Historie celkové anestezie - History of general anesthesia

Rekonstrukce první veřejné demonstrace Celková anestezie podle William T. G. Morton dne 16. října 1846 v Ether Dome na Massachusetts General Hospital, Boston. Lékaři John Collins Warren a Henry Jacob Bigelow jsou do toho zahrnuty daguerrotyp podle Southworth & Hawes.
The Bulfinch Budova, domov Ether Dome

Pokusy o vytvoření stavu Celková anestezie lze vysledovat zaznamenaná historie ve spisech starověku Sumerové, Babyloňané, Asyřané, Egypťané, Indiáni, a čínština. Během Středověk, které zhruba odpovídají tomu, co se někdy označuje jako Islámský zlatý věk, vědci a další vědci dosáhli významného pokroku v roce Věda a lék v Muslimský svět a Východní svět.

The renesance došlo v roce 2006 k významnému pokroku anatomie a chirurgická technika. Přes veškerý tento pokrok však chirurgie zůstala léčbou poslední možnosti. Většinou kvůli přidruženým bolest mnoho pacientů s chirurgickými poruchami si raději zvolilo jistou smrt, než podstoupit operaci. Ačkoli se hodně diskutovalo o tom, kdo si zaslouží největší zásluhy za objev celkové anestezie, obecně se souhlasí s tím, že některé vědecké objevy na konci 18. a na počátku 19. století byly rozhodující pro případné zavedení a vývoj moderních anestetik. techniky.

Na konci 19. století došlo ke dvěma velkým pokrokům, které společně umožnily přechod k moderní chirurgii. Ocenění teorie choroboplodných zárodků rychle vedly k vývoji a aplikaci antiseptický techniky v chirurgii. Antisepse, která brzy ustoupila asepse, snížil celkový nemocnost a úmrtnost chirurgie na mnohem přijatelnější míru než v předchozích obdobích. Souběžně s tímto vývojem došlo k významnému pokroku v roce farmakologie a fyziologie což vedlo k rozvoji celkové anestezie a ke zvládnutí bolesti.

Ve 20. století se bezpečnost a účinnost celkové anestezie zlepšilo rutinním používáním tracheální intubace a další pokročilé řízení dýchacích cest techniky. Významné pokroky v roce 2006 monitorování a nové anestetika s vylepšeným farmakokinetické a farmakodynamické k tomuto trendu přispěly také charakteristiky. Standardizované vzdělávací programy pro anesteziologové a sestry anesteziologové během tohoto období. Zvýšené uplatňování principů ekonomické a obchodní správy na zdravotní péči na konci 20. a na počátku 21. století vedlo k zavedení postupů řízení, jako je převodové ceny zlepšit účinnost anesteziologů.[1]

Etymologie „anestezie“

Slovo „anestezie“, razil podle Oliver Wendell Holmes (1809–1894) v roce 1846 z řecký -ν-, an-, "bez"; a αἴσθησις, aisthēsis„senzace“,[2] se týká inhibice pocit.

Starověk

První pokusy o celkovou anestezii byly pravděpodobně bylinné léky podáváno v pravěk. Alkohol je nejstarší známá sedativní; to bylo používáno ve starověku Mezopotámie před tisíci lety.[3]

Opium

Mák setý, Papaver somniferum

Sumerové prý kultivovali a sklízeli opium mák (Papaver somniferum ) v dolní Mezopotámii již v roce 3 400 před naším letopočtem,[4][5] ačkoli toto bylo sporné.[6] Bylo zapsáno nejstarší dosavadní svědectví týkající se máku setého klínové písmo na malé tabletě z bílého jílu na konci třetího tisíciletí před naším letopočtem. Tato tableta byla objevena v roce 1954 při vykopávkách v Nippur, a je v současné době veden na University of Pennsylvania Museum of Archaeology and Anthropology. Dešifrováno Samuel Noah Kramer a Martin Leve, je považován za nejstarší lékopis v existenci.[7][8] Některé sumerské tablety této doby mají ideogram napsáno na nich, „hul gil“, což v překladu znamená „rostlina radosti“, kterým někteří autoři věří, že odkazují na opium.[9][10] Termín Gil se v některých částech světa stále používá pro opium.[11] Sumerská bohyně Nidaba je často zobrazována s vlčími máky, které jí vyrostly z ramen. Kolem roku 2225 před naším letopočtem se sumerské území stalo součástí babylónské říše. Znalosti a využití máku setého a jeho euforický účinky tedy přešly na Babyloňany, kteří rozšířili svou říši na východ do Persie a na západ do Egypta, čímž se jeho rozsah rozšířil i na tyto civilizace.[11] Britský archeolog a klíniformista Reginald Campbell Thompson píše, že opium poznali Asyřané v 7. století před naším letopočtem.[12] Termín "Arat Pa Pa" se vyskytuje v Asyrský Bylinný, sbírka vepsaných asyrských tablet datovaná k c. 650 před naším letopočtem. Podle Thompsona je tento termín asyrský název pro šťávu máku a může to být etymologický původ latiny "papaver ".[9]

Staří Egypťané měli nějaké chirurgické nástroje,[13][14] stejně jako surová analgetika a sedativa, včetně případně extraktu připraveného z mandragora ovoce.[15] Použití přípravků podobných opiu v chirurgii je zaznamenáno v Ebers Papyrus, an Egyptský lékařský papyrus napsáno v Osmnáctá dynastie.[11][13][16] Je však otázkou, zda samotné opium bylo známé ve starověkém Egyptě.[17] Řeckí bohové Hypnos (Spát), Nyx (Noc) a Thanatos (Smrt) byly často zobrazovány držet mák.[18]

Před zavedením opia do starověká Indie a Čína, tyto civilizace propagovaly použití konopí kadidlo a aconitum. C. 400 př. N.l. Sushruta Samhita (text z Indický subkontinent na ájurvédská medicína a chirurgie) obhajuje použití víno s kadidlem konopí pro anestezii.[19] Do 8. století našeho letopočtu přinesli arabští obchodníci opium do Indie[20] a Čína.[21]

Klasická antika

v Klasická antika, anestetika byla popsána:

Čína

Hua Tuo, Čínština chirurg, c. AD 200

Bian Que (čínština: 扁鵲, Wade – Giles: Pien Ch'iao, c. 300 př. N.l.) byl legendární Číňan internista a chirurg, který údajně používal celkovou anestezii pro chirurgické zákroky. Zaznamenává se do Kniha mistra Han Fei (kolem 250 př. n. l.) Záznamy velkého historika (kolem 100 př. n. l.) a Kniha mistra Lie (kolem roku 300 n. l.), který Bian Que podal dvěma mužům, jménem „Lu“ a „Chao“, toxický nápoj, který je po dobu tří dnů zbavil vědomí, přičemž během této doby provedl gastrostomie na ně.[22][23][24]

Hua Tuo (čínština: 華佗 ， c. 145–220 nl) byl Číňan chirurg 2. století našeho letopočtu. Podle Záznamy tří království (kolem roku 270 n. l.) a Kniha pozdějšího Han (asi 430 n. l.) provedl Hua Tuo operaci v celkové anestezii pomocí vzorce, který vyvinul smícháním vína se směsí bylinné výtažky on zavolal mafeisan (麻 沸 散).[25] Hua Tuo údajně používal mafeisan k provádění i velkých operací, jako např resekce z gangrenózní střeva.[25][26][27] Před operací podal orální anestetikum lektvar, pravděpodobně rozpuštěný ve víně, aby se navodil stav bezvědomí a částečné neuromuskulární blokáda.[25]

Přesné složení mafeisanu, podobné všem klinickým znalostem Hua Tuo, bylo ztraceno, když těsně před smrtí spálil své rukopisy.[28] Složení anestetického prášku nebylo uvedeno ani v Záznamy tří království nebo Kniha pozdějšího Han. Protože Konfuciánský učení považovalo tělo za posvátný a chirurgie byla považována za formu mrzačení těla, chirurgie se v ní silně nedoporučovala starověká Čína. Z tohoto důvodu, navzdory údajnému úspěchu Hua Tuo v celkové anestezii, chirurgická praxe ve starověké Číně skončila jeho smrtí.[25]

Název mafeisan kombinuje ma (麻, což znamená „konopí, konopí, otupělý nebo brnění "), fei (沸, význam "vařící nebo bublající ") a san (散, což znamená „rozbít nebo rozptýlit“ nebo „lék ve formě prášku“). Proto slovo mafeisan pravděpodobně znamená něco jako „prášek na vaření konopí“. Mnoho sinologové a učenci tradiční čínská medicína uhodli na složení mafeisanového prášku Hua Tuo, ale přesné součásti stále zůstávají nejasné. Předpokládá se, že jeho vzorec obsahoval nějakou kombinaci:[25][28][29][30]

Jiní navrhli, že lektvar mohl také obsahovat hašiš,[26] bhang,[27] shang-luh,[22] nebo opium.[31] Victor H. Mair napsal to mafei „se jeví jako přepis některých Indoevropský slovo související s „morfinem“. “[32] Někteří autoři se domnívají, že Hua Tuo možná objevil chirurgickou analgezii od akupunktura a ten mafeisan buď neměl nic společného, ​​nebo byl jen doplňkem jeho strategie anestezie.[33] Mnoho lékařů se pokusilo znovu vytvořit stejnou formulaci na základě historických záznamů, ale žádný nedosáhl stejné klinické účinnosti jako Hua Tuo. V každém případě se vzorec Hua Tuo nezdá být efektivní pro velké operace.[32][34]

Mezi další látky používané ve starověku pro anestetické účely patří výtažky z jalovec a koka.[35][36][37]

Středověk a renesance

Arabští a perskí lékaři mohli být mezi prvními, kteří používali orální stejně jako inhalační anestetika. Ferdowsi (940–1020) byl a Peršan básník který žil v Abbasid Caliphate. v Shahnameh, jeho národní epos báseň, Ferdowsi popsal a císařský řez provedeno dne Rudaba.[Citace je zapotřebí ] Speciální víno připravené a Zoroastrian kněz byl použit jako anestetikum pro tuto operaci.[22] Ačkoli Shahnameh je fiktivní, pasáž přesto podporuje myšlenku, že celková anestézie byla alespoň popsána v starověká Persie, i když není úspěšně implementován.[Citace je zapotřebí ]

