Herbert Giles - Herbert Giles
Herbert Giles | |||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
![]() | |||||||||||||||||||||
narozený | Herbert Allen Giles 8. prosince 1845 | ||||||||||||||||||||
Zemřel | 13. února 1935 Cambridge, Anglie | (ve věku 89)||||||||||||||||||||
Národnost | britský | ||||||||||||||||||||
Známý jako | Wade – Giles romanizace | ||||||||||||||||||||
Ocenění | Řád Chia-Ho | ||||||||||||||||||||
Vědecká kariéra | |||||||||||||||||||||
Instituce | Univerzita v Cambridge | ||||||||||||||||||||
čínské jméno | |||||||||||||||||||||
čínština | 翟理斯 | ||||||||||||||||||||
Wade – Giles | Chai2 Li3-ssŭ1 | ||||||||||||||||||||
Hanyu Pchin-jin | Zhái Lǐsī | ||||||||||||||||||||
|
Herbert Allen Giles (/dʒaɪlz/, 8. prosince 1845 - 13. února 1935) byl Brit diplomat a sinolog kdo byl profesor čínštiny na Univerzita v Cambridge [2][3] po dobu 35 let. Giles byl vzděláván v Charterhouse School než se stal britským diplomatem v Číně. Upravil a Mandarinská čínština romanizace systém zřízený Thomas Wade, což má za následek široce známé Wade – Giles Systém čínské romanizace. Mezi jeho mnoha pracemi byly překlady Analects of Konfucius, Lao Tzu (Tao Te Ching), Chuang Tzu, a v roce 1892 široce publikované Čínsko-anglický slovník.
Životopis
Herbert A. Giles byl čtvrtým synem John Allen Giles (1808–1884), an anglikánský duchovní. Po studiu na Charterhouse, Herbert se stal britským diplomatem Qing Čína, který sloužil v letech 1867 až 1892. Několik let (1885–1888) také strávil v Fort Santo Domingo v Tamsui, severní Tchaj-wan. Byl otcem Bertrama, Valentýna, Lancelota, Edith, Mable a Lionel Giles. V roce 1897 se Herbert Giles stal teprve druhým profesor čínského jazyka jmenován na Univerzita v Cambridge uspět Thomas Wade.[4] V době jeho jmenování v Cambridge nebyli žádní jiní sinologové. Giles proto mohl trávit většinu času mezi staročínskými texty, které dříve daroval Wade, a publikoval to, co se rozhodl přeložit ze svého eklektického čtení v čínské literatuře.[5]
Jeho pozdější práce zahrnují historii čínského obrazového umění v roce 1905[6][7] a jeho 1914 Hibbertovy přednášky na Konfucianismus který v roce 1915 vydal Williams a Norgate (de ).[8] Věnoval třetí vydání Podivné příběhy z čínského studia (1916) svým sedmi vnoučatům, ale na konci svého života mluvil jen s jedním ze svých přeživších dětí. Horlivý agnostik byl také nadšený svobodný zednář. Nikdy se nestal Chlapík na jedné ze základních škol na univerzitě v Cambridge, přestože je již 35 let univerzitním profesorem. Nakonec odešel do důchodu v roce 1932 a zemřel v 89 letech
Dědictví
Giles obdržel Prix Julien ocenění od Francouzská akademie v roce 1897 pro jeho Čínský biografický slovník.[9] Obecně považováno za nespolehlivé mezi moderními akademiky,[10] Endymion Wilkinson popsal to jako:
plný nepřesností a výběr ponechává mnoho požadovaných. Mezi jednou třetinou a polovinou dat se mýlí, protože Giles předpokládal, že pokud někdo zaznamená, že zemřel v roce 1200 ve věku 63 let, musel se narodit v roce 1137 (ve většině případů by to byl lepší odhad 1138).[11]
Rovněž narazil na čínského učence Gu Hongming, který prohlásil
Čínský biografický slovník Dr. Gilesa, je třeba připustit, je dílem nesmírné práce. Ale i zde Dr. Giles ukazuje naprostý nedostatek nejobvyklejšího úsudku. V takovém díle by se dalo očekávat, že najde upozornění pouze na skutečně pozoruhodné muže.
