Hejaz železnice - Hejaz railway
![]() | tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v arabštině. (Červen 2018) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu.
|
Hejaz železnice | |||
---|---|---|---|
![]() | |||
Přehled | |||
Ostatní jména) | Hedjaz železnice | ||
Národní prostředí | Jižní Sýrie, Jordán, severní Saudská arábie | ||
Termini | Damašek Medina | ||
Servis | |||
Provozovatel (provozovatelé) | |||
Dějiny | |||
Otevřeno | 1908 | ||
Zavřeno | 1920 | ||
Technický | |||
Délka stopy | 1320 km (820 mi) | ||
Rozchod | 1050 mm (3 stopy5 11⁄32 v) | ||
Minimální poloměr | 100 m (328 stop) | ||
Maximální sklon | 1.8 ‰ (0.18 % ) | ||
|

Hejaz železnice | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Hlavní linie | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
The Hejaz (nebo Hedjaz nebo Hijaz) železnice (turečtina: Hicaz Demiryolu) byl úzkorozchodná železnice (1050 mm / 3 stopy5 11⁄32 v rozchod ), ze kterého běžel Damašek na Medina, skrz Hejaz oblast moderní doby Saudská arábie, s odbočka do Haify na Středozemní moře. Byla to součást Osmanská železnice síť a původním cílem bylo prodloužit linku z Terminál Haydarpaşa v Kadikoy mimo Damašek do svatého města Mekka. Stavba však byla přerušena kvůli vypuknutí první světová válka, a nedosáhla dále než Medina, 400 kilometrů (250 mil) před Mekkou. Dokončená část Damašku do Medíny byla 1300 kilometrů (810 mi).
Hlavním účelem železnice bylo navázat spojení mezi Istanbul, hlavní město Osmanská říše a sídlo islámské Chalífát, a Hejaz v Arábie, místo nejposvátnějších svatyní v islám a svaté město Mekka, cíl Hajj každoroční pouť. Dalším důležitým důvodem bylo zlepšit ekonomickou a politickou integraci vzdálených arabských provincií do osmanského státu a usnadnit přepravu vojenských sil.
Dějiny


Konstrukce
Na konci šedesátých let 20. století železnice zažívaly stavební boom a oblast Hejaz byla jednou z mnoha oblastí spekulací. První takový návrh zahrnoval železnici táhnoucí se od Damašek do Rudé moře. Tento plán byl však brzy přerušen, protože mekský amír vznesl námitky ohledně udržitelnosti svého vlastního projektu velbloudí dopravy, pokud by byla trať postavena.[1] Osmanská účast na vytvoření železnice začala u plukovníka Ahmeda Reshida Paši, který po průzkumu regionu na expedici do Jemen v letech 1871–1873 dospěl k závěru, že jediným možným dopravním prostředkem pro osmanské vojáky, kteří tam cestují, je železnice. Ostatní osmanští důstojníci, jako např Osman Nuri Pasha, také nabídl návrhy na železnici v Hejazu s argumentem o její nezbytnosti pro zachování bezpečnosti v arabském regionu.[2]
Mnoho lidí po celém světě tomu nevěřilo Osmanská říše by byl schopen takový projekt financovat: odhadovalo se, že železnice bude stát asi 4 miliony tureckých lira, značná část rozpočtu. The Ziraat Bankasi, státní banka, která sloužila zemědělským zájmům v Osmanské říši, poskytla v roce 1900 počáteční půjčku ve výši 100 000 lir. Tato původní půjčka umožnila zahájení projektu později ve stejném roce. Abdulhamid II vyzval všechny muslimy na světě, aby přispěli na stavbu železnice Hejaz.[3] Projekt získal nový význam. Železnice měla být nejen považována za důležitý vojenský prvek v regionu, ale byla také náboženským symbolem. Hajis, poutníci na cestě do svatého města Mekka, často nedosahovali svého cíle, když cestovali po trase Hejaz. Nedokázal se vyrovnat s drsnými horskými podmínkami, až 20% hadiů zemřelo na cestě.[2] Abdulhamid tvrdil, že železnice stojí jako symbol muslimské moci a solidarity: tato železniční trať by usnadnila náboženskou pouť nejen Osmanům, ale všem muslimům. Výsledkem bylo, že do projektu neměly být přijímány žádné zahraniční investice. K efektivnímu uspořádání fondů byla zřízena dárcovská komise a dárci byli rozdáni medailony. Navzdory propagandistickým snahám, jako jsou železniční pohlednice, přišlo jen asi 1 z 10 darů od muslimů mimo Osmanskou říši. Jedním z těchto dárců však byl bohatý Muhammad Inshaullah Paňdžáb jsem redaktor novin. Pomohl založit ústřední výbor železnice Hejaz.[2]
