Khwarazmian dynastie - Khwarazmian dynasty - Wikipedia
Khwarazmian Empire خوارزمشاهیان Khwārazmshāhiyan | |||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1077–1231 | |||||||||||
Khwarezmidská říše | |||||||||||
Hlavní město | Gurganj (1077–1212) Samarkand (1212–1220) Ghazna (1220–1221) Tabriz (1225–1231) | ||||||||||
Společné jazyky | Peršan[1] Kipchak Turkic[2] | ||||||||||
Náboženství | Sunnitský islám | ||||||||||
Vláda | Oligarchie | ||||||||||
Khwarazm-Shah nebo Sultan | |||||||||||
• 1077–1096/7 | Anushtigin Gharchai | ||||||||||
• 1220–1231 | Jalal ad-Din Mingburnu | ||||||||||
Historická doba | Středověký | ||||||||||
• Zavedeno | 1077 | ||||||||||
1219-1221 | |||||||||||
1230 | |||||||||||
• Zrušeno | 1231 | ||||||||||
Plocha | |||||||||||
1210 odhadů[3]nebo | 2 300 000 km2 (890 000 čtverečních mil) | ||||||||||
1218 est.[4] | 3 600 000 km2 (1 400 000 čtverečních mil) | ||||||||||
|
The Khwarazmian dynastie (Angličtina: /kwəˈr…zmi.n/,[5] Peršan: خوارزمشاهیان) Také známý jako Anushtegin dynastie byl Persianate[6][7][8] Sunnitský muslim dynastie Turkic mamluk původ.[9][10] Dynastie vládla velké části dnešní doby Střední Asie, Afghánistán, a Írán v přibližném období 1077 až 1231, nejprve jako vazaly z Seljuqs[11] a Qara-Khitan,[12] a později jako nezávislí vládci, až do Mongolská invaze do Khwarezmie ve 13. století. Odhaduje se, že dynastie trvala celou oblast od 2.3[13] až 3.6[14] milion kilometrů čtverečních.
Dynastii založil velitel Anush Tigin Gharchai, bývalý Turkic otrok sultánů Seljuq, který byl jmenován guvernérem Khwarezm. Jeho syn, Qutb ad-Din Muhammad I., se stal prvním dědičným Shah z Khwarezm.[15] Anush Tigin může patřit buď Kmen Begdili z Oghuz Turci[16] nebo do Chigil, Khalaj, Qipchaq, Qangly nebo Ujgurské Turky.[17]
Historie turkických národů před 14. stoletím |
---|
Spojte lidi |
Göktürks |
|
Khazar kaganát 618–1048 |
Xueyantuo 628–646 |
Kangarská unie 659–750 |
Turk Shahi 665-850 |
Türgesh Khaganate 699–766 |
Kimekova konfederace 743–1035 |
Ujgurský kaganát 744–840 |
Stát Oghuz Yabgu 750–1055 |
Stát Karluk Yabgu 756–940 |
Kara-Khanid Khanate 840–1212 |
Ujgurské království Ganzhou 848–1036 |
Qocho 856–1335 |
Pecheneg Khanates 860–1091 |
Ghaznavidská říše 963–1186 |
Seljukská říše 1037–1194 |
Cumania 1067–1239 |
Khwarazmian Empire 1077–1231 |
Kerait Khanate 11. století – 13. století |
Dillí Sultanate 1206–1526 |
Qarlughid království 1224–1266 |
Zlatá horda 40. léta – 1502 |
Mamluk sultanát (Káhira) 1250–1517 |
Část série na | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Historie Írán | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
![]() | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Související články | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Časová osa![]() | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Část série na |
