Přilba Sutton Hoo - Sutton Hoo helmet
| Přilba Sutton Hoo | |
|---|---|
 Poslední rekonstrukce (postavena v letech 1970–1971) přilby Sutton Hoo | |
| Materiál | Žehlička, bronz, cín, zlato, stříbrný, granáty |
| Hmotnost | 2,5 kg (5,5 lb) (odhad) |
| Objevil | 1939 Sutton Hoo, Suffolk 52 ° 05'22 ″ severní šířky 1 ° 20'17 ″ východní délky / 52,08934 ° N 1,33806 ° E |
| Objevil | Charles Phillips |
| Současné umístění | britské muzeum, Londýn |
| Registrace | 1939,1010.93 |
The Přilba Sutton Hoo je zdobené a zdobené Anglosaský helma nalezená během ražby v roce 1939 Sutton Hoo pohřeb lodi. To bylo pohřbeno kolem 625 a je široce věřil, že patřil králi Rædwald z Východní Anglie; jeho propracovaná výzdoba mu mohla dát sekundární funkci podobnou koruně. Přilba byla jak funkčním kusem brnění, který by poskytoval značnou ochranu, kdyby se někdy používala ve válce, tak i dekorativním, prestižním kusem extravagantního kovového dílu. Je popsán jako „nejznámější objekt“ z „jednoho z nejpozoruhodnějších archeologických objevů, jaké kdy byly učiněny“, a možná jako nejdůležitější známý anglosaský artefakt.[1][2]
Vizáž obsahuje obočí, nos a knír a vytváří obraz muže spojeného dračí hlavou, aby se stal vznášejícím se drakem s nataženými křídly. Stal se symbolem Raný středověk a „archeologie obecně“.[3] Byl vykopán jako stovky zrezivělých úlomků a byl poprvé vystaven po počáteční rekonstrukci v letech 1945–46 a poté v současné podobě po druhé rekonstrukci v letech 1970–71.
Přilba a další artefakty z tohoto místa byly určeny jako majetek Edith Pretty, majitel pozemku, na kterém byli nalezeni. Darovala je britské muzeum,[4][5] kde je helma trvale zobrazena v místnosti 41.
Pozadí
Přilba byla pohřbena mimo jiné odznaky a mocenské nástroje jako součást zařízeného pohřbu na lodi, pravděpodobně z počátku sedmého století. Loď byla tažena z nedaleké řeky do kopce a spuštěna do připraveného příkopu. Uvnitř toho byla helma zabalená v látkách a umístěna nalevo od hlavy těla.[6][7] Kolem lodi byla postavena oválná mohyla.[8] Dlouho nato se střecha komory pod tíhou mohyly prudce zhroutila a stlačila obsah lodi do zemského švu.[9]
Předpokládá se, že přilba byla rozbita buď zhroucením pohřební komory, nebo silou jiného předmětu, který na ni spadl. Skutečnost, že se přilba rozbila, znamenala, že je možné ji rekonstruovat. Kdyby byla přilba rozdrcena dříve, než železo úplně zoxidovalo, takže zůstala stále poddajná, přilba by byla rozmačkaná,[10][11][12] ponechává jej ve zkresleném tvaru podobném Vendel[13] a Valsgärde[14] přilby.[15]
Majitel
Pokusy identifikovat osobu pohřbenou při pohřbu na lodi přetrvávaly prakticky od okamžiku, kdy byl hrob objeven.[16][17] Upřednostňovaný kandidát, s několika výjimkami, kdy se předpokládalo, že k pohřbu došlo později,[18][19] byl Rædwald;[20] jeho království, Východní Anglie, se předpokládá, že měl své sídlo v Rendlesham, 4 1⁄4 6,8 km proti proudu od Sutton Hoo.[21][22] Případ Rædwalda v žádném případě nepřesvědčuje, spočívá na datování pohřbu, hojnosti bohatství a položkách označených jako korunovační klenoty, a hodit krále, který držel dva oltáře, přítomnost obou křesťan a pohanské vlivy.[23][24][20]
Rædwald
Podle anglosaského historika jsou o králi Rædwaldovi z Východní Anglie jen velmi málo informací Simon Keynes, se vešly „na zadní stranu pověstné poštovní známky.“[20] Téměř vše, co je zaznamenáno, pochází z osmého století Historia ecclesiastica gentis Anglorum podle Benediktin mnich Bede,[25] ponechání poznatků o Rædwaldově životě, již špatně zaznamenaných, vydáno na milost a nemilost věcem, jako jsou různé interpretace Církevní latina syntax.[26] Bede píše, že Rædwald byl synem Tytila a vnuk Wuffa, od kterého východní Anglian Wuffingas dynastie odvozila svůj název.[20] Ve svých příslušných dílech Flores Historiarum a Chronica Majora, historici ze třináctého století Roger z Wendoveru a Matthew Paris Zdá se, že místo Tytiliny smrti a Rædwaldova předpokládaného souběžného následnictví trůnu, v roce 599,[poznámka 1] přestože toto datum zní tak rozumně, prokázané potíže těchto historiků s daty z devátého století ponechávají dostatek prostoru pro pochybnosti.[27][28]
Rædwald by alespoň vystoupil k moci do roku 616, přibližně v době, kdy ho Bede zaznamená jako zvyšování armády jménem Edwin z Northumbrie a porážet Helthelfrith v bitvě na východním břehu řeky River Idle.[29] Podle Bedeho Rædwald téměř přijal úplatek od helthelfritha, aby obrátil Edwina, než ho Rædwaldova manželka přesvědčil, aby si cenil přátelství a cti nad pokladem.[29][30] Po následující bitvě, během níž Bede říká, že Rædwaldův syn Rægenhere byl zabit,[30] Rædwaldova moc byla pravděpodobně natolik významná, aby si zasloužila jeho zařazení na seznam sedmi králů, o nichž Bede řekl, že ustanovili vládu nad celou Anglií jižně od řeky Humber, nazývané an imperium;[poznámka 2] deváté století Anglosaská kronika rozšířil Bedeův seznam na osm a použil tento výraz bretwalda nebo brytenwalda,[41] doslovně „vládce Británie“ nebo „vládce Británie“.[42][43][Poznámka 3]
Bede zaznamenává, že Rædwald konvertoval ke křesťanství na cestě do Kent, jen aby ho jeho manželka odradila po svém návratu; poté si nechal chrám se dvěma oltáři, jedním pohanským a jedním křesťanským.[20][30][46] V pravděpodobném případě, že k tomu došlo během Helthelberht pravidlo z Kent, bylo by to někdy před helthelberhtovou smrtí kolem roku 618.[30][46] Rædwaldovu vlastní smrt lze konzervativně datovat mezi 616 a 633, pokud použijeme Bede,[29] jejichž vlastní data nejsou nepochybná.[47] Cokoliv konkrétnějšího se spoléhá na sporné post-Dobytí Zdroje.[29] Roger z Wendoveru bez přisuzování tvrdí, že Rædwald zemřel v roce 624.[29] Dvanácté století Liber Eliensis klade smrt Rædwaldova syna Eorpwald, který v té době nastoupil po svém otci v roce 627, což znamená, že Rædwald by předtím zemřel.[29] Pokud se spoléháme pouze na Bedeho, lze říci jen to, že Rædwald zemřel někdy mezi svou circa 616 porážkou helthelfrith podél řeky Idle a 633, kdy Edwin, který po smrti Rædwalda konvertoval Eorpwalda na křesťanství, zemřel.[29]
datum
Přesný termín pohřbu Sutton Hoo je nutný pro jakýkoli důvěryhodný pokus o identifikaci jeho oslavence.[48] Třicet sedm zlatých Merovejci mince nalezené vedle dalších předmětů nabízejí nejobjektivnější způsob datování pohřbu.[49] Mince - kromě tří polotovarů a dvou malých ingotů - byly nalezeny v kabelce,[50] a samy o sobě jsou předmětem značného zájmu.[51][poznámka 4] Do roku 1960[65] a do značné míry na základě numismatických chronologií zavedených během 19. století,[66] mince Sutton Hoo byly obecně datovány do 650–660 nl.[67][68][69] S tímto rozsahem byl pohřeb různě připisován takovým panovníkům jako Zde, Anna, Helthelwald, Sigeberht, a Ecgric, všichni vládli a zemřeli v daném období nebo kolem něj.[70][71][72]
Navrhovaný rozsah let, a podle toho i královské atribuce, byl upraven pozdějšími studiemi, které trvaly specifická gravitace asi 700 merovejských zlatých mincí,[73] které byly s určitou předvídatelností raženy se snižující se čistotou v průběhu času, aby bylo možné odhadnout datum mince na základě jemnosti jejího zlata.[74] Tato analýza naznačuje, že nejnovější mince v peněžence byly raženy mezi lety 613 a 635 nl a nejpravděpodobněji blíže k začátku tohoto rozsahu než ke konci.[75][76][77] Rozsah je předběžný terminus post quem pro pohřeb, před kterým se možná neuskutečnil; někdy později, snad po letech, byly mince shromážděny a pohřbeny.[78] Tato data jsou obecně shodná, ale ne výlučná, s Rædwaldem.[79]
Korunovační klenoty
Přítomnost předmětů označených jako regálie byla použita k podpoře myšlenky, že pohřeb připomíná krále.[80] Některé šperky měly pravděpodobně větší význam než jejich bohatství.[81] Ramenní spony naznačují slavnostní oblečení.[82][83] Hmotnost velké zlaté spony je srovnatelná s hmotností cena zaplacená za odměnu za smrt šlechtice; jeho nositel tak měl na opasku cenu života šlechtice, projev beztrestnosti, který mohl být spojován s několika dalšími kromě krále.[81][84] Přilba zobrazuje bohatství i sílu, s úpravou zlověstný obočí nenápadně spojující nositele s jednookým bohem Odinem.[85] Dvě další položky, „hůlka „a brousek, nevykazují žádný praktický účel, ale mohly být vnímány jako nástroje moci.[86] Tzv. Hůlka nebo tyč, která přežila pouze jako zlatý a granátový pásek o průměru 96 mm (3,8 palce) s prstenem nahoře, přidruženými úchyty a stopami organické hmoty, které mohly být dřevem, slonovinou nebo kostí, nemá rozpoznatelné použití, ale jako symbol kanceláře.[87] Na druhou stranu je brousek teoreticky funkční jako ostřící kámen, ale nevykazuje žádné důkazy o takovém použití.[88] Jeho jemná výzdoba, včetně vyřezávané hlavy s upraveným okem, které se vyrovná možné narážce na Odina na helmě,[89] naznačuje, že se také jednalo o ceremoniální předmět a byl předběžně identifikován jako žezlo.[90][poznámka 5]
Synkretismus
Další důkazy o spojení pohřbu s Rædwaldem byly doloženy přítomností předmětů s křesťanským i pohanským významem.[94] Pohřeb je ve většině ohledů důrazně pohanský; jako pohřeb lodi je projevem pohanské praxe předcházející gregoriánský znovuzavedení křesťanství do Británie a mohlo sloužit jako implicitní odmítnutí zásahu Franské Křesťanství.[95][96] Tři skupiny předmětů však mají jasný křesťanský vliv: dva pochvy, čtyři stříbrné misky a dvě stříbrné lžíce.[97] Mísy a pochvy šéfové každý displej kříží, bývalý s honí a druhý s cloisonné.[98][99] Lžíce jsou ještě více spojeny s katolickou církví a jsou zapsány jako jména ΠΑΥΛΟΣ (Paulos) a ΣΑΥΛΟΣ (Saulos) - nebo možná obě ΠΑΥΛΟΣ, protože první písmeno druhého nápisu mohlo být vyrobeno omylem[100]—A před nimi je křížek. I když ne křestní lžíce, to je Saul Pavla apoštola jméno před přeměnou - teorie, která byla spojena s Rædwaldovou přeměnou v Kentu[101][102]—Jsou nepochybně spojeny s křesťanstvím.[103][104]
Ostatní
Rædwald může být nejjednodušším jménem, které lze přiřadit k pohřbu na lodi Sutton Hoo, ale při všech pokusech o to byly tyto argumenty učiněny s větší vervou než přesvědčivostí.[25] Touha spojit pohřeb se známým a slavným jménem předčí důkazy.[105][106] Pohřeb je jistě pamětní ukázkou bohatství i moci, ale nemusí nutně připomínat Rædwalda nebo krále;[107][108] teoreticky mohl být pohřeb lodi dokonce votivní obětí.[109] Případ Rædwalda do značné míry závisí na datování mincí, ale současné datování je přesné pouze do dvou desetiletí,[79] a merovejské chronologie mincí se dříve posunuly.[109]
Případ Rædwalda závisí na předpokladu, že moderní koncepce bohatství a moci středního věku jsou přesné. Bohatství pohřbu lodí Sutton Hoo je úžasné, protože neexistují žádné současné paralely,[110] ale nedostatek paralel by mohl být vtípkem přežití, stejně jako indikátorem bohatství Rædwalda. Mnoho dalších anglosaských koleček bylo rozoráno nebo vypleněno,[111] a tak málo se ví o současných královských hrobech, málo se ví o současných královských hrobech;[112][113][114] pokud měl předmět zvaný regalia nějaký zvláštní význam, mohl by být místo královského významu náboženský, a pokud je známo něco z královských hrobů, je to, že hroby i pouhého bohatého obsahovaly bohatství, které by každý král rád vlastní.[115][116] Rozlišování mezi hroby náčelníků, vladařů, králů a osob, které hledají status, je obtížné.[117] Když Mul z Kent, bratr krále Cædwalla z Wessex, byl zabit v roce 687, cena zaplacená za odměnu se rovnala královské byly zlaté.[118] Pokud by životy krále a jeho bratra byly stejné, jejich hroby by se stejně těžko rozlišovaly.[119][120]
Rædwald tak zůstává možnou, ale nejistou identifikací.[105][121] Jako bývalý ředitel Britského muzea, pane David M. Wilson napsal, zatímco Rædwald mohl být pohřben v Suttonu Hoo, “malé slovo smět by měl být uveden do jakékoli identifikace Rædwalda. Po tom všem smět nebo dokonce mohl být Sigeberht, který zemřel na počátku 30. let 20. století, nebo by to mohl být jeho nemanželský bratr, pokud by ho měl (a většina lidí ano), nebo jakýkoli jiný skvělý muž z Východní Anglie od 610 do 650. “[47]
Popis
Přilba Sutton Hoo o hmotnosti přibližně 2,5 kg (5,5 lb),[122] byl vyroben ze železa a pokrytý zdobenými plechy z pocínovaného bronzu.[123][124] Vroubkované pruhy lišty rozdělily exteriér na panely, z nichž každý byl opatřen jedním z pěti vzorů.[125][124] Dva zachycují figurální scény, další dva zoophormické prokládaný vzory; pátý vzor, známý pouze ze sedmi malých fragmentů a neschopný restaurování, je znám pouze jednou na jinak symetrické helmě a mohl být použit k nahrazení poškozeného panelu.[126][127] Existence těchto pěti návrhů byla obecně chápána od první rekonstrukce, publikované v roce 1947.[128][poznámka 7] Následující tři desetiletí vedla k lepšímu porozumění vzorům a jejich paralel v současných obrazech, což umožnilo pokročit v případných rekonstrukcích celých panelů a prostřednictvím druhé rekonstrukce bylo možné znovu určit jejich umístění na povrchu helmy.[127][135][136][137] Jak je uvedeno níže, designy jsou očíslovány podle Rupert Bruce-Mitford práce z roku 1978.[127]
Konstrukce
Jádro helmy bylo vyrobeno ze železa a sestávalo z čepice, ze které visela obličejová maska a lícní a krční chrániče.[123][138] Čepice byla poražena do tvaru z jednoho kusu kovu.[139][poznámka 8] Na obou stranách byly zavěšené železné lícní stráže,[142][143] dostatečně hluboko na ochranu celé strany obličeje,[144] a zakřivené dovnitř vertikálně i horizontálně.[145] Tyto kousky podepíraly dva závěsy na každé straně, případně vyrobené z kůže,[146] což jim umožňuje, aby byly staženy v jedné rovině s obličejovou maskou a obličej zcela uzavřeli.[144] Chránič krku byl připevněn k zadní části víčka a byl vyroben ze dvou překrývajících se kusů: kratšího kusu umístěného uvnitř víčka, přes který byla připevněna „široká vějířovitá část“ táhnoucí se dolů “, přímo shora dolů, ale zakřivená bočně k sledujte linii krku. “[147] Vložená část poskytovala chránič krku další pohyb a stejně jako chrániče tváří byly připevněny k čepici koženými panty.[147] Nakonec byla obličejová maska nýtována na čepici na obou stranách a nad nosem.[148] Dva výřezy sloužily jako otvory pro oči,[149] zatímco třetina se otevírala do prohlubně překrytého nosu, čímž usnadňovala přístup ke dvěma otvorům podobným nosní dírce pod ním; i když malé, tyto otvory by byly pro nositele jedním z mála zdrojů čerstvého vzduchu.[150]
Na základovou vrstvu železa byly umístěny ozdobné plechy z pocínovaného bronzu.[123][151] Tyto listy, rozdělené do pěti figurálních nebo zoomorfních vzorů,[126][127] byly vyrobeny společností pressblech proces.[152][153][154] Předtvarované raznice podobné Torslunda talíře[155] byly pokryty tenkým kovem, který působením síly převzal konstrukci pod ním;[156][157] identické designy tak mohly být hromadně vyráběny ze stejné matrice, což umožňovalo jejich opakované použití na přilbě a jiných předmětech.[152][poznámka 9] Vlnité pásy z bílé legované lišty - možná z cínu a mědi a možná zuřivý[125][162]—Rozdělil vzory do rámovaných panelů, které byly přilbou drženy bronzovými nýty.[125][151] Dva pruhy probíhající zepředu dozadu podél hřebenu byly pozlacené.[163][164] Okraje helmy byly dále chráněny mosaznými trubkami ve tvaru písmene U, které byly připevněny zúženými bronzovými sponami[123][165] a sami dále drží na místě pressblech panely, které sdílely hrany s přilbou.[166]
Poslední vrstva ozdob přidala helmě hřeben, obočí, nos a náustek a tři dračí hlavy. Po horní části čepice běžel dutý železný hřeben, který byl zakončen vpředu i vzadu.[142][139] Byl vyroben z trubek s průřezem D.[142][139] a skládal se ze dvou částí, obráceného kusu ve tvaru písmene U, do jehož spodní části byl umístěn plochý pás.[141] Protože nezůstaly žádné stopy pájky, mohl být hřeben buď kovaný, nebo se zmenšil na čepici.[167] Z obou konců hřebenu se táhla železná špička, na kterou byla nýtována zlacená dračí hlava.[168] Ten na přední straně byl vyroben z litého bronzu, zatímco ten na zadní straně byl vyroben z jiné slitiny a nyní se většinou rozpadl na oxid cínatý.[169] Třetí dračí hlava, odlitá z bronzu, směřovala nahoru na přední část helmy a rozbila letadlo mezi obličejovou maskou a čepicí;[170] krk spočíval na obličejové masce, zatímco pod očima ho držel k čepici velká dřík nýtu.[171] Na obě strany krku vyčnívalo duté lité bronzové obočí, do každého z nich bylo vykládáno paralelní stříbrné dráty.[172][173][174][175] Hlavy koncových kanců byly pozlacené, stejně jako spodní strana obočí,[176] kde jednotlivé bronzové buňky držely čtvercové granáty.[177][173][174] Obočí bylo nýtováno, a to jak na čepici na jejich vnějších koncích, tak na špici nosu a náustku, která se táhla nahoru pod krk dračí hlavy.[178] Tento tang byl sám nýtován na čepici,[179] jeden z pěti upevňovacích bodů pro litý bronz[180] nos a náustek.[181] Na obou stranách nosu byly „dvě malé kulaté vyčnívající desky“[182] spojeny skládanými a zúženými proužky a skrytými nýty.[183] Vykládaný proužek drátu prodlužoval délku nosního hřebene, vedle kterého bylo „pozadí vyraženo“ a vyplněno niello nebo jinou kovovou vložku,[184] zanechávající „trojúhelníky v reliéfu“, které byly postříbřeny.[180] Stopovač („spíše tupý sekáč ... používaný hlavně k obrysu“)[185]) byl použit k zajištění drážkovaného okraje na každé straně.[180] Horizontálně od nosního můstku stékaly tři děrované kruhy na každé straně, vykládané stříbrem a případně obklopené niello.[180] Pod těmito kruhy byly také vodorovně probíhající od středu nosu k jeho bokům pronásledován[180] „alternativní řady hladkých vln a sochorových pásů, které probíhají šikmo mezi středovým pásem a sochorovým spodním okrajem.“[150] Stejný vzor se opakuje vertikálně na knírek.[180][186] Křivka podél zkoseného spodního rtu zase opakuje zakroužkovaný vzor použitý na nosním můstku.[187][188] Kromě částí zakrytých obočím a dračí hlavou,[149] nebo zdobené stříbrem nebo niello,[poznámka 10] nos a hubice byly silně pozlacené,[180][186] o čemž svědčí přítomnost rtuti, která byla provedena u pozlacení ohněm metoda.[184]
Prolomení symetrie přilby spočívá v jemných rozdílech ve dvou obočích a v metodách používaných k výrobě cloisonných granátů. Dexterovo a zlověstné obočí, i když na první pohled identické, mohlo být „vyrobeno různými způsoby, přičemž mělo vypadat v podstatě stejně“.[192] Dexterovo obočí je přibližně o 5 milimetrů kratší než zlověstné a obsahovalo 43 spíše než 46 vykládaných stříbrných drátů a jeden nebo dva méně granátů.[193][poznámka 11] Zlacení na dexterově obočí bylo „načervenalé“ oproti „nažloutlému“ odstínu zlověstného,[195] zatímco druhá obsahuje jak stopová množství rtuti, tak produkt koroze cínu, který v protějšku chybí. Navíc, zatímco jednotlivé bronzové buňky, do kterých jsou granáty zasazeny, jak na dexterově obočí, tak na třech ze čtyř zbývajících dračích očí, jsou podtrženy malými kousky „vylíhlé zlaté fólie“[177][193] ti na zlověstné straně a zlověstné oko horní dračí hlavy nemají žádnou takovou podporu.[196] Zlatá podložka sloužila k odrážení světla zpět skrz granáty, zvyšovala jejich lesk a prohlubovala jejich barvu.[197] Tam, kde tato podpora chyběla na zlověstném obočí a jednom dračím oku, by se jasnost granátů přímým umístěním proti bronzu „podstatně ztlumila“.[198]
Dračí motivy
Na helmě jsou zastoupeny tři dračí hlavy. Na obou koncích železného hřebenu probíhajícího zepředu dozadu k čepici lebky jsou umístěny dvě bronzově pozlacené dračí hlavy.[141] Třetí sedí na křižovatce mezi oběma obočím, směřuje vzhůru a obočím, nosem a knírem dává plnější podobu, aby vytvořil dojem draka v letu.[193] Drak stoupá vzhůru a jeho křídla lemovaná granátem možná měla zprostředkovat ohnivou kontrailu,[199] a v dramatickém ohnisku přilby vycerí zuby na hada podobného drakovi letícímu na hřebenu.[200]
Do té míry, do jaké je helma zdobena drahokamy, se taková dekorace do značné míry omezuje na prvky spojené s draky.[201] Konvexní granáty zapuštěné do hlav dávají drakům červené oči.[172][202] Obočí je rovněž vykládáno čtvercovými granáty na jejich spodních okrajích, které pokračují směrem ven na každé straně až k místu, které končí v pozlacených kančích hlavách;[177][173][174][203] kromě své sekundární dekorativní funkce jako křídla, obočí proto může mít terciární podobu jako kančí těla.[204] Jemné rozdíly mezi obočím, jehož zlověstný postrádá podložku ze zlaté fólie použitou na dexterovi, mohou naznačovat narážku na jednookého boha Odin;[205] při slabém osvětlení, kdy granáty pouze jednoho oka odrážely světlo, se zdálo, že helma má jen jedno oko.[206][poznámka 12]
Více zlata pokrývá obočí, nos a ústa a dračí hlavy, stejně jako dva skládané proužky, které lemují hřeben.[170] Hřeben a obočí jsou dále vykládány stříbrnými dráty.[209][210][211][212] V kombinaci se stříbřitou barvou pocínovaného bronzu byl efekt „předmětem leštěného stříbřitého kovu, zasazeného do mřížoviště ze zlata, převyšovaného hřebenem masivního stříbra a zdobeného pozlacenými ornamenty, granáty a niello - svým způsobem velkolepá věc a jedno z vynikajících mistrovských děl barbarského umění. “[213]
Design 1: Tančící válečníci
Scéna tančících válečníků je známá ze šesti fragmentů a na helmě se objevuje čtyřikrát.[214] Objeví se na dvou panelech bezprostředně nad obočím, což odpovídá pěti fragmentům. Šestý fragment je umístěn ve střední řadě dexter chránič tváře na panelu nejblíže k obličejové masce;[214][215] obecně symetrická povaha přilby implikuje také pozici designu na opačné straně.[130][216][217] Žádná ze šesti figurek neobjevuje oba válečníky, ačkoli „klíčový fragment“ zobrazuje jejich zkřížená zápěstí.[218][219] Úplná rekonstrukce scény byla odvozena po první rekonstrukci, kdy Rupert Bruce-Mitford strávil šest týdnů ve Švédsku a na tehdy nepublikované ukázce se ukázal téměř identický design Valsgärde 7 přilba.[129][220][221][222][223][224][225]