Ani Gu neocenil Giles ' Čínsko-anglický slovník popisovat to jako
... vůbec žádný slovník. Je to pouze soubor čínských frází a vět, přeložených Dr. Gilesem bez jakéhokoli pokusu o výběr, uspořádání, pořadí nebo metodu, „a“ rozhodně menší hodnoty než dokonce starý slovník Dr. Williamse. “[12]
V roce 1917 financoval cenu, Prix Giles, ve výši osmi set franků. Spravuje Académie des Inscriptions et Belles-Lettres, dostává se každé dva roky Francouzovi, který napsal práci o Číně, Japonsku nebo o východní Asii obecně.[13]
Diplomatické příspěvky
- britský Vicekonzul na ostrově Pagoda, Mawei (1880–1883)
- Britský vicekonzul v Šanghaji (1883–1885)
- Britský konzul v Tamsui (1885–1891)
- Britský konzul v Ningpo (1891–1893)
Ocenění
Seznam ocenění a vyznamenání:[14]
- Řád Chia-Ho
- Zlatá medaile Královská asijská společnost
- Prix St. Julien u Francouzská akademie (dvakrát)
- Čestné hodnosti z University of Aberdeen (1897) a University of Oxford (1924)
Písemná díla
- Giles, Herbert Allen (1872). Čínština bez učitele. A.H. de Carvalho.
- — (1873). Slovník hovorových idiomů v mandarínském dialektu. A.H.De Carvalho.
- — (1874). Synoptical Studies in the Chinese Character. Kelly & Company. [1] [2]
- — (1876). Čínské skici. Trübner & Company. Alternativní URL [3] [4]
- — (1877). Záznam o buddhistických královstvích. Trübner & Co.
- — (1877). Handbook of the Swatow Dialect: With a Vocabulary. [Zveřejněno s pomocí vlády Straits '].
- — (1877). Ze Swatowa do Cantonu: (po souši). Trübner.
- — (1878). Slovníček pojmů k tématům spojeným s Dálným východem.
- — (1879). K některým překladům a chybným překladům v Sylabickém slovníku čínského jazyka Dr. Williamse. A.A. Marçal.
- — (1892). Čínsko-anglický slovník. B. Quaritch. Hlasitost 1
- — (1892). Čínský biografický slovník. B. Quaritch. Svazky 1-2
- — (1898). Čínská poezie v anglickém verši.
- Wade, Thomas Francis; Cambridge University Library (1898). Katalog sbírky čínských a mandžuských knih Wade v knihovně University of Cambridge. Zkompiloval Herbert Allen Giles. University Press. Citováno 24. dubna 2014.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- — (1901). Dějiny čínské literatury. [5]
- Velká náboženství světa (1901)
- — (1901). Čínština bez učitele: Sbírka snadných a užitečných vět v mandarínském dialektu se slovníkem. Kelly & Walsh, omezený.
- — (1902). Čína a Číňané. Columbia University Press, agenti společnosti Macmillan. [6]
- Thomas Lowndes Bullock; Herbert Allen Giles (1902). Progresivní cvičení v čínském psaném jazyce. Kelly & Walsh, omezený.
- Launcelot Cranmer-Byng; Herbert Allen Giles (1902). Nekonečná chyba: a další ztvárnění Číňanů z překladů prózy Herberta A. Gilesa. Grant Richards.
- Giles, Herbert Allen (1905). Úvod do dějin čínského obrazového umění. Kelly & Walsh, ld. [7]
- Náboženství starověké Číny (1906) [8], Archibald Constable & Co. Ltd.
- — (1911). Čínské pohádky.
- — (1911).
Civilizace Číny.