---|
Historie Turkmenistán |
![]() |
Období |
Raně novověké dějiny |
Související historické názvy regionu |
![]() |
Historie Uzbekistánu |
---|
|
![]() |
Dějiny
Datum založení dynastie Khwarazmianů zůstává diskutabilní. Během vzpoury v roce 1017 vraždili chwarezmští povstalci Abu'l-Abbas Ma'mun a jeho manželka Hurra-ji, sestra Ghaznavid sultán Mahmud.[18] V reakci na to Mahmud napadl a obsadil oblast Khwarezm, která zahrnovala Nasa a Ribat Farawa.[19] Jako výsledek, Khwarezm se stala provincií Ghaznavidská říše od 1017 do 1034. V roce 1077 se guvernérem provincie, která od roku 1042/1043 patřila Seljuqs, padl do rukou Anush Tigin Gharchai, bývalý Turkic otrok sultána Seljuq. V roce 1141 se Seljuq Sultan Ahmed Sanjar byl poražen Qara Khitai na bitva o Qatwan a vnuk Anush Tigin Ala ad-Din Atsiz se stal vazalem na Yelü Dashi z Qara Khitan.[20]
Sultan Ahmed Sanjar zemřel v roce 1156. Jak seljukský stát upadl do chaosu, Khwarezm-Shahové rozšířili svá území na jih. V roce 1194, poslední sultán Velké říše Seljuq, Toghrul III, byl poražen a zabit vládcem Khwarezmu Ala ad-Din Tekish, kteří dobyli části Khorasan a západní Írán. V roce 1200 Tekish zemřel a byl následován jeho synem, Ala ad-Din Muhammad, který zahájil konflikt s Ghuridové a byl jimi poražen v Amudarji (1204).[21] Po pytli Khwarizmu Muhammad požádal o pomoc svou vrchnost Qara Khitai který mu poslal armádu.[22] S touto posilou získal Mohamed vítězství nad Ghuridové v Hezaraspu (1204) a vytlačil je z Khwarizmu.
Spojenectví Ala ad-Dina Muhammada s jeho vrchností bylo krátkodobé. Znovu zahájil konflikt, tentokrát s pomocí Kara-Khanids, a porazil Qara-Khitai armádu u Talas (1210),[23] ale povoleno Samarkand (1210) být obsazen Qara-Khitai.[24] Svrhl Karakhanids (1212)[25] a Ghuridové (1215). V roce 1212 přesunul svůj kapitál z Gurganj na Samarkand. Zahrnuje tedy téměř celý Transoxanie[Citace je zapotřebí ] a dnešní Afghánistán do své říše, která se po dalších výbojích v západní Persii (do roku 1217) táhla od Syr Darya do Pohoří Zagros a ze severních částí Hindu Kush do Kaspické moře. Do roku 1218 měla říše populaci 5 milionů lidí.[26]
Mongolská invaze a zhroucení Khwarezmie
V roce 1218 Čingischán vyslal obchodní misi do státu, ale do města Otrar guvernér, podezřelý z chánových vyslanců jako špionů, zabavil jim zboží a popravil je. Džingischán požadoval odškodnění, které šach odmítl zaplatit. Čingischán se oplatil silou 200 000 mužů a zahájil invazi s mnoha hroty. V únoru 1220 mongolský armáda překročila Syr Darya. Mongolové zaútočili Buchara, Gurganj a Khwarezmidské hlavní město Samarkand. Šáh uprchl a zemřel o několik týdnů později na ostrově v Kaspickém moři.