Za 1000 Abu al-Qasim al-Zahrawi (936–1013), arabský lékař popsaný jako otec chirurgie.[38] kdo žil v Al-Andalus, publikoval 30 svazek Kitab al-Tasrif, první ilustrovaná práce na chirurgii.[Citace je zapotřebí ] V této knize psal o použití celkové anestezie pro chirurgii. C. 1020, Ibn Sīnā (980–1037) popsal použití inhalované anestezie v Kánon medicíny.[Citace je zapotřebí ] The Kánon popsal „uspávací houbu“, a mycí houba prodchnutý aromatické látky a narkotika, který měl být pacientovi během chirurgických zákroků umístěn pod nos.[39] Ibn Zuhr (1091–1161) byl dalším arabským lékařem z Al-Andalus. Ve své lékařské učebnici z 12. století Al-Taisir„Ibn Zuhr popisuje použití celkové anestezie.[Citace je zapotřebí ] Tito tři lékaři byli mezi mnoha, kteří prováděli operace v inhalované anestezii s použitím narkotik nasáklých hub.[40][41] Opium se dostalo z Malé Asie do všech částí Evropy mezi 10. a 13. stoletím.[42]

Celé 1200–1500 n.l. v Anglii volal lektvar dwale byl použit jako anestetikum.[43] Tento alkohol - směs na bázi žluč, opium, listový salát, Bryony, blín, bolehlav a ocet.[43] Chirurgové je probudili třením octa a soli na lícní kosti.[43] Jeden může najít záznamy o dwale v mnoha literárních pramenech, včetně Shakespearovy Osada a John Keats báseň "Óda na slavíka ".[43] Ve 13. století máme první předpis „spongia soporifica“ - houba namočená ve šťávách z nezralých moruší, lnu, listů mandragory, břečťanu, semen hlávkového salátu, lapathum a jedlovce s hyoscyamus. Po ošetření a / nebo skladování může být houba zahřátá a páry vdechovány s anestetickým účinkem.[Citace je zapotřebí ]

Alchymista Ramon Llull byla připsána za objevení diethylether v roce 1275.[Citace je zapotřebí ] [43] Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim (1493–1541), lépe známý jako Paracelsus, objevil analgetikum vlastnosti diethyletheru kolem roku 1525.[44] Poprvé byl syntetizován v roce 1540 autorem Valerius Cordus, který zaznamenal některé z jeho léčivých vlastností.[Citace je zapotřebí ] Říkal to oleum dulce vitrioliNázev, který odráží skutečnost, že je syntetizován destilací směsi ethanolu a alkoholu kyselina sírová (v té době známý jako olej z vitriolu). August Sigmund Frobenius dal jméno Spiritus Vini Æthereus v roce 1730.[45][46]

18. století

Satirická karikatura James Gillray zobrazeno a Královská instituce přednáška, s Humphry Davy drží měchy a Hrabě Rumford při pohledu na krajní pravici.

Joseph Priestley (1733–1804) byl Angličan polymath kdo objevil oxid dusičitý, oxid dusnatý, amoniak, chlorovodík a (spolu s Carl Wilhelm Scheele a Antoine Lavoisier ) kyslík. Počínaje rokem 1775, Priestley publikoval svůj výzkum v Experimenty a pozorování na různých druzích vzduchu, šestidílná práce.[47] Nedávné objevy o těchto a dalších plyny podnítil velký zájem o evropskou vědeckou komunitu. Thomas Beddoes (1760–1808) byl Angličan filozof, lékař a učitel medicíny, a stejně jako jeho starší kolega Priestley, byl také členem Lunar Society of Birmingham. S ohledem na další pokroky v této nové vědě a na nabídku léčby nemocí, o nichž se dříve myslelo, že jsou neléčitelné (například astma a tuberkulóza ), Beddoes založili Pneumatická instituce pro terapii inhalačními plyny v roce 1798 v Věnné náměstí v Clifton, Bristol.[48] Beddoes employed chemik a fyzik Humphry Davy (1778–1829) jako dozorce ústavu a inženýr James Watt (1736–1819) na pomoc při výrobě plynů. Ostatní členové Lunar Society jako např Erazmus Darwin a Josiah Wedgwood byli také aktivně zapojeni do ústavu.

V průběhu svého výzkumu na Pneumatic Institution objevil Davy anestetické vlastnosti oxidu dusného.[49] Davy, který vytvořil termín „smějící se plyn“ pro oxid dusný, zveřejnil své nálezy následující rok v dnes již klasické pojednání, Výzkumy chemické a filozofické - zejména týkající se oxidu dusného nebo delogenovaného dusného vzduchu a jeho dýchání. Davy nebyl lékař a během chirurgického zákroku nikdy nepodával oxid dusný. Byl však prvním, kdo dokumentoval analgetické účinky oxidu dusného a jeho potenciální výhody při zmírňování bolesti během operace:[50]

„Jelikož se oxid dusný ve své rozsáhlé operaci jeví jako schopný ničit fyzickou bolest, lze jej pravděpodobně s výhodou použít během chirurgických operací, při nichž nedochází k velkému výpotku krve.“

19. století

Východní polokoule

Takamin Tokumei z Shuri, Ryūkyū království, údajně provedli celkovou anestezii v roce 1689 v Ryukyu, nyní známém jako Okinawa. Své znalosti předal Satsuma lékařům v roce 1690 a lékařům Ryūkyūan v roce 1714.[51]

Hanaoka Seishū, japonský chirurg 18. a 19. století

Hanaoka Seishū (華 岡 青 洲, 1760–1835) z Osaka byl japonský chirurg Edo období se znalostí Čínská bylinná medicína, stejně jako západní chirurgické techniky, kterým se naučil Rangaku (doslovně „holandské učení“ a dále „západní učení“). Počínaje rokem 1785 se Hanaoka pustila do pátrání po opětovném vytvoření sloučeniny, která by měla farmakologické vlastnosti podobné mafeisanu Hua Tuo.[52] Po letech výzkumu a experimentování nakonec vyvinul vzorec, který pojmenoval tsūsensan (také známý jako mafutsu-san). Stejně jako Hua Tuo byla tato sloučenina složena z extraktů několika různých rostlin, včetně:[53][54][55]

  • 2 díly bai zhi (čínština: 白芷，Angelica dahurica);
  • 2 díly cao wu (čínština: 草烏，Aconitum sp., mnišství nebo Wolfsbane);
  • 2 díly chuān ban xia (Pinellia ternata );
  • 2 díly chuan xiong (Ligusticum wallichii, Cnidium oddenek, Cnidium officinale nebo Szechuanská láska);
  • 2 díly dong quai (Angelica sinensis nebo ženský ženšen );
  • 1 díl tian nan xing (Arisaema rhizomatum nebo kobra lilie)
  • 8 dílů yang jin hua (Datura stramonium, Korejská ranní sláva, trnové jablko, jedovatý plevel, ďáblova trubka, stinkweednebo locoweed).

Aktivní složky v tsūsensanu jsou skopolamin, hyoscyamin, atropin, aconitin a angelicotoxin. Pokud je tsūsensan konzumován v dostatečném množství, vyvolává stav celkové anestézie a kosterní sval ochrnutí.[55] Shutei Nakagawa (1773–1850), blízký přítel Hanaoka, napsal v roce 1796 malou brožuru s názvem „Mayaku-ko“ („narkotický prášek“). Přestože byl původní rukopis ztracen při požáru v roce 1867, tato brožura popisovala současný stav Hanaoka výzkum celkové anestezie.[56]

Dne 13. října 1804 provedla Hanaoka částečné vystoupení amputace prsu pro rakovina prsu na 60letou ženu jménem Kan Aiya s použitím tsūsensan jako a celkové anestetikum. Toto je dnes obecně považováno za první spolehlivou dokumentaci operace, která má být provedena v celkové anestezii.[52][54][57][58] Hanaoka pokračoval provést mnoho operací pomocí tsūsensan, včetně resekce zhoubný nádory, těžba kameny močového měchýře a končetiny amputace. Před svou smrtí v roce 1835 provedl Hanaoka více než 150 operací pro rakovinu prsu.[52][58][59][60]

Západní hemisféra

Gardner Quincy Colton, Americký zubař z 19. století
Horace Wells, Americký zubař z 19. století
Crawford W. Long, Americký lékař z 19. století
William T. G. Morton, Americký zubař z 19. století

Friedrich Sertürner (1783–1841) poprvé izolován morfium z opium v roce 1804;[61] nazval jej morfinem po Morpheovi, řeckém bohu snů.[62][úplná citace nutná ][63][úplná citace nutná ]

Henry Hill Hickman (1800–1830) experimentoval s použitím oxid uhličitý jako anestetikum ve 20. letech 20. století. Učinil by zvíře necitlivým, protože by ho téměř dusil oxidem uhličitým, a poté by určil účinky plynu amputací jedné z jeho končetin. V roce 1824 Hickman předložil výsledky svého výzkumu královská společnost v krátkém pojednání s názvem Dopis o pozastavené animaci: s cílem zjistit její pravděpodobnou užitečnost při chirurgických operacích na lidských subjektech. Odezvou byl článek z roku 1826 v Lancet s názvem „Chirurgický humbug“, který bezohledně kritizoval jeho práci. Hickman zemřel o čtyři roky později ve věku 30 let. Přestože byl v době své smrti nedoceněný, jeho práce byla od té doby pozitivně přehodnocena a nyní je uznáván jako jeden z otců anestézie.

Koncem třicátých let 20. století byly experimenty Humphryho Davyho široce propagovány v akademických kruzích na severovýchodě Spojených států. Putující lektoři pořádají veřejná shromáždění, označovaná jako „éterické šílenství“, kde byli členové publika povzbuzováni, aby inhalovali diethylether nebo oxid dusný, aby demonstrovali vlastnosti těchto činitelů měnící mysl a zároveň poskytovali divákům spoustu zábavy.[64] Těchto událostí se zúčastnili čtyři významní muži, kteří byli svědky používání etheru tímto způsobem. Oni byli William Edward Clarke (1819–1898), Crawford W. Long (1815–1878), Horace Wells (1815–1848) a William T. G. Morton (1819–1868).

