České skloňování - Czech declension

Tento článek nebo část by měla být určit jazyk jeho neanglického obsahu pomocí {{jazyk}}, s příslušným Kód ISO 639. Podívejte se proč. (Květen 2019)

České skloňování je komplexní systém gramaticky stanovených modifikací podstatná jména, přídavná jména, zájmena a číslice v Český jazyk. Stejně jako u mnoha dalších Slovanské jazyky, Čeština má sedm případech: jmenovaný, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokální a instrumentální zdědil od Protoindoevropský a Praslovanský. To v podstatě znamená, že slovo může mít 14 možných tvarů v jednotném a množném čísle. Některé formy se shodují na více než jednom místě paradigma.

Podstatná jména

Existuje 14 paradigmat deklinace podstatných jmen. The paradigma nominálního skloňování závisí na Rod a konec v jmenovaný podstatného jména.

V češtině se písmena d, h, ch, k, n, r a t považují za „tvrdé“ souhlásky a č, ř, š, ž, c, j, ď, ť a ň se považují za „měkká“. Jiné jsou nejednoznačné, takže podstatná jména končící na b, f, l, m, p, s, v a z mohou mít jakoukoli formu.

Pro podstatná jména, ve kterých zastavit končí a souhláska skupina, plovoucí E je obvykle vložen mezi poslední dvě souhlásky v případech bez konce. Příklady:

zámEk (N sg, A sg), zámku (G sg, D sg, V sg, L sg), zámkem (I sg) atd. (Zámek; zámek) - paradigma hrad

karta (N sg), ..., karEt (G pl) (karta) - paradigma žena

Souhláska nebo samohlásky střídání ve slově -zastavit jsou v některých případech také zřejmé, např. zámek (N sg) → zámCích (L pl), Věra (N sg) → Věře (D sg), kniha (N sg) → knize (D sg), moucha (N sg) → mouše (D sg), hoch (N sg) → hoši (N pl), kluk (N sg) → kluci (N pl), bůh (N sg) → bozích (L pl), kolega (N sg) → kolezích (L pl), moucha (N sg) → hodně (G pl) , smlouva (N sg) → smlouvy (G pl), díra (N sg) → děr (G pl), víra (N sg) → věr (G pl), kráva (N sg) → krav (G pl), dvůr (N sg) → dvůr (G sg), hnůj (N sg) → hnoje (G sg), sůl (N sg) → soli (G sg), lest (N sg) → lsti (G sg), čest (N sg) → cti (G sg), křest (N sg) → křtu (G sg), mistr (N sg) → mistře (V sg), švec (N sg) → ševce (G sg). Vidět Česká fonologie Více podrobností.

Mužský animát

pán - pane, pane; kluk - chlapec; hostitel - host; manžel - manžel; muž - muž; kůň - kůň; učitel - učitel; otec - otec; předseda - předseda; turista - turista; cyklista - cyklista; kolega - kolega; soudce - soudce; mluvčí - mluvčí, mluvčí

Mužský neživý

hrad - hrad; les - les; zámek - zámek, zámek; stroj - stroj; stupeň - stupeň

latinský slova končí -nás jsou odmítnuty podle paradigmatu pánev (animovat) nebo hrad (neživý), jako by tam nebyli -nás končící v nominativu: BrutnásBrutABrutoviBrutABrutEBrutoviBrutem

Ženský

žena - žena; škola - škola; husa - husa; sukně - sukně; ulice - ulice; růže - růže; píseň - píseň; postel - postel; dveře - dveře; kost - kost; ves - vesnice

Neutrum

město - město; jablko - jablko; moře - moře; letiště - letiště; kuře - kuře; stavení - budova, dům; latinský slova končí -um jsou odmítnuty podle paradigmatu město: muzeum, muzeA, muzeu, muzeum ...

