Psmith - Psmith

Pro Buck Godot charakterový a grafický román, viz Phil Foglio.
Psmith (vlevo) a Mike Jackson, ilustrovaný T. M. R. Whitwellem (1908)

Rupert Psmith (nebo Ronald Eustace Psmith, jak se mu říká v poslední ze čtyř knih, ve kterých se objevuje) je opakující se fiktivní postava v několika románech britského autora P. G. Wodehouse, Je jednou z nejoblíbenějších postav Wodehouse.

P v jeho příjmení je tichý („podle jeho slov pshrimp“) a byl přidán sám, aby se odlišil od ostatních Smithů. Člen Drones Club, tento monokl -portovní starý Etonian je něco jako dandy, plynulý a vtipný řečník a má pozoruhodnou schopnost projít těmi nejúžasnějšími dobrodružstvími bez překážek.

Počátky

Wodehouse řekl, že založil Psmitha Rupert D'Oyly Carte (1876–1948), syn Gilbert a Sullivan impresário Richard D'Oyly Carte, jak řekl: „jediná věc v mé literární kariéře, která mi byla podána na stříbrném talíři s řeřichou kolem“. Carte byl školní známý bratranec Wodehouse v Winchester College, podle úvodu k Nech to na Psmitha. Rupertova dcera, Bridget D'Oyly Carte, nicméně věřil, že Wykehamist školák popsal Wodehouse nebyl její otec, ale jeho starší bratr Lucas, který byl také ve Winchesteru.[1][2]

Vystoupení a jména

Psmith se objevuje ve čtyřech románových dílech, která se před vydáním v knižní podobě objevila jako seriál časopisu.

Originální sériový vzhledVystoupení v knižní podobě
TermínyČasopisTitul
Duben – září 1908Kapitán„The Lost Lambs“"Ztracené jehňata" tvoří druhou polovinu románu Mike (1909). (První polovina znovu vydává seriál „Jackson Junior“, ve kterém se Psmith neobjevuje.)

„The Lost Lambs“ byl později znovu publikován samostatně jako:
* Zadejte Psmith (1935) a
* Mike a Psmith (1953).[3]

Říjen 1908 - březen 1909Kapitán„The New Fold“Psmith ve městě (1910)
Říjen 1909 - březen 1910Kapitán"Psmith, novinář"Psmith, novinář (1915)
* Upozorňujeme, že části tohoto serializovaného příběhu byly přepsány a začleněny do románu pro americké publikum, publikovaného v USA jako Princ a Betty (1912). Tento přepsaný příběh neobsahuje Psmith, ale obsahuje podobnou postavu jménem „Smith“.
Únor – březen 1923Sobotní večerní pošta„Nech to na Psmitha“Nech to na Psmitha (1923)
* Pamatujte, že konec tohoto příběhu na pokračování byl přepsán pro vydání knihy a od verze časopisu se výrazně liší.

Všechny tyto práce také obsahují Mike Jackson, Psmith's solid, kriket - hrající přítel a sidekick, původní hrdina a ústřední postava Mike a Psmith ve městě, dokud nezastínil Psmithův vtip a sílu osobnosti.

Při svém prvním vystoupení (v Mike, Zadejte Psmith nebo Mike a Psmith, v závislosti na vydání) Psmith se představuje jako Rupert. Je také označován jako Rupert dvakrát Psmith ve městě.

v Nech to na Psmithase však představí jako Ronald Eustace. Je to možná proto Nech to na Psmitha obsahuje další postavu jménem Rupert, efektivní Baxter; Wodehouse si pravděpodobně myslel, že mít dva Ruperty bude pro čtenáře matoucí, a protože Psmith je obecně označován pouze svým příjmením, nebylo nepřiměřené, aby Wodehouse předpokládal, že tato změna bude do značné míry bez povšimnutí.

Ve Spojených státech verze Princ a Betty, v podstatě přepracování Psmith, novinář, přestěhoval se do New York City a sloučeny s některými prvky verze pro Spojené království Princ a Betty, znak Psmith je nahrazen jedním Rupertem Smithem, Američanem a absolventem Harvard, který si zachovává mnoho vlastností Psmitha, včetně monoklu. Princ k pronájmu je další směsicí těchto příběhů.

