Hrabě Monte Cristo - The Count of Monte Cristo

Hrabě Monte Cristo

Autor	Alexandre Dumas ve spolupráci s Auguste Maquet
Originální název	Le Comte de Monte Cristo
Země	Francie
Jazyk	francouzština
Žánr	Historický román Dobrodružství
Datum publikace	1844–1846 (serializováno)

Hrabě Monte Cristo (francouzština: Le Comte de Monte-Cristo) je dobrodružná kniha napsal francouzský autor Alexandre Dumas (père) dokončeno v roce 1844. Je to jedno z nejoblíbenějších autorových děl Tři mušketýři. Stejně jako mnoho z jeho románů byl rozšířen z obrysů spiknutí navrhovaných jeho spoluprací ghostwriter Auguste Maquet.^[1]

Děj se odehrává ve Francii, Itálii a na ostrovech v Středomoří během historických událostí 1815–1839: éra Bourbon restaurování za vlády Louis-Philippe z Francie. Začíná to v ten den Napoleon opustil svůj první ostrov v exilu, Elbu, a začal Sto dní období, kdy se Napoleon vrátil k moci. Historické prostředí je základním prvkem knihy, dobrodružného příběhu primárně zaměřeného na témata naděje, spravedlnosti, pomsty, milosrdenství a odpuštění. Zaměřuje se na muže, který je neoprávněně uvězněn, unikne z vězení, získá jmění a začne se pomstít osobám odpovědným za jeho uvěznění.

Než se může oženit se svou snoubenkou Mercédès, Edmond Dantès, první důstojník Faraon, je falešně obviněn ze zrady, zatčen a uvězněn bez soudu v Château d'If, ponurá ostrovní pevnost Marseille. Spoluvězeň Abbé Faria správně odvodil, že ho jeho žárlivý rival Fernand Mondego, závistivý člen posádky Danglars a soudce s dvojím jednáním De Villefort předali. Faria ho inspiruje k útěku a dovede ho k bohatství v poklad. Jako mocný a tajemný hrabě z Monte Cristo (Itálie ), přijíždí z Orientu, aby vstoupil do módního pařížského světa 30. let a pomstil se mužům, kteří se spikli, aby ho zničili.

Kniha je považována za literární klasika dnes. Podle Luc Sante, "Hrabě Monte Cristo se stala neodmyslitelnou součástí literatury západní civilizace, stejně nevyhnutelná a okamžitě identifikovatelná jako Mickey Mouse, Noemova potopa a příběh o Červená Karkulka."^[2]

Spiknutí

Marseilles a Chateau d'If

Hlavní postava Edmond Dantès byl před uvězněním obchodním námořníkem. (Ilustrace od Pierre-Gustave Staal )

V roce 1815 Edmond Dantès, mladý obchodník námořník vrací do Marseille vzít si jeho Katalánština snoubenka Mercédès. Přivede loď Faraon majiteli, M. Morrelovi, když jeho kapitán Leclère zemřel na průchodu; Morrel učiní z Dantèse příštího kapitána. Jeho návrat je ve stejný den, kdy Napoleon uprchl ze svého exilu na ostrově Elba, neznámý Edmondu Dantèsovi, což vede k tomu, že Napoleonův den byl obnoven jako císař. Leclère, zastánce exilu Napoleon umíral na moři a obvinil Dantèse, aby doručil dva objekty: balíček Generál Bertrand (vyhoštěn s Napoleonem dne Elba ) a dopis od Elby neznámému muži v Paříži. V předvečer svatby Dantèse s Mercédès, Fernand Mondego, Mercédèsin bratranec a soupeř pro její náklonnost, dostane radu od Dantèsova kolegyně Danglars, která žárlí na Dantèsův rychlý vzestup ke kapitánovi, aby poslal anonymní zprávu obviňující Dantèse být Bonapartistický zrádce. Caderousse, zbabělý a sobecký soused Dantèse, je opilý, zatímco dva spiklenci nastražili past na Dantèse a mlčí, když je Dantès zatčen a poté odsouzen. Villefort, zástupce korunního žalobce v Marseille, zničí dopis od Elby, když zjistí, že je adresován jeho vlastnímu otci Noirtierovi, který je bonapartistou. Pokud by se tento dopis dostal do oficiálních rukou, zničilo by to Villefortovy ambice a pověst věrného Monarchista. Aby umlčel Dantèse, bez soudu ho odsoudil k doživotnímu vězení. Villefort odolává všem výzvám Morrela, aby ho propustil, během Sto dnů a poté, co je král obnoven, aby vládl Francii.

Château d'If (Marseille)

Po šesti letech osamělého vězení v Château d'If je Dantès na pokraji sebevraždy, když se spřátelí s Abbé Farií („Šíleným knězem“), italským spoluvězněm, který vykopal únikový tunel, který skončil v Dantèse. buňka. Během příštích osmi let Faria poskytne Dantès rozsáhlé vzdělání v jazycích, kultuře, matematice, chemii, medicíně a vědě. Faria věděl, že je na pokraji smrti, a řekl Dantèsovi umístění pokladu na malém ostrově Monte Cristo, který je jeho vlastním dědictvím z jeho práce pro posledního z rodiny Spado. Odkázal to Dantèsovi. Když Faria zemře, Dantès zaujme jeho místo v pohřebním pytli a drží nůž, který Faria vyrobila. Když stráže hodí pytel do moře, Dantès prorazí nožem a plave na nedaleký ostrov. Zachrání ho a pašování loď, která propluje Monte Cristo. V obavě, že členové lodi ho a jeho poklad najdou, použije výmluvu lovit kozy, zatímco jde lovit poklad. Aby zůstal na ostrově (najít svůj poklad, dosud nenalezený), Dantès předstírá, že má zlomený hřbet. O šest dní později se pro něj pašerácká loď vrátí a nastoupí na palubu, která nese s sebou několik pečlivě skrytých diamantů.

V přístavu Dantès vymění tyto diamanty za jachtu a poté opět vypluje do Monte Cristo, aby získal zbytek svého pokladu. Po získání pokladu se Dantès vrací do Marseille. Později koupil ostrov Monte Cristo a titul Počet od toskánské vlády.

