Sinte Romani - Sinte Romani - Wikipedia

Tento článek je o romském dialektu. Informace o Sinti Romani, viz Sinti.
Sinte Romani
  • Sintengheri Tschib
  • Sintitike
  • Manuš
  • Římané
Rodilý kNěmecko, Rakousko, Švýcarsko, Česká republika, Itálie, Francie, Holandsko, Srbsko, Chorvatsko
Etnický původSinti
Rodilí mluvčí
195,200 (2000–2014)[1]
Indoevropský
DialektyAbbruzzesi, Eftawagaria, Estracharia, Gadschkene, Kranaria, Krantiki, Lallere, Manouche (Manuche, Manush, Manuš), Piemont Sintí, Praistiki, srbští Romové, benátští Sinti
latinský
Oficiální status
Uznávaná menšina
jazyk v
Kódy jazyků
ISO 639-3rmo
Glottologsint1235[3]

Sinte Romani (také známý jako Sintengheri Tschib, Sintitike, Manuš nebo Římané /ˈrɒmənɪs/[4]) je odrůda Romština mluvený Sinti lidé v Německo, Francie, Rakousko, Belgie, Holandsko, některé části Severní Itálie a další sousední oblasti. Sinte Romani se vyznačuje výrazným německým vlivem a není tomu tak vzájemně srozumitelné s jinými formami romštiny.[5] Jazyk je napsán v jazyce Latinské písmo.

Přehled

Jméno Romani je odvozeno od řom, historické sebeoznačení mluvčích Romský jazyk skupina. Romština je někdy psána jako romština (často v angličtině), ale rodilí mluvčí používají pro tento jazyk slovo romština. Historicky je známo, že Romové jsou nomádští, ale dnes je jen malé procento Romů neklidné kvůli nucené asimilaci a vládním intervencím.[6]

Sinte Romani je dialekt Romština a patří do severozápadní romské dialektové skupiny, jejíž součástí je i dialekt, kterým mluví Romština ve Finsku.[7] Sinti je sebeoznačení velké romské populace, která začala opouštět Balkán na počátku rozptylu romské jazykové skupiny, od konce 14. století, a migrovali na německy mluvící území.[8][9] Sinti ve Francii obvykle také mluví sinte romsky, ale označují se jako Manuš (nebo Manouche).[9][10]

Dnes se mluví hlavně o Sinte Německo, Francie, Severní Itálie, Švýcarsko, Srbsko, a Chorvatsko, s menším počtem reproduktorů v Rakousko, Česká republika a Holandsko.[5][7][8] Sinti tvoří největší podskupinu Romové v Německu a v Německu je zase domovem největšího počtu mluvčích Sinte Romani.[8][9] Téměř všichni mluvčí Sinte Romani hovoří několika jazyky, přičemž dominantní jazyk země, ve které žijí, je nejčastější.[8][11]

Fonologie

Sinte Romani je netónní jazyk s 25 souhláskami, 6 samohláskami a 4 dvojhláskami.[8]

Slovní zásoba

Níže je uveden příklad slovní zásoby pro Sinte Romani na základě vzorků z Rakouska, Itálie a Albánie shromážděných v Romani Morpho-Syntax Database (RMS) hostované University of Manchester. Slova, která ukazují vliv historické německé slovní zásoby, jsou označena hvězdičkou (*).

Sinte Romani Vocabulary[12]
RakouskoItálieAlbánie
Podstatná jménaSinti / Romasintosintigipter / sinto
neromskýgadžogadžoxujle
přítelimalmalmāl
otecTátodatTáto
babičkamaminonna **mami
kůňgrajgrajgraj
Pesdžukel / džuklodžukaldžuklo
ježekborsoniglo *niglo *
srsthauta *xauta *hauta *
rukaobrovskývasvas
nohaherixeripīru
žaludekbukostomako **kouzelník muj
srdcezizizi
čascirosirociro
počasíwetra *sirociro
měsícošiditluna **montu *
Měsícenja / čonmonato *ošidit
zelísaxofonkavolo **saxofon
vejcejārojarojāro
máslokhilKilbutro **
Slovesamluvitrakar-rakaravarakr-
voláníkhar-karavakerpen
žítdživ-vita **dži-
milovatkam-kamavakam-
Příslovcedneskau ponorykava divaskaldis
zítratajsatejsatajsa
včeratajsau válečných divasvāverdis
trochuje bisla *ja pisal *Pisa *
dostdostadoaldoha
Přídavné jménodlouholaung **lungo **dur