Nech to na Psmitha se svým stylem poněkud liší od svých předchůdců. Zatímco Mike je školní příběh v duchu hodně z rané produkce Wodehouse, a Psmith ve městě a Psmith, novinář jsou mladistvá dobrodružství, konečný vzhled Psmitha odpovídá vzoru zralejšího období Wodehouse, romantické komedie odehrávající se v idylickém, vždy bezmocném Hrad Blandings, kde Psmith plní roli důmyslného, ​​bezchybného ustalovače, části, kterou jinde převzali Gally, Strýc Fred, nebo opravdu mocný Jeeves a nakonec ukazuje svůj vlastní romantický pruh. Ačkoli Psmith předcházel Jeevesovi a strýci Fredovi o několik let, zdá se, že je kombinací obou postav, na jedné straně prodchnutý Jeevesovou precizností řeči a starostí o to, aby se dobře ukázalo, a na druhé straně plný vtipného strýčka Freda sebevyjádření a bezohledný přístup, ve kterém by se Jeeves nikdy nevyžíval.

Život a charakter

Poprvé jsme potkali Psmitha krátce poté, co byl vyloučen z Eton a poslal na Sedleigh, kde se setkává Mike a začíná jejich dlouhé přátelství. Jako vysoký a hubený chlapec, z něhož později bude muž, je dokonce bezvadně oblečený a má svou ochrannou známku monokl; jeho řeč je plynulá a květnatá.

Jméno Psmith, jak připouští od začátku, je jméno, které přijal toho rána, protože jich je „příliš mnoho Smiths ”.[4] Jeho otec, pan Smith, je poměrně bohatý muž, i když trochu výstřední, který žije v Corfby Hall v Dolním Benfordu v Shropshire, nedaleko Croftonu, kde vyrostl jeho přítel Mike; později se přestěhuje do Ilsworth Hall v „sousedním kraji“, většinou za účelem nalezení lepšího kriketu.

Psmith, nejmladší z mladých, tráví většinu času v Sedleigh lenošením lehátka. Jeho nejpozoruhodnějším talentem, dokonce i v tomto věku, je pozoruhodná slovní obratnost, kterou používá ke zmatení a zmatení chlapců i pánů; s jeho pochmurnou, nehybnou tváří je často nemožné zjistit, zda to myslí vážně nebo se mu posmívá. Tato dovednost se často hodí, aby vymanil sebe a své přátele z obtížnosti. Za takových okolností je dokonce známo, že se pohybuje také poměrně rychle.

Zatímco v Etonu byl kompetentním hráčem kriketu, na pokraji prvního týmu - pomalého nadhazovače levé paže s obratem, díky jeho enormnímu dosahu je také po ruce s pálkou, když je vyžadováno rychlé zasažení, například v zápase mezi Sedleigh a Wrykyn na vrcholu Mike a Psmith.

Po Sedleigh chodí Psmith pracovat do Nová asijská banka poté, co naštval otcovu spolužáka Johna Bickersdykeho. Po nějaké době přesvědčí svého otce, aby studoval, aby se stal právníkem, a jde do Cambridge, doprovázený jako vždy svým přítelem a společníkem Mikem.

Během léta po prvním roce cestuje Psmith do New York, doprovázející Mika, který je na kriketovém turné s M.C.C. Tam se zapletl s časopisem Útulné okamžiky, spřátelil se s dočasným redaktorem Billym Windsorem a pomáhal při jeho tažení proti slum bydlení, což zahrnuje střety s násilím gangsteři. Když se vrátí šéfredaktor, v poslední kapitole zjistíme, že Psmith přesvědčil svého otce, aby mu nechal investovat nějaké peníze, které zdědil po strýci, a nyní vlastně časopis vlastní.

Po univerzitě jeho otec zemřel poté, co provedl nějaké nezdravé investice. Výsledkem je, že Psmith musí nějakou dobu pracovat pro strýce v rybím průmyslu, což ho odpuzuje. Krátce před schůzkou opustí práci a zamiluje se do ní Eve Halliday, za nímž následuje Hrad Blandings. Navzdory tomu, že vstoupil do hradu a prohlašoval, že je kanadský básník Ralston McTodd, on je nakonec najat jako sekretářka Lord Emsworth, který znal svého otce podle pověsti.

V předmluvě k verzi z roku 1953 Mike a PsmithWodehouse nás informuje, že Psmith se stal úspěšným obhájcem ve stylu Perry Mason.[5] Ve svém úvodu k souhrnu Svět Psmith (1974), Wodehouse naznačuje, že Psmith se nakonec stal soudcem.[6]

Psmith je zásadový mladý muž a je velkorysý k těm, které má rád. V typickém příkladu z Nech to na Psmitha, vnímá Evu uvězněnou deštěm pod markýzou a jako rytířský gentleman se rozhodne jí získat deštník, který bohužel nevlastní. Tento problém řeší tak, že si jeden přivlastní, a když se s ním majitel setká, pokusí se ho Psmith uklidnit tím, že řekne, že je to pro dobrou věc; a později to vypráví jako: „Pouhý praktický socialismus. Ostatní lidé jsou spokojení, když mluví o přerozdělování majetku. Jdu ven a dělám to.“[7] (Další z Psmithových vtípků je jeho záliba v nominálu socialismus, pozorováno většinou při jeho příležitostném používání „soudruha“ jako náhrady slova „pane“.)

