Hebridy - Hebrides

Pro další použití viz Hebridy (disambiguation).

The Vnitřní a Vnější Hebridy

The Hebridy (/ˈhɛbrɪdiːz/; Skotská gaelština: Innse Gall, výrazný[ˈĨːʃə ˈkaul̪ˠ]; Stará norština: Suðreyjar) jsou velmi rozšířené a rozmanité souostroví u západního pobřeží pevniny Skotsko. Existují dvě hlavní skupiny: Vnitřní a Vnější Hebridy.

Tyto ostrovy mají dlouhou historii okupace sahající až k Mezolit a kultura obyvatel byla ovlivněna následnými vlivy Keltsky mluvící, Skandinávsky, a Anglicky mluvící národy. Tato rozmanitost se odráží v názvech ostrovů, které jsou odvozeny z jazyků, kterými se tam mluví historicky a možná prehistorický krát.

Hebridy jsou zdrojem velké části Skotská gaelská literatura a Gaelská hudba. Dnes je ekonomika ostrovů závislá na crofting, rybolov, cestovní ruch, ropný průmysl a obnovitelná energie. Hebridy mají nižší biologickou rozmanitost než kontinentální Skotsko, ale je zde významná přítomnost tuleňů a mořských ptáků.

Ostrovy mají rozlohu přibližně 7 200 kilometrů čtverečních (2 800 čtverečních mil) a počet obyvatel kolem 45 000.[1]

Geologie, geografie a klima

The Caledonian MacBrayne trajekt MV Hebridy odcházející Lochmaddy pro Skye
Hlavní články: Seznam vnitřních Hebrid a Seznam vnějších Hebrid

Hebridy mají rozmanitost geologie ve věku od Precambrian vrstvy, které patří mezi nejstarší horniny v Evropě Paleogen ohnivý narušení.[2][3][Poznámka 1] Vyvýšené pobřežní plošiny na Hebridách jsou označeny jako strandflats vytvořen možná v Pliocén časy a později upraveny Kvartérní zalednění.[4]

Hebridy lze rozdělit do dvou hlavních skupin, které jsou od sebe odděleny Minch na sever a na Hebridské moře na jih. The Vnitřní Hebridy ležet blíže k pevninskému Skotsku a zahrnovat Islay, Jura, Skye, Mull, Raasay, Staffa a Malé ostrovy. V této skupině je 36 obydlených ostrovů. The Vnější Hebridy jsou řetězce více než 100 ostrovů a malých skerries nachází se asi 70 kilometrů západně od pevninského Skotska. V tomto souostroví je 15 obydlených ostrovů. Mezi hlavní ostrovy patří Barra, Benbecula, Berneray, Harris, Lewis, North Uist, South Uist, a St Kilda.

Komplikací je, že existují různé popisy rozsahu Hebrid. The Collins Encyclopedia of Scotland popisuje Vnitřní Hebridy jako ležící „na východ od Minch“, které by zahrnovalo jakýkoli a všechny pobřežní ostrovy. V mořských jezerech leží různé ostrovy, jako např Eilean Bàn a Eilean Donan které by se běžně nedaly popsat jako „hebrideanské“, ale neexistují žádné formální definice.[5][6]

V minulosti byly Vnější Hebridy často označovány jako Long Isle (Skotská gaelština: T-Eilean Fada). Dnes jsou také známé jako Západní ostrovy, ačkoli tato fráze může být také použita k označení Hebrid obecně.[Poznámka 2]

Hebridy mají chladné mírné klima, které je pozoruhodně mírné a stabilní pro takového severana zeměpisná šířka, vlivem Golfský proud. Ve Vnějších Hebridách je průměrná roční teplota v lednu 6 ° C (44 ° F) a v létě 14 ° C (57 ° F). Průměrné roční srážky v Lewise jsou 1100 milimetrů (43 palců) a hodiny slunečního svitu se pohybují od 1100 do 1200 ročně (13%). Letní dny jsou poměrně dlouhé a od května do srpna je nejsušší období.[8]

Etymologie

Nejstarší písemné zmínky o ostrovech, které se dochovaly, byly vyrobeny kolem roku 77 n. L Plinius starší v jeho Přírodní historie, kde uvádí, že jich je 30 Hebudes, a uvádí samostatný odkaz na Dumna, který Watson (1926) dochází k závěru, že jsou jednoznačně Vnější Hebridy. Psaní asi o 80 let později, v letech 140–150 n. L., Ptolemaios, čerpající z dřívějších námořních výprav z Agricola, píše, že jich je pět Ebudes (možná to znamená Vnitřní Hebridy) a Dumna.[9][10][11] Pozdější texty v klasice latinský, od autorů, jako je Solinus, použijte formuláře Hebudes a Hæbudes.[12]

Název Ebudes zaznamenaný Ptolemaiem může být předkeltský.[11] Islay je Ptolemaios Epidion,[13] použití „p“ naznačujícího a Brythonic nebo piktské kmenové jméno, Epidii,[14] i když kořen není gaelský.[15] Woolf (2012) to navrhli Ebudes může být „irský pokus o reprodukci tohoto slova Epidii spíše foneticky než překládáním “a že jméno kmene může pocházet z kořene epos což znamená „kůň“.[16] Watson (1926) také bere na vědomí možný vztah mezi Ebudes a starověký Ir Ulaid kmenové jméno Ibdaig a osobní jméno krále Iubdán zaznamenané v Silva Gadelica.[11]

South Uist je druhým největším ostrovem ostrova Vnější Hebridy

Názvy dalších jednotlivých ostrovů odrážejí jejich složitou jazykovou historii. Většina z nich je skandinávská nebo gaelská, ale kořeny několika dalších Hebrid mohou mít předkeltský původ.[11] Adomnán, opat Iona ze 7. století, zaznamenává Colonsaye jako Colosus a Tiree as Ethica, což mohou být předkeltská jména.[17] The etymologie Skye je komplexní a může také zahrnovat předkeltský kořen.[15] Lewis je Ljoðhús ve staré norštině a přestože byly předloženy různé návrhy týkající se severského významu (například „dům písní“)[18] jméno není gaelského původu a severské pověření je sporné.[15]

Nejdříve komplexní písemný seznam hebridských názvů ostrovů provedl Donald Monro v roce 1549, který v některých případech také poskytuje nejranější písemnou formu názvu ostrova. Níže jsou uvedeny odvozeniny všech obydlených ostrovů Hebrid a některých větších neobydlených ostrovů.

Vnější Hebridy

Lewis a Harris je největším ostrovem ve Skotsku a třetím největším ostrovem ve Skotsku britské ostrovy, po Velké Británii a Irsku.[19] Zahrnuje Lewis na severu a Harris na jihu, oba jsou často označovány jako jednotlivé ostrovy, i když jsou spojeny pozemní hranicí. Je pozoruhodné, že ostrov nemá běžný název ani v angličtině, ani v gaelštině a je označován jako „Lewis a Harris“, „Lewis s Harrisem“, „Harris s Lewisem“ atd. Z tohoto důvodu je považován za dva samostatné ostrovy níže. .[20] Derivace Lewise může být předkeltská (viz výše) a původ Harrisa není o nic méně problematický. V Kosmografie Ravenna, Erimon může odkazovat na Harris[21] (nebo případně Vnější Hebridy jako celek). Toto slovo může pocházet z Starořečtina: ἐρῆμος (erimos "poušť".[22] Původ Uist (Stará norština: Ívist) je podobně nejasný.[15]

