Kâtip Çelebi - Kâtip Çelebi - Wikipedia

Kâtip Çelebi
narozený
Muṣṭafa ibn 'Abd Allāh[1]

Únor 1609
Istanbul, Osmanská říše (Turecko)
Zemřel26. září 1657(1657-09-26) (ve věku 48)
Istanbul, Osmanská říše
NárodnostOsmanský Turek
Ostatní jménaHaji Kalfa, Haci Halife
Známý jakoOsmanské univerzální (bibliograficko-biograficko-historické-geograficko-vědecké) encyklopedie.
Akademické pozadí
Akademická práce
ÉraOsmanský
Hlavní zájmyDějiny civilizace, geografie, kartografie, věda, medicína, právo, teologie, filozofie.
Pozoruhodné práceKaşf az-Zunūn ‚an 'asāmī‚ l-Kutub wa-l’fanūn (كشف الظنون عن أسامي الكتب والفنون)
Tato mapa Indický oceán a Čínské moře byl vyryt v roce 1728 maďarským osmanským kartografem a vydavatelem Ibrahim Müteferrika; je to jedna ze série, která ilustrovala Katip Çelebi Univerzální geografie, první tištěná kniha map a kreseb, která se objevila v islámském světě.

Kâtip Çelebi[n 1] (كاتب جلبي), nebo Ḥājjī Khalīfa (حاجي خليفة)[č. 2][2][3] (* 1017 AH / 1609 AD - d. 1068 AH / 1657 AD); byl oslavován Osmanský -turečtina polymath a přední literární autor Osmanské říše ze 17. století.[2] On sestavil obrovskou univerzální encyklopedii, slavný Kaşf az-Zunun, a napsal mnoho pojednání a esejů. "Záměrný a nestranný historik ... rozsáhlého učení",[4] Franz Babinger vítal jej „největšího encyklopeda mezi Osmany“.

Psaní se stejným vybavením v Alsina-i Thalātha—Tři jazyky osmanské císařské správy, arabština, turečtina a perština - hlavně v arabštině a poté v turečtině, jeho rodném jazyce - také spolupracoval na překladech z francouzštiny a latiny. Německý orientalista Gustav Flügel zveřejněno Kaşf az-Zunun v originále arabština paralelně latinský překlad, oprávněný Lexicon Bibliographicum et Encyclopaedicum (7 vol.).[č. 3]. Orientalista Barthélemy d'Herbelot vytvořil francouzské vydání Kaşf az-Zunun hlavně s dalším materiálem, ve velkém souhrnu, Bibliothèque Orientale. [5]

Život

Hlavním motivem je a kaligrafické vzor vytvořený ze jmen boha, proroka Muhammad a první čtyři kalifové, Abu Bakr, 'Umar, „Uthmane a 'Ali napsáno v arabština. Kombinace označuje věrnost Sunnitský islám. Keramické dlaždice, Konstantinopol, c. 1727, Islámská galerie na Středním východě

Jeho narodil Muṣṭafa ibn 'Abd Allāh (مصطفى بن عبد الله) v Istanbulu v únoru 1609 (Dhu’l-Qa’da 1017 AH). Jeho otec byl sipahi[4] (kavalista) a silāhdār (nositel meče) Vznešený Porte a sekretářka v Anadolı muhasebesi (finanční správa) v Istanbulu. Jeho matka pocházela z bohaté istanbulské rodiny.[2] Od pěti nebo šesti let se začal učit Korán, Arabská gramatika a kaligrafie Ve čtrnácti letech mu otec našel administrativní místo v císařské finanční byrokracii. [6] [7] Vynikal rukopisem, účetnictvím a siyāqat („Šifra státní pokladny“).[č. 4][8] Jako účetní komisariátního oddělení Osmanská armáda v Anatolie, bojoval po boku svého otce na Terjanská kampaň (1624),[9][10] a v neúspěšné výpravě za dobytím Bagdád z Perská kontrola (1625). Po návratu domů jeho otec zemřel v Mosul a jeho strýc zemřel o měsíc později. V letech 1626–1627 byl v obležení Erzurum.

Çelebi se rád učil od svého otce a po svém návratu do Istanbulu v roce 1628 se zúčastnil kázání charismatického kazatele Qādīzāde, který ho inspiroval k pokračování ve studiu. Pokračoval třicet let, přerušen pouze kvůli vojenské službě na taženích na Bagdád (1629) a Hamadan (1630). V roce 1633 opustil zimní sbor svého sboru Aleppo udělat Hajj, vydělávat titul Hajji. Opětovné zapojení císařské armády v Diyarbakr, kde se sdružoval s učenci.[11] Podílel se na znovudobytí Erivan podle Sultán Murad a expedice do Tabriz, [12] a Baghdād (1629-1631).