Adaptace

Ve hře 1930 Nech to na Psmitha převzato z románu Wodehouse a Ian Hay, Psmith byl zobrazen Basil Foster, s Jane Baxter jako Eve Halliday.[8] Film z roku 1933 založený na hře, Nech to na mně, nahradil Psmith jinou postavou, Sebastianem Helpem, kterého ztvárnil Gene Gerrard, s Molly Lamont jako Eve Halliday.[9]

Simon Ward vyjádřil Psmith, s Caroline Langrishe jako Eve Halliday v rozhlasové adaptaci Nech to na Psmitha zdramatizoval Michael Bakewell, který vysílal na BBC Radio 4 dne 3. října 1981.[10]

Psmith byl zobrazen Daniel Day-Lewis v televizním filmu BBC Děkuji, P. G. Wodehouse.[11] Film byl vysílán 16. října 1981.[12]

V BBC rozhlasové adaptaci Psmith ve městě zdramatizoval Marcy Kahan, který poprvé vysílal ve čtyřech částech v roce 2008, Nick Caldecott vyjádřil Psmith, s Inam Mirza jako Mike Jackson.[13]

Edward Bennett hrál Psmith v rozhlasové dramatizaci BBC v roce 2020 Nech to na Psmitha, s Susannah Fielding jako Eve a Ifan Meredith jako Mike Jackson.[14]

Viz také

Reference

Poznámky
  1. ^ Frances Donaldson, P G Wodehouse, Weidenfeld a Nicolson, Londýn, 1982
  2. ^ Nekrolog Lucase D'Oyly Carte, Časy, 22. ledna 1907, s. 12
  3. ^ The P G Wodehouse Society UK, Infosheet 4 (viz poznámka pod čarou 1)
  4. ^ Mike kapitola 32.
  5. ^ Wodehouse, P. G. „Mike a Psmith“. Projekt Gutenberg. Pokud je někdo zvědavý, co se stalo s Mikem a Psmithem v pozdějším životě, mohu dodat fakta. Mike, vždy oddaný venkovskému životu, provozoval prosperující farmu. Psmith se nevyhnutelně možná stal stejně prosperujícím poradcem v baru jako Perry Mason a specializoval se, stejně jako Perry, na vystoupení na obranu.
  6. ^ Wodehouse, P. G. (1974). Svět Psmith. Barrie a Jenkins. str. vi. ISBN  9780214200007. Můj odhad je, že studoval právo, stal se advokátem, měl velký úspěch a skončil brát hedvábí. Možná se dokonce stal soudcem. Pokud ano, vidím ho jako geniálního soudce, jako je soudce A. P. Herberta Codd, jehož poslední případ, v knize s názvem Coddův poslední případ, je možná nejzábavnější věc, kterou kdy napsal velký humorista.
  7. ^ Nech to na Psmitha kapitola 5, strana 75, ISBN  1-4000-7960-8.
  8. ^ Wodehouse, P. G. (1983). Čtyři hry. Publikace Methuen. str. 145. ISBN  978-0413530202.
  9. ^ Taves (2006), s. 68, 160–161.
  10. ^ „Divadlo sobotní noci: Nechte to na Psmitha“. BBC genom. BBC. 2019. Citováno 4. září 2019.
  11. ^ „Děkuji, P.G.Wodehouse (1981)“. BFI. Britský filmový institut. 2019. Citováno 4. září 2019.
  12. ^ „Děkuji, P. G. Wodehouse“. BBC genom. BBC. 2010. Citováno 4. září 2019.
  13. ^ „Psmith in the City - průvodce epizodou“. BBC Radio 4. BBC. 2019. Citováno 4. září 2019.
  14. ^ „Nech to na Psmitha: 1. Básníci v Blandingsu“. BBC Radio 4. BBC. 2020. Citováno 17. května 2020.
Bibliografie
  • Taves, Brian (2006). P. G. Wodehouse a Hollywood: Scénář, satiry a adaptace. London: McFarland & Company. ISBN  978-0786422883.