Syn Ala ad-Din Muhammada, Jalal ad-Din Mingburnu, se stal novým sultánem (odmítl titul Šáh). Pokusil se uprchnout Indie, ale Mongolové ho dohnali, než se tam dostal, a byl poražen u Bitva o Indus. Utekl a hledal azyl v Sultanát Dillí. Iltumish to mu však popřel v úctě ke vztahu s Abbásovští kalifové. Po návratu do Persie, shromáždil armádu a obnovil království. Nikdy však nespojil svou moc a zbytek svých dní strávil bojem proti Mongolům Seljuks of Rum a předstírají svůj vlastní trůn. Ztratil moc nad Persií v bitvě proti Mongolům v Alborz Hory. Útěk do Kavkaz zajal Ázerbajdžán v roce 1225 založil svůj kapitál na Tabriz. V roce 1226 zaútočil Gruzie a vyhozen Tbilisi. V návaznosti na Arménský Vysočina se střetl s Ajyubidy, zachycující město Ahlat podél západního pobřeží Lake Van, který hledal pomoc Seljuk Sultanát Rum. Sultán Kayqubad I. porazil ho v Arzinjan na horní straně Eufrat na Bitva o Yassıçemen v roce 1230. Utekl do Diyarbakir zatímco Mongolové v následném zmatku dobyli Ázerbajdžán. Byl zavražděn v roce 1231 kurdština loupežníci.[27]
Žoldáci

Ačkoli Mongolové zničili Khwarezmianskou říši v roce 1220, mnoho Khwarezmianů přežilo tím, že pracovali jako žoldáci v severní Irák. Následovníci sultána Jalala ad-Dina mu zůstali věrní i po jeho smrti v roce 1231 a zaútočili na seldžucké země Jazira a Sýrie na několik příštích let si říkají Khwarezmiyya. Ayyubid Sultán as-Salih Ayyub, v Egyptě, později najal své služby proti jeho strýci as-Salih Ismail. The Khwarezmiyya, míří na jih z Iráku do Egypta, napadl Křižák -držený Jeruzalém podél cesty, 11. července 1244. Citadela města, Davidova věž, vzdal se 23. srpna a křesťanská populace města byla vyloučena. To vyvolalo výzvu z Evropy pro Sedmá křížová výprava, ale křižáci by už nikdy nebyli úspěšní v znovudobytí Jeruzaléma. Poté, co bylo dobyto Khwarezmianovými silami, zůstalo město pod muslimskou kontrolou až do roku 1917, když to bylo vzato z Pohovky podle britský.
Po dobytí Jeruzaléma pokračovaly Khwarezmianské síly na jih a 17. října bojovaly na straně Ayyubidů u Bitva o La Forbie, jak křižáci říkali Harbiyah, vesnice severovýchodně od Gaza, kde zničil pozůstatky křižácké armády a bylo zabito asi 1 200 rytířů. Jednalo se o největší bitvu zahrnující křižáky od doby Battle of the Horns of Hattin v roce 1187.[28]
Zbývající muslimští Khwarezmians sloužil v Egyptě jako Mamluk žoldnéři, dokud nebyli nakonec zbiti al-Mansur Ibrahim o několik let později.[Citace je zapotřebí ]
Váleční zajatci Khwarezmi asimilovaní do Mongolů, tvořící moderní mongolský klan Sartuul.[Citace je zapotřebí ]
Vládci Khwarezmu
Mamunidští guvernéři Khwarezmu
Titulární jméno | Osobní jméno | Panování |
---|---|---|
Amir امیر | Abu'l-Ali Ma'mun ibn Muhammad ابو علی المأمون ابن محمد | 995–997 n. L. |
Amir امیر | Abu'l-Hasan Ali ibn Ma'mun ابو الحسن علی ابن المأمون | 997–1008 / 9 n. L. |
Amir امیر | Abu'l-Abbas Ma'mun ibn Ma'mun ابو العباس مأمون ابن المأمون | 1008 / 9–1017 n. L. |
Amir امیر | Abu'l-Harith Muhammad ibn Ali ابو الحارث محمد ابن علی | 1017 n. L. |
Absorbován do Ghaznavidská říše podle Mahmud ibn Sebuktigin;udělal Altun Tash jeho guvernér. |
- Blue Row Znamená vassalage of Samanidská říše.
- Zelené řádky znamenají vazalství z Ghaznavidská říše.