Zatímco v roce 1839 chodili na vysokoškolskou školu v Rochesteru v New Yorku, spolužáci Clarke a Morton se zjevně s určitou pravidelností účastnili veselí v éteru.[65][66][67][68] V lednu 1842, nyní student medicíny v Berkshire Medical College Clarke podal ether slečně Hobbie Elijah Pope provedl a zubní extrakce.[66] Přitom jako první podal inhalované anestetikum, aby usnadnil provedení chirurgického zákroku. Clarke očividně na svůj úspěch myslel jen málo a rozhodl se, že tuto techniku ​​nebude publikovat, ani se jí nebude dále věnovat. Tato událost ve skutečnosti není uvedena ani v biografii Clarka.[69]

Crawford W. Long byl lékař a lékárník praktikující v Jefferson, Gruzie v polovině 19. století. Během svého působení jako student na Lékařská fakulta University of Pennsylvania na konci třicátých let 19. století pozoroval a pravděpodobně se účastnil éterických bláznů, které se v té době staly populární. Na těchto shromážděních Long poznamenal, že někteří účastníci zaznamenali hrboly a modřiny, ale poté si nevzpomněli na to, co se stalo. Předpokládal, že diethylether má podobné farmakologické účinky jako oxid dusný. Dne 30. března 1842 podal inhalaci diethyletheru muži jménem James Venable, aby mu odstranil nádor z krku.[70] Dlouho později odstranil druhý nádor z Venable, opět v etherové anestezii. Dále použil ether jako obecné anestetikum pro amputace končetin a porod. Long však svou zkušenost nezveřejnil až do roku 1849, čímž si upřel hodně z jeho zásluhy.[70]

S počátky moderní medicíny byla připravena půda pro lékaře a chirurgy k vytvoření paradigmatu, ve kterém se anestezie stala užitečnou.[71]

Dne 10. prosince 1844, Gardner Quincy Colton uspořádal veřejnou demonstraci oxidu dusného v Hartfordu v Connecticutu. Jeden z účastníků, Samuel A. Cooley utrpěl významné zranění nohy, když byl pod vlivem oxidu dusného, ​​aniž by si toho zranění všiml. Horace Wells, zubař z Connecticutu, který byl v ten den přítomen v publiku, okamžitě pochopil význam tohoto zjevného analgetického účinku oxidu dusného. Následující den Wells podstoupil bezbolestnou zubní extrakci pod vlivem oxidu dusného podaného Coltonem. Wells poté začal svým pacientům podávat oxid dusný a během několika příštích týdnů úspěšně provedl několik zubních extrakcí.

William T. G. Morton, další Nová Anglie zubař, byl bývalý student a tehdy současný obchodní partner společnosti Wells. Byl také bývalým známým a spolužákem Williama Edwarda Clarka (oba spolu navštěvovali vysokoškolskou školu v Rochesteru v New Yorku). Morton zařídil Wellsovi, aby předvedl svou techniku ​​zubní extrakce v celkové anestezii oxidem dusným v Massachusetts General Hospital ve spojení s významným chirurgem John Collins Warren. Tato demonstrace, která se konala 20. ledna 1845, skončila neúspěchem, když pacient uprostřed operace vykřikl bolestí.[72]

Dne 30. září 1846 Morton podal diethylether Ebenovi Frostovi, učiteli hudby z Boston, pro zubní extrakci. O dva týdny později Morton jako první veřejně demonstroval použití diethyletheru jako obecného anestetika v Massachusetts General Hospital, dnes známé jako Ether Dome.[73] Dne 16. října 1846 odstranil John Collins Warren nádor z krku místní tiskárny, Edward Gilbert Abbott. Po dokončení procedury Warren údajně vtipkoval: „Pánové, toto není humbug.“ Zprávy o této události rychle obletěly svět.[74] Robert Liston provedl první amputaci v prosinci téhož roku. Morton zveřejnil své zkušenosti brzy poté.[73] Harvardská Univerzita profesor Charles Thomas Jackson (1805–1880) později tvrdil, že Morton ukradl jeho nápad;[75] Morton nesouhlasil a začal celoživotní spor.[74] Po mnoho let byl Morton považován za průkopníka celkové anestezie na západní polokouli, a to navzdory skutečnosti, že k jeho demonstraci došlo čtyři roky po Longových počátečních zkušenostech. Dlouho později požádal William Crosby Dawson (1798–1856), senátor Spojených států z Gruzie v té době, aby podpořil svůj nárok na půdě Senát Spojených států jako první použil etherovou anestezii.[76]

V roce 1847 skotský porodník James Young Simpson (1811–1870) ze dne Edinburgh byl první, kdo použil chloroform jako celkové anestetikum na člověka (Robert Mortimer Glover napsal o této možnosti v roce 1842, ale použil ji pouze na psech). Poté se v Evropě rychle rozšířilo používání anestézie chloroformem. Chloroform začal nahrazovat ether jako anestetikum ve Spojených státech na počátku 20. století. To bylo brzy opuštěno ve prospěch éteru, když jeho jaterní a srdeční toxicita, zejména jeho tendence způsobit potenciálně fatální srdeční arytmie, se ukázalo. Ve skutečnosti se použití chloroformu versus ether jako primárního anestetického plynu lišilo podle země a regionu. Británie a americký jih například uvízly v chloroformu, zatímco americký sever se vrátil do éteru.[71] John Snow se rychle stal nejzkušenějším britským lékařem pracujícím s novými anestetickými plyny etheru a chloroformu a stal se tak ve skutečnosti prvním britským anesteziologem. Prostřednictvím pečlivých klinických záznamů byl nakonec schopen přesvědčit elitu londýnské medicíny, že anestezie (chloroform) má při porodu právoplatné místo. V roce 1853 tak přizvali královny Viktorie ctitelé Johna Snowa k anestezii královny při narození jejího osmého dítěte.[77] Od počátků anestézie etherem a chloroformem až do 20. století byla standardní metodou podání kapací maska. Na ústa pacienta byla umístěna maska ​​s trochou látky a těkavá kapalina byla nakapána na masku se spontánním dýcháním pacienta. Pozdější vývoj bezpečných endotracheálních trubic to změnil.[78] Kvůli jedinečnému společenskému prostředí londýnské medicíny se anestezie stala jeho vlastní specializací na konci devatenáctého století, zatímco ve zbytku Spojeného království a na většině světů zůstávala anestezie v kompetenci chirurga, který by přidělil úkol mladšímu lékaři nebo zdravotní sestře.[71]

Po rakouském diplomatovi Karl von Scherzer přivezl v roce 1860 z Peru dostatečné množství listů koky Albert Niemann izolovaný kokain, který se tak stal prvním lokálním anestetikem.[79][80]

V roce 1871 německý chirurg Friedrich Trendelenburg (1844–1924) publikoval článek popisující první úspěšný volitelný člověk tracheotomie má být provedeno za účelem podání celkové anestezie.[81][82][83][84]

V roce 1880 skotský chirurg William Macewen (1848–1924) referoval o svém použití orotracheální intubace jako alternativy k tracheotomii, která umožňovala dýchat pacientovi s otokem ploténky, a také o celkové anestézii s chloroform.[85][86][87] Všechna předchozí pozorování hlasivek a hrtanu (včetně pozorování hrtanu) Manuel García,[88] Wilhelm Hack[89][90] a Macewen) byl prováděn pod nepřímým viděním (pomocí zrcadel) až do 23. dubna 1895, kdy Alfred Kirstein (1863–1922) Německa poprvé popsali přímou vizualizaci hlasivek. Kirstein provedl první přímou laryngoskopii v Berlíně pomocí ezofagoskopu, který pro tento účel upravil; nazval toto zařízení autoskop.[91] Smrt Císař Fridrich III (1831–1888)[92] může motivovat Kirsteina k vývoji autoskopu.[93]

20. století

Hermann Emil Fischer, Německy chemik

Ve 20. století došlo k transformaci postupů tracheotomie, endoskopie a nechirurgická tracheální intubace od zřídka používaných postupů k základním složkám anesteziologických postupů, lék na kritickou péči, urgentní medicína, gastroenterologie, pulmonologie a chirurgie.

V roce 1902 Hermann Emil Fischer (1852–1919) a Joseph von Mering (1849–1908) to objevil kyselina diethylbarbiturová byl efektivní hypnotický činidlo.[94] Také se nazývá barbital nebo Veronální (dále jen jméno výrobku přidělil jí Bayer Pharmaceuticals ), tato nová droga se stala první komerčně dostupnou na trhu barbiturát; byl použit jako léčba nespavost od roku 1903 do poloviny 50. let.