ostrovDerivaceJazykVýznamMunro (1549)Moderní gaelské jménoAlternativní derivace
Sdílení balíkůJsem Baile Seargaelštinavýchodní město[23]Baile Sear
BarraBarrøySeverskéFinbarův ostrov[24]BarrayBarraigh
BenbeculaPeighinn nam FadhlagaelštinaPennyland brody[25]Beinn nam Fadhla„malá hora brodu“ nebo „pastevecká hora“[23]
BernerayBjarnarøySeverskéBjornův ostrov[25]Beàrnaraighmedvědí ostrov[23]
EriskayUruisggaelštinagoblinský ostrov[23]EriskerayÈirisgeighErikův ostrov[23][26]
FlodaighSeversképlovoucí ostrov[27]Flodaigh
Fraoch-eileangaelštinavřesový ostrovFraoch-eilean
Skvělá BerneraBjarnarøySeverskéBjornův ostrov[28]Berneray-MoirBeàrnaraigh Mòrmedvědí ostrov[28]
Grimsay[Poznámka 3]SeverskéGrimův ostrov[23]Griomasaigh
Grimsay[Poznámka 4]SeverskéGrimův ostrov[23]Griomasaigh
HarrisErimon[21]Starořečtina?poušťHarreyna HearadhPtolemaios Adru. v Stará norština (a v moderní islandština ), a Hérað je druh správního obvodu.[29] Alternativy jsou norština haerri, což znamená „kopce“ a gaelštinu na h-airdibh což znamená „výšky“.[28]
LewisLimnuPředkeltský?bažinatýLewisLeòdhasPtolemaios Limnu je doslova „bažinatá“. Norština Ljoðhús může znamenat „dům písní“ - viz výše.[15][29]
North UistAngličtina / Pre-Celtic?[15]YwstUibhist a Tuath„Uist“ může být možná „kukuřičný ostrov“[30] nebo „západ“[28]
ScalpaySkalprøySeverskéhřebenatka ostrov[28]Scalpay z HarraySgalpaigh na Hearadh
South UistAngličtina / Pre-Celtic?Uibhist a DeasViz North Uist
VatersaySeverskévodní ostrov[31]WattersayBhatarsaighostrov otců, ostrov knězů, ostrov rukavic, zvlněný ostrov[28]

Vnitřní Hebridy

Existuje několik příkladů názvů ostrovů Vnitřní Hebridean, které byly původně gaelské, ale byly zcela nahrazeny. Například Adomnán zaznamenává Sainea, Elena, Ommone a Oideacha ve Vnitřních Hebridách, jejichž jména musela v severské éře přestat být používána a jejichž umístění není jasné.[32] Jednou ze složitostí je, že ostrov mohl mít keltské jméno, které bylo nahrazeno podobně znějícím severským jménem, ​​ale poté se vrátilo k v podstatě gaelskému jménu se skandinávským koncem „øy“ nebo „ey“.[33] Viz například Rona níže.

ostrovDerivaceJazykVýznamMunro (1549)Moderní gaelské jménoAlternativní derivace
CannaCanagaelštinaostrov sviňuch[34]KannayEilean ChanaighMožná ze staré irštiny cana, což znamená „vlk-štěně“ nebo norština Knoøy - "kolenní ostrov"[34]
SbColosusPředkeltskýCollaMožná z gaelštiny kol - a líska[35]
ColonsayPředkeltský[36]ColnansayColbhasaSkandinávština pro „ostrov Columba“[37]
DannaSeverskéNeznámý[38]Danna
EasdaleEisdcalfeEilean ÈisdealSnadno je "vodopád" v gaelštině a Dale je norština pro „údolí“.[39] Tato kombinace se však pro tento malý ostrov zdá nevhodná. Také známý jako Ellenabeich - "ostrov bříz"[40]
EiggEaggaelštinazářez[41]EggaEigeTaké zvaný Eilean Nimban Více - „ostrov mocných žen“ až do 16. století.[42]
Eilean Bàngaelštinabílý ostrovNabanEilean Bàn
Eilean dà Mhèinngaelština
Eilean Donangaelštinaostrov DonnánEilean Donnain
Eilean ShonaSeverskémořský ostrov[43]Eilean SeònaAdomnán zaznamenává před norské gaelské jméno Airthrago - ostrůvek na břehu moře ".[44]
Eilean Tioramgaelštinasuchý ostrov
EriskoSeverskéErikův ostrov[26]Isruisg
StrachMožná Arthràighgaelštinapříbřežní ostrov[43]ErrayEilean Earraid
GighoGuðey[45]Severské„dobrý ostrov“ nebo „ostrov boha“[46]GigayGioghaRůzné včetně norštiny Gjáey - "ostrov geo „nebo„ rozštěp “nebo„ Gydhov ostrov “.[47]
GometraGoðrmaðrey[48]Severské„Ostrov dobrého člověka“ nebo „Ostrov božího člověka“[48]Gòmastra„Godmundův ostrov“.[49]
Isle of EweEubhgaelštinaechoEllan EwEilean IùbhStará irština: eo - "tis"[50]
IonaAhojgaelštinaMožná "tis -místo"ColmkillÌ Chaluim ChilleČetné. Adomnán používá Ioua insula který se stal „Iona“ nesprávným čtením.[51]
IslayPředkeltskýIla.LeRůzné - viz výše
JuraDyrøySeverskéjelení ostrov[52]DurayDiùraNorština: Jurøy - ostrov vemene[52]
KerreraKjarbarøySeverskéKjarbarův ostrov[53]CearraraNorština: Ciarrøy - "kartáčový ostrov"[53] nebo „ostrov Copse“[54]
Lismoregaelštinavelká zahrada[55]LismoirLios Mòr
Luinggaelštinalodní ostrov[56]VýpadT-Eilean LuinnNorština: lyng - vřesový ostrov[56] nebo předkeltský[57]
LungaLangrøySeverskélongship isle[58]LungayLungagaelština dlouho je také „loď“[58]
MuckEilean nam Mucgaelštinaostrůvek prasat[59]Swynes IleEilean nam MucEilean nam Muc-mhara- "velrybí ostrov". John of Fordun to zaznamenal jako Helantmok - "ostrov prasat".[59]
MullMalaiosPředkeltský[15]MullMuileZaznamenal Ptolemaios jako Malaios[13] možná znamená „vznešený ostrov“.[11] Ve skandinávských dobách se to stalo Moje já.[15]
OronsaySeverskéodliv ostrov[60]OrnansayOrasaighNorština: „Oranův ostrov“[37]
RaasayRaasøySeverskésrnčí ostrov[61]RaarsayRatharsairRossøy - "ostrov koní"[61]
RonaHraunøy nebo RònøyNorština nebo gaelština / norština„drsný ostrov“ nebo „tulení ostrov“RonayRònaigh
RumPředkeltský[62]RoninRumRůzné včetně norštiny rõm-øy pro „široký ostrov“ nebo gaelštinu ì-dhruim - "ostrůvek hřebene"[63]
SandaysandøySeversképísečný ostrov[34]Sandaigh
ScalpaySkalprøySeverskéhřebenatka ostrov[64]ScalpaySgalpaighNorština: „lodní ostrov“[65]
SeilMožná SalPravděpodobně předkeltský[66]"proud"[40]SeillPlachtaGaelština: tulák - "lovecký ostrov"[40]
ShunaNeznámýSeverskéMožná „mořský ostrov“[43]SeunaySiunagaelština sidhean - "víla"[67]
SkyeScitis[68]Předkeltský?Možná „okřídlený ostrov“[69]SkyeT-Eilean SgitheanachMnoho - viz výše
SoayTakžeSeverskéovčí ostrovSoa UrettilSòdhaigh
Tanera MòrHawnarøySeverskéostrov útočiště[70]Hawrarymoir (?)Tannara MòrBrythonic: Thanaros, bůh hromu[70]
TireeEth, EthicaMožná předkeltskýNeznámý[17]TiriodhNorština: Tirvist neznámého významu a četných gaelských verzí, některé s možným významem „země kukuřice“[17]
UlvaUlvøySeverskévlčí ostrov[71]UlbhaUlfrův ostrov[71]

Neobydlené ostrovy

Dhu Heartach Maják, během výstavby podle Sam Bough (1822–1878)

Názvy neobydlených ostrovů se řídí stejnými obecnými vzory jako obydlené ostrovy. Následuje deset největších v Hebridách a jejich odlehlých hodnotách.

