Jednotný mechanismus řešení - Single Resolution Mechanism

Nařízení 806/2014
Nařízení Evropské unie
TitulStanovení jednotných pravidel a jednotného postupu řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu řešení problémů a jednotného fondu pro řešení krizí
PoužitelnostVšichni členové EU. Ustanovení SRM se však vztahují pouze na členské státy účastnící se SSM.
VytvořilEvropský parlament aRada             
Vyrobeno podČlánek 114 z SFEU.
Časopis odkazL225, 30.07.2014, s. 1
Dějiny
Datum výroby15. července 2014
Vstoupila v platnost19. srpna 2014
Platí odPlatí v celém rozsahu od 1. Ledna 2016, s podmínkou předchozího převodu příspěvků do Jednotný fond pro řešení krizí bylo splněno. Jinak bude platit v celém rozsahu od prvního dne měsíce následujícího po dni, kdy byl splněn požadavek na platbu.
  • Články 1‑4, 6, 30, 42‑48, 49, 50 odst. 1 písm. A) + b) + g) až p), 50 odst. 3, 51, 52 odst. 1 + 4 , Čl. 53 odst. 1 + 2, 56–59, 61–66, 80–84, 87–95 a 97–98, se použijí ode dne 19. srpna 2014 (2014-08-19).
  • Čl. 69 odst. 5, čl. 70 odst. 6 + 7 a čl. 71 odst. 3, které zmocňují Radu přijímat prováděcí akty a Komisi přijímat akty v přenesené pravomoci, se použijí ode dne 1. listopadu 2014 (2014-11-01).
  • Článek 8 + 9 a všechna související ustanovení jinde v nařízení, která zmocňuje výbor, aby shromažďoval informace a spolupracoval s vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize na vypracování plánování řešení krize, se použije ode dne 1. ledna 2015 (2015-01-01).
Ostatní právní předpisy
MěníNařízení (EU) č. 1093/2010
Současná legislativa
Mapa Evropy se signatáři a dalšími členy EU
Strany Jednotného fondu pro řešení krizí
  v rámci eurozóny
  mimo eurozónu (uplatňování smlouvy)
  mimo eurozónu (neuplatnění smlouvy)
  Signatáři, kteří neratifikovali
  Členové EU, kteří mohou ke smlouvě přistoupit
TypMezivládní dohoda
Podepsaný21. května 2014 (2014-05-21)[1]
UmístěníBrusel, Belgie
Efektivní1. ledna 2016
StavVstup v platnost první den druhého měsíce po ratifikaci státy představujícími 90% EU vážený hlas účastnických států SSM a SRM; ale ne dříve než 1. ledna 2016[2]
Signatáři26 Členské státy EU (vše kromě Švédska) včetně všech 19 eurozóna státy[1]
Ratifikátoři
23 / 26
[3]
DepozitářGenerální sekretariát Rady      

The Jednotný mechanismus řešení (SRM) je jedním z pilířů Evropská unie je bankovní unie. Jednotný mechanismus pro řešení krizí vstoupil v platnost dne 19. srpna 2014 a je přímo odpovědný za řešení problémů subjektů a skupin, které jsou pod přímým dohledem Evropské centrální banky, jakož i dalších přeshraničních skupin. Centralizované rozhodování je postaveno na Jednotná rada pro řešení krizí (SRB) sestávající z předsedy, místopředsedy, čtyř stálých členů a příslušných vnitrostátních orgánů příslušných k řešení krize (těch, v nichž má banka své ústředí a poboček nebo dceřiných společností).

Na základě oznámení ECB, že banka selhává nebo pravděpodobně selže, přijme výbor systém řešení krize, který zahrnuje příslušné nástroje k řešení krize a jakékoli použití Jednotného fondu pro řešení krizí zavedeného nařízením o jednotném mechanismu pro řešení krizí (EU) č. 806/2014. Jednotný fond pro řešení krizí pomáhá zajistit jednotnou správní praxi při financování řešení problémů v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí. Do 1. ledna 2024 dosáhnou dostupné finanční prostředky SRF cílové úrovně nejméně 1% z částky krytých vkladů všech úvěrových institucí povolených ve všech zúčastněných členských státech.

Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) k financování restrukturalizace selhávajících úvěrových institucí byl vytvořen jako podstatná součást SRM doplňkovou mezivládní dohodou po jeho ratifikaci.[4] Pokud se rozhodne vyřešit banku, která čelí vážným obtížím, bude její řešení řešeno efektivně, s minimálními náklady pro daňové poplatníky a reálnou ekonomiku. Za výjimečných okolností lze přistupovat k Jednotnému fondu pro řešení krizí (SRF), který je financován samotným bankovním sektorem. SRF je zřízen pod kontrolou SRB. Celková cílová velikost fondu se bude rovnat nejméně 1% krytých vkladů všech bank v členských státech účastnících se bankovní unie. SRF má být vybudován po dobu osmi let, počínaje rokem 2016.