Do roku 1913 orální a maxilofaciální chirurgie byla provedena maskou inhalační anestézie, aktuální aplikace lokální anestetika do sliznice, rektální anestézie nebo intravenózní anestézie. I když jsou tyto techniky jinak účinné, nechránily dýchací cesty před ucpáním a také vystavovaly pacienty riziku plicní aspirace krve a sliz do tracheobronchiálního stromu. V roce 1913 Chevalier Jackson (1865–1958) jako první uvedl vysokou míru úspěšnosti použití přímé laryngoskopie jako prostředku k intubaci průdušnice.[95] Jackson představil novou laryngoskopickou čepel, která měla světelný zdroj na distálním konci, spíše než proximální světelný zdroj používaný Kirsteinem.[96] Tato nová čepel obsahovala součást, kterou mohl operátor vysunout, aby poskytl prostor pro průchod endotracheální trubice nebo bronchoskopu.[97]

Také v roce 1913, Henry H. Janeway (1873–1921) publikoval výsledky, kterých dosáhl pomocí laryngoskopu, který nedávno vytvořil.[98] Americký anesteziolog cvičící v Nemocnice Bellevue v New York City Janeway byla toho názoru, že je přímá intratracheální insuflace z těkavá anestetika by poskytlo lepší podmínky pro otolaryngologické chirurgická operace. S ohledem na tuto skutečnost vyvinul laryngoskop navržený pouze pro tracheální intubaci. Podobně jako Jacksonovo zařízení, i Janewayův přístroj obsahoval distální zdroj světla. Jedinečné však bylo zařazení baterie uvnitř rukojeti centrální zářez v čepeli pro udržení tracheální trubice ve středové linii orofaryngu během intubace a mírná křivka k distálnímu konci čepele, která pomáhá vést trubici přes hlasivky. Úspěch tohoto designu vedl k jeho následnému použití v jiných typech chirurgie. Janewayová tak přispěla k popularizaci rozšířeného použití přímé laryngoskopie a tracheální intubace v anesteziologické praxi.[93]

V roce 1928 Arthur Ernest Guedel zavedl manžetovou endotracheální trubici, která umožňovala dostatečně hlubokou anestézii, která zcela potlačila spontánní dýchání, zatímco plyn a kyslík byly dodávány přetlakovou ventilací řízenou anesteziologem.[99] Pro vývoj moderní anestézie jsou také důležité anesteziologické přístroje. Pouze o tři roky později Joseph W. Gale vyvinul technologii, při které anesteziolog dokázal ventilovat pouze jednu plíci najednou.[100] To umožnilo rozvoj hrudní chirurgie, kterou předtím otravoval pendelluft [101] problém, při kterém jsou špatné plíce operovány nafouknuté s výdechem pacienta v důsledku ztráty vakua s otevřeným hrudníkem do atmosféry. Počátkem osmdesátých let umožnily endotracheální trubice s dvojitým lumenem vyrobené z čirého plastu anesteziologům selektivně ventilovat jednu plíci pomocí flexibilní fibrooptické bronchoskopie k blokování nemocných plic a prevenci křížové kontaminace.[78] Jedno z prvních zařízení, měděnou konvici, vyvinul Dr. Lucien E. Morris z University of Wisconsin.[102][103]

Sodík thiopental, první intravenózní anestetikum, byl syntetizován v roce 1934 autorem Ernest H. Volwiler (1893–1992) a Donalee L. Tabern (1900–1974), pracuje pro Abbott Laboratories.[104] Poprvé byl použit u lidí 8. března 1934 Ralph M. Waters při vyšetřování jeho vlastností, kterými byla krátkodobá anestézie a překvapivě malá analgezie. O tři měsíce později John Silas Lundy zahájil klinické hodnocení thiopentalu na Klinika Mayo na žádost společnosti Abbott Laboratories. Volwiler a Tabern získali v roce 1939 americký patent č. 2 153 729 za objev thiopentalu a v roce 1986 byli uvedeni do Síně slávy národních vynálezců.

V roce 1939 vyvrcholilo hledání syntetické náhražky atropinu náhodně objevem meperidinu, prvního opiátu se strukturou úplně odlišnou od morfinu.[105] V roce 1947 následovalo rozsáhlé zavedení metadonu, další strukturálně nesouvisející sloučeniny s podobnými farmakologickými vlastnostmi jako morfin.[106]

Po první světová válka, bylo dosaženo dalšího pokroku v oblasti intratracheální anestézie. Mezi nimi byly i ty, které vytvořil Sir Ivan Whiteside Magill (1888–1986). Práce v Královna nemocnice pro poranění obličeje a čelistí v Sidcup s plastickým chirurgem, pane Harold Gillies (1882–1960) a anesteziolog E. Stanley Rowbotham (1890–1979) vyvinul Magill techniku ​​probuzené nasotracheální intubace.[107][108][109][110][111][112] Magill vymyslel nový typ angulovaných kleští (Magillské kleště), které se dodnes používají k usnadnění nasotracheální intubace způsobem, který se oproti Magillově původní technice trochu nezměnil.[113] Mezi další zařízení vynalezená společností Magill patří čepel laryngoskopu Magill,[114] stejně jako několik zařízení pro podávání těkavých anestetik.[115][116][117] Magillova křivka endotracheální trubice je také pojmenována pro Magill.

První nemocniční anesteziologické oddělení bylo založeno v Massachusetts General Hospital v roce 1936 pod vedením Henry K. Beecher (1904–1976). Beecher, který absolvoval výcvik v chirurgii, neměl předchozí zkušenosti s anestezií.[118]

Ačkoli se původně používalo ke snížení pokračování spasticity spojené s terapií elektrošokem u psychiatrických onemocnění, kurare našel použití na operačních sálech na Bellvue u E.M. Pappera a Stuarta Cullena ve 40. letech 20. století pomocí přípravků od Squibbu.[119] Tato neuromuskulární blokáda umožňovala úplnou paralýzu bránice a umožňovala kontrolu ventilace pomocí přetlakové ventilace.[78] Mechanická ventilace se poprvé stalo běžným místem epidemií obrny v padesátých letech, zejména v Dánsku, kde vypuknutí v roce 1952 vedlo k vytvoření léku pro kritickou péči mimo anestézii. Zpočátku anesteziologové váhali s přivedením ventilátoru na operační sál, pokud to nebylo nutné, ale v 60. letech se stal standardním vybavením operačních sálů.[78]

Vážený pane Robert Macintosh (1897–1989) dosáhl významného pokroku v technikách tracheální intubace, když v roce 1943 představil svou novou zakřivenou čepel laryngoskopu.[120] Čepel Macintosh zůstává dodnes nejpoužívanější čepelí laryngoskopu pro orotracheální intubaci.[121] V roce 1949 Macintosh publikoval kazuistiku popisující nové použití a guma pružná močový katétr jako zavaděč endotracheální trubice k usnadnění obtížné tracheální intubace.[122] Inspirován zprávou Macintosh se P. Hex Venn (který byl v té době anestetickým poradcem britské firmy Eschmann Bros. & Walsh, Ltd.) pustil do vývoje zavaděče endotracheální trubice založené na tomto konceptu. Vennův design byl přijat v březnu 1973 a to, co se stalo známé jako zavaděč endotracheální trubice Eschmann, bylo uvedeno do výroby později v tomto roce.[123] Materiál Vennova designu se lišil od materiálu gumové bougie gumy tím, že měl dvě vrstvy: jádro trubice tkané z polyester závity a vnější pryskyřice vrstva. To poskytlo větší tuhost, ale zachovalo pružnost a kluzký povrch. Mezi další rozdíly patřila délka (nový zavaděč byl 60 cm (24 palců), což je mnohem déle než elastická bougie gumy) a přítomnost 35 ° zakřivené špičky, která umožňovala jeho řízení kolem překážek.[124][125]

Po více než sto let zůstal základ inhalačních anestetik éter s cyklopropan, který byl představen ve 30. letech 20. století. V roce 1956 halothan[126] byl zaveden, což mělo velkou výhodu v tom, že nebyl hořlavý. Tím se snížilo riziko požárů operačního sálu. V šedesátých letech halogenované ethery nahrazen Halothan kvůli vzácným, ale významným vedlejším účinkům srdečních arytmií a jaterní toxicitě. První dva halogenované ethery byly methoxyfluran a enfluran. Ty byly následně nahrazeny současnými normami z isofluran, sevofluran, a desfluran v osmdesátých a devadesátých letech methoxyfluran zůstává v Austrálii používán pro přednemocniční anestezii jako Penthrox. Halothan zůstává ve většině rozvojových zemí na společném místě.

Během druhé poloviny 20. století bylo vyvinuto a klinicky použito mnoho nových intravenózních a inhalačních anestetik. Paul Janssen (1926–2003), zakladatel společnosti Janssen Pharmaceutica, je připočítán s vývojem více než 80 farmaceutických sloučenin.[127] Janssen syntetizoval téměř všechny butyrofenon třída antipsychotikum agenti, počínaje haloperidol (1958) a droperidol (1961).[128] Tito agenti byli rychle integrováni do praxe anestezie.[129][130][131][132][133] V roce 1960 Janssenův tým syntetizoval fentanyl, první z piperidinon opiáty odvozené.[134][135] Fentanyl následoval sufentanil (1974),[136] alfentanil (1976),[137][138] carfentanil (1976),[139] a lofentanil (1980).[140] Janssen a jeho tým se také vyvinuli etomidát (1964),[141][142] silné intravenózní anestetické indukční činidlo.

Koncept použití fibrooptického endoskopu pro tracheální intubaci představil Peter Murphy, anglický anesteziolog, v roce 1967.[143] V polovině 80. let se flexibilní fibrooptický bronchoskop stal nepostradatelným nástrojem v EU pulmonologie a anesteziologická společenství.[144]

21. století

Moderní anestetický přístroj. Tento konkrétní stroj je model „Flow-I“, vyráběný společností Maquet.

The „digitální revoluce“ 21. století přineslo do umění a vědy tracheální intubace novější technologii. Vyvíjí se několik výrobců video laryngoskopy které zaměstnávají digitální technologie tak jako Komplementární polovodič oxidu kovu aktivní pixelový senzor (CMOS APS) ke generování pohledu na glottis, aby mohla být intubována průdušnice. Jedním z příkladů takového zařízení je videolaryngoskop Glidescope.[145][146]

Xenon byl nedávno v některých jurisdikcích schválen jako anestetikum, které nepůsobí jako skleníkový plyn.[147]

Viz také

Kapsáři, žebráci a krysy; Život ve viktoriánském podsvětí Kellow Chesney. QKonecky a Konecky, 1970. Str. 245, graf 4: „... existuje spousta lidí připravených využít marnost a nevědomost dobře situovaných obětí, často pomocí napůl zahalených erotických odvolání. Magnetické vody; elektrické postele, podvodní seance „éterických šmejdů“ a šarlatánští mesmeristé… “