Design 1 obrázků dva muži "v civilu nebo slavnostní šaty"[219] možná zabývající se kopím nebo mečem[226][227] „spojený s kultem Odina, boha války.“[228][229] Jejich vnější ruce drží každý dva oštěpy, směřující k jejich nohám,[218] zatímco jejich zkřížené ruce drží meče.[129] Vyobrazení naznačuje „složité míry“, „rytmus“ a „pružnost… tanečních kroků“.[230] Jejich zadní vnější nohy a zakřivené boky znamenají pohyb k sobě,[231][232] a mohou být na vrcholu tance.[232] Prevalence tanečních scén s „podobností prezentace pohybového schématu“ v současném skandinávském a severním umění naznačuje, že rituální tance „byly dobře známými jevy“.[233] Zejména mečové tance byly zaznamenány mezi Germánské kmeny již v prvním století našeho letopočtu, kdy Tacitus napsal o „[mladých] aktech, kteří cvičí sport svázaný v tanci uprostřed mečů a kopí,“ „podívanou“, která byla „vždy předváděna na každém shromáždění“.[234][235][230] Bez ohledu na význam vyjádřený příkladem Sutton Hoo, „rituální tanec evidentně nebyl žádným šílencem módy omezeným na určitou epochu, ale byl praktikován po staletí ve víceméně nezměněné podobě.“[236]
Zatímco mnoho současných designů zobrazuje rituální tance,[237] nejméně tři příklady ukazují scény výjimečně podobné scénám na helmě Sutton Hoo a přispívají k porozumění znázorněnému tanci meče. Stejný design - stejný, ale pro jiný typ oštěpů držených v ruce,[238] jiný vzor šatů,[239] a nedostatek zkřížených kopí za těmi dvěma muži[226]—Je nalezen na přilbě Valsgärde 7, zatímco malý fragment z orazítkované fólie z východní kopec na Gamla Uppsala je „tak blízký v každém ohledu odpovídajícímu válečníkovi na helmě Sutton Hoo, že se na první pohled zdá, že je ze stejné kostky“, a může být dokonce „vyříznut stejným mužem“.[240] Třetí podobný design je jedním ze čtyř Torslunda talíře,[241] objeveno v Öland, Švédsko, v roce 1870.[242] Tato deska, která je úplná a zobrazuje postavu se stejnými atributy jako u designu 1, naznačuje asociaci mužů v příkladu Sutton Hoo s „kultem Odina“.[228][229] Torslundově figurce chybí oko, které laserové skenování odhalilo odstraněním „ostrým řezem, pravděpodobně v původním modelu použitém pro formu“.[243] Odin také ztratil oko, což dokazuje identifikaci postavy Torslunda jako něj a postavy Sutton Hoo jako jeho oddaného.[228][229][243]
Design 2: Jezdec a padlý válečník
Osm fragmentů a reprezentací zahrnuje všechny známé instance druhého designu,[244] Předpokládá se, že se na helmě původně objevila dvanáctkrát,[245] i když to předpokládá, že neidentifikovaný třetí design, který zabírá jeden z dvanácti panelů, byl náhradou za poškozený panel.[246] Za předpokladu, že to tak bylo, vzor zabíral osm polí v nejnižší řadě čepice lebky (tj. Všechny kromě dvou se zobrazením 1) a dva panely, jeden na druhém, stoupající směrem k hřebenu, ve středu každé strany.[247][248][249] Všechny panely zobrazující design 2 se zdají být zasaženy stejnou kostkou.[250] Kůň a jezdec se tak pohybují ve směru hodinových ručiček kolem přilby směrem k zadní části přilby na straně dexteru a směrem dopředu na přilbě zlověstný boční.[250]
Protože chybí podstatné části designu 2, výrazně z „centrální oblasti“[251] rekonstrukce se spoléhá částečně na kontinentální verze stejné scény.[252] Obzvláště podobné scény jsou vidět na Valsgärde 7[253] a 8[254] přilby, helma Vendel 1,[246] a na Pliezhausenovo braktát.[255] Zejména druhý kus je kompletní a téměř identický s designem Sutton Hoo.[256][257] Ačkoli je zrcadlový obraz a chybí určité detaily zobrazené v designu 2, jako je meč nesený jezdcem a pochva, kterou nosí padlý válečník,[258][259] navrhuje další podrobnosti, jako je malý štít držený klečící postavou.[260]
Design 2 ukazuje nasazeného válečníka, kopí držené nad hlavou, pošlapávajícího nepřítele na zemi.[261] Ten se nakloní nahoru a uchopí otěže v levé ruce a pravou rukou vrazí meč do hrudi koně.[261] Na hřbetě koně klečí „maličký člověk nebo alespoň antropomorfní postava“.[261] Postava je stylisticky podobná jezdci. Jeho paže a nohy jsou umístěny identicky a spolu s jezdcem svírá oštěp pravou rukou.[261]
Ikonografie, která je základem designu 2, není známa. Může to být odvozeno z římských modelů,[262][263][264] které často zobrazovaly obrazy válečníků pošlapávajících přemožené nepřátele.[265] Následný vývoj designu, který byl nalezen v Anglii, Švédsku a Německu, naznačuje, že měl jedinečný význam široce chápaný v Germánská tradice.[259] Zatímco římské příklady ukazují jezdce ve chvílích nekvalifikovaného vítězství,[266] v germánských reprezentacích je scéna nejednoznačná.[254] Symbolika je nejasná,[267][268] a prvky vítězství jsou kombinovány s prvky porážky:[269][259] jezdec nasměruje kopí přímo vpřed na neviditelného nepřítele, ne dolů na viditelného nepřítele na zemi; i když je nepřítel pošlapán, jezdecký kůň utrpí smrtelnou ránu; a za jezdcem se vznáší malá a možná božská postava, jejíž tělo má podobu vítězného svastika[poznámka 14] zatímco to zdánlivě vede kopí.[270] Zastřešujícím tématem designu tedy může být osud.[271][259] V tomto porozumění vede božská postava, pravděpodobně Odin, válečníka v bitvě, ale zcela ho nezbavuje smrtelných hrozeb, kterým čelí.[271] Samotní bohové podléhají rozmaru osudu a mohou poskytnout jen omezenou pomoc proti nepřátelům jezdce.[272]
Design 3: Neidentifikovaná figurální scéna
Sedm malých fragmentů naznačuje třetí figurální scénu někde na helmě Sutton Hoo. Jsou nicméně příliš malé a nejednoznačné, aby umožnily rekonstrukci scény.[134] Jeho přítomnost se navrhuje „ne více než čtyřikrát a možná jen jednou“;[246] protože jiné fragmenty demonstrují výskyt designu 1[273] nebo design 2[274] na všech sedmi dostupných panelech na zlověstné straně přilby a na nejpřednějších dvou panelech na straně dexteru (navíc na panelu nejvyššího dexteru) musí být umístění vzoru 3 „muselo dojít směrem k zadní části helmy“[246] na straně dexteru.
To, co zbylo z designu 3, může naznačovat, že k opravě poškození panelu designu 2 byla použita „alternativní scéna jezdce“,[246] podobně jako jedinečný pressblech design na přilbě Valsgärde 6 byl pravděpodobně použit při opravách.[275] Fragment (a) například ukazuje skupiny paralelních vyvýšených linií probíhajících v korespondenci „se změnami úhlu nebo směru v modelované ploše, které na základě analogie scén Sutton Hoo a dalších jezdeckých scén ve Vendelově umění silně naznačují tělo koně . “[276] Ačkoli menší, fragment (d) vykazuje podobné vzorce a naznačuje podobnou interpretaci.[246] Fragment (b) mezitím ukazuje „dvě soustředné vyvýšené čáry vzdálené dva milimetry“ a „se jeví jako segment okraje štítu, který by měl stejný průměr jako ten, který drží jezdec v designu 2.“[277]
Teorie designu 3 jako náhradního panelu získává určitou podporu z poškození směrem k zadní části helmy, ale je v rozporu s umístěním fragmentu (c). Hřeben, kompletní pro 25,5 cm (10,0 palce) zepředu dozadu, chybí 2 cm (0,79 palce) nad zadní dračí hlavou.[278] Tato hlava sama o sobě většinou chybí a chybí při rekonstrukci v letech 1945–46.[279][280][281] Tyto chybějící části nabízí Bruce-Mitford jako možnou indikaci toho, že helma najednou utrpěla poškození, které si vyžádalo restaurování alespoň jednoho panelu designu 2 s novou jezdeckou scénou.[282] Tato teorie nevysvětluje, proč by zadní hřeben a dračí hlava nebyly samy opraveny, a nepomáhá jí ani fragment (c). Tento fragment je hranovým dílem umístěným v rekonstrukci 1970–71 na zadní straně přilby dexter v levé dolní části panelu, kde se očekává buď design 2, nebo design 3, přesto je „izolovaným prvkem zcela mimo kontext s jakýmkoli jiným přežívající fragment as tím, co se jeví jako předmět panelu designu 3. “[277] Bruce-Mitford navrhuje, že jelikož se jedná o hranový kus, mohl to být původně šrot umístěný pod jiný kus, aby vyplnil mezeru, protože je „jinak nevysvětlitelný“.[277][poznámka 15]
Design 4: Větší prokládání
  |
Vyskytující se na lícních chráničech, chránič krku a čepici lebky,[249] větší prokládaný vzor byl schopen úplné rekonstrukce.[284] Na rozdíl od dvou identifikovaných figurálních scén byly kromě otisků plné formy použity i částečné otisky matrice designu 4.[284] Prázdná místa na čepici lebky a chránič krku, bez dekorativních vzorů, umožnila dojmy z designu 4, které jsou téměř nebo zcela úplné.[285] On the cheek guards, by contrast, which are irregularly shaped and fully decorated, the interlace designs appear in partial, and sometimes sideways, fashion.[286]
Design 4 depicts a single animal, or quadruped, in ribbon style, and has a billeted border on all sides.[287] The head of the animal is located in the upper center of the panel.[288] The eye is defined by two circles; the rest of the head, comprising two separate but intertwined ribbons, surrounds it.[288] A third ribbon, representing the jaws and mouth, is beneath the head.[288] On the left it begins as a small billeted ribbon that descends into a pellet-filled twist, passes under itself, and emerges as a larger billeted ribbon.[288] Circling counterclockwise, it passes over and then under a separate ribbon that represents the body, under it again, then over and under one of the ribbons representing the head.[288] It emerges as a second pellet-filled twist, again forms a billeted ribbon, and terminates in a shape resembling a foot.[287] A fourth ribbon, forming the animal's neck, starts from the head and travels downwards, under and over a ribbon forming a limb, and terminating in a pellet-filled twist, at the bottom right corner, representing the front hip.[288] Two limbs leave from the hip.[288] One immediately terminates in the border; the second travels upwards as a billeted ribbon, under and over the neck, and ends in another hip ("illogically", per Bruce-Mitford).[288] Another short limb, filled with pellets, emerges from this hip and terminates in a foot.[288] The animal's body, meanwhile, is formed by another billeted ribbon that connects the front hip in the lower right, with the rear hip, in the top left.[288] From right to left it travels under, under, and over the jaws and mouth, under a billeted ribbon representing legs, and then connects to the rear hip.[288] The rear hip, like the front hip, is connected to two limbs.[288] One is a small, pellet-filled twist.[288] The other travels downwards as a billeted ribbon to the bottom left corner, where it terminates in another hip that connects to a pellet-filled limb, and then a foot.[288]
The design is representative of what Bernhard Salin termed "Design II" Germanic animal ornament.[289]
Design 5: Smaller interlace
The smaller interlace pattern covered the face mask, was used prominently on the neck guard, and filled in several empty spaces on the cheek guards.[284] It is a zoomorphic design, like the larger interlace, and shows "two animals, upside down and reversed in relation to each other, whose backward-turning heads lie towards the centre of the panel."[289]
Funkce
The Sutton Hoo helmet was both a functional piece of battle equipment and a symbol of its owner's power and prestige. It would have offered considerable protection if ever used in battle,[290] and as the richest known Anglo-Saxon helmet, indicated its owner's status.[291] As it is older than the man with whom it was buried, the helmet may have been an heirloom,[292][282] symbolic of the ceremonies of its owner's life and death;[293][294][295] it may further be a progenitor of crowns, known in Europe since around the twelfth century,[296][297] indicating both a leader's right to rule and his connection with the gods.[85]
Whether or not the helmet was ever worn in battle is unknown, but though delicately ornamented, it would have done the job well.[290] Other than leaving spaces to allow movement of the shoulders and arms, the helmet leaves its wearer's head entirely protected,[279] and unlike any other known helmet of its general type, it has a face mask, one-piece cap, and solid neck guard.[298] The iron and silver crest would have helped deflect the force of falling blows,[299][300][301] and holes underneath the nose would have created a breathable—if stifling[302]—environment within.[303] If two suppositions are to be taken as true—that damage to the back of the helmet occurred before the burial,[304] and that Raedwald is properly identified as the helmet's owner—then the helmet can be at least described as one that saw some degree of use during its lifetime, and that was owned by a person who saw battle.[305]
Beyond its functional purpose, the Sutton Hoo helmet would have served to convey the high status of its owner. Little more than an iron cap, such as the helmets from Shorwell a Wollaston,[306][307][308] would be needed if one only sought to protect one's head.[309][310] Yet helmets were objects of prestige in Anglo-Saxon England, as indicated by archaeological, literary, and historical evidence.[311] Helmets are relatively common in Beowulf, an Anglo-Saxon poem focused on royals and their aristocratic milieu,[312][313][314] but rarely found today; only six are currently known, despite the excavation of thousands of graves from the period.[315][316][317] Much as this could reflect poor rates of artefact survival, or even recognition—the Shorwell helmet was at first misidentified as a "fragmentary iron vessel",[318] the Wollaston helmet as a bucket,[319] and a plain římský helmet from Burgh Castle as "cauldron fragments"[320]—the extreme scarcity suggests that helmets were never deposited in great numbers, and signified the importance of those wearing them.[317]
That the Sutton Hoo helmet was likely around 100 years old when buried suggests that it may have been an heirloom, a sample from the royal treasury passed down from another generation.[292][282][321] The same suggestion has been made for the shield from the burial, as both it and the helmet are objects with distinct Swedish influence.[322][323][324][325] The importance of heirloom items is well documented in poetry;[326] every sword of note in Beowulf, z Hrunting na Nægling, has such a history,[327] and the poem's hero, whose own pyre is stacked with helmets,[328] uses his dying words to bestow upon his follower Wiglaf a gold collar, byrnie, and gilded helmet.[329][330] The passing of the helmet, from warrior to warrior and then to the ground, would have been symbolic of the larger ceremony of the passing of titles and power,[293][294] and the final elegy for the man buried in the mound.[295]
The helmet easily outstrips all other known examples in terms of richness.[331][332][291] It is uniquely from a presumed royal burial,[331] at a time when the monarchy was defined by the helmet and the sword.[333][334] Helmets, perhaps because they were worn by rulers so frequently, may have come to be identified as crowns.[317][335] Though many intermediate stages in the typological and functional evolution are yet unknown,[336] the earliest European crowns that survive, such as the turn-of-the-millennium crown of Saint Stephen a ze dne Constance of Aragon, share the same basic construction of many helmets, including the Coppergate example, contemporaneous with the one from Sutton Hoo: a brow band, a nose-to-nape band, and lateral bands.[297] A divine right to rule, or at least a connection between gods and leader—also seen on earlier Roman helmets, which sometimes represented Římští bohové[337]—may have been implied by the alteration to the sinister eyebrow on the Sutton Hoo helmet; the one-eyed appearance could only have been visible in low light, such as when its wearer was in a hall, the seat of the king's power.[85]
Context and parallels
Unique in many respects, the Sutton Hoo helmet is nevertheless inextricably linked to its Anglo-Saxon and Scandinavian contexts. It is one of only six known Anglo-Saxon helmets, along with those found at Benty Grange, Coppergate, Wollaston, Shorwell a Staffordshire,[316] yet is closer in character to those from Vendel a Valsgärde.[338] At the same time, the helmet shares "consistent and intimate" parallels with those characterised in the Anglo-Saxon epic Beowulf,[339] and, like the Sutton Hoo ship-burial as a whole,[340] has had a profound impact on modern understandings of the poem.[341]
Přilby
Within the corpus of sixth and seventh century helmets, the Sutton Hoo helmet is broadly classified as a "crested helmet,"[342][343] distinct from the continental spangenhelm[344][345] a lamellenhelm.[346][347] 50 helmets are so classified,[342][348][poznámka 16] although barely more than a dozen can be reconstructed[354] and a few are so degraded that they are not indisputably from helmets.[350][343] Excepting an outlier fragment found in Kyjev;[355] all crested helmets originate from England or Scandinavia.[356][357]
Of the crested helmets the Sutton Hoo helmet belongs to the Vendel and Valsgärde class, which themselves derive from the Roman infantry and cavalry přilby of the fourth and fifth century Constantinian workshops.[358] Helmets were found in graves 1, 12 and 14 at Vendel (in addition to partial helmets in graves 10 and 11), and in graves 5, 6, 7 and 8 at Valsgärde.[240] The Sutton Hoo example shares similarities in design, yet "is richer and of higher quality" than its Scandinavian analogues;[359] its differences may reflect its manufacture for someone of higher social status, or its closer temporal proximity to the antecedent Roman helmets.[360]
| Helma | Umístění |  /? | Úplnost | Reference |
|---|---|---|---|---|
| Sutton Hoo | Anglie: Sutton Hoo, Suffolk | | Helma | |
| Coppergate | Anglie: York | | Helma | |
| Benty Grange | Anglie: Derbyshire | | Helma | |
| Wollaston | Anglie: Wollaston, Northamptonshire | | Helma | [361][362][363][364][365][366][367][368][369][370] |
| Staffordshire | Anglie: Staffordshire | | Helma | [371][372][373] |
| Guilden Morden | Anglie: Guilden Morden, Cambridgeshire | | Fragment (boar) | [374][375][376][377][378][379][380] |
| Caenby | Anglie: Caenby, Lincolnshire | ? | Fragment (foil) | [381][382][383][384][385][386][387][343][378][388] |
| Rempstone | Anglie: Rempstone, Nottinghamshire | | Fragment (crest) | [389][378][379] |
| Asthall | Anglie: Asthall, Oxfordshire | ? | Fragments (foil) | [390][391][392][386][393][343][394][395] |
| Icklingham | Anglie: Icklingham, Suffolk | | Fragment (crest) | [396][348][378][379] |
| Horncastle | Anglie: Horncastle, Lincolnshire | | Fragment (crest) | [397][398] |
| Tjele | Dánsko: Tjele, Jutsko | | Fragment (eyebrows/nose) | [399][400][401][402][403][387][404][405] |
| Gevninge | Dánsko: Gevninge, Lejre, Sjælland | | Fragment (eye) | [406][407][408][409] |
| Gjermundbu | Norsko: Norderhov, Buskerud | | Helma | [410][359][411][412][413][414][415] |
| Øvre Stabu | Norway: Øvre Stabu, Toten, Oppland | ? | Fragment (crest) | [416][359][417][350][348] |
| Podle | Norway: By, Løten, Hedmarken | | Fragment | [418][417][348] |
| Vestre Englaug | Norway: Vestre Englaug, Løten, Hedmarken | | Fragment | [419][420][421][422][418][417][348] |
| Nes | Norway: Nes, Kvelde, Vestfold | | Fragment | [423][421][417][348] |
| Lackalänga | Švédsko | | Fragment | |
| Švédsko | Sweden: Unknown location (possibly central) | | Fragment (crest) | [424][425][426][427] |
| Solberga | Švédsko: Askeby, Östergötland | | ||
| Gunnerstad | Švédsko: Gamleby, Småland | | Fragmenty | |
| Prästgården | Sweden: Prästgården, Timrå, Medelpad | | Fragments (crest) | [336][425][343][428] |
| Vendel I | Švédsko: Vendel, Uppland | | Helma | |
| Vendel X | Sweden: Vendel, Uppland | | Fragments (crest/camail) | [429][430][431][426][432][350][343] |
| Vendel XI | Sweden: Vendel, Uppland | | Fragmenty | [433][434][421][435][426][436][350][427] |
| Vendel XII | Sweden: Vendel, Uppland | | Helma | |
| Vendel XIV | Sweden: Vendel, Uppland | | Helma | |
| Valsgärde 5 | Švédsko: Valsgärde, Uppland | | Helma | |
| Valsgärde 6 | Sweden: Valsgärde, Uppland | | Helma | |
| Valsgärde 7 | Sweden: Valsgärde, Uppland | | Helma | |
| Valsgärde 8 | Sweden: Valsgärde, Uppland | | Helma | |
| Gamla Uppsala | Švédsko: Gamla Uppsala, Uppland | | Fragments (foil) | [437][438][439][440][441][442][343][443] |
| Ultuna | Švédsko: Ultuna, Uppland | | Helma | |
| Vaksala | Sweden: Vaksala, Uppland | | Fragmenty | [444][445] |
| Vallentuna | Švédsko: Vallentuna, Uppland | | Fragmenty | [446][425][343] |
| Landshammar | Sweden: Landshammar, Spelvik, Södermanland | | Fragmenty | |
| Lokrume | Švédsko: Lokrume, Gotland | | Fragment | [447][448][449][450][451][425][452][453][454][455][456] |
| Broe | Sweden: Högbro Broe, Halla, Gotland | | Fragmenty | [457][458][459][460][461][462][450][425][463] |
| Gotland (3) | Sweden: Endrebacke, Endre, Gotland | | Fragment | |
| Gotland (4) | Sweden: Barshaldershed, Grötlingbo, Gotland | | Fragment (crest?) | [464][460][465][426][240][442][466] |
| Hellvi | Švédsko: Hellvi, Gotland | | Fragments (eyebrow) | [467][468][469][470][471][414][466][472] |
| Gotland (6) | Sweden: Unknown, Gotland | | Fragment | |
| Gotland (7) | Sweden: Hallbjens, Lau, Gotland | | Fragmenty | [473][468][474][426][240][442][466] |
| Gotland (8) | Sweden: Unknown, Gotland | ? | Fragment (crest) | [475][468][476][240][442][466] |
| Gotland (9) | Sweden: Grötlingbo(?), Gotland | ? | Fragment (crest) | [477][468][478][240][442][466] |
| Gotland (10) | Sweden: Gudings, Vallstena, Gotland | ? | Fragment (crest) | [479][468][480][240][442][466] |
| Gotland (11) | Sweden: Kvie and Allekiva, Endre, Gotland | ? | Fragment (crest) | [481][468][482][240][442][466] |
| Uppåkra | Švédsko: Uppåkra, Scania | | Fragment (eyebrow/boars) | [483][484][485][486][407][487][488] |
| Desjatinna | Ukrajina: Kyjev | | Fragment (eyebrows/nose) | [489][490] |
Anglosaský
