Eurovision Song Contest 1957 - Eurovision Song Contest 1957
Eurovision Song Contest 1957 | |
---|---|
![]() | |
Termíny | |
Finále | 3. března 1957 |
Hostitel | |
Místo | Großer Sendesaal des hessischen Rundfunks Frankfurt nad Mohanem, západní Německo |
Moderátor | Anaid Iplicjian |
Hudební ředitel | Willy Berking |
Režie: | Michael Kehlmann |
Výkonný vedoucí | Rolf Liebermann |
Hostitelský hlasatel | Arbeitsgemeinschaft der öffentlich-rechtlichen Rundfunkanstalten der Bundesrepublik Deutschland (ARD) |
webová stránka | eurovize![]() |
Účastníci | |
Počet vstupů | 10 |
Debutující země | |
Nevratné země | Žádný |
| |
Hlasování | |
Systém hlasování | Desetičlenné poroty rozdaly mezi své oblíbené písně 10 bodů. |
Nul body | Žádný |
Vítězná píseň | ![]() "Čistý jako toen " |
The Eurovision Song Contest 1957 bylo druhé vydání ročenky Soutěž Eurovision Song Contest. Konalo se v Frankfurt nad Mohanem, západní Německo a byl držen na Großer Sendesaal des hessischen Rundfunks v neděli 3. března 1957. Přehlídku moderovala německá herečka Anaid Iplicjian.Jako první vydání soutěže, tato byla stále hlavně a rádio programu, ale došlo k znatelnému nárůstu počtu lidí s televize.
Vítězem se stal Holandsko s písní "Čistý jako toen ", provádí Corry Brokken,[1] napsáno Willy van Hemert a složil Guus Jansen. Toto bylo první vítězství Nizozemska v soutěži.
Nějakou dobu se šířily pověsti, že privilegium pořádat soutěž z roku 1957 dostalo Německo, protože se v roce 1956 dostalo na druhé místo s „Im Wartesaal zum großen Glück "od Walter Andreas Schwarz. Ve skutečnosti byla zadržena nejen oficiální skóre z roku 1956, ale ještě nebylo koncipováno pravidlo, že vítězný národ hostí příští ročník Eurovision Song Contest. Bylo plánováno v době, kdy se každá zúčastněná země bude střídat při pořádání akce. Jak se však chtělo účastnit více zemí, stalo se to nepraktické.[1]
Umístění
Soutěž proběhla v Frankfurt, jedno z největších měst v, v té době západního Německa. Hostitelským místem byl Großer Sendesaal des Hessischen Rundfunks, budova, hudební sál a bývalé televizní studio se sídlem v Frankfurt nad Mohanem. Dnes se používá jako hudební sál.[2][3]
Poté, co byl zdevastovaný v Druhá světová válka počátkem 40. let se Frankfurt přestavěl až do 50. let na jedno z nejvýznamnějších evropských finančních center. Díky investicím od národních i mezinárodních finančních institucí byl v roce 1957, v roce soutěže, první z frankfurtských výškových obchodních budov.[4][5]
Formát
V letošní soutěži trvala italská soutěž 5:09 minut, zatímco britská soutěž trvala pouze 1:52 minut. Bylo to kvůli písním, jako byla ta první, že bylo nakonec zavedeno pravidlo omezující každou skladbu na maximálně 3 minuty; toto pravidlo stále platí.[1]
Při změně pravidel z loňské soutěže bylo povoleno soutěžit duo. Dánští zástupci, Birthe Wilke a Gustav Winckler, byli prvními z těchto aktů, kteří se účastnili podle této změny pravidel. Na konci svého vystoupení si pár vyměnil nejdelší polibek v historii soutěže, ačkoli to mohli vidět jen lidé s televizemi. To bylo způsobeno tím, že člen produkčního personálu zapomněl dát předem připravený znak, že polibek by měl skončit.[1]