Nepravidelná podstatná jména

Části těla jsou původně nepravidelné dvojí, deklinace, zejména v množném čísle, ale pouze pokud se používá k označení částí těla a ne v metaforických kontextech. Například, když se „noha“ (noha) používá k označení části těla, klesá jako níže, ale když se používá k označení nohy na židli nebo stole, pravidelně klesá (podle žena).

oko - oko, ucho - ucho, rameno - rameno, koleno - koleno, ruka - ruka / paže, noha - noha / noha.

bůh - bůh, člověk - osoba, lidé - lidé, obyvatel - obyvatel, přítel - přítel

Submodely ženské deklinace

dcera - dcera, ulice - ulice

Submodely středního skloňování

vejce - vejce, letiště - letiště

Další případy zvláštního skloňování

loket - loket, dvůr - nádvoří, čest - čest, zeď - zeď, loď - loď

Přídavné jméno

Adjektivní deklinace se liší podle pohlaví podstatného jména, se kterým souvisí:

mladý muž (muž) - mladý muž

mladA žena (žena) - mladá žena

mladE víno (kastrovat) - nové víno, stum

Tvrdé skloňování

mladý - mladý

Měkké skloňování

jarní - jarní, jarní

Přivlastňovací adjektiva

Přivlastňovací adjektiva jsou utvořena z animovat podstatná jména v jednotném čísle (mužský a ženský):

otec (otec) -> otcův (otec)

matka (matka) -> matčin (matka)

Příklady:

otcův dům - otcův dům

matčino auto - matčiny auto

Přivlastňovací adjektiva se často používají ve jménech ulic, náměstí, budov atd .:

Neruda -> Nerudova ulice (Neruda ulice)

ale:

Jan Neruda -> ulice Jana Nerudy (podstatné jméno genitiv)

partyzáni (partyzáni, partyzáni) -> ulice Partyzánů

Srovnání

The srovnávací je tvořen přípona -ejší, -ější, -šínebo -í (neexistuje žádné jednoduché pravidlo, která přípona by měla být použita).

The superlativ je vytvořen přidáním předpony nej- ke srovnávacímu.

Příklady:

krásný - krásnější - nejkrásnější (krásná - krásnější - nejkrásnější)

hladký - hladší - nejhladší (hladký - hladší - nejhladší)

tenký - tenčí - nejtenčí (štíhlý - štíhlejší - nejtenčí)

snadný - snazší, snadnější - nejsnazší, nejsnadnější (snadné - jednodušší - nejjednodušší)

zadní - zazší, zadnější - nejzazší, nejzadnější (posterior - more posterior - the most posterior)

úzký - užší - nejužší (úzký - užší - nejužší)

měkký - měkčí - nejměkčí (měkký - měkčí - nejměkčí)

Srovnávací a superlativní mohou být také tvořena slovy svěrák (více)/méně (méně) a většinou (většina)/povinné (nejméně):

spokojený - více / méně spokojený - vždy / více spokojený (spokojeni - více / méně spokojeni - nejvíce / nejméně spokojeni)

Nepravidelná srovnání:

dobrý - lepší - nejlepší (dobrý - lepší - nejlepší)

zlý / špatný - horší - nejhorší (špatně / špatně - horší - nejhorší)

velký - větší - největší (velký - větší - největší)

malý - menší - nejmenší (malý / malý - menší / menší - nejmenší / nejméně)

dlouhý - směs - nejdelší (dlouhá - delší - nejdelší)

svatý - světější - nejsvětější (svatý - svatější - nejsvětější)

bílý - bělejší - nejbělejší (bílá - bělejší - nejbělejší)

Krátké formy

V některých přídavných jménech jsou také krátké tvary. Používají se v nominativu a jsou považovány za literární v současném jazyce. Vztahují se k aktivnímu a pasivnímu příčestí. (Vidět České sloveso )

Příklad:

On je ještě příliš mladý. = On je ještě příliš mladý. (Je stále příliš mladý.)

Rád se používá pouze v krátké formě: Jsem rád, že jste přišli. (Jsem rád, že jsi přišel.)

Zájmena

Deklinace zájmena je komplikovaná, některá jsou skloňována podle paradigmat adjektiva, jiná jsou nepravidelná.

Osobní zájmena

V některých ojedinělých případech krátké formy možných zájmen, která jsou klitici. Nelze je použít s předložkami. Jsou nestresovaní, proto nemohou být prvními slovy ve větách. Obvykle se objevují na druhém místě ve větě nebo větě a poslouchají Wackernagel zákon. Příklady:

Nedávej mi na. Nedávej to ke mě.

