Muhammad Taqi Amini - Muhammad Taqi Amini

Nesmí být zaměňována s Muhammad Taqi Usmani.
Muhammad Taqi Amini
narozený5. května 1926
Subeha, Barabanki, Sjednocené provincie Britské Indie
Zemřel21. ledna 1991(1991-01-21) (ve věku 64)
Aligarh, Uttarpradéš, Indie
TitulProfesor,[1] Mawlāna [2]
Akademické pozadí
Alma materMadrasa Aminia
Akademická práce
DisciplínaFiqh
InstituceAligarh Muslimská univerzita
Hlavní zájmyFiqh, Hadísy
Pozoruhodné práceFiqh-e-Islami Ka Tareekhi Pas-e-Manzar, Hadees Ka Dirayati Meyar
Osobní
Náboženstvíislám
OznačeníSunni
JurisprudenceHanafi
KrédoMaturidi
Muslimský vůdce
UčitelKifayatullah Dihlawi

Muhammad Taqi Amini (5. května 1926 - 21. ledna 1991) byl indický Sunnitský islámský učenec, právník, Urdu autor a děkan Fakulta teologie z Aligarh Muslimská univerzita.[3][4] Byl známý svými pracemi o islámské jurisprudenci a svou knihou Fiqh Islami ka Tarakhi Pas Manzar je povinná četba pro magisterské studium v Islámské studie na Islámská univerzita vědy a technologie.[5]

Narození a vzdělání

Muhammad Taqi Amini se narodil 5. května 1926 ve vesnici Subeha ve městě Barabanki, Sjednocené provincie Britské Indie (Nyní Uttarpradéš ).[6][7] Základní vzdělání získal v místním jazyce madrasy a pak šel dovnitř Jami’ul Ulum Kanpur. Dokončil své dars-e-nizami studium pod Kifayatullah Dihlawi na Madrasa Aminia v Dillí.[6]

Kariéra

Amini začal učit v Madrase Subhania Dillí, Nadwatul Ulama a Jami'ul-Uloom v Kanpur.[8] Přestěhoval se do Nagpur v roce 1950, kde asi 6 let učil v Madrase na Sanwiya a na střední škole, a poté se přestěhoval do Ajmer v roce 1956 učil na Darul Uloom Muinia, kde se stal ředitelem a šejkem al-hadísem. Jeho kariéra v Darul Uloom Muiniya trvala asi sedm let a hlavně učil Hadísové vědy. [8]

Na žádost Saeed Ahmad Akbarabadi, Amini se připojil Aligarh Muslimská univerzita (AMU) jako odborný asistent na katedře sunnitské teologie v roce 1964.[8] Stal se profesorem a vedoucím katedry, poté děkanem teologické fakulty a na AMU působil do roku 1986. Vicekancléř AMU však Sayyid Hashim Ali prodloužil svůj post až do roku 1989.[9]

Amini byl členem Majlis Tahqeeqat-e-Shariah, jurisprudenční rady zřízené Abul Hasan Ali Nadwi.[9]

Pochopení trestu

v Trest odpadlictví v islámu, S. A. Rahman říká, že podle Aminiho

rozsah hudud [božsky nařízené tresty] musí být omezeny pouze na koránové předpisy a všechny ostatní tresty by měly být zařazeny do kategorie tazir [diskreční]. Mohly by existovat trestné činy, za které byly v době prvních čtyř chalífů islámu předepsány tresty, a u nichž lze na základě předchozího konsensu činit nárok na konečnost. Včasné okolnosti by však jejich revizi v souladu s výslovnými texty odůvodnily.[10]

Smrt a dědictví

Amini zemřel dne 21. ledna 1991 v Aligarh.[6]Na AMU napsal Javed Ahsan Falahi disertační práci s názvem Mawlana Muhammad Taqi Amini: Život a příspěvky.[8]

Literární práce

Mezi Aminiho knihy patří:[11][12]

  • Ahkam-e-Sharia Mai Halat-o-Zamana Ki Ri'ayat
  • Fiqh-e-Islami Ka Tareekhi Pas-e-Manzar
  • Hadees Ka Dirayati Meyar
  • Ijtehad Ka Tareekhi Pas-e-Manzar
  • Islam Ka Zar'i Nizam
  • La-mazhabi Daur Ka Tareekhi Pas-e-Manzar
  • Muraslat: Ilmi wa Deeni
  • Tahzib ki tashkil-e-Jadeed
  • Ka'inat mai Insan ka Maqam
  • Rekonstrukce kultury a islámu[13]
  • Hikmatul Korán[14]

Reference

  1. ^ Taha J. al-Alwani; A.H.M. sadeq; Fathi Osman. American Journal of Islamic Social Sciences 69: 2. Mezinárodní institut islámského myšlení (IIIT). 339–. GGKEY: 7FB6LX8NT0D.
  2. ^ Marshall, David (8. dubna 2014). Bůh, Muhammad a nevěřící. ISBN  9781136815775.
  3. ^ Cerulli, Enrico (1969). „Questions accelles de Droit musulman au Pakistan: Les Uṣūl al-fiqh; la donation; le contrôle des naissances“. Studia Islamica. Vydavatelé Brill (29): 108. doi:10.2307/1595089. JSTOR  1595089.
  4. ^ Ahmed, Moinuddin (1992). Naléhavost Ijtihad. ISBN  9788171511518.
  5. ^ Islámská univerzita vědy a technologie. „ODDĚLENÍ ISLAMICKÝCH STUDIÍ: IUST“ (PDF). iustlive.com. str. 30. Citováno 2. dubna 2020.
  6. ^ A b C Asir Adrawi. Tadhkirah Mashahir-e-Hind: Karwan-e-Rafta (v urdštině) (1. vydání, ed. 1994). Deoband: Darul Muallifeen. str. 64.
  7. ^ „Příspěvek indických islámských učenců k islámským ekonomickým myšlenkám“. Časopis objektivních studií. Nové Dillí: Ústav objektivních studií. 15-18. 2003. Citováno 22. května 2020.
  8. ^ A b C d Anas Hassan Khan (červenec – prosinec 2016). „Šestiměsíční al-Irfan“ (PDF). جدید معاشی مسائل اور اسلام Moderní ekonomické otázky a islám. 1 (2): 43. Citováno 1. dubna 2020.
  9. ^ A b Munawwar Sultan Nadwi. Nadwatul Ulama Ka Fiqhi Mizaj awr Abna-e-Nadwa Ki Fiqhi Khidmat (Červenec 2004 ed.). Hyderabad: Al Mahad ul Aali Al Islami. 183–184.
  10. ^ Rahman, S.A. (2006). Trest odpadlictví v islámu. str. 124. ISBN  9789839541496. Citováno 22. května 2020.
  11. ^ "Knihy Muhammada Taqiho Aminiho". Rekhta.org. Citováno 1. dubna 2020.
  12. ^ "Literární díla Muhammada Taqiho Aminiho" (PDF). shodhganga. Citováno 1. dubna 2020.
  13. ^ Amīnī, Muḥammad Taqī (1988). „Rekonstrukce kultury a islámu“. Knihy Google. Citováno 2. dubna 2020.
  14. ^ Amīnī, Muḥammad Taqī (1986). „Ḥikmatulqurʼān“. Knihy Google. Citováno 2. dubna 2020.