Haji Dost Muhammad Qandhari - Haji Dost Muhammad Qandhari - Wikipedia
Dost Muhammad Qandhari | |
---|---|
narozený | 1216 AH (1801/1802 n. L.) |
Zemřel | 22 Shawwal 1284 AH (17. února 1868) Mussa Zai Sharif, Dera Ismail Khan, Pákistán |
Kraj | Islámský učenec/ Sufi |
Škola | Sunnitský islám, Hanafi, Sufi, Naqshbandi |
Část série na islám Súfismus |
---|
Seznam sufis |
Islámský portál |
Khwaja Haji Dost Muhammad Qandhari (Paštštino: حاجی دوست محمد قندھاری) byl afghánský Sufi mistr v Naqshbandi tradice v 19. století (1801–1868).
Životopis
Dost Muhammad se narodil a ranné vzdělání získal v Kandaháru v Afghánistánu. Ještě jako mladý muž narazil na velkého indického mistra Naqshbandiho Ghulam Ali Dehlavi (1743–1824) v Prorokově mešitě v Medíně. Uvedl, že duchovní energie Ghulama Aliho (Fayz) byl tak silný, že to způsobilo, že se stal neklidným a rozrušeným do té míry, že se stěží dokázal pohnout ze svého místa. Po návratu do Indie nadále podléhal extatickým stavům, z nichž některé trvaly několik týdnů. Ghulam Ali však zemřel dříve, než se Dost Muhammad mohl stát učedníkem. Místo toho se tedy obrátil na nástupce Ghulama Aliho Abu Sa'eed Mujaddidi Rampuri. V době, kdy Abu Sa'eed odcházel do Hajj a poslal Dost Mohameda svému synovi (a nástupci) Shah Ahmed Sa'eed Dehlvi (1802–1860).
Během 14 měsíců od pobytu u svého šejka se Haji Dost Muhammad stal Ahmedem Sa'eedem khalifa v oblasti Kandahár v Afghánistánu. Po atentátu v roce 1842 Shah Shuja, vládce Afghánistánu (a klient Britů), Dost Muhammad byl donucen opustit zemi. (Tytéž události si také vynutily odchod jeho nejslavnějšího učedníka Sayyida Muhammeda Shaha z Afghánistánu. Jan-Fishan Khan Paghmani). Ahmed Sa'eed poradil Dost Muhammadovi, aby se usadil na místě, kde „se mluví paštštinou i pandžábským“. Na základě tohoto pokynu se Dost Muhammad usadil ve vesnici Musazai Sharif poblíž Dery Ismaila Chána (nyní v Pákistánu), kde založil výukové centrum a je pohřben.
Smrt a nástupce
Nástupcem Dost Mohameda byl Khwaja Muhammad Usman Damani, jemuž dal neomezené povolení učit „metody Naqshbandiyya Mujaddidiya Ma'sumiyya Mazhariyya a Qadiriyya, Chistiyya, Suhrawardiyya, Kubrawiyya, Shattariyya, Madariyya, Qalandariyya a dalších súfijských linií“. Rovněž mu předal všechna svá islámská centra, včetně Musazai Sharif, jeho osobní knihovny a dalšího majetku.
Hadži Dost Muhammad zemřel 22. dne Shawwal 1284 AH (17. února 1868) a byl pohřben v okrese Mussa Zai Sharif Dera Ismail Khan v dnešní době Pákistán.
