Jazyk East Ambae - East Ambae language

Přehrát média

Daisy mluví na východě Ambae.

East Ambae (také známý jako Omba, Oba, Aoba, Waluigi, Lolovoli, Severovýchodní Aoba, a Severovýchod Ambae) je Oceánský jazyk mluvený dál Ambae, Vanuatu. Údaje v tomto článku se budou týkat Lolovoli dialekt severovýchodního jazyka Ambae.

Fonologie

North-East Ambae rozlišuje 5 samohlásky a 16 souhlásky, zobrazené v následujících tabulkách.

Samohlásky

Morfosyntaxe

Pronominals

V Ambae jsou čtyři různé pronominální formy, jeden soubor volných tvarů, nezávislá zájmena a tři soubory vázaný formuláře, předmět proklitici, objekt enclitics a přivlastňovací přípony. Všechny sady pronominálů rozlišují mezi jednotné, dvojí a množné číslo a mezi inkluzivní a exkluzivní v první osobě. Nezávislá zájmena předcházejí osobní článek když hlava a jmenná fráze.

Nezávislá zájmena

Subjektivní proklitici

Subjektivní proclitic je první část a slovesná fráze a může se připojit k aspekt, nálada, negativní částice nebo sloveso hlava.^[4] Duální formy cliticise k mark ru. V Lolovoli, ne = se aplikuje, když je cliticized v 1. osobě výlučného jednotného čísla.

Příklady:

Go = ni	inu	rongo	na	malogu
2SGS = IRR	napít se	cítit	ACC	kava
„Ochutnáš Kavu“

Da = hivo	da = si ~ siu
1NSG.INS = go.down	1NSG.INS = REDUP ~ ryby
„Pojďme dolů a rybaříme.“

Objektové enclitics

Objektové enklitiky se vyskytují při připojení k hlavě predikátu nebo poslednímu příslovci ve slovesné frázi. Ty se vyskytují pouze v singulárních formách a ve všech formách 3. osoby.^[5]

Příklady:

Ra = u	ahoj	i	gide
3NSG = TEL	zeptat se	OSOBY	1NSG.IN
„Ptali se nás.“

Go = mese	wehe	i	netu-ku
2SGS = DEHOR	udeřil	OSOBY	dítě-1SGP
„Nezasahuj moje děti.“

Přivlastňovací přípony

Posesivní přípony jsou připojeny k hlavnímu jménu v přímé přivlastňovací konstrukci nebo relační klasifikátor v nepřímé přivlastňovací konstrukci.^[5]

Příklady:

Nago-mu	u	vzpomínka
face-2SGP	TEL	Červené
„Tvář je rudá.“

ne-ku	bue
CL.GEN-1SGP	nůž
"můj nůž"

Negace

Na severovýchodě Ambae se tvorba negativní konstrukce liší v první řadě podle toho, zda je jednotka verbální nebo neverbální, a poté podle toho, jaká struktura klauzule je použita. Případy verbální negace jsou povinně dvojitou negativní konstrukcí využívající verbální a postverbální částice. Neverbální struktury jsou tvořeny odlišnou částicí, jejíž umístění se mění v závislosti na ostatních složkách struktury.

Slovní negace

Konstrukce verbální negace ve východní Ambae se vytvářejí bipartitním procesem, protože musí existovat dvě specifické negativní částice. Preverbální částice je „ahoj“ a postverbální částice je „čaj“. To je ukázáno v níže uvedeném příkladu. V těchto kapitolách je předmětný marker připojen k preverbální částice jako klitik. Subjektivní proklitika se váže na verbální negativní částice „hi“ (1) nebo na irrealisovou částici „ni“ (2). Irrealisova nálada je způsob, jakým řečník označí něco, o čem není známo, že se jim stalo, protože utvářejí promluvu.^[6]

Slovosled negativní slovní fráze je slovesná fráze → předmět = ni (ahoj) čaj HEAD.^[6]

V negativní slovní klauzi nelze použít částice nálady realis ani části telického aspektu.^[6]

Slovesné negativní věty v minulém čase jsou tvořeny pomocí neoznačeného markeru předmětu. Klauzule s neoznačeným markerem předmětu vyjadřují současný nebo minulý odkaz na čas nebo místo toho svědčí o obvyklém aspektu.^[6] Příklad 3 ukazuje, jak zájmeno „ga“ v kombinaci s negativní verbální částicou „hi“ tvoří zápor minulého času zobrazený ve větě.