* Slova vypůjčená z historické němčiny

** Slova vypůjčená z moderních dominantních jazyků (tj. Němčiny, italštiny nebo albánštiny)

Viz také

Reference

  1. ^ Sinte Romani na Etnolog (19. vydání, 2016)
  2. ^ „Welke erkende talen heeft Nederland?“. Rijksoverheid (v holandštině). 11. ledna 2016. Citováno 24. března 2020.
  3. ^ Hammarström, Harald; Forkel, Robert; Haspelmath, Martin, eds. (2017). „Sinte Romani“. Glottolog 3.0. Jena, Německo: Max Planck Institute for the Science of Human History.
  4. ^ "Romanes" vstup do Collins anglický slovník.
  5. ^ A b Mezinárodní lingvistická encyklopedie: AAVE - esperanto. Oxford University Press. 14. března 2018. ISBN  9780195139778 - prostřednictvím Knih Google.
  6. ^ Bakkar, Peter (2000). Co je to romský jazyk?. University of Hertfordshire Press.
  7. ^ A b „Odrůdy, dialekty a klasifikace“. Romský projekt. University of Graz (Rakousko). Citováno 2019-03-27.
  8. ^ A b C d E „Romani, Sinte“. Ethnologue, Languages ​​of the World. Citováno 15. března 2014.
  9. ^ A b C Margalit, Gilad; Matras, Yaron (2007). Stauber, Roni; Vago, Raphael (eds.). Cikáni v Německu - němečtí Cikáni? Identita a politika Sintů a Romů v němčině. Romové: menšina v Evropě: historické, politické a sociální perspektivy. Budapešť: Středoevropský univerzitní tisk. 103–116. ISBN  9781429462532. OCLC  191940451.
  10. ^ „Romské dialekty“. ROMLEX (romský lexikon). University of Gratz. Citováno 2019-03-28.
  11. ^ Engbring-Romang, Udo (prosinec 2016). „Romština, jazyk Sintů a Romů: nejlépe pouze mluvený“. Das Goethe. Goethe-Institut. Citováno 2019-03-27.
  12. ^ „Projekt ROMANI - Manchester“. romani.humanities.manchester.ac.uk. Citováno 2019-03-27.

Zdroje

  • Daniel Holzinger, Das Romanes. Grammatik und Diskursanalyse der Sprache der Sinte, Innsbruck 1993
  • Norbert Boretzky / Birgit Igla, Kommentierter Dialektatlas des Romani, Teil 1, Wiesbaden: Harrassowitz, 2004

Další čtení

  • Acton, T. A. a Mundy, G. (1997). Romská kultura a romská identita. Hatfield: University of Hertfordshire.
  • Bakker, P., & Kuchukov, K. (2000). Co je to romský jazyk? Paříž: Centrum de recherches tsiganes.
  • Gilbert, J. (2014). Nomádské národy a lidská práva. New York, NY: Routledge.
  • Guy, W. (2001). Mezi minulostí a budoucností: Romové ve střední a východní Evropě. Hatfield: University of Hertfordshire Press.
  • Matras, Y. (1999). „Writing Romani: The pragmatics of codification in the stateless language“. Aplikovaná lingvistika. 20 (4): 481–502. doi:10.1093 / applin / 20.4.481.
  • Matras, Y. (2002). Romština: Jazykový úvod. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Matras, Y. (2010). Romština v Británii: Posmrtný život jazyka. Edinburgh: Edinburgh University Press.
  • Saul, N., & Tebbutt, S. (2004). Role Romů: Obrazy a protiobrazy „Romů“ / Romů v evropských kulturách. Liverpool: Liverpool University Press.
  • Smith, T. (1997). „Uznáváme rozdíl: Socializace a vzdělávací proces romského„ cikánského “dítěte. Britové“. Journal of Sociology of Education. 18 (2): 243–256. doi:10.1080/0142569970180207. JSTOR  1393193.
  • Wells, R. S .; Yuldasheva, N .; Ruzibakiev, R .; et al. (Srpen 2001). „Euroasijské srdce: kontinentální pohled na diverzitu chromozomů Y“. Proc. Natl. Acad. Sci. USA. 98 (18): 10244–49. doi:10.1073 / pnas.171305098. PMC  56946. PMID  11526236.

externí odkazy