The Pothunters - The Pothunters - Wikipedia

The Pothunters
ThePothunters.jpg
První vydání
AutorP. G. Wodehouse
ZeměSpojené království
JazykAngličtina
ŽánrKomediální román
VydavatelAdam & Charles Black
Datum publikace
18. září 1902
Typ médiaTisk (vázaná a brožovaná)
OCLC2124818

The Pothunters je román od P. G. Wodehouse zveřejněno dne 18. září 1902 autorem Adam & Charles Black. Jednalo se o první publikovaný román Wodehouse a první z několika školních příběhů, tento román byl fiktivní veřejná škola z St. Austin. To bylo původně publikováno jako seriál v britském časopise Public School Magazine od ledna do března 1902. Z dovezených listů bylo vydáno americké vydání.[1]

Román sleduje životy několika školáků, když studují, účastní se školních sportů (zejména boxu a běhu) a užívají si čaj studie. Poté, co při krádeži vloupáním byly ukradeny dvě stříbrné sportovní trofeje školy („hrnce“ v současném slangu), se chlapci, jejich páni a policie připojili k honbě za „hrnci“.

Několik postav v románu se také objevuje v příbězích o St. Austinu publikovaných ve sbírce povídek Příběhy St. Austin (1903).

Spiknutí

Tony Graham, šestý formulář v St Austin, těsně porazí svého bratrance Allena Thomsona z Rugby v boxu na meziškolních sportech v Aldershotu. Tony se vrací do St Austinu s Welchem, dalším sportovcem. Tonyho teplouš Robinson jim vzrušeně říká, že z pavilonu byla odstraněna okenní tabule, kde jsou dočasně uchovávány školní sportovní trofeje. Robinson si myslí, že trofeje byly ukradeny. Tony později vidí Jim Thomson, Allenův bratr, který navštěvuje St Austin. Jim vsadil dvě libry na Allena v Aldershotu a Allen vsadil proti sobě, aby zajistil další sázku. Jim nyní potřebuje dvě libry, aby zaplatil Allenovi. Jimův otec zaplatí Jimovi libru za každý závod, který vyhraje v St Austinu. Už vyhrál půl míle a doufá, že tuto míli vyhraje. Díky Robinsonovi se rychle šíří zprávy o vloupání. Byly odebrány pouze dvě trofeje (pro závody na čtvrt míle a sto yardů) a bezcenná baňka. Jim říká Tonymu, že v noci vloupání vnikl do pavilonu, protože tam nechal poznámky, které potřeboval ke studiu na zkoušku. V té době slyšel někoho vyskočit jiným oknem. Jim si nyní uvědomuje, že přerušil vloupání. Obává se, co se stane, pokud se zjistí, že byl v době vloupání v pavilonu.

Dallas a Vaughan sdílejí studii s Plunkettem, sponzorujícím vedoucím jejich domu. Říkají MacArthurovi, jednodennímu chlapci, jak moc se jim nelíbí Plunkett. Welch sdílí studii s Charteris, která vede neoficiální školní časopis, Žhavý červ. Jeho identitu jako editora znají pouze přispěvatelé časopisu: Welch, Tony, Jim a Jackson. Charteris ze žertu naznačuje, že Welch, který pravděpodobně vyhraje chybějící trofeje, je ukradl, ale Welch říká, že nehraje pouze o trofeje (viz lovec lovců ). Jackson říká, že dvě libry byly ukradeny sako v pavilonu. Další student, Barrett, vnikne do země sira Alfreda Vennera, aby sbíral ptačí vejce. Ukradené trofeje objeví v pytlácké skrýši v dutém stromě. Hlídač pozemků pronásleduje Barretta a narazí na Plunketta, který také přestoupil. Barrett narazí na Robertsa, detektiva vyšetřujícího vloupání. Barrett nechce být chycen v přestupku a nezmiňuje se o prohlížení trofejí.

Škola, pan Thompson, se zajímá o vyšetřování vloupání. Roberts říká Thompsonovi, že viník nebyl profesionál, protože okenní tabule nebyla řezána úhledně. Kromě toho mohl jen někdo spojený se školou vědět, že trofeje jsou tam dočasně uchovávány. Thompson později otevře dopis adresovaný „J. Thomsonovi“ a zaměňuje jméno za své vlastní. Dopis je od Allena, který říká Jimovi, že potřebuje hned dvě libry. Poté, co je Jim v závodě na míle těsně poražen, Charteris navrhuje vydat speciální vydání Žhavý červ o vloupání a sportu, jak vydělat peníze, které Jim potřebuje. Ředitel a pan Thompson obviňují Jima ze vloupání, ačkoli Jim to popírá. Poté, co si sir Alfred stěžuje, že Plunkett kouří dýmku na své zemi, ředitel nechal Plunketta odstranit ze školy, což potěší Dallasa a Vaughana.

