Dynastie Tughlaq - Tughlaq dynasty
Dynastie Tughlaq | |||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1320–1413[1] | |||||||||||||||||
Území za dynastie Tughlaq z Dillí Sultanate, 1330-1335 nl. Po roce 1335 se říše zmenšila.[2] | |||||||||||||||||
Hlavní město | Dillí | ||||||||||||||||
Společné jazyky | Peršan (oficiální)[3] | ||||||||||||||||
Náboženství | Oficiální: Sunnitský islám Předměty: hinduismus,[4] Shia,[5] Ostatní[5] | ||||||||||||||||
Vláda | Sultanát | ||||||||||||||||
Sultán | |||||||||||||||||
• 1321–1325 | Ghiyath al-Din Tughluq | ||||||||||||||||
• 1325–1351 | Muhammad bin Tughluq | ||||||||||||||||
• 1351–1388 | Firuz Shah Tughlaq | ||||||||||||||||
• 1388–1413 | Ghiyath-ud-din Tughluq Shah / Abu Bakr Shah / Muhammad Shah / Mahmud Tughlaq / Nusrat Shah | ||||||||||||||||
Historická éra | Středověký | ||||||||||||||||
• Zavedeno | 1320 | ||||||||||||||||
• Zrušeno | 1413[1] | ||||||||||||||||
Měna | Taka | ||||||||||||||||
| |||||||||||||||||
Dnes součást | Indie Nepál Pákistán Bangladéš |
Dillí Sultanate | ||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Vládnoucí dynastie | ||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||
The Dynastie Tughlaq (Ṭughlāq nebo Arabské písmo: طغلاق [6]) označovaný také jako Tughluq nebo dynastie Tughluk, byl a muslimský dynastie Turkic původ[7] který vládl nad Dillí sultanát ve středověké Indii.[8] Jeho vláda začala v roce 1320 v roce Dillí když Ghazi Malik nastoupil na trůn pod názvem Ghiyath al-Din Tughluq. Dynastie skončila v roce 1413.[1][9]
Dynastie rozšířila svůj územní dosah prostřednictvím vojenského tažení vedeného Muhammad bin Tughluq, a dosáhl svého zenitu mezi lety 1330 a 1335. Vládl většině Indický subkontinent.[2][10]
Původ
Etymologie slova „Tughluq“ není jistá. Spisovatel 16. století Firishta tvrdí, že se jedná o korupci tureckého výrazu „Qutlugh“, ale to je pochybné.[11] Literární, numismatické a epigrafické důkazy jasně ukazují, že Tughluq byl osobním jménem zakladatele dynastie Ghiyath al-Din, a nikoli označení předků. Historici používají označení „Tughluq“ k popisu celé dynastie z důvodu pohodlí, ale králové dynastie nepoužívali „Tughluq“ jako příjmení: pouze syn Ghiyath al-Din Muhammad bin Tughluq nazýval se synem Tughluq Shah („bin Tughluq“).[11]
O původu dynastie se diskutuje mezi moderními historiky, protože dřívější zdroje o ní poskytují různé informace. Tughluqův dvorní básník Badr-i Chach se pokusil najít královskou sassanskou genealogii pro dynastii,[12] ale to lze odmítnout jako lichotku. [13] Marocký cestovatel Ibn Battuta uvádí, že Tughluq patřil kQarauna kmen Turci ", který žil v kopcovité oblasti mezi Turkestán a Sindh, na základě nároku súfijského světce Rukn-e-Alam. To však není potvrzeno jinými současnými zdroji.[14] Další Tughluqův dvorní básník Amir Khusrau ve svém Tughluq Nama nezmiňuje Tughluqův příjezd do Indie z cizí země, což podle všeho naznačuje, že se narodil v Indii. Jeho vlastní dvorní básník uvádí, že Tughluq se upřímně popsal jako muž bez důležitosti ("awara mard") v jeho časném životě a kariéře.[15] Historik Ferishta na základě dotazů na adrese Lahore napsal, že znalí historici a indické knihy opomněly zmínit jakékoli jasné prohlášení o původu dynastie,[16] ale napsal, že existuje místní tradice, jejíž Tughluqův otec byl turkickým otrokem Balban který uzavřel spojenectví s jattským náčelníkem Paňdžábu a že Tughlukova matka mohla být jattskou dámou.[17] Historik Fouzia Ahmed však zdůrazňuje, že podle tvrzení Amira Khusraua nebyl Tughluq balbanidským otrokem, protože nebyl součástí staré turkické šlechty a jeho rodina se objevila až během vlády Khalji. Místo toho Tughluq vyjádřil svou loajalitu k etnicky heterogennímu režimu Khalji, jehož prostřednictvím poprvé vstoupil do vojenské služby, nikoli k Balbanovi, protože jeho otec nikdy nebyl součástí staré Balbanovy staré sultanátové domácnosti.[18] Neexistují však žádné současné zdroje, které by toto tvrzení o jeho předcích z Jatu potvrdily.[19] Podle historika Peter Jackson, Tughlaq byl z mongolské nebo turko-mongolské populace.[20]
Vzestup k moci
The Khalji dynastie vládl Dillí Sultanate před 1320.[21] Jeho poslední vládce, Khusro Khan, byl Hind otrok, který byl násilně konvertován k islámu a poté nějakou dobu sloužil jako generál své armády v Dillí Sultanate.[22] Khusro Khan, společně s Malikem Kafurem, vedl jménem vojska řadu vojenských tažení Alauddin Khalji, rozšířit sultanát a drancovat nemuslimská království v Indii.[23][24]
Po smrti Alauddina Khaljiho na nemoc v roce 1316 následovala řada palácových zatčení a atentátů,[25] s Khusro Khanem, který se dostal k moci v červnu 1320, poté, co zabil nemorálního syna Alauddina Khaljiho, Mubaraka Khaljiho, zahájil masakr všech členů rodiny Khalji a vrátil se z islámu.[21] Nicméně mu chyběla podpora muslimských šlechticů a aristokratů z Dillí Sultanate. Dillí aristokracie pozval Ghazi Malik, pak guvernér v Paňdžábu pod Khaljis, vést převrat v Dillí a odstranit Khusro Khan. V roce 1320 zahájil Ghazi Malik útok s použitím armády kmenů Khokhar a zabil Khusro Khana, aby převzal moc.[10][26]
Chronologie
- Ghiyasuddin Tughlaq
Po převzetí moci se Ghazi Malik přejmenoval na Ghiyasuddin Tughlaq - a tak začal a pojmenoval dynastii Tughlaq.[27] Ghiyasuddin Tughlaq je také označován ve vědeckých pracích jako Tughlak Shah. Byl smíšeného turko-indického původu; jeho matka byla Jatt ušlechtilý a jeho otec pravděpodobně pocházeli z Indie Turkic otroci.[7][28]
Ghiyasuddin Tughlaq všechny odměnil maliks, amiry a úředníci dynastie Khalji, kteří mu poskytli službu a pomohli mu dostat se k moci. Potrestal ty, kteří poskytli službu Khusro Khanovi, jeho předchůdci. Snížil daňovou sazbu u muslimů, která převládala během dynastie Khalji, ale zvýšil daně u hinduistů, napsal jeho dvorní historik Ziauddin Barani, aby nebyli zaslepeni bohatstvím nebo si nemohli dovolit stát se vzpurnými.[27]
Postavil město šest kilometrů východně od Dillí s pevností považovanou za odolnější proti mongolským útokům a nazval jej Tughlakabad.[23]
V roce 1321 poslal svého nejstaršího syna Ulugh Khana, později známého jako Muhammad bin Tughlaq, do Deogiru, aby vyplenili hinduistická království Arangal a Tilang (nyní součást Telangana ). Jeho prvním pokusem byl neúspěch.[29] O čtyři měsíce později poslal Ghiyasuddin Tughlaq pro svého syna velké armádní posily a požádal ho, aby se znovu pokusil vyplenit Arangal a Tilang.[30] Tentokrát uspěl Ulugh Khan. Arangal padl, byl přejmenován na Sultanpur a všechno vypleněné bohatství, státní pokladna a zajatci byly převedeny ze zajatého království do Dillí Sultanate.