Neverbální negace

V neverbálních klauzích je negativní nálada vyjádřena negativními částicemi „nenávist“. „Nenávist“ může dvakrát fungovat jako negativní predikát, který jako argument může brát pouze klauzuli komplementu.^[8] Neexistují žádné gramatické prostředky k označení TAM (Tense, Aspect, Mood) v neverbálních klauzích, proto může být čas chápán pouze ze sémantického kontextu klauze. ^[9] Níže je uveden příklad neverbální negativní klauze.

Struktura negativní klauze

Negativní existenční klauze

Aby se vytvořila záporná existenční klauze, umístí se záporná částice „nenávist“ za podstatnou frázi. Aby bylo možné prozkoumat strukturu záporných klauzí, je důležité porovnat proces tvorby struktury kladné klauze. Minimálně kladná existenciální klauze obsahuje jednu složku podstatné fráze a jedná se o predikát. Když se vytvoří tento jediný tvar podstatné jméno, predikce, která následuje, je odkazující v dané podstatné jméno. V odpovídajících negativních existenčních klauzích se předpokládá, že daný referent předmětové substantivní fráze neexistuje. Stojí za zmínku, že ve východní Ambae neexistují žádná existenciální slovesa a že všechny existenční klauze jsou následně neverbální.^[11]

Tvorba záporné existenciální klauze zahrnuje podstatnou frázi, která se stává předmětem, a záporná částice se stává predikátem.^[11] To je ukázáno v níže uvedeném příkladu.

V pozitivních existenčních větách musí být pro konstrukci těchto vět přítomna modifikace hlavního jména nebo fronted topic. Naproti tomu u záporných existenciálních klauzí neexistuje úvodní tematický blok klauze a předmět Frázi podstatného jména může tvořit pouze hlavní jméno.^[12] Tato konstrukce je demonstrována v následujícím příkladu.

Negativní přivlastňovací klauze

Tvoření záporné přivlastňovací klauze vyžaduje, aby záporná částice „nenávist“ byla za příslušnou podstatnou větou. Tato forma je velmi podobná formě negativní existenční klauze. Úprava hlavního jména nemá žádný vliv na umístění tematické klauze, která zůstává v počáteční poloze.^[9]

Negativní rovnice

Tvoření všech záporných rovnicových klauzí vyžaduje, aby záporná částice byla umístěna mezi frázi předmětu a predikátu podstatného jména.^[13] To je ukázáno zde:

V těchto příkladech se negativní částice „nenávidí“ vyskytuje před frázemi podstatného jména subjektu „on / ona je“ a „to dítě“. Existují dva podtypy rovnicných klauzí: klasifikační a identifikační. Klasifikační klauzule znázorňují členství ve třídě subjektu,^[14] příklad 7 je negativní klasifikační ekvitační klauze, protože předpokládá subjekt „on / on“ ve třídě špatných plavců. Identifikační klauze jsou podobné klasifikačním, ale také prosazují identitu objektu.^[15] Příklad 8 je identifikační negativní rovniční klauzule, protože uplatňuje identitu objektu (mého přítele) (toto dítě).

Negativní rovnice rovnosti mohou mít předmětnou podstatnou frázi, která je ve větě elipsována.^[10] Například.

V příkladu je v klauzuli vynechána předmětná podstatná fráze „a house“.

Pokud řečník potřebuje naznačit, že entita není ostře členem určité třídy, pak lze jako predikát použít zápornou částici „nenávist“ a přijmout klauzuli doplňku v čele s „vo“ (řekněme). Anglický doslovný překlad slova „vo“ je „to není ono.“ Tuto alternativní negativní strukturu lze také použít v některých slovních větách k opětovnému vyjádření stejného důrazu.^[10] Níže je uveden příklad této alternativní formace.

