Devaneya Pavanar - Devaneya Pavanar

Devaneya Pavanar
Pavanar na známce Indie z roku 2006
narozený	(1902-02-07)7. února 1902 Gomathimuthupuram, Tamil Nadu
Zemřel	15. ledna 1981(1981-01-15) (ve věku 78) Madurai, Tamil Nadu, Indie
obsazení	Autor, Tamilský aktivista, Etymolog

Devaneya Pavanar (také známý jako G. Devaneyan, Amanamuttan Tevaneyan; 7. února 1902 - 15. ledna 1981) byl prominentní Ind Tamilský autor který napsal více než 35 knih. Navíc byl horlivým zastáncem „Čisté tamilské hnutí „a inicioval projekt etymologického slovníku primárně s cílem odhalit kořeny tamilských slov a jejich spojení a důsledků.

V jeho 1966 Primární klasický jazyk světa, tvrdí, že Tamilština je „nejpřirozenější“ (iyal-moḻi) a také a světový jazyk, nejstarší (thon-moḻi) jazyk světa, od kterého jsou odvozeny všechny ostatní hlavní jazyky světa. Věřil, že jeho literatura, později nazývaná Sangamská literatura a obvykle se považuje za napsané od roku 200 př. n. l. a 300 n. l., trvala obrovské období od roku 10 000 až 5 500 př. N. L.^[1] Mainstreamoví lingvisté, geologové a historici se k jeho teoriím nepřipojují.

Devaneya Pavanar složil mnoho hudebních skladeb (Isaik kalambakam) a mnoho pozoruhodných básní, včetně sbírky Venpa. Nadpis Senthamiḻ Selvar mu byla svěřena Tamil Nadu Vláda státu v roce 1979, a byl také oslovován jako Dravida Mozhi nool Nayiru („Slunce jazyka“).^[2]

Životopis

Gnanamuthu Devaneyan Pavanar byl tamilský profesor na Městské vysoké škole, Salem, od roku 1944 do roku 1956. Od roku 1956 do roku 1961 byl vedoucím oddělení Dravidian v Annamalai University.^[3] Byl členem tamilské rady pro rozvoj a výzkum, kterou zřídila Nehru vláda v roce 1959 pověřena výrobou tamilských školních a vysokoškolských učebnic. Od roku 1974 byl ředitelem tamilského etymologického projektu a působil jako prezident Mezinárodní tamilské ligy Tamil Nadu. (U. Tha. Ka.).^{[Citace je zapotřebí ]}

Okresní ústřední knihovna v Chennai je pojmenována po Devanaya Pavanar a nachází se v Anna Salai v Chennai.^{[Citace je zapotřebí ]}

Pohledy na tamilštinu versus sanskrt

"Lemuria" podle Pavanara, spojující Madagaskar, Jižní Indie a Austrálie (pokrývající většinu Indického oceánu). Mount Meru se táhne na jih od Srí Lanka.

Pavanar Vadamoli Varalaru tvrdí, že stovky sanskrtských slov lze vysledovat až k tamilskému původu, a zároveň trval na tom, že pro sanskrtská přejatá slova existují čisté tamilské ekvivalenty. Tvrdil, že Tamil je „nadřazený a další božský "jazyk než Sanskrt. Podle jeho názoru tamilský jazyk pochází z „Lemurie " (இலெமூரியா Ilemūriyā), kolébka civilizace a místo původ jazyka. Věřil, že důkazy o tamilském starověku byly sanskrtisty potlačeny.

Pavanarova časová osa pro vývoj lidstva a tamilštiny je následující:

• ca. 500 000 př: původ lidské rasy,
• ca. 200 000 až 50 000 před naším letopočtem: vývoj „tamilského nebo Homo Dravida^[4] ",
• C. 200 000 až 100 000 před naším letopočtem, počátky tamilštiny
• C. 100 000 až 50 000 př. Nl, růst a rozvoj tamilštiny,
• 50 000 př.nl: Kumari Kandam civilizace
• 20 000 před naším letopočtem: Ztracená tamilská kultura Velikonoční ostrov která měla vyspělou civilizaci
• 16 000 před naším letopočtem: Lemurie ponořena
• 6087 př: Druhý Tamil Sangam zřízený a Pandya král
• 3031 př. Nl: Cherský princ putující po Šalamounových ostrovech viděl divokou cukrovou třtinu a začal pěstovat v Tamil Nadu.
• 1780 př.nl: Třetí tamilský sangam zřízený králem Pandya
• 7. století před naším letopočtem: Tolkāppiyam, nejdříve existující tamilská gramatika

V předmluvě ke své knize z roku 1966 Primární klasický jazyk světa napsal:

Na celém světě neexistuje žádný jiný jazyk jako tamilština, který utrpěl tolik škod přírodními a lidskými agenturami a který způsobil tolik nespravedlnosti zhoubným cizincům a domorodým podvodníkům.

