Společný Brittonic - Common Brittonic - Wikipedia

Tento článek je o rodovém keltském jazyce. Skupinu jazyků, která z ní pochází, viz Brittonic jazyky.
Společný Brittonic
KrajVelká Británie jižně od Firth of Forth
Érakolem 6. století př. n. l. do poloviny 6. století n. l[1]
Vyvinuto do Stará velština, Cumbric, cornwallský, a Breton
Kódy jazyků
ISO 639-3–
brit
GlottologŽádný
Linguasphere50-AB

Společný Brittonic (Stará angličtina : Brytisċ; velština: Brythoneg; cornwallský: Brythonek; Breton: Předeneg) byl Keltský jazyk mluvený Británie a Bretaň. To je také různě známé jako Starý brittonic, britský, a Běžný nebo Old Brythonic.

Je to forma Ostrovní keltský, pocházející z Proto-keltský, teoretizovaný mateřský jazyk, kterým v první polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem byl rozbíhající se do samostatných dialektů nebo jazyků.[2][3][4][5] Pictish je spojen, pravděpodobně jako sesterský jazyk nebo potomek větve.[6][7][8]

Důkazy z rané a moderní velštiny ukazují, že společnost Common Brittonic získala značné množství vlivu latinský Během Římské období, zejména pokud jde o kostel a křesťanství.[9] V šestém století našeho letopočtu byly jazyky Keltští Britové se rychleji rozdělily na „novobrittonské“: velština, Cumbric, cornwallský, Breton a možná Piktský jazyk.

Během příštích tří století byl ve většině Skotska nahrazen Middle Irish (který se později vyvinul do Skotská gaelština ) a Stará angličtina (ze kterého sestupovat Moderní angličtina a Skoti ) po většinu moderní Anglie i Skotska jižně od Firth of Forth.[10] Cumbric zmizel ve 12. století[10] a na dalekém jihozápadě cornwallský pravděpodobně vyhynul v osmnáctém století, ačkoli jeho použití se od té doby oživilo.[11][A] O'Rahillyho historický model navrhuje Brittonic jazyk v Irsko před zavedením Goidelické jazyky, ale tento pohled nenašel široké přijetí.[13]

Dějiny

Zdroje

Tableta do koupele do koupele s možným Common Brittonic

Nebyly nalezeny žádné dokumenty v jazyce, ale bylo identifikováno několik nápisů.[14] The Tablety prokletí koupele, nalezený v římském feederovém bazénu na Bath, Somerset (Aquae Sulis ), nést asi 150 jmen - asi 50% keltský (ale ne nutně Brittonic). Zdá se, že nápis na kovovém přívěsku (objevený tam v roce 1979) obsahoval starou brittonskou kletbu:[15] "Adixoui Deuina Deieda Andagin Uindiorix cuamenai". (Někdy bylo vygenerováno poslední slovo.) cuamiinai.) Tento text je často považován za: „Připojený - Deuina, Deieda, Andagin [a] Uindiorix - svázal jsem.“[16] jinak, v opačném extrému, s přihlédnutím k označení případů - -rix nominace „krále“, andagin „bezcenná žena“ akuzativ, dewina deieda „božská Deieda“ nominativní / oslovující - je: „Mohu, Windiorix pro / na Cuameně porazit [nebo„ předvolat spravedlnost “] bezcennou ženu, [oh] božská Deieda.“[17]

Plechový / olověný list zachovává část 9 textových řádků, poškozených, s pravděpodobnými brittonskými názvy.[18]

Místní Římská Británie toponyma (místní názvy) jsou evidentní, zaznamenané v latinizovaných formách pomocí Ptolemaios je Zeměpis diskutovali Rivet a Smith ve své knize o tomto jménu vydané v roce 1979. Ukazují, že většina jmen, která používal, pochází z jazyka. Některá místní jména stále obsahují prvky z nich odvozené. Jména kmenů a některá brittonská osobní jména jsou také odstraňována Řeky a hlavně Římany.