Although the Staffordshire helmet, currently undergoing research and reconstruction, may prove to be more closely related, the four other known Anglo-Saxon helmets share only minor details in decoration and few similarities in construction with the example from Sutton Hoo. In construction its cheek guards and crest link it to its Anglo-Saxon contemporaries, yet it remains the only helmet to have a face mask, fixed neck guard, or cap raised from a single piece of metal. Decoratively it is linked by its elaborate eyebrows, boar motifs, and wire inlays, but is unparalleled in its extensive ornamentation and pressblech vzory. The similarities likely reflect "a set of traditional decorative motifs which are more or less stable over a long period of time";[491] the differences may simply highlight the disparity between royal and patrician helmets, or may indicate that the Sutton Hoo helmet was more a product of its Roman progenitors than its Anglo-Saxon counterparts.[360]
The primary structural similarity between the Sutton Hoo and other Anglo-Saxon helmets lies in the presence of cheek guards, a feature shared by the Coppergate, Wollaston and Staffordshire helmets,[492][493][319][494] yet generally missing from their Scandinavian counterparts.[298] The construction of the Sutton Hoo helmet is otherwise largely distinguished from all other Anglo-Saxon examples. Its cap is unique in having been raised from a single piece of iron.[495] The caps of the other helmets were each composed of at least eight pieces. On the iron Coppergate, Shorwell and Wollaston helmets, a brow band was joined by a nose-to-nape band, two lateral bands, and four infill plates,[496][497][498][499][319] while the Benty Grange helmet was constructed from both iron and horn.[500][501] A brow band was joined both by nose-to-nape and ear-to-ear bands and by four strips subdividing the resultant quadrants into eighths.[502] Eight pieces of horn infilled the eight open spaces, with the eight joins each covered by an additional strip of horn.[500] The Sutton Hoo helmet is the only known Anglo-Saxon helmet to have either a face mark or a fixed neck guard;[298] the Coppergate and Benty Grange helmets, the only others to have any surviving form of neck protection,[poznámka 17] použitý camail and horn, respectively,[506][507][508] and together with the Wollaston helmet protected the face by use of nose-to-nape bands elongated to form nasals.[509][510][511][308]
The decorative similarities between the Sutton Hoo helmet and its Anglo-Saxon contemporaries are peripheral, if not substantial. The helmets from Wollaston and Shorwell were designed for use rather than display;[377][306] the latter was almost entirely utilitarian, while the former, "a sparsely decorated 'fighting helmet,'"[308] contained only a boar crest and sets of incised lines along its bands as decoration.[512][513] Its boar crest finds parallel with that atop the Benty Grange helmet,[514] the eyes on which are made of garnets "set in gold sockets edged with filigree wire . . . and having hollow gold shanks . . . which were sunk into a hole" in the head.[515] Though superficially similar to the garnets and wire inlays on the Sutton Hoo helmet, the techniques employed to combine garnet, gold and filigree work are of a higher complexity more indicative of Germanic work.[515] A helmet sharing more distinct similarities with the Sutton Hoo example is the one from Coppergate. It features a crest and eyebrows, both hatched[516][517] in a manner that may reflect "reminiscences or imitations of actual wire inlays"[518][519] akin to those on the Sutton Hoo helmet.[520] The eyebrows and crests on both helmets further terminate in animal heads, though in a less intricate manner on the Coppergate helmet,[521] where they take a more two-dimensional form. These similarities are likely indicative of "a set of traditional decorative motifs which are more or less stable over a long period of rime," rather than of a significant relationship between the two helmets.[491] Compared with the "almost austere brass against iron of the Coppergate helmet," the Sutton Hoo helmet, covered in tinned pressblech designs and further adorned with garnets, gilding, and inlaid silver wires, radiates "a rich polychromatic effect."[491] Its appearance is substantially more similar to the Staffordshire helmet, which, while still undergoing conservation, has "a pair of cheek pieces cast with intricate gilded interlaced designs along with a possible gold crest and associated terminals."[522] Like the Sutton Hoo helmet it was covered in pressblech foils,[523] including a horseman and warrior motif so similar to design 3 as to have been initially taken for the same design.[373]
Vendel 1
Vendel 12
Vendel 14
Valsgärde 5
Valsgärde 6
Valsgärde 8
Ultuna
Gamla Uppsala fragment
Significant differences in the construction of the Sutton Hoo and Scandinavian helmets belie significant similarities in their designs. The Scandinavian helmets that are capable of restoration were constructed more simply than the Sutton Hoo helmet. None has a face mask,[298] solid neck guard,[524] or cap made from one piece of metal,[298] and only two have distinct cheek guards.[298][525] The neck guards "seem without exception to have [been] either iron strips or protective mail curtains."[526] The helmets from Ultuna, Vendel 14 and Valsgärde 5 all used iron strips as neck protection; five strips hung from the rear of the Vendel 14[527][528] and Valsgärde 5[529] brow bands,[530][531] and though only two strips survive from the Ultuna helmet,[532][533] others would have hung alongside them.[534] Camail was used on the remaining helmets, from Valsgärde 6,[535][536][526][537] 7[538][539][537] and 8,[526][537] and from Vendel 1[540][541][535][537] and 12.[542][543][538][526][537] Fragmentary remains from Vendel 10[538][526] and 11,[544] and from Solberga,[426][537] likewise suggest camail. In terms of cheek protection, only two helmets had something other than continuations of the camail or iron strips used to protect the neck.[298][525] The Vendel 14 helmet had cheek guards, but of "a differing version well forward on the face" of those on the Sutton Hoo helmet.[298] Though not fully reconstructable,[545] fragments from the Broe helmet suggest a configuration similar to those on the Vendel 14 helmet.[546] Finally, the widely varying caps on each Scandinavian helmet all share one feature: None is similar to the cap on the Sutton Hoo helmet.[298] The basic form of the helmets from Vendel, Valsgärde, Ultuna and Broe all started with a brow band and nose-to-nape band. The Ultuna helmet had its sides filled in with latticed iron strips,[547][548] while each side on the Valsgärde 8 helmet was filled in with six parallel strips running from the brow band to the nose-to-nape brand.[549][550] The remaining four helmets—excepting those from Vendel 1 and 10,[551] and Broe,[552] which are too fragmentary to determine their exact construction—all employed two lateral bands and sectional infills. The Vendel 14 helmet had eight infill plates, one rectangular and one triangular per quadrant;[553][554][555] that from Valsgärde 7 helmet used four infill plates, one for each quadrant;[556][550] the one from Valsgärde 6 also used identical infills for each quadrant, but with "elaborate"[557] Y-shaped iron strips creating a latticed effect;[558][550] and the Valsgärde 5 example filled in the back two quadrants with latticed iron strips, and the front two quadrants each with a rectangular section of lattice work and a triangular plate.[559][560]
The decorative and iconographic similarities between the Sutton Hoo and Scandinavian helmets are remarkable; they are so pronounced as to have helped in the reconstruction of the Sutton Hoo helmet's own imagery, and to have fostered the idea that the helmet was made in Sweden, not Anglo-Saxon England. Its ornate crest and eyebrows are paralleled by the Scandinavian designs, some of which replicate or imitate its silver wire inlays; garnets adorn the helmets from Sutton Hoo and Valsgärde 7; a pressblech designs covering the Sutton Hoo and Scandinavian helmets are both ubiquitous and iconographically intertwined. Although the Anglo-Saxon and Scandinavian helmets almost universally have crests, hence their general classification as "crested helmets,"[561][351] the wire inlays in the Sutton Hoo crest find their closest parallel in the "Veldel-type helmet-crests in which such wire-inlay patterns are imitated in casting or engraving."[518][519] Thus the crests from the Vendel 1[562][540][563][541][564][518][300] a 12[542][563][565] helmets both have chevrons mimicking the Sutton Hoo inlays, as does the Ultuna helmet[563] and all those from Valsgärde—as well as fragments from Vendel 11[566][563][567][568] and from central Sweden.[568] The eyebrows of Scandinavian helmets are yet more closely linked, for those on the Broe helmet[459][460][461] are inlaid with silver wires,[471][472] zatímco Lokrume helmet fragment is either inlaid or overlaid with silver.[447][569][570][471] Even those eyebrows without silver tend to be ornate. The Valsgärde 8,[571] Vendel 1[540][541] and Vendel 10[542][565] eyebrows have chevrons following the same pattern as their crests, and though it lacks such an elaborate crest,[572][573] the Vendel 14 helmet likewise has sets of parallel lines engraved longitudinally into the eyebrows;[574][554] the lone eyebrow found at Hellvi is similarly decorated.[467][468][469][471][472] Those that lack chevrons—singular finds from Uppåkra[483][484][485][486][487][488] a Gevninge[406][575][409] in addition to the helmets from Valsgärde 5, 6,[576] a 7[577]—are still highly decorated, with the garnet-encrusted Valsgärde 7 eyebrows being the only known parallel to those from Sutton Hoo.[577]
In all these decorative respects, two Scandinavian helmets, from Valsgärde 7 and Gamla Uppsala, are uniquely similar to the Sutton Hoo example.[578] The Valsgärde 7 crest has a "cast chevron ornament";[539] the helmet "is 'jeweled', like the Sutton Hoo helmet, but showing a greater use of garnets";[579] and it contains figural and interlace pressblech patterns, including versions of the two figural designs used on the Sutton Hoo helmet.[579] Unlike on the Sutton Hoo helmet, the Valsgärde 7 rider and fallen warrior design was made with two dies, so that those on both dexter and sinister sides are seen moving towards the front, and they contain some "differing and additional elements."[579] The Valsgärde 7 version of the dancing warriors design, however, contains "only [one] major iconographic difference," the absence of two crossed spears behind the two men.[226] The scenes are so similar that it was only with the Valsgärde 7 design in hand that the Sutton Hoo design could be reconstructed.[129][222][223][225] The Gamla Uppsala version of this scene is even more similar. It was at first thought to have been struck from the same die,[580][240] and required precise measurement of the original fragments to prove otherwise.[581] Though the angles of the forearms and between the spears are slightly different, the Gamla Uppsala fragment nonetheless provides "the closest possible parallel" to the Sutton Hoo design.[218] Taken as a whole, the Valsgärde 7 helmet serves "better than any of the other helmets of its type to make explicit the East Scandinavian context of the Sutton Hoo helmet."[539] Its differences, perhaps, are explained by the fact that it was in the grave of a "yeoman-farmer," not royalty.[220] "Royal graves strictly contemporary with [it] have not yet been excavated in Sweden, but no doubt the helmets and shields such graves contained would be nearer in quality to the examples from Sutton Hoo."[220] It is for this reason that the Gamla Uppsala fragment is particularly interesting;[298][582] coming from a Swedish royal cremation and with "the dies seemingly cut by the same hand,"[298] the helmet may originally have been similar to the Sutton Hoo helmet.[218]
římský
Berkasovo 1
Deurne
Augsburg-Pfersee
Whatever its Anglo-Saxon or Scandinavian origins, the Sutton Hoo helmet is descended from the Roman helmets of the fourth and fifth century Constantinian workshops.[583] Its construction—featuring a distinctive crest, solid cap and neck and cheek guards, face mask, and leather lining—bears clear similarities to these earlier helmets.[584] Numerous examples have a crest similar to that on the Sutton Hoo helmet, such as those from Deurne, Concești, Augsburg-Pfersee, a Augst, and the Berkasovo 1 and 2 and Intercisa 2 and 4 helmets.[585] Meanwhile, the one-piece cap underneath, unique in this respect among the Anglo-Saxon and Scandinavian helmets,[495] represents the end of a Greek and Roman technique.[586] Primarily used in first and second century helmets of the early římská říše[587][588] before being replaced by helmets with a bipartite construction[589]—hence the role of the crest in holding the two halves together[590]—the practice is thought to have finally been forgotten around 500 AD.[586][591] The solid iron cheek guards of the Sutton Hoo helmet, likewise, derive from the Constantinian style, and is marked by cutouts towards the back.[583] The current reconstruction partly assumes the Roman influence of the cheek guards; Roman practice reinforced the belief that leather hinges were employed,[592] while the sinister and dexter cheek guards were swapped after an expert on arms and armour suggested that the cutouts should be at the back.[593] The neck guard similarly assumes leather hinges,[594][poznámka 18] and with its solid iron construction—like the one-piece cap, unique among Anglo-Saxon and Scandinavian helmets[596]—is even more closely aligned with the Roman examples,[597] if longer than was typical.[598] The Witcham Gravel helmet from the first century AD[599][600] has such a broad and deep neck guard,[601] and solid projecting guards are found on the Deurne and Berkasovo 2 helmets.[602] Another feature of the Sutton Hoo helmet unparalleled by its contemporaries—its face mask[298]—is matched by Roman examples.[603] Among others the Ribchester helmet from the turn of the first century AD,[604] a Emesa helmet from the early first century AD,[605][606][poznámka 19] each include an anthropomorphic face mask; the latter is more similar to the Sutton Hoo helmet,[603] being affixed to the cap by a single hinge rather than entirely surrounding the face.[610][611][603] Finally, the suggestion of a leather lining in the Sutton Hoo helmet, largely unsupported by positive evidence[612] other than the odd texture of the interior of the helmet,[613][614][590] gained further traction by the prevalence of similar linings in late Roman helmets.[615][616][poznámka 20]
Several of the decorative aspects of the Sutton Hoo helmet, particularly its white appearance, inlaid garnets, and prominent rivets, also derive from Roman practice.[584] Its tinned surface compares with the Berkasovo 1 and 2 helmets and those from Concești, Augsburg-Pfersee, and Deurne.[584][620] The Berkasovo 1 and Budapest helmets are further adorned with precious or semi-precious stones, a possible origin for the garnets on the Sutton Hoo and Valsgärde 7 helmets.[621] Finally, the prominent rivets seen on some of the crested helmets, such as those from Valsgärde 8 and Sutton Hoo, may have been inspired by the similar decorative effect achieved by the rivets on Roman helmets like the Berkasovo 2 and Duerne examples.[622]
Beowulf
Understandings of the Sutton Hoo ship-burial and Beowulf have been intertwined ever since the 1939 discovery of the former. "By the late 1950s, Beowulf and Sutton Hoo were so inseparable that, in study after study, the appearance of one inevitably and automatically evoked the other. Li Beowulf came on stage first, Sutton Hoo was swiftly brought in to illustrate how closely seventh-century reality resembled what the poet depicted; if Sutton Hoo performed first, Beowulf followed close behind to give voice to the former's dumb evidence."[623] Although "each monument sheds light on the other,"[624] the connection between the two "has almost certainly been made too specific."[625] Yet "[h]elmets are described in greater detail than any other item of war-equipment in the poem,"[626] and some specific connections can be drawn. The boar imagery, crest and visor all find parallels in Beowulf, as does the helmet's gleaming white and jeweled appearance. Though the Sutton Hoo helmet cannot be said to fully mirror any one helmet in Beowulf, the many isolated similarities help ensure that "despite the limited archaeological evidence no feature of the poetic descriptions is inexplicable and without archaeological parallel."[627]
Helmets with boar motifs are mentioned five times in Beowulf,[628][629][630][631] and fall into two categories: those with freestanding boars and those without.[632][633][634] As Beowulf and his fourteen men disembark their ship and are led to see King Hrothgar, they leave the boat anchored in the water:
Gewiton him þa feran, flota stille bad, | So they went on their way. The ship rode the water, |
Such boar-shapes may have been like those on the Sutton Hoo helmet, terminating at the ends of the eyebrows and looking out over the cheek guards.[632][173][174] Beowulf himself dons a helmet "set around with boar images"[637] (besette swin-licum[638]) before his fight with Grendel's mother; further described as "the white helmet . . . enhanced by treasure" (ac se hwita helm . . . since geweorðad[639]), a similar description could have been applied to the tinned Sutton Hoo example.[173][640][641][618][642] (The two helmets would not have been identical, however; Beowulf's was further described as "encircled in lordly links"[643]—befongen frea-wrasnum[644]—a possible reference to the type of chain mail on the Valsgärde 6 and 8 helmets that provided neck and face protection.[645][646]) The other style of boar adornment, mentioned three times in the poem,[647] appears to refer to helmets with a freestanding boar atop the crest.[648][633][634] When Hrothgar laments the death of his close friend Ereschere, he recalls how Æschere was "my right hand man when the ranks clashed and our boar-crests had to take a battering in the line of action."[649][650] These crests were probably more similar to those on the Benty Grange and Wollaston helmets,[648][633][634] A detached boar nalezen v Guilden Morden,[374][375][376] and those seen in contemporary imagery on the Vendel 1 and Valsgärde 7 helmets and on the Torslunda plates.[651][652]
Alongside the boar imagery on the eyebrows, the silver inlays of the crest on the Sutton Hoo helmet find linguistic support in Beowulf. The helmet presented to Beowulf as a "victory gift" following his defeat of Grendel is described with identical features:
no he þære feohgyfte | It was hardly a shame to be showered with such gifts |
This portion of the poem was thought "probably corrupt" until the helmet was discovered, with the suggestion that "the scribe himself does not appear to have understood it";[655] the meaning of "the notorious wala,"[341] in particular, was only guessed at.[299][656][poznámka 21] The term is generally used in Stará angličtina to refer to a ridge of land, not the crest of a helmet;[666] metaphorically termed wala in the poem, the crest is furthermore wirum bewunden, literally "bound with wires."[667][668][301] It therefore parallels the silver inlays along the crest of the Sutton Hoo helmet.[299][669] Such a crest would, as described in Beowulf, provide protection from a falling sword. "A quick turn of the head as the blow fell would enable the wearer to take it across the 'comb' and avoid its falling parallel with the comb and splitting the cap."[518][300] The discovery has led many Old English dictionaries to define wala within the "immediate context" of Beowulf, including as a "ridge or comb inlaid with wires running on top of helmet from front to back," although doing so "iron[s] out the figurative language" intended in the poem.[666] The specific meaning of the term as used within the poem is nevertheless explicated by the Sutton Hoo helmet, in turn "illustrat[ing] the intimacy of the relationship between the archaeological material in the Sutton Hoo grave and the Beowulf poem."[518][670]
A final parallel between the Sutton Hoo helmet and those in Beowulf is the presence of face masks, a feature which makes the former unique among its Anglo-Saxon and East Scandinavian counterparts.[671][280][298] The uniqueness may reflect that, as part of a royal burial,[298] the helmet is "richer and of higher quality than any other helmet yet found."[359] v Beowulf, "a poem about kings and nobles, in which the common people hardly appear,"[328] compounds such as "battle-mask" (beadogriman[672]), "war-mask" (heregriman[673]), "mask-helm" (grimhelmas[674]), and "war-head" (wigheafolan[675]) indicate the use of visored helmets.[676][677] The term "war-head" is particularly apt for the anthropomorphic Sutton Hoo helmet. "[T]he word does indeed describe a helmet realistically. Wigheafola: complete head-covering, forehead, eyebrows, eye-holes, cheeks, nose, mouth, chin, even a moustache!"[678]
Objev
The Sutton Hoo helmet was discovered over three days in July and August 1939, with only three weeks remaining in the excavation of the ship-burial. It was found in more than 500 pieces,[679] which would prove to account for less than half of the original surface area.[11] The discovery was recorded in the diary of C. W. Phillips jak následuje:
Friday, 28 July 1939: "The crushed remains of an iron helmet were found four feet [1.2 m] east of the shield boss on the north side of the central deposit. The remains consisted of many fragments of iron covered with embossed ornament of an interlace with which were also associated gold leaf, textiles, an anthropomorphic face-piece consisting of a nose, mouth, and moustache cast as a whole (bronze), and bronze zoomorphic mountings and enrichments."
