Německá deklinace - German declension - Wikipedia

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Německé skloňování“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Října 2017) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Německá deklinace je paradigma, které Němec používá k definování všech způsobů, jak mohou články, přídavná jména a někdy podstatná jména změnit svou formu tak, aby odrážela jejich roli ve větě: předmět, předmět atd. Skloňování umožňuje řečníkům označit rozdíl mezi předměty, přímými předměty, nepřímými předměty a přivlastňovacími prostředky změnou formy slova - a / nebo jeho přidruženého článku - místo toho, aby tento význam naznačil prostřednictvím slovosledu nebo předložek (např. Angličtina, španělština, francouzština ). Výsledkem je, že němčina může zaujmout mnohem plynulejší přístup k slovosledu, aniž by byl zastíněn význam. V angličtině musí být jednoduchá věta napsána v přísném slovosledu (např. Muž sní jablko). Tuto větu nelze vyjádřit v žádném jiném slovosledu, než jak je zde napsána, aniž by došlo ke změně významu. Překlad téže věty z němčiny do angličtiny by vypadal poněkud odlišně (např. „Ein Mann isst einen Apfel“ (muž) - předmět jí (jablko) - přímý objekt) a lze jej vyjádřit různými slovosledy (např. "Einen Apfel isst ein Mann (apple) -directobject is eat by (a man) -subject) with small or no change in meaning.

Jako fúzní jazyk, Německy známky podstatná jména, zájmena, článků, a přídavná jména rozlišit případ, číslo, a Rod. Například všechna německá adjektiva mají několik různých tvarů. Přídavné jméno neu (nový), například, může být psán pěti různými způsoby (neue, neuer, neues, neuen, neuem) v závislosti na pohlaví podstatného jména, které modifikuje, ať už je podstatné jméno jednotné číslo nebo množné číslo, a role podstatného jména ve větě. Angličtina postrádá taková odmítnutí (kromě těch vzácných a výjimečných, jako je blond / blond),^[1] což znamená, že přídavné jméno může být napsáno pouze v jedné formě.

Moderní vysoká němčina rozlišuje mezi čtyřmi případy -jmenovaný, akuzativ, genitiv, a dativ - a tři gramatické rody —Ženský, mužský a kastrovat. Podstatná jména mohou být také singulární nebo množný; v množném čísle se používá jedno skloňování bez ohledu na pohlaví ―, což znamená, že množné číslo lze pro účely skloňování článků a přídavných jmen považovat za čtvrté „pohlaví“. Samotná podstatná jména si však zachovávají několik způsobů formování množného čísla, které často, ale ne vždy, odpovídají pohlaví a struktuře slova v jednotném čísle. Například mnoho ženských podstatných jmen, která v jednotném čísle končí na E, jako zemřít Reise („cesta“), přidejte množné číslo -n: zemřít Reisen (dále jen „cesty“). Mnoho kastrovat nebo mužská podstatná jména končící na souhlásku, jako das Blatt nebo der Baum („list“ a „strom“) tvoří množné číslo změnou samohlásky a připojením -er nebo -E: zemřít Blätter a zemřít Bäume („listy“, „stromy“). Historicky tyto a několik dalších množných skloňování připomíná třídy skloňování podstatných jmen Proto-germánský, ale v mnohem redukované formě.

Články

Určitý člen

The určité články (deratd.) odpovídají anglickému „the“.

Neurčitý článek

The neurčité články (einatd.) odpovídají angličtině „a“, „an“. Poznámka: ein je také číslice, která odpovídá anglickému „one“ (tj. 1).

Ein nemá množné číslo; stejně jako v angličtině je množné číslo neurčitého článku neplatné, jako v „V poli jsou krávy.“ („Es gibt Kühe auf dem Felde.“). Místo toho skloňování zájmena horlivý (ne, žádný, žádný) je uveden, který se řídí stejným vzorem.

Adjektivní zájmena

Některá adjektivní zájmena také klesají podobně der: Všechno-, zemře-, jed-, jen-, manch-, solch-, welch-. Ty jsou někdy označovány jako der- slova.

Obecný vzor skloňování je uveden v následující tabulce:

Příklady:

Adjektivní přivlastňovací zájmena (nebo přivlastňovací determinanty ) a horlivý podobně jako v článku einObecný vzor skloňování je uveden v následující tabulce:

Příklady:

Euer je mírně nepravidelný: když má konec, E lze zrušit a konce přidat do kořenového adresáře eur-, např. dativ mužský eurem (taky euerem).

Podstatná jména

Tento článek může vyžadovat vyčištění setkat se s Wikipedií standardy kvality. Specifický problém je: „slabá podstatná jména“ & „silná [...] podstatná jména“ - to je třeba vysvětlit (možná odkazem někam, kde je to vysvětleno). Prosím pomozte vylepšit tento článek jestli můžeš. (Dubna 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Pouze následující podstatná jména se skloňují podle velikosti písmen:

