Jinaratna - Jinaratna

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: "Jinaratna"  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Únor 2016) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Část série na
Džinismus
Jainovy ​​modlitby Bhaktamara Stotra Micchami Dukkadam Ōamōkāra mantra Jai Jinendra
Filozofie Anekantavada Kosmologie Ahimsa Karma Dharma Mokṣa Kevala Jnana Dravya Tattva Brahmacharya Aparigraha Gunasthana Saṃsāra
Etika Etika džinismu Sallekhana
Hlavní postavy 24 tírthankarů Rišabha Pārśva Mahavira Arihant Ganadhara Kundakunda Siddhasena Samantabhadra Haribhadra Yashovijaya
Hlavní sekty Digambara Śvētāmbara
Texty Samayasāra (Digambara) Pravachanasara (Digambara) Agama (Shwetambara) Tattvartha Sutra Dravyasamgraha (Digambara) Kalpa Sūtra (Shwetambara)
jiný Dějiny Chrámy Jain vlajka Jain symboly Parasparopagraho Jivanam Školy a pobočky Časová osa Seznam témat
Festivaly Diwali Mahavir Jayanti Paryushana Samvatsari
Poutě Tirth Abu Palitana Girnar Shikharji Shravanabelagola
Náboženský portál

Jinaratna (Jina · ratna; hindština: जिनरत्न) byl a Jain učený mnich, který složil Līlāvatīsāra. Svou báseň dokončil v roce 1285 nl v západní Indii v Jabaliputře (moderní Jhalor v Rádžasthán ). Je to ztělesnění mnohem většího díla zvaného Nivvāṇalīlāvaīkahā složený v Jainu Maharashtri, jazyk Prakrit, v roce 1036 autorem Jineshvara, také mnich Jain.

To málo, co je o Jinaratně známo, uvádí sám v klofu, který umístil na konec své básně, ve které uvádí linii posloupnosti klášterních učitelů a žáků z Vardhamana, učitel Jineshvary, který byl autorem knihy Nivvāṇalīlāvaīkahā, k jinému Jineshvaru, který byl Jinaratnovým vlastním učitelem.

Jinaratna studovala literaturu, logiku a kanonické texty Bíle odění Jainové s Jineshvarou a dalšími mnichy. Ve svém kolonu uznává pomoc, kterou dostal od ostatních při přípravě a opravě textu Līlāvatīsāra.

Jinaratna ve svých úvodních verších Līlāvatīsāra popisuje, jak jeho zájem o Jineshvarovu báseň podnítil jeho vlastní učitel. Jinaratna uvádí, že začal psát svůj ztělesnění na žádost těch, kteří se chtěli soustředit pouze na jeho vyprávění.

Přihlášením Sanskrt, pan-indický jazyk naučeného diskurzu, uvedl Jinaratna Līlāvatīsāra mnohem širší počet čtenářů, než bylo možné pro Jineshvaru Nivvāṇalīlāvaīkahā, protože to bylo psáno v Prakrit Jain Maharashtri, jazyk s omezenější měnou.

Jinaratna ukazuje své zvládnutí sanskrtské poetiky tím, že v celé své básni prolíná složité metry lyriky. Nejen, že Jinaratna využívá vzácná díla a neobvyklé gramatické tvary čerpané ze sanskrtských lexikonů a gramatik, ale do své básně začleňuje i slova převzatá ze současných mluvených jazyků. Jazyk Jinaratny v narativních částech básně je rychlý a přímý, ale je mnohem ozdobnější v jeho popisech měst, hor, pouštní divočiny, bitev, festivalů a dalších témat, kterými by měl být sanskrtský epos ozdoben.

Překlady do angličtiny

The Clay Sanskrit Library zveřejnil překlad Līlāvatīsāra Autor: R.C.C. Fynes pod názvem Ztělesnění královny Lilávati (dva svazky).

Viz také

• Līlāvatīsāra (Ztělesnění Lilavati)
• Nivvāṇalīlāvaīkahā

Reference

externí odkazy

• Clay Sanskrit Library (oficiální stránka)

Tento článek o indickém spisovateli nebo básníkovi je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to.