Kdybych byla kluk (román) - If I Were a Boy (novel) - Wikipedia

Kdybych byla kluk
Sikur t'isha djale.jpg
Obálka vydání z roku 2002 od nakladatelství Letrat, Tiranë
AutorHaki Stërmilli
Originální názevSikur T'isha Djalë
ZeměAlbánie
JazykAlbánec
ŽánrBeletrie, Drama
Datum publikace
1936
Stránky192

Kdybych byla kluk (Albánec: Sikur t'isha djalë) je Albánec epištolský román napsáno Haki Stërmilli v roce 1936. Napsáno převážně ve formě deníkových záznamů dokumentuje boj mladé ženské protagonistky Dije o přizpůsobení v Albánci patriarchální společnost, což bylo běžné v době, kdy byl román napsán. Původně byl román napsán v Ghegský dialekt.[1]

Spiknutí

Román začíná Dijiným bratrancem Hamitem, který je v autobuse s malou krabičkou na rukou. Schránku mu svěřila Dija, která nyní uzavřela smlouvu Tuberkulóza. Po otevření najde bílý šátek, poznámkový blok a dopis adresovaný panu Shpendovi Rrëfeovi, Tirana. Hamit otevře poznámkový blok a na první stránce přečte červeně napsaný nadpis se slovy „Můj život“. Po chvíli dorazí do cíle a pronajme si pokoj v hotelu, ve kterém začne číst něco, co vypadalo jako deník jeho sestřenice Dije.

Tímto deníkem začíná epištolská podoba románu, který Dija popisuje v první osobě útrapy, hrůzy, mučení, boje ve svém životě a nemá žádné slovo prakticky v ničem, co se jí týká násilně ženatý starému bohatému obchodníkovi, dokonce k jejímu fyzickému týrání nevlastní matka. V deníku Dija popisuje svou lásku a náklonnost k Shpend Rrëfe, chlapci jejího věku, kterého popisuje jako jedinou příčinu, která nespáchala sebevraždu. V časných ranních hodinách Hamit dočítá deník a během té noci ho mnohokrát přerušují jeho slzy a emoční utrpení, až se mu nakonec podaří usnout, během čehož sní o Diji. Probudí se pozdě, poté vstoupí hotelový sluha a předá mu telegram od Dijina otce, který zní „Pojď rychle, Dija tě chce vidět“. Opustí práci kvůli tomu, pro co tam přišel, a popadne transport do Tirany, ale je příliš pozdě, protože Dija již podlehla tuberkulóze a byla pohřbena, jejím posledním přáním je Hamit, aby doručila dopis Shpendovi. Hamit jde k jejímu hrobu, pláče a slibuje jí, že splní její poslední přání. Poté jde za Shpendem a oba souhlasí s vydáním knihy založené na Dijině deníku, která by sloužila jako způsob, jak zvýšit povědomí o stavu albánských žen.[2]

Výňatek

Už nemohu psát, protože z mých úst je připravena vlna krve a cítím silnou bolest na hrudi. Vypadá to, že toto je poslední tlak, který nemoc dělá. Opouštím vám můj věrný deník, tentokrát navždy. Sbohem, opouštím vás a můj život.[3]Sikur T'isha DjalëPoslední spisy Dije

Nastavení

Kniha se odehrává na některých místech Albánie hlavně hlavní město, Tirana ve 30. letech.

Viz také

Reference

  1. ^ „Sikur T'isha Djalë“. Shtepia e Librit.
  2. ^ Stërmilli, Haki „Sikur T'isha Djalë“ Tiranë, 1936
  3. ^ "Sikur t'isha djalë" vydání z roku 1980 vydané Rilindjou v Priština, str. 173