Sinte Romani - Sinte Romani - Wikipedia
Sinte Romani | |
---|---|
| |
Rodilý k | Německo, Rakousko, Švýcarsko, Česká republika, Itálie, Francie, Holandsko, Srbsko, Chorvatsko |
Etnický původ | Sinti |
Rodilí mluvčí | 195,200 (2000–2014)[1] |
Indoevropský
| |
Dialekty | Abbruzzesi, Eftawagaria, Estracharia, Gadschkene, Kranaria, Krantiki, Lallere, Manouche (Manuche, Manush, Manuš), Piemont Sintí, Praistiki, srbští Romové, benátští Sinti |
latinský | |
Oficiální status | |
Uznávaná menšina jazyk v | |
Kódy jazyků | |
ISO 639-3 | rmo |
Glottolog | sint1235 [3] |
Sinte Romani (také známý jako Sintengheri Tschib, Sintitike, Manuš nebo Římané /ˈrɒmənɪs/[4]) je odrůda Romština mluvený Sinti lidé v Německo, Francie, Rakousko, Belgie, Holandsko, některé části Severní Itálie a další sousední oblasti. Sinte Romani se vyznačuje výrazným německým vlivem a není tomu tak vzájemně srozumitelné s jinými formami romštiny.[5] Jazyk je napsán v jazyce Latinské písmo.
Přehled
Jméno Romani je odvozeno od řom, historické sebeoznačení mluvčích Romský jazyk skupina. Romština je někdy psána jako romština (často v angličtině), ale rodilí mluvčí používají pro tento jazyk slovo romština. Historicky je známo, že Romové jsou nomádští, ale dnes je jen malé procento Romů neklidné kvůli nucené asimilaci a vládním intervencím.[6]
Sinte Romani je dialekt Romština a patří do severozápadní romské dialektové skupiny, jejíž součástí je i dialekt, kterým mluví Romština ve Finsku.[7] Sinti je sebeoznačení velké romské populace, která začala opouštět Balkán na počátku rozptylu romské jazykové skupiny, od konce 14. století, a migrovali na německy mluvící území.[8][9] Sinti ve Francii obvykle také mluví sinte romsky, ale označují se jako Manuš (nebo Manouche).[9][10]
Dnes se mluví hlavně o Sinte Německo, Francie, Severní Itálie, Švýcarsko, Srbsko, a Chorvatsko, s menším počtem reproduktorů v Rakousko, Česká republika a Holandsko.[5][7][8] Sinti tvoří největší podskupinu Romové v Německu a v Německu je zase domovem největšího počtu mluvčích Sinte Romani.[8][9] Téměř všichni mluvčí Sinte Romani hovoří několika jazyky, přičemž dominantní jazyk země, ve které žijí, je nejčastější.[8][11]
Fonologie
Sinte Romani je netónní jazyk s 25 souhláskami, 6 samohláskami a 4 dvojhláskami.[8]
Slovní zásoba
Níže je uveden příklad slovní zásoby pro Sinte Romani na základě vzorků z Rakouska, Itálie a Albánie shromážděných v Romani Morpho-Syntax Database (RMS) hostované University of Manchester. Slova, která ukazují vliv historické německé slovní zásoby, jsou označena hvězdičkou (*).
Rakousko | Itálie | Albánie | ||
---|---|---|---|---|
Podstatná jména | Sinti / Roma | sinto | sinti | gipter / sinto |
neromský | gadžo | gadžo | xujle | |
příteli | mal | mal | māl | |
otec | Táto | dat | Táto | |
babička | mami | nonna ** | mami | |
kůň | graj | graj | graj | |
Pes | džukel / džuklo | džukal | džuklo | |
ježek | borso | niglo * | niglo * | |
srst | hauta * | xauta * | hauta * | |
ruka | obrovský | vas | vas | |
noha | heri | xeri | pīru | |
žaludek | buko | stomako ** | kouzelník muj | |
srdce | zi | zi | zi | |
čas | ciro | siro | ciro | |
počasí | wetra * | siro | ciro | |
měsíc | ošidit | luna ** | montu * | |
Měsíc | enja / čon | monato * | ošidit | |
zelí | saxofon | kavolo ** | saxofon | |
vejce | jāro | jaro | jāro | |
máslo | khil | Kil | butro ** | |
Slovesa | mluvit | rakar- | rakarava | rakr- |
volání | khar- | karava | kerpen | |
žít | dživ- | vita ** | dži- | |
milovat | kam- | kamava | kam- | |
Příslovce | dnes | kau ponory | kava divas | kaldis |
zítra | tajsa | tejsa | tajsa | |
včera | tajsa | u válečných divas | vāverdis | |
trochu | je bisla * | ja pisal * | Pisa * | |
dost | dosta | doal | doha | |
Přídavné jméno | dlouho | laung ** | lungo ** | dur |
* Slova vypůjčená z historické němčiny
** Slova vypůjčená z moderních dominantních jazyků (tj. Němčiny, italštiny nebo albánštiny)
Viz také
Reference
- ^ Sinte Romani na Etnolog (19. vydání, 2016)
- ^ „Welke erkende talen heeft Nederland?“. Rijksoverheid (v holandštině). 11. ledna 2016. Citováno 24. března 2020.
- ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Sinte Romani“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
- ^ "Romanes" vstup do Collins anglický slovník.
- ^ A b Mezinárodní lingvistická encyklopedie: AAVE - esperanto. Oxford University Press. 14. března 2018. ISBN 9780195139778 - prostřednictvím Knih Google.
- ^ Bakkar, Peter (2000). Co je to romský jazyk?. University of Hertfordshire Press.
- ^ A b „Odrůdy, dialekty a klasifikace“. Romský projekt. University of Graz (Rakousko). Citováno 2019-03-27.
- ^ A b C d E „Romani, Sinte“. Ethnologue, Languages of the World. Citováno 15. března 2014.
- ^ A b C Margalit, Gilad; Matras, Yaron (2007). Stauber, Roni; Vago, Raphael (eds.). Cikáni v Německu - němečtí Cikáni? Identita a politika Sintů a Romů v němčině. Romové: menšina v Evropě: historické, politické a sociální perspektivy. Budapešť: Středoevropský univerzitní tisk. 103–116. ISBN 9781429462532. OCLC 191940451.
- ^ „Romské dialekty“. ROMLEX (romský lexikon). University of Gratz. Citováno 2019-03-28.
- ^ Engbring-Romang, Udo (prosinec 2016). „Romština, jazyk Sintů a Romů: nejlépe pouze mluvený“. Das Goethe. Goethe-Institut. Citováno 2019-03-27.
- ^ „Projekt ROMANI - Manchester“. romani.humanities.manchester.ac.uk. Citováno 2019-03-27.
Zdroje
- Daniel Holzinger, Das Romanes. Grammatik und Diskursanalyse der Sprache der Sinte, Innsbruck 1993
- Norbert Boretzky / Birgit Igla, Kommentierter Dialektatlas des Romani, Teil 1, Wiesbaden: Harrassowitz, 2004
Další čtení
- Acton, T. A. a Mundy, G. (1997). Romská kultura a romská identita. Hatfield: University of Hertfordshire.
- Bakker, P., & Kuchukov, K. (2000). Co je to romský jazyk? Paříž: Centrum de recherches tsiganes.
- Gilbert, J. (2014). Nomádské národy a lidská práva. New York, NY: Routledge.
- Guy, W. (2001). Mezi minulostí a budoucností: Romové ve střední a východní Evropě. Hatfield: University of Hertfordshire Press.
- Matras, Y. (1999). „Writing Romani: The pragmatics of codification in the stateless language“. Aplikovaná lingvistika. 20 (4): 481–502. doi:10.1093 / applin / 20.4.481.
- Matras, Y. (2002). Romština: Jazykový úvod. Cambridge: Cambridge University Press.
- Matras, Y. (2010). Romština v Británii: Posmrtný život jazyka. Edinburgh: Edinburgh University Press.
- Saul, N., & Tebbutt, S. (2004). Role Romů: Obrazy a protiobrazy „Romů“ / Romů v evropských kulturách. Liverpool: Liverpool University Press.
- Smith, T. (1997). „Uznáváme rozdíl: Socializace a vzdělávací proces romského„ cikánského “dítěte. Britové“. Journal of Sociology of Education. 18 (2): 243–256. doi:10.1080/0142569970180207. JSTOR 1393193.
- Wells, R. S .; Yuldasheva, N .; Ruzibakiev, R .; et al. (Srpen 2001). „Euroasijské srdce: kontinentální pohled na diverzitu chromozomů Y“. Proc. Natl. Acad. Sci. USA. 98 (18): 10244–49. doi:10.1073 / pnas.171305098. PMC 56946. PMID 11526236.
externí odkazy
- Stručný přehled (v němčině)
- Učebnice z roku 1903 v Sinti od F. N. Fincka (v němčině), u Internetový archiv: [1]
- Biblické nahrávky v sinte romštině
- ROMLEX: Romani Lexicon
- RMS: Romani Morpho-Syntax Database