Abdul Haq Akorwi - Abdul Haq Akorwi
Abdul Haq عبد الحق | |
---|---|
1. kancléř Darul Uloom Haqqania | |
V kanceláři 23. září 1947 - 7. září 1988 | |
MNA pro Divize Péšávar | |
V kanceláři 14. dubna 1972 - 10. ledna 1974 V kanceláři 26. března 1977 - 5. července 1977 V kanceláři 20. března 1985-29. Května 1988 | |
Osobní údaje | |
narozený | 11. ledna 1912 Akora Khattak, Britská Indie |
Zemřel | 7. září 1988 Péšávar, Pákistán | (ve věku 76)
Národnost | Pákistánec |
Děti | Maulana Sami-ul-Haq (syn) |
Alma mater | Darul Uloom Deoband |
obsazení | Islámský učenec, Učitel, Politik |
Ocenění | Sitara-i-Imtiaz (Hvězda vyznamenání) Prezident Pákistánu v roce 1981 Čestný doktorát z božství, Univerzita v Péšávaru |
Část série na |
Deobandismus |
---|
Ideologie a vlivy |
Zakladatelé a klíčové osobnosti |
|
Pozoruhodné instituce |
Středy (markaz) Tablighi Jamaat |
Přidružené organizace |
Abdul Haq (Urdu: عبدالحق, Paštštino: عبدالحق, „Abdul-Ḥaqq; 11. ledna 1912 - 7. září 1988) ze dne Akora Khattak, někdy označované jako Abdul Haq Akorwi (Urdu: عبدالحق اکوڑوی, „Abdul-Haqq Akoṛwī) byl Pákistánec Islámský učenec a zakladatel, kancléř a Shaykh al-Hadith islámského semináře Darul Uloom Haqqania. Politicky se angažoval jako člen politické strany Jamiat Ulema-e-Islam. Sloužil třikrát v Národní shromáždění Pákistánu a byl aktivním zastáncem Khatme Nabuwwat hnutí.
Abdul Haq dokončil své náboženské vzdělání v roce Indie na Darul Uloom Deoband. Učil na Deobandu čtyři roky, dokud nevznikly potíže kvůli nezávislost Pákistánu. V roce 1947 založil Darul Uloom Haqqania v Akora Khattak, jednom z prvních islámských seminářů založených v Pákistánu. Po zbytek svého života učil hadís na madrase a byl znám pod titulem „Šajch al-hadís“.[1]
Jeho syn, Sami ul Haq, následoval jej jako kancléř Darul Uloom Haqqania. Kázání Abdula Haqa vydal jeho syn ve dvou svazcích, které obsahují více než 1300 stran Da`wat-i Haq.
Vzdělávání
Abdul Haq se narodil ve městě Akora Khattak, Okres Péšávar, Severozápadní pohraniční provincie (NWFP), Britská Indie, syn Hadžiho Marufa Gula, místního hospodáře, podnikatele a náboženského učence. Podle rodinné víry se Abdul Haq narodil v roce 1912 nebo 1914.[1] Muhammad Akbar Shah Bukhari však píše Akabir Ulama-i Deoband že se narodil „7 Muharram al-Haram 1327 AH, neděle, což odpovídá lednu 1910“.[2] Toto je chyba, protože neděle 7. Muharram 1327 odpovídá 31. lednu 1909, nikoli roku 1910. Další zdroj uvádí jeho datum narození jako 7 Muharram 1330 AH[3] (c. 29. prosince 1911). Jeho nasab (Po otci) je dána takto: Shaykhul-Hadis Mawlānā 'Abdul-Haqq ibn Akhūnzādah al-Hajj Mawlānā Muḥammad ma'ruf Gul ibn Akhūnzādah al-Hajj Mawlānā miR AFTAB ibn Akhūnzādah Mawlānā' Abdul-Hamid ibn Mawlānā ‚Abdur-Rahim Akhūnkhel ibn Mawlānā 'Abdul-Wāḥid Akhūnkhel.[3]
Abdul Haq získal rané vzdělání od svých rodičů. Poté byl poslán na základní náboženská studia do okolních míst v Péšávar, Mardan, a Chhachh.[1] V Mardanu studoval u Maulany Inayatullaha a Maulany Abdula Jamila.[2] Až do 16 let studoval místně knihy až do Mulla Hasan.[2] Pro vyšší studia cestoval dále a nejprve studoval v madrasahs v Meerut, Amroha, Gulavati a Kalkata před získáním vstupu na prestižní Darul Uloom Deoband v Shawwal 1347 (březen 1929).[1][2] Abdul Haq píše o obtížích, kterým čelil při přijetí: „Do Deobandu jsem dorazil v době, kdy se bengálští a swatiští studenti hádali a neexistovala žádná flexibilita v přijímací politice pro Pathane studenti. Také jsem musel čelit problému přijetí. “[4]
Dokončil daurah hadísu, poslední fáze Dars-i Nizami učební plán, pod dohledem Sayyid Husain Ahmad Madani, přijímající jeho sanad-i faraghat (magisterský titul) v roce 1352 AH (1933/1934).[1][2][4] Mezi jeho další učitele patřili Rasul Khan Hazarvi, Muhammad Ibrahim Baliyawi a Muhammad Shafi Deobandi.[2]
Učitelská dráha
Abdul Haq se vrátil k Akoře Chattakovi a na pokyn svého otce otevřel malou madrasa v mešita sousedící s jeho domem s cílem poskytnout základní a náboženské vzdělání dětem v této oblasti. V roce 1937 začal s základní škola kterou zahájil Husain Ahmad Madani. Brzy se počet studentů zvýšil a byli jmenováni další učitelé.[1][4]
Abdul Haq byl později nabídnut učitelské místo v Darul Uloom Deoband od Madani. Po konzultaci se svým otcem nastoupil do Darul Uloom Deoband v Shawwal 1362 AH (říjen 1943).[1][4]
V roce 1947 se Abdul Haq vrátil do Akory Chattak během Ramadán dovolená. Po nezávislost Pákistánu v roce 1947 jeho otec nesouhlasil s jeho návratem do Deobandu, přes Madaniho přesvědčování a příslib bezpečnosti. V důsledku toho založil Abdul Haq Darul Uloom Haqqania v Akora Khattak dne 23. září 1947.[4] V prvním ročníku přišlo do Darul Uloom Haqqania mnoho studentů madrasah, kteří se nemohli vrátit do Indie daurah hadísů s Maulanou Abdulem Haqem.[2] Zpočátku byl jediným učitelem a musel učit všechny knihy Dars-i Nizami osnovy sám, ale postupem času počet studentů rostl a přidali se další učitelé. Abdul Haq pokračoval ve výuce hadísy ve škole až do své smrti v roce 1988.[1][4]
Abdul Haq také sloužil jako svolavatel Wifaq al-Madaris al-Arabiya.