Tacitus je Agricola říká, že jazyk se málo lišil od jazyka Galie. Srovnání s tím, co je známo Galský potvrzuje podobnost.[19]

Pritenic

Pritenic (taky Pretanic) je moderní výraz označující jazyk obyvatel prehistorické Skotsko během římské nadvlády dále na jih (1. až 5. století). V rámci sporné časové divize P-keltský vs. Q-keltský Keltské jazyky „Pritenic“ je sesterský nebo dceřiný jazyk obyčejného brittonského jazyka ze společného P-keltského jazyka, kterým se mluví kolem 1. století př.

Zaznamenaná jména byla diskutována uživatelem Kenneth H. Jackson, v Problém Piktů, který některé z nich považoval za pritenické, ale k většině měl výhrady. Katherine Forsyth (1997) je přezkoumali a považují více z nich za keltské, stále uznávajíc, že ​​některá jména ostrovů a řek mohou býtIndoevropský.

Vzácnost přežití Pritenic jmen je pravděpodobně způsobena Dál Riatan a Severské vyrovnání.

O dialektové pozici Pritenic hovořili Jackson a Koch (1955). Jejich závěry jsou takové, že Pritenic a Common Brittonic se rozešli do 1. století. Římská hranice mezi Britannií a Pictlandem to pravděpodobně zvýšila. Do 8. století Bede považováno Pictish a waleský / britský být odděleni.

Diverzifikace

Společný Brittonic soupeřil s latinou po Římské dobytí Británie v roce 43 nl, přinejmenším ve velkých osadách. Latinská slova si široce půjčovali jeho mluvčí v romanizovaných městech a jejich potomcích a později z církevního použití.

The Anglosaská invaze do Británie během 6. století došlo k mnohem strmějšímu poklesu; jazyk stále více ustupoval Stará angličtina. Někteří řečníci migrovali na Armorica a Galicie. Do roku 700 to bylo omezeno hlavně na Severozápadní Anglie, Jižní Skotsko, Wales, Cornwall, Devon a Bretaň. Tam se to vyvinulo Cumbric, velština, cornwallský a Breton, resp.

Fonologie

Souhlásky

(Pozdní) Společné brittonské souhlásky
LabiálníZubníAlveolárníPalatalVelárníLabiální-
velární
Nosnímn(ŋ)
Stoppbtdkɡ
FrikativníθðsX
Přibližnějw
Postranníl
Trylekr

Samohlásky

(Brzy) Společné brittonské samohlásky
PředníCentrálníZadní
krátkýdlouhokrátkýdlouhokrátkýdlouho
Zavřítiiːu
ZblízkaEEÓ
Open-midɛːɔː
OtevřenoAɑː

Časný inventář samohlásek Brittonic je v podstatě totožný s protokolem proto-keltského. / ɨ / a / ʉ / dosud se nevyvinuly.

(Pozdní) Společné brittonské samohlásky
PředníCentrálníZadní
nezaokrouhlenýzaoblenýnezaokrouhlenýzaoblenýzaoblený
Zavřítiyɨʉu
ZblízkaEÓÓ
Střední(ə)(ɵ̞)
Open-midɛɔ
OtevřenoA

Poznámky:

  • Střední střední samohlásky / ə / a / ɵ̞ / byly alofonním vývojem / i / a / u /, resp.

Gramatika

Prostřednictvím srovnávací lingvistiky je možné rekonstruovat deklinační paradigmata Common Brittonic:

První skloňování

Brittonic * tota "kmen" a příbuzný v jiných jazycích
#PřípadBrittonicGalskýStarý irskýKOLÁČ
SgJmen.* totatoutātúathᴸ* tewteh₂
Voc.* totatoutātúathᴸ* tewteh₂
Acc.* totintoutimtúaithᴺ* tewteh₂m
Gen.* totitoutiāstúaithe* tewteh₂s
Dat.* tōtītoutītúaithᴸ* tewteh₂eh₁
Abl.* tōtītoutī* tewteh₂es
Ins.* tōtītoutī* tewteh₂ (e) h₁
Loc.* tōtītoutī* tewteh₂i
DuJmen. dle voc.* tōtī—túaithᴸ* tewteh₂h₁e
Gen.* vtipné—túathᴸ* tewteh₂ows
Dat.* tōtābon—túathaib* tewteh₂bʰām
Abl. Ins.* tōtābin—* tewteh₂bʰām
Loc.* tōtābin—* tewteh₂ows
PlJmen. voc.* tōtāstoutāstúathaᴴ* tewteh₂es
Acc.* tōtāstoutāstúathaᴴ* tewteh₂ns
Gen.* tōtābontoutānontúathᴺ* tewteh₂om
Dat.* tōtābotoutābitúathaib* tewteh₂bʰi
Abl.* tota—* tewteh₂bʰos
Ins.* tota—* tewteh₂bʰis
Loc.* tota—* tewteh₂su