Po svém návratu v roce 1635 do Istanbulu mu Mehmed Kalfa, starý spolupracovník svého otce, zajistil místo učně jako Khalifa (druhý úředník), v kontrolní kanceláři kavalérie.[6] Později získal místo v ústředí odboru komisariátu. V roce 1645 mu dědictví, které mu zanechal bohatý příbuzný, umožnilo věnovat se na plný úvazek stipendiu a získávat knihy. [10][13] Se svým pánem a přítelem A'rejem Mustafou Efendim studoval komentář Al-Baydawiho, Kořeny práva, komentáře k Aškal al-ta (Ideální formuláře),[č. 5] al-Mulakhkhas (Shrnutí Chaghmīnī,[č. 6] ‚Arúd (prozódie ) z Andalusi, a Ulugh Beg Je Zīj (Almanach ). [14] Také se zúčastnil ders-i 'amm (přednášející), Kurd „Abd Allāh Efendi v Ayia Sophia a Kechi Mehmed Efendi na Suleymaniye. V roce 1642, aby pokračoval v řetězci ústní výuky, navštěvoval přednášky Veli Efendi o Nukhba, Alfiya,[č. 7] a Principy tradice. Studoval také Tawdīh, Isfahānī, Qadi-Mir, al-Maqāsid (Objekt vyhledávání)[č. 8], Ādāb al-bahth (Pravidla sporů), Fanārī, Tahdhīb a Shamsiya.

Učil medicínu, geografii, geometrii, ... Sí fasl („Třicet oddílů“) a Bīst bāb („Dvacet kapitol“) na astroláb, Prvky nehody, al-Fanārī, Shamsīya na logika, Jámí, Mukhtasar, Farā'id, Multaqā, Durar, a Ali Qushji Pojednání s názvem al-Muhammadiya na aritmetický a al-Fathīya na astronomie. [č. 9] Napsal, že jeho vyučovací metoda byla „vstoupit do každé plurality prostřednictvím jednoty a osvojit si první principy pochopením univerzálií.“[17] Mezi účastníky jeho přednášek byla i astronomka Mevlana Mehmed ibn Ahmed Rumi al-Aqhisar.

Jeho výzkum se pohyboval napříč lexikologie, fiqh (jurisprudence), logika, rétorika, tafsīr (Koránská exegeze) a měl (Koránská tradice), matematika, medicína, tajemství náboženství, astronomie, genealogie, historie a kroniky.

Ve svém akademickém kruhu získal přezdívku „Kâtip Çelebi“(Learned Scribe), termín používaný pro učence, nikoli z ulama.[18] Jeho teologie je popsána jako islámská ortodoxie v kombinaci s dodržováním Ishrāqī (Illuminationist filozofie ).[19] Politik Köprülü Mehmed Paşa byl přítel. Zdá se, že jeho neúnavná oddanost namáhavému studijnímu režimu mohla přispět ke špatnému zdraví a předčasné smrti v roce 1657 na infarkt ve věku pouhých 49 let. Po jeho smrti opustil Kâtip Çelebi nedokončené práce. Jeho jediný syn zemřel mladý a v roce 1659, poté, co jeho vdova zemřela, jeho knihovnu částečně získal Levinus Warner pro Leiden University (Legatum Warnerianum). Çelebiho chuť na získávání knih začala v roce Aleppo, a později vynaloží podstatnou část svého dědictví na budování své slavné knihovny, která se stala největší v Istanbulu své doby.

Funguje

Mapa arabský poloostrov, Kitab-ı cihannüma [Istanbul, 1732] Typ 794.34.475 Houghtonova knihovna
Mapa Japonsko, Kitab-ı cihannüma [Istanbul, 1732] Cambridge University Library

Kâtip Çelebi byl nejproduktivnější v desetiletí až do své smrti v roce 1657.[10] Je autorem nejméně 23 knih, kromě kratších esejů a pojednání:[6]