Politika
Abdul Haq se připojil k dalším islámským absolventům při vytváření pákistánské politické strany Jamiat Ulema-e-Islam (JUI), který se snažil o implementaci Islámské právo v zemi.[4]
Abdul Haq byl zvolen do Národní shromáždění Pákistánu ve třech po sobě jdoucích volbách, jeho volební kampaně vedl jeho syn, Sami ul Haq.[5] V roce 1970, na základě lístku JUI, byl Abdul Haq zvolen do 5. Národního shromáždění, když porazil Ajmal Khattak z Národní strana Awami a Nasrullah Khan Khattak z Pákistánská lidová strana (PPP).[4][6] V Všeobecné volby 1977, byl zvolen do 6. národního shromáždění, kandidovat na lístek Pákistánská národní aliance, aliance devíti stran včetně JUI. Znovu tedy porazil Nasrulláha Chána Chattaka Hlavní ministr NWFP a provinční prezident PPP.[4][7] Byl zvolen do 7. národního shromáždění v Všeobecné volby 1985, která se konala na nestraníckém základě.[8]
Hnutí Khatme Nabuwwat
Abdul Haq působil v hnutí Khatme Nabuwwat. Ve svých přednáškách zdůraznil význam konceptu konečnost proroctví a argumentoval proti výkladu Koránové verše a hadísy používá Ahmadis podporovat jejich víru. Byl jedním ze signatářů rezoluce předložené dne 30. června 1974 v Národním shromáždění na podporu prohlášení Ahmadis za nemuslimy v Pákistánu.[1][9][10]
Sovětsko-afghánská válka
Když Sověti napadli Afghánistán v roce 1979 prohlásil Abdul Haq afghánský odboj za džihád a ideologický boj mezi islámem a komunismus.[4] Rozhodnutí uvádějící toto vydal Darul Uloom Haqqania. Abdul Haq finančně přispěl na podporu Afghánští mudžahedíni a modlil se za jejich úspěch. Při mnoha příležitostech vyjádřil touhu bojovat, ale kvůli svému stáří a zhoršenému zdraví to nedokázal.[4]
Súfismus
Abdul Haq byl a žák z Haji Sahib Turangzai. Dal Bay'ah v rukou ostatních Sufis počítaje v to Husain Ahmad Madani, Khawaja Abdul Malik Siddiqi a Faqir z Ipi.[1]
Ocenění a úspěchy
- V říjnu 1978 získal Abdul Haq cenu čestný PhD v božství od Univerzita v Péšávaru za služby poskytované ve prospěch islámu.
- Sitara-i-Imtiaz (Hvězda vyznamenání) Prezident Pákistánu, Generál Zia-ul-Haq, za jeho náboženské, vzdělávací a vědecké úspěchy.[1]
Smrt
Abdul Haq zemřel dne 7. září 1988 ve věku 74 nebo 76 let Khyberova fakultní nemocnice v Péšávar, NWFP, Pákistán.[1][4]
Viz také
Reference
- ^ A b C d E F G h i j k l „Profil Molany Abdul Haq (R.A)“. Web společnosti Darul Uloom Haqqania. Archivovány od originál dne 2. ledna 2014. Citováno 21. srpna 2019.
- ^ A b C d E F G Muḥammad Akbar Shah Buk͟harī (1999). اکابر علماء دیوبند / Akābir ‚Ulamā'-i Deoband (v urdštině). Lāhaur: Idārah-yi Islāmiyāt.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
- ^ A b Kurajši, Ijazul Haq. „Maulana Abdul Haq - Islami Tahrikuno Asar“. khyber.org.
- ^ A b C d E F G h i j k l Chattak, Kurajšovci. "Profil Maulany Abdul Haq". web khyber.org.
- ^ „Maulana Samiul Haq“. Senát Pákistánu. Archivovány od originál dne 9. prosince 2007. Citováno 21. srpna 2019.
- ^ „5. národní shromáždění“ (PDF). Národní shromáždění Pákistánu. Citováno 21. srpna 2019.
- ^ „6. národní shromáždění“ (PDF). Národní shromáždění Pákistánu. Citováno 21. srpna 2019.
- ^ „7. národní shromáždění“ (PDF). Národní shromáždění Pákistánu. Citováno 21. srpna 2019.
- ^ Alláh Wasaya. Qadiyaniat porazil v parlamentu.
- ^ Muhammad Taqi Usmani; Sami ul Haq (Leden 2005) [1974]. Qadianism on Trial. trnns. Muhammad Wali Raazi. London: Khatme Nubuwwat Academy. p. 209.