Muslimská aristokracie v Lukhnauti (Bengálsko) vyzvala Ghiyasuddina Tughlaka, aby rozšířil svůj puč a zaútočil na východ do Bengálska Shamsuddin Firoz Shah, což udělal v letech 1324–1325 n. l.,[29] poté, co umístil Dillí pod kontrolu svého syna Ulugh Khana, a poté vedl svou armádu k Lukhnauti. Ghiyasuddin Tughlaq uspěl v této kampani. Když se se svým oblíbeným synem Mahmudem Khanem vraceli Lakhnauti do Dillí, nejstarší syn Ghiyasuddin Tughlaq Ulugh Khan plánoval, že ho zabije uvnitř dřevěné konstrukce (Kushk) postaven bez základů a navržen tak, aby se zhroutil, takže to vypadalo jako nehoda. Historické dokumenty uvádějí, že kazatel Sufi a Ulugh Khan se prostřednictvím poslů dozvěděli, že Ghiyasuddin Tughlaq se rozhodl je po návratu vrátit z Dillí.[31] Ghiyasuddin Tughlaq spolu s Mahmudem Khanem zemřeli uvnitř zkolabovaného Kushk v roce 1325 nl, zatímco jeho nejstarší syn to sledoval.[32] Jeden oficiální historik soudu Tughlaq podává alternativní letmý popis jeho smrti, způsobené úderem blesku na Kushk.[33] Další oficiální historik, Al-Badāʾunī ʻAbd al-Kadir ibn Mulūk-Shah, nezmiňuje blesk ani počasí, ale vysvětluje, že příčinou strukturálního kolapsu je běh slonů; Al-Badaoni zahrnuje poznámku o pověsti, že nehoda byla předem naplánována.[29]
- Patricid
Podle mnoha historiků, jako je Ibn Battuta, al-Safadi, Isami,[2] a Vincent Smith,[34] Ghiyasuddin byl zabit jeho synem Ulugh Juna Khan v roce 1325 nl. Juna Khan vystoupil k moci jako Muhammad bin Tughlaq a vládl 26 let.[35]
- Muhammad bin Tughluq

Během vlády Muhammada bin Tughluka se Dillí Sultanát dočasně rozšířil na většinu indického subkontinentu, což je jeho vrchol z hlediska geografického dosahu.[36] Útočil a drancoval Malwa, Gujarat, Mahratta, Tilang, Kampila, Dhur-samundar, Mabar, Lakhnauti, Chittagong, Sunarganw a Tirhut.[37] Jeho vzdálené kampaně byly drahé, i když každý nájezd a útok na nemuslimská království přinesl zajatým lidem nové vypleněné bohatství a výkupné. Rozšířenou říši bylo obtížné udržet a povstání po celém indickém subkontinentu se stalo rutinou.[38]
Zvýšil daně na úrovně, kde lidé odmítli platit žádné. V úrodných zemích Indie mezi Ganga a Yamuna řek, sultán v některých okresech zvýšil sazbu daně z pozemků pro nemuslimy desetkrát a v jiných dvacetkrát.[28] Spolu s pozemkovými daněmi dhimmi (nemuslimové) byli povinni platit daně z plodin tím, že se vzdali poloviny nebo více své sklizené plodiny. Tyto výrazně vyšší daně z plodin a půdy vedly celé vesnice hinduistických farmářů k ukončení zemědělství a útěku do džungle; odmítli pěstovat cokoli nebo pracovat vůbec.[38] Z mnoha se staly lupičské klany.[28] Následovaly hladomory. Sultán reagoval hořkostí rozšířením zatýkání, mučením a hromadnými tresty, zabíjením lidí, jako by „kácel plevel“.[38] Historické dokumenty uvádějí, že Muhammad bin Tughluq byl krutý a krutý nejen vůči nemuslimům, ale také vůči některým muslimským sektám. Běžně popravoval Sayyids (Šíitský), Sufis, Qalandars a další muslimští úředníci. Jeho dvorní historik Ziauddin Barni poznamenal:
Neuplynul den ani týden, aniž by se vylila velká krev Musalmana, (...)