  • Fadhlakat al-Tawarik ('Historie kompendia') (1639); souhrnný účet 150 dynastií.[20] Fadhlakat; i) arabské vydání od Tvorba do c. 1639. Fezliké; ii) turecké vydání od 1000 AH do c. 1655. Index 1300 zdrojů z původního rukopisu je ztracen.
  • Taqwīm at-Tawārikh (تقويم التواريخ), („Kalendář dějin“ nebo „Chronologické tabulky“) (1648); Univerzální historie od stvoření Adama do roku 1648. Psáno jako rejstřík do Fadhlaka částečně v turečtině a částečně v perštině. [21] V roce 1697 Gio. Italský překlad Rinalda Carliho vyšel pod názvem Cronologia Historica.
  • Cihânnümâ, (var., Djihān-numā, Jihannuma ) (ان نما) („Pohled na svět“); Dvoudílný geografický slovník začal v roce 1648: část I - moře, jejich konfigurace a ostrovy; část II - země, řeky, hory, silnice a země nově objevené od 15. století (tj. Amerika).[22] Çelebi založil práci Lawāmi ‘al-Nūr („Flashes of Light“) překlad Mehmeda Ikhlāsīho[č. 10] z latinského díla Atlas Minor podle Gerardus Mercator (ve verzi vydané Jodocus Hondius v Arnhemu v roce 1621);[23] první použití evropských atlasů a pramenů v osmanské literatuře.
  • Kashf aẓ-Ẓunūn ‚an 'asāmī‚ l-Kutub wa'l-funūn (كشف الظنون عن أسامي الكتب والفنون) („Názorová kontrola názvů knih a věd“). Zahájeno v Aleppu v roce 1042 AH / 1632 našeho letopočtu a dokončeno přibližně v roce 1062 AH / 1652 našeho letopočtu, je to obrovskábiografický slovník v arabštině a výzkumný nástroj pro učence.[22] Jeho seznam, cca. 15 000 arabských, perských a tureckých titulů, 9500 autorů a 300 umění a věd zahrnuje nejrozsáhlejší bibliografický slovník islámské literatury.[24] Bylo zveřejněno jako Lexicon Bibliographicum et Encyclopaedicum v latině v 7 obj.[25]
  • Düstûr ül-Amel fî Islâh il-Halel / Dustūr al-amal li islāh al-khalal (دستور العمل) („Kodex správné praxe při odstraňování vad“ nebo „Pokyny pro reformu zneužití“) (1653); Tato esej o chování státu byla zveřejněna během několika let po roce Thomas Hobbes Je Leviathan a obsahuje několik zajímavých paralel.[26]
  • Qānūnnāme-i tashrīfāt („Kodex obřadů“) (1653)
  • Rajm al-rajīm bi'l-sīn wa'l-jīm („Kamenování prokletých Hřích a Jīm“); sbírka fatwy (právní rozhodnutí).
  • Mīzān al-Hahqq fī iḫtiyār al-aḥaqq (arabština: ميزان الحق في التصوف) (1656); („Škály pravdy ve volbě spravedlivého“ nebo „Skutečné váhy pro detekci pravdy“); „Rovnováha pravdy“; Anglický překlad a poznámky od Geoffrey L. Lewis (1957).
  • Tarih-i Frengi - Překlad Chronique de Jean Carrion (Paříž, 1548)[Citace je zapotřebí ]
  • Rawnaq al-Sultāna - („Nádhera sultanátu“); překlad Historia rerum in Oriente gestarum (Frankfurt, 1587). Historie Konstantinopole.
  • Tuḥfat al-kibār fī asfār al-Bihār (تحفة الكبار في أسفار البحار) („Dárek velkému týkající se námořních výprav“) (1656) -Historie námořních válek Turků[27] (1831) Anglický překlad Jamese Mitchella.[28][29]
  • Sullam al-Wuṣūl ilā Ṭabaqāt al-Fuḥūl (سلم الوصول إلى طبقات الفحول) ('Ladder Leading to the Strata of the Eminent') (1651/2) Biografický slovník 8561 učenců, starověkých i moderních, do písmene Ṯāʾ, protějšek Kashf al-Ẓunūn.[30] Kritické vydání 2009. [č. 11]
  • Tuḥfat al-Akhyār fī'l-Hukam wa-l’Amthāl wa-l’Asha’ār (تحفة الأخيار في الحكم والأمثال والأشعار) („Vzácný dar vyvolených o Maximech, Příslovích a básních“) (1653); dokončeno do písmene Jīm.
  • Rumeli und Bosna, geografické pojednání (tr. němčina)[31]

Dědictví

Univerzita İzmir Kâtip v Izmir je pojmenován po něm,[32] a Fond Newton-Katip Çelebi provozuje výměnný program pro vědu a inovace mezi Tureckem a Spojeným královstvím.[33]