Přístup ke zdrojům byl významným kamenem úrazu při stavbě železnice Hejaz. V odlehlejších koncích Hejazu bylo obzvlášť obtížné najít vodu, palivo a práci. V neobydlených oblastech byla velbloudí doprava využívána nejen pro vodu, ale také pro potraviny a stavební materiály. Palivo, převážně ve formě uhlí, bylo dováženo z okolních zemí a skladováno v Haifa a Damašek. Práce byla rozhodně největší překážkou při stavbě železnice. V zalidněnějších oblastech velkou část práce plnili místní osadníci i muslimové v této oblasti, kteří byli ze zákona povinni podat stavbě ruku. Tato nucená práce byla z velké části použita při zrádných výkopových snahách týkajících se stavby železnic. V odlehlejších oblastech, kam by se železnice dostávala, bylo použito nové řešení. Značnou část této práce dokončili železniční vojáci vojáků, kteří výměnou za své železniční práce byli osvobozeni od jedné třetiny vojenské služby.[2] Když železniční trať procházela zrádným terénem, muselo být postaveno mnoho mostů a nadjezdů. Protože přístup k betonu byl omezen, mnoho z těchto nadjezdů bylo vyrobeno z vyřezávaného kamene a stojí dodnes. Později bylo rozhodnuto Abdulhamidem, že železnice půjde jen tak daleko Medina. [2]
Pod dohledem hlavního inženýra Mouktara Beye se železnice dostala do Mediny 1. září 1908, v den výročí přistoupení sultána.[4] Bylo však nutné učinit mnoho kompromisů, aby bylo možné tento termín dokončit, přičemž některé úseky trati byly položeny na dočasných násypech napříč vádí. V roce 1913 Železniční stanice Hejaz byl otevřen ve středu Damašek jako výchozí bod čáry.
Útoky na železnici
Emir Hussein bin Ali, Sharif z Mekky považoval železnici za hrozbu pro Araba svrchovanost, protože poskytoval Osmany snadný přístup k jejich posádkám v Hejazu, Asiru a Jemenu. Od samého počátku byla železnice terčem útoků místních arabských kmenů. Nikdy nebyli nijak zvlášť úspěšní, ale ani Turci nebyli schopni ovládat oblasti vzdálené více než jednu míli po obou stranách linie. Kvůli zvyku místních vytahovat dřevěné pražce aby zapálily táborové ohně, byly některé části trati položeny na železné pražce.
Období výstavby
- V září 1907
Když davy oslavovaly železnici dosahující stanici Al-Ula, hrozilo, že postup zastaví povstání organizované kmenem Harb. Povstalci namítali proti železnici táhnoucí se až do Mekky; obávali se, že ztratí obživu, protože přeprava velbloudů bude zastaralá.[5]
Útoky během válečného období
- V březnu 1917
T.E. Lawrence (AKA Lawrence z Arábie) vedl útok na stanici Aba el Naam, přičemž vzal 30 vězňů a způsobil posádce 70 obětí. Dále řekl: „Provoz byl pozastaven na tři dny oprav a vyšetřování. Takže jsme nezklamali úplně.“[6]
- V květnu 1917
Britské bombardéry shodily bomby Al-Ula Stanice. V červenci 1917 spikl Stewart Newcombe, britský inženýr a spolupracovník TE Lawrencea, se silami egyptské a indické armády, aby sabotovali železnici. The Al-Akhdhar stanice byla napadena a 20 tureckých vojáků bylo zajato.[7]
- V říjnu 1917
Osmanská pevnost Tabuk padl arabským rebelům. Stanice Abu-Anna’em byla také zajata.