Reference

  1. ^ Kuntz, L; Vera, A (červenec – září 2005). „Transferové ceny v nemocnicích a efektivita lékařů: případ anesteziologických služeb“. Recenze managementu zdravotní péče. 30 (3): 262–69. doi:10.1097/00004010-200507000-00010. PMID  16093892. S2CID  33859170.
  2. ^ Malý, MR (1962). Oliver Wendell Holmes. New York: Twayne Publishers. str. 55. ISBN  978-0-8084-0237-4. OCLC  273508. V dopise zubaři William T. G. Morton, Holmes napsal: "Každý chce mít ruku na velkém objevu. Jediné, co udělám, je dát náznak nebo dvě jména nebo název, který se má použít na vytvořený stát a agenta. Stát by měl, Myslím, že se bude jmenovat „anestezie“. To znamená necitlivost - konkrétněji ... k předmětům dotyku. “
  3. ^ Powell MA (2004). „9: Víno a réva ve starověké Mezopotámii: důkaz klínového písma“. In McGovern PE, Fleming SJ, Katz SH (eds.). Počátky a dávná historie vína. Jídlo a výživa v historii a antropologii. 11 (1. vyd.). Amsterdam: Taylor & Francis. str. 96–124. ISBN  9780203392836. ISSN  0275-5769. Citováno 15. září 2010.
  4. ^ Evans, TC (1928). „Opiová otázka se zvláštním zřetelem na Persii (recenze knihy)“. Transakce Královské společnosti pro tropickou medicínu a hygienu. 21 (4): 339–340. doi:10.1016 / S0035-9203 (28) 90031-0. Citováno 18. září 2010. The earliest known mention of the poppy is in the language of the Sumerians, a non-Semitic people who descended from the uplands of Central Asia into Southern Mesopotamia....[trvalý mrtvý odkaz ]
  5. ^ Booth M (1996). "The discovery of dreams". Opium: Historie. London: Simon & Schuster, Ltd. p.15. ISBN  978-0-312-20667-3. Citováno 18. září 2010.
  6. ^ Krikorian, AD (March 1975). "Were the opium poppy and opium known in the ancient Near East?". Journal of the History of Biology. 8 (1): 95–114. doi:10.1007/BF00129597. PMID  11609871. S2CID  23899398.
  7. ^ Kramer, SN (Březen 1954). "First pharmacopeia in man's recorded history". American Journal of Pharmacy and the Sciences Supporting Public Health. 126 (3): 76–84. ISSN  0002-9467. PMID  13148318.
  8. ^ Kramer SN, Tanaka H (March 1988). History Begins at Sumer: Thirty-Nine Firsts in Recorded History (3. vyd.). Philadelphia: University of Pennsylvania Press. ISBN  978-0-8122-1276-1.
  9. ^ A b Terry CE, Pellens M (1928). "II: Development of the problem". The Opium Problem. New York: Bureau of Social Hygiene. str. 54. Citováno 18. září 2010.
  10. ^ Sonnedecker G (1962). "Emergence of the Concept of Opiate Addiction". Journal Mondial de Pharmacie. 3: 275–290. ISSN  0021-8405.
  11. ^ A b C Anslinger HJ, Tompkins WF (1953). "The pattern of man's use of narcotic drugs". The Traffic in Narcotics. New York: Funk a Wagnalls. str. 1. ISBN  978-0-405-13567-5. Citováno 18. září 2010.
  12. ^ Thompson RC (Červenec 1926). "The Assyrian herbal: a monograph on the Assyrian vegetable drugs". Isis. 8 (3): 506–508. doi:10.1086/358424. JSTOR  223920. Thompson reinforces his view with the following quotation from a cuneiform tablet: 'Early in the morning old women, boys and girls collect the juice, scraping it off the notches (of the poppy-capsule) with a small iron blade, and place it within a clay receptacle.'
  13. ^ A b Ludwig Christian Stern (1889). Ebers G (vyd.). Papyrus Ebers (v němčině). 2 (1. vyd.). Leipzig: Bei S. Hirzel. OCLC  14785083. Citováno 18. září 2010.
  14. ^ Pahor, AL (August 1992). "Ear, nose and throat in ancient Egypt: Part I". The Journal of Laryngology & Otology. 106 (8): 677–87. doi:10.1017/S0022215100120560. PMID  1402355.
  15. ^ Sullivan, R (August 1996). "The identity and work of the ancient Egyptian surgeon". Journal of the Royal Society of Medicine. 89 (8): 467–73. doi:10.1177/014107689608900813. PMC  1295891. PMID  8795503.
  16. ^ Ebbell B (1937). The Papyrus Ebers: The greatest Egyptian medical document. Kodaň: Levin & Munksgaard. Archivovány od originál dne 26. února 2005. Citováno 18. září 2010.
  17. ^ Bisset NG, Bruhn JG, Curto S, Halmsted B, Nymen U, Zink MH (January 1994). "Was opium known in 18th Dynasty ancient Egypt? An examination of materials from the tomb of the chief royal architect Kha". Journal of Ethnopharmacology. 41 (1–2): 99–114. doi:10.1016/0378-8741(94)90064-7. PMID  8170167.
  18. ^ Kritikos PG, Papadaki SP (1967). "The history of the poppy and of opium and their expansion in antiquity in the eastern Mediterranean area". Bulletin on narkotika. 19 (3): 17–38. ISSN  0007-523X. Archivovány od originál dne 28. července 2011. Citováno 18. září 2010.
  19. ^ Sushruta (1907). "Úvod". In Kaviraj Kunja Lal Bhishagratna (ed.). Sushruta Samhita, Volume1: Sutrasthanam. Calcutta: Kaviraj Kunja Lal Bhishagratna. pp. iv. Citováno 13. září 2010.
  20. ^ Dwarakanath SC (1965). "Use of opium and cannabis in the traditional systems of medicine in India". Bulletin on narkotika. 17 (1): 15–9. ISSN  0007-523X. Archivovány od originál dne 28. července 2011. Citováno 27. září 2010.
  21. ^ Fort J (1965). "Giver of delight or Liberator of sin: Drug use and "addiction" in Asia". Bulletin on narkotika. 17 (3): 1–11. ISSN  0007-523X. Archivovány od originál dne 28. července 2011. Citováno 27. září 2010.
  22. ^ A b C Gordon BL (1949). Medicine throughout Antiquity (1. vyd.). Philadelphia: Společnost F.A. Davise. pp. 358, 379, 385, 387. OCLC  1574261. Citováno 14. září 2010. Pien Chiao (ca. 300 BC) used general anesthesia for surgical procedures. It is recorded that he gave two men, named "Lu" and "Chao", a toxic drink which rendered them unconscious for three days, during which time he performed a gastrotomy upon them
  23. ^ Giles L (transl.) (1912). Taoist teachings from the book of Lieh-Tzŭ, translated from the Chinese, with introduction and notes, by Lionel Giles (Wisdom of the East series). Londýn: John Murray. Citováno 14. září 2010.
  24. ^ Salguero, CP (February 2009). "The Buddhist medicine king in literary context: reconsidering an early medieval example of Indian influence on Chinese medicine and surgery" (PDF). Dějiny náboženství. 48 (3): 183–210. doi:10.1086/598230. ISSN  0018-2710. Citováno 14. září 2010.[trvalý mrtvý odkaz ]
  25. ^ A b C d E Chu NS (December 2004). "Legendary Hwa Tuo's surgery under general anesthesia in the second century China" (PDF). Acta Neurologica Taiwanica (v čínštině). 13 (4): 211–6. ISSN  1028-768X. PMID  15666698. Archivovány od originál (PDF) dne 26. února 2012. Citováno 18. září 2010.
  26. ^ A b Giles HA (1898). Čínský biografický slovník. Londýn: Bernard Quaritch. pp. 323–4, 762–3. Citováno 14. září 2010. If a disease seemed beyond the reach of needles and cautery, he operated, giving his patients a dose of hashish which rendered them unconscious.
  27. ^ A b Giles L (transl.) (1948). Cranmer-Byng JL (ed.). A Gallery of Chinese immortals: selected biographies, translated from Chinese sources by Lionel Giles (Wisdom of the East series) (1. vyd.). Londýn: John Murray. Citováno 14. září 2010. The well-attested fact that Hua T'o made use of an anaesthetic for surgical operations over 1,600 years before Sir James Simpson certainly places him to our eyes on a pinnacle of fame....
  28. ^ A b Chen J (August 2008). "A Brief Biography of Hua Tuo". Akupunktura dnes. 9 (8). ISSN  1526-7784. Citováno 18. září 2010.
  29. ^ Wang Z; Ping C (1999). "Well-known medical scientists: Hua Tuo". In Ping C (ed.). History and Development of Traditional Chinese Medicine. 1. Peking: Science Press. str. 88–93. ISBN  978-7-03-006567-4. Citováno 13. září 2010.
  30. ^ Fu LK (August 2002). "Hua Tuo, the Chinese god of surgery". Journal of Medical Biography. 10 (3): 160–6. doi:10.1177/096777200201000310. PMID  12114950. S2CID  31655903. Archivovány od originál dne 19. července 2009. Citováno 13. září 2010.
  31. ^ Huang Ti Nei Ching Su Wen: The Yellow Emperor's Classic of Internal Medicine. Translated by Ilza Veith. Berkeley, Los Angeles: University of California Press. 1972. str.265. ISBN  978-0-520-02158-7.
  32. ^ A b Ch'en S (2000). "The Biography of Hua-t'o from the History of the Three Kingdoms". v Mair VH (vyd.). The shorter Columbia anthology of traditional Chinese literature. Part III: Prose. New York: Columbia University Press. pp. 441–9. ISBN  978-0-231-11998-6. Citováno 13. září 2010.