Poznámky:

  • Dativní duál a množné číslo představují zděděné instrumentální formy, které nahradily zděděné dativní dvojí a množné číslo, od proto-keltského * toutābom, * toutābos.

Druhé skloňování

Brittonic * wiros "člověk" a příbuzný v jiných jazycích
#PřípadBrittonicGalskývelštinaStarý irskýKOLÁČ
SgJmen.* wiroswirosgŵrfer* wiHros
Voc.*drátdrátjedleᴸ* wiHre
Acc.* wironwiromferᴺ* wiHrom
Gen.* wirīwirījedleᴸ* wiHrosyo
Dat.* wirūwirūfiᴸ* wiHroh₁
Abl. Ins.* wirū—* wiHroh₁
Loc.*drát—* wiHrey
DuJmen. dle voc.* wirōWiroferᴸ* wiHroh₁
Gen.* wirōs—fer* wiHrows
Dat.* wirobon—feraib* wiHrobʰām
Abl.* wirobin—* wiHrobʰām
Ins.* wirobin—* wiHrobʰām
Loc.* wirou—* wiHrows
PlJmen. voc.* wirīwirīgwŷrjedleᴸ (nom.), firuᴴ (voc.)* wiHroy
Acc.* wirūswirūsfiruᴴ* wiHrons
Gen.* wironWironferᴺ* wiHrooHom
Dat.* wirobiwirobiferaib* wiHróys
Abl.* wirobi—* wiHromos
Ins.* wirobi—* wiHróys
Loc.* wirobi—* wiHroysu

Poznámky:

  • Kmen 2. skloňování kastru se odchyluje od paradigmatu jako takového:
Kastr 2. skloňování stonku * kolébka
#PřípadBrittonic
SgJmen. Voc. Acc.* kolébka
PlJmen. Voc. Acc.* cradiā

Poznámky:

  • Dual je stejný jako singulární
  • Všechny ostatní deklinace jsou stejné jako běžné paradigma 2. deklinace

Třetí skloňování

Brittonic * carrecis a cognates v jiných jazycích
#PřípadBrittonicGalskývelštinaStarý irskýKOLÁČ
SgJmen.* carrecis—CarregCarrac
Voc.* carreci—
Acc.* carrecin—
Gen.* carrecēs—
Dat.* carrecē—
Abl. Ins. Loc.* carrecī—
DuJmen.* carrecī—
Gen.* carrecios—
Dat.* carrecibon—
Abl. Ins. Loc.* carrecī—
PlJmen. Voc. Acc.* carrecīs—cerrig
Gen.* carrecion—
Dat.* carrecibo—
Abl. Ins. Loc.* carrecibi—

Místní jména

Brittonská odvozená místní jména jsou roztroušena po Velké Británii, přičemž mnoho z nich se vyskytuje v Západní země; některé z nich však mohou být předkeltské. Nejlepším příkladem je možná každý (řeka) Avon, který pochází z Brittonic aβon [a], "řeka" (přepsaná do velštiny jako afon, Cornish avon, irština a Skotská gaelština abhainn, manský awinBretone aven; latinský příbuzný je amnis). Když řece předchází slovo, v moderním duchu to tak je tautologické.