- V listopadu 1917
Sharif Abdullah a kmen Harb zaútočili na stanici Al-Bwair a zničili dvě lokomotivy.
- V prosinci 1917
Skupina mužů vedená Ibn Ghusiabem vykolejila vlak na trati jižně od Tabuku.[8]
Pozdější historie
první světová válka
V době první světová válka vyrobila německá armáda břidlicový olej z Yarmouku ropná břidlice záloha na palivové lokomotivy působící na železnici.[9][10] Linka byla opakovaně poškozována v bojích během války, zejména v rukou partyzán síla vedená T. E. Lawrence Během Arabská vzpoura, který přepadl osmanské vlaky. Turci postavili a vojenská železnice z linie Hejaz do Beersheba, zahájení dne 30. října 1915.[11]
S Arabská vzpoura a rozpuštění Osmanské říše nebylo jasné, komu by železnice měla patřit. Oblast byla rozdělena mezi Brity a Francouze; oba dychtili převzít kontrolu. Mnoho úseků tratí však po letech zanedbané údržby upadlo do havarijního stavu. Železnice byla neoficiálně opuštěna do roku 1920. Ibn Saud převzal kontrolu nad poloostrovem v roce 1924; do té doby již nebyly plány na oživení železnice na pořadu jednání.
druhá světová válka
v druhá světová válka the Samakh Linka z Haify do Deraa na syrských hranicích a do Damašku byl pro spojenecké síly veden Novozélandskou železniční skupinou 17. ROC z Afuly s dílnami v Deraa a Haifě. Lokomotivy byly německé modely Borsig z roku 1914 a Hartmann z roku 1917. Linka, kterou provozovali Vichy Francouzi, byla v havarijním stavu. Vlaky přes strmý úsek mezi Samachem (nyní Ma'agan) a Derea byly maximálně 230 tun, přičemž 1 000 tun se přesunulo za 24 hodin. Skupina také provozovala 60 mil (95 km) odbočky včetně Afuly do Tulkarmu.[12]
1960
Po pádu Osmanské říše v roce 1920 se železnice již neotevřela jižně od moderní jordánský –Saudská Arábie okraj. Pokus byl učiněn v polovině šedesátých let, ale tento byl opuštěn kvůli Šestidenní válka v roce 1967.[13]
Aktuální stav
V provozu jsou dva propojené úseky železnice Hejaz:
- z Ammán v Jordán na Damašek v Sýrie jako Železnice Hedjaz Jordan [14] a Chemin de Fer de Hedjaz Syrie
- z fosfát doly poblíž Ma'ane do Akabský záliv jako Akaba železnice
Pracovníci železnice obnovili mnoho původních lokomotiv: v Sýrii je devět parních lokomotiv a v provozuschopném stavu sedm v Jordánsku. Od přistoupení Král Abdalláh II vztahy mezi Jordánskem a Sýrií se zlepšily, což způsobilo oživení zájmu o železnici. Vlak jezdí ze stanice Qadam na okraji Damašku, nikoli ze stanice Hejaz, která byla uzavřena v roce 2004 a čeká se na velký projekt komerčního rozvoje. Dne 4. února 2009 řekl turecký ministr dopravy Binali Yildirim v Rijádu ohledně plánů na přestavbu železniční trati:[15]
Plán počítá s obnovou a modernizací železniční trati tureckou vládou na jejím území, přičemž vyzývá Sýrii a Jordánsko, aby obnovily své úseky trati.