Saturday, 29 July: "A few more fragments of the iron helmet came to light and were boxed with the rest found the day before."
Tuesday, 1 August: "The day was spent in clearing out the excavated stern part of the ship and preparing it for study. Before this a final glean and sift in the burial area had produced a few fragments which are probably to be associated with the helmet and the chain mail respectively."[680][12]
Although the helmet is now considered to be one of the most important artefacts ever found on British soil,[11][683] its shattered state caused it to go at first unnoticed. No photographs were taken of the fragments in situ, nor were their relative positions recorded,[11][10][12] as the importance of the discovery had not yet been realised.[123][poznámka 22] The only contemporary record of the helmet's location was a circle on the excavation diagram marked "nucleus of helmet remains."[681][682] When reconstruction of the helmet commenced years later, it would thus become "a jigsaw puzzle without any sort of picture on the lid of the box,"[11][10] not to mention a jigsaw puzzle missing half its pieces.
Overlooked at first, the helmet quickly gained notice. Even before all the fragments had been excavated, the Denní pošta spoke of "a gold helmet encrusted with precious stones."[685] A few days later it would more accurately describe the helmet as having "elaborate interlaced ornaments in silver and gold leaf."[686] Despite scant time to examine the fragments,[687][688] they were termed "elaborate"[689] and "magnificent";[690] "crushed and rotted"[691] and "sadly broken" such that it "may never make such an imposing exhibit as it ought to do,"[692] it was nonetheless thought the helmet "may be one of the most exciting finds."[691] The stag found in the burial—later placed atop the sceptre—was even thought at first to adorn the crest of the helmet,[693][692][694][695][696] in parallel to the boar-crested Benty Grange helmet. This theory would gain no traction, however, and the helmet would have to wait out druhá světová válka before reconstruction could begin.
Excavations at Sutton Hoo came to an end on 24 August 1939, and all items were shipped out the following day.[697] Nine days later, Britain declared war on Germany. The intervening time allowed "first-aid treatment of fragile objects and perishables," and for "the finds to be deposited in security."[698] Throughout World War II the Sutton Hoo artefacts, along with other treasures from the British Museum such as the Elgin Marbles,[699][700] were stored in Stanice metra Aldwych.[701][683] Only at the end of 1944 were preparations made to unpack, conserve and restore the finds from Sutton Hoo.[225]
First reconstruction
The helmet was first reconstructed by Herbert Maryon between 1945 and 1946.[702][703] A retired professor of sculpture and an authority on early metalwork, Maryon was specially employed as a Technical Attaché at the britské muzeum on 11 November 1944.[704] His job was to restore and conserve the finds from the Sutton Hoo ship-burial, including what Bruce-Mitford called "the real headaches – notably the crushed shield, helmet and drinking horns".[225] Maryon's work on the Sutton Hoo objects continued until 1950,[705][706] of which six continuous months were spent reconstructing the helmet.[707] This reached Maryon's workbench as a corroded mass of fragments, some friable and encrusted in sand, others hard and partially transformed into limonit.[708] Jak poznamenal Bruce-Mitford, „úkol restaurování se tak snížil na skládačku bez jakéhokoli obrázku na víku krabice,“[11] a „jak se ukázalo, velmi mnoho z nich chybí.“[124]
Maryon začal seznámením se s různými fragmenty;[123][709] každý z nich vystopoval a podrobně popsal na kousku tvrdého papíru,[123] a oddělil je dekoracemi, výraznými značkami a tloušťkou.[710] Po tom, co nazval „dlouhou dobu“, se Maryon obrátila k rekonstrukci.[123] Přilepil sousední kousky Durofixem a držel je pohromadě v krabici s pískem, zatímco lepidlo ztvrdlo.[710] Ty byly poté umístěny na hlavu o velikosti člověka, kterou Maryon vytesala ze sádry, s přidanými vrstvami, aby odpovídala podšívce, která by původně oddělovala hlavu od kovu.[213] Fragmenty čepice lebky byly zpočátku přilepeny k hlavě Plastelíny, nebo, jsou-li tlustší, umístěny do mezer vyříznutých do hlavy. Nakonec byla k trvalému připevnění fragmentů použita silná bílá omítka a smíchána s hnědou umber, vyplňte mezery mezi kusy.[213] Mezitím byly fragmenty lícních chráničů, chráničů krku a hledí umístěny na tvarované drátěným pletivem pokryté sádrou, poté připevněny další sádrou a připojeny k čepici.[711]
I když se to viditelně liší od současné rekonstrukce, „[Maryonova práce je platná. Obecný charakter přilby byl objasněn.“ “[132] Rekonstrukce z roku 1946 identifikovala dnes uznávané designy a podobně je uspořádala do obložené konfigurace.[142] Obě rekonstrukce složily chránič hledí a krku se stejnými vzory: hledí s menším prokládáním (design 5), chránič krku s horní řadou většího prokládání (design 4) nad dvěma řadami menšího prokládání.[712][713][714][249] U obou rekonstrukcí je podobné i rozložení lícních chráničů; hlavními rozdíly jsou přidaná délka poskytovaná třetí řadou ve druhé rekonstrukci, nahrazení panelu designu 4 tančícími válečníky (design 1) ve střední řadě a přepínání stran.[712][713][714][249]
Recepce a kritika
První rekonstrukce přilby Sutton Hoo se setkala s celosvětovým ohlasem a měla akademický i kulturní vliv.[715] Zůstalo vystaveno více než 20 let,[132][715] za tu dobu se stal ikonickým objektem středověku.[132][716][717] V roce 1951 byla helma vystavena na Festival Británie,[718] kde byl kurátorem exponát na Sutton Hoo Rupert Bruce-Mitford.[719] Téhož roku Život vyslal 25letého Larry Burrows do Britského muzea, jehož výsledkem je celostránková fotografie přilby spolu s fotografií Maryon;[720][721] o pět let později byl Maryon na základě svých restaurování jmenován důstojníkem Řád britského impéria.[722][723][724] Obrázky helmy se dostaly do televizních programů,[725] knihy a noviny,[726][727] i když se pracovalo na druhé rekonstrukci.[728] Ačkoli trvalý dopad první rekonstrukce je jako první, reverzibilní, pokus, ze kterého by bylo možné identifikovat problémy a nalézt řešení,[729][724] po dvě desetiletí byla Maryonova rekonstrukce sama o sobě ikonou.[132][716][717]
Když byla helma vystavena na veřejnosti a jak byly k dispozici větší znalosti o moderních helmách,[730] první rekonstrukce, napsal Bruce-Mitford, „byl brzy kritizován, i když ne v tisku, švédskými učenci a dalšími.“[11][731][poznámka 23] Zásadním problémem bylo rozhodnutí uspořádat fragmenty kolem formy hlavy průměrného muže, což mohlo nechtěně předurčit velikost rekonstrukce.[668][734] Zvláštní kritika si rovněž všimla jeho exponovaných oblastí a chránič krku, který byl spíše fixovaný než pohyblivý.[735][736][715] Ačkoli si to Maryon představovala jako „padací přilbu motorového cyklisty“ s polstrováním asi 3⁄8 palec (9,5 mm) mezi hlavou a přilbou,[123] jeho velikost umožňovala malé takové odpružení;[734][668][715] jeden s větší hlavou by měl potíže jen s nasazením.[715] Chybějící část v přední části každé lícní části nechala čelist odkrytou,[734][737] mezi obočím a nosem byla díra a otvory v očích byly dostatečně velké, aby jimi mohl projít meč.[715] Mezitím, jak bylo uvedeno dříve Sune Lindqvist,[732] vyčnívající obličejová maska vypadala divně a nositele nositele by nechala zranitelným vůči úderům do obličeje.[715] Umělecká rekonstrukce vytvořená v roce 1966 Britským muzeem a archeologickým oddělením Průzkum arzenálu pod vedením C. W. Phillipse,[738][739] pokusil se vyřešit některé z těchto problémů, ukázal větší čepici, rovnější obličejovou masku, menší otvory očí, koncové dračí hlavy na opačných koncích a přeskupení některých pressblech panely;[740] také to však bylo kritizováno archeology.[741]
Posledním problémem vyvolaným Maryonovou konstrukcí bylo použití omítky k prodloužení hřebenu přibližně 4 1⁄2 palce (110 mm).[133][667][668] Hřeben do značné míry přežil své tisíciletí pohřbu, pravděpodobně díky trvanlivosti vykládaných stříbrných drátů.[133][667][668] Potřeba nahradit chybějící části byla tedy zpochybněna;[133][667][668] předpokládalo se, že buď rekonstruovaný hřeben je příliš dlouhý, nebo že původní části byly při výkopu v roce 1939 přehlédnuty.[133] Když byl v 60. letech znovu vykopán pohřeb lodi, jedním z cílů bylo tedy hledat další fragmenty, jejichž neexistenci lze považovat za důkaz, že hřeben byl původně kratší.[742]
Znovu vykopávky v Sutton Hoo, 1965–70
Četné otázky zůstaly nezodpovězeny výkopem z roku 1939 v Sutton Hoo a v roce 1965 začal druhý výkop. Mezi další cíle patřil průzkum mohyly a okolního prostředí, přemístění lodního dojmu (ze kterého byl nakonec odebrán sádrový odlitek)[743][744][745]) a vyhloubit pod nimi, a prohledat vrstvy ze skládek z roku 1939, zda neobsahují fragmenty, které mohly být původně zmeškané.[746][747][748] První výkop skutečně byl záchranný kop pod hrozbou hrozící války,[749][750] vytváření nebezpečí, že fragmenty předmětů mohly být neúmyslně vyhozeny;[747][751] o zlatém hoře z pohřbu bylo již známo, že ho tento osud téměř potkal.[752] Další fragmenty přilby by snad mohly osvětlit neidentifikovaný třetí figurální design nebo podpořit Maryoninu víru, že chybí 4 palce (100 mm) hřebenu.[133] Za tímto účelem se při průzkumu hledaly „pozitivní i negativní důkazy“.[753] Nové fragmenty hřebenu mohly jít tam, kam Maryon položila omítku, zatímco jejich absence mohla být použita k domněnce, že hřeben při první rekonstrukci byl příliš dlouhý.[742]
Během re-výkopu byly objeveny čtyři nové fragmenty helmy.[754] Tři skládky z roku 1939 byly umístěny v sezóně 1967 a „téměř najednou“ přinesly „fragmenty přilby a velké závěsné mísy ... stejně jako fragmenty štítových ozdob a hrotu od jelena“.[749][755] Nálezů bylo tak hojně, že jedna část první skládky o délce tři stopy po jedné obsahovala šedesát fragmentů kotle.[756] Čtyři kusy přilby pocházely z druhé skládky, která obsahovala pouze předměty z pohřební komory lodi.[756] Zahrnuli závěs z dexterovy lícní stráže,[754] "povrchová vločka" z hřebenu,[756] malý kousek železa s rýhovanými čarami a malý kousek železa, který ukazuje část většího prokládaného designu.[754]
Nejdůležitějšími nálezy helmy z re-výkopu v Sutton Hoo byly kousek z lícní stráže a nedostatek nějakého podstatného hřebenu. Fragment lícní stráže se připojil k dalšímu nalezenému v roce 1939,[754] společně dokončili „desku závěsu pro jednu z pohyblivých částí přilby, což dříve nebylo možné provést.“[757] Mezitím, i když byla objevena „povrchová vločka“ z hřebenu, jeho umístění neovlivnilo celkovou délku hřebenu.[758] Nedostatek významných nálezů hřebenu místo toho „posiluje [d] skepticismus vůči dlouhým sádrovým vložkám při původní rekonstrukci.“[756]
Aktuální rekonstrukce
Současná rekonstrukce helmy Sutton Hoo byla dokončena v roce 1971, po osmnácti měsících práce Nigel Williams.[734] Williams studoval v jeho mladistvém věku v jeho mladistvém věku Střední škola uměleckých řemesel jako Maryon,[759][760][761] na rozdíl od Maryona, který dokončil první restaurování v 70. letech a „s použitím pouze jednoho oka“[723] Williams rekonstruoval přilbu, když byl v polovině 20. let.[759]
V roce 1968, s problémy patrnými při první rekonstrukci, které zůstaly nevyřešeny re-vykopávkami v Sutton Hoo, bylo rozhodnuto znovu přezkoumat důkazy.[715] „Po několika měsících úvah“ bylo rozhodnuto helmu rozebrat a postavit ji znovu.[715] Chrániče tváře, obličejová maska a chránič krku byly nejprve odstraněny z helmy a rentgenovány, odhalující drátěnou síť pokrytou sádrou a překrytou fragmenty.[711] Drát byl poté „stočen zpět jako koberec“ a k oddělení každého fragmentu byla použita pila.[762] Zbývající sádra byla odštěpena skalpelem a jehlami.[762] Poslední kus helmy, čepice lebky, byl dále rozřezán na polovinu odtlačením hřebenu s dlouhými kolíky zasunutými skrz spodní část sádrové hlavy a poté proříznutým středem hlavy.[763] Poté bylo odstraněno centrální sádrové jádro a zbývající „tenká kůže ze sádry a železa“ se rozdělila na jednotlivé fragmenty, stejně jako klapky na uši, chránič krku a obličejová maska.[679] Tento proces oddělení trval čtyři měsíce a helmu nechal ve více než 500 fragmentech.[679] Výsledek byl pro Williamse „děsivý“.[764] „Jedna z pouhých dvou známých anglosaských přileb, předmět ilustrovaný téměř v každé knize o období raného středověku, ležel na kusy.“[679][poznámka 24]
Po čtyřech měsících demontáže byly zahájeny práce na nové konstrukci přilby.[679] Tato práce pokročila do značné míry objevením nových spojení, která se vyznačovala několika průlomy v porozumění.[247][765] Nové spojky byly většinou nalezeny při pohledu na hřbety fragmentů, které si zachovaly „jedinečnou černou, zvlněnou a temperamentní povahu“.[613][614] „zmačkaný jako zmačkaný papír a velmi černé barvy.“[709] Předpokládá se, že výrazná povaha je výsledkem zhoršené kožené podšívky prostoupené oxidem železa[613][131]—Obrázek, to je důkaz potvrzující koženou podšívku v Královské zbrojnice replika[766]—A umožnilo vyrovnání vrásek fragmentů pod mikroskopem.[215] Tímto způsobem byla čepička lebky postavena z hřebenu, což napomohlo zjištění, že byly pozlaceny pouze dva skládané proužky ohraničující hřeben; následně bylo shledáno, že šest fragmentů se zlaceným výliskem se připevňuje k hřebenu.[215] Mezitím byly lícní stráže tvarovány a podstatně prodlouženy spojením tří fragmentů ze zlověstné strany první rekonstrukce se dvěma fragmenty z dexter boční.[767] Exponované oblasti čelisti zanechané první rekonstrukcí byly odstraněny až na konci druhé, kdy odborník na zbraně a brnění doporučil, aby si lícní stráže jednoduše vyměnily strany.[768]
Když byl k dispozici „rozumný obrázek původní přilby“, po více než devíti měsících prací na druhé rekonstrukci byly přemístěné fragmenty umístěny proti „nevýrazné sádrové kopuli“.[769] Tato kupole byla sama postavena směrem ven bez oleje plastelíny aby odpovídaly původním rozměrům přilby.[769] Fragmenty byly drženy na místě dlouhými kolíky, dokud nedošlo ke směsi juta a lepidlo bylo formováno do tvaru chybějících oblastí a přilepeno k fragmentům.[770] Okraje fragmentů byly poté potaženy voděodolnou pryskyřicí,[771] a sádra byla rozprostřena na vrcholu juty, aby vyrovnala a vyhladila povrch přilby.[770] Sádra byla natřena světle hnědou barvou, aby připomínala barvu fragmentů, a zároveň umožnila vyniknout samotným fragmentům;[772] Poté byly nakresleny čáry označující okraje panelů.[200] Výsledkem byla dutá přilba, ve které zůstaly viditelné hřbety fragmentů.[771][772] Dne 2. listopadu 1971,[773] po osmnácti měsících času a plném roce práce Williamse byla vystavena druhá a současná rekonstrukce helmy Sutton Hoo.[734][737][774]
Kulturní dopad
Rekonstrukce helmy Sutton Hoo z roku 1971 byla široce oslavována,[759] a za pět desetiletí, co symbolizuje Středověk, archeologie a Anglie.[777][3][778] Je zobrazen na obálkách románů, učebnic a vědeckých publikací, jako jsou Zimní král podle Bernard Cornwell a Anglosasové podle James Campbell, a ovlivnil umělce, filmaře a designéry.[779] Zároveň se helma stala tváří doby, která byla kdysi známá jako Temné věky, ale nyní uznávaný pro svou sofistikovanost - zčásti kvůli nálezům ze Suttonu Hoo - a označován jako středověk.[780][781][777] Poskytuje pravdu období známému z vyobrazení válečníků a medovin Beowulf, kdysi považovaný za fantazijní, a zosobňuje Anglosasy v postrománské Británii.[782] Považován za „nejznámější objekt“[1][2] z archeologického nálezu oslavovaného jako „britský Tutanchamon“[783][784] v roce 2006 byl zvolen jeden z 100 kulturních ikon Anglie vedle Královnina hlava razítko, Dvoj patrový autobus a šálek čaje.[785][786]
Chyby
Ačkoli „všeobecně uznávaný“[759] současná rekonstrukce přilby Sutton Hoo ponechala „řadu nevyřešených menších problémů“[617] a obsahuje několik drobných nepřesností. Ty se primárně omezují na chránič krku, kde „přežívá jen velmi málo původní látky…, kterou lze s jistotou určit.“[787] Dva bloky fragmentů na spodním okraji a čtyři bloky fragmentů uprostřed jsou umístěny pouze spekulativně, takže zůstává určitá nejistota ohledně jejich správného umístění.[788] Výsledné nejistoty souvisejí spíše s umístěním jednotlivých fragmentů do většího prostoru než s problémem s navrhovaným tvarem chrániče krku.
