Sonet 4 - Sonnet 4

« » Sonet 4
Sonet 4 v 1609 Quarto
Q1 Q2 Q3 C Neodbytná roztomilost, proč utrácíš Na sebe odkaz své krásy? Odkaz přírody nedává nic, ale půjčuje, A upřímně řečeno, půjčuje těm, kteří jsou zdarma. Tak potom, překrásný blázne, proč jsi zneužíval Ta velkorysá štědrost, která ti byla dána? Neziskový lichvář, proč to používáš? Tak skvělý součet částek, přesto nemůžete žít? Za to, že provozujete sám, Ty sám sebe své sladké já klameš. Tak jak, když tě příroda volá být pryč, Jaký přijatelný audit můžete opustit? Tvoje neobvyklá krása musí být s tebou hrobka, Který, kdysi žil, žije jako vykonavatel. 4 8 12 14 -William Shakespeare[1]

Sonet 4 je jedním z 154 sonetů napsal anglický dramatik a básník William Shakespeare. Je to plodící sonet v rámci Spravedlivá mládež sekvence.

Synopse

Shakespeare naléhá na muže, aby měl děti, a tak neztrácel svou krásu tím, že nevytváří další děti. Shakespearovi, pokud muž nevyprodukuje dítě nebo „nebude vykonavatelem“, nebude správně používat krásu přírody. Shakespeare používá ekonomickou terminologii („lichvář“, „částky“, „vykonavatel“, „audit“, „zisk“), aby pomohly vykreslit krásu mladého muže jako zboží, které příroda „zapůjčí“ jen na určitou dobu.

Odkaz přírody nedává nic jiného než půjčovat,

A když je upřímná, půjčuje těm, kteří jsou zdarma

Shakespeare končí varováním o osudu toho, kdo nepoužívá svou krásu:

Tvoje nevyužitá krása musí být s tebou hrobka,

Který, kdysi žil, žije jako vykonavatel.

Reproduktor začíná Sonet 4 (čtyřverší 1) tím, že se ptá svého mužského přítele, proč musí plýtvat svou krásou sám pro sebe, protože příroda nedává lidem dary kromě těch, které dostáváme při narození. Příroda však půjčuje těm, kteří jsou velkorysí svou vlastní krásou. Druhý čtyřverší je o řečníkovi, který se ptá přítele, který je předmětem básně, proč zneužívá hojné a velkorysé dary, které dostal, a které mají být sdíleny s ostatními. Poté se řečník zeptá, proč slibuje, že bude špatným akcionářem, vyčerpá to, co nabízí, ale není schopen se o sebe postarat nebo si rezervovat své vlastní peníze. Jedno literární dílo to shrnuje jako „myšlenku lakomce versus věřitele peněz“.^[2] To je otázka, zda by si měl půjčit peníze. Měl by být věřitelem nebo by se měl držet toho, aby své peníze nerozdával, což by vypadalo jako lakomec. V quatrain 3 se řečník snaží přesvědčit svého mužského přítele, aby měl děti, protože říká, že by to nebylo ztrátou mužské krásy. Řečník říká, že neexistuje žádný důvod, proč by jeho přítel měl zůstat sám a nechat s ním zemřít svou krásu. Joseph Pequigney uvedl, že Shakespearovy sonety mají „erotické připoutání a sexuální zapojení s férovým mladým mužem, kterého se týkají všechny sonety 1-126“.^[3] Sonnet 4 je zjevně součástí této skupiny a skutečně má některé odkazy, které lze brát jako emotivní popisy. Z dvojverší vyplývá, že mladík má cennou přitažlivost, která se nepoužívá správně ani není oceněna.

Základní struktura a rýmové schéma

Schéma rýmu sonetu je abab cdcd efef gg, typické rýmové schéma pro Angličana nebo Shakespeareana sonet. Tam jsou tři čtyřverší a a dvojverší který slouží jako trefný závěr. Čtvrtý řádek je příkladem regulárního jambický pentametr čára:

× / × / × / × / × / A je upřímná, půjčuje těm, kteří jsou zdarma (4,4)

/ = Ictus, metricky silná slabičná pozice. × = nonictus.