Jim jde s MacArthurem do nedalekého domu MacArthurovy rodiny. Roberts říká řediteli, že našel zloděje. Poté, co muž jménem Stokes, který byl opilý, narazil do Robertsa a shodil téměř dvě libry, Roberts ukázal jeho fotografii Biffenovi, školnímu pozemnímu muži. Biffen ho identifikoval jako někoho, kdo pracoval na školním pozemku. Stokes přiznal, že si vzal trofeje a doufal, že je prodá. Je to pytlák a držel je ve svém úkrytu. Roberts radí řediteli, aby požádal sira Alfreda, aby prohledal úkryt, a odrazuje ho od stíhání Stokese, protože Stokes se nyní bojí zločinu. Té noci Jim není ve svém domě. Ředitel se obává, že Jim utekl v důsledku obvinění z vloupání, a pan Merevale a další správci domů pošlou své prefekty, aby ho hledali. Charteris a Tony se od Biffena dozvěděli, že Jim šel do MacArthurova domu. Najdou a zachránit Jima, který spadl v lomu na zpáteční cestě. Barrett se rozhodne přiznat, že trofeje viděl, ale rozmyslí to, když vidí, že byly vráceny a uděleny Welchovi. Charteris a jeho přátelé zůstávají vzhůru pozdě, aby dokončili speciální vydání Žhavý červ. Prodává se dobře a vydělává Jimovi jeho libru, i když Jim zapomněl pro problém něco napsat.

Postavy

Studenti v St Austin's:

  • Tony Graham, prefekt v Merevaleově domě v St Austinu a bratranec Jima a Allena Thomsona
  • Jim Thomson, bratr Allena Thomsona a prefekt v Merevaleově domě
  • J. George Welch, student, který sdílí studii s Charteris v Merevale's
  • Charteris, prefekt Merevaleova přezdívaného „Alderman“, který rediguje neoficiální měsíčník pro školy, Žhavý červ
  • Barrett, sběratel ptačích vajec, který sdílí studii s Readem ve Philpottově domě
  • Plunkett, nepopulární šéf Ward's House, který sdílí studii s Vaughanem a Dallasem a kterému vtipně říkají „Vzájemný přítel“
  • Robert MacArthur, denní kluk přezdívaný „Babe“
  • Jackson, přispěvatel do Žhavý červ v Dawsonově domě
  • Reginald Robinson, Tony Graham teplouš v Merevaleově domě

St Austinova hůl a další postavy:

  • Biffen, pozemní muž v St Austinu
  • Pan John Thompson, mistr šesté formy
  • Pan Merevale, správce domácnosti v St Austinu, trénuje ragby a kriket
  • Reverend Herbert Perceval, M.A., ředitel St. Austin's College
  • Sir Alfred Venner, MP, majitel Badgwick Hall a blízkého pozemku
  • Detektivní inspektor Roberts, detektiv ze Scotland Yardu
  • Stokes, pracovník zvláštního zaměstnání, farmář a pytlák

Historie publikace

Příběh byl původně publikován jako seriál v Public School Magazine, s ilustracemi R. Noela Pococka.[2] Seriál byl zahájen v lednu 1902 a druhá část se objevila ve vydání z února 1902, ale když časopis v březnu téhož roku přestal vycházet, zbytek spiknutí byl shrnut na konci třetí části seriálu v podobě dopis od jedné z postav, Jima Thomsona, jeho bratrovi Allenovi. Jimova prohlášení v dopise nejsou zcela v souladu s koncem románu. Například tvrdí, že napsal téměř všechna speciální čísla pro Žhavý červ.[3]

Americké vydání románu vydal Macmillan v New Yorku z dovezených listů v září 1902. Macmillan znovu vydal román z dovezených listů v roce 1924.[1]

The Pothunters je věnován Joan, Effie a Ernestine Bowes-Lyon,[1] první bratranci Queen Elizabeth the Queen Mother.

Román byl shromážděn v The Pothunters a další školní příběhy, vydané Penguin Books v roce 1986. Kniha také obsahovala Prefektův strýc a Příběhy St. Austin.[4]

Anotace

Díky pokroku technologie byla část příběhu pro moderního čtenáře neprůhledná. „V neděli to jellygrafujeme,“ píše Wodehouse bez vysvětlení. Jellygraph byl způsob výroby omezeného počtu kopií, přibližně 20 až 80, z hlavní kopie se zvláštním typem tužky obsahující jellygraph pigment. O těchto speciálních tužkách se v příběhu hovoří: „Kolik věcí na stroji na želé můžete vychovat?“ Hlavní kopie - na papíře - byla umístěna lícem dolů do pánve, jejíž dno bylo pokryto speciální želatinou, na kterou byl pigment přenesen jako zrcadlový obraz. Kopie se poté po jednom vyráběly tak, že se po odstranění hlavní kopie na želatinu vložily prázdné listy papíru. I když to byla poměrně jednoduchá, i když pomalá metoda, vytvořená kopie měla text (a čísla) v bledě zbarveném inkoustu, který byl těžko čitelný.

V kapitole 11 jedna z postav cituje latinskou frázi (připisuje ji Thucydides ):

Conscia pánské recti, nec si sinit esse dolorem sed revocare gradum.

Toto je vtip: Thucydides psal v řečtině, nikoli v latině (jak by Wodehouse očekával, že čtenář zná), a citovaná fráze je ve skutečnosti směsicí řádků z Ovid a Virgil.

Reference

Poznámky
  1. ^ A b C McIlvaine (1990), s. 11–12, A1.
  2. ^ McIlvaine (1990), str. 176, D123.18–20.
  3. ^ „The Pothunters (3. část)“. Madame Eulalie. Citováno 20. ledna 2020.
  4. ^ McIlvaine (1990), str. 130, B35.
Zdroje
  • McIlvaine, Eileen; Sherby, Louise S .; Heineman, James H. (1990). P. G. Wodehouse: Komplexní bibliografie a kontrolní seznam. New York: James H. Heineman Inc. ISBN  978-0-87008-125-5.

externí odkazy