- — (1912). Čína a Manchus. The University Press. [9] [10] [11]
- „Čína“ v Dějiny národů (1913)
- Konfucianismus a jeho soupeři (1915)
- Jak začít s čínštinou: Sto nejlepších postav (1919)
- Druhá stovka nejlepších postav (1922)
- Drahokamy čínské literatury, 2. vyd. (Šanghaj a Hongkong, Kelly & Walsh, 1922; Londýn, Bernard Quaritch, 1923)
- Revize Bullockových postupných cvičení (1922)
- Chuang Tzǔ: Mystik, moralista a sociální reformátor (1926, Šanghaj)
- Číňané a jejich jídlo (Zhonghua Fanshi) (1947, Šanghaj) (posmrtně)
- „Monografie HA Gilese,“ [12] Dějiny východní Asie 13 (1997): 1–90. Z roku 1925.
Překlady
- Sungling P'u (1880). Podivné příběhy z čínského studia. T. De la Rue & Company.
- Lao-c '(1886). Pozůstatky Lao-c '.
- Wang Yinglin (1900), San Tzu Ching (三字經)
Reference
- ^ „Herbert Allen GILES (1845–1935)“ Archivováno 16. ledna 2014 v Wayback Machine na webových stránkách Cambridge University Library
- ^ Wikisource. - přes
- ^ H. A. Gi. (1911). Encyklopedie Britannica (11. vydání). Cambridge University Press. . V Chisholm, Hugh (ed.).
- ^ „Giles, Herbert Allen (GLS932HA)“. Databáze absolventů Cambridge. Univerzita v Cambridge.
- ^ Aylmer, Charles, Východoasijské dějiny 13–14, 1997, s. 1–7; Sterckx, Roel, In the Fields of Shennong: Zahajovací přednáška před University of Cambridge dne 30. září 2008 u příležitosti založení Joseph Needham profesorem čínské historie, vědy a civilizace. Cambridge: Needham Research Institute, 2008.
- ^ "Úvod do dějin čínského obrazového umění Herbert A. Giles “. Burlingtonský časopis pro znalce. 7 (29): 405. Srpen 1905. JSTOR 856445.
- ^ Chavannes, ed. (1905). "Úvod do dějin čínského obrazového umění autor: H. A. Giles ". T'oung Pao. Druhá série. 6 (2): 251. JSTOR 4525813.
- ^ Giles, Herbert A. (leden 1916). „Konfucianismus a jeho soupeři“. The Journal of Race Development. 6 (3): 350. doi:10.2307/29738158. hdl:2027 / umn. 319510017968044. JSTOR 29738158. S2CID 152532282.
- ^ Schlegel, G. (1897). „古今 姓氏 族譜, Čínský biografický slovník Herbert A. Giles “. T'oung Pao. 8 (4): 438–441. JSTOR 4525305.
- ^ Kennedy, George A. (červenec – září 1950). „Data v Gilesově životopisném slovníku“. Journal of the American Oriental Society. 70 (3): 188–189. doi:10.2307/596269. JSTOR 596269.
- ^ Endymion Wilkinson (2000). Čínská historie: Manuál. Harvard University Asia Center. str. 157. ISBN 978-0-674-00249-4.
- ^ „Velký sinolog,“ v Duch čínského lidu Wikisource
- ^ Comptes rendus des séances de l'Académie des Inscriptions et Belles-Lettres, 61ᵉ année, N. 1, 1917. str. 20
- ^ Ryan, Janette. „Giles, Herbert Allen (1845–1935)“. Oxfordský slovník národní biografie (Ed. 2004). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 33401. Přístupné 29. srpna 2016.
Zdroje
- Cooley, James C., Jr. T.F. Wade v Číně: Průkopník v globální diplomacii 1842–1882. Leiden: E. J. Brill, 1981.
- Minford, John a Tong Man. "Čí podivné příběhy? P'u Sung-ling (1640–1715), Herbert Giles (1845–1935) a Liao-chai chih-i " (Archiv ).Dějiny východní Asie 17/18 (1999), s. 1–48. Zpřístupněno 1. února 2014.
- Giles, Herbert, Edited as an Introduction by Charles Aylmer, "The Memoirs of H.A. Giles, The," East Asian History.13 (1997): 1-90. [13]