Obecná víra, že všechna umění a vědy s postupem času postupují vpřed, je v případě filologie zfalšována, a to z důvodu zásadní chyby v umístění původního domova Tamilianů ve středomořské oblasti a přijetí sanskrtu jako post- Vedic polo-umělý složený literární dialekt, indické esperanto, abych tak řekl, pro prototyp indoevropské formy řeči.

Obyvatelé Západu zatím nevědí, že tamilština je velmi rozvinutým klasickým jazykem Lemurian původ, a byl a stále je potlačován systematickým a koordinovaným úsilím sanskrtistů ve veřejném i soukromém sektoru, od doby, kdy védští žebráci migrovali na jih, a co nejvíce využívali výhod své lepší pleti a primitivní důvěřivost starověkých tamilských králů, se vydávali za pozemské bohy (Bhu-súry ) a pobláznil Tamilians do víry, že jejich rodový jazyk nebo literární dialekt byl božského nebo nebeského původu.

V kapitole s názvem Tamil je božštější než sanskrt, Pavanar uvádí důvody, proč soudí, že Tamil je „více božský „než sanskrt, který obhajuje„ primární klasičnost tamilštiny “, vyjmenovává:

Historie publikování

The Schéma centrálního plánu pro klasickou tamilštinu Centra excelence pro klasickou tamilštinu^[5] doporučuje

„Zveřejnit přeložené, ale dosud nezveřejněné Sattambi Swamigal Adhibhasa který se snaží dokázat, že tamilština je nejstarší jazyk. Po zveřejnění poskytne podnět k Pavanarovým zjištěním “

Vláda Tamil Nadu „znárodnila“ literární díla a knihy z Pavanaru během „Zlatého jubilejního roku národní nezávislosti“ (2006). To znamená, že autorská práva na Pavanarovo dílo nyní vlastní stát Tamil Nadu, přičemž jeho zákonní dědici byli finančně kompenzováni.^[6][7]

Ocenění a vyznamenání

• Stříbrný talíř, který mu předložil Tamil Peravai, Salem v roce 1955 jako poděkování za jeho službu tamilštině.^[8]
• Měděný talíř, který mu předložil Guvernér Tamil Nadu 1960 jako uznání za jeho příspěvek ke sběru administrativních termínů v tamilštině.^[8]
• Stříbrný talíř, který mu v roce 1970 předala jihoindická společnost Saiva Sinddhanta Works Publishing Society, Thirunelveli Ltd., jako ocenění jeho výzkumné práce v tamilské filologii a etymologii.^[8]
• Oficiální oslavy stého výročí Pavanaru se konaly v Sankarankoil (5. února 2002) a Gomathimuthupuram (6. února) Tirunelveli okres a na Chennai (8. února), kterého se zúčastnili ministr školství a hlavní ministr O. Panneerselvam.^[7]
• V únoru 2006 vydalo poštovní oddělení v Chennai pamětní známku Devaneya Pavanar.^[9]
• V říjnu 2007 byl památník instalován na adrese Madurai podle Vláda Tamil Nadu na počest Devaneya Pavanara.^[2]

Tamil

• Kaṭṭurai varaiviyal., Tirucci: Śrī Nilaiyam Accukkūṭam, 1940.
• Cuṭṭu viḷakkam, allatu, Aṭippaṭai vērccol aintu., Tirucci: Impīriyal Piras, 1943.
• Tirāviṭattāy = Matka drávidských jazyků, Cen̲n̲ai: Purōkireciv Accumaṇi Patippakam, [1969]
• Vērccor̲ kaṭṭuraikaḷ („etymologické eseje“), Cen̲n̲ai: vydavatel Saiva Siddantha Kazhagam, 1973.
• Maṇṇil viṇ: allatu, Vaḷḷuvar kūṭṭūtamai, Kāṭṭuppāṭi Virivu, Va. Ā. Māvaṭṭam: Nēcamaṇi Patippakam, 1978.