Dějiny

SRM byl přijat prostřednictvím nařízení a Mezivládní dohoda (IGA) s názvem:

  • Nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu řešení problémů a jednotného fondu pro řešení problémů bank a kterým se mění nařízení (EU) č. 1093/2010 Evropského parlamentu a Rady[5][6]
  • Dohoda o převodu a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí.[2]

Navrhované nařízení předložila Evropská komise v červenci 2013 doplnit ostatní pilíře bankovní unie EU, Jednotný mechanismus dohledu (SSM).[4] Podrobnosti o některých aspektech fungování SRF, včetně převodu a vzájemného sdílení finančních prostředků od vnitrostátních orgánů do centralizovaného fondu, byly z nařízení odděleny od mezivládní dohody kvůli obavám, zejména ze strany Německa, že jsou neslučitelné se stávajícími Smlouvy EU.[1][7][8][9]

Parlament a Rada Evropské unie dosáhly dohody o nařízení dne 20. března 2014.[10] The Evropský parlament schválilo nařízení dne 15. dubna 2014,[11] a Rada ho následovala dne 14. července,[12] což vedlo k jeho vstupu v platnost dne 19. srpna 2014.[13] SRM se automaticky vztahuje na všechny členy SSM a státy, které se neúčastní SSM, se nemohou účastnit SRM.

IGA byla podepsána 26 Členské státy EU (všechny kromě Švédska a Spojeného království, druhé které ustoupil ze dne 21. května 2014 a je otevřen přistoupení k jakýmkoli dalším členským státům EU.[1][14] Mělo vstoupit v platnost první den druhého měsíce následujícího po uložení ratifikačních listin státy představujícími alespoň 90% vážený hlas účastnických států SSM a SRM,[1] a bylo použito od 1. ledna 2016, protože nařízení vstoupilo v platnost, ale pouze na zúčastněné státy SSM a SRM.[1]

Některá ustanovení nařízení se uplatňovala od 1. ledna 2015, ale pravomoc provádět bankovní usnesení se použila až 1. ledna 2016 a podléhala vstupu v platnost mezivládní dohody.[9][15]

Návrh a reakce

Evropská komise tvrdila, že centralizace mechanismu řešení problémů zúčastněných států umožní přijímat koordinovanější a včasnější rozhodnutí o slabých bankách.[8] Komisař pro vnitřní trh a služby Michel Barnier uvedl, že „zajištěním toho, aby dohled a řešení problémů byly sladěny na centrální úrovni, přičemž budou zapojeny všechny příslušné národní subjekty, a podpořeny vhodným mechanismem financování řešení krize, umožní účinnější zvládání bankovních krizí v bankovní unii a přispěje k prolomení souvislost mezi státními krizi a nemocnými bankami. “[4]

Ratingové agentury vyjádřily souhlas s opatřením a věří, že to způsobí zvýšení evropských ratingů a úvěrů, protože to omezí dopad selhání banky.[16] Kritici vyjádřili své obavy, že tento mechanismus bude mít za následek, že peníze suverénních států budou použity na výplaty selhání bank jiných národů.[17]

Fungující

SRM umožňuje restrukturalizaci problémových bank působících v rámci SSM (stejně jako dalších přeshraničních skupin) pomocí různých nástrojů, včetně záchranných fondů z centralizovaného SRF, v hodnotě nejméně 1% krytých vkladů všech úvěrových institucí povolených v všechny zúčastněné členské státy (odhaduje se na přibližně 55 miliard EUR), které by byly naplněny příspěvky zúčastněných bank během osmileté fáze zřizování.[1][8][11] To by pomohlo zmírnit dopad upadajících bank na státní dluh jednotlivých států.[4][7][17] SRM také řeší likvidaci neživotaschopných bank. The Jednotná rada pro řešení krizí je přímo odpovědný za řešení problémů významných bank pod dohledem ECB i dalších přeshraničních skupin, zatímco u menších bank převezmou vedení vnitrostátní orgány.[8]

Podobně jako SSM se nařízení o SRM bude vztahovat na všechny banky v eurozóně, přičemž další státy jsou způsobilé se připojit.[8] Znění nařízení schváleného Evropským parlamentem stanoví, že účastníky SRM budou automaticky všechny státy účastnící se SSM, včetně států mimo eurozónu s dohodou o „úzké spolupráci“.[6]

IGA uvádí, že záměrem signatářů je začlenit ustanovení IGA do struktur EU do 10 let.

