Eurovision Song Contest 1978 - Eurovision Song Contest 1978 - Wikipedia
Eurovision Song Contest 1978 | |
---|---|
![]() | |
Termíny | |
Finále | 22.dubna 1978 |
Hostitel | |
Místo | Palais des Congrès Paříž, Francie |
Moderátor | |
Hudební ředitel | François Rauber |
Režie: | Bernard Lion |
Výkonný vedoucí | Frank Naef |
Hostitelský hlasatel | Télévision Française 1 (TF1) |
Intervalový akt | |
webová stránka | eurovize![]() |
Účastníci | |
Počet vstupů | 20 |
Debutující země | Žádný |
Vracející se země | |
Nevratné země | Žádný |
| |
Hlasování | |
Systém hlasování | Každá země udělila svým 10 oblíbeným písním 12, 10, 8-1 bodů |
Nul body | ![]() |
Vítězná píseň | ![]() "A-Ba-Ni-Bi " |
The Eurovision Song Contest 1978 bylo 23. vydání ročenky Soutěž Eurovision Song Contest. Konalo se dne 22. Dubna 1978 v Paříž. Soutěž vyhrál Izhar Cohen & the Alphabeta který zastupoval Izrael písní "A-Ba-Ni-Bi „. Ačkoli je„ A-Ba-Ni-Bi “správný název, francouzská televize omylem označila na obrazovce název písně jako„ Ah-Bah-Nee-Bee “. Přednášející byli Denise Fabre a Léon Zitrone Bylo to poprvé, co více než jeden moderátor hostil vydání soutěže a jako první měl mužského moderátora od roku 1956. Kromě toho dva moderátoři sloužili jako komentátoři Francie. Zúčastnilo se dvacet zemí, což byl rekord v té době.
Vítězem soutěže byla milostná píseň zpívaná v hebrejština ekvivalent Ubbi dubbi (název je rozšířením hebrejského slova ani אני, což znamená „já“). Jednalo se o první vítězství Izraele v Eurovizi, což byla také první vítězná píseň, která byla zahrnuta v jednom z Semitské jazyky. Vítězství způsobilo problémy několika severoafrickým a středovýchodním národům, které soutěž vysílaly, i když se neúčastnily. Podle autora a politického komentátora John Kennedy O'Connor ve své knize Eurovision Song Contest: The Official History, když se Izrael během hlasování stal jasným vítězem, většina arabských stanic ukončila přenos soutěže. Jordánská televize dokončila show fotografií hromady narcisů na obrazovce,[1] později oznámil, že vítězem se stal belgický vstup (který skončil druhý). Televize televize SSSR poprvé představil soutěž a do roku 1988 pouze vystoupení několika účastníků, pokaždé s výjimkou zástupců Izrael.[2] Norsko skončil naposledy popáté a získal první nulové body během současného hlasovacího systému byl implementován v 1975.
Umístění
Akce se konala v Paříž, hlavní a největší město Francie, přičemž hostitelským místem je Palais des congrès de Paris což je místo koncertu, kongresové centrum a nákupní středisko v 17. obvod Paříže. Místo konání postavil francouzský architekt Guillaume Gillet a bylo slavnostně otevřeno v roce 1974.
Formát
Pohlednice byly natočeny živě a představovaly umělce, kteří se vydali na pódium. Šli chodbou a poté výtahem. Při opuštění výtahu je přivítali předchozí účastníci a poté vstoupili na pódium. Fotoaparát také pořídil několik snímků publika Jane Birkin a Serge Gainsbourg.
Björn Skifs nebyl spokojen s pravidlem, že každá země bude muset hrát ve svém rodném jazyce. Měl v plánu zazpívat Angličtina každopádně, ale na poslední chvíli si to rozmyslel, což způsobilo, že úplně zapomněl na texty. Proto zpíval prvních několik řádků hatmatilka než znovu najdete slova. Spolu s 20 zúčastněnými zeměmi byla show také vysílána živě v Jugoslávie, Tunisko, Alžírsko, Maroko, Jordán, Východní Německo, Polsko, Maďarsko, Československo, Dubaj, Hongkong, Sovětský svaz a Japonsko.