Byl to první rok, kdy byly poroty kontaktovány telefonicky. Bylo to také poprvé, co Nizozemsko soutěž vyhrálo. Další pozoruhodnou změnou bylo, že národní poroty nemohly hlasovat pro svou vlastní píseň, což je pravidlo, které bude pokračovat po celou další historii soutěže.[1]
Zúčastněné země
Belgie, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko, Holandsko, a Švýcarsko následovali po debutech v roce 1956. Rakousko a Dánsko dělali své debuty; tyto země se chtěly zúčastnit v roce 1956, ale po uplynutí lhůty pro zasílání písní do soutěže tohoto roku podaly přihlášku k Evropské vysílací unii, a tak jí chyběly. S těmi, kteří se připojili v roce 1957, byl celkový počet zemí deset, o tři více než v EU vůbec první soutěž.[1]
Předpokládalo se, že Spojené království také zmeškal termín účasti v soutěži z roku 1956, ale EBU v lednu 2017 odhalila, že se jednalo o nepodložené spekulace šířené fanoušky soutěže.[6] EBU dále vysvětlil, že „Festival of British Popular Song“, soutěž vytvořená BBC pro Spojené království byla inspirace, která od roku 1957 přinesla změny ve formátu soutěže.[6]
Vodiče
Každé představení mělo a dirigent kdo dirigoval orchestr.[7][8]
Belgie – Willy Berking
Lucembursko - Willy Berking
Spojené království – Eric Robinson
Itálie – Armando Trovajoli
Rakousko – Carl de Groof
Holandsko – Dolf van der Linden
Německo - Willy Berking
Francie – Paul Durand
Dánsko - Kai Mortensen
Švýcarsko - Willy Berking
Vracející se umělci
Do soutěže se vrátili dva umělci, kteří se zúčastnili soutěže předchozí vydání soutěže - Corry Brokken pro Nizozemsko a Lys Assia pro Švýcarsko.[1]
Výsledek
Kreslit | Země | Umělec | Píseň | Jazyk[9][10] | Místo[11] | Body |
---|---|---|---|---|---|---|
01 | ![]() | Bobbejaan Schoepen | "Straatdeuntje " | holandský | 8 | 5 |
02 | ![]() | Danièle Dupré | "Amours mortes (tant de peine) " | francouzština | 4 | 8 |
03 | ![]() | Patricia Bredinová | "Všechno " | Angličtina | 7 | 6 |
04 | ![]() | Nunzio Gallo | "Corde della mia chitarra " | italština | 6 | 7 |
05 | ![]() | Bob Martin | "Páni, Kleine Pony? " | Němec | 10 | 3 |
06 | ![]() | Corry Brokken | "Čistý jako toen " | holandský | 1 | 31 |
07 | ![]() | Margot Hielscher | "Telefon, Telefon " | Němec | 4 | 8 |
08 | ![]() | Paule Desjardins | "La belle amour " | francouzština | 2 | 17 |
09 | ![]() | Birthe Wilke & Gustav Winckler | "Skibet skal sejle i nat " | dánština | 3 | 10 |
10 | ![]() | Lys Assia | "L'enfant que j'étais " | francouzština | 8 | 5 |
Srovnávací přehled
Výsledky hlasování | ||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Belgie | 5 | 1 | 2 | 2 | ||||||||
Lucembursko | 8 | 3 | 4 | 1 | ||||||||
Spojené království | 6 | 2 | 1 | 1 | 1 | 1 | ||||||
Itálie | 7 | 1 | 2 | 2 | 1 | 1 | ||||||
Rakousko | 3 | 1 | 2 | |||||||||
Holandsko | 31 | 7 | 3 | 4 | 1 | 6 | 1 | 1 | 3 | 5 | ||
Německo | 8 | 6 | 1 | 1 | ||||||||
Francie | 17 | 2 | 6 | 1 | 2 | 4 | 2 | |||||
Dánsko | 10 | 5 | 3 | 2 | ||||||||
Švýcarsko | 5 | 2 | 1 | 1 | 1 |
Subjekty televizního vysílání, komentátoři a mluvčí
Mluvčí
Níže je uvedeno pořadí, v jakém byly hlasy odevzdány během soutěže v roce 1957, spolu s mluvčím, který byl odpovědný za oznámení hlasů pro svou zemi.[12]
Subjekty televizního vysílání a komentátoři
Každý národní hlasatel také vyslal do soutěže komentátora, aby zajistil pokrytí soutěže ve svém rodném jazyce.