…
Na saúdské straně mají ambiciózní plán na zahájení železničních projektů,
…Když se tedy tyto čtyři země (Turecko, Jordánsko, Sýrie a Saúdská Arábie) spojí, celý projekt by byl dokončen.
Malé neprovozní úseky železniční trati, budov a kolejových vozidel jsou stále zachovány jako turistické atrakce v Saúdské Arábii, včetně terminálu Medina, obnoveného v roce 2005 železničními tratěmi a lokomotivou. Starý železniční most přes údolí Aqiq byl zbořen v roce 2005 kvůli poškození silným deštěm rok předtím.[16][17] Vlaky zničené během Arabská vzpoura z let 1916–1918 je stále vidět, kde padli.
Izraelské železnice částečně přestavěl dlouho zaniklé rozšíření Haifa, Železnice v údolí Jezreel, použitím standardní rozchod s možností jednoho dne ji rozšířit na Irbid v Jordánsku. Přestavěná linka se otevřela od Haifa na Beit She'an v říjnu 2016.
V roce 2009 navrhlo jordánské ministerstvo dopravy železniční síť v délce 590 USD, která měla být zahájena v prvním čtvrtletí roku 2012. Plánovaná síť by poskytovala nákladní železniční spojení z Jordánska do Sýrie, Saúdské Arábie a Irák. Osobní železniční spojení by mohlo být rozšířeno do Libanonu, Turecka a dále. Vláda, která bude financovat část projektu, vyhlašuje výběrová řízení od soukromých firem, aby zvýšila zbývající část nákladů na projekt.
V roce 2008 bylo po velké rekonstrukci expozice lokomotiv ve stanici Damašek Khadam otevřeno „muzeum kolejových vozidel železnice Al-Hejaz“. Vlaky jezdí ze stanice Khadam na vyžádání (obvykle z německých, britských nebo švýcarských skupin). Severní část trati Zabadani již není přístupná. Na nádraží ve městě je malé železniční muzeum Mada'in Saleh[18] a větším projektem je „Železniční muzeum Hejaz „v Medíně, která byla otevřena v roce 2006.[19]
V listopadu 2018 Monitor Středního východu odhalily společné plány saudsko-izraelského oživení železnice Haifa na Rijád.[20]
Galerie Obrázků
Mince připomínající otevření Ma'ane Stanice železnice Hejaz
Oprava železnice blízko Ma'ane 1918
Zachovalé 1902 Krauss parní lokomotiva č. 10 na Izraelské železniční muzeum
Stará železniční trať na sever od Wadi Rum
Viz také
- Arab Mashreq mezinárodní železnice
- Vysokorychlostní železnice Haramain
- Podobné měřidla
- Doprava v Jordánsku
- Doprava v Lize arabských států
Reference
- ^ Yurtoglu, Nadir. „Türk Standartları Enstitüsünün (TSE) Kuruluşu Bağlamında Türkiye'de Standardizasyon Politikaları (1923-1960)“ [Standardizační politiky v Turecku v kontextu Nadace turecké normalizační instituce (TSE) (1923-1960)]. Historické studie (v turečtině). 10: 241–264. doi:10.9737 / hist.2018.658.
- ^ A b C d E Özyüksel, Murat (2016). Železnice Hejaz a Osmanská říše: modernita, industrializace a osmanský pokles. Středovýchodní studia. doi:10.1080/00263206.2016.1209491.
- ^ „Hidžázská železnice“.
- ^ Cole, Beverly (2011). Vlaky. Postupim, Německo: H.F. Ullmann. str. 127. ISBN 978-3-8480-0516-1.
- ^ Yurtoglu, Nadir. „Türk Standartları Enstitüsünün (TSE) Kuruluşu Bağlamında Türkiye'de Standardizasyon Politikaları (1923-1960)“ [Standardizační politiky v Turecku v kontextu Nadace turecké normalizační instituce (TSE) (1923-1960)]. Historické studie (v turečtině). 10. doi:10.9737 / hist.2018.658.