Motivy, snímky a konkrétní postavy

Sonet 4 je jedním z plodících sonetů, kterými jsou sonety 1–17. I tento sonet je zaměřen na téma krásy a plození. Postavy Sonnetu 4 jsou řečník a jeho dobrý přítel (známý jako mladík). V knize Společník Shakespearova Sonetu, editoval Michael Schoenfeldt, kritik Shakespeara Schoenfeldt popisuje rozdíly ve způsobu, jakým je mluvčí a mladý muž zobrazován v plodonosných sonetech, a říká: „Toužící mužský subjekt (mluvčí) má jasný, energický hlas ... Ale požadovaný muž objekt (mladík) v sonetech nemá hlas ".^[4] To jistě platí v Sonetu 4, protože řečník oslovuje mladého muže po celou dobu tak, že jeho hlas nikdy nebyl slyšet.

Později ve stejné knize popisuje esej od shakespearovského kritika Garreta A. Sullivana mladšího vztah mezi řečníkem a mladým mužem, který je vidět v sonetu čtyři, a říká: „Mladý muž plodících sonetů je tedy předmětem napomenutí; básník (řečník) se naléhavě snaží přimět jej, aby změnil své způsoby, a jak uvidíme, činí to v propletených jménech krásy a paměti a tváří v tvář zapomnění “.^[5] Sonnet Four sleduje právě tato témata a řečník chválí svého přítele, mladého muže, za jeho krásu. Dále říká, že jeho přítel, který nemá děti, by byl neomluvitelný, když říká: „Tak jak, když tě příroda volá: Jaký přijatelný audit může odejít? “ (řádky 11–12) Zde řečník využívá nepředvídatelnost přírody, aby se pokusil přesvědčit svého přítele, aby si pospíšil a měl děti. Snaží se také apelovat na emoce svého přítele slovy: „Za to, že jsi sám se sebou, / sám sebe své sladké já klameš“ (řádky 9–10). Řečník říká, že je to špatné, a klame jeho vlastní já, pokud se rozhodne zůstat svobodný a bezdětný. Řádek 11 také obsahuje sexuálně podnětnou hru se slovy, když řečník říká „provozovat sám se sebou“. Řečník používá myšlenku být sám jako patetická alternativa k manželství a rodině.

Zdá se, že mluvčí zosobňuje přírodu v prvním čtyřverší slovy: „Odkaz přírody nedává nic, ale půjčuje, / a upřímně řečeno, půjčuje těm, kteří jsou zdarma“ (řádky 3–4). Řečník říká, že příroda dává dary při narození, a vyzývá lidi, což jim dává něco nelidského lidského typu. Několik slov v sonetu; jako „odkaz“, „lichvář“ a „součet“; také jasně uveďte účetní motiv předchozích sonetů.^[6]Dvojverší shrnuje potenciální odpověď na všechny otázky, které autor klade po celém sonetu. V prvním řádku dvojverší říká: „Tvoje nevyužitá krása musí být s tebou pohřbena“. To naznačuje, že mladý muž má cennou přitažlivost, která není správně používána nebo oceňována. Zdá se, jako by mluvčí naznačoval, že kráska zemře s mladým mužem. Poslední řádek dvojverší říká: „což usèd, žije tím, kdo bude vykonavatelem.“ Zde se zdá, jako by mluvčí říkal, že pokud mladík použije svou krásu, prodlouží mu to život. Slovo „vykonavatel“ naznačuje jak smrt, tak účetnictví.