— Ziauddin Barni, Tarikh-I Firoz Shahi[5]
Muhammad bin Tughlaq založil nové město s názvem Jahanpannah (ve smyslu „Ochrana světa“), které spojovalo starší Dillí se Siri.[39] Později nařídil přesunutí hlavního města jeho sultanátu z Dillí do Deogiri v dnešním indickém státě Maharashtra (přejmenování na Daulatabad ). Nařídil nucenou masovou migraci obyvatel Dillí. Ti, kteří to odmítli, byli zabiti. Jeden slepý člověk, který se nepodařilo přestěhovat do Deogiru, byl odvlečen na celou 40denní cestu - muž zemřel, jeho tělo se rozpadlo a k Daulatabadu se dostala pouze svázaná noha.[34] Pohyb kapitálu selhal, protože Daulatabad byl suchý a neměl dostatek pitné vody na podporu nového hlavního města. Hlavní město se poté vrátilo do Dillí. Objednávky Muhammada bin Tughlaka nicméně ovlivnily historii, protože velký počet muslimů v Dillí, kteří přišli do oblasti Deccan, se nevrátili do Dillí, aby žili poblíž Muhammada bin Tughlaka. Tento příliv tehdejších obyvatel Dillí do oblasti Deccan vedl k růstu muslimské populace ve střední a jižní Indii.[36]
Vzpoury proti Muhammadovi bin Tughlaqovi začaly v roce 1327, pokračovaly za jeho vlády a postupem času se geografický dosah sultanátu zmenšil, zejména po roce 1335. Říše Vijayanagara vznikl v jižní Indii jako přímá reakce na útoky Dillí Sultanate.[40] The Říše Vijayanagara osvobodil jižní Indii od Dillí Sultanate.[41] V roce 1336 Kapaya Nayak z Musunuri Nayak porazil Tughlaq armádu a dobyl znovu Warangal z Dillí Sultanate.[42] V roce 1338 se v Malwě vzbouřil jeho vlastní synovec, kterého napadl, chytil a stáhl zaživa.[28] Od roku 1339 se východní regiony pod místními muslimskými guvernéry a jižní části vedené hinduistickými králi vzbouřily a vyhlásily nezávislost na Dillí Sultanate. Muhammad bin Tughlaq neměl prostředky ani podporu, aby mohl reagovat na zmenšující se království.[43] Do roku 1347, Bahmanidský sultanát se stalo nezávislým a konkurenčním muslimským královstvím v dekanské oblasti jižní Asie.[44]

Muhammad bin Tughlaq byl intelektuál s rozsáhlými znalostmi Koránu, Fiqh, poezie a další pole.[38] Byl hluboce podezřelý ze svých příbuzných a waziry (ministři), který byl vůči svým oponentům extrémně přísný, a přijímal rozhodnutí, která způsobila ekonomické otřesy. Například po jeho nákladných kampaních na rozšíření islámské říše byla státní pokladna bez mincí z drahých kovů. Nařídil tedy ražbu mincí z obecných kovů s nominální hodnotou stříbrných mincí - rozhodnutí, které selhalo, protože obyčejní lidé ražili padělané mince z obecných kovů, které měli ve svých domech.[34][36]
Ziauddin Barni, historik soudu Muhammada bin Tughlaka, napsal, že domy hinduistů se staly mincovnou a lidé v hindustanských provinciích vyráběli falešné měděné mince v hodnotě crores zaplatit poplatek, daně a jizya uvaleno na ně.[45] Ekonomické experimenty Muhammada bin Tughlaka vyústily ve zhroucenou ekonomiku a následoval téměř deset let dlouhý hladomor, který zabil mnoho lidí na venkově.[34] Historik Walford zaznamenal Dillí a většina Indie čelila těžkým hladomorům během vlády Muhammada bin Tughlaka, v letech po experimentu s kovovými mincemi.[46][47] Tughlaq zavedl žetonové ražení mincí z mosazi a mědi, aby rozšířil stříbrné ražení mincí, což vedlo pouze ke zvýšení snadnosti padělání a ztráty pokladnice. Lidé také nebyli ochotni vyměnit své zlato a stříbro za nové mosazné a měděné mince.[48] V důsledku toho musel sultán šarži stáhnout a „koupit zpět skutečné i padělané s velkými náklady, dokud se ve zdech Tughluqabadu nenakumulovaly hory mincí“.[49]
Muhammad bin Tughlaq plánoval útok na Khurasan a Irak (Babylon a Persie) a také Čína, aby tyto regiony dostaly pod sunnitský islám.[50] Za útok na Khurasan byla poblíž Dillí shromážděna kavalérie s více než 300 000 koňmi, po dobu jednoho roku na náklady státní pokladny, zatímco špioni, kteří se prohlašovali, že jsou z Khurasanu, shromažďovali odměny za informace o tom, jak zaútočit a podrobit si tyto země. Než však ve druhém roce příprav mohl zahájit útok na perské země, vyprázdnil se kořist, kterou shromáždil od indického subkontinentu, provincie byly příliš chudé na to, aby mohly velkou armádu podporovat, a vojáci odmítli zůstat v jeho službách bez výplaty . Pro útok na Čínu poslal Muhammad bin Tughlaq přes Himálaje 100 000 vojáků, kteří jsou součástí jeho armády.[28] Hinduisté však uzavřeli průchody přes Himaláje a blokovali průchod na ústup. Kangra Prithvi Chand II porazil armádu Muhammad bin Tughluq který nebyl schopen bojovat v kopcích. Téměř všech jeho 10 000 vojáků zahynulo v roce 1333 a byli nuceni ustoupit.[51] Vysokohorské počasí a nedostatek ústupu zničily tuto armádu v Himalájích.[50] Těch pár vojáků, kteří se vrátili se špatnými zprávami, bylo popraveno na rozkaz sultána.[52]
Za jeho vlády se z jeho politiky zhroutily státní příjmy. K pokrytí státních výdajů Muhammad bin Tughlaq prudce zvýšil daně ze své neustále se zmenšující říše. Kromě doby války nezaplatil své zaměstnance ze své pokladny. Ibn Battuta ve své monografii uvedl, že Muhammad bin Tughlaq zaplatil svou armádu, soudci (qadi), soudních poradců, wazirů, guvernérů, okresních úředníků a dalších v jeho službách tím, že jim přiznal právo vynutit výběr daní v hinduistických vesnicích, ponechat si část a převést zbytek do jeho pokladnice.[53][54] Ti, kteří nezaplatili daně, byli pronásledováni a popraveni.[28] Muhammad bin Tughlaq zemřel v březnu 1351[2] zatímco se snaží pronásledovat a potrestat lidi za vzpouru a jejich odmítnutí platit daně v Sindh (nyní v Pákistánu) a Gudžarát (nyní v Indii).[43]
Historici se pokoušeli určit motivaci, která stojí za chováním Muhammada bin Tughlaka a jeho činem. Nějaký[2] stát Tughlaq se snažil prosazovat ortodoxní islámské dodržování a praxi, propagovat džihád v jižní Asii jako al-Mujahid fi sabilillah („Bojovník za Boží cestu“) pod vlivem Ibn Taymiyyah Sýrie. Ostatní[55] naznačují šílenství.