Altun-Tashid guvernéři Khwarezm
Titulární jméno | Osobní jméno | Panování |
---|---|---|
Amir امیر | Abu Sa'id Altun-Tash ابو سعید التون طاش | 1017–1032 n. L. |
Amir امیر | Harun ibn Altun-Tash ہارون ابن التون طاش | 1032–1034 n. L. |
Amir امیر | Ismail Khandan ibn Altun-Tash اسماعیل خاندان ابن التون طاش | 1034–1041 n. L. |
Dobýt znovu Ghaznavidská říše pod Mas'ud ibn Mahmud ibn Sebuktigin který poslal svého generála Shah Malik, Oghuz Turku |
- Zelené řádky znamenají Ghaznavidská říše pravidlo.
Nedynastický guvernér
Titulární jméno | Osobní jméno | Panování |
---|---|---|
Amir امیر Abul-Fawaris أبو الفوارس | Shah-Malik ibn Ali شاہ ملک ابن علی | 1041–1042 n. L. |
Dobytí Khwarezm podle Tughril Beg a Chaghri Beg z Seljuqská říše. |
- Zelená řada Znamená pravidlo Ghaznavidská říše.
Guvernér Anushtigin
Titul | Osobní jméno | Panování |
---|---|---|
Shihna ؟ | Anush Tigin Gharchai أنوش طگین غارچائی | 1077–1097 n. L. |
- Fialový řádek Znamená pravidlo Seljuqská říše.
Nedynastický guvernér
Titul | Osobní jméno | Panování |
---|---|---|
Shihna ؟ | Ekinchi ibn Qochqar ایکینچی بن قوچار | 1097 n. L. |
- Fialový řádek Znamená pravidlo Seljuqská říše.
Anushtiginid Shahs
Titulární jméno | Osobní jméno | Panování | ||
---|---|---|---|---|
Shah شاہ Qutb ad-Din Abul-Fath قطب الدین ابو الفتح | Arslan Tigin Muhammad ibn Anush Tigin ارسلان طگین محمد ابن أنوش طگین | 1097–1127 / 28 n. L. | ||
Shah شاہ Ala al-Dunya wa al-Din Abul-Muzaffar علاء الدنیا و الدین ، ابو المظفر | Qizil Arslan Atsiz ibn Muhammad قزل ارسلان أتسز بن محمد | 1127–1156 n. L. | ||
Shah شاہ Taj al-Dunya wa al-Din Abul-Fath تاج الدنیا و الدین ، ابو الفتح | Il-Arslan ibn Qizil Arslan Atsiz ایل ارسلان بن قزل ارسلان أتسز | 1156–1172 n. L. | ||
Shah شاہ Ala al-Dunya wa al-Din Abul-Muzaffar علاء الدنیا و الدین ، ابو المظفر | Tekish ibn Il-Arslan تکش بن ایل ارسلان | 1172–1200 n. L. | ||
Shah شاہ Jalal al-Dunya wa al-Din Abul-Qasim جلال الدنیا و الدین ، ابو القاسم | Mahmud Sultan Shah ibn Il-Arslan محمود سلطان شاہ ابن ایل ارسلان Zpočátku pod regentstvím Turkan Khatun, jeho matka. Byl to mladší nevlastní bratr a soupeř Tekish v Horním Khurasanu | 1172–1193 n. L. | ||
Shah شاہ Ala al-Dunya wa al-Din Abul-Fath علاء الدنیا و الدین ، ابو الفتح | Muhammad ibn Tekish محمد بن تکش | 1200–1220 n. L. | ||
Čingischán گیزنگیز خان Džingischán napadne Khwarezmii nutit Muhammad ibn Tekish uprchnout se svým synem na ostrov v Kaspické moře kde zemře zánět pohrudnice. | ||||
Jalal al-Dunya wa al-Din Abul-Muzaffar جلال الدنیا و الدین ، ابو المظفر | Mingburnu ibn Muhammad مِنکُبِرنی ابن محمد | 1220–1231 n. L. | ||
Založení mongolské Ilkhanate |
- Fialový řádek znamená Seljuqská říše pravidlo.