Cestování jako Abbé Busoni, Dantès potká Caderousse, nyní ženatý a žijící v chudobě, který lituje, že nezasáhl a možná zachránil Dantèse z vězení. Caderousse mu vypráví o dvou, kteří proti němu napsali dopis, o smrti jeho otce a o Mercédèsovi. Dává Caderousseovi diamant, který může být buď šancí na vykoupení, nebo pastí, která povede k jeho zkáze.

Dantès, který se dozvěděl, že jeho starý zaměstnavatel Morrel je na pokraji bankrotu, kupuje dluhy společnosti Morrel a dává Morrel tři měsíce na splnění svých povinností. Na konci tří měsíců a bez možnosti splácení svých dluhů se Morrel chystá spáchat sebevraždu, když se dozví, že jeho dluhy byly záhadně splaceny a že jedna z jeho ztracených lodí se vrátila s plným nákladem, tajně přestavěná a naložená autor: Dantès.

Pomsta

Znovu se objevil o devět let později poté, co cestoval na východ, aby pokračoval ve vzdělávání, které získal od Abbé Farie jako bohatého hraběte z Monte Cristo, a začíná pomstu, kterou plánoval během svých cest. Tři muži odpovědní za jeho nespravedlivé uvěznění byli Fernand, nyní hrabě de Morcerf a manžel Mercédès; Danglars, nyní baron a bohatý bankéř; a Villefort, hned obstaravatel du roi (státní zástupce za krále).

Hrabě se objeví jako první v Římě, v době Karneval před půstem, kde se seznámí s baronem Franzem d'Épinayem, a vikomtem Albertem de Morcerfem, synem Mercédèse a Fernanda. Dantès zařídí, aby mladého Morcerfa zajal bandita Luigi Vampa, a poté ho zdánlivě zachrání před Vampainým gangem. Albert, cítící vděčnost hraběte za jeho záchranu, souhlasí s uvedením hraběte do pařížské společnosti. Hrabě se poté přestěhuje do Paříže, oslní Danglars svým bohatstvím a přesvědčí ho, aby mu poskytl kredit ve výši šesti milionů franků. Hrabě manipuluje s trhem s dluhopisy a rychle ničí velkou část Danglarsova jmění. Zbytek začíná rychle mizet záhadnými bankroty, pozastavením plateb a další smůlou na burze.

Herec James O'Neill jako Abbé Busoni

Bertuccio je hraběcí služebník, který informuje hraběte o minulých událostech v jeho životě, propletených s Villefortovým životem. Bertuccioův starší bratr byl zabit za to, že byl bonapartista Nîmes kde vládne Villefort; Bertuccio o něm prohlásí mstu. Sleduje Villeforta do domu Auteuil, najít ho v den, kdy madam Danglars, pak vdova, dodala své dítě do domu, který hrabě nyní koupil od tchána Villeforta. Aby zakryl tuto aféru, řekl Villefort madame Danglarsové, že se dítě narodilo mrtvé, dítě udusilo a pohřbilo na zahradě. Bertuccio po tomto pohřbu bodne Villeforta. Bertuccio odhalí dítě a oživí ho. Bertucciova švagrová vychovávala dítě a dala mu jméno „Benedetto“, které jí bylo požehnáno. Benedetto začíná kriminálním životem ve věku 11 let. Svou adoptivní matku (švagrovou Bertucciovu) okradne, zabije a poté uteče. Jeho starší bratr a švagrová, která je nyní mrtvá, nemá Bertuccio na Korsice žádnou rodinu, a proto se při práci u hraběte radí s Abbé Busonim.

Benedetto je odsouzen na galeje s Caderousseem, který diamant prodal, pak z chamtivosti zabil manželku i kupce. Poté, co Dantès osvobodí Benedetta a Caderousse pomocí aliasu „Lord Wilmore“, hrabě přiměje Benedetta, aby převzal identitu „vikomta Andrea Cavalcantiho“, a zavede ho do pařížské společnosti. Andrea se zavděčí Danglarsovi, který zasnoubí jeho dceru Eugénii s Andreou, aniž by věděl, že jsou nevlastní sourozenci, poté, co zrušil zasnoubení s Albertem. Mezitím Caderousse vydírá Andrea a vyhrožuje odhalením jeho minulosti, pokud nebude sdílet své nově nalezené bohatství. Caderousse v koutě „Abbé Busoni“ při pokusu o vyloupení hraběcího domu prosí o další šanci. Dantès ho donutí napsat dopis Danglarsovi a odhalit Cavalcantiho jako podvodníka a dovolí Caderousseovi opustit dům. V okamžiku, kdy Caderousse opustí panství, je pobodán Andreou. Caderousse diktuje prohlášení na smrtelné posteli, které identifikuje jeho vraha, a hrabě odhaluje jeho pravou identitu Caderousseovi okamžiky před jeho smrtí.

Chtějí informace o tom, jak Albertův otec zbohatl v Řecku před lety, Danglars zkoumá události a tyto informace jsou publikovány ve francouzských novinách, zatímco Albert a hrabě jsou v Normandii. Albertův přítel Beauchamps zasílá novinový článek Albertovi, který se vrací do Paříže. Jeho otec byl souzen u soudu francouzských aristokratů a je shledán vinným na základě svědectví Haydée, která čte noviny. Před lety Fernand zradil Ali Pasha z Janiny Turkům. Po Aliho smrti Fernand prodal Aliho manželku Vasiliki a jeho čtyřletá dcera Haydée do otroctví, čímž si vydělala své jmění. Zatímco Vasiliki krátce nato zemřela, Dantès koupila Haydée o sedm let později, když jí bylo 11 let. Fernand má obranu proti příběhu novin, ale žádnou obranu proti svědectví Haydée. Ve své potupě odjede z kurtu. Albert viní hraběte z pádu jeho otce, protože Danglars říká, že ho hrabě povzbudil, aby provedl výzkum na otci muže zasnoubeného s jeho dcerou. Albert ho vyzve k souboji. Mercédès, která již poznala Monte Cristo jako Dantès, jde k hraběte, nyní v Paříži, a prosí ho, aby ušetřil jejího syna. Během tohoto rozhovoru se dozví pravdu o zatčení a uvěznění Dantèse, ale přesto hrabě přesvědčí, aby jejího syna nezabila. Uvědomila si, že Edmond Dantès má nyní v úmyslu nechat ho Alberta zabít, a proto odhalí Albertovi pravdu, což způsobí, že se Albert hraběti veřejně omluví. Albert a Mercédès popírají Fernanda a opouštějí jeho dům. Fernand poté konfrontuje hraběte z Monte Cristo, který odhalí svou identitu jako Edmond Dantès; Vracející se domů včas, aby viděl svou ženu a syna odcházet, se Fernand zastřelí. Albert a Mercédès se vzdají svých titulů a bohatství a odcházejí začít nový život, počínaje Marseilles, v domě, kde kdysi žil Dantès a jeho otec. Dantès jim řekl o 3 000 francích, které tam pohřbil, aby mohli začít život, jakmile se oženil, před všemi svými neštěstími. Albert se hlásí jako voják.