Negativní předložkové věty

Při tvorbě záporové předložkové věty je záporná značka umístěna před předložkovým předložkovým výrazem a vyskytuje se za předmětnou podstatnou větou.^[16] Například:

Negativní předložkové věty jsou do jisté míry nejasné. To je způsobeno negativními předložkovými klauzi, které mají běžně stejnou strukturu jako existenční klauze s předložkovými frázovými doplňky.^[16] V níže uvedeném příkladu je vidět, že nemodifikované podstatné jméno (tangaloi) lze umístit jako frázi předmětného podstatného jména do existenciální věty.

Negativní predikát přijímání doplňků (CTP) „nenávist“

Konstrukce použitá k signalizaci, že k události predikované v klauzuli komplementu nedojde / nedojde, je vytvořena negativní složka „nenávist“ předcházející částice „vo“. S „vo“ „představením“^[17] „nenávistná“ částice.

Tato forma mění sémantickou vrstvu formy záporné klauze a přenáší další pragmatickou vrstvu. Má implikaci, že řečník by očekával, že predikce doložky doplňku bude pravdivá, pokud tomu tak není. Pragmatická vrstva v této konstrukci se nenachází v jiných jednoduchých negativních formách. „Nenávist“ pak funguje jako predikát, který může brát doplněk slovesné nebo neverbální klauze, brát klauzuli komplementu jako svůj argument nebo působit jako predikát k vyjádření, že něco neexistuje prostřednictvím fráze podstatného jména v neverbální existenciální klauzi. „Nenávist“ nelze použít ve slovesné frázi, která byla naplněna subjektem nebo aspektem / náladou, i když funguje jako predikát. ^[17]

Příklad 13 je slovní klauze představující predikát, ke kterému nedojde, například: mluvčí nebude dávat předmět „to“ objektu / adresátovi „vy“. Příklad 14 je neverbální klauze, také představující predikát, který se nestane / udělal / se nestane.

Napříč světovými jazyky je obecně vzácné, že by existoval negativní predikát, který by jako argument mohl vzít klauzuli komplementu, ale u jazykové rodiny oceánů to není neobvyklé. ^[17]

Majetek

East Ambae má čtyři různé majetkové konstrukce, jedná se o rozdíly mezi přímým a nepřímým vlastnictvím a simplexním a komplexním vlastnictvím (Hyslop, 2001, s. 165).^[19]

Pokud je vlastník označen na posedlém podstatném jménu, jedná se o přímou přivlastňovací konstrukci, zatímco pokud je vlastník označen spíše na relačním klasifikátoru než na vlastníkovi, jedná se o nepřímou přivlastňovací konstrukci. Navíc simplexní konstrukce, kde je vlastník pronominální, nastává přivlastňovací přípona na vlastníkovi nebo příslušném klasifikátoru, zatímco složitá konstrukce je konstrukce, ve které je vlastník reprezentován nominálem (Hyslop, 2001, s. 166).^[19]

Níže uvedená tabulka ilustruje čtyři různé přivlastňovací konstrukce.

Podle Hyslopa (2001, s. 167) jde sice o morfosyntaktický rozdíl mezi přímými a nepřímými přivlastňovacími konstrukcemi, ale jde o sémanticky motivovaný rozdíl. V přímé přivlastňovací konstrukci lze říci, že jsou podstatná jména, která fungují jako vlastník neodcizitelně posedlý, který odkazuje na trvalé a inherentní spojení mezi vlastníkem a vlastníkem, které je nerozlučné. Nepřímé přivlastňovací konstrukce se týká odcizitelné vlastnictví, vztah mezi dvěma referenty méně trvalého a inherentního typu než nezcizitelného držení položky, která má být „posedlá“ v konvenčním smyslu (Hyslop, 2001, s. 176).^[19]

Nezcizitelné vlastnictví

Ve East Ambae existují dvě odlišné kategorie nominální hodnoty účast na nezcizitelném vlastnictví může patřit, jedná se o projevy, které odrážejí důvěrný vztah k vlastníkovi a výrazy částečného a pozičního vztahu (Hyslop, 2001, s. 168).^[19] Ty, které odrážejí intimní vztah k vlastníkovi, „já“, lze rozdělit do čtyř podkategorií: příbuzenské vztahy, části těla a související produkty těla, přirozené chování a osobní atributy a intimní osobní majetek (Hyslop, 2001, s. 1). 169).^[19] Tyto podkategorie jsou prozkoumány níže.

