Tirukkural překlady do sanskrtu - Tirukkural translations into Sanskrit
Část série na |
Překlad |
---|
![]() |
Typy |
Teorie |
Technologie |
Lokalizace |
Institucionální |
|
související témata |
|
V roce 2015 jich bylo nejméně pět Sanskrt překlady dostupné z Tirukkural.
Historie překladů
Přes jeho slabá popularita jako mluvený a hovorový jazyk „Sanskrt je vědci považován za božský a za jazyk zjevení. Výsledkem bylo více než pět překladů kuralského textu v sanskrtu. Na rozdíl od jiných jazyků, kde se první pokusy o překlad Kuralského textu široce dělají v próze, jsou všechny překlady v sanskrtu vyhotoveny ve verších v podobě typických Sloky. Je to proto, že historicky byla sanskrtská literatura ve verších, pro které si získala pověst.[1]
Kural přeložil do sanskrtu poprvé v roce 1922 Appa Vajapeyin. To bylo publikováno Gururajachariar pod názvem Suniti Kusuma Mala v Kumbakonam. Druhý překlad publikoval v letech 1937–1940 Sankara Subramanya Sastri, který jej v časopise publikoval jako „Sugati Ratnaakaraa“ Sahridaya. Další překlad byl publikován ve verších anonymním překladatelem. Bylo zveřejněno v Dillí a obsahoval výklad prózy v hindština.[2]
Překlad sanskrtského učence S. N. Srirama Desikan byla zveřejněna v roce 1961 a v roce 1978. Byla zveřejněna v Madras Sarasa Kala Nilayam.[2] Kromě překladu Tirukkuralu do sanskrtu přeložil několik dalších tamilských klasik jako např Ettuthogai (Osm sborníků), Pathupāttu (Ten Idylls), Silappadikāram, Thiruppāvai, Kambarāmāyanam, Nāladiyār atd.[1]
Překlady
Překlad | Kapitola 26, माँसवर्जनम् | |
---|---|---|
Kural 254 (dvojice 26: 4) | Kural 258 (dvojice 26: 8) | |
S. N. Srirama Desikan, 1961 | अहिंसैव दया प्रोक्ता हिंसेयमदया मता। प्राणिभांसाशनं लोके पापमाख्यायते॥ | निर्दुष्टज्ञान सम्पन्नास्त्रिदोषण विवर्जिता :। शरीरं प्राणरहितं शवं मत्वा न भुञ्जते॥ |
Viz také
Poznámky
- ^ A b Ashraf, N.V. K. (n.d.). „Thirukkural v sanskrtu“. Města. Citováno 22. dubna 2017.
- ^ A b Sanjeevi, N. (1973). Bibliografie o Tirukkuralu. v Nejprve celoindické seminární práce Tirukkural. Chennai: University of Madras. p. 137.