Chránič krku Sutton Hoo, jak je v současné době rekonstruován, má tři hlavní problémy. Několik fragmentů vzoru 5 je umístěno příliš vysoko na chránič krku, což „ukazuje více prostoru pod délkami příčně skládaných pásů než nad nimi. Prostor vlevo dole je větší než délka matrice, zatímco prostor nad je menší než délka matrice. “[789] Opraveno na replice Royal Armouries, konfigurace by měla umožňovat dva plné otisky designu 5, stejné délky, spojené svisle na jejich koncích.[790] Nedostatek fragmentů z chráničů krku dále otevírá otázku, kolik vertikálních pruhů designu 5 bylo použito.[791] Přestože bylo při rekonstrukci navrženo sedm pruhů,[792][793] „[t] není žádný důkaz, který by naznačoval, že ve spodní části chrániče krku bylo sedm svislých ozdobných pruhů, a návrh ... že počet by měl být snížen na pět, je stejně možný.“[791] I když je sedm přesné číslo, současná rekonstrukce ukazuje „nepravděpodobný náklon dovnitř“ dvěma proužky lemujícími centrální; narovnání proužků „by mělo za následek, že by se ozdobné proužky přirozeně rozevřely a mezi nimi by byly rovnoměrně se rozšiřující klíny hladkého povrchu.“[788] Nakonec chránič krku visí na současné rekonstrukci níže, než by měl, kdyby byl vyroben, protože horní část chrániče krku původně umístěná uvnitř víčka.[771] To ponechává přiléhající hrany dexterových lícních a krčních chráničů na různých úrovních a bylo to opraveno na replice Royal Armouries.[771]
Replika královské zbrojnice
V roce 1973 Královské zbrojnice spolupracoval s Britským muzeem na vytvoření repliky nově zrekonstruované helmy Sutton Hoo.[794][795] Muzeum poskytlo obecný plán designu[618] spolu s elektrotypy dekorativních prvků - nosu a náustku, obočí, dračích hlav a pressblech fólie - opouštějící Mistra zbrojnic A. R. Duffyho a jeho asistenta H. Russell Robinson a vedoucí zbrojařů E. H. Smith a A. Davis pro dokončení úkolu.[617][796] Byla pozorována řada rozdílů v konstrukci, například pevný hřeben, olověná pájka použitá k podpoře dekorativních efektů a technika používaná k vykládání stříbra, ačkoli přilba úzce posekávala původní design.[122] Rozdíly vedly k hmotnosti repliky o 3,74 kg (8,2 lb) nebo o 1,24 kg (2,7 lb) těžší než odhadovaná hmotnost originálu.[122] Hotová replika byla odhalena před adresou v Sachsensymposion v září 1973[797] s divadelním nádechem: světla byla ztlumená; dole uličkou Nigel Williams držení repliky brousku Sutton Hoo; a za ním následoval Rupert Bruce-Mitford, který měl koberec na voze a rukama hieraticky zkříženýma, měl helmu Royal Armouries a recitoval úvodní linie Beowulf.[798]
Replika královské zbrojnice objasnila řadu podrobností původní helmy a poskytla příklad toho, jak to vypadalo, když byla nová.[794][795][799] Mohlo by se také nosit a podrobit experimentům způsobem, který originál nemohl.[641][618][800] Reprodukce zejména ukázala, že chránič krku by byl původně umístěn uvnitř čepice, což by mu umožnilo pohybovat se více volnosti a jezdit nahoru, a tím prokázal nepřesnost při rekonstrukci z roku 1971, kdy jsou chránič krku a chránič tváře dexter nesprávně vyrovnány .[771] Replika také opravila druhou chybu v rekonstrukci chrániče krku tím, že poskytla stejnou délku jak dolní, tak horní instanci designu 5, ačkoli pravděpodobně zavedla chybu umístěním viditelného ohraničeného okraje na všech čtyřech stranách každého designu 5 dojem.[790] To, že repliku bylo možné nosit, prokázalo také několik atributů originálu.[641][618][800] Ukázalo to rozsahy pohybu a vidění, které by nositel měl,[641][618] a že s přiměřeným polstrováním kromě kožené podšívky mohli lidé s hlavami různých velikostí pohodlně nosit helmu.[799] Ukázalo se také, že helma, i když je dusná, se dá realisticky nosit v bitvě,[801] a že dá svému nositeli velící a zvučný hlas.[802] Nakonec a nejpozoruhodnější replika Royal Armouries jednoduše ukázala, jak se původně objevila přilba Sutton Hoo.[803][796][122] Ukázalo to, že helma je spíše zářivý bílý předmět než zrezivělá hnědá relikvie, a tím ilustroval čáry dovnitř Beowulf s odkazem na „bílou helmu… vylepšenou pokladem“ (ac se hwita kormidlo. . . protože geweorðad[804]).[641][618][805]
Replika je vystavena v Britském muzeu vedle původní helmy v místnosti 41.[806][5] Bylo také vystaveno po celém světě, včetně zastávek ve Spojených státech,[807] Japonsko,[808] Jižní Korea, Čína, Tchaj-wan a Hongkong.[806]
V populární kultuře
- Na krycí a nakládací obrazovce videohry z roku 1983 se objeví kresba helmy Sutton Hoo Valhalla, a byl prominentně uveden v související reklamě.[809][810]
- Repliky helmy jsou často vidět ve filmu a televizi, například v Gladiátor (2000), kde repliku lze vidět ve zbrojnici, když si gladiátoři vybírají brnění pro použití v římské Koloseum,[811] v Merlin, kde je jeden zobrazen v ložnici Artur,[812] v Britském muzeu v Noc v muzeu: Tajemství hrobky (2014),[813] v Beowulf: Vraťte se do Shieldlands (2016),[814] v New Yorku Sanctum Sanctorum v Doktor Strange (2016),[815] a jako Meccano stavba v Detektoristé (2017).[816]
- Od března 2002 je v návštěvnickém centru v Sutton Hoo zavěšena socha o výšce 1,8 m (5,9 ft) Rick Kirby oprávněný Sutton Hoo přilba.[817][818][819][820]
- Sada šesti poštovních známek vydaných královská pošta v roce 2003 u příležitosti 250. výročí Britského muzea byla helma uvedena spolu s dalšími muzeálními předměty, jako např Hoa Hakananai'a a masku Xiuhtecuhtli.[821][822]
- V roce 2006 byla helma zvolena jednou ze 100 kulturních ikon Anglie v rámci projektu zadaného agenturou Ministerstvo kultury, médií a sportu.[785][786]
- Série 2009 manga kresby od Yukinobu Hoshino zahrnovala vyobrazení předmětů z Britského muzea, jako je přilba Sutton Hoo a Rosetta Stone.[823][824][825]
- Šestá epizoda filmu Relic: Strážci muzea, vysílaný v roce 2010, požadoval, aby soutěžící odpověděli na otázky týkající se pohřbu na lodi a helmy Sutton Hoo.[826]
- Vyobrazení helmy Sutton Hoo je dobře zastoupeno obaly alb,[poznámka 25] včetně těch od kapel Bojovník (Pouze pro Evropu, 1983), Marillion (Grendel / Web, 1984), Zotročený (Vikingligr Veldi, 1994), Slunovrat & Twisted Tower Dire (Slunovrat / Twisted Tower Dire, 1997), Amon Amarth (Mstitel, 1999), saský (Killing Ground, 2001), Hrossharsgrani (fr ) (Schattenkrieger, 2003), Isen Torr (Mocný a nadřazený, 2004 [EP], 2008 [singl]), Praotec (Vytrvalý, 2008; Prokletí Cwelled, 2015), Celtachor (V sálech našich prastarých otců, 2010) a Starověké obřady (Laguz, 2015).[828]
- Marillionův zpěvák Ryba často oblékl repliku helmy pro výkony písně Grendel, inspirovaný stejnojmenný román a básní Beowulf.[829][830]
- Značka Erik den Röde surströmming, švédská kvašená sleďová mísa, ukazuje helmu s „jemným úsměvem, pravděpodobně v očekávání lahůdek uvnitř“.[781][831]
Poznámky
- ^ Tato díla ve skutečnosti zaznamenávají 599 jako rok Rædwaldovy smrti, než jeho smrt zaznamenají znovu v roce 624.[27][28] První záznam se jeví jako písařská chyba, při které byla Tytilina smrt přepsána nesprávně.[27][28]
- ^ Nedostatečná syntaktická preciznost Bedeho vedla k nejméně čtyřem různým interpretacím jeho popisu vlády Rædwalda.[31] Bedeho latina zní „quartus Reduald rex Orientalium Anglorum, qui etiam uiuente Aedilbercto eidem suae genti ducatum praebebat, obtenuit“.[32] Tradiční interpretace spočívala v tom, že i během života helthelberht z Kenta si Rædwald budoval své imperium.[33] Druhé, kontroverzní čtení uvádí, že Rædwald získal své imperium během Æthelberhtova života, ale dovolil mu, aby nadále vládl v Kentu.[34] Třetí převzetí naznačuje, že Æthelberht držel vládu po celý svůj život a že během této doby mu Rædwald připustil vládu nad východní Anglií.[35][36][37][38][39][32] Konečně čtvrtý překlad interpretuje helthelberhtovu vládu tak, že se začala rozpadat před jeho smrtí a ztrácí kontrolu nad Východní Anglií Rædwaldovi.[40][26]
- ^ „Bede's Magnificent Seven“, jak je Keynes nazývá, byly Ælle of Sussex, Ceawlin z Wessexu, Helthelberht z Kentu, Rædwald, Edwin z Northumbrie, Oswald z Northumbria, a Oswiu.[44] The Anglosaská kronika přidané Ecgberht z Wessexu do tohoto seznamu.[45]
- ^ Užitečnost mincí jako datovacího mechanismu byla uznána od samého počátku,[52][53][54] ale jejich účel v kontextu pohřbu v 7. století byl méně jasný.[55] Pokud by to byl pouhý důkaz bohatství, mince by byly překvapivě hubené;[56][57] s pouhými více než 61 gramy mezi mincemi, polotovary a ingoty - z nichž první dva jsou přibližně stejné jako germánské šilinky a druhé mají přibližně čtyři šilinky hmotnosti - celková váha se sotva rovná množství zlata v i menší šperk z pohřbu.[56][58][59] Samotná velká zlatá spona váží 412,7 gramů nebo téměř libru.[56][60] Navíc by nebylo nutné zaokrouhlovat skutečné mince pomocí nestrukturovaných polotovarů a ingotů.[61] Jedna teorie naznačuje, že počet mincí je důležitější než jejich váha a ražba, a že se shoduje s počtem veslařů, navrhovaných 40.[62][55] Zlato by tedy mohlo být Charonův obol, jedna mince za kus pro nadpřirozené veslaře a dva ingoty pro kormidelníka, který by odnesl pohřbené do druhého světa.[63][64]
- ^ Tak jako T. D. Kendrick (později Sir Thomas) napsal v roce 1939: „Nic takového jako tento monstrózní kámen neexistuje nikde jinde. Je to jedinečná, divoká věc; a nevysvětlitelná, snad kromě symbolu samotného krále, božství a tajemství, které obklopovalo kovář a jeho nástroje v severním světě. “[69][91][92][93]
- ^ Dojem designu 4 v levém horním rohu repliky lícní stráže je ve skutečnosti vzhůru nohama.
- ^ S tím bylo řečeno, že důkazy o neidentifikovaném designu se v průběhu času měnily, od jednoho kusu, který se později ukázal jako součást designu 2, na sedm dnes uznávaných kusů. Maryon navrhla neidentifikovaný design, protože jediný kus ukazoval „osamělou nohu, od kolene k noze, kolem 1⁄2 13 palců vysoký. "[129] Williamsova rekonstrukce posunula tento kousek od zadního okraje čepice lebky k hornímu středu hřebenu, kde se nakonec ukázalo, že je součástí druhého designu.[130][131] Existence neidentifikovaného vzoru byla tedy domněle vyloučena, když Bruce-Mitford ve svém článku o nové rekonstrukci z roku 1972 tvrdil, že existují pouze čtyři návrhy;[132] dokonce v prvním svazku Pohřeb lodi Sutton Hoo, publikovaný v roce 1975, se zmínil o neidentifikované scéně v minulém čase a uvedl, že „v době re-výkopu [1965] se věřilo, že na helmě byla třetí figurální scéna“.[133] Náznaky třetí scény se vrátily až ve svazku dvou stejných prací, publikovaném v roce 1978, kde bylo diskutováno sedm malých fragmentů jako neschopných umístění ve čtyřech známých designech.[134]
- ^ Nic nenasvědčuje tomu, že by čepice byla vyrobena z více než jednoho kusu kovu, ačkoli její fragmentární stav tomu brání v přesvědčivém prokázání.[140] Rentgenové snímky neukazují žádné „svařované, kované nebo nýtované spojení“, zatímco „spojení určitých fragmentů na koruně helmy ukazuje, že železná fólie čepice probíhala kontinuálně skrz pod hřebenem“.[141] Na základě těchto důkazů se zdá pravděpodobné, že čepice byla vyrobena z jednoho kusu kovu.[141]
- ^ Tato technika se odlišuje od Repoussé práce, proces mnohem náročnější na práci. Repoussé práce pomocí malých razníků zvedá jednotlivé detaily zpoza plechu,[158][159] které jsou poté zpřesněny zepředu honí,[158] zatímco pressblech práce vyvolává design v jedné operaci z jedné matrice.[156] Permutace pressblech práce zahrnující více operací však existují. Například matrice použitá pro design 5 na helmě Sutton Hoo měla hranu sochorů pouze na jedné ze svých dlouhých a krátkých stran,[160] zatímco na chránič krku je design viděn s okraji podél obou dlouhých stran.[161] „Pokud by matrice nebyla nanesena po jednom otisku, ale jak je vidět na obličejové masce, jako kontinuální řada otisků pečlivě umístěných vedle sebe, na velký list fólie, mohlo by to být vyříznuto tak, aby se zanechal vzor s dvojitými okraji po obou stranách. Zdá se, že to byla metoda použitá na chránič krku. “[161]
- ^ Maryon uvádí, že niello bylo použito k oddělení vykládaných stříbrných drátků obočí, k vyplnění vyražených vzorů na nosním hřebenu a k obklopení vyražených kruhů na nosním můstku a dolním rtu.[189] Oddy však neidentifikuje helmu mezi objekty pohřbu Sutton Hoo, které vykazují použití niello - štít, velkou závěsnou misku, velkou zlatou sponu a rohy na pití.[190][191] Pokud jde o návrh niello na nose, Oddy uvádí, že „[kov] který je vyroben z těchto vložek je kompaktní a není zkorodovaný. S ohledem na jeho stav musí být vykládán jako kovová vložka a ne jako niello který byl následně redukován na stříbrný kov. “[184]
- ^ Bruce-Mitford navrhuje, aby v dexterově obočí bylo 23 granátů a 25 v zlověstném,[193] ale technická zpráva připojující kapitolu předpokládá 21, respektive 22.[194]
- ^ Alternativní teorie naznačuje, že rozpor mezi obočím je výsledkem opravy.[207] „To, že nepřítomnost fólií může být výsledkem opravy,“ se však pravděpodobně „a pravděpodobně proto nedostatek zlata, je vzhledem k potřebným minimálním množstvím jeví jako nepravděpodobné. granáty tak přesně, rozhodnutí vynechat zlaté fólie na levém obočí se jeví o to úmyslnější. “[192] Teorie oprav nezohledňuje absenci zlaté fólie za jedním z očí dračích granátů.[192] Na druhou stranu by oprava mohla vysvětlit další jemné rozdíly mezi obočím, jako jsou jejich mírně odlišné délky a barvy, které teoretická narážka na Odina neřeší.[208]
- ^ Obrázek vypadá, jako by se kdysi montoval na helmu.[154] Oko, které bylo udeřeno z talíře, je levým okem z pohledu jednoho, který se dívá na talíř - tj. To, které je nejdále od postavy podobné zvířeti -, ale pravé oko z pohledu možné postavy Odina.
- ^ Za předpokladu, že tato figura, která je na helmě Sutton Hoo zachována jen částečně, má podobu podobné figury na brestátu Pliezhausena.[270]
- ^ Bruce-Mitford se zdráhá dokonce uznat fragment (c) jako součást Design 3. Přes psaní v roce 1978, že „[fragment] je namontován v současné rekonstrukci přilby na pravé straně směrem dozadu,“[277] v roce 1982 napsal, že „v přilbě není namontován žádný z fragmentů, které ukazují části Designu 3. Jelikož nevíme ani to, co tato scéna zobrazovala, ani kolikrát byla použita, umístit takové fragmenty do rekonstruované přilby nemohlo dát falešný dojem jak subjektu, tak polohy, kterou mohl zaujmout v dekorativním uspořádání helmy. “[283] Tato protichůdná tvrzení by byla smířena přijetím teorie Bruce-Mitforda, že fragment (c) byl šrot a neměl být viděn.
- ^ Toto číslo konsoliduje práci několika vědců. Steuer očísluje přilby od 1 do 30,[349] ačkoli seskupuje pět příkladů Vendel - tři celé, dva fragmentární - jako # 13 a čtyři příklady Valsgärde jako # 15.[350] Jeho seznam tedy skutečně zahrnuje 37 přileb. Tweddle přidává šest na Steuerův seznam[351]—Sedmý se ukázal být nikoli přilbou z desátého století, kterou navrhoval, ale spíše a druhá světová válka SSK 90 Luftwaffe přilba výrobce Siemens[352][353]—Ale nezmíní se o skutečnosti, že Steuer seskupil devět helem na dvě místa na svém seznamu. Tweddleovo přidání proto činí 44 (37 + 6) - ne 37 (30 + 7), které tvrdil.[351] K nim lze přidat další objevy z Wollaston, Staffordshire, Horncastle, Uppåkra, Inhåleskullen a Gevninge, spolu s kanec z Guilden Morden, tedy celkem 50 známých přilby.
- ^ Helma Wollaston, která byla navržena podobně jako helma Coppergate,[503][307][308] může mít původně nějakou formu ochrany krku. Orání pole, na kterém bylo pohřbeno, však zničilo většinu helmy, včetně většiny dexterových stran.[504] „Zadní hrana obočí přilby je téměř úplně ztracena orbou, ale krátký úsek, který přežil, když byl rentgenován, vypadal, že má část alespoň 2 možných perforací na poškozeném okraji. Účel perforací v této poloze mohlo by to být jen opravit chránič krku nějakého typu. “[505] Zbývající část zadního okraje obočí je dlouhá pouze 26 mm, což však činí „[a] tak malou délku existence perforací… nejistou“.[505]
- ^ Na rozdíl od konstantinské skupiny však byly lícní a krční chrániče na helmě Sutton Hoo připevněny přímo k misce.[590] Pozdně římské přilby měly tendenci mít železný pásek podél spodní části čepice, ke které byly připevněny spodní kusy, jak je vidět na přilbách Duerne, Augsburg-Pfersee a Berkasovo 1 a 2.[595]
- ^ The Přilba Emesa byl také obnoven Herbert Maryon,[607][608] který provedl první rekonstrukci přilby Sutton Hoo.[128] Zpráva o restaurování byla zveřejněna autorem H. J. Plenderleith v roce 1956.[609]
- ^ Vskutku, H. Russell Robinson, expert na římské brnění, který pracoval u Královské zbrojnice a pomohl s replikou helmy Sutton Hoo,[617][618] byl ten, kdo navrhl koženou podšívku použitou v replice.[619]
- ^ Například v roce 1882 wala byl definován jako „nějaká část přilby“, přičemž jednotlivé řádky v Beowulfovi byly pouze částečně přeloženy jako „kolem vršku přilby„ wal “drátěný pás chráněný na vnější straně obrany hlavy (tj. přilba).“[657] V roce 1916 se tomu říkalo „žebro, hřeben (helma)“[658] a v roce 1922 bylo řečeno, že „není známa přesná povaha waly, která se jeví jako ozdobná i užitečná součást přilby.“[659] Tento zmatek vedl k nesprávným nebo spekulativním překladům příslušných řádků, například (1837) „[a] o hřeben kormidla, obranu hlavy, držel amulet připevněný bez drátů“;[660] (1855) „[a] kolem střechy helmy, chrániče hlavy, s dráty svázanými kolem“;[661] (1914) „Koruna kormidla, jako ochrana hlavy, bez, běžela žebro, ke kterému byly rychle vyrobeny desky“;[662] (1921) „[a] o střechu helmy / o bezpečnost jeho hlavy, s dráty ywounden, / věnec střežený bez“;[663] a tím, že J. R. R. Tolkien v roce 1926, „[o] korunu přilby, která se kolem ovinula břidlicí, chráněnou drátem bez hlavy.“[664] Přes mnoho nesprávných překladů je správná interpretace použití slova wala was theorized at least twice before the discovery of the Sutton Hoo helmet.[341] With the Vendel 1 helmet, which had a crest with "reminiscences or imitations of actual wire inlays on earlier or richer helmets,"[518][519] as his inspiration, Knut Stjerna suggested in 1912 that the "helmet had a rib or comb running up to it to its whole height and down again at the back, and this must have been the part of the helmet which is spoken of as the walu."[562] Elizabeth Martin-Clarke posed a similar idea during a 1945 lecture, stating that "probably here we may have a reference to a special part of the helmet also which resists the sword cut . . . well represented in the picture of a reconstructed helmet from Vendel [1]."[665]
- ^ In a list of thirteen "hard-learned lessons" for the excavation of any future ship-burial that were given in a 1973 lecture, Bruce-Mitford would start the list with "[y]ou cannot take too many photographs" and "[y]ou cannot use too much colour film."[684]
- ^ The only published criticism may have been that of Sune Lindqvist, who wrote that the reconstruction "needs revision in certain respects."[732][733] Lindqvist's only specific criticism, however, was that the face mask was "set somewhat awry in the reconstruction."[732] Bruce-Mitford was undoubtedly aware of Lindqvist's criticism when he wrote that the first reconstruction was not criticised in print, for he was the English translator of Lindqvist's article. He was thus likely referring to the more substantial criticisms of the reconstruction, such as its gaps in afforded protection, which indeed do not seem to have been published.