Země | Hlasatel (é) | Komentátoři | Reference |
---|---|---|---|
![]() | ORF | Žádný komentátor | [12] |
![]() | INR | Francouzština: Janine Lambotte | [12] |
NIR | Holandský: Nic Bal | [12] | |
![]() | Statsradiofonien TV | Gunnar Hansen | [12] |
![]() | RTF | Robert Beauvais | [12] |
![]() | Deutsches Fernsehen | Vlk Mittler | [12] |
![]() | Programma Nazionale | Bianca Maria Piccinino | [12] |
![]() | Télé-Lucembursko | Jacques Navadic | [12] |
![]() | NTS | Piet te Nuyl | [12] |
![]() | TSR | Georges Hardy | [12] |
![]() | Televizní služba BBC | Berkeley Smith | [12][8] |
BBC Light Program | Tom Sloan | [12] |
Členové národní poroty
Belgie – Francis Bay (Belgický dirigent v 1959, 1961, 1963, 1967, 1969, 1971, 1973, 1975 a 1979 Soutěže)[13]
Reference
- ^ A b C d E F G „Eurovision Song Contest 1957“. EBU. Citováno 11. června 2012.
- ^ „Databáze lokací - Großer Sendesaal des hessischen Rundfunks“. film-commission-hessen.de. Archivovány od originál dne 1. května 2013. Citováno 12. června 2012.
- ^ „Die singende Richterin: Corry Brokken“ (v němčině). Eurovision.de. Citováno 12. června 2012.
- ^ „Rekonstrukce a“ Frankfurterův princip"". Messe Frankfurt. Archivovány od originál dne 27. května 2014. Citováno 20. října 2012.
- ^ "Frankfurtská historie města". Turistické informační kanceláře Frankfurt. Archivovány od originál dne 14. září 2013. Citováno 20. října 2012.
- ^ A b Jordan, Paul (11. ledna 2017). „Osvětlení Spojeného království: 60 let na Eurovizi“. eurovision.tv. Evropská vysílací unie. Citováno 13. ledna 2017.
Na rozdíl od populárních mýtů o fanoušcích Spojené království nemělo v úmyslu vstoupit v roce 1956, protože BBC předtím vytvořila vlastní samostatnou soutěž, Festival britských populárních písní.
- ^ „A dirigent je ...“ Citováno 10. července 2018.
- ^ A b Roxburgh, Gordon (2012). Songs for Europe: The United Kingdom at the Eurovision Song Contest. První díl: 50. a 60. léta. Prestatyn: Telos Publishing. str. 152–159. ISBN 978-1-84583-065-6.
- ^ „Eurovision Song Contest 1957“. Diggiloo drozd. Citováno 4. března 2012.
- ^ „Eurovision Song Contest 1957“. 4Lyrics.eu. Citováno 16. září 2020.
- ^ „Výsledky srovnávacího přehledu“. Eurovision Song Contest 1957. EBU. Citováno 11. června 2012.
- ^ A b C d E F G h i j k l m „Eurovision 1957 Cast and Crew“. IMDb. Citováno 17. července 2020.
- ^ http://www.andtheconductoris.eu/index.htm?http://www.eurovisionartists.nl/conductor/dir020.asp?ID=23
externí odkazy
Souřadnice: 50 ° 07 'severní šířky 8 ° 41 'východní délky / 50,117 ° N 8,683 ° E