- ^ Lawrence, T.E. (1935). Sedm pilířů moudrosti. Garden City: Doubleday, Doran & Company, Inc. pp.198–203.
- ^ Yardley, Michael (2000). T.E Lawrence: Životopis. Cooper Square Press.
- ^ Centrum, světové dědictví UNESCO. "Hejaz železnice".
- ^ Alali, Jamal (7. listopadu 2006). Jordan Oil Shale, dostupnost, distribuce a investiční příležitost (PDF). Ammán, Jordán: Mezinárodní konference ropných břidlic. Archivovány od originál (PDF) dne 27. května 2008. Citováno 25. října 2008.
- ^ Hamarneh, Yousef; Alali, Jamal; Sawaged, Suzan (2006). „Rozvoj zdrojů ropné břidlice v Jordánsku“ (PDF). Ammán: Jordánský úřad pro přírodní zdroje. Citováno 25. října 2008. Citovat deník vyžaduje
| deník =
(Pomoc)[trvalý mrtvý odkaz ] - ^ Cotterell, Paul (1986). "Kapitola 3". Železnice Palestiny a Izraele. Abingdon, Velká Británie: Tourret Publishing. str. 14–31. ISBN 0-905878-04-3.
- ^ Judd, Brendone Pouštní železnice: Skupina železnic Nového Zélandu v severní Africe a na Středním východě během druhé světové války (2003, 2004 Auckland, Penguin) ISBN 0-14-301915-5
- ^ „Železnice Hejaz se přestavuje, aby dovezla muslimy do svatých měst“. Čtení orla. 12. prosince 1965.
- ^ "Jak cestovat vlakem z Londýna do Jordánska - Damašek-Ammán vlakem". www.seat61.com.
- ^ Článek Království, Turecko se rozhodlo obnovit historickou železnici Hejaz v Arabské zprávy na čtvrtek 5. února 2009
- ^ Článek Madinah Municipality Razes Hijaz Railway Bridge v Arabské zprávy od středy 31. srpna 2005.
- ^ Stránka s obrázek Archivováno 1. Července 2007 na Wayback Machine poškozeného mostu a stanice Medina před obnovou mimo jiné.
- ^ Článek Pokračujte v obnově vlakového nádraží Madain Saleh v Arabské zprávy ze čtvrtka 22. června 2006
- ^ Článek Bylo otevřeno železniční muzeum Hejaz Archivováno 9. června 2009 v Wayback Machine v Arabské zprávy ze soboty 21. ledna 2006
- ^ "Izrael-Saúdská Arábie se připravuje na železniční spojení". Monitor Středního východu. 19. června 2018. Citováno 9. listopadu 2018.
Další čtení
- Tourret, R. (1989). Hedjaz železnice. Tourret Publishing. ISBN 0-905878-05-1.
- Nicholson, James (2005). Železnice Hejaz. Stacey International Publishers. ISBN 1-900988-81-X.
- Judd, Brendone Pouštní železnice: Skupina železnic Nového Zélandu v severní Africe a na Středním východě během druhé světové války (2003, 2004 Auckland, Penguin) ISBN 0-14-301915-5
externí odkazy
- Čtyři podcasty o železnici Hejaz ze služby BBC World
- obrázky a zpráva z cest v saúdské sekci železnice Hejaz
- BBC: „Kousek železniční historie“
- BBC: „Poutní železnice zpět na trať“
- http://www.hejaz-railroad.info/Galerie.html
- Mnoho obrázků ze stanic Hidjaz Railway z cesty po Sýrii v roce 2008
- Rozsáhlý web o železnici Hejaz
- Železniční mosty řeky Yarmuk, 1933 letecké snímky. Letecký fotografický archiv pro archeologii na Středním východě / Národní archiv, Londýn.
- Železniční překrytí Hejaz na Mapách Google