V době smrti Muhammada bin Tughlaka se geografická kontrola nad Dillí Sultanate zmenšila na Vindhya rozsah (nyní v střední Indie ).[2]
- Feroz Shah Tughluq
Poté, co Muhammad bin Tughluq zemřel, vládl vedlejším příbuzným Mahmud Ibn Muhammad méně než měsíc. Poté 45letý synovec Muhammada bin Tughluka Firuz Shah Tughlaq nahradil jej a nastoupil na trůn. Jeho vláda trvala 37 let.[56] Firuz Shah byl, stejně jako jeho dědeček, turko-indického původu. Jeho turkický otec Sipah Rajab byl okouzlen hinduistickou princeznou jménem Naila. Zpočátku si ho odmítla vzít. Její otec také odmítl nabídku k sňatku. Sultán Muhammad bin Tughlaq a Sipah Rajab poté vyslali armádu s požadavkem na jednoroční daně předem a hrozbou zabavení veškerého majetku její rodiny a Dipalpurů. Království trpělo hladomory a nemohlo uspokojit poptávku po výkupném. Poté, co se princezna dozvěděla o požadavcích na výkupné proti své rodině a lidem, obětovala se, pokud by armáda zastavila utrpení jejího lidu. Sipah Rajab a sultán návrh přijali. Sipah Rajab a Naila se vzali a Firoz Shah byl jejich prvním synem.[57]
Soudní historik Ziauddin Barni, který sloužil jak Muhammadovi Tughlaqovi, tak prvních 6 let Firoz Shah Tughlaq, poznamenal, že všichni, kteří byli ve službách Mohameda, byli propuštěni a popraveni Firozem Shahem. Ve své druhé knize Barni uvádí, že Firuz Shah byl nejmírnějším panovníkem od doby, kdy do Dillí přišla vláda islámu. Muslimští vojáci si užívali daně vybírané z hinduistických vesnic, na které měli práva, aniž by museli neustále jít do války jako v předchozích režimech.[2] Jiní soudní historici, jako například ‚Afif, zaznamenávají na Firoza Šáha Tughlaka řadu spiknutí a pokusů o atentát, například jeho bratrance a dceru Muhammada bin Tughlaka.[58]
Firoz Shah Tughlaq se pokusil znovu získat hranici starého království tím, že v roce 1359 vedl válku s Bengálskem po dobu 11 měsíců. Bengálsko však nespadlo a zůstalo mimo Dillí Sultanate. Firuz Shah Tughlaq byl vojensky poněkud slabý, hlavně kvůli nešikovnému vedení armády.[56]

Firoz Shah, vzdělaný sultán, zanechal monografii.[59] V něm napsal, že v Dillí Sultanate zakázal mučení svých předchůdců, mučení jako amputace, vytrhávání z očí, řezání lidí naživu, drcení kostí lidí za trest, nalévání roztaveného olova do hrdla, pálení lidí, nehty mimo jiné do rukou a nohou.[60] Sunnitský sultán také napsal, že netoleroval pokusy šíitských muslimských a mahdího sekt Rafawiz o proselytizaci lidí na jejich víru, ani netoleroval hinduisty, kteří se pokoušeli přestavět jejich chrámy poté, co je jejich armády zničily.[61] Za trest, napsal sultán, usmrtil mnoho šíitů, Mahdího a hinduistů (siyasat). Shams-i Siraj 'Afif, jeho dvorní historik, také zaznamenal, že Firoz Shah Tughlaq upálil hinduistického Brahmina zaživa za to, že přeměnil muslimské ženy na nevěru.[62] Firoz Shah Tughlaq ve svých pamětech uvádí jeho úspěchy, které zahrnují přeměnu hinduistů na sunnitský islám oznámením osvobození od daní a jizya pro ty, kteří konvertují, a bohatým novým konvertitům s dárky a vyznamenáním. Současně zvýšil daně a džizju, vyhodnotil to na třech úrovních a zastavil praxi svých předchůdců, kteří historicky osvobozovali všechny hinduisty Brahminové z jizya daň.[60][63] Rovněž výrazně rozšířil počet otroků ve své službě a počet otroků (muslimských šlechticů). Vláda Firoz Shah Tughlaq byla poznamenána snížením extrémních forem mučení, odstraněním upřednostňování vybraných částí společnosti, ale zvýšenou netolerancí a pronásledováním cílených skupin.[60] Po smrti svého dědice v roce 1376 našeho letopočtu zahájil Firuz Shah přísnou implementaci Šaría skrz jeho panství.[2]

Firuz Shah trpěl tělesnými slabostmi a jeho vláda byla soudními historiky považována za milosrdnější než vláda Muhammada bin Tughlaka.[64] Když se k moci dostal Firuz Shah, Indie trpěla zhroucenou ekonomikou, opuštěnými vesnicemi a městy a častými hladomory. Podnikl mnoho infrastrukturních projektů, včetně zavlažovacích kanálů spojujících řeky Yamuna-Ghaggar a Yamuna-Sutlej, mosty, madrasy (náboženské školy), mešity a další islámské budovy.[2] Firuz Shah Tughlaq je připočítán s patronátem indo-islámské architektury, včetně instalace lat (starověkých hinduistických a buddhistických sloupů) poblíž mešit. Zavlažovací kanály se nadále používaly až do 19. století.[64] Poté, co Feroz zemřel v roce 1388, moc dynastie Tughlaq nadále slábla a na trůn nepřišli žádní zdatnější vůdci. Smrt Firoz Shah Tughlaq vytvořila anarchii a rozpad království. V letech před jeho smrtí už vypukl bratrovražedný spor mezi jeho potomky.[2]
- Občanské války
První občanská válka vypukla v roce 1384 nl, čtyři roky před smrtí stárnoucího Firoz Shah Tughlaq, zatímco druhá občanská válka začala v roce 1394 nl, šest let poté, co byl Firoz Shah mrtvý.[65] Islámští historici Sirhindi a Bihamadkhani poskytují podrobný popis tohoto období. Tyto občanské války byly primárně mezi různými frakcemi aristokracie sunnitského islámu, z nichž každá usilovala o svrchovanost a půdu, aby mohla zdanit dhimmi a získat příjmy od místních rolníků.[66]
Oblíbený vnuk Firuz Shah Tughluq zemřel v roce 1376. Poté Firuz Shah vyhledával a následoval Šaríu s pomocí svého waziry. Sám onemocněl v roce 1384. Do té doby muslimská šlechta, která v roce 1351 dosadila k moci Firuz Shah Tughluq, vymřela a jejich potomci zdědili bohatství a práva na výběr daní od nemuslimských rolníků. Khan Jahan II, wazir v Dillí, byl synem oblíbeného wazira Chána Jahana I. Firuz Shah Tughluqa a u moci se stal poté, co jeho otec zemřel v roce 1368 našeho letopočtu.[67] Mladý wazir byl v otevřené rivalitě s Muhammadem Shahem, synem Firuz Shah Tughluqa.[68] Wazirova síla rostla, když jmenoval více amirů a dával přednost. Přesvědčil sultána, aby svého pravnuka pojmenoval jako svého dědice. Poté se Khan Jahan II pokusil přesvědčit Firuz Shah Tughlaq, aby propustil svého jediného přeživšího syna. Místo toho, aby propustil svého syna, sultán zamítl wazir. Krize, která následovala, vedla k první občanské válce, zatčení a popravě wazir, následované povstáním a občanskou válkou v Dillí a okolí. Muhammad Shah byl také vyloučen v roce 1387 nl. Sultan Firuz Shah Tughluq zemřel v roce 1388 nl. Tughluq Khan převzal moc, ale zemřel v konfliktu. V roce 1389 převzal moc Abu Bakr Shah, ale i on během roku zemřel. Občanská válka pokračovala pod vedením sultána Muhammada Šáha a do roku 1390 n.l. vedla k zabavení a popravě veškeré muslimské šlechty, která byla spojena s Khánem Jahanem II.[68]