posmrtně:

• Nāṅkaḷ kāṇum Pāvāṇar: Mol̲iñāyir̲u Pāvāṇar avarkaḷin̲ mutalām nin̲aivu nāḷ veḷiyīṭu., Neyvēli, Tamil̲nāṭu: Pāvāṇar Tamil̲k Kuṭumpam, 1982.
• Pāvāṇar kaṭitaṅkaḷ, Cen̲n̲ai: Tirunelvēli Ten̲n̲intiya Caivacittānta Nūr̲patippuk Kal̲akam, 1985.
• Centamil̲c cor̲pir̲appiyal pērakaramutali, Cen̲n̲ai: Centamil̲c cor̲pir̲appiyal akara Mutalit Tiṭṭa Iyakkaka Veḷīyīṭu, 1985–2005
• Pal̲antamil̲āṭci, Cen̲n̲ai: vydavatel Tirunelvēli Saiva Siddantha Kazhagam, 1991.
• Pal̲antamil̲ar araciyal koṭpāṭukaḷ, Cen̲n̲ai: Maṇivācakar Patippakam, 1999.
• Pāvāṇar mukavuraikaḷ, Tañcāvūr: Tamil̲mati Patippakam, 2001.
• Tamil̲maṇ Patippakam sté vydání:
  • Uyartarak kaṭṭurai ilakkaṇam, 2000.
  • Tamil̲ar matam, 2000.
  • Tamil̲nāṭṭu viḷaiyāṭṭukaḷ, 2000.
  • Centamil̲k kāñci, 2000.
  • Mutar̲r̲āy mol̲i, 2000.
  • Tamil̲ar tirumaṇam, 2000.
  • Iyar̲r̲amil̲ ilakkaṇam, 2000.
  • Tamil̲ilakkiya varalār̲u, 2000.
  • Oppiyan̲ mol̲inūl, Cen̲n̲ai („srovnávací lingvistika“), 2000– <2001>
  • Mol̲iyārāyccik kaṭṭuraikaḷ, 2001.
  • Kaṭṭuraik kacaṭar̲ai, en̲n̲um, Viyāca viḷakkam, 2001.
  • Mar̲uppurai māṇpu, 2001.
  • Ilakkaṇak kaṭṭuraikaḷ, 200101.
  • Mar̲uppurai māṇpu, 2001.

Viz také

• Kumari Kandam
• Maraimalai Adigal
• Tanittamil Iyakkam
• Anti-hindské agitace
• Domorodí Árijci
• Teorie paleolitické kontinuity
• Božský jazyk
• Nacionalismus a dávná historie
• Primární klasický jazyk světa

Reference

Další čtení

• Iravatham Mahadevan, Árijec nebo Dravidian nebo Ani? Studie nedávných pokusů o dešifrování skriptu Indus (1995–2000) EJVS (ISSN 1084-7561) sv. 8 (2002), vydání 1 (8. března).[1]
• Vasant Kaiwar, Sucheta Mazumdar, Robin Nelson, Antinomie moderny: Eseje o rase, orientu, národu (2003), str. 141.
• P. Ramanathan (trans.), Nostratici - Světlo z tamilštiny podle Devaneyana (1977–80 studie G. Devaneyana o rozšíření v různých jazykových rodinách světa derivátů z 22 základních tamilských slov)„Chennai: The Tirunelveli South India Saiva Siddhanta Works Publishing Society Ltd., 2004.
• Sumathi Ramaswamy, Passions of the Tongue: Language Devotion in Tamil India, 1891–1970„Studies on the History of Society and Culture, No 29, University of California Press (1997), ISBN  978-0-520-20805-6.
• Sumathi Ramaswamy, The Lost Land of Lemuria: Fabulous Geographies, Catastrophic Histories University of California Press (2004), ISBN  978-0-520-24440-5.
• Mu Tamilkkutimakan, Pavanarum tanittamilum, Moli ñayiru Tevaneyap Pavanar Arakkattalaic Corpolivu (O lingvistice a historické filozofii Ñā. Tēvanēyaṉ), Mezinárodní institut tamilských studií, Ulakat Tamilaraycci Niruvanam (1985).
• Sahitya Akademi, Tevaneyap Pavanar, Cakittiya Akkatemi, 2002, ISBN  978-81-260-1499-6.

externí odkazy

• Devaneya Pavanar (oficiální web)
• publikace (worldcatlibraries.org)