Sonet 31 - Sonnet 31

« » Sonet 31
	První dvě sloky Sonetu 31 v 1609 Quarto

Sonet 31 je jedním z 154 sonetů napsal anglický dramatik a básník William Shakespeare. Je to sonet v rámci Spravedlivá mládež sekvence. Tato báseň vyvíjí myšlenku představenou na konci Sonetu 30 a představuje nadřazenost mladého muže, pokud jde o držení veškeré lásky, kterou mluvčí kdy zažil.

Struktura

Sonnet 31 je typický Angličan nebo shakespearovský jazyk sonet, se třemi čtyřverší následuje finále dvojverší. Sleduje typickou formu schéma rýmu: ABAB CDCD EFEF GG. Stejně jako ostatní shakespearovské sonety je napsán jambický pentametr, typ Metr na základě pěti párů metricky slabých / silných slabičných pozic na řádek.

Metricky je sonet poměrně pravidelný, ale vyžaduje několik slabičných kontrakcí a expanzí. První dva řádky obsahují vždy jednu expanzi (označenou E níže):

  × / × / × / × × / / Tvé poprsí je srdcem všech srdcí, × / × / × / × / × / které díky tomu, že jsem jim chyběl, má mrtvé; (31,1-2)

/ = Ictus, metricky silná slabičná pozice. × = nonictus.

(V prvním řádku se navíc čtvrtý iktus posune doprava, což má za následek čtyřmístnou postavu, × × / /, někdy označované jako a menší iontový.) Rozšířen je také tříslabičný řádek „burièd“ řádku čtyři (ačkoli v řádku devět zachovává dvě slabiky). Ostatní slabiky musí být zkráceny, protože níže je dvouslabičná „mnoho“ a tříslabičná „poslušná“. Oba jsou příklady y-skluz, výrazný přibližně chlape a ob-seq-wyus.

 × / × / × / × / × / Kolik svaté a upřímné slzy (31,5)

Také smluvně uzavřeny jsou linky „šestky“ a „int'rest“ linky sedm.

Zdroj a analýza

Kritici jako Malone, Horník, Dowden a Larsen označeno jako „poslušný“ jako „pohřební“^{[Citace je zapotřebí ]};^[2] jiní upřednostňovali jednodušší „poslušnost“. The kvarto Slovo „tam“ v řádku 8 se obecně mění na „tebe“, ačkoli někteří kritici bránili čtení kvarto.

„Náboženská láska“ se často přirovnává k podobné frázi, která se ironicky používá Stížnost milence; G. Wilson Knight spojuje frázi s „nadosobní realitou vytvořenou láskou“ v posloupnosti jako celek.

Řada editorů vložila tečku za „dát“ do řádku 11. Tato praxe, která není univerzální, mění „to“ v řádku 12 ze zkráceného „tak, že“ na demonstrativní; výhodou tohoto postupu je, že poskytuje srozumitelné „splatné“ v řádku 12.

T. W. Baldwin argumentoval z tematických důvodů, že tato báseň by měla okamžitě následovat Sonet 20 a Sonet 22. Tento argument, stejně jako ostatní k uspořádání sonetů, neobdržel široké přijetí.

Reference

^ Pooler, C [harles] Knox, vyd. (1918). Díla Shakespeara: Sonety. Arden Shakespeare [1. řada]. London: Methuen & Company. OCLC 4770201.
^ Larsen, Kenneth J. „Sonet 31“. Eseje o Shakespearových sonetech. Citováno 13. února 2015.

Další čtení

Baldwin, T. W. (1950). O literární genetice Shakspearových sonetů. University of Illinois Press, Urbana.
Hubler, Edwin (1952). Smysl Shakespearových sonetů. Princeton University Press, Princeton.
Schoenfeldt, Michael (2007). Sonety: Cambridge společník Shakespearovy poezie. Patrick Cheney, Cambridge University Press, Cambridge.

První vydání a fax

Shakespeare, William (1609). Sonety Shake-Speares: Never Before Imprinted. Londýn: Thomas Thorpe.
Lee, Sidney, vyd. (1905). Shakespeares Sonnets: Být reprodukcí ve faksimile prvního vydání. Oxford: Clarendon Press. OCLC 458829162.

Variová vydání

Alden, Raymond Macdonald, vyd. (1916). Sonety Shakespearovy. Boston: Společnost Houghton Mifflin. OCLC 234756.
Rollins, Hyder Edward, vyd. (1944). Nové Variorum vydání Shakespeara: Sonety [2 svazky]. Philadelphie: J. B. Lippincott & Co. OCLC 6028485.

Moderní kritická vydání

Atkins, Carl D., ed. (2007). Shakespearovy sonety: se třemi stovkami let komentářů. Madison: Fairleigh Dickinson University Press. ISBN 978-0-8386-4163-7. OCLC 86090499.
Boothe, Stephene, vyd. (2000) [1. vyd. 1977]. Shakespearovy sonety (Rev. ed.). Nové nebe: Yale Nota Bene. ISBN 0-300-01959-9. OCLC 2968040.
Burrow, Colin, ed. (2002). Kompletní sonety a básně. Oxford Shakespeare. Oxford: Oxford University Press. ISBN 978-0192819338. OCLC 48532938.
Duncan-Jones, Katherine, vyd. (2010) [1. vyd. 1997]. Shakespearovy sonety. Arden Shakespeare, Třetí série (rev. Vyd.). Londýn: Bloomsbury. ISBN 978-1-4080-1797-5. OCLC 755065951.
Evans, G. Blakemore, vyd. (1996). Sonety. Nový Cambridge Shakespeare. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 978-0521294034. OCLC 32272082.
Kerrigan, Johne, vyd. (1995) [1. vyd. 1986]. Sonety; a stížnost milence. Nový tučňák Shakespeare (Rev. ed.). Knihy tučňáků. ISBN 0-14-070732-8. OCLC 15018446.
Mowat, Barbara A .; Werstine, Paul, eds. (2006). Shakespearovy sonety a básně. Folger Shakespeare Library. New York: Washington Square Press. ISBN 978-0743273282. OCLC 64594469.
Orgel, Stephen, vyd. (2001). Sonety. Pelican Shakespeare (Rev. ed.). New York: Knihy tučňáků. ISBN 978-0140714531. OCLC 46683809.
Vendler, Helen, vyd. (1997). Umění Shakespearových sonetů. Cambridge, MA: Belknap Press z Harvard University Press. ISBN 0-674-63712-7. OCLC 36806589.

externí odkazy

Práce související s Sonet 31 (Shakespeare) na Wikisource
Parafráze a analýza (Shakespeare-online)
Analýza

[1] Pooler, C [harles] Knox, vyd. (1918). Díla Shakespeara: Sonety. Arden Shakespeare [1. řada]. London: Methuen & Company. OCLC 4770201.

[klarsen-2] Larsen, Kenneth J. „Sonet 31“. Eseje o Shakespearových sonetech. Citováno 13. února 2015.

[1]

[2]