Zatímco probíhala občanská válka, převážně hinduistické populace himálajských podhůří severní Indie se vzbouřily, přestaly platit Jizya a Kharaj daně sultánovým úředníkům. Hinduisté z jižní oblasti Doabu v Indii (nyní Etawah ) se připojil k povstání v roce 1390 nl. Sultán Muhammad Šáh zaútočil na hinduisty bouřící se poblíž Dillí a jižního Doábu v roce 1392 masovými popravami rolníků a zrovnáním Etawah se zemí.[68][69] Do té doby však většina Indie přešla na mozaiku menších muslimských sultanátů a hinduistických království. V roce 1394 hinduisté v oblasti Lahore a severozápadní jižní Asii (nyní Pákistán) znovu prosadili samosprávu. Muhammad Shah shromáždil armádu, aby na ně zaútočila, přičemž jeho synem Humayun Khanem byl vrchní velitel. Zatímco v Dillí v lednu 1394 probíhaly přípravy, sultán Muhammad Šáh zemřel. Jeho syn Humayun Khan převzal moc, ale byl zavražděn během dvou měsíců. Bratr Humayun Khan, Nasir-al-din Mahmud Shah převzal moc - ale těšil se malé podpoře muslimské šlechty, wazirů a amirů.[68] Sultanát ztratil velení téměř ve všech východních a západních provinciích již zmenšeného sultanátu. V Dillí se frakce muslimské šlechty vytvořily do října 1394 nl, což vyvolalo druhou občanskou válku.[68]
Tartar Khan instaloval druhého sultána Nasir-al-din Nusrat Shah ve Ferozabadu několik kilometrů od prvního sultánského sídla moci na konci roku 1394. Oba sultáni tvrdili, že jsou právoplatným vládcem jižní Asie, každý s malou armádou, ovládanou klika muslimské šlechty.[68] Bitvy se vyskytovaly každý měsíc, duplicita a střídání stran o amiry se stalo běžným místem a občanská válka mezi oběma sultánskými frakcemi pokračovala až do roku 1398 až do invaze Timura.[69]
- Timurova invaze
![]() | Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Srpna 2014) |
Nejnižší bod dynastie přišel v roce 1398, kdy Turco-mongolský[70][71] vetřelec, Timur (Tamerlane ) porazil čtyři armády sultanátu. Během invaze sultán Mahmud Khan uprchl, než Tamerlane vstoupil do Dillí. Po osm dní bylo Dillí vypleněno, jeho populace zmasakrována a zabito také přes 100 000 vězňů.[72]
Monografie Ibn Battuty o dynastii Tughlaq
Ibn Battuta, marocký muslimský cestovatel, zanechal ve svých pamětech cestování rozsáhlé poznámky o dynastii Tughlaq. Ibn Battuta dorazil do Indie přes hory Afghánistánu v roce 1334, na vrcholu zeměpisné říše dynastie Tughlaq.[54] Na své cestě se dozvěděl, že sultán Muhammad Tughluq má rád dary od svých návštěvníků, a na oplátku dal svým návštěvníkům dary s mnohem větší hodnotou. Ibn Battuta se setkal s Muhammadem bin Tughluqem a předal mu dary šípů, velbloudů, třiceti koní, otroků a dalšího zboží. Muhammad bin Tughlaq odpověděl tím, že dal Ibn Battutovi uvítací dar 2 000 stříbrných dinárů, zařízený dům a práci soudce s ročním platem 5 000 stříbrných dinárů, které měl Ibn Battuta právo ponechat výběrem daní od dvou a půl Hinduistické vesnice poblíž Dillí.[53]
Ve svých pamětech o dynastii Tughlaqů zaznamenal Ibn Batutta historii komplexu Qutb, který zahrnoval mešitu Quwat al-Islam a Qutb Minar.[73] Zmínil sedmiletý hladomor z roku 1335 nl, který zabil tisíce a tisíce lidí poblíž Dillí, zatímco sultán byl zaneprázdněn útoky na povstání.[53] Byl tvrdý jak proti nemuslimům, tak proti muslimům. Například,
Neuplynul ani týden bez vylití velkého množství muslimské krve a potoků gore před vstupem do jeho paláce. To zahrnovalo rozřezání lidí na polovinu, stažení z kůže naživu, useknutí hlav a jejich vystavení na sloupech jako varování pro ostatní, nebo vyhození vězňů hozených slony s meči připevněnými na jejich kly.
— Ibn Battuta, Travel Memoirs (1334-1341, Dillí)[53]
Sultán byl příliš připraven prolévat krev. Trestal malé chyby a velké, bez úcty k osobám, ať už mužům učenosti, zbožnosti nebo vysoké stanici. Každý den jsou do této haly přivezeny stovky lidí připoutaných, připoutaných a spoutaných a ti, kteří jsou popraveni, jsou popraveni, mučeni mučeni a ti, kteří jsou biti, biti.
— Ibn Battuta, kapitola XV Rihla (Dillí)[74]
V dynastii Tughlaq byly tresty rozšířeny i na muslimské náboženské osobnosti, u nichž bylo podezření na vzpouru.[73] Například Ibn Battuta zmiňuje šejka Šinaba al-Dína, který byl uvězněn a mučen následovně:
Čtrnáctého dne mu sultán poslal jídlo, ale on (šejk Šináb al-Din) to odmítl jíst. Když to sultán uslyšel, nařídil, aby šejk byl krmen lidskými výkaly [rozpuštěnými ve vodě]. [Jeho úředníci] rozložili šejka na zádech, otevřeli ústa a nechali ho vypít (výkaly). Následujícího dne mu byla sťata.
Ibn Batutta napsal, že sultánovi úředníci od něj požadovali úplatky, když byl v Dillí, a také odečetli 10% ze všech částek, které mu sultán dal.[76] Ke konci svého pobytu na dynastickém dvoře Tughluq byl Ibn Battuta podezřelý z přátelství s muslimským svatým mužem.[54] Ibn Battuta i súfijský muslim byli zatčeni. Zatímco Ibn Battutovi bylo dovoleno opustit Indii, Sufi Muslim byl zabit následovně podle Ibn Battuta během období, kdy byl zatčen:
(Sultán) nechal vousy svatého muže vytrhávat vlasy za vlasy a poté ho vyhnal z Dillí. Později mu sultán nařídil, aby se vrátil k soudu, což svatý muž odmítl udělat. Muž byl zatčen, mučen nejstrašnějším způsobem a poté sťat.