Valentine, Villefortova dcera jeho první manželky, zdědí majetek svého dědečka Noirtiera a rodičů její matky, Saint-Mérans, zatímco Villefortova druhá manželka Héloïse hledá štěstí pro svého syna Édouarda. Hrabě si je vědom Héloïseiných záměrů a seznamuje ji s technikami jedu. Héloïse smrtelně otráví Saint-Mérans, takže Valentine zdědí jejich jmění. Valentýna krátce vydědí Noirtier ve snaze zabránit blížícímu se svatbě Valentýna s Franzem d'Épinayem, kterého nemiluje; manželství je však zrušeno, když se d'Épinay od Noirtiera dozví, že jeho otec, o kterém věřil, že byl zavražděn bonapartisty, byl Noirtierem zabit ve spravedlivém souboji. Po neúspěšném pokusu o Noirtierův život, který zanechal Noirtierova sluhu Barroise mrtvého, Héloïse zacílí na Valentýna, aby Édouard, jeho další vnuk, získal jmění. Nicméně, Valentine je hlavním podezřelým v očích jejího otce při smrti Saint-Mérans a Barrois. Když se hrabě dozvěděl, že Morrelův syn Maximilien je zamilovaný do Valentýna, zachrání ji tím, že se zdá, že Héloïsein plán otrávit Valentýna uspěl a že Valentýn je mrtvý. Villefort se od Noirtiera dozví, že Héloïse je skutečná vraha, a postaví ji proti ní, což jí dává možnost veřejné popravy nebo sebevraždy.

Po útěku poté, co ho Caderousseův dopis odhalí a osvobodí Danglarsovu dceru z jakéhokoli manželství, je Andrea zatčena a vrácena do Paříže. Eugènie Danglars také prchá. Villefort stíhá Andrea. Bertuccio navštíví Andrea, který je ve vězení a čeká na soud, aby mu řekl pravdu o svém otci. U soudu, Andrea ukáže, že on je Villefortův syn a byl zachráněn poté, co ho Villefort pohřbil zaživa. Villefort přiznává svou vinu a prchá ze dvora. Spěchá domů, aby zastavil sebevraždu své ženy, ale je příliš pozdě; otrávila také svého syna. Hrabě konfrontuje Villeforta a odhaluje jeho skutečnou identitu Dantèse, který vede Villeforta k šílenství. Dantès se snaží, ale nedokáže resuscitovat Édouard, přimět jej, aby otázku, zda zašel příliš daleko.

Po hraběcí manipulaci s dluhopisovým trhem zůstává Danglarsovi zničená reputace a 5 000 000 franků, které drží v záloze pro nemocnice. Hrabě požaduje tuto částku, aby splnil svou úvěrovou smlouvu, a Danglars zpronevěřil fond nemocnice. Opustil svou manželku, kterou obviňuje ze svých ztrát v investování do akcií. Opouští ji její partner v investování, kterého si, jak doufala, vezme. Danglers prchá do Itálie s hraběcím příjmem za hotovost, kterou požadoval od bankéře Danglars, a 50 000 franků. Při odchodu z Říma je unesen hraběcím agentem Luigim Vampou a je uvězněn. Přinucen platit přemrštěné ceny za jídlo a téměř vyhladovět k smrti, Danglars podepisuje své špatně získané zisky. Dantès anonymně vrací peníze nemocnicím, protože Danglars dal hraběte peníze. Danglars konečně lituje svých zločinů a změkčený Dantès mu odpustí a umožní mu odejít se svou svobodou a 50 000 franky.

Rozlišení a návrat do Orientu

Maximilien Morrel ve víře, že je Valentine mrtvá, uvažuje po svém pohřbu o sebevraždě. Dantès odhaluje svou pravou identitu a vysvětluje, že zachránil Morrelova otce před bankrotem před lety; poté řekne Maximilienovi, aby přehodnotil svou sebevraždu, a Maximilien je zachráněn.

Na ostrově Monte Cristo představuje Dantès Valentýna Maximilienovi a odhaluje skutečný sled událostí. Poté, co Dantès našel mír při revizi své pomsty a rozhodnutí, že nehrál Boha, opouští nově smířenou část svého majetku na ostrově a odchází na východ, aby našel útěchu a začal nový život s Haydée, která prohlásila svou lásku k mu. Čtenáři zbývá poslední myšlenka: „veškerá lidská moudrost je obsažena v těchto dvou slovech,„ Počkejte a doufejte ““.

Vztahy postav v Hrabě Monte Cristo

Postavy

Motivy

Historické prostředí je základním prvkem knihy, dobrodružného příběhu primárně zaměřeného na témata naděje, spravedlnosti, pomsty, milosrdenství a odpuštění. Zaměřuje se na muže, který je neoprávněně uvězněn, unikne z vězení, získá jmění a začne se pomstít osobám odpovědným za jeho uvěznění.