Příklady místních názvů odvozených z brittonských jazyků

Hlavní článek: Keltská toponymie

Příklady:

  • Avon z abona[b] = "řeka" (srov. velština afon, Cornish avonBretone aven)
  • Británie příbuzný s Pritani = (možná) „Lidé forem“ (srov. velština Prydain "Británie", Pryč "vzhled, podoba, podoba"; irština krutost "vzhled, tvar", starý irský Cruithin "Obr ")
  • Vlněná látka z *cev- = "hřeben" a -ed, přípona podstatného jména[20]
  • Doveru, protože před středověká latina nemohla rozlišit smíšený b / v zvuk ve španělském stylu, fonetický standardní způsob čtení Dubrīs je jako dʊβriːs. Znamená to vodu (vodu) (příbuznou se starou velštinou) dwfr, množné číslo phon. /dəprotirʊɪð/, Cornish dowrBretone zarputilý, Irština dobhar, jeho pravopis „bh“ označující v nebo β foneticky)
  • Kent z zpěv- = "border" (stát se ve velštině převýšení (el) "rim, brim", v bretonštině, kant)
  • Leeds v Stará angličtina Loidis, z dřívějšího * Lǭtẹses, z * lǭd což znamená „říje,[který? ] žár, horlivost “(srov. velština llawd)[21]
  • Lothian (Lleuddiniawn ve středověké velštině) z * Lugudũn (iãnon) „Pevnost Lugus "
  • Severn z Sabrīna[b], možná jméno bohyně (moderní velština, Hafren)
  • Temže z Tamesis = "tmavý" (pravděpodobně příbuzný s velštinou tywyll "tma", Cornish tewalBretone teñval irština teimheal, ukazující na brittonské přibližné slovo temeselo-)
  • Thanet (ostroh) z tan-eto- = "táborák / plamen" (srov. velština opálení "oheň", Cornish opálení, Starý Breton tanet "plamen")
  • York z Ebur-ākon[b] = "tis stojan / skupina "(příbuzný s velštinou Efrog, z snaha "kráva pastinák, velkolep " + -og "hojný", Breton evor "olše rakytník “, Skotská gaelština iubhar "tis", iùbhrach „porost / háj tisu“; příbuzný s Évreux ve Francii a Évora v Portugalsku) prostřednictvím latiny Eburacum > OE Eoforwīc (znovu analyzováno Anglosasy jako eofor 'kanec' se starou angličtinou wic připojeno na konci)> NA Jórvík

Základní slova tor, Combe, bere, a hele z Brittonic běžné v Devonu místní jména.[22] V Anglii existují tautologická, dvojjazyčná jména, například:

