Evropské prohlášení - Europe Declaration

Část série na
Historie Evropská unie
Časová osa Nápady z doby před rokem 1945 1945–1957 1958–1972 1973–1993 1993–2004 2004 – dosud
Organizace Evropských společenství (1958–2009) Evropské společenství uhlí a oceli (1952–2002) Evropské hospodářské společenství (1958–1993) Evropské společenství pro atomovou energii (1958 – dosud) Evropská komunita (1993–2009) Spravedlnost a vnitřní věci (1993–2003) Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (2003–2009) Společná zahraniční a bezpečnostní politika pilíř (1993–2009) Západoevropská unie (1954–2011) západní unie (1948–1954)
Smlouvy Pařížská smlouva 1951 Římská smlouva 1957 Smlouva o fúzi 1965 Jednotný evropský akt 1986 Maastrichtská smlouva 1992 Amsterodamská smlouva 1997 Smlouva z Nice 2001 Lisabonská smlouva 2007
Provize Hallsteinova komise 1958 Rey komise 1967 Malfattiho komise 1970 Mansholtova komise 1972 Ortoliho komise 1973 Jenkinsova komise 1977 Thornova komise 1981 Delorsova komise 1985 Santerova komise 1994 Prodiho komise 1999 Barrosova komise 2004 Junckerova komise 2014 Von der Leyenova komise 2019
Témata Dějiny Evropy Historie eura Historie integrace obrany Historie rozšíření Seznam prezidentů Seznam zakladatelů
Portál Evropské unie

The Evropské prohlášení, také známý jako Charta Společenství, bylo společné prohlášení vydané ministry zahraničí ze dne západní Německo, Francie, Itálie, Holandsko, Belgie, a Lucembursko v roce 1951. Prohlášení bylo vydáno při podpisu Pařížská smlouva, který vytvořil Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) na základě Schumanův plán, dne 18. dubna 1951.

Deklarace uvádí, že ESUO označilo zrod Evropy jako politické, ekonomické a sociální entity, odrážející zásady, které Robert Schuman oznámil v Schumanova deklarace z roku 1950. Zahrnovalo prohlášení:

„Podpisem této smlouvy zúčastněné strany prokazují své odhodlání vytvořit první nadnárodní institucí, a že tak kladou skutečný základ organizované Evropy. Tato Evropa zůstává otevřená všem evropským zemím, které mají svobodu volby. Hluboce doufáme, že se k nám v našem společném úsilí přidají další země. ““^[1]

Prohlášení podepsal Konrad Adenauer (Západní Německo), Paul van Zeeland, Joseph Meurice (Belgie), Robert Schuman (Francie), Hrabě Carlo Sforza (Itálie), Joseph Bech (Lucembursko), Dirk Stikker a Jan van den Brink (Holandsko). Účelem bylo připomenout budoucím generacím jejich historickou povinnost sjednotit Evropu na základě svobody a demokracie v rámci EU právní stát. Považovali tak vytvoření širší a hlubší Evropy za důvěrně spjaté se zdravým vývojem nadnárodního systému nebo systému Společenství.

Reference

externí odkazy

• Popis prohlášení na Evropský NAvigator