  33. ^ Lu GD; Needham J (2002). "Acupuncture and major surgery". Nebeské lancety: historie a důvody akupunktury a moxy. London: RoutledgeCurzon. pp. 218–30. ISBN  978-0-7007-1458-2. Citováno 13. září 2010.
  34. ^ Wai, FK (2004). „O postavení Hua Tuo v dějinách čínské medicíny“. American Journal of Chinese Medicine. 32 (2): 313–20. doi:10.1142 / S0192415X04001965. PMID  15315268.
  35. ^ Carroll E. (1997). "Coca: the plant and its use" (PDF). In Robert C. Petersen; Richard C. Stillman (eds.). Cocaine: 1977. United States Department of Health, Education, and Welfare, Public Health Service, Alcohol, Drug Abuse, and Mental Health Administration. str. 35. Archivovány od originál (PDF) dne 4. listopadu 2014. Citováno 3. listopadu 2014.
  36. ^ Peterson, RC (1997). "History of Cocaine" (PDF). In Robert C. Petersen; Richard C. Stillman (eds.). Cocaine: 1977. United States Department of Health, Education, and Welfare, Public Health Service, Alcohol, Drug Abuse, and Mental Health Administration. str. 17–32. Archivovány od originál (PDF) dne 4. listopadu 2014. Citováno 16. září 2010.
  37. ^ Rivera MA; Aufderheide AC; Cartmell LW; Torres CM; Langsjoen O (December 2005). "Antiquity of coca-leaf chewing in the south central Andes: a 3,000 year archaeological record of coca-leaf chewing from northern Chile". Journal of Psychoactive Drugs. 37 (4): 455–8. doi:10.1080/02791072.2005.10399820. PMID  16480174. S2CID  28661721.
  38. ^ Ahmad, Z. (Nemocnice svatého Tomáše ) (2007), "Al-Zahrawi – The Father of Surgery", ANZ Journal of Surgery, 77 (Suppl. 1): A83, doi:10.1111/j.1445-2197.2007.04130_8.x, S2CID  57308997
  39. ^ Skinner, P (2008). „Unani-tibbi“. In Laurie J. Fundukian (ed.). Gale Encyclopedia of Alternative Medicine (3. vyd.). Farmington Hills, Michigan: Gale Cengage. ISBN  978-1-4144-4872-5. Citováno 13. září 2010.
  40. ^ Ajram K (1992). Miracle of Islamic Science (1. vyd.). Vernon Hills, IL: Knowledge House Publishers. str. Příloha B. ISBN  978-0-911119-43-5. Citováno 18. září 2010.
  41. ^ Hunke S (1960). Allahs Sonne über dem Abendland: unser arabisches Erbe (v němčině) (2 ed.). Stuttgart: Deutsche Verlags-Anstalt. 279–80. ISBN  978-3-596-23543-8. Citováno 13. září 2010. The science of medicine has gained a great and extremely important discovery and that is the use of general anaesthetics for surgical operations, and how unique, efficient, and merciful for those who tried it the Muslim anaesthetic was. It was quite different from the drinks the Indians, Romans and Greeks were forcing their patients to have for relief of pain. There had been some allegations to credit this discovery to an Italian or to an Alexandrian, but the truth is and history proves that, the art of using the anaesthetic sponge is a pure Muslim technique, which was not known before. The sponge used to be dipped and left in a mixture prepared from cannabis, opium, hyoscyamus and a plant called Zoan.
  42. ^ Kritikos PG, Papadaki SP (1967). "The History of the Poppy and of Opium and Their Expansion in Antiquity in the Eastern Mediterranean Area". Bulletin on narkotika. 19 (4): 5–10. ISSN  0007-523X.
  43. ^ A b C d E Carter, Anthony J. (18 December 1999). "Dwale: an anaesthetic from old England". BMJ. 319 (7225): 1623–1626. doi:10.1136/bmj.319.7225.1623. PMC  1127089. PMID  10600971.
  44. ^ Gravenstein JS (November–December 1965). „Paracelsus a jeho příspěvky do anestézie“. Anesteziologie. 26 (6): 805–11. doi:10.1097/00000542-196511000-00016. PMID  5320896.
  45. ^ Frobenius, AS (1 January 1729). "An Account of a Spiritus Vini Æthereus, Together with Several Experiments Tried Therewith". Filozofické transakce. 36 (413): 283–9. doi:10.1098/rstl.1729.0045. S2CID  186207852.[trvalý mrtvý odkaz ]
  46. ^ Mortimer, C; Mortimer, C. (1 January 1739). "Abstracts of the Original Papers Communicated to the Royal Society by Sigismond Augustus Frobenius, M. D. concerning His Spiritus Vini Aethereus: Collected by C. Mortimer, M. D. Secr. R. S". Filozofické transakce. 41 (461): 864–70. Bibcode:1739RSPT...41..864F. doi:10.1098/rstl.1739.0161.[trvalý mrtvý odkaz ]
  47. ^ Priestley J (1775). Experimenty a pozorování na různých druzích vzduchu. 1 (2. vyd.). London: J. Johnson. str.108 –29, 203–29. Citováno 13. září 2010.
  48. ^ Levere, TH (July 1977). "Dr. Thomas Beddoes and the establishment of his Pneumatic Institution: a tale of three presidents". Poznámky a záznamy Královské společnosti. 32 (1): 41–9. doi:10.1098/rsnr.1977.0005. JSTOR  531764. PMID  11615622. S2CID  27322059.
  49. ^ Sneader W (2005). "Chapter 8: Systematic medicine". Objev drog: historie. Chichester, England: John Wiley and Sons. str. 78–9. ISBN  978-0-471-89980-8. Citováno 13. září 2010.
  50. ^ Davy H (1800). Researches, chemical and philosophical–chiefly concerning nitrous oxide or dephlogisticated nitrous air, and its respiration. Bristol: Biggs and Cottle. Citováno 18. září 2010.
  51. ^ Arashiro Toshiaki, Ryukyu-Okinawa Rekishi Jinbutusuden OkinawaJijishuppan, 12006. pp. 66–68
  52. ^ A b C Izuo, M (November 2004). „Lékařská anamnéza: Seishū Hanaoka a jeho úspěch v chirurgii rakoviny prsu v celkové anestezii před dvěma sty lety“. Rakovina prsu. 11 (4): 319–24. doi:10.1007 / BF02968037. PMID  15604985. S2CID  43428862.
  53. ^ Ogata T (November 1973). "Seishu Hanaoka and his anaesthesiology and surgery". Anestézie. 28 (6): 645–52. doi:10.1111/j.1365-2044.1973.tb00549.x. PMID  4586362. S2CID  31352880.
  54. ^ A b Hyodo M (1992). „Doktorka S. Hanaoka, první úspěch na světě v poskytování celkové anestezie“. In Hyodo M, Oyama T, Swerdlow M (eds.). Pain Clinic IV: sborník ze čtvrtého mezinárodního sympozia. Utrecht, Netherlands: VSP. s. 3–12. ISBN  978-90-6764-147-0. Citováno 13. září 2010.
  55. ^ A b van D., JH (2010). "Chosen-asagao and the recipe for Hanaoka's anesthetic 'tsusensan'". Brighton, UK: BLTC Research. Citováno 13. září 2010.
  56. ^ Matsuki A (December 1999). "A bibliographical study on Shutei Nakagawa's "Mayaku-ko" (a collection of anesthetics and analgesics)--a comparism of four manuscripts". Nihon Ishigaku Zasshi (v japonštině). 45 (4): 585–99. ISSN  0549-3323. PMID  11624281. Archivovány od originál dne 13. března 2012. Citováno 13. září 2010.
  57. ^ Perrin, N (1979). Giving up the gun: Japan's reversion to the sword, 1543–1879. Boston: David R. Godine. str.86. ISBN  978-0-87923-773-8. Citováno 13. září 2010. Vzdát se zbraně Noel Perrin.
  58. ^ A b Matsuki A (September 2000). "New studies on the history of anesthesiology—a new study on Seishū Hanaoka's "Nyugan Ckiken Roku" (a surgical experience with breast cancer)". Masui. 49 (9): 1038–43. ISSN  0021-4892. PMID  11025965. Citováno 13. září 2010.
  59. ^ Tominaga, T (30 December 1994). "Presidential address: Newly established Japanese breast cancer society and the future". Rakovina prsu. 1 (2): 69–78. doi:10.1007/BF02967035. PMID  11091513. S2CID  27050128.
  60. ^ Matsuki A (March 2002). "A Study on Seishu Hanaoka's Nyugan Seimei Roku (Scroll of Diseases): A Name List of Breast Cancer Patients". Nihon Ishigaku Zasshi (v japonštině). 48 (1): 53–65. ISSN  0549-3323. PMID  12152628. Archivovány od originál dne 13. března 2012. Citováno 13. září 2010.
  61. ^ Meyer, K (2004). „Dem Morphin auf der Spur“. Pharmazeutischen Zeitung (v němčině). GOVI-Verlag. Citováno 12. června 2012.
  62. ^ Serturner FWA (1806). J. Pharm. F. Arzte. Apoth. Chem. 14, 47–93.
  63. ^ Serturner FWA (1817). Gilbert's Annalen der Physik 25, 56–89.
  64. ^ Desai SP, Desai MS, Pandav CS (2007). "The discovery of modern anaesthesia-contributions of Davy, Clarke, Long, Wells and Morton". Indian Journal of Anesthesia. 51 (6): 472–8. ISSN  0019-5049. Citováno 18. září 2010.
  65. ^ Sims JM (1877). "The Discovery of Anaesthesia". Virginia Medical Monthly. 4 (2): 81–100.
  66. ^ A b Lyman HM (1881). "Historie anestézie". Umělá anestézie a anestetika. New York: William Wood and Company. str. 6. Citováno 13. září 2010.
  67. ^ Lyman HM (September 1886). "The discovery of anesthesia". Virginia Medical Monthly. 13 (6): 369–92. Citováno 13. září 2010.
  68. ^ Richmond PA (1950). "Was William E. Clarke of Rochester the first American to use ether for surgical anesthesia?". Genesee County Scrapbook of the Rochester Historical Society. 1: 11–3.
  69. ^ Stone RF (1898). Stone RF (ed.). Biography of Eminent American Physicians and Surgeons (2. vyd.). Indianapolis: CE Hollenbeck. str. 89. Citováno 13. září 2010.