The etymologie sv. Kildy, malé souostroví západně od Vnějších Hebrid a jeho hlavní ostrov Hirta, je velmi složitý. Ne svatý je známá pod jménem Kilda a pro původ slova byla navržena řada teorií, které pocházejí z konce 16. století.[72] Haswell-Smith (2004) konstatuje, že celé jméno „St Kilda“ se poprvé objevuje na nizozemské mapě z roku 1666 a že mohlo být odvozeno od norštiny sunt kelda („sladká studna“) nebo z mylného nizozemského předpokladu, že pramen Tobar Childa byl zasvěcen svatému (Tobar Childa je tautologické placename, skládající se z gaelština a Severské slova pro studna„dobře“).[73] Původ gaelštiny pro „Hirta“ -Hiort, Hirtnebo Irt[74]—Který dlouho předchází používání „sv. Kildy“, je podobně otevřený výkladu. Watson (1926) nabízí Old Irish košile, slovo znamenající „smrt“, pravděpodobně související s nebezpečnými moři.[75] Maclean (1977), kresba na Islandská sága popisující cestu do Irska na počátku 13. století, která zmiňuje návštěvu ostrovů Hirtir, spekuluje, že tvar Hirty připomíná a jelen, hirtir být „jeleni“ ve skandinávštině.[76]

Etymologie malých ostrovů nemusí být o nic méně složitá. Ve vztahu k Dubh Artach, R. L. Stevenson věřil, že „černý a neutěšený“ je překlad jména, a poznamenal, že „jako obvykle není v gaelštině jediný“.[77]

ostrovDerivaceJazykVýznamMunro (1549)Alternativy
TaransaySeverskéTaranův ostrov[78]Tarandsay
ScarbaSeverskéostrov kormoránů[66]Skarbay
ŠkarpaSkarpoe[79]Severské"pustý"[66] nebo „kamenitá“Scarpe
PabbaySeverskéknězův ostrov[80]Pabay
HirtaHirtMožná starý irskýsmrtHirtaMnoho - viz výše
MingulayMikilaySeverskévelký ostrov[81]Megaly"Hlavní ostrov na kopci".[82] Murray (1973) uvádí, že název „vhodně znamená Ptačí ostrov“.[83]
RonaySeverskédrsný ostrov[84]
SandraySandray[85]Seversképísečný ostrov[65]Sanderay
WiaySeverskéMožná „ostrov domu“[86]
Ceann EarCeann Eargaelštinavýchodní ostroh

Dějiny

Hlavní články: Vnitřní Hebridy, Vnější Hebridy, a Historie vnějších Hebrid

Pravěk

Callanský kamenný kruh

Hebridy se usadili během Mezolitická doba kolem 6500 př. Povolání na místě dne Rum je datováno na 8590 ± 95 nekorigovaných radiokarbonových let BP, který patří mezi nejstarší důkazy o okupaci ve Skotsku.[87][88] Existuje mnoho příkladů struktur z Neolitický období, nejlepším příkladem je stojící kameny v Callanish, datující se do 3. tisíciletí před naším letopočtem.[89] Cladh Hallan, a Doba bronzová osada na South Uist je jediné místo ve Velké Británii, kde prehistorické mumie byl nalezen.[90][91]

Keltská éra

Hlavní článek: Dál Riata

V roce 55 př. Nl řecký historik Diodorus Siculus napsal, že existuje ostrov zvaný Hyperborea (což znamená „za severním větrem“), kde stál kulatý chrám, ze kterého se každých 19 let objevil měsíc jen malá vzdálenost nad zemí. To mohl být odkaz na kamenný kruh v Callanish.[92]

Cestovatel jménem Demetrius z Tarsu související s Plútarchos příběh o expedici na západní pobřeží Skotska v roce 83 nebo krátce před ní. Prohlásil, že to byla pochmurná cesta mezi neobydlenými ostrovy, ale navštívil jeden, který byl ústupem svatých mužů. Nezmínil ani druidi ani název ostrova.[93]

První písemné záznamy o domorodém životě začínají v 6. století našeho letopočtu, kdy bylo založeno království Dál Riata odehrál se.[94] To zhruba zahrnovalo to, co je nyní Argyll a Bute a Lochaber ve Skotsku a Hrabství Antrim v Irsku.[95] Postava Columba se objevuje v jakékoli historii Dála Riaty a jeho založení kláštera Iona zajistil, že království bude mít velký význam pro šíření křesťanství v severní Británii. Iona však zdaleka nebyla jedinečná. Lismore na území Cenél Loairn, bylo dostatečně důležité pro to, aby bylo možné zaznamenat smrt jeho opatů s určitou frekvencí a mnoha menšími místy, například na Eigg, Hinba, a Tiree, jsou známy z letopisů.[96]

Severně od Dálu Riata byly Vnitřní a Vnější Hebridy nominálně pod Pictish kontrola, ačkoli historický záznam je řídký. Hunter (2000) uvádí, že ve vztahu ke králi Bridei I z Piktů v šestém století: „Pokud jde o Shetlandy, Orkneje, Skye a západní ostrovy, jejich obyvatelé, z nichž většina se zdá, že v této době byli v kultuře a řeči piktskými, pravděpodobně bridei považovali za poměrně vzdálenou přítomnost.“[97]

Norská kontrola

The Království ostrovů kolem roku 1100
Hlavní článek: Království ostrovů

Viking koncem 8. století začaly nájezdy na skotské pobřeží a Hebridy se během následujících desetiletí dostaly pod norskou kontrolu a osídlení, zejména po úspěchu Harald Fairhair na Bitva o Hafrsfjord v roce 872.[98][99] Na západních ostrovech Ketill Flatnose mohl být dominantní postavou v polovině 9. století, do té doby nashromáždil podstatnou ostrovní říši a uzavřel řadu spojenectví s dalšími Severské vůdci. Tito princové nominálně dlužili věrnost norské koruně, ačkoli v praxi byla její kontrola poměrně omezená.[100] Severská kontrola nad Hebridami byla formována v roce 1098, kdy Edgar Skotska formálně podepsal ostrovy Magnus III Norska.[101] Skotské přijetí Magnuse III jako krále ostrovů přišlo poté, co norský král dobyl Orkneje, Hebridy a Isle of Man v rychlé kampani na začátku téhož roku namířené proti místním norským vůdcům různých ostrovních drobných království. Dobytím ostrovů Magnus zavedl přímější královskou kontrolu, i když za cenu. Jeho skald Bjorn Cripplehand zaznamenal, že u Lewise „hrál oheň vysoko v nebi“ jako „z domů chrlil plamen“ a že v Uists „král obarvil meč červenou krví“.[101][Poznámka 5]

Hebridy byli nyní součástí Království ostrovů, jejichž vládci byli sami vazaly norských králů. Tato situace trvala až do rozdělení Západních ostrovů v roce 1156, kdy Vnější Hebridy zůstaly pod norskou kontrolou, zatímco Vnitřní Hebridy vypukly pod Somerled, Norština-gaelština příbuzný manského královského domu.[103]

V návaznosti na nešťastné 1263 expedice z Haakon IV Norska, Vnější Hebridy a ostrov Man byly vydány Skotskému království v důsledku roku 1266 Smlouva z Perthu.[104] Ačkoli jejich přínos pro ostrovy lze stále najít v osobních a místních jménech, archeologický záznam severského období je velmi omezený. Nejznámějším nálezem je Lewisovy figurky, které pocházejí z poloviny 12. století.[105]