Zúčastněné země
Dánsko se vrátil do soutěže po jedenácti letech absence, zatímco Turecko tak učinilo poté, co přišlo o dva roky.[3]
Vodiče
Každé představení mělo a dirigent kdo dirigoval orchestr.[4][5]
Irsko – Noel Kelehan
Norsko – Carsten Klouman
Itálie – Nicola Samale
Finsko – Ossi Runne
Portugalsko – Thilo Krasmann
Francie – Alain Goraguer
Španělsko – Ramón Arcusa
Spojené království – Alyn Ainsworth
Švýcarsko – Daniel Janin
Belgie – Jean Musy
Holandsko – Harry van Hoof
krocan – Onno Tunç
Německo – Jean Frankfurter
Monako - Yvon Rioland
Řecko - Haris Andreadis
Dánsko - Helmer Olesen
Lucembursko - Rolf Soja
Izrael – Nurit Hirsh
Rakousko – Richard Oesterreicher
Švédsko – Bengt Palmers
Vracející se umělci
Několik umělců se vrátilo do soutěže 1978. Ireen Sheer předtím zastupoval Lucembursko v 1974 a skončil na stejném čtvrtém místě. Jean Vallée také se vrátil, osm let po reprezentaci Belgie v 1970, zatímco Norbert Niedermeyer, který zastupoval Rakousko v 1972 jako součást kapely Milníky, byl zpět jako člen rakouské kapely Jaro.
Výsledek
Poznámky:
Srovnávací přehled
Výsledek | ||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Irsko | 86 | 12 | 3 | 5 | 7 | 10 | 10 | 5 | 10 | 10 | 6 | 8 | ||||||||||
Norsko | 0 | |||||||||||||||||||||
Itálie | 53 | 10 | 6 | 1 | 4 | 8 | 6 | 1 | 1 | 1 | 2 | 8 | 2 | 3 | ||||||||
Finsko | 2 | 2 | ||||||||||||||||||||
Portugalsko | 5 | 4 | 1 | |||||||||||||||||||
Francie | 119 | 6 | 3 | 10 | 2 | 2 | 5 | 8 | 6 | 8 | 6 | 4 | 10 | 5 | 8 | 8 | 1 | 5 | 12 | 10 | ||
Španělsko | 65 | 7 | 8 | 2 | 4 | 7 | 4 | 6 | 12 | 2 | 6 | 7 | ||||||||||
Spojené království | 61 | 3 | 6 | 2 | 3 | 2 | 4 | 2 | 6 | 8 | 7 | 3 | 5 | 2 | 5 | 3 | ||||||
Švýcarsko | 65 | 5 | 1 | 1 | 7 | 4 | 2 | 7 | 8 | 6 | 2 | 3 | 8 | 1 | 10 | |||||||
Belgie | 125 | 12 | 7 | 6 | 6 | 4 | 12 | 2 | 12 | 10 | 5 | 3 | 12 | 12 | 7 | 7 | 4 | 4 | ||||
Holandsko | 37 | 5 | 3 | 4 | 1 | 5 | 6 | 12 | 1 | |||||||||||||
krocan | 2 | 1 | 1 | |||||||||||||||||||
Německo | 84 | 1 | 3 | 12 | 7 | 10 | 3 | 5 | 7 | 8 | 10 | 7 | 1 | 3 | 7 | |||||||
Monako | 107 | 4 | 4 | 7 | 8 | 5 | 1 | 10 | 5 | 6 | 10 | 5 | 7 | 4 | 10 | 8 | 1 | 12 | ||||
Řecko | 66 | 7 | 2 | 5 | 8 | 10 | 7 | 4 | 4 | 4 | 10 | 3 | 2 | |||||||||
Dánsko | 13 | 6 | 1 | 4 | 2 | |||||||||||||||||
Lucembursko | 73 | 2 | 12 | 12 | 12 | 7 | 3 | 3 | 2 | 6 | 1 | 7 | 6 | |||||||||
Izrael | 157 | 8 | 8 | 8 | 10 | 10 | 8 | 6 | 5 | 12 | 12 | 12 | 12 | 12 | 3 | 5 | 6 | 12 | 8 | |||
Rakousko | 14 | 3 | 3 | 1 | 2 | 5 | ||||||||||||||||
Švédsko | 26 | 5 | 10 | 4 | 3 | 4 | ||||||||||||||||
Tabulka je uspořádána podle vzhledu |
12 bodů
Níže je uveden souhrn všech 12 bodů ve finále:
N. | Soutěžící | Hlasující národ |
---|---|---|
6 | Izrael | Belgie, Německo, Lucembursko, Nizozemsko, Švýcarsko, Turecko |
5 | Belgie | Francie, Řecko, Irsko, Monako, Spojené království |
3 | Lucembursko | Itálie, Portugalsko, Španělsko |
1 | Francie | Rakousko |
Německo | Finsko | |
Irsko | Norsko | |
Monako | Švédsko | |
Holandsko | Izrael | |
Španělsko | Dánsko |
Subjekty televizního vysílání, komentátoři a mluvčí
Mluvčí
Níže je uvedeno pořadí, v jakém byly hlasy odevzdány během soutěže v roce 1978, spolu s mluvčím, který byl odpovědný za oznámení hlasů pro jejich zemi.