  70. ^ A b Long CW (December 1849). "An account of the first use of Sulphuric Ether by Inhalation as an Anaesthetic in Surgical Operations". Southern Medical and Surgical Journal. 5: 705–13. dotisk dovnitř Long, C. W. (December 1991). "An account of the first use of Sulphuric Ether by Inhalation as an Anaesthetic in Surgical Operations". Survey of Anesthesiology. 35 (6): 375. doi:10.1097/00132586-199112000-00049.
  71. ^ A b C Snow, Stephanie (2005). Operations without pain: the practice and science of anaesthesia in Victorian Britain. Springer-Verlag. ISBN  978-0-333-71492-8.
  72. ^ Wells, H (1847). A History of the Discovery of the Application of Nitrous Oxide Gas, Ether, and Other Vapors to Surgical Operations. Hartford: J. Gaylord Wells. Citováno 13. září 2010. Horace Wells.
  73. ^ A b Morton, WTG (1847). Poznámky ke správnému způsobu podávání sirného etheru vdechováním (PDF). Boston: Button a Wentworth. OCLC  14825070. Citováno 13. září 2010.
  74. ^ A b Fenster, JM (2001). Ether Day: The Strange Tale of America's Greatest Medical Discovery and the Haunted Men Who Made It. New York: HarperCollins. ISBN  978-0-06-019523-6.
  75. ^ Jackson CT (1861). A Manual of Etherization: Containing Directions for the Employment of Ether. Boston: J.B. Mansfield. Citováno 13. září 2010.
  76. ^ Northen WJ; Graves JT (1910). Mark's Mark in Georgia: A Complete and Elaborate History of the State from its Settlement to the Today, Mainly Told in Biographies and Autobiographies of the Most Eminent Men of each Period of Georgia's Progress and Development. 2. Atlanta, Georgia: A.B. Caldwell. str.131 –136.
  77. ^ Caton, D (2000). "John Snow's practice of obstetric anesthesia". Anesthesiology: The Journal of the American Society of Anesthesiologists. 92 (1): 247–52. doi:10.1097/00000542-200001000-00037. PMID  10638922. S2CID  8117674.
  78. ^ A b C d Brodsky, J; Lemmens, H (2007). "The history of anesthesia for thoracic surgery". Minerva Anestesiologica. 73 (10): 513–24. PMID  17380101.
  79. ^ Wawersik, J (May–June 1991). "History of anesthesia in Germany". Journal of Clinical Anesthesia. 3 (3): 235–244. doi:10.1016 / 0952-8180 (91) 90167-L. PMID  1878238. Citováno 13. září 2010.
  80. ^ Bain, JA; Spoerel, WE (November 1964). "Observation on the use of cuffed tracheostomy tubes (with particular reference to the James tube)". Canadian Anaesthetists' Society Journal. 11 (6): 598–608. doi:10.1007/BF03004104. PMID  14232175.
  81. ^ Trendelenburg, F (1871). "Beiträge zu den Operationen an den Luftwegen" [Contributions to airways surgery]. Archiv für Klinische Chirurgie (v němčině). 12: 112–33.
  82. ^ Hargrave, R (June 1934). "Endotracheal Anæsthesia in Surgery of the Head and Neck". Canadian Medical Association Journal. 30 (6): 633–7. PMC  403396. PMID  20319535.
  83. ^ Reutsch, Y; Boni, T; Borgeat, A (2001). "From cocaine to ropivacaine: the history of local anesthetic drugs". Aktuální témata v medicinální chemii. 1 (3): 175–182. doi:10.2174/1568026013395335. PMID  11895133.
  84. ^ Niemann, A (1860). "Uber eine Neue Organische Base in den Cocablättern [thesis]". Göttingen. Citovat deník vyžaduje | deník = (Pomoc)
  85. ^ Macewen, W (July 1880). "General Observations on the Introduction of Tracheal Tubes by the Mouth, Instead of Performing Tracheotomy or Laryngotomy". British Medical Journal. 2 (1021): 122–4. doi:10.1136/bmj.2.1021.122. PMC  2241154. PMID  20749630.
  86. ^ Macewen, W (Červenec 1880). "Clinical Observations on the Introduction of Tracheal Tubes by the Mouth, Instead of Performing Tracheotomy or Laryngotomy". British Medical Journal. 2 (1022): 163–5. doi:10.1136/bmj.2.1022.163. PMC  2241109. PMID  20749636.
  87. ^ Macmillan, M (May 2010). "William Macewen [1848–1924]". Journal of Neurology. 257 (5): 858–9. doi:10.1007/s00415-010-5524-5. PMID  20306068.
  88. ^ García, M (24 May 1855). "Observations on the Human Voice". Sborník královské společnosti v Londýně. 7 (60): 399–410. Bibcode:1854RSPS....7..399G. doi:10.1098/rspl.1854.0094. PMC  5180321. PMID  30163547. Citováno 13. září 2010.
  89. ^ Hack, W (1878). "Über die mechanische Behandlung der Larynxstenosen" [On the mechanical treatment of laryngeal stenosis]. Sammlung Klinischer Vorträge (v němčině). 152: 52–75.
  90. ^ Hack, W (March 1878). "Über einen fall endolaryngealer exstirpation eines polypen der vorderen commissur während der inspirationspause". Berliner Klinische Wochenschrift (in German): 135–7. Citováno 13. září 2010.
  91. ^ Hirsch, NP; Smith, GB; Hirsch, PO (January 1986). "Alfred Kirstein. Pioneer of direct laryngoscopy". Anestézie. 41 (1): 42–5. doi:10.1111/j.1365-2044.1986.tb12702.x. PMID  3511764. S2CID  12259652.
  92. ^ Mackenzie, M (1888). The case of Emperor Frederick III.: full official reports by the German physicians and by Sir Morell Mackenzie. New York: Edgar S. Werner. str. 276. Citováno 13. září 2010.
  93. ^ A b Burkle, CM; Zepeda, FA; Bacon, DR; Rose, SH (April 2004). "A historical perspective on use of the laryngoscope as a tool in anesthesiology". Anesteziologie. 100 (4): 1003–6. doi:10.1097/00000542-200404000-00034. PMID  15087639. S2CID  36279277.
  94. ^ Fischer EH; Mering J (March 1903). "Ueber eine neue Klasse von Schlafmitteln". Die Therapie der Gegenwart (v němčině). 5: 97–101. Citováno 13. září 2010.
  95. ^ Jackson, C (1913). "The technique of insertion of intratracheal insufflation tubes". Chirurgie, gynekologie a porodnictví. 17: 507–9. Přetištěno Jackson, Chevalier (May 1996). "The technique of insertion of intratracheal insufflation tubes". Dětská anestézie. 6 (3): 230. doi:10.1111/j.1460-9592.1996.tb00434.x.
  96. ^ Zeitels, S (March 1998). "Chevalier Jackson's contributions to direct laryngoscopy". Journal of Voice. 12 (1): 1–6. doi:10.1016/S0892-1997(98)80069-6. PMID  9619973.
  97. ^ Jackson, C (1922). "I: Instrumentarium" (PDF). A manual of peroral endoscopy and laryngeal surgery. Philadelphia: W.B. Saunders. str. 17–52. ISBN  978-1-4326-6305-6. Citováno 13. září 2010.
  98. ^ Janeway, HH (November 1913). "Intra-tracheal anesthesia from the standpoint of the nose, throat and oral surgeon with a description of a new instrument for catheterizing the trachea". Laryngoskop. 23 (11): 1082–90. doi:10.1288/00005537-191311000-00009.
  99. ^ Guedel, A; Waters, R (1928). "A new intratracheal catheter". Anestezie a analgezie. 7 (4): 238–239. doi:10.1213/00000539-192801000-00089.
  100. ^ Gale, J; Waters, R (1932). "Closed endobronchial anesthesia in thoracic surgery: preliminary report". Anestezie a analgezie. 11 (6): 283–288. doi:10.1213/00000539-193201000-00049.
  101. ^ Greenblatt, E; Butler, J; Venegas, J; Winkler, T (2014). "Pendelluft in the bronchial tree". American Journal of Physiology. Fyziologie srdce a oběhu. 117 (9): 979–988. doi:10.1152/japplphysiol.00466.2014. PMC  4217048. PMID  25170072.
  102. ^ Morris, L (1952). "A new vaporizer for liquid anesthetic agents". Anesthesiology: The Journal of the American Society of Anesthesiologists. 13 (6): 587–593. doi:10.1097/00000542-195211000-00003. PMID  12986220. S2CID  26847436.
  103. ^ Morris, L (2006). "Copper kettle revisited". Anesthesiology: The Journal of the American Society of Anesthesiologists. 104 (4): 881–884. doi:10.1097/00000542-200604000-00034. PMID  16571985.
  104. ^ Tabern, DL; Volwiler, EH (Říjen 1935). „Barbiturátová hypnotika obsahující síru“. Journal of the American Chemical Society. 57 (10): 1961–3. doi:10.1021 / ja01313a062.
  105. ^ Eisleb, 0. & Schaumann, 0. (1939) Deutsche Medizinische Wochenschrift 65, 967–968.
  106. ^ Scott C. C., Chen K. K. (1946). "The action of 1,1-diphenyl-1 (Dimethylaminoisopropyl) butanone-2, a potent analgesic agent". Journal of Pharmacology and Experimental Therapeutics. 87: 63–71. PMID  20986681.
  107. ^ Rowbotham, ES; Magill, I (1921). "Anæsthetics in the Plastic Surgery of the Face and Jaws". Sborník Královské lékařské společnosti. 14 (Sect Anaesth): 17–27. doi:10.1177/003591572101401402. PMC  2152821. PMID  19981941.
  108. ^ Magill, I (14 July 1923). "The provision for expiration in endotracheal insufflations anaesthesia". Lancet. 202 (5211): 68–9. doi:10.1016/S0140-6736(01)37756-5.