Kritika

Zdá se, že mnoho kritiků souhlasí s H.E. Rollins, že Shakespearovy sonety „poskytují přímé důkazy o Shakespearově soukromém životě“.^[7] Existoval dokonce i vědec, který se domníval, že sonety jsou rozděleny do „dvou skupin: všechny, které naznačují morální nesrovnalosti, jsou„ dramatické “; zbytek je napsán Shakespearovou vlastní osobou“.^[8]

"Použití"

Jedním z hlavních témat Quatrain 2 Sonetu 4, stejně jako v několika dalších Sonetách plození, jsou variace „použití“, jak si všiml Halpern.^[9] Krieger poukazuje na to, že toto opakování různých forem „použití“ je vidět také v Sonetech 6 a 9.^[10]Kritici chápou opakování různých forem „použití“ mnoho různých věcí. Poukazuje na to jeden kritik, že „plodící sonety vykazují obzvláště brilantní Shakespearovu schopnost manipulovat se slovy, která v jeho jazyce patřila jak do ekonomického, tak do sexuálního / biologického sémantického pole“.^[11] To rozhodně platí pro slovo a manipulaci se slovem „use“. Pokud jde o sexualitu, běžně se má za to, že mluvčí „radí mladému muži ohledně správného„ použití “jeho spermatu“.^[12] Stejný kritik také interpretuje sonet jako muže zneužívajícího sperma masturbací. V mnoha Sonetech plození je vidět myšlenka, že „správné„ použití “spermatu nezahrnuje stvoření života jako takového, ale stvoření krásy“.^[13] Sonet nemusí odkazovat pouze na masturbaci, „jazyk lichvy v sonetech plození [je jazyk, který] má silné vztahy jak s prostitucí, tak s sodomitickými vztahy“.^[14] Existuje však také ekonomický aspekt, který mění konotaci čtyřverší. „Lichva může označovat konkrétní ekonomickou praxi,“ ale současně také „to [znamenalo] vše, co se zdálo destabilizující a ohrožující v socioekonomickém vývoji ovlivňujícím raně novověkou Anglii“.^[15]

Sexualita

Báseň lze číst jednoduše pro její myšlenky týkající se krásy mladého muže, které jsou metaforicky vyjádřeny ve světě peněz, ale sonet obsahuje vedlejší významy nebo narážky, které odkazují na masturbaci nebo autoerotiku. Narážky naznačují, že je pro mladého muže zbytečné utrácet své semeno za sebeuspokojení a nepoužívat ho k reprodukci.^[16][17]

Krása

Joseph Pequigney uvedl, že Shakespearovy sonety mají „erotické připoutání a sexuální zapojení s férovým mladým mužem, kterého se týkají všechny sonety 1-126“.^[18] Sonnet 4 je zjevně součástí této skupiny a skutečně má některé odkazy, které lze brát jako emotivní popisy. Zdá se však, že mnoho kritiků si myslí, že sonet 4 je výjimkou v tom smyslu, že ukazuje něco mnohem hlubšího než sexuální připoutání. Pequigney uvádí, že sonet „koreluje s ekonomickými a tělesnými operacemi a je jimi mnoho nesrovnalostí“.^[19] Tyto nekonzistence, které Pequigney zmiňuje, jsou věci jako „neokázalá krása“, je později „překrásný niggard“ a jak tento „„ neziskový uživatel “, který investuje velké„ částky “, ale nemůže„ žít ““.^[20] Umožňují následující popis Mládeže: Ten, který může „být současně marnotratníkem i lakomcem, může být extravagantní sám se sebou, ale není schopen„ žít v potomcích “, a může využít, aniž by využíval sexualitu jeho přitažlivého já “.^[21]Tato složitost vytváří „transmisi krásy“ a podle Pequigneyho právě díky ní je „masturbace“ nepřijatelná.^[22]Simon Critchley říká, že význam dvojverší je, že „pokud se nerozmnožujete, nemůžete nechat žádný přijatelný audit“.^[23] Rovněž srovnává Sonet 4 s Kupcem benátským, ve kterém se Shakespeare snaží zdůraznit témata týkající se „zvýšení, smlouvy, hojnosti, plýtvání, niggardingu nebo lakomosti“.^[24] To lze vidět na výše zmíněných složitostech popsaných Pequigney. Zdá se, jako by mluvčí naznačoval, že kráska zemře s mladým mužem. Tuto myšlenku posiluje Joyce Stuphenová, která říká, že „V sonetu 4 je to příroda, která„ vás volá, abyste byli pryč “a požaduje„ přijatelný audit ““.^[25]