- ^ Although Bruce-Mitford wrote that the new reconstruction had to be done "without sustaining the slightest damage",[130][131] some damage did occur during the process. Part of the fragment of design 1 showing the face and body of a dancing warrior was crushed; its nose and mouth was later restored.[232]
- ^ These are primarily limited to kov albums, and include some anachronistic depictions on Viking Metal obaly alb.[827] If viking metallers have "read extensively" they have often done so "uncritically," eliding several centuries to join the Sutton Hoo helmet with the Vikingský věk.[827]
Reference
- ^ A b Umění a kultura Google.
- ^ A b Davis 2013.
- ^ A b Richards 1992, str. 131.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. xxxvii, 718–731.
- ^ A b British Museum a.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 138–231.
- ^ Evans 1986, pp. 32–40, 46–49.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 144, 156.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 488–577.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1974a, str. 198.
- ^ A b C d E F G Bruce-Mitford 1972, str. 120.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, str. 138.
- ^ Lindqvist 1950, pp. 3–4, 24.
- ^ Arwidsson 1942, s. 30–31.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 138 n.2.
- ^ Bruce-Mitford 1975, str. 683.
- ^ Phillips 1987, str. X.
- ^ Campbell 1992, str. 80.
- ^ Campbell 2000, str. 57–58.
- ^ A b C d E Keynes 1992, str. 103.
- ^ Bruce-Mitford 1948c, str. 228.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 73.
- ^ Campbell 1992, str. 82.
- ^ Campbell 2000, str. 61.
- ^ A b Campbell 2014.
- ^ A b Keynes 1992, str. 106–107.
- ^ A b C Chadwick 1940, str. 79.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1975, str. 696.
- ^ A b C d E F G Keynes 1992, str. 104.
- ^ A b C d Chadwick 1940, str. 80.
- ^ Keynes 1992, str. 104–107.
- ^ A b Keynes 1992, str. 106.
- ^ Keynes 1992, str. 105–106.
- ^ Vollrath-Reichelt 1971, pp. 80–88.
- ^ Giles 1849, str. 76.
- ^ Wormald 1983, str. 106 n.30.
- ^ Wormald 2006, str. 110 n.30.
- ^ Brooks 1984, pp. 63–64, 64 n.3.
- ^ Wallace-Hadrill 1988, str. 59.
- ^ Wallace-Hadrill 1971, str. 31–32.
- ^ Wormald 2006, str. 131 n.1.
- ^ Keynes 1992, pp. 103–104, 111.
- ^ Chadwick 1940, pp. 79, 79 n.5.
- ^ Keynes 1992, pp. 104–105, 109.
- ^ Keynes 1992, str. 111.
- ^ A b Bruce-Mitford 1975, str. 699.
- ^ A b Wilson 1992, str. 10.
- ^ Bruce-Mitford 1975, str. 578.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 578, 588.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 578, 586.
- ^ Grierson 1970.
- ^ Bruce-Mitford 1975, str. 588.
- ^ Kendrick, Kitzinger & Allen 1939, str. 126.
- ^ Crawford 1940, str. 64.
- ^ A b Bruce-Mitford 1975, str. 586–587.
- ^ A b C Grierson 1970, str. 15.
- ^ Bruce-Mitford 1975, str. 587.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 587, 652.
- ^ Stahl 1992, str. 11.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 536.
- ^ Grierson 1970, str. 17.
- ^ Grierson 1970, s. 15–16.
- ^ Grierson 1970, s. 16–17.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 586–587, 684.
- ^ Lafaurie 1959–1960, str. 165.
- ^ Prou 1892.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 580–582, 588.
- ^ Bruce-Mitford & Allan 1952, pp. 78–82.
- ^ A b Kendrick, Kitzinger & Allen 1939, str. 128.
- ^ Bruce-Mitford 1947, str. 42–43.
- ^ Bruce-Mitford & Allan 1952, str. 82.
- ^ Chadwick 1940, str. 82.
- ^ Oddy & Hughes 1972.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 589–590, 648–653, 698.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 606–607.
- ^ Brown 1981, str. 84.
- ^ Stahl & Oddy 1992, str. 136.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 584–585, 589.
- ^ A b Maddicott 1993, str. 968.
- ^ Keynes 1992, pp. 103, 103 n.1.
- ^ A b Donahue 2006, 11:43.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 688–689.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 532–534.
- ^ Hines 2010, pp. 154–155, 166–168.
- ^ A b C Price & Mortimer 2014, pp. 521–522, 533–534.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 352–354.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 352–354, 394–400.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 315, 346.
- ^ Mortimer & Pollington 2013, pp. 141–144, 166–168.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 311, 346.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 77.
- ^ Wallace-Hadrill 1975, str. 47.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 373.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 715–716.
- ^ Carver 1992, s. 180–181.
- ^ Carver 1995, pp. 116, 120, 122.
- ^ Bruce-Mitford 1975, str. 707.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 706–710.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 294–297, 304–305.
- ^ Kaske 1967.
- ^ Ward 1952, s. 9–10.
- ^ Sherlock 1972, str. 94–95.
- ^ Kitzinger 1940, str. 59.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 707–709.
- ^ A b Wilson 1992, s. 9–10.
- ^ MacGregor 2011, str. 305.
- ^ Chadwick 1940, str. 77.
- ^ Wallace-Hadrill 1975, str. 40.
- ^ A b Carver 1986, str. 83.
- ^ Wallace-Hadrill 1975, s. 40–41.
- ^ Carver 1986, str. 84.
- ^ Campbell 1992, str. 85.
- ^ Campbell 2000, str. 65.
- ^ Maddicott 1993, str. 969.
- ^ Wallace-Hadrill 1975, pp. 41–49.
- ^ Wilson 1992, str. 9.
- ^ Carver 1986, pp. 88, 97.
- ^ Hines 2010, pp. 156, 161.
- ^ Campbell 1992, str. 84–85.
- ^ Campbell 1992, str. 64–65.
- ^ Wood 1983, str. 14.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1978, str. 185.
- ^ A b C d E F G h i Maryon 1947, str. 137.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, str. 140.
- ^ A b C Maryon 1947, str. 138.
- ^ A b Maryon 1947, pp. 137–140, 143.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1978, pp. 146–150, 186–202.
- ^ A b Maryon 1947.
- ^ A b C d Maryon 1947, str. 139.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1972, str. 128.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1974a, str. 207.
- ^ A b C d E Bruce-Mitford 1972, str. 121.
- ^ A b C d E F Bruce-Mitford 1975, str. 232.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 197–199.
- ^ Bruce-Mitford 1949, str. 47–50.
- ^ Bruce-Mitford 1972, pp. 121–122, 128–130.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, pp. 199–200, 207–208.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 140–146.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, pp. 152, 203.
- ^ Hood et al. 2012, str. 95 n.4.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1978, str. 152.
- ^ A b C d Maryon 1947, str. 140.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 171.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 204.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 172.
- ^ Bruce-Mitford 1978, s. 171–172.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 174.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 163–164.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 163.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 167.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, pp. 146, 204.
- ^ A b Bruce-Mitford 1949, str. 47 n.194.
- ^ Bruce-Mitford 1982, str. 220.
- ^ A b Coatsworth & Pinder 2002, s. 109–110.
- ^ Bruce-Mitford 1968b, str. 233.
- ^ A b Coatsworth & Pinder 2002, pp. 109–114.
- ^ Hawthorne & Smith 1979, str. 153–154.
- ^ A b Maryon 1971, pp. 113–116.
- ^ Coatsworth & Pinder 2002, s. 108–109.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 201–202.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 202.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 111 n.1, 226–227.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 150, 205, 227.
- ^ Williams 1992, str. 80–81.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 146, 227.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 146.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 158, 203.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 152–155.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 159.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 205.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 161.
- ^ A b Maryon 1947, str. 141.
- ^ A b C d E Bruce-Mitford 1972, str. 122.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1974a, str. 200.
- ^ Bruce-Mitford 1978, s. 168–169.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 169, 228–230.
- ^ A b C Maryon 1947, s. 141–142.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 163–164, 168–169.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 164.
- ^ A b C d E F G Maryon 1947, str. 142.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 164–167.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 165.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 165–167.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, str. 231.
- ^ Maryon 1971, str. 120.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, s. 167–168.
- ^ Maryon 1947, s. 142–143.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 168.
- ^ Maryon 1947, pp. 141–143.
- ^ Oddy 1980, pp. 182–183.
- ^ Oddy 2004, pp. 275–276.
- ^ A b C Price & Mortimer 2014, str. 521.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1978, str. 169.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 229–230.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 229.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 160, 169.
- ^ Coatsworth & Pinder 2002, s. 141–142.
- ^ Price & Mortimer 2014, str. 520.
- ^ Brunning 2019.
- ^ A b Williams 1992, str. 86.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 204–205.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 160, 205.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 169, 204–205.
- ^ Newton 1993, str. 37.
- ^ Price & Mortimer 2014, str. 532.
- ^ Price & Mortimer 2014, str. 522.
- ^ Marzinzik 2007, str. 29–30.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 239.
- ^ Maryon 1947, pp. 140, 144.
- ^ Bruce-Mitford 1972, pp. 122, 124.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, pp. 200, 204.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 155, 158, 169, 205.
- ^ A b C Maryon 1947, str. 144.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, pp. 186–189.
- ^ A b C Williams 1992, str. 80.
- ^ Bruce-Mitford 1972, str. 207.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 172–173.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1949, str. 50.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 187.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1948a, str. 6.
- ^ Archaeological News Letter 1948.
- ^ A b Bruce-Mitford 1949, str. 49–50.
- ^ A b Bruce-Mitford 1950a, str. 449.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 186.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1989a.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, str. 188.
- ^ Holmqvist 1960 103, 109.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1972, str. 129.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1974a, str. 208.
- ^ A b Holmqvist 1960, str. 109.
- ^ Holmqvist 1960, str. 121–122.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, str. 189.
- ^ Holmqvist 1960, str. 104–106.
- ^ Tacitus 1868, str. 17.
- ^ Tacitus 1886, str. 14.
- ^ Holmqvist 1960, str. 122.
- ^ Holmqvist 1960.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 189 n.3.
- ^ Bruce-Mitford 1949, str. 49.
- ^ A b C d E F G h i Bruce-Mitford 1978, str. 208.
- ^ Nerman 1948, pp. 79–81.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 214.
- ^ A b Arrhenius & Freij 1992, str. 76.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 190–197.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 190.
- ^ A b C d E F Bruce-Mitford 1978, str. 199.
- ^ A b Bruce-Mitford 1972, str. 126–127.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 202–203.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1978, pp. 146–149.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 192.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 197.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 190–193.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 192–193, 195–197.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, pp. 193, 197.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 193–194, 196–197.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, pp. 37–39.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 193–196.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 196.
- ^ A b C d Haseloff 1979, str. 82.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 194.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1978, str. 193.
- ^ Arwidsson 1977, str. 121.
- ^ Bruce-Mitford 1986, pp. 198, 200.
- ^ Carver 2005, str. 240.
- ^ Mackintosh 1986.
- ^ Mackintosh 1986, str. 1.
- ^ Haseloff 1979, str. 80.
- ^ Beck 1964, str. 6.
- ^ Beck 1964, str. 43.
- ^ A b Haseloff 1979, s. 82–83.
- ^ A b Beck 1964, str. 42–43.
- ^ Beck 1964, str. 43–44.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 186–187.
- ^ Bruce-Mitford 1978, s. 190–191.
- ^ Arwidsson 1942, pp. 29–31.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 197–198.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1978, str. 198.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 154.
- ^ A b Bruce-Mitford 1972, str. 125.
- ^ A b Bruce-Mitford 1974a, str. 205.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 159–163.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, pp. 224–225.
- ^ Bruce-Mitford 1982, str. 272 n.31.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, pp. 146–150.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 149.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 150.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, s. 200–201.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Bruce-Mitford 1978, str. 200.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 201.
- ^ A b Donahue 2006, 13:46.
- ^ A b Steuer 1987, str. 200 n.32.
- ^ A b Bruce-Mitford 1952, pp. 724–725.
- ^ A b Christensen 2000, str. 34–35.
- ^ A b Christensen 2002, str. 43–44.
- ^ A b MacGregor 2011, str. 304.
- ^ Almgren 1983, s. 12–13.
- ^ A b Tweddle 1992, pp. 1167–1169.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Bruce-Mitford 1978, str. 214.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1952, pp. 707, 752 n.21.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1974a, str. 210.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 158.
- ^ Donahue 2006, 13:59.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 157.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 199, 224–225.
- ^ Donahue 2006, 13:32.
- ^ A b Hood et al. 2012, str. 93.
- ^ A b Meadows 2004, str. 25.
- ^ A b C d Read 2006, str. 39.
- ^ Christensen 2000, str. 34.
- ^ Christensen 2002, str. 43.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1067–1070.
- ^ Stjerna 1912, s. 1–2.
- ^ Tweddle 1992, str. 1169.
- ^ Cramp 1957, pp. 57, 60.
- ^ Hood et al. 2012, pp. 93, 93 n.8.
- ^ A b Butterworth et al. 2016, str. 41 n.27.
- ^ A b C Tweddle 1992, str. 1167.
- ^ Hood et al. 2012, str. 83–84.
- ^ A b C Read 2006, str. 38.
- ^ Johnson 1980, str. 303.
- ^ Donahue 2006, 13:22.
- ^ Lindqvist 1948b, str. 137.
- ^ Lindqvist 1948a, str. 105.
- ^ Bruce-Mitford 1949, str. 74.
- ^ Bruce-Mitford 1950b, str. 71.
- ^ Whitelock 1958, str. 91.
- ^ Brady 1979, str. 91.
- ^ A b Stjerna 1912, str. 1.
- ^ Christensen 2000, str. 35.
- ^ Christensen 2002, str. 44.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, pp. 210–214.
- ^ Tweddle 1992, str. 1170.
- ^ Alföldi 1934, str. 140.
- ^ Donahue 2006, 12:31.
- ^ Almgren 1983, str. 12.
- ^ A b Ambrosiani 1983, str. 25.
- ^ Gamber 1966, str. 285.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 225.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 224.
- ^ Frank 1992, str. 47.
- ^ A b C Frank 1992, str. 54–55.
- ^ A b Steuer 1987, pp. 199–203, 230–231.
- ^ A b C d E F G h Tweddle 1992, str. 1086.
- ^ Steuer 1987, pp. 190–197, 227–229.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1082–1084, 1087.
- ^ Steuer 1987, pp. 197–198, 229–230.
- ^ Tweddle 1992, str. 1082–1083, 1085.
- ^ A b C d E F Tweddle 1992, pp. 1083, 1086.
- ^ Steuer 1987, str. 230–231.
- ^ A b C d E Steuer 1987, str. 231.
- ^ A b C Tweddle 1992, str. 1083.
- ^ Strong 2002.
- ^ Nederlandse Munten.
- ^ Tweddle 1992, str. 1090.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1083, 1086, 1125.
- ^ Steuer 1987, str. 199–200.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1086–1087.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 223.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1978, str. 210.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, pp. 212–214.
- ^ Meadows 1996–1997.
- ^ Meadows 1997a.
- ^ Meadows 1997b.
- ^ Meadows 2004.
- ^ Read 2006.
- ^ Saraceni 1997.
- ^ Webster & Meadows 1997.
- ^ Marzinzik 2007, str. 40–42.
- ^ Frank 2008, pp. 76, 78, 87.
- ^ Mortimer 2011, s. 38–39.
- ^ Butterworth et al. 2016.
- ^ Fern & Speake 2014, pp. 34–37.
- ^ A b Pilkington 2012.
- ^ A b Fordham 1904.
- ^ A b Foster 1977a.
- ^ A b Foster 1977b, pp. 23, 27.
- ^ A b Meadows 2004, str. 16.
- ^ A b C d Marzinzik 2007, str. 42.
- ^ A b C Mortimer 2011, str. 40.
- ^ British Museum e.
- ^ Jarvis 1850.
- ^ Meaney 1964, pp. 152–153.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, pp. 208, pl. 54b.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 206–207.
- ^ Storms 1978, str. 337.
- ^ A b Wilson 1983, str. 165.
- ^ A b Steuer 1987, pp. 199, 230.
- ^ British Museum f.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1083, 1086, 1092.
- ^ Leeds 1924.
- ^ Meaney 1964, str. 203.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 207.
- ^ Dickinson & Speake 1992.
- ^ MacGregor & Bolick 1993, str. 15.
- ^ Ashmolean 2005.
- ^ Meaney 1964, pp. 228, 231.
- ^ Evans 2004.
- ^ Portable Antiquities Scheme 2012.
- ^ Boye 1858.
- ^ Ohlhaver 1939.
- ^ Munksgaard 1984.
- ^ Leth-Larsen 1984.
- ^ Lund 2006.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1086, 1125–1129.
- ^ Nationalmuseets.
- ^ A b Christensen 2002, str. 42–43.
- ^ A b Mortimer 2011, str. 37.
- ^ Price & Mortimer 2014, str. 523–524.
- ^ A b Christensen 2015, pp. 232–233.
- ^ Grieg 1947.
- ^ Addyman, Pearson & Tweddle 1982, str. 192.
- ^ Tweddle 1983a, str. 109.
- ^ Munksgaard 1984, str. 87–88.
- ^ A b Steuer 1987, pp. 200, 231.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1059, 1086, 1125–1129.
- ^ Grieg 1924, s. 6–7.
- ^ A b C d Gudesen 1980, pp. 55, pl. 20.
- ^ A b Arwidsson 1954, str. 32.
- ^ Nicolaysen 1882, str. 71.
- ^ Grieg 1924, s. 3–4.
- ^ A b C Arwidsson 1934, str. 252–253.
- ^ Herben Jr. 1937, str. 34–35.
- ^ Grieg 1924, pp. 3–6.
- ^ Nerman 1953.
- ^ A b C d E Steuer 1987, pp. 199, 231.
- ^ A b C d E F Arwidsson 1977, str. 27.
- ^ A b Tweddle 1992, pp. 1086, 1092.
- ^ Statens Historiska Museum.
- ^ Stolpe & Arne 1912, pp. 39, pl. XXVII figs. 11, 16.
- ^ Stolpe & Arne 1927, pp. 39, pl. XXVII figs. 11, 16.
- ^ Arwidsson 1934, pp. 253–254.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 208, 208 n.2.
- ^ Stolpe & Arne 1912, pp. 42–43, pl. XXX figs. 4–6, pl. XXXI fig. 1, pl. XXXII fig. 2.
- ^ Stolpe & Arne 1927, pp. 42–43, pl. XXX figs. 4–6, pl. XXXI fig. 1, pl. XXXII fig. 2.
- ^ Lindqvist 1950, pp. 1, 9–11, 21.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 208, 208 n.1.
- ^ Lindqvist 1936, s. 171–172.
- ^ Bruce-Mitford 1949, pp. 50, 64, pl. X.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, pp. 40, 50, pl. 14.
- ^ Arwidsson 1977, pp. 27, 29, 117, fig. 31.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 208, 214–215, 218, 225.
- ^ A b C d E F G Steuer 1987, pp. 199–200, 231.
- ^ Arrhenius & Freij 1992.
- ^ Seiler 2011.
- ^ Seiler & Appelgren 2012.
- ^ Sjösvärd, Vretemark & Gustavson 1983, str. 137.
- ^ A b Fornvännen 1907, str. 208.
- ^ Lindqvist 1925, pp. 192–194, 205.
- ^ Grieg 1947, str. 44–45.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, pp. 158 n.3, 209.
- ^ Munksgaard 1984, str. 87.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1125–1126.
- ^ Thunmark-Nylén 1998, taf. 264.
- ^ Thunmark-Nylén 2000b, pp. 521–522.
- ^ Thunmark-Nylén 2000c, str. 1070.
- ^ Thunmark-Nylén 2006a, str. 317.
- ^ Månadsblad 1907, pp. 169–171.
- ^ Lindqvist 1925, s. 193–194.
- ^ A b Nerman 1969a, Fig. 601.
- ^ A b C Nerman 1969b, str. 13.
- ^ A b Nerman 1975, pp. 29, 102–103, 158.
- ^ Arwidsson 1977, pp. 27, 29.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1086, 1104–1109.
- ^ Nerman 1969a, Fig. 602.
- ^ Nerman 1975, pp. 29, 104–105, 158.
- ^ A b C d E F G Tweddle 1992, pp. 1086, 1090.
- ^ A b Nerman 1969a, Fig. 607.
- ^ A b C d E F G Nerman 1969b, str. 14.
- ^ A b Nerman 1975, pp. 30, 158, 187.
- ^ Arwidsson 1977, pp. 27, 29, 29 n.4, abb. 30.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1978, str. 158 n.3.
- ^ A b C Marzinzik 2007, str. 34.
- ^ Nerman 1969a, Fig. 609.
- ^ Nerman 1975, pp. 30, 104–105, 158.
- ^ Nerman 1969a, Fig. 603.
- ^ Nerman 1975, pp. 29, 158, 198.
- ^ Nerman 1969a, Fig. 604.
- ^ Nerman 1975, pp. 29, 158, 184.
- ^ Nerman 1969a, Fig. 605.
- ^ Nerman 1975, pp. 29, 94–95, 158.
- ^ Nerman 1969a, Fig. 606.