Jednotná rada pro řešení krizí

Hlavní článek: Jednotná rada pro řešení krizí
Logo jediné rady pro řešení krizí
Jednotné ústředí rady pro řešení krizí do roku 2018 ve 22 Treurenbergu v Bruselu

Jednotná rada pro řešení krizí (SRB) byla zřízena v roce 2014 nařízením (EU) č. 806/2014 o jednotném mechanismu pro řešení krizí (nařízení o jednotném mechanismu pro řešení krizí) a začala pracovat 1. ledna 2015. Plně odpovědná za řešení krize byla 1. ledna 2016 a od nynějška orgán příslušný k řešení krize pro přibližně 143 významných bankovních skupin i jakékoli přeshraniční bankovní skupiny zřízené v zúčastněných členských státech.

Řešení je restrukturalizace banky orgánem příslušným k řešení krize pomocí nástrojů k řešení krize s cílem chránit veřejné zájmy, včetně kontinuity kritických funkcí banky a finanční stability, s minimálními náklady pro daňové poplatníky.

Mezi hlavní úkoly Jednotné rady pro řešení krizí patří:

  • Vypracovat plány řešení krize pro banky pod přímou odpovědností. To zahrnuje banky pod přímým dohledem SSM a všechny přeshraniční skupiny
  • Provést posouzení způsobilosti bank k řešení krize a přijmout plány řešení krize
  • Řešit jakékoli překážky řešení a spolupracovat na jejich řešení
  • Stanovit minimální požadavky na kapitál a způsobilé závazky (MREL)
  • Pokračovat v opatřeních včasné intervence
  • Spuštění řešení (s ECB)
  • Přijímat rozhodnutí o řešení krize; zvolit a rozhodnout o použití nástrojů pro řešení problémů
  • Úzce spolupracovat s vnitrostátními orgány příslušnými k řešení krize a dávat jim pokyny

Ratifikace IGA

Ke dni 16. září 2020, Mezivládní dohodu (IGA) ratifikovalo 23 států, včetně všech členů eurozóny.[3] Dostatečný počet zúčastněných členských států, který překročil 90% hlasovacích podílů zúčastněných členských států požadovaných pro vstup v platnost, ratifikoval IGA do 30. listopadu, což SRB umožnilo převzít plnou odpovědnost za řešení problémů bank, jak bylo plánováno na 1. ledna 2016.[18] Jedinými státy eurozóny, které v té době nedokončily ratifikaci, byly Řecko a Lucembursko.[19] Řecko tak učinilo následně v prosinci, zatímco Lucembursko následovalo v únoru 2016.

Rada guvernérů ECB dne 24. června 2020 rozhodla o uzavření dohody o úzké spolupráci s bulharskými a chorvatskými centrálními bankami. Dohody o úzké spolupráci vstupují v platnost dne 1. října 2020, kdy se na ně bude vztahovat dohoda o SRF.[20][21]

Členský státQM hlasyHmotnost QM[A]Ratifikace[3]
 Francie2912.95%19. června 2015
 Německo2912.95%28. října 2015
 Itálie2912.95%30. listopadu 2015
 Polsko27––
 Španělsko2712.05%15. října 2015
 Rumunsko14–2. března 2017
 Holandsko135.80%11. listopadu 2015
 Belgie125.36%27. listopadu 2015
 Česká republika12––[22][23]
 Řecko125.36%4. prosince 2015
 Maďarsko12–29. prosince 2015
 Portugalsko125.36%23. října 2015
 Rakousko104.46%17. listopadu 2015
 Bulharsko10–13. prosince 2018
 Chorvatsko7–15. září 2020[24]
 Dánsko7––
 Finsko73.13%24. června 2015
 Irsko73.13%26. listopadu 2015
 Litva73.13%25. listopadu 2015
 Slovensko73.13%4. února 2015
 Kypr41.79%14. října 2015
 Estonsko41.79%25. listopadu 2015
 Lotyšsko41.79%4. prosince 2014
 Lucembursko41.79%5. února 2016
 Slovinsko41.79%25. listopadu 2015
 Malta31.34%30. listopadu 2015
 EU313[b]100.00%[C]23 států[d]
  1. ^ Zúčastněných států ke dni vstupu v platnost
  2. ^ 224 pro zúčastněné státy od vstupu v platnost
  3. ^ Váha QM ratifikujících států ke dni vstupu v platnost
  4. ^ Ratifikující státy