Já'

Příbuzní

Ve všech výrazech vztahů mezi příbuznými se používá přímá přivlastňovací konstrukce (Hyslop, 2001, s. 169).

Části těla a výrobky

Na jakoukoli část těla osoby nebo zvířete se odkazuje pomocí přímé přivlastňovací konstrukce (Hyslop, 2001, s. 170).^[19]

Kromě toho jsou nezcizitelně posedlé jakékoli tělesné rysy nebo tekutiny / sekrece (například tetování a pach člověka nebo zvířete), které lze považovat za součást nebo rozšíření těla (Hyslop, 2001, s. 170).^[19]

Chování a osobní atributy

Přirozené chování, fyzické vlastnosti, emoce a duševní procesy (jako je spánek, věk, hněv a myšlení) vstupují do přímé majetnické konstrukce, protože osobní atributy, jako jsou tyto, jsou považovány za nezcizitelný aspekt pojetí sebe sama (Hyslop, 2001, s. 171).^[19]

Intimní osobní majetek

Tuto třídu předmětů lze vlastnit nebo „vlastnit“ v tradičním smyslu, avšak v kultuře východní Ambae jsou tyto objekty tak úzce spojeny s existencí osoby, že jsou považovány za nezcizitelné předměty, a když se na ně odkazuje, používá přímá přivlastňovací konstrukce. Mezi tyto předměty, které jsou považovány za „intimní“, patří například polštář člověka nebo jeho oblečení, které je vnímáno jako prodloužení těla. To lze také říci o jeskyni nebo ptačím hnízdě zvířete (Hyslop, 2001, s. 172 a 173).^[19]

Částečné a poziční vztahy

Částečně celé vztahy

Vztahy část-celek jsou vyjádřeny v přímé přivlastňovací konstrukci, protože se používá k popisu částí objektů a rostlin, které lze rozdělit na rozpoznané části, stejně jako jsou vyjádřeny vztahy části těla. Součástí je „posedlé“ hlavní jméno a celek je „vlastníkem“ (Hyslop, 2001, s. 174).^[19]

Tento vztah se také používá k označení částí celku. To se provádí pomocí anticausativeised forma slovesa, popisující způsob, jakým byl objekt rozdělen, jako např svěrák „split“ nebo Kore „break“ (jak je vidět v níže uvedených příkladech) a při použití konstruktní přípony je forma označena jako nominální (Hyslop, 2001, s. 175).^[19]

Poziční vztahy

Poziční vztahy jsou malá podtřída vázaných relačních lokalizačních podstatných jmen a funguje jako substantivum vlastníka v přímém přivlastňovacím konstruktu, které se používá k definování polohy jednoho objektu ve vztahu k druhému, jako například ulu- „nad“ a mawiri- 'vlevo, jak je znázorněno níže (Hyslop, 2001, s. 175).^[19]

Odcizitelné vlastnictví

K vyjádření nepřímého držení se používají čtyři různé relační klasifikátory, použití konkrétního relačního klasifikátoru závisí spíše na posesivním vztahu mezi vlastněným objektem a vlastníkem než na jakékoli vlastnosti vlastníka (Hyslop, 2001, s. 176).^[19]

Čtyři relační klasifikátory jsou:

• ga- „držení jídla“
• mě- „držení alkoholu“
• bula- „držení přirozeného nebo cenného předmětu“
• Ne- „obecné vlastnictví“

Relační klasifikátor ga-

Tento klasifikátor označuje, že referent podstatného jména vlastníka je potravinou. To lze použít pro jakýkoli jedlý předmět, včetně potravin, které již byly konzumovány, potravin, které byly připraveny a připraveny ke konzumaci, nepřipravených nebo nevařených potravin atd. Obvykle ga- relační klasifikátor se používá pouze k označení jídla, které je připraveno ke konzumaci, takže zvíře, které má být poraženo, nebo rostlina, která má být sklizena, bude označeno pomocí bula- klasifikátor (Hyslop, 2001, s. 177).^[19]