Pozadí prvků spiknutí

Krátký román s názvem Georges Dumas byl publikován v roce 1843, dříve Hrabě Monte Cristo bylo napsáno. Tento román je zvláště zajímavý pro učence, protože Dumas znovu použil mnoho myšlenek a vykreslit zařízení v Hrabě Monte Cristo.^[4]

Dumas napsal ve svém románu zárodek myšlenky pomsty jako jednoho tématu Hrabě Monte Cristo pochází z anekdoty publikované ve vzpomínce na incidenty ve Francii v roce 1838, kterou napsal archivář pařížské policie.^[5][6] Archivářem byl Jacques Peuchet a byla povolána vícesvazková kniha Monografie z archivu pařížské policie v angličtině.^[7] Dumas zahrnul tuto esej^{[který? ]} v jednom z vydání jeho románu publikovaného v roce 1846.^[8]

Peuchet vyprávěl příběh obuvníka, Pierre Picaud, žijící v Nîmes v roce 1807, který byl zasnoubený s bohatou ženou, když ho tři žárliví přátelé falešně obvinili z toho, že byl v době válek mezi Francií a Anglií jménem Anglie špiónem. Picaud byl umístěn do formy domácího vězení v Pevnost Fenestrelle, kde sloužil jako služebník bohatého italského duchovního. Když klerik zemřel, zanechal své jmění Picaudovi, s nímž začal zacházet jako se synem. Picaud poté strávil roky plánováním své pomsty třem mužům, kteří byli zodpovědní za jeho neštěstí. První bodl dýkou, na které byla vytištěna slova „Číslo jedna“, a druhou otrávil. Syn třetího muže, kterého nalákal na zločin, a jeho dcera na prostituci, nakonec muže bodl sám. Tento třetí muž jménem Loupian se oženil s Picaudovou snoubenkou, zatímco byl Picaud zatčen.

V dalším ze skutečných příběhů popsaných Ashton-Wolfem Peuchet popisuje otravu v rodině.^[8] Tento příběh je také zmíněn v edici Pléiade tohoto románu,^[6] a pravděpodobně to sloužilo jako model pro kapitolu vražd uvnitř rodiny Villefortových. Úvod do edice Pleiade zmiňuje další zdroje ze skutečného života: muže jménem Abbé Faria existoval, byl uvězněn, ale nezemřel ve vězení; zemřel v roce 1819 a nikomu nenechal žádné velké dědictví.^[6] Pokud jde o Dantèse, jeho osud je zcela odlišný od jeho modelu v Peuchetově knize, protože tento model je zavražděn „Caderousse“ spiknutí.

Vydání

Hrabě Monte Cristo byl původně publikován v Journal des Débats v osmnácti částech. Serializace probíhala od 28. srpna 1844 do 15. ledna 1846. První vydání v knižní podobě vyšlo v Paříži Pétion v 18 svazcích, přičemž první dva vyšly v roce 1844 a zbývajících šestnáct v roce 1845.^[9] Většina belgických pirátských vydání, první pařížské vydání a mnoho dalších až po Lécrivain et Toubon ilustrované vydání z roku 1860 obsahuje chybně napsaný název s „Christo“ použitým místo „Cristo“. První vydání se správným pravopisem bylo L'Écho des Feuilletons ilustrované vydání, Paříž 1846. Toto vydání obsahovalo desky od Paul Gavarni a Tony Johannot a bylo řečeno, že je „revidováno“ a „opraveno“, i když se zdá, že byla změněna pouze struktura kapitoly s další kapitolou s názvem La Maison des Allées de Meilhan které byly vytvořeny rozdělením Le Départ do dvou.^[10]

Překlady do angličtiny

První výskyt Hrabě Monte Cristo v angličtině byla první část serializace W. Francise Ainswortha ve svazku VII Ainsworthův časopis publikováno v roce 1845, ačkoli se jednalo o zkrácené shrnutí pouze první části románu a bylo oprávněno Vězeň If. Ainsworth přeložil zbývající kapitoly románu, opět ve zkrácené podobě, a vydal je ve svazcích VIII a IX časopisu v letech 1845 a 1846.^[10] Objevila se další zkrácená serializace The London Journal mezi 1846 a 1847.

První překlad jediného svazku do angličtiny byl zkráceným vydáním s dřevoryty, které vydal Geo Pierce v lednu 1846 Vězeň If nebo Pomsta Monte Christo.^[10]

V dubnu 1846, svazek tři Salon Novelist, Belfast, Irsko: Simms and M'Intyre, London: W S Orr and Company, představoval první část nezkráceného překladu románu Emma Hardy. Zbývající dvě části budou vydány jako hrabě Monte Monte Christo svazky I a II ve svazcích 8 a 9 Salon Novelist.^[10]

Nejběžnějším anglickým překladem je anonymní překlad původně publikovaný v roce 1846 autorem Chapman a Hall. Ta byla původně vydána v deseti týdenních splátkách od března 1846 se šesti stránkami knihtisku a dvěma ilustracemi M. Valentina.^[11] Překlad vyšel v knižní podobě se všemi dvaceti ilustracemi ve dvou svazcích v květnu 1846, měsíc po vydání první části výše uvedeného překladu Emmy Hardyové.^[10] Překlad navazuje na přepracované francouzské vydání z roku 1846 se správným pravopisem „Cristo“ a zvláštní kapitolou Dům na Allées de Meilhan.

Většina anglických vydání románu sleduje anonymní překlad. V roce 1889 dva z hlavních amerických vydavatelů Malý hnědý a T.Y. Crowell aktualizoval překlad, opravil chyby a revidoval text tak, aby odrážel původní serializovanou verzi. To mělo za následek odstranění kapitolyDům na Allées de Meilhans obnoveným textem na konec volané kapitoly Odjezd.^[12][13]

V roce 1955 Collins zveřejnila aktualizovanou verzi anonymního překladu, která vystřihla několik pasáží, včetně celé kapitoly s názvem Minulosta přejmenovali ostatní.^[14] Tato zkratka byla znovu publikována mnoha Collinsovými otisky a dalšími vydavateli, včetně Moderní knihovna, Vinobraní a 1998 Oxfordská světová klasika vydání (pozdější vydání obnovilo text). V roce 2008 vydal Oxford revidované vydání s překladem Davida Cowarda. V roce 2009 Everyman's Library vydání přetiskuje původní anonymní anglický překlad, který se poprvé objevil v roce 1846, s revizemi Petera Washingtona a úvodem od Umberta Eca.

V roce 1996 Penguin Classics zveřejnil nový překlad Robina Busse. Bussův překlad aktualizoval jazyk a zpřístupnil text moderním čtenářům a obnovil obsah, který byl upraven v překladu z roku 1846 kvůli viktoriánským sociálním omezením (například odkazy na lesbické rysy a chování Eugénie), aby odrážely Dumasovu původní verzi .

In addition to the above, there have also been many abridged translations such as an 1892 edition published by F.M. Lupton, translated by Henry L. Williams (this translation was also released by M.J. Ivers in 1892 with Williams using the pseudonym of Professor William Thiese).^[10] A more recent abridgment is the translation by Lowell Bair for Bantam Classics v roce 1956.

