Domenico Bellizzi - Domenico Bellizzi
Domenico Bellizzi (1918–1989), známý také pod pseudonymem Vorea Ujko, patří mezi nejpopulárnější a nejuznávanější z Arbëresh básníci. Domenico Bellizzi byl skromný kněz Frascineto v Kalábrie který učil moderní literaturu v Firmo. Bellizzi zemřel při automobilové nehodě v lednu 1989.
Bellizziho verš, rafinovaný lyrický výraz bytosti Arbëresh, se objevil v mnoha periodikách a antologiích i v sedmi sbírkách, z nichž čtyři byly publikovány v Itálie, dva dovnitř Albánie a jeden dovnitř Kosovo. Bellizzi je básník s bohatou tradicí. Je důstojným dědicem velkých básníků Arbëresh z devatenáctého století Girolamo De Rada (1814-1903) a Giuseppe Serembe (1844-1901), které oba velmi obdivoval. Jeho verš je úzce spjat se zážitkem Arbëresh, naplněným gjaku i shprishur (rozptýlená krev). Ačkoli Bellizziho poezie postrádá přetrvávající sentiment romantického nacionalismu, který je v albánském verši tak běžný, a standardní motivy exilových textů, nezpochybňuje sílu své vazby na kulturu svých balkánských předků navzdory pět set let v dheu i huaj (cizí země).
Jeho veršové sbírky zahrnují:
- Zgjimet e gjakut, Castrovillari s.a. (Probuzení krve);
- Kosovë, Cosenza 1973 (Kossovo);
- Mote moderne, Schiavonea 1976 (moderní doba);
- Ankth, Priština 1979 (úzkost);
- Stinët e mia, Corigliano Calabro Stazione 1980 (Moje roční období);
- Këngë arbëreshe, Tirana 1982 (písně Arbëresh);
- Burimi, Tirana 1985 (zdroj);
- Hapma derën, zonja mëmë, Tirana 1990 (Otevřete dveře, matko).