Skotská kontrola

Hrad Kisimul, starobylé sídlo Klan MacNeil, Castlebay, Barra

Jak se skandinávská éra chýlila ke konci, seversky mluvící knížata byla postupně nahrazována gaelštinou klan šéfové včetně MacLeods Lewis a Harris, Klan Donald a MacNeil z Barry.[106][107][Poznámka 6] Tento přechod udělal málo, aby zmírnil ostrovy bratrovražedných sporů, i když na počátku 14. století MacDonald Páni z ostrovů na základě Islaye byli teoreticky feudální nadřízení těchto šéfů a podařilo se jim ovládat.[111]

Páni z ostrovů vládli Vnitřním Hebridám i části Západní vysočiny jako poddaní krále Skotů, dokud John MacDonald, čtvrtý pán ostrovů, promarnil mocné postavení rodiny. Vzpoura jeho synovce, Alexander Lochalsh vyprovokoval podrážděně Jakub IV propadnout rodinným pozemkům v roce 1493.[112]

V roce 1598 král Jakub VI některé povolil „Gentleman Adventurers“ z Fife civilizovat „nejbarbarštější ostrov Lewis“.[113] Zpočátku úspěšní byli kolonisté vyhnáni místními silami pod velením Murdocha a Neila MacLeoda, kteří založili své síly na Bearasaigh v Loch Ròg. Kolonisté to zkusili znovu v roce 1605 se stejným výsledkem, ale třetí pokus v roce 1607 byl úspěšnější a v pravý čas Stornoway se stal Burgh of Barony.[113][114] Do této doby, Lewis byl držen Mackenzies z Kintail (později Earls of Seaforth ), který prosazoval osvícenější přístup a investoval do rybolov zejména. Sklon monarchisty Seaforthů vedl k tomu, že se Lewis během roku stal posádkou Války tří království podle Cromwell vojska, která zničila starý hrad ve Stornowayi.[115]

Brzy britská éra

Clachan Bridge mezi pevninou Velká Británie a Seil, známý také jako „Most přes Atlantik“, byl postaven v roce 1792.[116]

S implementací Smlouva o Unii v roce 1707 se Hebridy stali součástí nového Království Velké Británie, ale loajalita klanů ke vzdálenému panovníkovi nebyla silná. Značný počet ostrovů „vyšel“ na podporu Jacobita Hrabě z Mar v 1715 a znovu v 1745 roste včetně Macleoda z Dunvegan a MacLea Lismore.[117][118] Následky rozhodného Bitva u Cullodenu, který účinně ukončil Jacobiteovy naděje na Stuartovu obnovu, bylo široce pociťováno.[119] Strategií britské vlády bylo odcizit náčelníky klanu od jejich příbuzných a přeměnit jejich potomky na anglicky mluvící pronajímatele, jejichž hlavním zájmem byly spíše příjmy, které jejich statky přinesly, než blahobyt těch, kteří na nich žili.[120] To možná přineslo ostrovům mír, ale v následujícím století to přišlo za strašlivou cenu. V důsledku povstání byl klanový systém rozbit a ostrovy Hebrid se staly sérií pozemkových statků.[120][121]

Počátek 19. století byl dobou zlepšování a populačního růstu. Byly postaveny silnice a nábřeží; the břidlice průmysl se stal významným zaměstnavatelem Easdale a okolní ostrovy; a výstavba Crinan a Caledonian kanály a další inženýrské stavby jako např Clachan Bridge lepší doprava a přístup.[122] V polovině 19. století však obyvatelé mnoha částí Hebrid byli zničeni Vůle, která zničila komunity po celém světě Vysočiny a ostrovy protože lidské populace byly vypuzeny a nahrazeny ovčími farmami.[123] Pozice se zhoršila selháním ostrovů kelp průmysl, kterému se dařilo od 18. století do konce Napoleonské války v roce 1815[124][125] a emigrace ve velkém měřítku se stala endemickou.[126]

Tak jako Iain Mac Fhearchair, gaelský básník z South Uist, napsal pro své krajany, kteří byli nuceni opustit Hebridy na konci 18. století, emigrace byla jedinou alternativou k „potopení do otroctví“, protože Galové byli nespravedlivě zbaveni dravých pronajímatelů.[127] V 80. letech 19. stoletíBitva o Braes „zahrnoval demonstraci proti nespravedlivé regulaci pozemků a vystěhování, stimulující povolání Napierova komise. Poruchy pokračovaly až do smrti roku 1886 Zákon o Crofters.[128]

Jazyk

Geografické rozdělení gaelských mluvčích ve Skotsku (2011)

Obyvatelé Hebridů mluvili během dlouhého období lidské okupace řadou různých jazyků.

Předpokládá se, že Pictish musely jednou převládat na severu Vnitřní Hebridy a Vnější Hebridy.[97][129] The Skotská gaelština jazyk přišel z Irsko kvůli rostoucímu vlivu království Dál Riata od 6. století našeho letopočtu a stal se v té době dominantním jazykem jižních Hebrid.[130][131] Po několik století byla vojenská síla Gall-Ghàidheil znamenalo, že v Hebridách převládala stará norština. severně od Ardnamurchan, místní jména, která existovala před 9. stoletím, byla téměř vyhlazena.[131] Starý skandinávský název pro Hebridy během Viking okupace byla Suðreyjar, což znamená „Jižní ostrovy“; na rozdíl od NorðreyjarneboSeverní ostrovy "z Orkney a Shetlandy.[132]

jižně od Ardnamurchan, Gaelská místní jména jsou častější,[131] a po 13. století se gaelština stala hlavním jazykem celého hebridského souostroví. Kvůli Skoti a Angličtina Hebridy, které jsou upřednostňovány ve vládě a ve vzdělávacím systému, byly ve stavu diglosie přinejmenším od 17. století. The Vysočiny 19. století urychlilo jazykový posun od skotské gaelštiny, stejně jako zvýšená migrace a pokračující nižší stav Gaelské reproduktory.[133] Ještě na konci 19. století však existovaly významné populace jednojazyčných gaelských mluvčích a Hebridy stále obsahují nejvyšší procento gaelských mluvčích ve Skotsku. To platí zejména pro Vnější Hebridy, kde drtivá většina mluví tímto jazykem.[133][134] Skotská galská univerzita, Sabhal Mòr Ostaig, je založen na Skye a Islay.[135]

Je ironií, že vzhledem k postavení západních ostrovů jako poslední gaelsky mluvící pevnosti ve Skotsku je název ostrovů v gaelštině - Innse Gall - znamená „ostrovy cizinců“; od doby, kdy byli pod severskou kolonizací.[136]

Moderní ekonomika

Moře břidlice lomy na Seil (popředí) a Easdale v Břidlicové ostrovy

Pro ty, kteří zůstali, se objevily nové ekonomické příležitosti prostřednictvím vývozu skotu, komerčního rybolovu a cestovního ruchu.[137] Emigrace a vojenská služba se nicméně staly volbou mnoha lidí[138] a populace souostroví se na konci 19. století a po většinu 20. století neustále zmenšovala.[139][140] Bez ohledu na dlouhé období nepřetržité okupace bylo mnoho menších ostrovů opuštěno.[141]

Tam však pokračovalo postupné ekonomické zlepšování, z nichž nejviditelnější bylo nahrazení tradičních doškových skleník s ubytováním modernějšího designu[142] as pomocí Highlands and Islands Enterprise mnoho populací ostrovů se začalo po desetiletích úpadku zvyšovat.[1] Objev podstatných ložisek Ropa ze Severního moře v roce 1965 a sektor obnovitelných zdrojů přispěly v posledních desetiletích k určité míře ekonomické stability. Například Ozdobte dvůr má za sebou pestrou historii, ale byl významným zaměstnavatelem v ropném i obnovitelném průmyslu.[143]