Many abridged translations omit the Count's enthusiasm for hašiš. When serving a hashish jam to the young Frenchman Franz d'Épinay, the Count (calling himself Sindibád námořník ), calls it, "nothing less than the ambrosia which On být served at the table of Jupiter." When he arrives in Paris, the Count brandishes an emerald box in which he carries small green pills compounded of hashish and opium which he uses for sleeplessness. (Source: Chapters 31, 32, 38, 40, 53 & 77 in the 117-chapter unabridged Pocket Books edition.) Dumas was a member of the Club des Hashischins.

In June 2017, Manga Classics, an imprint of UDON Entertainment, published The Count of Monte Cristo as a faithfully adapted Manga edition of the classic novel.^[15]

Japanese translations

The first Japanese translation by Kuroiwa Shūroku was entitled "Shigai Shiden Gankutsu-ou" (史外史伝巌窟王, "a historical story from outside history, the King of the Cavern"), and serialized from 1901 to 1902 in the Yorozu Chouhou newspaper, and released in book form in four volumes by publisher Aoki Suusandou in 1905. Though later translations use the title "Monte Cristo-haku" (モンテ・クリスト伯, the Count of Monte Cristo), the "Gankutsu-ou" title remains highly associated with the novel and is often used as an alternative. As of March 2016, all movie adaptations of the novel brought to Japan used the title "Gankutsu-ou", with the exception of the 2002 film, which has it as a subtitle (with the title itself simply being "Monte Cristo").

The novel is popular in Japan, and has spawned numerous adaptations, the most notable of which are the novels Meiji Gankutsu-ou podle Taijirou Murasame a Shin Gankutsu-ou podle Kaitarō Hasegawa. Its influence can also be seen in how one of the first prominent cases of miscarriage of justice in Japan, in which an innocent man was charged with murder and imprisoned for half a century, is known in Japanese as the "Yoshida Gankutsu-ou incident" (吉田岩窟王事件).

A manga adaptation of the novel, titled Monte Cristo Hakushaku (jap. モンテ・クリスト, 伯爵) and made by Ena Moriyama, was published in November 2015.

Čínské překlady

The first translation into Chinese was published in 1907. The novel had been a personal favorite of Jiang Qing, and the 1978 translation became one of the first mass-popularized foreign novels in mainland China after end of the Kulturní revoluce. Since then, there have been another 22 Chinese translations.

Recepce a dědictví

The original work was published in serial form in the Journal des Débats in 1844. Carlos Javier Villafane Mercado described the effect in Europe:

The effect of the serials, which held vast audiences enthralled ... is unlike any experience of reading we are likely to have known ourselves, maybe something like that of a particularly gripping television series. Day after day, at breakfast or at work or on the street, people talked of little else.^[16]

George Saintsbury uvedl, že "Monte Cristo is said to have been at its first appearance, and for some time subsequently, the most popular book in Europe. Perhaps no novel within a given number of years had so many readers and penetrated into so many different countries."^[17] Tato popularita se rozšířila i do moderní doby. Kniha byla „přeložena do prakticky všech moderních jazyků a ve většině z nich nikdy nevypršela. Bylo na ní založeno nejméně dvacet devět filmů… stejně jako několik televizních seriálů a mnoho filmů ] zapracoval do svých titulů název „Monte Cristo“. “^[16] Nadpis Monte Cristo lives on in a "famous gold mine, a line of luxury Cuban cigars, a sandwich, and any number of bars and casinos—it even lurks in the name of the street-corner hustle three-card monte."^[18]

Modern Russian writer and philologist Vadim Nikolayev determined Hrabě Monte-Cristo jako megapolyphonic román.^[19]

The novel has been the inspiration for many other books, from Lew Wallace je Ben-Hur (1880),^[20] then to a science fiction retelling in Alfred Bester je The Stars My Destination,^[21] a do Stephen Fry je poslední Hvězdné tenisové míčky (nárok Pomsta ve Spojených státech.).^[22]

Fantasy romanopisec Steven Brust je Khaavren románky series have all used Dumas novels (particularly the Tři mušketýři series) as their chief inspiration, recasting the plots of those novels to fit within Brust's established world of Dragaera.^[23] His 2020 novel Baron z Magister Valley následuje, pomocí Hrabě Monte Cristo jako výchozí bod.^[24][25] Jin Yong has admitted some influence from Dumas, his favorite non-Chinese novelist.^[26] Some commentators feel that the plot of Smrtící tajemství resembles The Count of Monte Cristo, except that they are based in different countries and historical periods.

Historické pozadí

Úspěch Hrabě Monte Cristo coincides with France's Druhá říše. In the novel, Dumas tells of the 1815 return of Napoleon I., and alludes to contemporary events when the governor at the Château d'If is promoted to a position at the castle of Ham.^{[6][Poznámky 1]} The attitude of Dumas towards "bonapartisme" was conflicted. Jeho otec, Thomas-Alexandre Dumas,^{[Poznámky 2]} A haitský z mixed descent, became a successful general during the francouzská revoluce. New racial discrimination laws were applied in 1802^{[Citace je zapotřebí ]}. The general was consequently dismissed from the army^{[Citace je zapotřebí ]} and became profoundly bitter toward Napoleon. In 1840, the body of Napoleon I was brought to France and became an object of veneration in the church of Les Invalides, renewing popular patriotic support for the Bonaparte family. As the story opens, the character Dantès is not aware of the politics, considers himself simply a good French citizen, and is caught between the conflicting loyalties of the royalist Villefort during the Restoration, and the father of Villefort, Noirtier, loyal to Napoleon, a firm bonapartist, and the bonapartist loyalty of his late captain, in a period of rapid changes of government in France.

Montecristo islet, view from the north

In "Causeries" (1860), Dumas published a short paper, "État civil du Comte de Monte-Cristo", on the genesis of the Count of Monte Cristo.^{[6][Poznámky 3]} It appears that Dumas had close contacts with members of the Bonaparte family while living in Florence in 1841. In a small boat, he sailed around the island of Monte Cristo, accompanied by a young prince, a cousin to Louis Bonaparte, who was to become Emperor Napoleon III of the French ten years later, in 1851. During this trip, he promised that cousin of Louis Bonaparte that he would write a novel with the island's name in the title. In 1841 when Dumas made his promise, Louis Bonaparte himself was imprisoned at the citadel of Ham – the place mentioned in the novel. Dumas did visit him there,^[27] although Dumas does not mention it in "Etat civil".

