La Fontaines Bajky - La Fontaines Fables - Wikipedia

Obrázek od François Chauveau, ilustrátor původního vydání Bajky

Jean de La Fontaine shromáždil bajky z nejrůznějších zdrojů, západních i východních, a upravil je do francouzského volného verše. Byly vydány pod obecným názvem Bajky v několika svazcích od 1668 do 1694 a jsou považovány za klasiku Francouzská literatura. Vtipní, jemní a ironičtí, původně byli zaměřeni na dospělé, ale poté vstoupili do vzdělávacího systému a vyžadovalo se od nich učení pro školní děti.

Historie složení

Rozděleno do 12 knih, je jich 239 Bajky, lišící se délkou od několika řádků do několika set, ty, které byly napsány později, byly zpravidla delší než ty, které byly napsány dříve.

První kolekce Bajky Choisies se objevil 31. března 1668 a rozdělil 124 bajek do šesti knih na dva svazky. Byli oddaní „Monseigneur“ Louis, le Grand Dauphin, šestiletý syn Louis XIV Francie a jeho královna choť Marie Terezie ze Španělska. Do této doby bylo La Fontaine 47 a bylo čtenářům známé hlavně jako autor Contes, živé veršované příběhy, pasoucí se a někdy překračující hranice současných morálních standardů. The Bajkybyly naopak zcela v souladu s těmito normami.

Osm nových bajek publikovaných v roce 1671 by nakonec zaujalo místo v knihách 7–9 druhé sbírky. Knihy 7 a 8 se objevily v roce 1678, zatímco knihy 9-11 se objevily v roce 1679 a celých 87 bajek bylo věnováno králově milence, Madame de Montespan. V letech 1682 až 1685 bylo vydáno několik bajek o lidech ve starověku, například „Matrona Efezu“ a „Philemon a Baucis“. Pak se v roce 1694 objevila kniha 12 jako samostatný svazek obsahující 29 bajek věnovaných královskému 12letému vnukovi, Louis, vévoda Burgundska.

Zdroje spiknutí

An Aubussonův gobelín z 18. století ilustrující „Zamilovaný lev "

Prvních šest knih, shromážděných v roce 1668, bylo převážně upraveno klasickými fabulisty Ezop, Babrius a Phaedrus. V nich se La Fontaine s určitou blízkostí držel cesty svých předchůdců; ale v pozdějších sbírkách si dovolil mnohem větší svobodu a v pozdějších knihách je širší rozsah zdrojů.

V pozdějších knihách tzv indický Bidpai je čerpáno z orientálních bajek, které se do francouzštiny dostaly překlady z perštiny. Nejpravděpodobnějším zdrojem pro La Fontaine byla pseudonymní verze od Gilbert Gaulmin (1585–1665) pod názvem Kniha osvícení aneb Chování králů (francouzština: Le Livre des lumières ou la Conduite des Roys, skladba par le mudrce Pilpay Indien, traduite en français par David Sahid, d’Ispahan, ville capitale de Perse; 1644). Další překlad od otce Pierre Poussines se objevil v roce 1666 s latinským názvem Specimen sapientiae Indorum veterum (Ukázka staroindické moudrosti). S genealogií sahající až k indiánům Panchatantra, poté byly přičítány Bidpai (Pilpay), kterému La Fontaine v předmluvě ke své druhé sbírce Bajky„Musím uznat, že největší část dlužím indickému mudrci Pilpayovi.“ (francouzština: Je dirai par průzkumný que j’en dois la plus grande partie à Pilpay mudrc indien.)[1] Jeho zdroje jsou ve skutečnosti mnohem rozmanitější a v žádném případě hlavně orientální; z 89 bajek se ve sbírce Bidpai nenachází více než dvacet.[2]

Avienus a Horace jsou také čerpány v pozdějších knihách spolu s dřívějšími francouzskými spisovateli Rabelais, Clément Marot, Mathurin Régnier a Bonaventure des Périers. Boccaccio, Ariosto, Tasso a Machiavelli Zdrojem byly také komedie. Také současné události se občas zohledňovaly, například nehoda na pohřbu M. de Boufflera (VII, II). Jak se zdá, žádná bajka není vynálezem La Fontaine a La Fontaine měla v žánru mnoho předchůdců, zejména v bestii bajka.

Obsah

Faksimile rukopisu „Sochař a socha Jupitera“

Předmět každého z Bajky je často společným majetkem mnoha věkových skupin a ras. Co dává La Fontaine Bajky jejich vzácným rozdílem je svěžest v vyprávění, obratnost dotyku, neomezená poddajnost metrické struktury, neutuchající humor špičaté morálky, dokonalé umění jejich zjevné bezelstnosti. Keen vhled do slabostí lidské přirozenosti se nachází v celém textu, ale v pozdějších knihách se vynalézavost využívá k tomu, aby se bájná obálka, přesto vyjadřovala, byly sociální doktríny a sympatie demokratičtější, než by věk v nemaskovaném výrazu toleroval. Téměř od začátku Bajky vstoupil do francouzského literárního vědomí ve větší míře než kterákoli jiná klasika jeho literatury. Mnoho generací těchto malých omluvců po generace četlo každé francouzské školní dítě, věnovalo se jeho paměti, recitovalo a parafrázovalo ho. Nespočet frází z nich jsou aktuální idiomy a předpokládá se jejich znalost.