Pouze jeden vztah vyjádřený ga- nesouvisí s držením jídla, a to je nemoc, i když možná očekáváme, že bude neodcizitelně kategorizována jako část těla nebo produkt, člověk nikdy nemůže popsat svoji nemoc pomocí přímého majetnického konstruktu (Hyslop, 2001, s. 177).^[19]

Relační klasifikátor mě-

Tento klasifikátor naznačuje, že referent podstatného jména vlastníka je něco, co má vlastník k pití, může to být předměty k pití, jako je ti „čaj“ nebo wai „voda“, stejně jako některé rostliny klasifikované jako pitné než jedlé, jako např tovu „cukrová třtina“ a lamani „citron“ a lék, ať už je v tekuté nebo tabletové formě, protože i když jej spolknete vodou (Hyslop, 2001, s. 178).^[19]

Relační klasifikátor bula-

The bula- klasifikátor odkazuje hlavně na vztah mezi „přírodními entitami“ a jejich vlastníky, jako je vlastnictví plodin a zvířat (Hyslop, 2001, s. 178).^[19]

Tato kategorie byla rozšířena tak, aby zahrnovala některé položky představené Evropany, o nichž lze říci, že mají některé realistické vlastnosti (Hyslop, 2001, s. 179).^[19] Níže je uveden příklad těchto položek.

• redio 'rádio'
• taragi 'auto, automobil'
• hanwaj 'hodinky'
• tep 'magnetofon'

Další kategorie zahrnuje ozdobné předměty, protože nejsou neodmyslitelně k dispozici jako oblečení (Hyslop, 2001, s. 179).^[19] Mezi příklady patří:

• iaring 'náušnice'
• lala 'náramek'

Relační klasifikátor Ne-

Klasifikátor bez klasifikace je považován za obecný klasifikátor nebo výchozí kategorii pro řadu přivlastňovacích vztahů, které nesouvisí s žádnou z výše zmíněných jiných kategorií přivlastňovacího vztahu (Hyslop, 2001, s. 180).^[19] V této kategorii jsou zahrnuty majetkové vztahy: tradiční vlastnictví předmětů, činnosti, jako je práce, vztah vlastníka k lidem, kteří nejsou příbuzní, a přirozené chování a duševní procesy, které nejsou součástí přímé majetkové konstrukce (Hyslop, 2001, str. 180).^[19]

Zkratky^[20]

- Odděluje morfémy

. Odděluje klitiky

= Odděluje slova ve víceslovném lesku nebo významy v sémanticky složitém morfému

1              1^Svatý osoba

2              2^nd osoba

3               3^rd osoba

ACC Accusative case article

AL Odcizitelná přípona

CL.GEN Obecný klasifikátor držení

CONST Konstruujte příponu

DAT Dativní předložka

EX Exkluzivní

IN Včetně

INST Instrumentální předložka

IRR Irrealis částice nálady

NEG Negativní částice

NOM Nominativní článek o případu

NP podstatné jméno fráze

NSG Non-singular

NUM Číselná značka

O Objekt enclitic

P přivlastňovací přípona

PL Plurální lidský článek

PP předložková fráze

ČÁSTKA nálady SKUTEČNÉ Realis

REDUP Reduplikace

S Subjekt proclitický

SG Singular

Fráze slovesa VP

Poznámky pod čarou

Reference

• Ivens, W. G. (1940). „Gramatika jazyka Lobaha, Malomocenský ostrov, Nové Hebridy, Melanésie“. Bulletin of the School of Oriental Studies, University of London. 10 (2): 345–363. doi:10.1017 / s0041977x00087553.
• Hyslop, Catriona. (2001). Lolovoli Dialect of the North-East Ambae Language, Vanuatu (PDF). Pacific Linguistics 515. Canberra: Australská národní univerzita.

externí odkazy

• Databáze zvukových záznamů na východě Ambae - základní katolické modlitby