— Ibn Battuta, Travel Memoirs (1334-1341, Dillí)[54]
Otroctví za dynastie Tughlaq
Každá vojenská kampaň a nálet na nemuslimská království přinesla kořist a zabavení otroků. Sultáni navíc sponzorovali trh (al-nakhkhās[77]) pro obchod zahraničních i indických otroků.[78] Tento trh vzkvétal za vlády všech sultánů dynastie Tughlaq, zejména Ghiyasuddin Tughlaq, Muhammad Tughlaq a Firoz Tughlaq.[79]
Pamětní záznam Ibn Battuty, že zplodil dítě, každé se dvěma otrokyněmi, jednou z Řecka a jedním, které si koupil během svého pobytu v Dillí Sultanate. To bylo kromě dcery, kterou zplodil tím, že se oženil s muslimkou v Indii.[80] Ibn Battuta také zaznamenává, že Muhammad Tughlaq poslal spolu se svými emisary, otroky a otrokyně, jako dary do jiných zemí, jako je Čína.[81]
Muslimská šlechta a vzpoury
Dynastie Tughlaq zažila mnoho vzpour muslimské šlechty, zejména během Muhammada bin Tughlaka, ale také během dalších vládců, jako byl Firoz Shah Tughlaq.[56][82]
Tughlaqové se pokusili řídit svou rozšířenou říši jmenováním členů rodiny a muslimské aristokracie jako na'ib (نائب) Iqta '(zemědělské provincie, اقطاع) na základě smlouvy.[56] Smlouva by vyžadovala, aby na'ib měl právo přinutit vybírat daně od nemuslimských rolníků a místní ekonomiky, pravidelně ukládat pevnou částku poplatků a daní do sultánské pokladnice.[56][83] Smlouva umožňovala na'ibovi ponechat si určitou částku daní, kterou vybrali od rolníků, jako svůj příjem, ale smlouva vyžadovala, aby byla jakákoli nadměrná daň a zabavený majetek shromážděný od nemuslimů rozdělen mezi na'ib a sultána v 20: Poměr 80 (Firuz Shah to změnil na poměr 80:20). Na'ib měl právo držet vojáky a úředníky, aby pomáhali s výběrem daní. Po uzavření smlouvy se sultánem by na'ib uzavřel subdodávky s muslimskými amiry a armádními veliteli, přičemž každému bylo uděleno právo nad určitými vesnicemi vynutit shromažďování nebo zabavování produktů a majetku od dhimmi.[83]
Tento systém vybírání daní od rolníků a sdílení mezi muslimskou šlechtou vedl k nekontrolovatelné korupci, zatýkání, popravám a vzpouře. Například za vlády Firoze Šáha Tughlaka uzavřel muslimský šlechtic jménem Shamsaldin Damghani smlouvu o iqtě Gudžarát, slibující enormní částky ročního poplatku při vstupu do smlouvy v roce 1377 našeho letopočtu.[56] Poté se pokusil přinutit shromáždit částku, kterou nasadil do svého muslimského amiru, ale neuspěl. Dokonce ani částku, kterou se mu podařilo shromáždit, nezaplatil nic Dillí.[83] Shamsaldin Damghani a muslimská šlechta z Gudžarátu poté vyhlásili povstání a odloučení od Dillí Sultanate. Vojáci a rolníci z Gudžarátu však odmítli vést válku o muslimskou šlechtu. Shamsaldin Damghani byl zabit.[56] Za vlády Muhammada Šáha Tughlaka byly podobné vzpoury velmi časté. Jeho vlastní synovec se vzbouřil v Malwě v roce 1338 nl; Muhammad Shah Tughlaq zaútočil na Malwu, zmocnil se jeho synovce a poté stažený naživu na veřejnosti.[28]
Pád
Provincie Deccan, Bengal, Sindh a Multhan se osamostatnily za vlády Muhammada Bin Tughlaka. Invaze do Timuru dále oslabila Tughlaqskou říši a umožnila několika regionálním náčelníkům osamostatnit se, což mělo za následek vznik sultanátů Gujarat, Malwa a Jaunpur. Státy Rajput také vyloučily guvernéra Ajmeru a uplatnily kontrolu nad Rajputanou. Moc Tughlaqů nadále upadala, dokud nebyli nakonec svrženi jejich bývalým guvernérem Multhanem, Khizr Khan. Výsledkem je vzestup Sayyid Dynasty jako noví vládci Dillí Sultanate.[84]
Indo-islámská architektura

![]() | Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Srpna 2014) |
Sultáni dynastie Tughlaq, zejména Firoz Shah Tughlaq, sponzorovali mnoho stavebních projektů a jsou připočítáni s rozvojem indo-islámské architektury.[86]
Vládci
Titulní jméno | Osobní jméno[Citace je zapotřebí ] | Panování |
---|---|---|
Sultan Ghiyath-ud-din Tughluq Shah سلطان غیاث الدین تغلق شاہ | Ghazi Malik غازی ملک | 1321–1325 |
Sultán Muhammad Adil bin Tughluq Shah سلطان محمد عادل بن تغلق شاہ Ulugh Khan الغ خان Juna Khan خنا خان | Malik Fakhr-ud-din ملک فخر الدین | 1325–1351 |
Sultan Feroze Shah Tughluq سلطان فیروز شاہ تغلق | Malik Feroze ibn Malik Rajab ملک فیروز ابن ملک رجب | 1351–1388 |
Sultan Ghiyath-ud-din Tughluq Shah سلطان غیاث الدین تغلق شاہ | Tughluq Khan ibn Fateh Khan ibn Feroze Shah تغلق خان ابن فتح خان ابن فیروز شاہ | 1388–1389 |
Sultan Abu Bakr Shah سلطان ابو بکر شاہ | Abu Bakr Khan ibn Zafar Khan ibn Fateh Khan ibn Feroze Shah ابو بکر خان ابن ظفر خان ابن فتح خان ابن فیروز شاہ | 1389–1390 |
Sultán Muhammad Šáh سلطان محمد شاہ | Muhammad Šáh ibn Feroze Šáh محمد شاہ ابن فیروز شاہ | 1390–1394 |
Sultan Ala-ud-din Sikandar Shah سلطان علاءالدین سکندر شاہ | Humayun Khan ھمایوں خان | 1394 |
Sultan Nasir-ud-din Mahmud Shah Tughluq سلطان ناصر الدین محمود شاہ تغلق | Mahmud Shah ibn Muhammad Shah محمود شاہ ابن محمد شاہ | 1394–1412/1413 |
Sultan Nasir-ud-din Nusrat Shah Tughluq سلطان ناصر الدین نصرت شاہ تغلق | Nusrat Khan ibn Fateh Khan ibn Feroze Shah نصرت خان ابن فتح خان ابن فیروز شاہ | 1394–1398 |
- Barevné řádky znamenají rozdělení Dillí Sultanate pod dvěma sultány; one in the east (Orange) at Firozabad & the other in the west (Yellow) at Dillí.
Pevnost Tughlaqabad, Tughlaqabad, Delhi.
Sultán Ghiyath-ud-din Tughluq Shah mauzoleum v Pevnost Tughlaqabad, Tughlaqabad, Delhi.
Tughlaqabad fort wall
Pevnost Tughlaqabad
Sultán Feroze Shah Tughlaq 's tomb with adjoining Madrassa, in Hauz Khas Complex, Delhi.
Feroze Shah Kotla ruins, painted in 1802.
Západní brána Firozabad (současnost, dárek Feroz Shah Kotla ), painted in 1802.
Feroz Shah Kotla remains next to the Feroz Shah Kotla Cricket Stadium.
Timur poráží Sultán Dillí, Nasir-ud-Din Mahmud Shah yesha in the winter of 1397-1398
Viz také
Reference
- ^ A b Edmund Wright (2006), A Dictionary of World History, 2nd Edition, Oxford University Press, ISBN 9780192807007
- ^ A b C d E F G h i j Jackson, Peter (2003). Dillí Sultanate: Politická a vojenská historie. Cambridge, Anglie: Cambridge University Press. ISBN 978-0521543293.
- ^ „Arabská a perská epigrafická studia - archeologický průzkum Indie“. Asi.nic.in. Citováno 14. listopadu 2010.
- ^ Henry Sharp (1938), DELHI: A STORY IN STONE, Journal of the Royal Society of Arts, Vol. 86, No. 4448, pp 321-327
- ^ A b C Tarikh-I Firoz Shahi Ziauddin Barni, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 236-238
- ^ "موسوعة التراجم والأعلام - محمد بن طغلق شاه". www.taraajem.com. Citováno 2. července 2019.