A chronology of Hrabě Monte Cristo and Bonapartism

During the life of Thomas-Alexandre Dumas:

• 1793: Thomas-Alexandre Dumas is promoted to the rank of general in the army of the First French Republic.
• 1794: He disapproves of the revolutionary terror in Western France.
• 1795–1797: He becomes famous and fights under Napoleon.
• 1802: Black officers are dismissed from the army. The Empire re-establishes slavery.
• 1802: Birth of his son, Alexandre Dumas père.
• 1806: Thomas-Alexandre Dumas dies, still bitter about the injustice of the Empire.

During the life of Alexandre Dumas:

• 1832: The only son of Napoleon I dies.
• 1836: Alexandre Dumas is famous as a writer by this time (age 34).
• 1836: First puč by Louis Napoleon, aged 28, fails.
• 1840: A law is passed to bring the ashes of Napoleon I to France.
• 1840: Second puč of Louis Napoleon. He is imprisoned for life and becomes known as the candidate for the imperial succession.
• 1841: Dumas lives in Florence and becomes acquainted with King Jérôme and his son, Napoléon.
• 1841–1844: The story is conceived and written.
• 1844–1846: The story is published in parts in a Parisian magazine.
• 1846: The novel is published in full and becomes a European bestseller.
• 1846: Louis Napoleon escapes from his prison.
• 1848: French Second Republic. Louis Napoleon is elected its first president but Dumas does not vote for him.
• 1857: Dumas publishes État civil du Comte de Monte-Cristo

Selected notable adaptations

Klasické komiksy, Hrabě Monte Cristo,
Issue #3, published 1942.

Film

Hobart Bosworth (přímo v Hrabě Monte Cristo (1908)

Edmond Dantès (James O'Neill) loosens a stone before making his escape from the Château d'If in Hrabě Monte Cristo (1913)

• 1908: Hrabě Monte Cristo, němý film v hlavní roli Hobart Bosworth
• 1913: Hrabě Monte Cristo, němý film v hlavní roli James O'Neill
• 1918: Hrabě Monte Cristo, a silent-film serial starring Léon Mathot
• 1922: Monte Cristo, režie Emmett J. Flynn
• 1929: Monte Cristo, restored silent epic directed by Henri Fescourt
• 1934: Hrabě Monte Cristo, režie Rowland V. Lee
• 1940: Syn Monte Cristo, režie Rowland V. Lee
• 1942: Hrabě Monte Cristo (Španělština: El Conde de Montecristo), a Mexican version directed by Chano Urueta a hrál Arturo de Córdova
• 1946: Návrat Monte Cristo, režie Henry Levin
• 1950: The Prince of Revenge [ar ] (أمير الانتقام), Egyptian Movie directed by Henry Barkat, V hlavních rolích Anwar Wagdi
• 1953:Hrabě Monte Cristo (Španělština: El Conde de Montecristo), directed by León Klimovsky and starred by Jorge Mistral
• 1954: Hrabě Monte Cristo, v hlavních rolích Jean Marais
• 1958: Vanjikottai Valiban (வஞ்சிக்கோட்டை வாலிபன்), Tamil film adaptation and its Hindi remake Raaj Tilak
• 1961: Le comte de Monte Cristo, v hlavních rolích Louis Jourdan, režie Claude Autant-Lara
• 1964: Crafty One [ar ] (أمير الدهاء), Egyptian Movie directed by Henry Barkat, V hlavních rolích Farid Shawqi
• 1968: Sous le signe de Monte Cristo, French movie starring Paul Barge, Claude Jade a Anny Duperey, režie André Hunebelle, and set in 1947
• 1976: The Circle of Revenge [ar ] (دائرة الانتقام), Egyptian Movie directed by Samir Seif, V hlavních rolích Nour El-Sherif
• 1975: Hrabě Monte Cristo, v hlavních rolích Richard Chamberlain, režie David Greene
• 1982: Padayottam, a Malayalamský film adaption set in Kerala context, directed by Jijo Punnoose v hlavních rolích Prem Nazir, Mammootty a Mohanlal
• 1986: Veta, Telugština filmová adaptace
• 1986: Legacy of Rage, a Cantonese-language Hong Kong film adaptation, starring Brandon Lee
• 1999: Navždy můj, film starring Joseph Fiennes, Ray Liotta and Gretchen Mol, loosely but clearly based upon Hrabě Monte Cristo, directed/written by Paul Schrader
• 2002: Hrabě Monte Cristo, režie Kevin Reynolds a hrát Jim Caviezel, Dagmara Domińczyk, Richard Harris a Guy Pearce
• TBA: David S. Goyer will direct a film adaptation of Hrabě Monte Cristo^[28]

Televize

• 1956: Hrabě Monte Cristo, TV series based on further adventures of Edmond Dantès after the end of the novel
• 1964: Hrabě Monte Cristo, BBC television serial starring Alan Badel a Natasha Parry
• 1966: Il conte di Montecristo, RAI Italian television serial directed by Edmo Fenoglio. v hlavních rolích Andrea Giordana
• 1973: Hrabě Monte Cristo UK/Italian animated series, produced by Halas a Batchelor and RAI Italy
• 1977: Velká Vendeta [zh ] (大報復), Hong Kong television serial starring Adam Cheng, in which the background of the story is changed to Southern China during the Republikánská éra
• 1979: Nihon Gankutsuou [ja ] (日本巌窟王), Japanese television serial set in Edo období, v hlavních rolích Masao Kusakari
• 1979: Le Comte de Monte-Cristo (1979 minisérie), French TV series starring Jacques Weber
• 1984: La Dueña a 1984 Venezuelan telenovela with a female version of Edmond Dantès
• 1988: Uznik Zamka If [ru ] (litt. The Prisoner of Castle If ), Soviet miniseries starring Viktor Avilov (Count of Monte Cristo) and Aleksei Petrenko (Abbé Faria), with music and songs of Alexander Gradsky
• 1998: Hrabě Monte Cristo, television miniseries starring Gérard Depardieu
• 2006: Montecristo, Argentine telenovela starring Pablo Echarri a Paola Krum
• 2006: Vingança, telenovela directed by Rodrigo Riccó a Paulo Rosa, SIC Portugal
• 2010: Ezel, a krocan -turečtina television series which is an adaptation of Hrabě Monte Cristo
• 2011: Un amore e una vendetta (Angličtina: Láska a Vendeta) an Italian television series loosely based on the book
• 2011: Pomsta, a television series billed as an adaptation of Hrabě Monte Cristo
• 2012: Antsanoty, an Arménie -Arménský television series which is an adaptation of Hrabě Monte Cristo
• 2013: La Patrona, a loose Mexican remake of 1984 telenovela La Dueña
• 2016: Sbohem, pane Blacku, a TV series loosely based on The Count of Monte Cristo"
• 2016: Once Upon a Time's šestá sezóna features the Count as a character, portrayed by Craig Horner. Several characters and plot elements from the story are also alluded to^[29]
• 2016: Yago, Mexican telenovela starring Iván Sánchez a Gabriela de la Garza
• 2018: The Count of Monte-Cristo: Gorgeous Revenge [ja ] (モンテ・クリスト伯 -華麗なる復讐- Monte Kurisuto Haku: Karei Naru Fukushu),^[30] Japanese TV series starring Děkan Fujioka
• 2018: Wes, a Srílanská -Sinhálština television series which is an adaptation of Hrabě Monte Cristo a vliv Ezel televizní seriál