Rozšířené přistěhovalectví pevnin, zejména ne gaelských mluvčích, bylo předmětem kontroverzí.[144][145]

Média a umění

Hudba

Vchod do Fingalova jeskyně, Staffa

Mnoho současných gaelských hudebníků má kořeny v Hebridách, včetně Julie Fowlis (North Uist),[146] Catherine-Ann MacPhee (Barra), Kathleen MacInnes (South Uist) a Ishbel MacAskill (Lewis). Všichni tito zpěváci mají repertoár založený na hebrideanské tradici, jako např puirt à beul a òrain luaidh (Waulking písně ). Tato tradice zahrnuje mnoho písní složených málo známými nebo anonymními básníky před rokem 1800, například „Strach z 'bhàta ", "Ailein duinn " a "Alasdair mhic Cholla Ghasda ". Několik z Runrig písně jsou inspirovány souostrovím; Calum a Ruaraidh Dòmhnallach byli vychováni na North Uist[147] a Donnie Munro na Skye.[148]

Literatura

Gaelský básník Alasdair mac Mhaighstir Alasdair strávil většinu svého života na Hebridách a často o nich hovořil ve své poezii, mimo jiné v Airce a Birlinn Chlann Raghnaill.[149] Nejznámější gaelská poetka své doby, Màiri Mhòr nan Òran (Mary MacPherson, 1821–1898), ztělesňoval ducha míchání půdy v 70. a 80. letech 18. století. Toto a její silné vyvolání Hebridů - byla ze Skye - z ní udělaly jednoho z nejtrvalejších gaelských básníků.[150] Allan MacDonald (1859–1905), který svůj dospělý život strávil dál Eriskay a South Uist, skládal hymny a verše na počest Panny Marie, Ježíše Krista a eucharistie. Ve své světské poezii MacDonald ocenil krásu Eriskay a jejích lidí. V jeho veršované drama, Parlamaid nan Cailleach (Parlament starých manželek) parodoval drby svých farníků a místní manželské zvyky.[151]

Ve 20. století Murdo Macfarlane napsal Lewis Cànan nan Gàidheal, známá báseň o gaelském obrození ve Vnějších Hebridách.[152] Sorley MacLean, nejuznávanější gaelský spisovatel 20. století, se narodil a vyrůstal Raasay, kde položil svoji nejznámější báseň, Hallaig, o ničivém účinku Vysočiny.[153] Aonghas Phàdraig Caimbeul, vychován na South Uist a popsán MacLeanem jako „jeden z mála skutečně významných žijících básníků ve Skotsku, kteří píší v jakémkoli jazyce“ (West Highland Free Press, Říjen 1992)[154] napsal román ve skotské gaelštině Oidhche Mus do Sheòl Sinn který byl zvolen v první desítce ze 100 nejlepších knih ze Skotska.

Film

Videohry

Vliv na návštěvníky

Přírodní historie

V některých ohledech Hebridy postrádají biologickou rozmanitost ve srovnání s pevninskou Británií; například existuje jen o polovinu méně druhů savců.[165] Tyto ostrovy však poskytují živnou půdu pro mnoho důležitých mořský pták druhy včetně největší kolonie světa severní ganneti.[166] Ptačí život zahrnuje kukuřičný chléb, červenohrdlý potápěč, skalní holubice, Kittiwake, tystie, Atlantik puffin, zlaté oko, Zlatý orel a orel mořský.[167][168] Ten byl znovu představen Rumu v roce 1975 a úspěšně se rozšířil na různé sousední ostrovy, včetně Mull.[169] Existuje malá populace červenohnědý kavče se soustředil na ostrovy Islay a Colonsay.[170]

Jelen jsou běžné na kopcích a šedá pečeť a obyčejná pečeť jsou přítomny kolem pobřeží Skotska. Kolonie tuleňů se nacházejí na Oronsay a Treshnish Isles.[171][172] Bohaté sladkovodní proudy obsahují pstruh potoční, Atlantský losos a vodní rejsek.[173][174] Offshore, plejtváky malé, Kosatky, vyhřívají žraloky, sviňuchy a delfíni patří mezi tuleně, které lze vidět.[175][176]

Otevřená krajina Benbecula

Obsahuje vřesoviště ling, vřes vřesu, vřesoviště vřesoviště, bažina myrta a kostky je hojná a existuje rozmanitost arktických a alpských rostlin včetně Alpine pearlwort a mechový cyphal.[177]

Loch Druidibeg na South Uist je národní přírodní rezervace vlastní a spravuje Skotské přírodní dědictví. Rezerva pokrývá 1 677 hektarů napříč celou řadou místních stanovišť.[178] V rezervě bylo zaznamenáno více než 200 druhů kvetoucích rostlin, z nichž některé jsou národně vzácné.[179] South Uist je považován za nejlepší místo ve Velké Británii pro vodní rostliny štíhlá naiad, což je Evropské chráněné druhy.[180][181]

Ježci nepocházejí z Vnějších Hebrid - byly zavedeny v 70. letech za účelem omezení zahradních škůdců - a jejich šíření představuje hrozbu pro vejce pozemních hnízdících brodivých ptáků. V roce 2003 skotské přírodní dědictví podniklo v této oblasti porážky ježků, i když v roce 2007 byly kvůli protestům zastaveny. Ulovená zvířata byla přemístěna na pevninu.[182][183]

Viz také

Odkazy a poznámky pod čarou

Poznámky

  1. ^ Rollinson (1997) uvádí, že nejstarší skály v Evropě byly nalezeny „poblíž zátoky Gruinard“ na skotské pevnině. Gillen (2003), str. 44 naznačuje, že nejstarší skály v Evropě se nacházejí „na severozápadní vysočině a na vnějších Hebridách“. McKirdy, Alan Gordon, John & Crofts, Roger (2007) Land of Mountain and Flood: The Geology and Landforms of Scotland. Edinburgh. Birlinn. p. 93 stav Lewisianské ruly skalní podloží většiny vnějších Hebrid, že „tyto skály patří k nejstarším, které se nacházejí kdekoli na planetě“. Jiné negeologické zdroje někdy tvrdí, že skály Lewise a Harrise jsou „nejstarší v Británii“, což znamená, že jsou nejstaršími ložisky velkého podloží. Jak objasňuje Rollinson, nejde o umístění nejstaršího malého výběžku.
  2. ^ Murray (1973) poznamenává, že „západní ostrovy“ mají tendenci znamenat „vnější Hebridy“ od vytvoření Na h-Eileanan an Iar nebo parlamentní volební obvod na Západních ostrovech v roce 1918. Murray také konstatuje, že „Rulové ostrovy“ - odkaz na základní geologii - je jiný název používaný k označení Vnější Hebridy, ale jeho použití je „omezeno na knihy“.[7]
  3. ^ Existují dva obydlené ostrovy zvané "Grimsay" nebo Griomasaigh které jsou spojeny s Benbecula silnicí, na severu na referenční mřížka NF855572 a jeden na jihovýchod v referenční mřížka NF831473.
  4. ^ Viz výše uvedená poznámka.
  5. ^ Thompson (1968) přináší doslovnější překlad: „Oheň hrál na fíkovnících Liodhus; rostl až k nebi. Široko daleko byli lidé vyhnáni k útěku. Oheň tryskal z domů“.[102]
  6. ^ Přechodné vztahy mezi norštinou a gaelsky mluvícími vládci jsou složité. The Gall-Ghàidhels kteří v této době ovládli většinu oblasti Irského moře a západního Skotska, měli společný gaelský a skandinávský původ. Když Somerled vyrval jižní Vnitřní Hebridy z Godred the Black v roce 1156 to byly začátky rozchodu s nominální norskou vládou v Hebridách. Godred zůstal vládcem Manna a Vnějších Hebrid, ale o dva roky později Somerledova invaze do prvního způsobila, že uprchl do Norska. Severská kontrola byla v zajišťujícím století dále oslabena, ale Hebridy byly Norskem formálně postoupeny až v roce 1266.[108][109] Přechody z jednoho jazyka do druhého jsou také složité. Například mnoho skandinávských zdrojů z tohoto časového období obvykle odkazuje na jednotlivce, kteří mají skandinávské křestní jméno a gaelské jméno.[110]