- ^ Nerman 1975, pp. 29, 98–99, 158.
- ^ A b Helgesson 2004, str. 231–232.
- ^ A b Stjernquist 2004, str. 126–127.
- ^ A b Larsson 2007, s. 19–20.
- ^ A b Larsson 2011, str. 196.
- ^ A b Uppåkra Arkeologiska Center.
- ^ A b Price & Mortimer 2014, pp. 523, 525, 531.
- ^ Kirpichnikov 1971, pp. 24, fig. 24.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1083, 1086–1087, 1125–1132.
- ^ A b C Tweddle 1992, str. 1095.
- ^ Tweddle 1984, str. 20.
- ^ Tweddle 1992, pp. 989, 1094.
- ^ Butterworth et al. 2016, pp. 32, 41.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, pp. 152, 203, 214.
- ^ Tweddle 1984, pp. 13, 15.
- ^ Tweddle 1992, pp. 941, 946.
- ^ Hood et al. 2012, pp. 83, 85.
- ^ Meadows 2004, s. 9–10.
- ^ A b Bruce-Mitford 1974a, str. 231–232.
- ^ Lester 1987, str. 34.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 230–231.
- ^ Meadows 1996–1997, str. 192–193.
- ^ Meadows 2004, pp. 2–3, 9, 25.
- ^ A b Meadows 2004, str. 9.
- ^ Tweddle 1984, s. 20–21.
- ^ Tweddle 1992, pp. 999–1009.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, pp. 233.
- ^ Tweddle 1992, pp. 946, 952.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 231.
- ^ Meadows 2004, str. 11.
- ^ Meadows 2004, pp. 9, 16.
- ^ Read 2006, str. 42.
- ^ Meadows 2004, str. 6.
- ^ A b Bruce-Mitford 1974a, str. 241.
- ^ Tweddle 1984, str. 15.
- ^ Tweddle 1992, str. 1094.
- ^ A b C d E F G Bruce-Mitford 1952, str. 752 n.21.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1974a, str. 211.
- ^ Webster 1998, str. 188.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1094–1095.
- ^ Butterworth et al. 2016, str. 41.
- ^ Butterworth et al. 2016, str. 31.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 210–212.
- ^ A b Tweddle 1992, pp. 1092, 1104–1106.
- ^ A b C d E Bruce-Mitford 1978, str. 212.
- ^ Lindqvist 1931a, str. 9.
- ^ Lindqvist 1932, str. 31.
- ^ Lindqvist 1932, s. 25–26.
- ^ Gamber 1982, str. 210.
- ^ Bruce-Mitford 1982, str. 253.
- ^ Lindqvist 1925, pp. 183–184.
- ^ Lindqvist 1932, s. 30–31.
- ^ Tweddle 1992, str. 1111–1112.
- ^ A b Arwidsson 1934, pp. 244–245, 253–254.
- ^ Arwidsson 1942, s. 28–29.
- ^ A b C d E F Tweddle 1992, pp. 1092, 1115, 1119.
- ^ A b C Arwidsson 1934, str. 254.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, str. 215.
- ^ A b C Stolpe & Arne 1912, str. 13.
- ^ A b C Stolpe & Arne 1927, str. 13.
- ^ A b C Stolpe & Arne 1912, str. 46.
- ^ Stolpe & Arne 1927, s. 46–47.
- ^ Arwidsson 1934, str. 253.
- ^ Tweddle 1992, str. 1105.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1104–1106.
- ^ Lindqvist 1925, pp. 182–183.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1111–1112, 1112.
- ^ Arwidsson 1954, s. 22–23.
- ^ A b C Tweddle 1992, pp. 1119–1121.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1119–1120.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1106–1107.
- ^ Stolpe & Arne 1912, str. 53–54.
- ^ A b Stolpe & Arne 1927, str. 54.
- ^ Tweddle 1992, str. 1106.
- ^ Arwidsson 1977, s. 21–22.
- ^ Tweddle 1992, str. 1119.
- ^ Arwidsson 1942, s. 26–27.
- ^ Lindqvist 1931a, pp. 5, 8.
- ^ Tweddle 1992, pp. 1111, 1113–1114.
- ^ Steuer 1987, str. 200.
- ^ A b Stjerna 1912, str. 14.
- ^ A b C d Lindqvist 1925, s. 198–199.
- ^ Martin-Clarke 1947, pp. 63, pl. XV.
- ^ A b Stolpe & Arne 1927, str. 46.
- ^ Stolpe & Arne 1912, str. 42.
- ^ Stolpe & Arne 1927, str. 42.
- ^ A b Nerman 1953, str. 123.
- ^ Lindqvist 1925, pp. 192–194.
- ^ Grieg 1947, str. 45.
- ^ Arwidsson 1954, s. 25–26.
- ^ Stolpe & Arne 1912, str. 53.
- ^ Stolpe & Arne 1927, str. 53.
- ^ Stolpe & Arne 1912, str. 54.
- ^ Price & Mortimer 2014, pp. 523–524, 531.
- ^ Arwidsson 1954, str. 28.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, pp. 218–220.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 214–215.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, str. 218.
- ^ Bruce-Mitford 1948b, pp. 397–398.
- ^ Bruce-Mitford 1986, str. 198.
- ^ Evans 2001, str. 59.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, str. 220.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, pp. 219–223.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 219–222.
- ^ A b Nickel 2002, str. 112.
- ^ Johnson 1980, str. 309.
- ^ James 1986, str. 113.
- ^ James 1986, pp. 109, 131–132.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, str. 203.
- ^ Hood et al. 2012, str. 92.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 171–172, 185.
- ^ Williams 1992, pp. 85–85.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 174, 174 n.1, 185.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 203, 219, 221.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 210–212, 214.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 178–179, 219–220.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 176.
- ^ Kaminski & Sim 2014, pp. 71, 75, 79, 81.
- ^ British Museum g.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 178–179.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 219–220, 222–223.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1978, str. 223–224.
- ^ British Museum h.
- ^ Seyrig 1952a, str. 69.
- ^ Seyrig 1952b, str. 105.
- ^ Huey 1962a.
- ^ Huey 1962b.
- ^ Plenderleith 1956, pp. 226–229.
- ^ Seyrig 1952a, str. 66–67.
- ^ Seyrig 1952b, str. 101.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 179, 231.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1972, str. 127.
- ^ A b Bruce-Mitford 1974a, pp. 206–207.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 203, 203 n.2.
- ^ Robinson 1975, str. 144.
- ^ A b C Bruce-Mitford 1974b, str. 6.
- ^ A b C d E F G Bruce-Mitford 1974c, str. 286.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 203 n.2.
- ^ Webster 1998, s. 188–189.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 219–220.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 219, 222–223.
- ^ Frank 1992, str. 59.
- ^ Frank 2008, str. 78.
- ^ Stanley 1981, str. 205.
- ^ Cramp 1957, str. 60.
- ^ Cramp 1957, str. 63.
- ^ Beowulf, ll. 303–306, 1110–1112, 1286, 1327–1328, 1448–1454.
- ^ Hatto 1957a, str. 155–156.
- ^ Speake 1980, str. 80.
- ^ Bateman 1861, str. 33.
- ^ A b Cramp 1957, str. 62–63.
- ^ A b C Davidson 1968, str. 354.
- ^ A b C Chaney 1970, str. 123–124.
- ^ Beowulf, ll. 301–306.
- ^ Heaney 2000, pp. 21–23.
- ^ Cramp 1957, str. 62.
- ^ Beowulf, l. 1453.
- ^ Beowulf, ll. 1448–1450.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, s. 200–201.
- ^ A b C d E Bruce-Mitford 1974b, str. 7.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 185, 205, 205 n.1.
- ^ Newton 1993, str. 41.
- ^ Beowulf, l. 1451.
- ^ Cramp 1957, str. 61–62.
- ^ Herben Jr. 1937.
- ^ Beowulf, ll. 1110–1112, 1286, 1327–1328.
- ^ A b Cramp 1957, pp. 59, 62–63.
- ^ Heaney 2000, str. 93.
- ^ Beowulf, ll. 1326–1328.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 208–210, 216–217.
- ^ Stolpe & Arne 1927, pl. PROTI.
- ^ Beowulf, ll. 1025–1034.
- ^ Heaney 2000, str. 69.
- ^ Arnold 1876, str. 70.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 210–213.
- ^ Bosworth & Toller 1882, str. 1163.
- ^ Hall 1916, str. 342.
- ^ Klaeber 1922, str. 164.
- ^ Kemble 1837, str. 43.
- ^ Thorpe 1855, str. 69.
- ^ Hall 1914, str. 37.
- ^ Moncrieff 1921, str. 39.
- ^ Tolkien 2014, str. 42.
- ^ Martin-Clarke 1947, str. 63.
- ^ A b Frank 1992, str. 55.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1972, str. 124.
- ^ A b C d E F Bruce-Mitford 1974a, str. 204.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 210–211.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 213.
- ^ Bruce-Mitford 1972, str. 124–125.
- ^ Beowulf, l. 2257.
- ^ Beowulf, ll. 396, 2049, 2605.
- ^ Beowulf, l. 334.
- ^ Beowulf, l. 2661.
- ^ Newton 1993, str. 33.
- ^ Cramp 1957, pp. 63, 63 n.30.
- ^ Brady 1979, str. 90.
- ^ A b C d E Williams 1992, str. 77.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 742–743.
- ^ A b Bruce-Mitford 1979, str. 13.
- ^ A b Bruce-Mitford 1975, pp. 138–140.
- ^ A b Williams 1992, str. 73.
- ^ Bruce-Mitford 1979, str. 10.
- ^ Daily Mail 1939a.
- ^ Daily Mail 1939b, str. 10.
- ^ Kendrick, Kitzinger & Allen 1939, str. 111.
- ^ Kendrick 1940, str. 180.
- ^ Phillips et al. 1940, str. 163.
- ^ Kendrick, Kitzinger & Allen 1939, str. 113.
- ^ A b Kendrick, Kitzinger & Allen 1939, str. 130.
- ^ A b Kendrick 1940, str. 174.
- ^ Phillips et al. 1940, pp. 163, 168.
- ^ Phillips 1940, str. 14.
- ^ Phillips 1941, str. 256.
- ^ Bruce-Mitford 1949, str. 9 n.34.
- ^ Bruce-Mitford 1975, str. 747.
- ^ Bruce-Mitford 1947, str. 11.
- ^ Lambert 2014.
- ^ Cunliffe 2016.
- ^ Bruce-Mitford 1975, str. xxxvii.
- ^ Bruce-Mitford 1946, s. 2–4.
- ^ Martin-Clarke 1947, str. 63 n.19.
- ^ Bruce-Mitford 1975, str. 228.
- ^ Bruce-Mitford 1989b, str. 14.
- ^ Carver 2004, str. 25.
- ^ Bruce-Mitford 1947, str. 24.
- ^ Plenderleith 1956, str. 284–285.
- ^ A b Williams 1992, str. 78.
- ^ A b Plenderleith 1956, str. 285.
- ^ A b Williams 1992, str. 74–75.
- ^ A b Maryon 1947, s. 143–144.
- ^ A b Bruce-Mitford 1972, pp. 121, 126.
- ^ A b Bruce-Mitford 1974a, str. 200, 203.
- ^ A b C d E F G h i Williams 1992, str. 74.
- ^ A b Williams 1992, str. 6.
- ^ A b Williams 1992, pp. 74, 77.
- ^ Donahue 2006, 23:39.
- ^ Festival of Britain Catalogue 1951, pp. 106, 114.
- ^ Life 1951, pp. 19, 82–83.
- ^ Gerwardus 2011.
- ^ London Gazette 1956, str. 3113.
- ^ A b Bruce-Mitford 1965.
- ^ A b Bruce-Mitford 1983a, str. xliii.
- ^ Marzinzik 2007, s. 16–17.
- ^ Mitchell 1970.
- ^ Mitchell 1971.
- ^ Grohskopf 1970, str. 68.
- ^ Caple 2000, str. 133–134.
- ^ Caple 2000, str. 133.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 199.
- ^ A b C Lindqvist 1948b, str. 136.
- ^ Green 1963, str. 69.
- ^ A b C d E Bruce-Mitford 1972, str. 123.
- ^ Bruce-Mitford 1972, str. 123–124.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, pp. 201, 204.
- ^ A b Bruce-Mitford 1974a, str. 201.
- ^ Phillips 1987, pp. 148, 162.
- ^ Bruce-Mitford 1982, str. 272 n.28.
- ^ Ordnance Survey 1966, pp. i, iii.
- ^ Browne 1991, str. 56.
- ^ A b Bruce-Mitford 1975, pp. 232, 278.
- ^ Van Geersdaele 1969.
- ^ Van Geersdaele 1970.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 280–288, 301–302.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 230–236.
- ^ A b Bruce-Mitford 1974a, s. 170–171.
- ^ Bruce-Mitford 1968a, s. 36–37.
- ^ A b Bruce-Mitford 1974a, str. 170.
- ^ Bruce-Mitford 1979, str. 5.
- ^ Bruce-Mitford 1975, pp. 232, 311.
- ^ Bruce-Mitford 1975, str. 232 n.3.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 171.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1975, str. 335.
- ^ Bruce-Mitford 1968a, str. 36.
- ^ A b C d Bruce-Mitford 1975, str. 278.
- ^ Bruce-Mitford 1975, str. 279.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 156.
- ^ A b C d Oddy 1992.
- ^ Institution of Mechanical Engineers 1918.
- ^ Mapping Sculpture 2011.
- ^ A b Williams 1992, str. 75.
- ^ Williams 1992, str. 75–77.
- ^ Williams 1989, str. 6.
- ^ Bruce-Mitford 1974a, str. 206.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 179.
- ^ Williams 1992, str. 79.
- ^ Williams 1992, str. 85–86.
- ^ A b Williams 1992, str. 84.
- ^ A b Williams 1992, str. 85.
- ^ A b C d E Bruce-Mitford 1978, str. 181.
- ^ A b Bruce-Mitford 1982, str. 251.
- ^ Marzinzik 2007, str. 28.
- ^ Blake 1971.
- ^ English Rural Life helmet.
- ^ Butcher & Mitchell 2010, str. 16.
- ^ A b Marzinzik 2007, str. 61.
- ^ MacGregor 2011, pp. 301–303.
- ^ Marzinzik 2007, str. 59–60.
- ^ MacGregor 2011, pp. 301, 305.
- ^ A b BBC 2010.
- ^ MacGregor 2011, pp. 303–305.
- ^ Daily Mail 1939b.
- ^ MacGregor 2011, str. 303.
- ^ A b BBC News 2006.
- ^ A b Culture24.
- ^ Bruce-Mitford 1982, str. 257.
- ^ A b Bruce-Mitford 1982, str. 259.
- ^ Bruce-Mitford 1978, str. 176 n.1.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, pp. 176, 176 n.1.
- ^ A b Bruce-Mitford 1982, str. 258.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 144, 148.
- ^ Bruce-Mitford 1982, pp. 258–259.
- ^ A b Bruce-Mitford 1974b.
- ^ A b Bruce-Mitford 1974c.
- ^ A b Bruce-Mitford 1974c, str. 285–286.
- ^ Sachsensymposion.
- ^ Biddle 2015, str. 84.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, pp. 181–185.
- ^ A b Bruce-Mitford 1978, pp. 152 n.1, 181–185.
- ^ Donahue 2006, 13:51.
- ^ Donahue 2006, 8:27.
- ^ Bruce-Mitford 1974b, s. 6–7.
- ^ Beowulf, ll. 1448–1450.
- ^ Bruce-Mitford 1978, pp. 185, 205, 205 n.1, 214.
- ^ A b British Museum replica.
- ^ Connor 2003, pp. 42, 98.
- ^ Asahi Shimbun 2003, pp. 146–147.
- ^ van der Heide.
- ^ Sinclair User 1983.
- ^ Brunning 2017.
- ^ Porck 2015.
- ^ Weetch 2014.
- ^ Brookes 2016.
- ^ Porck 2017.
- ^ Money & Medals Net 2017.
- ^ Cocke 2009.
- ^ Cocke 2013, str. 251–252.
- ^ Axle Arts 2015a.
- ^ Axle Arts 2015b.
- ^ CollectGBStamps.
- ^ Ipswich Star 2003.
- ^ British Museum b.
- ^ British Museum c.
- ^ British Museum d.
- ^ Subsaga.
- ^ A b Trafford & Pluskowski 2007, str. 65.
- ^ Manillaungol 2016.
- ^ Songfacts.
- ^ Up the Downstair 2012.
- ^ Marzinzik 2007, str. 58–59.
Bibliografie
- Alföldi, Andreas (1934). "Eine spätrömische Helmform und ihre Schicksale im Germanisch-Romanischen Mittelalter". Acta Archaeologica. PROTI: 99–144. ISSN 0065-101X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Almgren, Bertil (1983). "Helmets, crowns and warriors' dress – from the Roman emperors to the chieftains of Uppland". v Lamm, Jan Peder & Nordstrom, Hans-Åke (eds.). Vendel Period Studies: transactions of the Boat-Grave Symposium in Stockholm, February 2–3, 1981. Studies – The Museum of National Antiquities, Stockholm. 2. Stockholm: Statens Historiska Museum. pp. 11–16. ISBN 978-91-7192-547-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ambrosiani, Björn (1983). "Regalia and symbols in the boat-graves". v Lamm, Jan Peder & Nordstrom, Hans-Åke (eds.). Vendel Period Studies: transactions of the Boat-Grave Symposium in Stockholm, February 2–3, 1981. Studies – The Museum of National Antiquities, Stockholm. 2. Stockholm: Statens Historiska Museum. pp. 23–30. ISBN 978-91-7192-547-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Arnold, Thomas (1876). Beowulf: A Heroic Poem of the Eighth Century. London: Longmans, Green, and Co. p.70.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Axboe, Mortene (1987). „Kopírování ve starověku: talíře Torslunda“. v Häßler, Hans-Jürgen (vyd.). Studien zur Sachsenforschung. 6. Hildesheim: Lax. str. 13–21. ISBN 3-7848-1617-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Axle Arts [@axle_arts] (14. června 2015). „Axle Arts na Twitteru:" @NT_SuttonHoo si myslel, že by vás mohl zajímat, máme originální maketu vaší helmy Sutton Hoo od #RickKirby "/ Twitter" (Tweet). Citováno 6. prosince 2017 - přes Cvrlikání.
- Beck, Heinrich (1964). Einige vendelzeitliche Bilddenkmäler und die literarische Überlieferung (PDF). Sitzungsberichte (v němčině). 6. Mnichov: Bayerische Akademie der Wissenschaften.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Beowulf. n.d.
- Biddle, Martin (3. prosince 2015). „Rupert Leo Scott Bruce-Mitford: 1914–1994“ (PDF). Životopisné vzpomínky členů Britské akademie. Britská akademie. XIV: 58–86.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Blake, Ian (11. února 1971). „Sutton Hoo Treasure přináší další tajemství“. Archeologie. Irish Times (32, 782). Dublin. p. 12.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- "Boat Graves ve Švédsku". Dopis o archeologických novinách. Lípa Publicita. 1 (5): 4, 7. srpna - září 1948.
- Bosworth, Joseph & Toller, Thomas Northcote (1882). Anglosaský slovník. Oxford: Clarendon Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Brady, Caroline (1979). "'Zbraně Beowulf: analýza nominálních sloučenin a hodnocení jejich použití básníkem “. Anglosaská Anglie. Cambridge University Press. 8: 79–141. doi:10.1017 / S0263675100003045.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Brookes, Stewart J. [@Stewart_Brookes] (16. února 2016). „Věci, které vám nedovolí dělat v @britishmuseum - dotkněte se helmy„ Sutton Hoo “. #BeowulfITV“ (Tweet). Citováno 6. prosince 2017 - přes Cvrlikání.