Mně nedávej. Nedávej to ke mě. (zdůraznění mně)

Přijď ke mně. Přijít ke mě.

Ve 3. osobě (jednotném a množném čísle) se j-formy používají bez předložek, n-formy se používají za předložkami:

Ukaž mu na. nebo Ukaž do jemu. (zdůraznění jemu) Ukaž to jemu.

Přišla k tob. Přišla jemu.

Akuzativní formy jej (na), je, ně (ono) jsou obvykle považovány za archaické.

Ony: oni - mužský animovaný rod, jen - mužské neživé a ženské pohlaví, na - střední pohlaví

Reflexivní osobní zájmeno

Reflexivní osobní zájmeno se používá, když je předmět totožný s předmětem. Nemá nominativní formu a je stejná pro všechny osoby a čísla. Je přeložen do angličtiny jako já, sám, sám atd.

Příklad:

Vidím se (sebe) v zrcadle. Chápu moje maličkost v zrcadle.

Krátká forma se a si jsou opět klitici; často jsou součástí reflexní slovesa a jako takové nejsou obvykle přeloženy do angličtiny výslovně:

Posaď se./Sedni si. Sedni si.

Přivlastňovací zájmena

Můj - můjTvůj - vaše

Jeho - jeho, jeho
Toto zájmeno je nedeklinovatelné.

Její - její

Náš - našeVáš - vaše

Jejich - jejich
Toto zájmeno je nedeklinovatelné.

Reflexivní přivlastňovací zájmeno

Zvratné přivlastňovací zájmeno se používá, když je vlastníkem také předmět (můj vlastní, tvůj vlastní, atd.). Je stejný pro všechny osoby.

Příklady:

Vidím svého otce. Chápu můj otec.

Vidíš svého otce. Vidíš vaše otec.

Porovnat:

Na vidí svého otce. Vidí jeho otec. (jeho vlastní otec)

Na vidí jeho otce. Vidí jeho otec. (otec někoho jiného)

Ukazovací zájmena

Deset - to, to, to

Tenhle, tahle, tohle/tento, tato, toto (toto) a tamten, tamta, tamto (že) jsou odmítnuty jako deset + na (tento, tohoto, tomuto ...), resp. tam + deset (tamten, tamtoho, tamtomu ...).
Onen, ona, ono (to - nezaměňovat s osobními zájmeny) se odmítá jako deset (onen, onoho, onomu ...).

Na se často používá jako osobní zájmeno místo ale ne (to):

Dej mi na. Dát to ke mě.

„To je / jsou“ znamená „toto je / tyto jsou“ a používá se pro všechna pohlaví a obě čísla:

To je můj přítel. Tohle je můj přítel. (Přítel je mužský.)

To jsou mí přátelé. Toto jsou mí přátelé.

Tázací a relativní zájmena

Kdo - SZOSpol - co

Který - který, kdo
odmítl jako mladý

Jaký - co, jaký druh, jaký typ
odmítl jako mladý

Porovnat:

Spol je to? Co je to / toto?

Jaké je to? Co je to jako, jaký druh je to, jaký typ je to?

Čí - jehož
odmítl jako jarní

Jenž - který, kdo

Jenž není tázací zájmeno, je ekvivalentní s který (jako relativní zájmeno):

Vidím muže, který/jenž právě přichází. Vidím muže SZO právě přichází.

Neurčitá a záporná zájmena

někdo, kdos (i) (starý) - někdo, někdo
nikdo - nikdo, nikdo
kdokoli (v) - kdokoli
leckdo (s), leda (s) kdo, kdekdo - mnoho lidí, často / obyčejně někdo
odmítl jako kdo (někdo, někoho, někomu,…; nikdo, nikoho, nikomu,…; kdokoli, kohokoli, komukoli,…; leckdo, leckoho, leckomu,…)

něco - něco
nic - nic
cokoli (v) - cokoliv
lecco (s), ledaco (s), leda (s) co, kdeco - mnoho věcí, často / obyčejně něco
odmítl jako co (něco, něčeho, něčemu, ...; nic, ničeho, ničemu, ...; cokoli, če provést, čemukoli,…; lecos, lecčeho, lecčemu,…)