Citace

  1. ^ A b Obecný registrový úřad pro Skotsko (28. listopadu 2003) Příležitostný dokument č. 10: Statistiky pro obydlené ostrovy. (pdf) Citováno 22. ledna 2011. Archivováno 22. listopadu 2011 v Wayback Machine
  2. ^ Rollinson, Hugh (září 1997). „Nejstarší britské skály“ Geologie dnes. 13 Ne. 5 s. 185-190.
  3. ^ Gillen, Con (2003). Geologie a krajiny Skotska. Harpenden. Publikace Terra. Stránky 44 a 142.
  4. ^ Dawson, Alastrair G .; Dawson, Sue; Cooper, J. Andew G .; Gemmell, Alastair; Bates, Richard (2013). „Pliocénní věk a původ pro pramennou oblast západních ostrovů Skotska: spekulativní hypotéza“. Geologický časopis. 150 (2): 360–366. doi:10.1017 / S0016756812000568.
  5. ^ Keay & Keay (1994), str. 507.
  6. ^ Encyklopedie Britannica (1978) uvádí: Hebridy - skupina ostrovů západního pobřeží Skotska rozkládající se v oblouku mezi 55,35 a 58,30 s. Š. A 5,26 a 8,40 z. „To zahrnuje Gigho, St Kilda a všechno na Cape Wrath - i když ne Severní Rona.
  7. ^ Murray (1973), str. 32.
  8. ^ Thompson (1968), str. 24–26
  9. ^ Breeze, David J. „Starověká geografie Skotska“, Smith and Banks (2002), s. 11-13
  10. ^ Watson (1994), str. 40–41
  11. ^ A b C d E Watson (1994), str. 38
  12. ^ Louis Deroy & Marianne Mulon (1992) Dictionnaire de noms de lieux, Paříž: Le Robert, článek "Hébrides"
  13. ^ A b Watson (1994), str. 37
  14. ^ Watson (1994), str. 45
  15. ^ A b C d E F G h Gammeltoft, Peder „Skandinávské pojmenovací systémy na Hebridách - způsob porozumění tomu, jak byli Skandinávci v kontaktu s Gaels a Picts?“ v Ballin Smith et al (2007) s. 487
  16. ^ Woolf, Alex (2012) Ancient Kindred? Dál Riata a Cruthin. Academia.edu. Vyvolány 21 January 2015.
  17. ^ A b C Watson (1994), str. 85-86
  18. ^ Mac a Tàilleir (2003), str. 80
  19. ^ Haswell-Smith (2004), str. 262.
  20. ^ Thompson (1968), str. 13.
  21. ^ A b „The Roman Map of Britain Maiona (Erimon) 7 Lougis Erimon Isles of Harris and Lewis, Outer Hebrides“ Archivováno 27. listopadu 2013 v Wayback Machine romanmap.com. Vyvolány 1 February 2011.
  22. ^ Megaw, J.V. S. a SIMPSON, D.A. (1960) "Krátký cistový pohřeb na severu Uist a několik poznámek k prehistorii vnějších ostrovů ve druhém tisíciletí před naším letopočtem “ (pdf) str. 72 Proc Soc Antiq Scot. archaeologydataservice.ac.uk. Vyvolány 13 February 2011.
  23. ^ A b C d E F G Haswell-Smith (2004), str. 236
  24. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 17
  25. ^ A b Mac a Tàilleir (2003), str. 19
  26. ^ A b Mac a Tàilleir (2003), str. 46
  27. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 50
  28. ^ A b C d E F Haswell-Smith (2004), str. 218
  29. ^ A b Mac a Tàilleir (2003)
  30. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 116
  31. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 117
  32. ^ Watson (1994), str. 93
  33. ^ Gammeltoft (2010), str. 482, 486
  34. ^ A b C Haswell-Smith (2004), str. 143
  35. ^ Haswell-Smith (2004), str. 118
  36. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 31
  37. ^ A b Haswell-Smith (2004), str. 52
  38. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 38
  39. ^ "Etymologie britských místních jmen" Archivováno 9. září 2013 v Wayback Machine www.pbenyon1.plus.com. Vyvolány 13 February 2011.
  40. ^ A b C Haswell-Smith (2004), str. 76
  41. ^ Watson (1994) str. 85
  42. ^ Haswell-Smith (2004), str. 134
  43. ^ A b C Mac an Tàilleir (2003), str. 105
  44. ^ Watson (1994) str. 77
  45. ^ Hákonarova sága Hákonarsonar, § 328, řádek 8 Vyvolány 2 February 2011.
  46. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 72
  47. ^ Haswell-Smith (2004), str. 32
  48. ^ A b Gillies (1906) str. 129. „Gometra, z N., je dostal + madr + ey."
  49. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 58-59
  50. ^ Haswell-Smith (2004), str. 185
  51. ^ Watson (1926) str. 87
  52. ^ A b Haswell-Smith (2004), str. 47
  53. ^ A b Haswell-Smith (2004), str. 84
  54. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 69
  55. ^ Haswell-Smith (2004), str. 109
  56. ^ A b Haswell-Smith (2004), str. 70
  57. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 83
  58. ^ A b Haswell-Smith (2004), str. 65
  59. ^ A b Haswell-Smith (2004), str. 132
  60. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 93
  61. ^ A b Haswell-Smith (2004), str. 161
  62. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 102
  63. ^ Haswell-Smith (2004), str. 138
  64. ^ Haswell-Smith (2004), str. 153
  65. ^ A b Mac an Tàilleir (2003), str. 103
  66. ^ A b C Mac an Tàilleir (2003), str. 104
  67. ^ Haswell-Smith (2004), str. 63
  68. ^ „Skupina 34: ostrovy v Irském moři a na západních ostrovech 1“ kmatthews.org.uk. Vyvolány 1 March 2008.
  69. ^ Munro, D. (1818) Popis skotských západních ostrovů zvaných Hybridy, pan Donald Munro, vysoký děkan ostrovů, který většinu z nich procestoval v roce 1549. Miscellanea Scotica, 2. Citováno v Murray (1966) str. 146
  70. ^ A b Haswell-Smith (2004), str. 195
  71. ^ A b Haswell-Smith (2004), str. 102
  72. ^ Buchanan (1983), strany 2–6.
  73. ^ Haswell-Smith (2004), str. 314–25.
  74. ^ Newton, Michael Steven. Naughty Little Book of Gaelic: All the Scottish Gaelic You Need to Curse, Swear, Drink, Smoke and Fool around. Sydney, Nova Scotia: Cape Breton UP, 2014.
  75. ^ Watson (1994), str. 97
  76. ^ Maclean (1977), strana 33.
  77. ^ Stevenson (1872) str. 10.
  78. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 111
  79. ^ Haswell-Smith (2004), s. 285
  80. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 94
  81. ^ Buxton (1995) str. 33
  82. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 87
  83. ^ Murray (1973), str. 41.
  84. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 101
  85. ^ Buxton (1995) str. 158
  86. ^ Mac an Tàilleir (2003), str. 118
  87. ^ Edwards, Kevin J. a Whittington, Graeme „Vegetation Change“ v publikaci Edwards & Ralston (2003), str. 70
  88. ^ Edwards, Kevin J. a Mithen, Steven (únor 1995) „The Colonization of the Hebridean Islands of Western Scotland: Evidence from the Palynological and Archaeological Records,“ Světová archeologie. 26. Č. 3. str. 348. Citováno 20. dubna 2008.
  89. ^ Li, Martin (2005) Průvodce dobrodružstvím po Skotsku. Hunter Publishing. p. 509.
  90. ^ „Mumifikace v době bronzové v Británii“ Historie BBC. Vyvolány 11 February 2008.
  91. ^ „Prehistorická vesnice v Cladh Hallan“. University of Sheffield. Vyvolány 21 February 2008.
  92. ^ Viz například Haycock, David Boyd. „Mnohem větší, než si běžně představujeme.“ Archivováno 26 února 2009 na Wayback Machine Newtonský projekt. Vyvolány 14 March 2008.
  93. ^ Moffat, Alistair (2005) Before Scotland: The Story of Scotland Before History. Londýn. Temže a Hudson. 239-40.
  94. ^ Nieke, Margaret R. „Sekulární společnost od doby železné po Dála Riatu a království Skotů“ v Omand (2006), str. 60
  95. ^ Lynch (2007), s. 161 162
  96. ^ Clancy, Thomas Owen "Church institutions: early medieval" in Lynch (2001).