• Mužská slabá podstatná jména získávají na konci -n (někdy -en) v jiných případech než v jednotném čísle. např. der Student, des Studenten.
• Hrst mužských „smíšených“ podstatných jmen, z nichž nejběžnější je Jméno, získá na konci v singulárním genitivu -ns, např. der Name, des Namens a jinak se chovají přesně jako slabá podstatná jména.
• Genitivní případ jiných podstatných jmen mužského nebo středního rodu je tvořen přidáním buď -s nebo -es, např. das Bild, des Bildes.
• Podstatná jména v množném čísle, která ještě nekončí na -n nebo -s (ta se většinou nacházejí v výpůjční slova ) získat -n v dativním případě. např. der Berg, die Berge, den Bergen. Většina z těchto podstatných jmen je buď mužských, nebo středních, ale existuje i skupina ženských podstatných jmen, která jsou tímto způsobem skloňována. I když tato skupina zahrnuje jen malou menšinu ženských podstatných jmen, zahrnuje některá z nejčastěji používaných podstatných jmen v jazyce. např. die Hand, die Hände, den Händen.
• Nepravidelné kastrovat podstatné jméno Herz se chová téměř přesně jako mužská „smíšená“ podstatná jména, kromě toho, že není skloňováno v singulárním akuzativu a skloňování v singulárním dativu je volitelné zejména v mluvené němčině, např. das Herz, das Herz, dem Herzen nebo dem Herz, des Herzens.

Existuje dativní singulární označení -E spojené se silnými podstatnými jmény mužského nebo středního rodu, např. der Tod a das Bad, ale toto je zřídka považováno za konkrétní konec v současném použití, s výjimkou zkamenělých frází, jako je zum Tode verurteilt („odsouzen k trestu smrti“) nebo názvy tvůrčích děl, např. Venus im Bade („Venuše v lázni“): V těchto případech by bylo vynechání konce neobvyklé. Zachovává si také určitou úroveň produktivity v poezii a hudbě, kde může být použita na pomoc s metrem a rýmem, stejně jako v extrémně vyvýšených prózách (jaké lze najít na pamětních deskách).

Zájmena

Osobní zájmena

Genitální případ pro osobní zájmena je v současné době považován za archaický^[2] a používá se pouze v určitých archaických výrazech jako „ich bedarf seiner“ (potřebuji ho). To nelze zaměňovat přivlastňovací přídavná jména.

Všimněte si, že na rozdíl od angličtiny mohou „er“ a „sie“ odkazovat na jakékoli mužské nebo ženské podstatné jméno, nejen na osoby, zatímco „es“ může odkazovat na osobu popsanou středním podstatným jménem: „das Kind, es ...“ ; „das Mädchen, es ...“

Tázací zájmena

1. Obecně platí, že předložky, za kterými musí následovat oba případy, se slučují s „bylo“, aby vytvořily nová slova jako „jovon "("kdez „/“ odkud [od kde] ") nebo"weswegen "(" pro co důvod").

Relativní zájmena

Přivlastňovací zájmena

Vlastnická zájmena jsou považována za články v němčině a klesají stejně jako horlivý; vidět Neurčitý článek výše.

Ukazovací zájmena

Ty mohou být použity místo osobních zájmenů, aby se zdůraznil, jako ve větě „Den sehe ich“ ("Chápu že"). Všimněte si také řazení slov: doupě odpovídá "tomu" a ich odpovídá „I“. Umístěním předmětu na začátek věty je kladen důraz na něj. Angličtina jako obecně neklesající jazyk obvykle nevykazuje podobné chování, i když je někdy možné umístit předmět na začátek věty pro podobný důraz, například v: „Já ho vidím, ale nevidím Johna“.^[3]

Tabulka je stejná jako pro relativní zájmena.

Reflexivní zájmena

Reflexivní zájmena se používají, když jsou předmět a objekt stejné, jako v Ich wasche mich „Umývám se“.

Neurčitá zájmena

Zájmeno muž označuje generickou osobu a obvykle se překládá jako jeden (nebo obecný vy ). Je to ekvivalent francouzského zájmena na.

Přídavná jména

Predikátová adjektiva

Predikátová adjektiva (např. kalt v mir ist kalt „Je mi zima“) jsou neklidu.^[4]

Přívlastková adjektiva

Atributivní adjektiva používají následující vzory skloňování.

Silné skloňování

Silné skloňování se používá, když:^[5][6]

• neexistuje žádný předchozí článek; nebo
• předchozí článek plně neuvádí případ, pohlaví a číslo podstatného jména.^[7]

Zde je příklad.

Všimněte si, že koncovka pro genitiv mužský a kastrovat je -en. Toto je zdroj zmatku pro studenty, kteří to obvykle předpokládají -es, a také rodilí mluvčí, kteří interpretují některé méně obvyklé určité články (např. jed-) jako adjektiva bez článku, je třeba silně odmítnout.

Slabé skloňování

Slabé skloňování se používá, když samotný článek jasně označuje případ, pohlaví a počet.^[5][6][7]

Smíšené skloňování

Zdroj:^[5]

Smíšené skloňování se používá, když existuje předchozí neurčitý článek (např. ein-, nadšený), nebo přivlastňovací determinant (mein-, dein-, ihr-, atd.). Je to jako slabé skloňování, ale ve formách, kde má slabé skloňování konec -E, smíšené skloňování je nahrazuje tvary silného skloňování (zobrazené světle modře).

Neodkrytá geografická atributivní slova

Mnoho německých názvů lokalit má přidružené slovo, které končí na -er, například Berliner pro Berlín a Hamburger pro Hamburk, které nejsou označeny pro případ, ale vždy končí v -er. Die Berliner Mauer (Dále jen Berlínská zeď ') a das Brandenburger Tor (Dále jen Braniborská brána “) Jsou prominentními příklady toho. Všimněte si -er končící navzdory střednímu pohlaví slova Tor. Pokud název místa končí na -enstejně jako Göttingen -er obvykle nahrazuje terminál -en.

Viz také

• Archaické nizozemské skloňování

Reference