  109. ^ Magill, I (December 1928). "Endotracheal Anæsthesia". Sborník Královské lékařské společnosti. 22 (2): 85–8. PMC  2101959. PMID  19986772.
  110. ^ Magill, I (November 1930). "Technique in Endotracheal Anaesthesia". British Medical Journal. 2 (1243): 817–9. doi:10.1136/bmj.2.1243.817-a. PMC  2451624. PMID  20775829.
  111. ^ Thomas, KB (July–August 1978). "Sir Ivan Whiteside Magill, KCVO, DSc, MB, BCh, BAO, FRCS, FFARCS (Hon), FFARCSI (Hon), DA. A review of his publications and other references to his life and work". Anestézie. 33 (7): 628–34. doi:10.1111/j.1365-2044.1978.tb08426.x. PMID  356665. S2CID  28730699.
  112. ^ McLachlan, G (September 2008). "Sir Ivan Magill KCVO, DSc, MB, BCh, BAO, FRCS, FFARCS (Hon), FFARCSI (Hon), DA, (1888–1986)". Ulster Medical Journal. 77 (3): 146–52. PMC  2604469. PMID  18956794.
  113. ^ Magill, I (October 1920). "Appliances and Preparations". British Medical Journal. 2 (3122): 670. doi:10.1136/bmj.2.571.670. PMC  2338485. PMID  20770050.
  114. ^ Magill, I (6 March 1926). "An improved laryngoscope for anaesthetists". Lancet. 207 (5349): 500. doi:10.1016/S0140-6736(01)17109-6.
  115. ^ Magill, I (30 April 1921). "A Portable Apparatus for Tracheal Insufflation Anaesthesia". Lancet. 197 (5096): 918. doi:10.1016/S0140-6736(00)55592-5.
  116. ^ Magill, I (11 June 1921). "Warming Ether Vapour for Inhalation". Lancet. 197 (5102): 1270. doi:10.1016/S0140-6736(01)24908-3.
  117. ^ Magill, I (4 August 1923). "An apparatus for the administration of nitrous oxide, oxygen, and ether". Lancet. 202 (5214): 228. doi:10.1016/S0140-6736(01)22460-X.
  118. ^ Gravenstein, Joachim (January 1998). "Henry K. Beecher : The Introduction of Anesthesia into the University". Anesteziologie. 88 (1): 245–253. doi:10.1097/00000542-199801000-00033. PMID  9447878. S2CID  5944101.
  119. ^ Betcher, A (1977). "The civilizing of curare: a history of its development and introduction into anesthesiology". Anestezie a analgezie. 56 (2): 305–319. doi:10.1213/00000539-197703000-00032. PMID  322548.
  120. ^ Macintosh, RR (13 February 1943). "Nový laryngoskop". Lancet. 241 (6233): 205. doi:10.1016 / S0140-6736 (00) 89390-3.
  121. ^ Scott, J; Baker, PA (July 2009). „Jak se laryngoskop Macintosh stal tak populárním?“. Paediatric Anaesthesia. 19 (Suppl 1): 24–9. doi:10.1111 / j.1460-9592.2009.03026.x. PMID  19572841.
  122. ^ Macintosh, RR (1 January 1949). "Marxist Genetics". British Medical Journal. 1 (4591): 26–28. doi:10.1136/bmj.1.4591.26-b. PMC  2049235.
  123. ^ Venn, PH (March 1993). "The gum elastic bougie". Anestézie. 48 (3): 274–5. doi:10.1111/j.1365-2044.1993.tb06936.X. S2CID  56666422.
  124. ^ Viswanathan, S; Campbell, C; Wood, DG; Riopelle, JM; Naraghi, M (November–December 1992). "The Eschmann Tracheal Tube Introducer. (Gum elastic bougie)". Anesthesiology Review. 19 (6): 29–34. PMID  10148170.
  125. ^ Henderson, JJ (January 2003). "Development of the 'gum-elastic bougie'". Anestézie. 58 (1): 103–4. doi:10.1046/j.1365-2044.2003.296828.x. PMID  12492697. S2CID  34113322.
  126. ^ Raventos, J; Goodall, R (1956). "The Action of Fluothane-A New Volatile Anaesthetic". British Journal of Pharmacology and Chemotherapy. 11 (4): 394–410. doi:10.1111/j.1476-5381.1956.tb00007.x. PMC  1510559. PMID  13383118.
  127. ^ Stanley, TH; Egan, TD; Van Aken, H (February 2008). "A Tribute to Dr. Paul A. J. Janssen: Entrepreneur Extraordinaire, Innovative Scientist, and Significant Contributor to Anesthesiology". Anestezie a analgezie. 106 (2): 451–62. doi:10.1213/ane.0b013e3181605add. PMID  18227300. S2CID  20490363.
  128. ^ Janssen, PA; Niemegeers, CJ; Schellekens, KH; Verbruggen, FJ; Van Nueten, JM (March 1963). "The pharmacology of dehydrobenzperidol, a new potent and short acting neuroleptic agent chemically related to Haloperidol". Arzneimittel-Forschung. 13: 205–11. PMID  13957425.
  129. ^ de Castro J, Mundeleer P (1959). "Anesthésie sans barbituriques: la neuroleptanalgésie". Anesthésie, Analgésie, Réanimation (francouzsky). 16: 1022–56. ISSN  0003-3014.
  130. ^ Nilsson E, Janssen PA (1961). "Neurolept-analgesia: an alternative to general anesthesia". Acta Anaesthesiologica Scandinavica. 5 (2): 73–84. doi:10.1111/j.1399-6576.1961.tb00085.x. ISSN  0001-5172. PMID  13729171. S2CID  44479255.
  131. ^ Aubry, U; Carignan, G; Chare-Tee, D; Keeri-Szanto, M; Lavallee, JP (May 1966). "Neuroleptanalgesia with fentanyl-droperidol: An appreciation based on more than 1000 anaesthetics for major surgery". Canadian Anaesthetists' Society Journal. 13 (3): 263–71. doi:10.1007/BF03003549. PMID  5961929.
  132. ^ Corssen, G; Domino, EF; Sweet, RB (November–December 1964). "Neuroleptanalgesia and Anesthesia". Anestezie a analgezie. 43 (6): 748–63. doi:10.1213/00000539-196411000-00028. PMID  14230731. S2CID  30419023.
  133. ^ Reyes JC, Wier GT, Moss NH, Romero JB, Hill R (September 1969). "Neuroleptanalgesia and anesthesia: Experiences in 60 poor risk geriatric patients". South Dakota Journal of Medicine. 22 (9): 31–3. PMID  5259472.
  134. ^ J., PA; Eddy, NB (únor 1960). "Sloučeniny související s petidinem - IV. Nové obecné chemické metody zvyšování analgetické aktivity pethidinu". Journal of Medicinal Chemistry. 2 (1): 31–45. doi:10.1021 / jm50008a003. PMID  14406754.
  135. ^ Janssen, PA; Niemegeers, CJ; Dony, JG (1963). „Inhibiční účinek fentanylu a dalších analgetik podobných morfinu na reflex odtažení ocasu u potkanů ​​vyvolaný teplou vodou“ (PDF). Arzneimittel-Forschung. 13: 502–7. PMID  13957426.
  136. ^ Niemegeers, CJ; Schellekens, KH; Van Bever, WF; Janssen, PA (1976). „Sufentanil, velmi účinná a extrémně bezpečná intravenózní sloučenina podobná morfinu u myší, potkanů ​​a psů“. Arzneimittel-Forschung. 26 (8): 1551–6. PMID  12772.
  137. ^ Spierdijk J, van Kleef J, Nauta J, Stanley TH, de Lange S (1980). „Alfentanil: nový narkotický indukční prostředek“. Anesteziologie. 53: S32. doi:10.1097/00000542-198009001-00032.
  138. ^ Niemegeers CJ, Janssen PA (1981). „Alfentanil (R39209) - zvláště krátkodobě působící intravenózní narkotické analgetikum u potkanů“. Výzkum vývoje léčiv. 1: 830–8. doi:10,1002 / ddr.430010111. ISSN  0272-4391.
  139. ^ De Vos, V (22. července 1978). „Imobilizace volně se pohybujících divokých zvířat pomocí nové drogy“. Veterinární záznam. 103 (4): 64–8. doi:10.1136 / vr.103.4.64. PMID  685103.
  140. ^ Laduron, P; Janssen, PF (srpen 1982). „Axoplazmatický transport a možná recyklace opiátových receptorů značených 3H-lofentanilem“. Humanitní vědy. 31 (5): 457–62. doi:10.1016/0024-3205(82)90331-9. PMID  6182434.
  141. ^ Doenicke A, Kugler J, Penzel G, Laub M, Kalmar L, Kilian I, Bezecny H (srpen 1973). „[Mozková funkce pod etomidátem, nový nebarbiturátový i.v. hypnotikum]“. Anesteziolog (v němčině). 22 (8): 353–66. ISSN  0003-2417. PMID  4584133. Archivovány od originál dne 20. července 2011. Citováno 27. září 2010.
  142. ^ Morgan, M; Lumley, Jean; Whitwam, J.G. (26. dubna 1975). „Etomidát, nový ve vodě rozpustný nebarbiturátový intravenózní indukční prostředek“. Lancet. 305 (7913): 955–6. doi:10.1016 / S0140-6736 (75) 92011-5. PMID  48126. S2CID  205992130.
  143. ^ Murphy, P (červenec 1967). "Endoskop z optických vláken používaný k nazální intubaci". Anestézie. 22 (3): 489–91. doi:10.1111 / j.1365-2044.1967.tb02771.x. PMID  4951601. S2CID  33586314.
  144. ^ Wheeler M a Ovassapian A (2007). „Kapitola 18: Fiberoptická endoskopická technika“. V Benumof, JL (ed.). Řízení dýchacích cest společnosti Benumof: zásady a praxe (2. vyd.). Philadelphia: Mosby-Elsevier. str. 423. ISBN  978-0-323-02233-0. Citováno 13. září 2010.
  145. ^ Agrò, F; Barzoi, G; Montecchia, F (květen 2003). „Tracheální intubace pomocí laryngoskopu Macintosh nebo GlideScope u 15 pacientů s imobilizací krční páteře“. British Journal of Anesthesia. 90 (5): 705–6. doi:10.1093 / bja / aeg560. PMID  12697606.
  146. ^ Cooper, RM; Pacey, JA; Bishop, MJ; McCluskey, SA (únor 2005). „Rané klinické zkušenosti s novým videolaryngoskopem (GlideScope) u 728 pacientů“. Canadian Journal of Anesthesia. 52 (2): 191–8. doi:10.1007 / BF03027728. PMID  15684262.
  147. ^ Tonner, PH (srpen 2006). „Xenon: jeden malý krok k anestezii ...? (Redakční recenze)“. Současný názor v anesteziologii. 19 (4): 382–4. doi:10.1097 / 01.aco.0000236136.85356.13. PMID  16829718. S2CID  2989630.

Další čtení

externí odkazy