  97. ^ A b Hunter (2000) pp. 44, 49
  98. ^ Hunter (2000) p. 74
  99. ^ Rotary Club (1995) p. 12
  100. ^ Hunter (2000) p. 78
  101. ^ A b Hunter (2000) p. 102
  102. ^ Thompson (1968) p 39
  103. ^ "The Kingdom of Mann and the Isles" thevikingworld.com Retrieved 6 July 2010.
  104. ^ Hunter (2000) pp. 109-111
  105. ^ Thompson (1968) p. 37
  106. ^ Thompson (1968) p. 39
  107. ^ Rotary Club (1995) pp. 27, 30
  108. ^ Gregory (1881) pp. 13-15, 20-21
  109. ^ Downham (2007) pp. 174-75.
  110. ^ Gammeltoft, Peder "Scandinavian Naming-Systems in the Hebrides: A Way of Understanding how the Scandinavians were in Contact with Gaels and Picts?" in Ballin Smith et al (2007) s. 480
  111. ^ Hunter (2000) pp. 127, 166
  112. ^ Oram, Richard "The Lordship of the Isles: 1336–1545" in Omand (2006) pp. 135–38
  113. ^ A b Rotary Club (1995) pp. 12-13
  114. ^ Haswell-Smith (2004), str. 312
  115. ^ Thompson (1968) pp. 41-42
  116. ^ Murray (1977) p. 121
  117. ^ "Dunvegan" Archivováno 4 June 2013 at the Wayback Machine castlescotland.net Retrieved 17 January 2011.
  118. ^ "Incidents of the Jacobite Risings - Donald Livingstone" Archivováno 16. července 2011 v Wayback Machine clanmclea.co.uk. Retrieved 17 January 2011.
  119. ^ "The Battle of Culloden" BBC. Retrieved 16 January 2011.
  120. ^ A b Hunter (2000) pp. 195–96, 204–06
  121. ^ Hunter (2000) pp. 207–08
  122. ^ Duncan, P. J. "The Industries of Argyll: Tradition and Improvement" in Omand (2006) pp. 152-53
  123. ^ Hunter (2000) p. 212
  124. ^ Hunter (2000) pp. 247, 262
  125. ^ Duncan, P. J. "The Industries of Argyll: Tradition and Improvement" in Omand (2006) pp. 157–58
  126. ^ Hunter (2000) p. 280
  127. ^ Newton, Michael. "Highland Clearances Part 3". The Virtual Gael. Citováno 7. ledna 2017.
  128. ^ Hunter (2000) pp. 308-23
  129. ^ Watson (1994) p. 65
  130. ^ Armit, Ian "The Iron Age" in Omand (2006) p. 57
  131. ^ A b C Woolf, Alex "The Age of the Sea-Kings: 900-1300" in Omand (2006) p. 95
  132. ^ Brown, James (1892) "Place-names of Scotland" p. 4 ebooksread.com. Retrieved 13 February 2011.
  133. ^ A b Duwe, Kurt C. „Místní studia Gàidhlig (skotská galština)“. Linguae Celticae.
  134. ^ Mac an Tàilleir, Iain (2004) "1901–2001 Gaelic in the Census" (PowerPoint) Linguae Celticae. Retrieved 1 June 2008.
  135. ^ "A' Cholaiste". UHI. Vyvolány 30 May 2011.
  136. ^ Hunter (2000) p. 104
  137. ^ Hunter (2000) p. 292
  138. ^ Hunter (2000) p. 343
  139. ^ Duncan, P. J. "The Industries of Argyll: Tradition and Improvement" in Omand (2006) p. 169
  140. ^ Haswell-Smith (2004) pp. 47, 87
  141. ^ Haswell-Smith (2004) pp. 57, 99
  142. ^ "Blackhouses" Archivováno 19 January 2010 at the Wayback Machine. isle-of-lewis.com Retrieved 17 January 2011.
  143. ^ "Yard wins biggest wind tower job". BBC News Online. 10. prosince 2007. Citováno 6. ledna 2011.
  144. ^ McEwan-Fujita, Emily (2010), "Ideology, Affect, and Socialization in Language Shift and Revitalization: The Experiences of Adults Learning Gaelic in the Western Isles of Scotland", Jazyk ve společnosti, 39 (1): 27–64, doi:10.1017/S0047404509990649, JSTOR  20622703
  145. ^ Charles Jedrej; Mark Nuttall (1996). White Settlers: Impact/Cultural. p. 117. ISBN  9781134368501. Citováno 25. ledna 2017.
  146. ^ "Julie Fowlis". Thistle and Shamrock. NPR. 22. května 2013. Citováno 10. června 2013.
  147. ^ Hebridy na IMDb. Retrieved 15 April 2017.
  148. ^ "Donnie Munro: Biography" Archivováno 30 May 2014 at the Wayback Machine donniemunro.co.uk. Retrieved 5 April 2007.
  149. ^ John Lorne Campbell, "Canna: The Story of a Hebridean Island," Oxford University Press, 1984, pages 104–105.
  150. ^ J. MacDonald, "Gaelic literature" in M. Lynch, ed., Oxfordský společník skotské historie (Oxford: Oxford University Press, 2001), ISBN  0-19-211696-7, pp. 255-7.
  151. ^ School of Scottish Studies. (1967) University of Edinburgh. 11-12 p. 109
  152. ^ "Làrach nam Bàrd". BBC Alba.
  153. ^ MacLean, Sorley (1954) Hallaig. Gairm magazine. Translation by Seamus Heaney (2002). Guardian.co.uk. Retrieved 27 May 2011.
  154. ^ A b "Angus Peter Campbell | Aonghas Phadraig Caimbeul - Fiosrachadh/Biog". Angus Peter Campbell. Citováno 15. dubna 2017.
  155. ^ Seachd: The Inaccessible Pinnacle (2007) na IMDb
  156. ^ "An Drochaid / The Bridge Rising". Media Co-op. Leden 2013. Archivovány od originál dne 2. února 2017. Citováno 25. ledna 2017.
  157. ^ "An Drochaid". BBC Alba. Citováno 25. ledna 2017.
  158. ^ "Famous Visitors to the Islands - Luchd-tadhail Ainmeil" Archivováno 17 October 2002 at the Wayback Machine Culture Hebrides. Retrieved 26 July 2008.
  159. ^ Thomson, Gordon (28 May 2009) "The house where Big Brother was born" Nový státník. Retrieved 11 July 2011.
  160. ^ Bold, Alan (29 December 1983) The Making of Orwell's 1984 The Glasgow Herald.
  161. ^ Haswell-Smith (2004), str. 130
  162. ^ "Translations for Shepherd Moons". pathname.com. Retrieved 20 May 2011.
  163. ^ "The various versions of The Wicker Man". Steve Philips. Retrieved 18 June 2013.
  164. ^ The Decoy Bride na IMDb
  165. ^ Murray (1973) p. 72
  166. ^ "Seabirds" Archivováno 3. června 2013 v Wayback Machine. National Trust for Scotland. Vyvolány 20 July 2013.
  167. ^ Fraser Darling (1969) p. 79
  168. ^ "Trotternish Wildlife" Archivováno 29. října 2013 v Wayback Machine Duntulm Castle. Retrieved 25 October 2009.
  169. ^ Watson, Jeremy (12 October 2006). "Sea eagle spreads its wings...". Skotsko v neděli. Edinburgh.
  170. ^ Benvie (2004) p. 118.
  171. ^ "Protected mammals - Seals" Archivováno 20. září 2017 v Wayback Machine. Skotské přírodní dědictví. Retrieved 6 March 2011.
  172. ^ Murray (1973) pp. 96-98
  173. ^ Fraser Darling (1969) p. 286
  174. ^ "Trout Fishing in Scotland: Skye" trout-salmon-fishing.com. Retrieved 29 March 2008.
  175. ^ "Trends - The Sea" (PDF). Skotské přírodní dědictví. Archivovány od originál (PDF) dne 25. února 2012. Citováno 1. ledna 2007.
  176. ^ "Species List" Archivováno 2 June 2018 at the Wayback Machine. www.whalewatchingtrips.co.uk. Retrieved 28 December 2010.
  177. ^ Slack, Alf "Flora" in Slesser (1970) pp 45-58
  178. ^ "Loch Druidibeg National Nature Reserve: Where Opposites Meet". Archivováno 3. Března 2016 v Wayback Machine (pdf) SNH. Vyvolány 29 July 2007.
  179. ^ "South Uist and Eriskay attractions" Archivováno 14 January 2015 at the Wayback Machine isle-of-south-uist.co.uk. Retrieved 5 July 2010.
  180. ^ "Higher plant species: 1833 Slender naiad" JNCC. Vyvolány 29 July 2007.
  181. ^ "Statutory Instrument 1994 No. 2716 " Archivováno 18. května 2009 v Wayback Machine Úřad pro informace veřejného sektoru. Retrieved 5 July 2010.
  182. ^ "Campaign to stop the slaughter of over 5000 Hedgehogs on the Island of Uist". Epping Forest Hedgehog Rescue. Archivovány od originál dne 27. srpna 2006. Citováno 1. ledna 2007.
  183. ^ Ross, John (21 February 2007). "Hedgehogs saved from the syringe as controversial Uist cull called off". Skot. Edinburgh.

