. 85 (1): 171–172. doi:10.1017 / S0038713409990418. eISSN 2040-8072. ISSN 0038-7134. JSTOR 27866810.
- Veach, C (2014). Lordship in Four Realms: The Lacy Family, 1166–1241. Manchester středověká studia. Manchester: Manchester University Press. ISBN 978-0-7190-8937-4.
- Veach, C (2018). "Dobytí a dobyvatelé". V Smith, B (ed.). Cambridge historie Irska. 1. Cambridge: Cambridge University Press. str. 157–181. doi:10.1017/9781316275399.010. ISBN 978-1-107-11067-0.
- Vincent, N (2004). „Pandulf (zemřel 1226)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 21230. Citováno 22. ledna 2012. (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Wadden, P (2014). „Cath Ruis na Ríg pro Bóinn: Dějiny a literatura v Irsku ve dvanáctém století“. Aiste. 4: 11–44.
- Watt, DER (1994). „Biskupové na ostrovech před rokem 1203: bibliografie a biografické seznamy“. The Innes Review. 45 (2): 99–119. doi:10.3366 / inr.1994.45.2.99. eISSN 1745-5219. ISSN 0020-157X.
- Watt, DER (2000). Středověké církevní rady ve Skotsku. Edinburgh: T&T Clark. ISBN 0-56708731-X.
- Wiedemann, BGE (2016). "'Blbnout soud lorda papeže: Petice Dafydda ap Llywelyna kurii z roku 1244 “. Welsh History Review. 28 (2): 209–232. doi:10.16922 / whr.28.2.2. eISSN 0083-792X. ISSN 0043-2431.
- Wiedemann, BGE (2018). „Charakter papežských financí na přelomu dvanáctého století“ (PDF). Anglický historický přehled. 133 (562): 503–532. doi:10.1093 / ehr / cey104. eISSN 1477-4534. ISSN 0013-8266.
- Wilkinson, LJ (2005). „Joan, manželka Llywelyna Velikého“. v Prestwich, M; Britnell, R.; Frame, R (eds.). Proceedings of the Durham Conference, 2003. Třinácté století Anglie. Woodbridge: The Boydell Press. 82–93. ISBN 1-84383-122-8. ISSN 0269-6967.
- Williams, DGE (1997). Land Assessment and Military Organisation in the Norse Settlements in Scotland, c.900–1266 AD (Disertační práce). University of St Andrews. hdl:10023/7088.
- Williams, G (2004). „Land Assessment and the Silver Economy of Norse Scotland“. V Williams, G; Bibire, P (eds.). Ságy, svatí a osady. Severní svět: severní Evropa a Pobaltí c. 400–1700 n. L. Národy, ekonomika a kultury. Leiden: Brill. str. 65–104. ISBN 90-04-13807-2. ISSN 1569-1462.
- Williams, G (2007). "'Tito lidé se narodili a dobře si o nich mysleli: Rodina Moddana z Dale. “In Smith, BB; Taylor, S; Williams, G (eds.). West Over Sea: Studies in Scandinavian Sea-Borne Expansion and Settlement Before 1300. Severní svět: severní Evropa a Pobaltí c. 400–1700 n. L. Národy, ekonomika a kultury. Leiden: Brill. str. 129–152. ISBN 978-90-04-15893-1. ISSN 1569-1462.
- Wilson, DM (1973). „Manské pamětní kameny vikingského období“ (PDF). Saga-Book. 18: 1–18.
- Woolf, A (2003). „Diecéze Sudreyar“. In Imsen, S (ed.). Ecclesia Nidrosiensis, 1153–1537: Søkelys på Nidaroskirkens og Nidarosprovinsens Historie. Tapir Akademisk Forlag. 171–181. ISBN 978-82-519-1873-2.
- Woolf, A (2004). „The Age of Sea-Kings, 900–1300“. V Omand, D (ed.). Kniha Argyll. Edinburgh: Birlinn. str. 94–109. ISBN 1-84158-253-0.
- Woolf, A (2007). „Mrtvý muž v Ballyshannonu“. V Duffy, S (ed.). The World of the Galloglass: Kings, Warlords and Warriors in Ireland and Scotland, 1200–1600. Dublin: Four Courts Press. str. 77–85. ISBN 978-1-85182-946-0.
- Woolf, A (2008). „Review of RA McDonald, Manx Kingship in its Irish Sea Setting, 1187–1229: King Rögnvaldr and the Crovan Dynasty“. The Innes Review. 59 (1): 113–116. doi:10.3366 / E0020157X08000176. eISSN 1745-5219. ISSN 0020-157X.
externí odkazy
- „Ragnvald, král ostrovů (d. 1229)“. Lidé středověkého Skotska, 1093–1371.
- Média související s Rǫgnvaldr Guðrøðarson na Wikimedia Commons
Rǫgnvaldr Guðrøðarson Zemřel 14. února 1229 | ||
Regnal tituly | ||
---|---|---|
Předcházet Guðrøðr Óláfsson | Král ostrovů 1187–1226 | Uspěl Óláfr Guðrøðarson |