- ^ A b Jamal Malik (2008). Islám v jižní Asii: krátká historie. Vydavatelé Brill. str. 104. ISBN 978-9004168596.
- ^ Lombok, E.J. Brill's First Encyclopedia of Islam, Vol 5, ISBN 90-04-09796-1, pp 30, 129-130
- ^ Sen, Sailendra (2013). Učebnice středověkých indických dějin. Knihy Primus. str. 90–102. ISBN 978-9-38060-734-4.
- ^ A b W. Haig (1958), The Cambridge History of India: Turks and Afghans, Volume 3, Cambridge University Press, pp 153-163
- ^ A b Banarsi Prasad Saksena 1970, str. 460.
- ^ History and Culture of the Indian People, Volume 06, the Delhi Sultanate. str. 52.
- ^ Banarsi Prasad Saksena 1970, str. 461.
- ^ Banarsi Prasad Saksena. A COMPREHENSIVE HISTORY OF INDIA VOL.5. Kongres indické historie. str. 460, 461.
- ^ Saxena. A COMPREHENSIVE HISTORY OF INDIA VOL.5. Kongres indické historie. str. 461.
- ^ Wolseley Haig (July 1922). "Five Questions in the History of the Tughluq Dynasty of Dihli". The Journal of the Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland (3): 320. JSTOR 25209907.
- ^ Wolseley Haig (1922). "Five Questions on the History of the Tughluq Dynasty at Dilli". the Royal Asiatic Society of England and Ireland: 320. JSTOR 25209907. Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc) - ^ Fouzia Farooq Ahmed (27. září 2016). Muslimská vláda ve středověké Indii: Moc a náboženství v Dillí Sultanate. pp. 151, 248. ISBN 9781786730824.
- ^ B. P. Saksena (1992) [1970]. "The Tughluqs: Sultan Ghiyasuddin Tughluq". V Mohammad Habib; Khaliq Ahmad Nizami (eds.). Komplexní historie Indie. 5: Dillí Sultanat (A.D.1206-1526). Indický historický kongres / Lidové nakladatelství. str. 461. OCLC 31870180.
- ^ Surender Singh (30 September 2019). The Making of Medieval Panjab: Politics, Society and Culture c. 1000 – c. 1500. Routledge. ISBN 9781000760682.
- ^ A b Holt a kol. (1977), The Cambridge History of Islam, Vol 2, ISBN 978-0521291378, pp 11-15
- ^ Vincent Smith, The Oxford Student's History of India na Knihy Google, Oxford University Press, pp 81-82
- ^ A b C William Hunter (1903), Stručná historie indických národů, str. 123, v Knihy Google, Frowde - Publisher to the Oxford University, London, 23rd Edition, pages 123-124
- ^ Elliot and Dowson (Translators), Tarikh-I Alai Amir Khusru, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 67-92; Quote - "The Rai again escaped him, and he ordered a general massacre at Kandur. He heard that in Brahmastpuri there was a golden idol. (He found it). He then determined on razing the beautiful temple to the ground. The roof was covered with rubies and emeralds, in short, it was the holy place of the Hindus, which Malik dug up from its foundations with the greatest care, while heads of idolaters fell to the ground and blood flowed in torrents. The Musulmans destroyed all the lings (idols). Many gold and valuable jewels fell into the hands of the Musulmans who returned to the royal canopy in April 1311 AD. Malik Kafur and the Musulmans destroyed all the temples at Birdhul, and placed in the plunder in the public treasury."
- ^ Tarikh-I Firoz Shahi Ziauddin Barni, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 214-218
- ^ Mohammad Arshad (1967), An Advanced History of Muslim Rule in Indo-Pakistan, OCLC 297321674, pp 90-92
- ^ A b Tarikh-I Firoz Shahi Ziauddin Barni, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 229-231
- ^ A b C d E F G William Hunter (1903), Stručná historie indických národů, str. 124, v Knihy Google, 23. vydání, str. 124-127
- ^ A b C William Lowe (Translator), Muntakhabu-t-tawārīkh, str. 296, at Knihy Google, Volume 1, pages 296-301
- ^ Tarikh-I Firoz Shahi Ziauddin Barni, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 233-234
- ^ Elliot and Dowson (Translators), Travels of Ibn Battuta Ibn Battuta, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 609-611
- ^ Henry Sharp (1938), DELHI: A STORY IN STONE, Journal of the Royal Society of Arts, Vol. 86, No. 4448, pp 324-325
- ^ Elliot and Dowson (Translators), Táríkh-i Fíroz Sháh Ziauddin Barani, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 609-611
- ^ A b C d Vincent A Smith, Oxfordská historie Indie: od nejranějších dob do konce roku 1911, str. 217, v Knihy Google, Chapter 2, pp 236-242, Oxford University Press
- ^ Elliot and Dowson, Táríkh-i Fíroz Sháhí of Ziauddin Barani, Dějiny Indie, jak říkají její vlastní historici. Muhammadan období (Vol 3), London, Trübner & Co.
- ^ A b C Muḥammad ibn Tughluq Encyklopedie Britannica
- ^ Tarikh-I Firoz Shahi Ziauddin Barni, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 236-237
- ^ A b C d Tarikh-I Firoz Shahi Ziauddin Barni, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 235-240
- ^ Henry Sharp (1938), DELHI: A STORY IN STONE, Journal of the Royal Society of Arts, Vol. 86, No. 4448, pp 321-322, 325-326
- ^ Hermann Kulke a Dietmar Rothermund, Dějiny Indie(Routledge, 1986), 188.
- ^ Advanced Study in the History of Medieval India od Jl Mehta str.97
- ^ A Social History of the Deccan, 1300-1761: Eight Indian Lives, by Richard M. Eaton p.50
- ^ A b Vincent A Smith, Oxfordská historie Indie: od nejranějších dob do konce roku 1911, str. 217, v Knihy Google, Chapter 2, pp 242-248, Oxford University Press
- ^ Vidět:
- M. Reza Pirbha, přehodnocování islámu v jihoasijském kontextu, ISBN 978-9004177581Brill
- Richards J. F. (1974), The Islamic frontier in the east: Expansion into South Asia, Journal of South Asian Studies, 4(1), pp. 91-109
- ^ Tarikh-I Firoz Shahi Ziauddin Barni, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 239-242
- ^ Cornelius Walford (1878), Hladomory světa: minulost a současnost, str. 3, v Knihy Google, pp 9-10
- ^ Judith Walsh, Stručná historie Indie, ISBN 978-0816083626, str. 70-72; Citát: „V letech 1335-42, během silného hladomoru a smrti v oblasti Dillí, sultanát nenabízel hladovějícím obyvatelům žádnou pomoc.“
- ^ Domenic Marbaniang, "The Corrosion of Gold in Light of Modern Christian Economics", Journal of Contemporary Christian, Vol.5, No.1 (Bangalore: CFCC), August 2013, p.66
- ^ John Keay, Indie: Historie (New Delhi: Harper Perennial, 2000), p.269
- ^ A b Tarikh-I Firoz Shahi Ziauddin Barni, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 241-243
- ^ Chandra, Satish (1997). Medieval India: From Sultanate to the Mughals. Nové Dillí, Indie: Publikace Har-Anand. 101–102. ISBN 978-8124105221.