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F G „Členské státy podepisují dohodu o fondu pro řešení problémů bank“ (PDF). Evropská komise. 2014-05-21. Citováno 2014-05-30.
  2. ^ A b „Dohoda o převodu a sdílení příspěvků do Jednotného fondu pro řešení krizí“ (PDF). Rada Evropské unie. 14. května 2014. Citováno 29. května 2014.
  3. ^ A b C „Podrobnosti dohody“. Rada Evropské unie. Citováno 2014-05-30.
  4. ^ A b C d „Komise navrhuje jednotný mechanismus řešení problémů bankovní unie“. Evropská komise. 2013-07-10. Citováno 2014-05-29.
  5. ^ „Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu řešení problémů a jednotného fondu pro řešení problémů bank a kterým se mění nařízení (EU) Č. 1093/2010 Evropského parlamentu a Rady “. EUR-Lex. Evropská unie. 2013-07-10.
  6. ^ A b „Legislativní usnesení Evropského parlamentu ze dne 15. dubna 2014 o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu řešení krize a Jednotný fond pro řešení problémů bank a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 “. Evropský parlament. 2014-05-14. Citováno 2014-05-29.
  7. ^ A b „Brusel představuje jednotný mechanismus řešení problémů bankovní unie“. Euractiv. 11. července 2013.
  8. ^ A b C d E „Jednotný mechanismus řešení problémů pro bankovní unii - nejčastější dotazy“. Evropská komise. 2014-04-15. Citováno 2014-05-29.
  9. ^ A b „Rada souhlasí se svým postojem k jednotnému mechanismu řešení krize“. Rada Evropské unie. 2013-12-19. Citováno 2014-05-29.
  10. ^ „Evropský parlament a Rada podporují návrh Komise na jednotný mechanismus řešení krize: zásadní krok k dokončení bankovní unie“. Evropská komise. 2014-03-20. Citováno 2014-06-22.
  11. ^ A b „Dokončení bankovní unie: Evropský parlament podporuje návrhy Komise (jednotný mechanismus řešení krize, směrnice o ozdravení a řešení problémů bank a směrnice o systémech pojištění vkladů)“. Evropská komise. 2014-04-15. Citováno 2014-05-29.
  12. ^ „Rada přijímá pravidla zavádějící jednotný mechanismus řešení krize“ (PDF). Rada Evropské unie. 2014-07-14. Citováno 2014-07-15.
  13. ^ „Nařízení 806/2014: Stanovení jednotných pravidel a jednotného postupu řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu řešení problémů a jednotného fondu pro řešení krizí a o změně nařízení (EU) č. 1093/2010“. Úřední věstník Evropské unie. 30. července 2014.
  14. ^ „Komisař Barnier vítá podpis mezivládní dohody o jednotném fondu pro řešení krizí“. Evropská komise. 2014-05-21. Citováno 2014-05-30.
  15. ^ „Komplexní reakce EU na finanční krizi: podstatný pokrok směrem k silnému finančnímu rámci pro Evropu a bankovní unii pro eurozónu“. Evropská komise. 2014-03-28. Citováno 2014-05-30.
  16. ^ Harlow, Chris (12. července 2013). „Jednotný mechanismus řešení pozitivní pro státní dluh, říká Fitch“. Město A.M..
  17. ^ A b „EU odhaluje plány na ukončení selhávajících bank“. BBC. 10. července 2013.
  18. ^ „Tisková zpráva - Jednotná rada pro řešení krizí plně funkční od 1. ledna 2016“ (PDF). Brusel: Jednotná rada pro řešení krizí. 30. listopadu 2015. Archivovány od originál (PDF) dne 8. prosince 2015. Citováno 2. prosince 2015.
  19. ^ „Tisková zpráva - Komise vítá úspěšnou ratifikaci mezivládní dohody o jednotném mechanismu řešení krize ze strany Řecka a vyzývá Lucembursko, aby ji následovalo“ (PDF). Brusel: Evropská komise. 7. prosince 2015. Citováno 11. prosince 2015.
  20. ^ [1]
  21. ^ [2]
  22. ^ „Sněmovní tisk 499/0, část č. 1/18 Doh. O převádění a sdílení příspěvků do fondu pro řeš“. Parlament České republiky. Citováno 2019-07-19.
  23. ^ „Sněmovní tisk 324 Doh. O převádění a sdílení příspěvků do fondu pro řeš. Krizí“. Parlament České republiky. Citováno 2020-02-13.
  24. ^ "9. saziv Hrvatskoga sabora (14.10.2016.)". Chorvatský parlament. Citováno 2020-02-14.

externí odkazy