někde - někde
nikde - nikde
kdekoli (v) - kdekoli
všude - všude; méně často: jakákoli cesta / směr / trajektorie
leckde, leda (s) kde - na mnoha / častých / společných místech, kdekoli
někudy, kudysi (starý) - nějaká cesta / směr / trajektorie
nikudy - žádná cesta / směr / trajektorie
kdekudy - libovolná cesta / směr / trajektorie
odněkud, odkudsi (starý) - odněkud
odnikud - od nikud
odevšad - ze všech stran / ze všech směrů / z každého úhlu
kdesi (starý) - někde konkrétnější
neodmítnuto

všelijak - ve všech ohledech
nějak, jaksi (starý) - nějak (hovorově tak nějak - svým způsobem, poněkud, docela, spíše)
nijak, nikterak (starý) - v žádném případě
jakkoli (v), kdejak (starý) - jakýmkoli způsobem
neodmítnuto

každý - každý, každý
nějaký - některé, jedna, a (n)
některý - některé, konkrétní, vybrané (trochu konkrétnější než nějaký)
kterýsi (starý), jakýsi (starý) - někdo, někdo (konkrétnější)
žádný - žádný, žádný (jako v „Ne člověk tam kdy byl ")
nijaký - vůbec nic; bez vlastností (konkrétně)
jakýkoli (v), kterýkoli - jakýkoli
lecjaký, leda (s) jaký, kdejaký, kdekterý - často / běžně někteří, podle toho, co
všelijaký - získávání mnoha forem, různých
celý - celé, celkem, všechny
odmítl jako mladý

něčí, čísi (starý) - patřící někomu nebo něčemu
ničí - příslušnost k nikomu nebo k ničemu
číkoli - patřící komukoli nebo něčemu
lecčí, leda (s) čí, kdečí - příslušnost k mnoha nebo častý / běžný počet vlastníků, kdokoli
odmítl jako jarní

Příklad: - „Tam se asi nikdo nedostane.“ - „Ne, tam přijímají ledaskoho. Leckdy i se špatnými známkami. Skoro každý se tam dostane, ať už jakkoli, ale ne jen tak kdokoli dokončí studia. ‟ (- "Myslím, že se tam nikdo nedostane." - "Ne, připouštějí tam mnoho lidí. V mnoha případech / často / obvykle i se špatnými známkami. Dostane se tam téměř každý, ať už bude jakkoli, ale studia dokončí ne každý.")

Česká gramatika umožňuje ve větě existovat více než jedno negativní slovo. Například: „Tady nikde nikdy nikdo nijak neodnikud nikam nepostoupí.“, stojící za: „Kamkoli tady, nikdo nikdy nikam nepostoupí z jakéhokoli místa.“ (doslovně, slovo po slově: „Tady nikde nikdo nikdy nikam nepostoupí.“), používá šest negativů v příslovcích a zájmenech a jeden u slovesa, přičemž je stále gramaticky správný. Používá negativní formu v otázkách, vyjadřuje pochybnosti, přání, žádá o laskavost atd., Jako například: „Neměl bys být už ve škole ?!‟ („Neměl bys už být ve škole ?!“); „Neměl si na mě pár minut čas?“ („Neměl bys pro mě pár minut svého času?“); „Nemáš náhodou papír a tužku?“ („Nemáš náhodou papír a tužku?“); „Přišel jsem se tě zeptat, jestli bychom si mohli vyměnit směny.‟ („Přišel jsem se zeptat, jestli můžeme ne vyměnit naše směny. “)

Předložky s určitými případy

čeština předložky jsou spojeny s určitými případy podstatných jmen. Obvykle se neshodují s jmenovaným pádem, který se primárně používá jako předmět ve větách. Z tohoto pravidla však existují určité výjimky: cizí předložky (kontra, versusatd.) jsou spojeny s jmenovaným, ale jejich použití je velmi vzácné. S vokativem nejsou spojeny žádné předložky, protože se používají pouze k oslovení lidí.