„La Fontainova Bajky“, napsal Madame de Sévigné „jsou jako košík jahod. Začnete výběrem největšího a nejlepšího, ale kousek po kousku jíte nejprve jeden, pak další, až nakonec bude koš prázdný“. Silvestre de Sacy poznamenal, že dodávají potěšení třem různým věkům: dítě se raduje ze svěžesti a živosti příběhu, dychtivý student literatury v dokonalém umění, kterým se to říká, zkušený muž světa v jemných úvahách o charakteru a život, který zprostředkovává. Ani žádný, s výjimkou několika paradoxů jako Rousseau a pár sentimentálních lidí jako Lamartin, popřel, že morální tón celku je stejně svěží a zdravý, jako živý je jeho literární zájem. Kniha se proto přirozeně stala standardním francouzským čtenářem doma i v zahraničí.

Lamartin, který upřednostňoval klasickou pravidelnost ve verších, mohl najít v Bajky pouze „kulhající, nesouvislé, nerovné verše, bez symetrie k uchu nebo na stránce“. Ale básníci Romantická škola Hugo, Musset, Gautier a jejich kolegové, nalezeni v populární laskavosti, tyto verše získaly podnět k emancipaci francouzské prozódie, které do značné míry dosáhly.

Oslovení dětí

Když poprvé napsal své Bajky„La Fontaine měla na mysli sofistikované publikum. Nicméně Bajky byly považovány za poskytující vynikající vzdělání v morálce pro děti a první vydání bylo věnováno šestiletému dítěti Dauphin. Po vzoru La Fontaine se jeho překladatel Charles Denis věnoval jeho Vyberte bajky (1754) šestnáctiletému dědici anglického trůnu.[3] 18. století se vyznačovalo zejména počtem fabulistů ve všech jazycích a speciální kultivací mladých lidí jako cílového publika. Ve třicátých letech 20. století osm svazků Nouvelles Poésies Spirituelles et Morales sur les plus beaux airs Bylo publikováno prvních šest, které obsahovaly část bajek zaměřených na děti. Obsahovaly bajky La Fontaine přepsané tak, aby vyhovovaly populárním éterům dne, a zařídily jednoduché představení. Předmluva k této práci oznamuje, že jejím cílem je konkrétně „dát jim přitažlivost k užitečným lekcím, které jsou vhodné pro jejich věk [a] averzi k světským písním, které se často vkládají do jejich úst a které slouží pouze k poškození jejich nevinnosti ".[4]

Praktická lekce „Žába, která chtěla být velká jako vůl“ na obchodní kartě z 19. století

To bylo v kontextu toho, jak přiměli mladé lidi z rodiny vystupovat na společenských setkáních. Nakonec se bajky pro takové zábavy naučily nazpaměť a poté si je osvojil vzdělávací systém, v neposlední řadě také jako jazykové modely. Zpevnění práce byla ilustrovaná vydání, obchodní karty vydané s čokoládou[5] a výrobky z masa,[6] pohlednice s obrázkem na jedné straně a básní na druhé straně a ilustrovaným porcelánem. Objevily se také televizní seriály založené na bajkách. V Kanadě byl rok 1958 Bajky La Fontaine série a ve Francii Les Fables géométriques mezi lety 1989–91.

V Anglii se většina psaní pro děti soustředila spíše na Aesopovy bajky než na adaptace La Fontaine. Hranice se začaly rozmazávat v kompilacích, které mísily Ezopovy bajky s těmi z jiných zdrojů. Prostřední část filmu „Modern Fables“ od Roberta Dodsleye Vyberte Fables of Esop a další fabulisty (1764) obsahuje mnoho z La Fontaine. Jedná se o prózu, ale dřívější sbírka Charlese Denise byla ve verších a několik autorů, kteří psali básně speciálně pro děti na počátku 19. století, obsahovalo také verze La Fontaine. Ačkoli na začátku tohoto století existovaly dřívější úplné překlady ve verších, nejpopulárnější byl Elizur Wright je Bajky La Fontaine, poprvé publikováno v Bostonu v roce 1841 s tisky od Grandville. To prošlo několika vydáními, a to jak ve Spojených státech, tak v Británii.[7] Další dětská vydání, v próze i ve verši, byla vydána ve 20. století.

Jednotlivé bajky

Následující bajky mají věnovány jednotlivé články:

Reference

  1. ^ Wikisource
  2. ^ A. Tilley, „La Fontaine and Bidpai“ Modern Language Review34.1 (leden 1939), s. 21; online
  3. ^ Denis, Charles (1754). K dispozici v Knihách Google. Citováno 2014-04-29.
  4. ^ John Metz, Bajky La Fontaine, kritické vydání nastavení z 18. století, New York 1986, s. 3–10; k dispozici v Knihách Google
  5. ^ K dispozici je výběr
  6. ^ Sada pro "Mlynáře, jeho syna a osla" v Musée La Fontaine
  7. ^ „Dostupné u Gutenberga“. Gutenberg.org. 2003-03-30. Citováno 2014-04-29.

externí odkazy