Had a krab - The Snake and the Crab

Bajka o hadovi a krabu v rukopisu Medici ze 70. let

Když už mluvíme o Had a krab v Starověké Řecko byl ekvivalentem moderního idiomu, 'Hrnec označující konvici černou '. Bajka připisovaná Ezop byl nakonec vytvořen o dvou tvorech a později ještě další bajka týkající se kraba a jeho potomků byla vyvinuta, aby učinila stejný bod.

Bajky a jejich původ

První známá zmínka o hadovi a krabi se nachází v pitné písni z konce 6. nebo počátku 5. století před naším letopočtem:

Krabí mluvil takto:

chytil hada v drápech,

„Jeden soudruh by měl být rovný

a nemysli na křivé myšlenky. “^[1]

Vzhledem k tomu, že pohyb obou tvorů není zdaleka přímý, lze říci, že hrnec by neměl říkat konvici černou.

Pozdější bajka, připsaná Ezopovi, a číslovaná 196 v Perryho index,^[2] souvisí, že ti dva byli kdysi přátelé. Když had ignoroval krabí radu vést čestný život, byl krabem zabit. Had pak ztuhl a krab poznamenal, že pokud tak učinil dříve, nemusel zemřít. Příběh se objevil pouze v řeckých zdrojích, dokud nebyl během roku zařazen do evropských sbírek bajek renesance. V Anglii to zaznamenal Roger L'Estrange^[3] a Samuel Croxall.^[4] Tito vykreslují kraba jako poctivé a prosté jednání, čerpají z morálky, že člověk by měl být v chování přímočarý a měl by si dávat pozor na přátelství s těmi, kteří takovými nejsou. Příběh proto urazil dlouhou cestu, než aby byl příkladem pokryteckého chování.

Krabí a její dcera

Vědci se domnívají, že bájka o „Krabech“, alternativně známá jako „Mladý krab a jeho matka“ (Perryho index 322),^[5] také pochází z původního řeckého idiomu.^[6] V této verzi je mladému krabovi řečeno, aby kráčel přímo jeho matkou a žádá o ukázku toho, jak se to dělá. Příběh, zaznamenaný Babrius a Aphthonius z Antiochie v řečtině a podle Avianus v latině, byl zvednut William Caxton a později se stal předmětem nových latinských básní německých renesančních básníků Hieronymus Osius (1564)^[7] a Caspar Barth (1612).^[8] Je dáno morální, že ti, kteří učí, by měli nejprve jít dobrým příkladem, který alespoň zachovává sousto řeckého originálu. V následujícím století La Fontaine's Fables jemně rozvrátit příběh. On to pojmenuje L'écrevisse et sa fille (Humr a její dcera, XII.10)^[9] ale začíná velebením politické nevyzpytatelnosti:

Moudří, někdy, jak to dělají humři,

Chcete-li získat jejich cíle především, jděte.

Je to umění veslaře ...

než vypráví bajku o pouhých pěti řádcích z celkem třiceti. Matka dává své dceři pokyny, aby byla přímočará, a odpovídá jí výzva k síle příkladu, kterou ironicky La Fontaine schvaluje.

Umělecké využití

Ilustrace v bájných sbírkách před 19. stoletím obecně zobrazovaly dva kraby (nebo sépie obecná ) společně na písečném pobřeží. Totéž lze říci o Vincent van Gogh malba "Dva kraby". I když bylo navrženo, že se jedná o napodobeninu japonského tisku,^[10] stejně dobře to může odkazovat na bajku, která byla známá jako „Dva kraby“ (De twee krabben V Nizozemsku).

Došlo také k několika hudebním úpravám bajky, včetně nastavení Mabel Wood Hill pro klavír a hlas Ezopovy bajky interpretovány hudbou (1920)^[11] a v Edwardu Hughesovi Písně z Ezopových bajek pro dětské hlasy a klavír (1965). Starší bajku připravil Němec Andre Asriel tak jako Die Schlange und der Krebs pro smíšené a cappella hlasy jako součást jeho 6 Fabeln nach Aesop v roce 1972.^[12]

Reference

externí odkazy

Ilustrace v knihách z 15. - 20. století