- ^ Vincent A Smith, The Oxford History of India: From the Earliest Times to the End of 1911, Oxford University Press, Chapter 2, pp 236-242
- ^ A b C d Ross Dunn (1989), The Adventures of Ibn Battuta: A Muslim Traveler of the 14th Century, University of California Press, Berkeley, Výňatky Archivováno 24. srpna 2014 v Wayback Machine
- ^ A b C d Ibn Battuta's Trip: Chapter 7 - Delhi, capital of Muslim India Archivováno 24. srpna 2014 v Wayback Machine Travels of Ibn Battuta: 1334-1341, University of California, Berkeley
- ^ George Roy Badenoc (1901), The Imperial and Asiatic Quarterly Review and Oriental and Colonial Record, str. 13, v Knihy Google, 3rd Series, Volume 9, Nos. 21-22, pages 13-15
- ^ A b C d E F G Jackson, Peter (1999). Dillí Sultanate: Politická a vojenská historie. Cambridge, Anglie: Cambridge University Press. pp. 296–309. ISBN 978-0-521-40477-8.
- ^ Elliot and Dowson (Translators), Tarikh-i Firoz Shahi Shams-i Siraj 'Afif, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 271-273
- ^ Elliot and Dowson (Translators), Tarikh-i Firoz Shahi Shams-i Siraj 'Afif, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 290-292
- ^ Firoz Shah Tughlak, Futuhat-i Firoz Shahi - Monografie Firoz Shah Tughlak, Přeloženo v roce 1871 Elliotem a Dawsonem, svazek 3 - Dějiny Indie, archiv Cornell University
- ^ A b C Vincent A Smith, Oxfordská historie Indie: od nejranějších dob do konce roku 1911, str. 217, v Knihy Google, Chapter 2, pp 249-251, Oxford University Press
- ^ Firoz Shah Tughlak, Futuhat-i Firoz Shahi - autobiografické monografie, Přeloženo v roce 1871 Elliotem a Dawsonem, svazek 3 - Dějiny Indie, Cornell University Archives, str. 377-381
- ^ Elliot and Dowson (Translators), Tarikh-i Firoz Shahi Shams-i Siraj 'Afif, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pp 365-366
- ^ Annemarie Schimmel Islám na indickém subkontinentu, ISBN 978-9004061170, Brill Academic, str. 20–23
- ^ A b William Hunter (1903), Stručná historie indických národů, str. 126, at Knihy Google, Frowde - Publisher to the Oxford University, London, 23rd Edition, pages 126-127
- ^ Jackson, Peter (1999). Dillí Sultanate: Politická a vojenská historie. Cambridge, Anglie: Cambridge University Press. 305–310. ISBN 978-0-521-40477-8.
- ^ Agha Mahdi Husain (1963), Tughluq Dynasty, Thacker Spink, Calcutta
- ^ Elliot and Dowson (Translators), Tarikh-i Firoz Shahi Shams-i Siraj 'Afif, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 367-371
- ^ A b C d E F Jackson, Peter (2003). Dillí Sultanate: Politická a vojenská historie. Cambridge, Anglie: Cambridge University Press. pp. 305–311. ISBN 978-0521543293.
- ^ A b Bihamadkhani, Muhammad (date unclear, estim. early 15th century) Ta'rikh-i Muhammadi, Translator: Muhammad Zaki, Aligarh Muslim University
- ^ B.F. Manz, The rise and rule of Timur, Cambridge University Press, Cambridge 1989, p. 28: "... We know definitely that the leading clan of the Barlas tribe traced its origin to Qarchar Barlas, head of one of Chaghadai's regiments ... These then were the most prominent members of the Ulus Chaghadai: the old Mongolian tribes - Barlas, Arlat, Soldus and Jalayir ..."
- ^ SLEČNA. Asimov & C. E. Bosworth, Dějiny civilizací Střední Asie, UNESCO Krajský úřad, 1998, ISBN 92-3-103467-7, str. 320: "… One of his followers was […] Timur of the Barlas tribe. This Mongol tribe had settled […] in the valley of Kashka Darya, intermingling with the Turkish population, adopting their religion (Islam) and gradually giving up its own nomadic ways, like a number of other Mongol tribes in Transoxania …"
- ^ Hunter, Sir William Wilson (1909). "The Indian Empire: Timur's invasion 1398". Císařský místopisný seznam Indie. 2. str. 366.
- ^ A b C H. Gibb (1956), The Travels of Ibn Battuta, Vols. I, II, III, Hakluyt Society, Cambridge University Press, London, pp 693-709
- ^ Ibn Batutta, Travels in Asia and Africa, 1325-1354, Translated by H Gibb, Routledge, ISBN 9780415344739, str. 203
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 13. března 2014. Citováno 2014-08-24.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- ^ Ibn Batutta, Travels in Asia and Africa, 1325-1354, Translated by H Gibb, Routledge, ISBN 9780415344739, str. 208-209
- ^ "nak̲h̲k̲h̲ās", Encyclopaedia of Islam, Second Edition, Editors: P.J. Bearmanet al, Brill, The Netherlands
- ^ I.H. Siddiqui (2012), Recording the Progress of Indian History: Symposia Papers of the Indian History Congress, Saiyid Jafri (Editor), ISBN 978-9380607283, pp 443-448
- ^ Elliot and Dowson (Translators), Tarikh-i Firoz Shahi Shams-i Siraj 'Afif, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 340-341
- ^ Insights into Ibn Battuta's Ideas of Women and Sexuality Archivováno 13. března 2014 v Wayback Machine The Travels of Ibn Battuta, University of California, Berkeley
- ^ Samuel Lee (translator), Ibn Battuta - The Travels of Ibn Battuta: in the Near East, Asia and Africa, 2010, ISBN 978-1616402624, pp 151-155
- ^ James Brown (1949), The History of Islam in India, The Muslim World, Volume 39, Issue 1, pages 11–25
- ^ A b C Elliot and Dowson (Translators), Tarikh-i Firoz Shahi Shams-i Siraj 'Afif, The History of India by its own Historians - The Muhammadan Period, Volume 3, Trubner London, pages 287-373
- ^ Medieval India: From Sultanat to the Mughals-Delhi Sultanate (1206-1526) By Satish Chandra pg.210 [1]
- ^ Bloom, Jonathan (1995). Umění a architektura islámu 1250-1800. Yale University Press. ISBN 9780300064650. Citováno 25. září 2017.
- ^ William McKibben (1994), The Monumental Pillars of Fīrūz Shāh Tughluq. Ars orientalis, Vol. 24, pp 105-118
Bibliografie
- Banarsi Prasad Saksena (1970). "The Tughluqs: Sultan Ghiyasuddin Tughluq". V Mohammad Habib a Khaliq Ahmad Nizami (ed.). Komplexní historie Indie: Dillí Sultanat (A.D.1206-1526). 5. Indický historický kongres / Lidové nakladatelství. OCLC 31870180.