Poznámky

Reference

• Baldwin, T. W. O literární genetice Shakspearových sonetů. Urbana: University of Illinois Press, 1950.
• Bernard, John D. „To Constancie Confin'de“: Poetika Shakespearových sonetů. PMLA, sv. 94, č. 1 (leden 1979), str. 77–90.
• Critchley, Simon a Tom McCarthy. „Universal Shylockery: Money and Morality in the„ Merchant of Venice “.“ Diacritics 34.1 (2004): 2-17. Web. 26. dubna 2012. JSTOR  3805828.
• Crosman, Robert. „Milovat se z ničeho vůbec: otázka příběhu v Shakespearových sonetách pro rozmnožování.“ Shakespeare Quarterly 41.4 (1990): 470–88. Web. 1. března 2012. JSTOR  2870777.
• Furness, Horace H. „Shoda se Shakespearovými básněmi: rejstřík každého obsaženého slova.“ North American Review 119 245 října (1874): 436–42. Web. 2. března 2012. JSTOR  25109868.
• Greene, Thomas M. „Ubohé trůny: selhání v chovu v sonetech.“ Zranitelný text: Eseje o renesanční literatuře. New York: Columbia UP, 1986. 175–93. ISBN  9780231062466
• Halpern, Richarde. Shakespearův parfém: Sodomy & Sublimity in the Sonnets, Wild, Freud a Lacan. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2002. Tisk.
• Herman, Peter C. „K čemu je to? Nebo problém ekonomiky v Shakespearových sonetách pro rozmnožování. “ Shakespearovy sonety: Kritické eseje. Vyd. James Schiffer. 1999. 265–270. Tisk.
• Hubler, Edwin. Smysl Shakespearových sonetů. Princeton: Princeton University Press, 1952.
• Hugh McIntosh. „Sociální masochismus Shakespearových sonetů.“ SEL: Studies in English Literature 1500–190050.1 (2009): 109–25. Projekt MUSE. Web. 1. března 2012. <http://muse.jhu.edu/journals/studies_in_english_literature/v050/50.1.mcintosh.html >.
• Krieger, Murray. Okno do kritiky: Shakespearovy sonety a moderní poetika. Princeton: Princeton University Press, 1964.
• Matz, Robert. „Skandály Shakespearových sonetů.“ ELH 77,2 (2010): 477–508. Projekt MUSE. Web. 1. března 2012. <http://muse.jhu.edu/journals/elh/v077/77.2.matz.html >.
• Pequigney, Joseph. Taková je moje láska: Studie Shakespearových sonetů. Chicago: University of Chicago, 1985. Tisk.
• Pequigney, Joseph. „Taková je moje láska: Studie Shakespearových sonetů.“ Shakespeare Quarterly 38,3 (1987): 375–77. Web. 2. března 2012. JSTOR  2870514.
• Rollins, H.E. „Shakespeare: Sonety.“ The Review of English Studies 1.3 July (1950): 255–58. Web. 2. března 2012. JSTOR  510367.
• Schoenfeldt, Michael, ed. Společník Shakespearových sonetů. Malden: Blackwell Publishing, 2007. Tisk.
• Scott, Alison V., 1974-. „Hromadění pokladu a promrhání pravdy: rozdávání a vlastnění Shakespearových sonetů mladému muži.“ Studie filologie 101.3 (2004): 315–331. Projekt MUSE. Web. 1. března 2012. <https://muse.jhu.edu/article/170737 >.
• Stapleton, M. L. „Making the Woman of Him: Shakespeare's Man Right Fair as Sonnet Lady.“ Texaské studie literatury a jazyka 43 (2001): 283–85. Web. 1. března 2012. <http://muse.jhu.edu/article/173385 >. doi:10.1353 / tsl.2004.0016
• Stuphe Stuphen, Joyce. Shakespearovy sonety: Kritické eseje. New York: Garland Publishing Inc., 1999. 205–06. Tisk.

externí odkazy

• Práce související s Sonet 4 (Shakespeare) na Wikisource
• Vysvětlení terminologie v sonetu