Obecné odkazy

  • Ballin Smith, B. and Banks, I. (eds) (2002) In the Shadow of the Brochs, the Iron Age in Scotland. Stroud. Tempus. ISBN  0-7524-2517-X
  • Ballin Smith, Beverley; Taylor, Simon; and Williams, Gareth (2007) West over Sea: Studies in Scandinavian Sea-Borne Expansion and Settlement Before 1300. Leidene. Brill.
  • Benvie, Neil (2004) Scotland's Wildlife. Londýn. Aurum Press. ISBN  1-85410-978-2
  • Buchanan, Margaret (1983) St Kilda: a Photographic Album. W. Blackwood. ISBN  0-85158-162-5
  • Buxton, Ben. (1995) Mingulay: Ostrov a jeho lidé. Edinburgh. Birlinn. ISBN  1-874744-24-6
  • Downham, Clare "England and the Irish-Sea Zone in the Eleventh Century" in Gillingham, John (ed) (2004) Anglo-Norman Studies XXVI: Proceedings of the Battle Conference 2003. Woodbridge. Boydell Press. ISBN  1-84383-072-8
  • Fraser Darling, Frank; Boyd, J. Morton (1969). The Highlands and Islands. The New Naturalist. London: Collins. First published in 1947 under title: Natural history in the Highlands & Islands; by F. Fraser Darling. First published under the present title 1964.
  • Gammeltoft, Peder (2010) "Shetland and Orkney Island-Names – A Dynamic Group ". Northern Lights, Northern Words. Selected Papers from the FRLSU Conference, Kirkwall 2009, edited by Robert McColl Millar.
  • "Occasional Paper No 10: Statistics for Inhabited Islands". (28 November 2003) General Register Office for Scotland. Edinburgh. Retrieved 22 January 2011.
  • Gillies, Hugh Cameron (1906) The Place Names of Argyll. Londýn. David Nutt.
  • Gregory, Donald (1881) The History of the Western Highlands and Isles of Scotland 1493–1625. Edinburgh. Birlinn. 2008 reprint - originally published by Thomas D. Morrison. ISBN  1-904607-57-8
  • Haswell-Smith, Hamish (2004). Skotské ostrovy. Edinburgh: Canongate. ISBN  978-1-84195-454-7.
  • Hunter, James (2000) Last of the Free: A History of the Highlands and Islands of Scotland. Edinburgh. Hlavní proud. ISBN  1-84018-376-4
  • Keay, J. & Keay, J. (1994) Collins Encyclopaedia of Scotland. Londýn. HarperCollins.
  • Lynch, Michael (ed) (2007) Oxford Companion to Scottish History. Oxford University Press. ISBN  978-0-19-923482-0.
  • Mac an Tàilleir, Iain (2003) Ainmean-àite / Placenames. (pdf) Pàrlamaid na h-Alba. Vyvolány 26 August 2012.
  • Maclean, Charles (1977) Island on the Edge of the World: the Story of St. Kilda. Edinburgh. Canongate ISBN  0-903937-41-7
  • Monro, sire Donald (1549) Popis západních ostrovů Skotska. Appin Regiment / Appin Historical Society. Retrieved 3 March 2007. First published in 1774.
  • Murray, W. H. (1966) Hebridy. Londýn. Heinemann.
  • Murray, W.H. (1973) The Islands of Western Scotland. Londýn. Eyre Methuen. ISBN  0-413-30380-2
  • Omand, Donald (ed.) (2006) Kniha Argyll. Edinburgh. Birlinn. ISBN  1-84158-480-0
  • Průzkum arzenálu (2009) "Get-a-map". Retrieved 1–15 August 2009.
  • Rotary Club of Stornoway (1995) The Outer Hebrides Handbook and Guide. Machynlleth. Kittiwake. ISBN  0-9511003-5-1
  • Slesser, Malcolm (1970) The Island of Skye. Edinburgh. Skotský horolezecký klub.
  • Steel, Tom (1988) The Life and Death of St. Kilda. Londýn. Fontana. ISBN  0-00-637340-2
  • Stevenson, Robert Louis (1995) The New Lighthouse on the Dhu Heartach Rock, Argyllshire. Kalifornie. Silverado Museum. Based on an 1872 manuscript and edited by Swearingen, R.G.
  • Thompson, Francis (1968) Harris and Lewis, Outer Hebrides. Newton Abbot. David a Charles. ISBN  0-7153-4260-6
  • Watson, W. J. (1994) Keltská místní jména Skotska. Edinburgh. Birlinn. ISBN  1-84158-323-5. Poprvé publikováno v roce 1926.
  • Woolf, Alex (2007). Z Pictlandu do Alby, 789–1070. The New Edinburgh History of Scotland. Edinburgh: Edinburgh University Press. ISBN  978-0-7486-1234-5.

externí odkazy

Souřadnice: 57°50′N 7°00′W / 57.833°N 7.000°W / 57.833; -7.000