v Cesta súfijských, Idries Shah připisuje tuto „větu Khajaganu“ Dostu Muhammadovi (kterému říká Qandahari):
„Slyšíš má slova. Slyš také, že existují i jiná slova než ta moje. Ty nejsou určeny pro sluch fyzickým uchem. Protože vidíš jen mě, myslíš si, že kromě mě neexistuje žádný súfismus. Jsi tady, aby ses učil , neshromažďovat historické informace. “
Duchovní sled posloupnosti
Haji Dost Muhammad Qandhari patřil k Mujaddidi řád Súfismus, která je hlavní pobočkou Naqshbandi Sufi tariqah. Jeho duchovní linie jde do Muhammad skrz Shaikh Ahmad Sirhindi, Mujaddid jedenáctého Hidžra století. Kompletní linie je jako pod:[1]
- Sayyadna Muhammad (zemřel 11 AH, pohřben Madinah SA (570/571 - 632 CE))
- Sayyadna Abu Bakr Siddiq, (d. 13 AH, pohřben Madinah, SA)
- Sayyadna Salman al-Farsi, (d. 35 AH, pohřben Madaa'in, SA)
- Imám Qasim ibn Muhammad ibn Abu Bakr (d. 107 AH, pohřben Madinah, SA)
- Imám Jafar Sadiq, (poté se přestěhovala do Íránu; d. 148 AH pohřbena Madinah, SA)
- Shaikh Bayazid Bastami, (d. 261 AH, pohřben Bistaam, Irák (804 - 874 nl))
- Shaikh Abul Hassan Kharqani, (d. 425 AH pohřben, Kharqaan, Írán)
- Shaikh Abul Qasim Gurgani, (d. 450 AH, pohřben Gurgan, Írán)
- Shaikh Abu Ali Farmadi, (poté se přestěhoval do Turkmenistánu; d. 477 AH, pohřben Tous, Khorasan, Írán)
- Khwaja Abu Yaqub Yusuf Hamadani, (d. 535 AH, pohřben Maru, Khorosan, Írán)
- Khwaja Abdul Khaliq Ghujdawani, (d. 575 AH, pohřben Ghajdawan, Bukhara, Uzbekistán)
- Khwaja Arif Reogari, (d. 616 AH, pohřben Reogar, Bukhara, Uzbekistán)
- Khwaja Mahmood Anjir-Faghnawi, (d. 715 AH, pohřben Waabakni, Mawralnahar)
- Shaikh Azizan Ali Ramitani, (d. 715 AH, pohřben Khwaarizm, Bukhara, Uzbekistán)
- Shaikh Muhammad Baba Samasi, (d. 755 AH, pohřben Samaas, Bukhara, Uzbekistán)
- Shaikh Sayyid Amir Kulal, (d. 772 AH, pohřben Saukhaar, Bukhara, Uzbekistán)
- Shaikh Muhammad Baha'uddin Naqshband, (d. 791 AH, pohřben Qasr-e-Aarifan, Bukhara, Uzbekistán (1318–1389 nl))
- Shaikh Ala'uddin Attar Bukhari (pohřben Jafaaniyan, Mawranahar, Uzbekistán)
- Shaikh Yaqub Charkhi, (d. 851 AH, pohřben Charkh, Bukhara, Uzbekistán)
- Shaikh Ubaidullah Ahrar, (d. 895 AH, pohřben Samarkand, Uzbekistán)
- Shaikh Muhammad Zahid Wakhshi, (d. 936 AH, pohřben Wakhsh, Malk Hasaar)
- Shaikh Durwesh Muhammad, (d. 970 AH, pohřben Samarkand, Uzbekistán)
- Shaikh Muhammad Amkanaki, (poté se přestěhoval do Indie; d. 1008 AH, pohřben Akang, Bukhara, Uzbekistán)
- Shaikh Muhammad Baqi Billah Berang, (zemřel 1012 AH, pohřben v Dillí, Indie)
- Shaikh Ahmad Faruqi Sirhindi, (d. 1034 AH, pohřben Sarhand, Indie (1564–1624 nl))
- Muhammad Masum Sirhindi, (d. 1079 AH, pohřben Sarhand, Indie)
- Muhammad Saifuddin Faruqi Mujaddidi, (d. 1096 AH, pohřben Sarhand, Indie)
- Hafiz Muhammad Mohsin (Dillí, Indie, d. 1147 AH)
- Sayyid Nur Muhammad Badayuni, (Indie, d. 1135 AH)
- Mirza Mazhar Jan-e-Janaan, (Dillí, Indie, d. 1195 AH)
- Abdullah Dahlawi, alias Shah Ghulam Ali Dehlavi, (d. 1240 AH)
- Shaikh Abu-Saeed Faruqi Mujaddidi, (pohřben v Dillí, Indie, d. 1250 AH)
- Shaikh Shah Ahmed Saeed Faruqi Mujaddidi, (pohřben v Medína, d. 1277 AH)
- Khwaja Dost Muhammad QandhariMusa Zai Sharif (Dera Ismail, Pákistán, d. 1284 AH)
Jeho Khulafa
- Khwaja Muhammad Usman Damani, jeho nástupce
- Mawlana Rahim Bakhsh Punjabi, který byl poslán, aby se ujal vedení Khanqah Mazharia v Dillí
- Mawlana Amanullah Herati (jeho duchovní odkaz je v Íránu stále aktivní)
- Mawlana Ahmed Deen, učitelka Sayyad Laal Shah Hamdani
- Mawlana Muhammad Adil (vstoupil do tariqahu po dlouhé debatě se šajchem)
- Mawlana Nizamuddin
Reference
- ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 24. 11. 2010. Citováno 2010-07-14.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
- Arthur F. Buehler (1998). Sufi Dědici Proroka: Indický Naqshbandiyya a vzestup zprostředkujícího Sufi Shaykh. University of South Carolina Press. ISBN 978-1-57003-201-1.
- Idries Shah (1968). Cesta súfijských. Octagon Press. ISBN 978-0-86304-083-2.