Poznámky

  1. ^ „Kâtip Çelebi“ se volně překládá jako „Gentleman Scribe“.
  2. ^ Četné varianty a hláskování jeho pseudonymy jsou nalezeny. Mezi nejběžnější z nich patří: Kātib Çelebi, Katib Tchélébi, ‘Abdallāh Kātib Jelebi, Chalabi; Hâcci Halfa (turečtina: Hacı Halife), Muṣṭafa Ben Hājī Khalīfah, Haji Khalifa, Hajji Khalifeh, Hazi Halife, Hadschi Chalfa, Khalfa, Kalfa atd.
  3. ^ Kritické vydání s arabským textem a paralelně latinský překlad a komentář v šesti svazcích (1835-1858) (digitalizované).
  4. ^ Siyāqat byl zvláštní krabí scénář používaný finanční správou Osmanské říše.
  5. ^ Geometrie Shams al-Dina Muḥammada ibn Ašrafa al-Samarqandího na 35 tvrzeních Euklid.
  6. ^ Mulakhkhové podle Mahmúd ibn Muḥammad al-Chaghmīnī z Khwarazm byla práce na astronomie.
  7. ^ Nukhbat al-fikr mustalah ahl al-ithr podle al-Hāfiz Shihāb al-Dīn Ahmad ibn ‚Alī al-‘ Asqalānī (d. 852/1448); Alfīyat al-‘Irāqī fī usūl al-hadith al-Hāfiz Zayn al-Dīn ‘Abd al-Rahīm ibn al Ḥusayn (zemřel 806/1403).
  8. ^ Není jasné, zda Celebi odkazuje na příručku astrologie od autora Mīrim Chelebi Mahmūd ibn Muḥammad (d. 1525), protože několik knih sdílí tento název al-Maqāsid.[15]
  9. ^ Začal s komentářem al-Muhammadiya kterou nikdy nedokončil kvůli smrti svého syna a jeho žáka.[16]
  10. ^ Mehmed Efendi Ikhlāsī ‘byl francouzský kněz konvertující na Islām, který představil Çelebi západním zdrojům a pomohl mu s latinským překladem jeho knihy. [12]
  11. ^ Rok 2009 byl 400. výročí narození autora a na oslavu UNESCO byl pojmenován 2009 Kātip Çelebi roka I.R.C.I.C.A. (Výzkumné centrum pro islámské dějiny, umění a kulturu) uznalo jeho význam pro kulturní dědictví osmanské éry prvním vydáním jeho velkého životopisného slovníku Sullam Al-Wuṣūl z arabského originálu rukopisu.

Reference

  1. ^ Bernath 1979, str. 270.
  2. ^ A b C Piterberg 2003, str. 46.
  3. ^ Shefer-Mossensohn 2015, str. 64-65.
  4. ^ A b Mitchell 1831, str. proti.
  5. ^ Mitchell 1831, str. viii.
  6. ^ A b C Lewis 1957, str. 7.
  7. ^ Shefer-Mossensohn 2015, str. 65.
  8. ^ Lewis 1957, str. 135, 152 ..
  9. ^ Lewis 1957, str. 135.
  10. ^ A b C Piterberg 2003, str. 47.
  11. ^ Lewis 1957, str. 137.
  12. ^ A b Mitchell 1831, str. vi.
  13. ^ Lewis 1957, str. 138.
  14. ^ Lewis 1957, str. 141.
  15. ^ Lewis 1957, str. 155, č. 22.
  16. ^ Lewis 1957 142, 143.
  17. ^ Lewis 1957, str. 140.
  18. ^ Lewis 1957, str. 8.
  19. ^ Lewis 1957, str. 9.
  20. ^ Lewis 1957, str. 139.
  21. ^ Lewis 1957, str. 142.
  22. ^ A b Lewis 1957, str. 11.
  23. ^ Lewis 1957, str. 144.
  24. ^ Chalabi 2009, str. 5, Sullam al-Wuṣūl.
  25. ^ Katib Jelebi 1835.
  26. ^ Dustūr al-amal li islāh al-khalal
  27. ^ Mitchell 1831.
  28. ^ „Klenot osmanské námořní historie: Kniha Kâtipa Çelebiho o námořních kampaních“ v MuslimHeritage.com
  29. ^ „Osmanský námořní arzenál a technologie stavby lodí v 16. a 17. století“ Archivováno 14.10.2013 na Wayback Machine v MuslimHeritage.com
  30. ^ Chalabi 2010, str. vii, Ihsanoğlu.
  31. ^ Hadschi Chalfa 1812.
  32. ^ „İzmir Kâtip Çelebi Üniversitesi“. Citováno 21. srpna 2015.
  33. ^ „Newton-Katip Çelebi Fund - British Council“. Citováno 21. srpna 2015.

Bibliografie

Uvedení zdroje

externí odkazy