Other Appearances in Film or Television

• 1973: Hrabě Monte Cristo, animated short produced by Hanna-Barbera
• 1994: Garfield a přátelé episode "The Discount of Monte Cristo", a retelling of the story using the characters from USA Acres as the cast. Aloysius Pig, voiced by comedian Kevin Meaney, tries to cut the cost of the story, even though the characters are using their imaginations
• 2004: Gankutsuou: Hrabě Monte Cristo (巌窟王 Gankutsuoo, doslova The King of the Cave), Japanese animation adaptation. Produkovaný Gonzo, režie Mahiro Maeda
• 2007: The first section of Simpsonovi Episode, Pomsta je jídlo nejlépe podávané třikrát has an adaption for the Count of Monte Cristo but it is entitled The Count Of Monte Fatso

Sequels (books)

• 1853: A Mão do finado, Alfredo Hogan
• 1881: Syn Monte Cristo, Jules Lermina (1839–1915). This novel was divided in the English translation into two books: The Wife of Monte Cristo and The Son of Monte Cristo). Both were published in English in New York, 1884, translated by Jacob Arbabanell (1852–1922). Lermina also penned Le Trésor de Monte-Cristo [The Treasure of Monte-Cristo] (1885)
• 1884: Edmond Dantès: The Sequel to Alexander Dumas' Celebrated Novel The Count of Monte Cristo, Edmund Flagg (1815–1890). Published in English by T.B. Peterson and Brothers in 1886 (no translator credited)
• 1884: Monte-Cristo's Daughter sequel to Alexander Dumas' great novel, the "Count of Monte-Cristo," and Conclusion of "Edmond Dantès", Edmund Flagg. Published in English by T.B. Peterson and Brothers in 1886 (no translator credited)
• 1869: Hraběnka z Monte Cristo, Jean Charles Du Boys (1836-1873). Published in English by T.B. Peterson and Brothers in 1871 (no translator credited)
• 1887: Monte Cristo and his wife, presumably by Jacob Ralph Abarbanell
• 1902: Countess of Monte Cristo, by Abarbanell
• 2020: The Mummy of Monte Cristotím, že J Trevor Robinson. S hrůzou mashup román.

Hry a muzikály

Premiere of Dumas' Monte Cristo na Théâtre Historique (1848)

Alexandre Dumas and Auguste Maquet wrote a set of four plays that collectively told the story of Hrabě Monte Cristo: Monte Cristo Part I (1848); Monte Cristo Part II (1848); Le Comte de Morcerf (1851) a Villefort (1851). The first two plays were first performed at Dumas' own Théâtre Historique in February 1848, with the performance spread over two nights, each with a long duration (the first evening ran from 18:00 until 00:00). The play was also unsuccessfully performed at Drury Lane in London later that year where rioting erupted in protest against French companies performing in England.

The adaptation differs from the novel in many respects: several characters, such as Luigi Vampa, are excluded; whereas the novel includes many different plot threads that are brought together at the conclusion, the third and fourth plays deal only with the fate of Mondego and Villefort respectively (Danglars' fate is not featured at all); the play is the first to feature Dantès shouting "the world is mine!", an iconic line that would be used in many future adaptations.

Poster for a 1900 production of Charles Fechter adaptace Hrabě Monte Cristo, v hlavních rolích James O'Neill

Two English adaptations of the novel were published in 1868. The first, by Hailes Lacy, differs only slightly from Dumas' version with the main change being that Fernand Mondego is killed in a duel with the Count rather than committing suicide. Much more radical was the version by Charles Fechter, a notable French-Anglo actor. The play faithfully follows the first part of the novel, omits the Rome section and makes several sweeping changes to the third part, among the most significant being that Albert is actually the son of Dantès. The fates of the three main antagonists are also altered: Villefort, whose fate is dealt with quite early on in the play, kills himself after being foiled by the Count trying to kill Noirtier (Villefort's half brother in this version); Mondego kills himself after being confronted by Mercedes; Danglars is killed by the Count in a duel. The ending sees Dantès and Mercedes reunited and the character of Haydee is not featured at all. The play was first performed at the Adelphi in London in October 1868. The original duration was five hours, resulting in Fechter abridging the play, which, despite negative reviews, had a respectable sixteen-week run. Fechter moved to the United States in 1869 and Monte Cristo was chosen for the inaugural play at the opening of the Globe Theatre, Boston in 1870. Fechter last performed the role in 1878.

In 1883, John Stetson, manager of the Booth Theatre and The Globe Theatre, wanted to revive the play and asked James O'Neill (the father of playwright Eugene O'Neill ) to perform the lead role. O'Neill, who had never seen Fechter perform, made the role his own and the play became a commercial, if not an artistic success. O'Neill made several abridgments to the play and eventually bought it from Stetson. A motion picture based on Fechter's play, with O'Neill in the title role, was released in 1913 but was not a huge success. O'Neill died in 1920, two years before a more successful motion picture, produced by Fox and partially based on Fechter's version, was released. O'Neill came to despise the role of Monte Cristo, which he performed more than 6000 times, feeling that his typecasting had prevented him from pursuing more artistically rewarding roles. This discontent later became a plot point in Eugene O'Neill's semi-autobiographical play Cesta dlouhého dne do noci.