- Pink Row Znamená posun mezi svrchovaností Qara-Khitai & Seljuqská říše
- Oranžové řádky znamenají svrchovanost Qara-Khitai
- Pink Row Znamená posun mezi svrchovaností Qara-Khitai & Seljuqská říše
Rodokmen dynastie Anushtiginid
Galerie
Mauzoleum Khwarazm Shah, Il-Arslan, Köneürgench, Turkmenistán
Mauzoleum Khwarazm Shah Tekish, Köneürgench, Turkmenistán
Pevnost Guldursun-Kala byl naposledy obsazen Muhammad II. Z Khwarazmu (1169, 1200-20), než spadl na Mongolské dobytí Khwarazmské říše.
Viz také
Poznámky a odkazy
- ^ Kathryn Babayan, Mystici, panovníci a mesiáši: kulturní krajiny raného novověku v Íránu(Harvard Center for Middle Eastern Studies, 2003), 14.
- ^ Bobodzhan Gafurovich Gafurov, Střední Asie: Prehistorická až předmoderní doba, Sv. 2, (Shipra Publications, 1989), 359.
- ^ Turchin, Peter; Adams, Jonathan M .; Hall, Thomas D (prosinec 2006). „Orientace historických říší na východ-západ“. Journal of World-Systems Research. 12 (2): 222. ISSN 1076-156X. Citováno 12. září 2016.
- ^ Rein Taagepera (Září 1997). „Vzory expanze a kontrakce velkých občanských řádů: kontext pro Rusko“. Mezinárodní studia čtvrtletně. 41 (3): 497. doi:10.1111/0020-8833.00053. JSTOR 2600793.
- ^ "Khwarazmian: definice". Merriam Webster. n.d. Citováno 21. října 2010.
- ^ C. E. Bosworth: Khwarazmshahs i. Potomci linie Anuštigin. v Encyclopaedia Iranica, online vydání, 2009: „O vnitřním fungování chwarazmského státu je známo jen málo konkrétního, ale jeho byrokracie, řízená perskými úředníky, musela následovat Saljuqův model. Toto je dojem získaný z různých chwarazmských kanceláří a finančních dokumentů uchovaných ve sbírkách enšāʾdokumentů a epištol z tohoto období. Autoři nejméně tří z těchto sbírek - Rašid-al-Din Vaṭvāṭ († 1182-83 nebo 1187-88), se svými dvěma sbírkami rasāʾel a Bahāʾ-al-Din Baḡdādi , kompilátor důležitého Ketāb al-tawaṣṣol elā al-tarassolu - byli hlavami chwarazmské kanceláře. Khwarazmshahové měli vezíry jako své hlavní manažery, podle tradičního vzoru, a teprve když se dynastie blížila ke svému konci, ʿAlāʾ-al-Din Moḥammad v ca. 615/1218 rozdělit kancelář mezi šest komisařů (wakildārs; viz Kafesoğlu, s. 5-8, 17; Horst, s. 10-12, 25 a passim). Rovněž není příliš známý soudní život v Gorgānj pod Khwarazmshahy, ale měli, li Kromě dalších vládců svého věku, jejich dvorních chválospevů, a kromě toho, že byl známým stylistou, měl Rašid-al-Din Vaṭvāṭ také perzskou reputaci básníka. “
- ^ Homa Katouzian, „Íránská historie a politika“, publikoval Routledge, 2003. str. 128: „Od vzniku státu Ghaznavidů v desátém století až do pádu Qajarů na počátku dvacátého století byla většina částí íránských kulturních oblastí většinu času ovládána turkicky mluvícími dynastiemi. Současně byl úředním jazykem perština, soudní literatura byla v perštině a většina kancléřů, ministrů a mandarinek byla perskými mluvčími nejvyššího vzdělání a schopností"