Irsko – John Skehan
Norsko – Egil Teige[8]
Itálie – Mariolina Cannuli
Finsko - Kaarina Pönniö[9]
Portugalsko – Isabel Wolmar
Francie - Marc Menant
Španělsko – Matías Prats Luque
Spojené království – Colin Berry[5]
Švýcarsko - Michel Stocker[10]
Belgie - André Hagon
Holandsko - Dick van Bommel
krocan - Meral Savcı
Německo – Ute Verhoolen
Monako – Carole Chabrier
Řecko - Niki Venega
Dánsko - Jens Dreyer
Lucembursko - Jacques Harvey
Izrael – Jicchak Šim'oni[11]
Rakousko – Jenny Pippal
Švédsko – Sven Lindahl[12]
Subjekty televizního vysílání a komentátoři
Každý národní hlasatel také vyslal do soutěže komentátora, aby zajistil pokrytí soutěže ve svém rodném jazyce.
Reference
- ^ O'Connor, John Kennedy. Soutěž Eurovision Song Contest - oficiální historie. Carlton Books, Velká Británie. 2007 ISBN 978-1-84442-994-3
- ^ Телевизионная передача "Мелодии и ритмы зарубежной эстрады"
- ^ "Paříž 1978". Eurovision.tv.
- ^ „A dirigent je ...“ Citováno 10. srpna 2020.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r Roxburgh, Gordon (2014). Songs for Europe: The United Kingdom at the Eurovision Song Contest. Svazek dva: 70. léta. Prestatyn: Telos Publishing. 312–327. ISBN 978-1-84583-093-9.
- ^ „Eurovision Song Contest 1978“. Diggiloo drozd. Citováno 4. března 2012.
- ^ „Eurovision Song Contest 1978“. 4Lyrics.eu. Citováno 16. září 2020.
- ^ Dyrseth, Seppo (OGAE Norsko)
- ^ „Selostajat ja taustalaulajat läpi vuosien? • Viisukuppila“. Viisukuppila.fi. Citováno 2012-08-10.
- ^ Baumann, Peter Ramón (OGAE Švýcarsko)
- ^ „פורום אירוויזיון“. Sf.tapuz.co.il. 1999-09-13. Archivovány od originál 8. října 2011. Citováno 2012-08-10.
- ^ A b C „Infosajten.com“. Infosajten.com. Archivovány od originál dne 18. července 2012. Citováno 2012-08-10.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p „Eurovision 1978 - obsazení a posádka“. IMDb. Citováno 6. srpna 2020.
- ^ [1] Archivováno 24. Října 2007 v Wayback Machine
- ^ Adriaens, Manu & Loeckx-Van Cauwenberge, Joken. Blijven kiken !. Lannoo, Belgie. 2003 ISBN 90-209-5274-9
- ^ „Forside“. esconnet.dk. Archivovány od originál dne 2012-03-24. Citováno 2012-08-10.
- ^ „Selostajat ja taustalaulajat läpi vuosien? • Viisukuppila“. Viisukuppila.fi. Citováno 2012-08-10.
- ^ A b Christian Masson. „1978 - Paříž“. Songcontest.free.fr. Citováno 2012-08-10.
- ^ „Eurovision Song Contest 1978“. Ecgermany.de. Citováno 2012-08-10.
- ^ „Η Μακώ Γεωργιάδου και η EUROVISION (1970–1986)“. Retromaniax.gr. Archivovány od originál dne 2012-05-30. Citováno 2012-08-10.
- ^ „Welkom op de site van Eurovision Artists“. Eurovisionartists.nl. Citováno 2012-08-10.
- ^ „Hvem kommenterte før Jostein Pedersen? - Debattforum“. Nrk.č. Archivovány od originál 2. listopadu 2012. Citováno 2012-08-10.
- ^ „Comentadores Do ESC - escportugalforum.pt.vu | o fóru eurovisivo português“. 21595.activeboard.com. Archivovány od originál 21. dubna 2012. Citováno 2012-08-10.
- ^ „FORO FESTIVAL DE EUROVISIÓN • Ver Tema - Uribarri comentarista Eurovision 2010“. Eurosongcontest.phpbb3.es. Archivovány od originál dne 2012-03-17. Citováno 2012-08-10.
- ^ „Programme radio du 22 au 28 avril“. Rádio TV - Je vois tout. Lausanne, Švýcarsko: Le Radio SA. 20.dubna 1978.
- ^ „Programme radio du 22 au 28 avril“. Rádio TV - Je vois tout. Lausanne, Švýcarsko: Le Radio SA. 20.dubna 1978.
- ^ „Grand Final: 1978, 1978, Eurovision Song Contest“. BBC.
- ^ Háskólabókasafn, Landsbókasafn Íslands -. „Timarit.is“. timarit.is.