Hrabě Monte Cristo is a musical based on the novel, with influences from the 2002 film adaptation of the book. The music is written by Frank Wildhorn and the lyrics and book are by Jack Murphy. It debuted in Switzerland in 2009.^[31]

Zvukové úpravy

Novinová reklama pro Divadlo Campbell presentation of "The Count of Monte Cristo" (October 1, 1939)

• 1938: Divadlo Mercury ve vzduchu s Orson Welles (Dantés), Ray Collins (Abbé Faria ), George Coulouris (Monsieur Morrel), Edgar Barrier (de Villefort), Eustace Wyatt (Caderousse), Paul Stewart (Paul Dantés) Sidney Smith (Mondego), Richard Wilson (the Officer), Virginia Welles (Mercédès); radio broadcast 29 August 1938^[32]:345
• 1939: Divadlo Campbell s Orson Welles (Dantés), Ray Collins (Caderousse), Everett Sloane (Abbé Faria ), Frank Readick (Villefort), George Coulouris (Danglars), Edgar Barrier (Mondego), Richard Wilson (a Jailer), Agnes Moorehead (Mercédès); radio broadcast 1 October 1939^[32]:354
• 1939: Robert Montgomery na Rozhlasové divadlo Lux (rádio)
• 1947–52: Hrabě Monte Cristo radio program starring Carleton Young
• Šedesátá léta: Paul Daneman pro Tale Spinners For Children series (LP) UAC 11044
• 1961: Louis Jourdan pro Caedmon Records (LP)
• 1964: Per Edström director (radio series in Sweden)^[33]
• 1987: Andrew Sachs na BBC Radio 4 (později BBC Radio 7 a BBC Radio 4 Extra ) adapted by Barry Campbell and directed by Graham Gould, with Alan Wheatley as L'Abbe Faria, Nigel Anthony as de Villefort, Geoffrey Matthews as Danglars and Melinda Walker jako Mercedes
• 1989: Richard Matthews for Penguin Random House (ISBN  978-141-591-221-8)
• 2005: John Lee for Blackstone Audio
• 2010: Bill Homewood for Naxos Audiobooks (ISBN  978-962-634-134-6)
• 2012: Iain Glen na BBC Radio 4 upraveno uživatelem Sebastian Baczkiewicz a režie Jeremy Mortimer a Sasha Jevtušenko, s Richard Johnson as Faria, Jane Lapotaire as the aged Haydee, Toby Jones as Danglars, Zubin Varla as Fernand, Paul Rhys as Villefort and Josette Simon jako Mercedes^[34]
• 2017: The Count of Monte Cristo musical adaption by Berry & Butler^[35]

Videohry

• 1996: Le Comte de Monte-Cristo (čínština : 基督山恩仇記; pchin-jin : Jīdū Shān En Chóu Jì; lit. 'Monte Christo'), an neoprávněný^{[Citace je zapotřebí ]} Čínský jazyk Nintendo Famicom game produced by ESC Co. Ltd. (mostly known as Waixing Technology).
• 2014: Hrabě Monte-Cristo phone app (in English and rumunština ). A logická hra který je dodáván s editor úrovní.
• 2016: In Osud / Velký řád, Edmond Dantès was available for summoning as an Avenger-class servant. Typový měsíc also produced an accompanying drama CD about Monte Cristo and various people from his past including Haydée and Abbe Faria.

Poznámky

Reference

Další čtení

• Maurois, André (1957). Titáni, třígenerační biografie Dumasů. Přeložil Hopkins, Gerard. New York: Harper & Brothers Publishers. OCLC  260126.
• Salien, Jean-Marie (2000). "La subversion de l'orientalisme dans Le comte de Monte-Cristo d'Alexandre Dumas" (PDF). Études françaises (francouzsky). 36 (1): 179–190. doi:10.7202/036178ar.
• Toesca, Catherine (2002). Les sept Monte-Cristo d'Alexandre Dumas (francouzsky). Paříž: Maisonneuve & Larose. ISBN  2-7068-1613-9.
• Lenotre, G. (January–February 1919). "La conquête et le règne". Revue des Deux Mondes (francouzsky). JSTOR  44825176. Archivovány od originál 27. července 2011.
• Blaze de Bury, H. (2008) [1885], Alexandre Dumas : sa vie, son temps, son oeuvre [Alexander Dumas: His life, his times, his work] (PDF) (in French), Les Joyeux Roger, ISBN  978-2-923523-51-4, archivovány z originál (PDF) dne 22. července 2011
• Maccinelli, Clara; Animato, Carlo (1991), Il Conte di Montecristo : Favola alchemica e massonica vendetta [The Count of Montecristo: Alchemical and Masonic fable of revenge] (in Italian), Rome: Edizioni Mediterranee, ISBN  88-272-0791-0
• Raynal, Cécile (2002). "Promenade médico-pharmaceutique à travers l'œuvre d'Alexandre Dumas" [Medico-pharmaceutical walk through the work of Alexandre Dumas]. Revue d'histoire de la pharmacie (francouzsky). 90 (333): 111–146. doi:10.3406/pharm.2002.5327.
• Reiss, Tom (2013), The Black Count: Glory, Revolution, Betrayal, and the Real Count of Monte Cristo, New York: Random House USA, ISBN  978-0307382474

externí odkazy

• "Critical approach on Hrabě Monte Cristo" by Enrique Javier González Camacho in Gibralfaro, the journal of creative writing and humanities at the University of Malaga (ve španělštině)
• Hrabě Monte Cristo public domain audiokniha na LibriVox
• Tale Spinners for Children: The Count of Monte Cristo Stahování MP3
• Pierre Picaud: The "Real" Count
• "Hrabě Monte Cristo Paris Walking Tour" identifies locations from the novel in Paris mapped on Google Maps
• Hrabě Monte Cristo na Otevřete knihovnu
• Hrabě Monte Cristo on BBC Radio 7
• Hrabě Monte Cristo on Shmoop.com
• Hrabě Monte Cristo na projektu Gutenberg