- ^ „Perská prózová literatura.“ Světové éry. 2002. Výzkum dálkových paprsků. (3. září 2012); "Knížata, i když byli často vyučováni arabskými a náboženskými předměty, se často necítili tak dobře s arabským jazykem a upřednostňovali literaturu v perštině, která byla buď jejich mateřským jazykem - jako v případě dynastií, jako jsou Saffaridové (861–1003 ), Samanids (873–1005) a Buyids (945–1055) - nebo pro ně byla preferovaná lingua franca - stejně jako u pozdějších tureckých dynastií, jako jsou Ghaznawids (977–1187) a Saljuks (1037–1194)". [1]
- ^ Bosworth v Camb. Hist. Íránu, Sv. V, str. 66 a 93; B.G. Gafurov & D. Kaushik, „Střední Asie: předhistorická až předmoderní doba“; Dillí, 2005; ISBN 81-7541-246-1
- ^ C. E. Bosworth, "Chorasmia ii. V islámských dobách" v: Encyclopaedia Iranica (odkaz na tureckého učence Kafesoğlu), v. s. 140, online vydání: „Guvernéři byli často tureckými otrokářskými veliteli Saljuqů; jedním z nich byl Anūštigin Ḡaṛčaʾī, jehož syn Qoṭb-al-Dīn Moḥammad začal v letech 490/1097, což se ve skutečnosti stalo dědičnou a do značné míry nezávislou linií ḵǰᵛārazmšāhů.“ (ODKAZ )
- ^ René Grousset, Impérium stepí: Historie střední Asie, Transl. Naomi Walford, (Rutgers University Press, 1991), 159.
- ^ Biran, Michel, Impérium Qara Khitai v euroasijské historii(Cambridge University Press, 2005), 44.
- ^ Turchin, Peter; Adams, Jonathan M .; Hall, Thomas D (prosinec 2006). „Orientace historických říší na východ-západ“. Journal of World-Systems Research. 12 (2): 222. ISSN 1076-156X. Citováno 12. září 2016.
- ^ Rein Taagepera (Září 1997). „Vzory expanze a kontrakce velkých občanských řádů: kontext pro Rusko“. Mezinárodní studia čtvrtletně. 41 (3): 497. doi:10.1111/0020-8833.00053. JSTOR 2600793.
- ^ Encyklopedie Britannica „Khwarezm-Shah-Dynasty“, (ODKAZ )
- ^ Fazlallakh, Rashid ad-Din (1987). Oghuznameh (v ruštině). Baku.„Podobně nejvzdálenější předek sultána Muhammad Khwarazmshah byl Nushtekin Gharcha, který byl potomkem kmene Begdili z rodu Oghuz. “
- ^ C. Bosworth "Anuštigin ăarčāī", Encyclopaedia Iranica (odkaz na tureckého učence Kafesoğlu), v. s. 140, online vydání, (ODKAZ )
- ^ C. Bosworth, Ghaznavids: 994-1040(Edinburgh University Press, 1963), 237.
- ^ C. Bosworth, Ghaznavids: 994-1040, 237.
- ^ Biran, Michel, Impérium Qara Khitai v euroasijské historii(Cambridge University Press, 2005), 44.
- ^ Rene, Grousset, Impérium stepí: Historie střední Asie(Rutgers University Press, 1991), 168.
- ^ Rene, Grousset, 168.
- ^ Rene, Grousset, 169.
- ^ Rene, Grousset, 234.
- ^ Rene, Grousset, 237.
- ^ John Man, „Džingischán: Život, smrt a vzkříšení“, 6. února 2007. Strana 180.
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 6. října 2008. Citováno 1. března 2006.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ Riley-Smith Křížové výpravy, str. 191
Další čtení
- M. Ismail Marcinkowski, Perská historiografie a geografie: Bertold Spuler o hlavních dílech vyrobených v roce 2006 Írán, Kavkaz, Střední Asie, Indie a brzy Osmanské Turecko, s předmluvou profesora Clifforda Edmunda Boswortha, člen Britská akademie, Singapur: Pustaka Nasional, 2003, ISBN 9971-77-488-7.