Poznámky pod čarou a odkazy

Poznámky
  1. ^ Studie z roku 2018 zjistila, že počet lidí s alespoň minimálními dovednostmi v Cornish je více než 3 000, z nichž přibližně 500 je podle odhadů plynulých.[12]
  2. ^ A b C viz poznámka k předstředověko-latinské nahrávce písmene b at Doveru, v této části.
Citace
  1. ^ Společný Brittonic v MultiTree na seznam lingvistů
  2. ^ Henderson, Jon C. (2007). Atlantická doba železná: osídlení a identita v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Routledge. str.292 –295.
  3. ^ Sims-Williams, Patrick (2007). Studie keltských jazyků před rokem 1000. CMCS. p. 1.
  4. ^ Koch, John (2006). Keltská kultura: Historická encyklopedie. ABC-CLIO. p.1455.
  5. ^ Eska, Joseph (2008). „Continental Celtic“. V Roger Woodard (ed.). Starověké jazyky Evropy. Cambridge.
  6. ^ Forsyth, Katherine (2006). John Koch (ed.). Keltská kultura: Historická encyklopedie. ABC-CLIO. 1444, 1447.
  7. ^ Forsyth, Katherine, Jazyk v Pictland: případ proti „neindoevropskému Pictish“ (Utrecht: de Keltische Draak, 1997), 27.
  8. ^ Jackson, Kenneth (1955). "Piktský jazyk". In F. T. Wainwright (ed.). Problém Piktů. Edinburgh: Nelson. str. 129–166.
  9. ^ Lewis, H. (1943). Yr Elfen Ladin yn yr Iaith Gymraeg. Cardiff: University of Wales Press.
  10. ^ A b Nicolaisen, W. F. H. Skotská místní jména p. 131
  11. ^ Tanner, Marcus (2004). Poslední z Keltů. Yale University Press. p.225. ISBN  0300104642.
  12. ^ Ferdinand, Siarl (2018). „Propagace Cornish v Cornwallu a na ostrovech Scilly: Postoje k jazyku a doporučení pro politiku“. Studia Celtica Fennica. 19: 107–130. doi:10,33353 / scf.79496.
  13. ^ O'Rahilly, Thomas. Rané irské dějiny a mytologie. School of Celtic Studies, Dublin Institute for Advanced Studies. ISBN  0-901282-29-4.
  14. ^ Philip Freeman (2001). Irsko a klasický svět. University of Texas Press.
  15. ^ Tomlin, R.S.O. (1987). „Byl někdy starověký britský keltský jazyk psaný? Dva texty z římské lázně“. Bulletin rady keltských studií. 34: 18–25.
  16. ^ Mees, Bernard (2009). Keltské kletby. Boydell & Brewer. p. 35.
  17. ^ Patrick Sims-Williams, „Common Celtic, Gallo-Brittonic, and Insular Celtic“, Gaulois et celtique kontinentální, eds. Pierre-Yves Lambert a Georges-Jean Pinault (Ženeva: Droz, 2007), 327.
  18. ^ Tomlin, 1987.
  19. ^ Pierre-Yves Lambert, La langue gauloise, edice errance 1994. str. 17.
  20. ^ „Archivovaná kopie“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 13. 8. 2017. Citováno 2019-01-13.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  21. ^ James, Alan. „Brittonic Language in the Old North - A Guide to the Place-Name Evidence“ (PDF). Scottish Place Name Society. Citováno 2. září 2020.
  22. ^ Gover, Mawer a Stenton: Místní jména v Devonu, 1932
  23. ^ Green, Terry (2003). „Archeologie některých místních jmen v severním Devonu“. Archeologická společnost v severním Devonu. Archivovány od originál dne 4. října 2011. Citováno 11. ledna 2011.

Bibliografie

  • Filppula, M., Klemola, J. a Pitkänen, H. (2001). Keltské kořeny angličtiny„(Studies in languages, No. 37), University of Joensuu, Faculty of Humanities, ISBN  952-458-164-7.
  • Forsyth, K. (1997) Jazyk v Pictland.
  • Jackson, K. (1953) Jazyk a historie v rané Británii.
  • Jackson, K. (1955) „The Pictish Language“ ve F. T. Wainwright Problém Piktů. Londýn: Nelson.
  • Koch, J. (1986) „New Thought on Albion, Ieni and the„ Pretanic Isles ““, Sborník Harvardského keltského kolokvia, 6 (1986): 1–28.
  • Lambert, Pierre-Yves (ed.), Recueil des nápisy gauloises II.2. Textes gallo-latins sur instrumentum, Paris: CNRS Editions, 2002, s. 304-306.
  • Lambert, Pierre-Yves (2003). La langue gauloise. 2. vydání. Paříž, edice Errance. p. 176
  • Lockwood, W. B. (1975) Jazyky britských ostrovů minulost a současnost, Londýn: Deutsch ISBN  0-233-96666-8
  • Ostler, Nicholas (2005) Říše Slova. Londýn: HarperCollins ISBN  0-00-711870-8.
  • Cena, Glanville. (2000). Jazyky Británie a IrskaBlackwell. ISBN  0-631-21581-6
  • Rivet, A. a Smith, C. (1979) Místní jména římské Británie
  • Sims-Williams, Patrick (2003) Keltské nápisy Británie: fonologie a chronologie, asi 400–1200. Oxford, Blackwell. ISBN  1-4051-0903-3
  • Ternes, Elmar (ed.) (2011), Brythonic Celtic - Britannisches Keltisch: Od středověkých Britů po moderní Breton. Bremen: Hempen Verlag, 2011.
  • Trudgill, P. (ed.) (1984) Jazyk na Britských ostrovech, Cambridge University Press.
  • Willis, David. 2009. „Stará a střední velština“, Keltské jazyky, 2. vyd., Vyd. Martin J. Ball & Nichole Müller. New York: Routledge. ISBN  0-203-88248-2. 117–160.

externí odkazy