Genitiv:

během - během, zatímco, v průběhu (např. Během prázdnin - během prázdnin)

bez - bez (např. Bez dcery neodejdu - bez dcery nepůjdu)

dělat - v; to (např. dej to do krabice - dát do krabice; jít do bytu - jít do bytu); do (např. čekat do tří - počkat do 3:00)

kolem - kolem (např. Chodil kolem rybníka - procházel kolem rybníka)

krom (ě), vedle - kromě, kromě (např. kromě toho, že tam byla i ona - kromě něj tam také byla)

(na) místo - místo (např. Místo tebe běží náhradník - místo tebe hraje náhradník)

od - od, od, od (např. Od listopadu jsem volný - jsem volný od / od listopadu; dopis od mé matky - dopis od mé matky)

ohledně - ohledně

okolo - kolem, kolem, kolem / zhruba (např. tráva okolo studny - tráva kolem studny; bylo jich okolo stovky - bylo jich asi 100)

podél - spolu

(po) dle - podle (např. Podle normy - podle normy)

pomocí - s pomocí; pomocí (např. pomocí klacku ho dostali z bažiny - pomocí hůlky ho dostali z močálu)

prostřednictvím - přes; s pomocí / zařízením / nástrojem; využití; pomocí… jako prostředníka / prostředníka

s - z vyššího místa na nižší (zastaralé) (např. sebral hračku s poličky - vzal hračku z police)

cizí - z hlediska; kvůli; týkající se (vzácné)

u - u, vedle, v (např. Vchod u rohu - vchod v rohu; u stolu - u / kolem stolu, jsem u tebe - jsem u tebe doma)

vedle - vedle, kromě (např. Na té fotce stojí Lucie vedle Moniky - na fotce Lucie stojí vedle Moniky)

vlivem - kvůli, kvůli, kvůli vlivu (např. vlivem bouřky jsme nebyli schopni dívat se na televizi - kvůli bouři jsme nemohli sledovat televizi)

vyjma - kromě, s výjimkou (např. Vyjma tebe všichni souhlasíme - všichni souhlasí, kromě tebe; méně časté)

využívající - použití (např. Využití slevy si to mohla koupit - s využitím slevy si ji mohla koupit)

z - z, z (např. Kouř z komínu - kouř z komína)

Dativ:

díky - díky (např. díky které máme naše peníze zpět - díky němu máme peníze zpět), poznámka: používá se pouze v případě, že příčina je pozitivní nebo prospěšná, jinak ovliv nebo vlivem se používá

k - do (hlídky) (např. Jedeme k jezeru - jedeme k (hlídat) k jezeru, jdu k tobě - ​​jdu k tobě domů; přijedeme ke konci července - přijdeme ke konci července)

ovliv - kvůli, kvůli, pro, vlivem (např. udělej to kvůli mě - udělej to pro mě; udělal to kvůli mě - udělal to kvůli mě)

(na) proti - proti, naproti (např. Je proti tobě - ​​(s) je proti vám; je to naproti lékárně - je naproti lékárně)

oproti - naproti, na rozdíl od, na rozdíl od (např. oproti teoriím věřím faktům - na rozdíl od teorií věřím faktům)

vůči - tváří v tvář, směrem k (s) (např. laskavost vůči někomu - laskavost vůči někomu; porovnej s vůči originálu - porovnej to s originálem)

Akuzativ:

pro - pro (např. Udělal to pro mě - udělal / vyrobil to pro mě)

za - pro (méně časté); namísto; vzadu (směr); za (např. za vlast - pro zemi; 1 porce za 5 korun - 1 porce za 5 korun; vyměnil ji za mladší - vyměnil ji za mladší; běhala za spiknutí - běžela za plotem)

před - před (směr) (např. Vyvěs to před dům - (běž) pověsit před dům)

mimo - kromě, mimo, mimo, mimo, rovnoběžně s (místem) (např. mimo Prahu - mimo Prahu; mimo terč - mimo kulku; mimo provoz - mimo provoz; mimo - mimo / minout / žádný zásah; mimo jiné) - mimo jiné)

na - (on) to (direction) (např. Dej to na stůl - dej to na stůl; na vánoce zůstaneme doma - o Vánocích zůstaneme doma)

lusk - pod, dole (směr)

nad - nad, nad (směr) (např. Dej ten kříž nade dveře - dejte kříž nad dveře; nad tebou není - nikdo není lepší než vy)

mezi - mezi, mezi (směr) (např. Dali ho mezi ostatními - dali ho mezi ostatní)

skrz - skrz (např. Šíp prošel skrze jablko - šíp prošel jablkem; jsem tu skrz tu stížnost - jsem tady ohledně stížnosti)

Ó - o, pro (např. Zvýšit o 1 - zvýšit o jednu; zápas o 3. místo - zápas o 3. místo)

proti - in (např. věřit v boha - věřit v Boha)

Lokativní:

Ó - about, of (např. mluvit o ní - mluvit o ní)

na - zapnuto (např. skvrna na sukni - skvrna na sukni)

proti - v (např. ruka v rukávu - paže v rukávu)

po - po (např. po obědě - po obědě; jdu po čáře - kráčím po čáře)

při - od; během (např. při obřadu - během ceremoniálu; stůj při mně - stoj při mně / buď mi oporou)

Instrumentální:

s - s (např. S ​​tebou - s vámi)

za - za, za, za (místo), dovnitř / po (čas); (např. stát za rohem - stát za rohem; kdo za tým je? - kdo je za ním? / jaká je zásluha ?; za horizontem - za horizontem)

před - před (místo); před; před; z; proti (např. přímo před tebou - přímo před vámi; před mnoha lety - před mnoha lety; uniknout před pronásledovateli - uniknout před pronásledovateli; varovat před ním - varovat před ním)

lusk - pod (pod), pod (místo) (např. Pod stolem spí pes - pes spí pod stolem)

nad - nad, nad (místo)

mezi - mezi, mezi (místo) (např. Mezi póly - mezi póly; mezi kuřaty - mezi kuřaty)

Množné tvary

Stejně jako ostatní slovanské jazyky rozlišuje čeština v nominativu dva různé tvary množného čísla. U čísel 2 až 4 nebo v případech, kdy není kvantita podstatného jména množného čísla definována žádným způsobem, se používá tvar nominativu množného čísla. U vyšších čísel nebo při použití s ​​kvantifikujícím adjektivem se používá forma genitivu, a pokud za ní následuje sloveso, následují za těmito tvary singulární slovesa v kastrovat. Toto skloňování se vztahuje na podstatná jména a přídavná jména.

(dlouhý - dlouho, Hodina - hodina, pár - trochu; pár)

Pohlaví a počet složených vět

V případě složené substantivní fráze (struktura souřadnic ), ve tvaru „X a Y“, „X, Y a Z“ atd., platí následující pravidla pro pohlaví a počet:

• Když je některá ze složek maskulinní animace, celá složka je maskulinní animace množného čísla.
• Pokud je každá složka kastrovat množné číslo, celá sloučenina je kastrovat množné číslo.
• V ostatních případech (žádná mužská animovaná složka a alespoň jedna složka, která není středním množným číslem), je celá složka ženského / mužského neživého množného čísla (ženské a mužské neživé tvary sloves a přídavných jmen jsou v množném čísle totožné).

Nicméně:

• Pokud sloveso předchází složenému předmětu, může souhlasit buď s předmětem jako celkem (podle výše uvedených pravidel), nebo s první složkou předmětu.
• Když se sloučenina vytvoří za použití s („s“) spíše než A ("a"), sloveso nebo predikát se mohou shodovat s první složkou (část před s) nebo s předmětem jako celkem (podle výše uvedených pravidel).
• Když jsou koordinovaná adjektiva aplikována na singulární podstatné jméno (jako v česká a německá strana„česká a německá strana“, doslovně „strana“), s celým lze zacházet jako s jednotným nebo množným číslem (v případě abstraktních podstatných jmen se však dává přednost jednotnému číslu).

Další popis a příklady vět naleznete v níže uvedeném zdroji Ústavu českého jazyka.

Zdroje

• KARLÍK, P .; NEKULA, M .; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladelství Lidové noviny, 1995. ISBN  80-7106-134-4.
• ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN  80-7181-133-5.
• Shoda přísudku s podmětem několikanásobným, na webových stránkách Ústav českého jazyka z Akademie věd České republiky

Viz také

• Česká konjugace
• Český jazyk
• Česká abeceda
• České jméno
• Český pravopis