- Brooks, Nicholas (1984). Rané dějiny církve v Canterbury: Christ Church od 597 do 1066. Leicester: Leicester University Press. ISBN 0-7185-1182-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Brown, David (1981). Brown, David; Campbell, James & Hawkes, Sonia Chadwick (eds.). „Seznamka mincí Sutton Hoo“. Anglosaské studie v archeologii a historii. Britské archeologické zprávy. 2: 71–86. ISBN 0-86054-138-X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Browne, John Paddy (1991). Obálka mapy: Obrázková historie ilustrací obálky průzkumu arzenálu. London: Průzkum arzenálu. ISBN 0-319-00234-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (Září 1946). „Sutton Hoo Ship-Burial“. East Anglian Magazine. 6 (1): 2–9, 43.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (1947). Pohřebiště Sutton Hoo: Prozatímní průvodce. London: Trustees of the British Museum.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (Květen 1948a). „Sutton Hoo a Švédsko“. Dopis o archeologických novinách. Lípa Publicita. 1 (2): 5–7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (Listopad – prosinec 1948b). „Pohřebiště lodi Sutton Hoo“. Seveřan. Londýn: Lindsay Drummond. VI (6): 394–400.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (1948c). "Saxon Rendlesham: Některé předběžné úvahy" (PDF). Sborník Suffolkův archeologický ústav. Ipswich. XXIV (3): 228–251.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Upraveno a znovu publikováno v Bruce-Mitford 1974a, ch. 2
- Bruce-Mitford, Rupert (1949). „Pohřebiště lodi Sutton Hoo: Nedávné teorie a některé komentáře k obecné interpretaci“ (PDF). Sborník Suffolkův archeologický ústav. Ipswich. XXV (1): 1–78.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Upraveno a znovu publikováno v Bruce-Mitford 1974a, ch. 1
- Bruce-Mitford, Rupert (1950a). „Pohřebiště lodi Sutton Hoo“. Sborník královského orgánu Velké Británie. XXXIV (3): 440–449.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (duben 1950b). „Pohřebiště lodi Sutton Hoo: Nová kapitola v anglo-švédských vztazích“. Anglo-švédská recenze. Švédská obchodní komora: 69–72.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (1952). „Pohřebiště lodi Sutton Hoo“. v Hodgkin, Robert Howard (vyd.). Historie Anglosasů. II (3. vyd.). London: Oxford University Press. str. 696–734, 750–756.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Poznámka 21 (ke slovu wala) upraveno a publikováno v Bruce-Mitford 1974a, ch. 9
- Bruce-Mitford, Rupert & Allan, John (Červen 1952). „Sutton Hoo - Rejoinder: s poznámkou o mincích“. Starověk. XXVI (102): 76–82. doi:10.1017 / S0003598X00023619.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (23. července 1965). „Pan Herbert Maryon“. Nekrolog. Časy (56381). Londýn. p. 14.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (Březen 1968a). „Sutton Hoo Excavations, 1965–7“. Starověk. XLII (165): 36–39. doi:10.1017 / S0003598X00033810.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Upraveno a znovu publikováno v Bruce-Mitford 1974a, ch. 5
- Bruce-Mitford, Rupert (Prosinec 1968b). „Nové pozorování na talířích Torslunda“. Frühmittelalterliche Studien. 2: 233–236. doi:10.1515/9783110242027.233. S2CID 185602132.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Upraveno a znovu publikováno v Bruce-Mitford 1974a, ch. 10
- Bruce-Mitford, Rupert (Podzim 1972). „Přilba Sutton Hoo: Nová rekonstrukce“. Britské muzeum čtvrtletně. Britské muzeum. XXXVI (3–4): 120–130. doi:10.2307/4423116. JSTOR 4423116.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Upraveno a znovu publikováno v Bruce-Mitford 1974a, ch. 8
- Bruce-Mitford, Rupert (1974a). Aspekty anglosaské archeologie: Sutton Hoo a další objevy. Londýn: Victor Gollancz. ISBN 0-575-01704-X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (Únor 1974b). „Přilba Sutton Hoo“. Bulletin Britské muzejní společnosti (15): 6–7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Upraveno a znovu publikováno v Bruce-Mitford 1974c
- Bruce-Mitford, Rupert (1974c). „Exponáty u volebních lístků: 5. Replika přilby Sutton Hoo vyrobená ve Tower Armouries, 1973“. The Antiquaries Journal. Společnost antikvariátů v Londýně. LIV (2): 285–286. doi:10.1017 / S0003581500042529.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (1975). The Sutton Hoo Ship-Burial, Volume 1: Excavations, Background, the Ship, Dating and Inventory. London: British Museum Publications. ISBN 0-7141-1334-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (1978). The Sutton Hoo Ship-Burial, Volume 2: Arms, Armor and Regalia. London: British Museum Publications. ISBN 978-0-7141-1331-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (1979). Pohřebiště Sutton Hoo: Úvahy po třiceti letech. Středověká monografická série na University of York. 2. York: William Sessions. ISBN 0-900657-46-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (Prosinec 1982). „Rekonstrukce přilby Sutton Hoo a návrh královského postroje a opasku s mečem: odpověď Hofratovi Dr. Ortwinovi Gamberovi s několika dalšími komentáři k zbraním a brnění Sutton Hoo“. The Journal of the Arms & Armour Society. Londýn. X (6): 217–274. ISSN 0004-2439.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (1983a). Pohřebiště Sutton Hoo, svazek 3: Pozdně římské a byzantské stříbro, závěsné mísy, nádoby na pití, kotle a jiné nádoby, textil, lyra, hrnčířská láhev a další předměty. Já. London: British Museum Publications. ISBN 0-7141-0529-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (1983b). Pohřebiště Sutton Hoo, svazek 3: Pozdně římské a byzantské stříbro, závěsné mísy, nádoby na pití, kotle a jiné nádoby, textil, lyra, hrnčířská láhev a další předměty. II. London: British Museum Publications. ISBN 0-7141-0530-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (1986). „Sutton Hoo Ship Burial: Some Foreign Connections“. Angli e Sassoni al di qua e al di là del mare: 26 aprile-lo maggio 1984. Settimane di studio del Centro italiano di studi sull'alto Medioevo. XXXII. Spoleto: Centro italiano di studi sull'alto Medioevo. 171–210.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (1989a). “Rané myšlenky na Sutton Hoo” (PDF). saský (10).CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bruce-Mitford, Rupert (1989b). Anglosaská a středověká archeologie, historie a umění, se zvláštním zřetelem na Sutton Hoo: velmi důležitá pracovní knihovna a archiv více než 6000 titulů vytvořených Dr. Rupertem L.S. Bruce-Mitford FBA, D.Litt., FSA. Wickmere: Merrion Book Co.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zahrnuje prefatory eseje Moje japonské pozadí a Čtyřicet let se Sutton Hoo Bruce-Mitford. Ten byl znovu publikován v roce Řezbář 2004, s. 23–28.
- Brunning, Sue [@SueBrunningBM] (5. ledna 2017). „Sue Brunning * je nyní kožešinová srst * na Twitteru:„ Vypadá to, že možná budu muset přehodnotit datum helmy #SuttonHoo ... #gladiator “/ Twitter“ (Tweet). Citováno 6. prosince 2017 - přes Cvrlikání.
- Brunning, Sue (24. července 2019). „Osmdesát let (a více) Suttona Hoa“. Blog: Kurátorský koutek. Britské muzeum. Citováno 3. října 2019.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Butcher, Mary & Mitchell, Victoria (2010). East Anglian Basketry. Norwich: Norwich University College of the Arts.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Campbell, James (1992). „Dopad objevu Sutton Hoo na studium anglosaských dějin“. In Kendall, Calvin B. & Wells, Peter S. (eds.). Voyage to the Other World: The Legacy of Sutton Hoo. Středověké kultury. 5. Minneapolis: University of Minnesota Press. str.79–101. ISBN 0-8166-2023-7. JSTOR 10,5749 / j.ctttv0mr.8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Upraveno a znovu publikováno jako Campbell, James (2000). „Dopad objevu Sutton Hoo na studium anglosaských dějin“. v Campbell, James (vyd.). Anglosaský stát. Londýn: Hambledon a Londýn. str. 55–83. ISBN 1-85285-176-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Campbell, James (25. září 2014). „Rædwald [Redwald] (d. 616x27)“. Oxfordský slovník národní biografie (online vydání). Oxford University Press. doi:10.1093 / ref: odnb / 23265. Citováno 12. srpna 2018.CS1 maint: ref = harv (odkaz) (Předplatné nebo Členství ve veřejné knihovně ve Velké Británii Požadované.)
- Caple, Chrisi (2000). „Restaurování: 9A Případová studie: Sutton Hoo Helmet“. Dovednosti v oblasti ochrany přírody: úsudek, metoda a rozhodování. Abingdon: Routledge. str. 132–135. ISBN 0-415-18880-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Carver, Martin (1986). "Sutton Hoo v kontextu". Angli e Sassoni al di qua e al di là del mare: 26 aprile-lo maggio 1984. Settimane di studio del Centro italiano di studi sull'alto Medioevo. XXXII. Spoleto: Centro italiano di studi sull'alto Medioevo. str. 77–123.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Carver, Martin (1992). „Ideologie a oddanost ve východní Anglii“. Sutton Hoo: Padesát let poté. Americká raně středověká studia. 2. Oxford, Ohio: Miami University. 173–182. ISBN 1-879836-01-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- ISBN nesprávně vytištěno jako ISBN 1-879836-02-7
- Carver, Martin (1995). „Boat-burial in Britain: Ancient Custom or Political Signal?“. V Crumlin-Pedersen, Ole; Munch Thye, Birgitte (eds.). Loď jako symbol v prehistorické a středověké Skandinávii. Publikace z Národního muzea: Studie archeologie a historie. 1. Kodaň: Dánské národní muzeum. 111–124. ISBN 978-8789384016.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Carver, Martin (2004). „Před rokem 1983“ (PDF). Zprávy Sutton Hoo Field. 2. doi:10.5284/1000266.
| kapitola =ignorováno (Pomoc)CS1 maint: ref = harv (odkaz) - Carver, Martin (2005). Sutton Hoo: Knížecí pohřebiště sedmého století a jeho kontext. London: British Museum Press. ISBN 978-0-7141-2322-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Chadwick, H. Munro (Březen 1940). „Pohřebiště lodi Sutton Hoo: Kdo to byl?“. Starověk. XIV (53): 76–87. doi:10.1017 / S0003598X00014812.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Chaney, William A. (1970). Kult královského majestátu v anglosaské Anglii: Přechod od pohanství ke křesťanství. Manchester: Manchester University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Coatsworth, Elizabeth & Pinder, Michael (2002). Hines, John & Cubitt, Catherine (eds.). Umění anglosaského zlatníka: jemné kovoobrábění v anglosaské Anglii, její praxe a praktici. Anglosaské studie. 2. Woodbridge: The Boydell Press. ISBN 0-85115-883-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Cocke, Richard (29. července 2009). „Přilba Sutton Hoo“. Archiv záznamů pro veřejné sochařství v Norfolku a Suffolku. Citováno 6. prosince 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Cocke, Richard (2013). Veřejná socha Norfolku a Suffolku. Veřejná socha Británie. 16. Liverpool: Liverpool University Press. ISBN 978-1-84631-712-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Connor, Patricia, ed. (2003). All the Queen's Horses: The Role of the Horse in British History. Lexington: Kentucky Horse Park. ISBN 1-56469-108-X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Křeč, Rosemary J. (1957). "Beowulf a archeologie “ (PDF). Středověká archeologie. Společnost pro středověkou archeologii. 1: 57–77. doi:10.1080/00766097.1957.11735382.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Crawford, O. G. S. (Březen 1940). “Sutton Hoo Ship-Burial: The Coins: A Summary”. Starověk. XIV (53): 64–68. doi:10.1017 / S0003598X00014794.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Cunliffe, Paul (24. února 2016). „Jak Elgin Marbles strávil druhou světovou válku skrytou v podzemí“. Paul Cunliffe. WordPress. Citováno 13. prosince 2016.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Davidson, Hilda Ellis (1968). "Archeologie a Beowulf". V Garmonsway, George Norman & Simpson, Jacqueline (eds.). Beowulf a jeho analogy. London: J. M. Dent & Sons. 350–360.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Davis, James (25. června 2013). „Od Sutton Hoo po fotbalové hřiště: kultura jediným kliknutím“. Blog Google. Citováno 28. srpna 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Donahue, Lucie (14. června 2006). „Přilba Sutton Hoo“. Mistrovská díla Britského muzea. Epizoda 1. BBC Four.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- "Výkres". Sbírka Britského muzea online. Britské muzeum. Citováno 11. dubna 2017.
- "Výkres". Sbírka Britského muzea online. Britské muzeum. Citováno 11. dubna 2017.
- "Výkres". Sbírka Britského muzea online. Britské muzeum. Citováno 11. dubna 2017.
- „Episode 6 Relic: Guardians of the Museum“. Subsaga. Citováno 1. ledna 2017.
- Evans, Angela Care (1986). Pohřeb lodi Sutton Hoo. London: British Museum Publications. ISBN 978-0-7141-0544-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Evans, Angela Care (2001). „Sutton Hoo a Snape, Vendel a Valsgärde“. v Hultén, Pontus & von Plessen, Marie-Louise (eds.). Skutečný příběh Vandalů. Publikace Museum Vandalorum. 1. Värnamo: Museum Vandalorum. str. 48–64. ISSN 1650-5549.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Festival of Britain, 1951: Catalogue of Exhibits, South Bank Exhibition. London: Kancelář Jeho Veličenstva 1951.
- „První celý příběh hrobky pokladů anglického krále Tuta: drahokamy, zlato, poštovní zásilka - a nákupní taška“. Denní pošta (13503). Londýn. 4. srpna 1939. s. 9–10.
- „Ryby vzkřísit, Grendeli'". Nahoru dolů. 10. července 2012. Citováno 15. ledna 2017.
- Foster, Jennifer (1977b). "Bronzové kančí figurky v době železné a římské Británii". Britské archeologické zprávy. 39. ISBN 0-904531-74-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Frank, Roberta (1992). „Beowulf a Sutton Hoo: Zvláštní pár“. In Kendall, Calvin B. & Wells, Peter S. (eds.). Voyage to the Other World: The Legacy of Sutton Hoo. Středověké kultury. 5. Minneapolis: University of Minnesota Press. str.47–64. ISBN 0-8166-2023-7. JSTOR 10,5749 / j.ctttv0mr.8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Frank, Roberta (2008). „Kanec na přilbě“. v Karkov, Kateřina E. & Damico, Helen (eds.). Aedificia Nova: Studies in Honour of Rosemary Cramp. Publikace Centra Richarda Rawlinsona. Kalamazoo: Medieval Institute Publications, Western Michigan University. str. 76–88. ISBN 978-1-58044-110-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Gamber, Ortwin (Červen 1966). Přeložil Hayward, John Forrest. „Vojenské vybavení Sutton Hoo - pokus o rekonstrukci“. The Journal of the Arms & Armour Society. Londýn. PROTI (6): 265–289. ISSN 0004-2439.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Gamber, Ortwin (Prosinec 1982). Přeloženo Okapové, Iane. "Několik poznámek k vojenskému vybavení Sutton Hoo". The Journal of the Arms & Armour Society. Londýn. X (6): 208–216. ISSN 0004-2439.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Giles, John Allen, vyd. (1849). Ctihodná Bedeova církevní historie Anglie, také anglosaská kronika. Bohnova antikvariátová knihovna (2. vyd.). Londýn: Henry G. Bohn.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zelená, Charlesi (1963). Sutton Hoo: Výkop královského pohřbu lodi. New York: Barnes & Novle.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Grendel od Marilliona“. Songfacts. Citováno 15. ledna 2017.
- Grierson, Philip (Červen 1952). „Seznamka mincí Sutton Hoo“. Starověk. XXVI (102): 83–86. doi:10.1017 / S0003598X00023620.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Grierson, Philip (Březen 1970). „Účel mincí Sutton Hoo“. Starověk. XLIV (173): 18. doi:10.1017 / S0003598X0004093X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Grohskopf, Bernice (1970). Poklad Sutton Hoo: Pohřeb lodi pro anglosaského krále. New York: Atheneum. LCCN 74-86555.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hall, John Richard Clark (1914). Beowulf: Metrický překlad do moderní angličtiny. Cambridge: Cambridge University Press. ISBN 9781107448124.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hall, John Richard Clark (1916). Stručný anglosaský slovník (2. vyd.). New York: Macmillan.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Haseloff, Günther (1979). Kunststile des Frühen Mittelalters: Völkerwanderungs- und Merowingerzeit (v němčině). Stuttgart: Württembergisches Landesmuseum.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hatto, Arthur Thomas (Srpen 1957a). „Hadí meče a kančí přilby dovnitř Beowulf". Angličtina. XXXVIII (4): 145–160. doi:10.1080/00138385708596994.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hatto, Arthur Thomas (Prosinec 1957b). "Poznámky a zprávy: Hadí meče a kančí přilby". Angličtina. XXXVIII (6): 257–259. doi:10.1080/00138385708597004.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hauck, Karl (1954). „Herrschaftszeichen eines Wodanistischen Königtums“. Jahrbuch für fränkische Landesforschung (v němčině). 14: 9–66.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hawthorne, John G. & Smith, Cyril Stanley (1979). „Práce lisovaná na matrice“. Theophilus: On Divers Arts (2. vyd.). New York: Dover. str. 153–154. ISBN 0-486-23784-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Heaney, Seamus (2000). Beowulf: Nový veršový překlad. New York: W. W. Norton. ISBN 0-393-32097-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Publikováno s kritikou v Donoghue, Daniel, ed. (2002). Beowulf: Překlad poezie: Autoritativní texty, kontexty, kritika. Přeloženo Heaney, Seamus. New York: W. W. Norton. ISBN 0-393-97580-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Herben Jr., Stephen J. (Leden 1937). "Poznámka o kormidle v Beowulfovi". Poznámky k modernímu jazyku. Johns Hopkins University Press. LII (1): 34–36. doi:10.2307/2912312. JSTOR 2912312.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Herbert James Maryon“. Mapování praxe a profese sochařství v Británii a Irsku 1851–1951. University of Glasgow History of Art. 2011. Citováno 13. září 2016.
- Hines, John (2010). „Účetní jednotky ve zlatě a stříbře v Anglii sedmého století: Scillingas, Sceattas a Pæningas" (PDF). The Antiquaries Journal. Society of Antiquaries of London. 90: 153–173. doi:10.1017 / s0003581510000089.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- "Historie světa - Objekt: Sutton Hoo helma". BBC. British Broadcasting Corporation. 2010. Citováno 28. března 2017.
- Holmqvist, Wilhelm (1960). „Tančící bohové“. Acta Archaeologica. XXXI (2–3): 101–127. ISSN 0065-101X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Huey, Arthur D. (22. března 1962a). „Zrcadla neodrážejí nadšení“. The Kansas City Times. Kansas City, Missouri. p. 1 - přes Newspapers.com.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Huey, Arthur D. (22. března 1962b). „Zrcadla neodrážejí nadšení“. The Kansas City Times. Kansas City, Missouri. p. 2 - přes Newspapers.com.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „ICONS of England - the 100 ICONS as voting by public“. Kultura24. Citováno 23. prosince 2016.
- Institution of Mechanical Engineers (1918). „Herbert James Maryon, in Má být posouzen aplikačním výborem ve středu 24. dubna a Radou v pátek 3. května 1918.“. Návrhy na členství atd. Londýn. 337–338 - prostřednictvím Ancestry.com.
- Kaske, Robert E. (Říjen 1967). „The Silver Spoons of Sutton Hoo“. Zrcátko. Středověká akademie Ameriky. XLI (4): 670–672. doi:10.2307/2851097. JSTOR 2851097. S2CID 162531857.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kemble, John Mitchell (1837). Anglosaská báseň o Beowulfovi. Londýn: William Pickering. p.43.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kendrick, T.D.; Kitzinger, Ernst & Allen, Derek (Prosinec 1939). „Sutton Hoo najde“. Britské muzeum čtvrtletně. Britské muzeum. XIII (4): 111–136. JSTOR 4422181.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kendrick, T. D. (Prosinec 1940). „Saxon Art at Sutton Hoo“. Burlingtonský časopis pro znalce. Publikace časopisu Burlington. LXXVII (453): 174–175, 178–183. JSTOR 868170.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Keynes, Simon (1992). "Rædwald the Bretwalda". In Kendall, Calvin B. & Wells, Peter S. (eds.). Voyage to the Other World: The Legacy of Sutton Hoo. Středověké kultury. 5. Minneapolis: University of Minnesota Press. str.103–123. ISBN 0-8166-2023-7. JSTOR 10,5749 / j.ctttv0mr.8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kitzinger, Ernst (Březen 1940). “Sutton Hoo Ship Burial: The Silver”. Starověk. XIV (53): 40–63. doi:10.1017 / S0003598X00014782.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Klaeber, Friedrich (1922). Beowulf and The Fight at Finnsburg. Boston: D.C. Heath & Company. p.164.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lafaurie, Jean (1959–1960). „Le Trésor d'Escharen (Pays-Bas)“. Revue Numismatique. VI (ve francouzštině). II: 152–210.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lambert, Simon (13. ledna 2014). „Počátky preventivní ochrany ve Velké Británii a USA (1850–1950)“. CeROArt. revues.org (9). doi:10,4000 / ceroart. 3765.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lindqvist, Sune (Září 1948b). Přeloženo Bruce-Mitford, Rupert. „Sutton Hoo a Beowulf“. Starověk. XXII (87): 131–140. doi:10.1017 / S0003598X00019669.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Překlad Lindqvist, Sune (1948a). „Sutton Hoo och Beowulf“ (PDF). Fornvännen (ve švédštině). 43: 94–110. ISSN 0015-7813.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- MacGregor, Neil (2011). „Přilba Sutton Hoo“. Dějiny světa ve 100 objektech. New York: Viking. 301–306. ISBN 978-0-670-02270-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mackintosh, Marjorie (1986). „Zdroje motivu Jezdec a Fallen Enemy na náhrobcích Západořímské říše“. Journal of the British Archaeological Association. CXXXIX: 1–21. doi:10.1179 / jba.1986.139.1.1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Maddicott, John R. (Říjen 1993). „Recenze: The Age of Sutton Hoo: The Seventh Century in North-Western Europe, Voyage to the Other World: The Legacy of Sutton Hoo, & Sutton Hoo: Fifty Years After“. Anglický historický přehled. CVIII (429): 968–971. doi:10.1093 / ehr / CVIII.CCCCXXIX.968. JSTOR 575539.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Manillaungol (24. října 2016). „Slavnostní anglosaská přilba nalezená v Sutton Hoo“. Ohodnoťte svou hudbu. Citováno 11. ledna 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mapa Británie v temných dobách (2. vyd.). Southampton: Průzkum arzenálu. 1966.
- Martin-Clarke, D. Elizabeth (1947). Kultura v rané anglosaské Anglii (PDF). Baltimore: Johns Hopkins Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Maryon, Herbert (Září 1947). „Přilba Sutton Hoo“. Starověk. XXI (83): 137–144. doi:10.1017 / S0003598X00016598.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Maryon, Herbert (1971). Kovovýroba a smaltování (5. vydání). New York: Dover. ISBN 0-486-22702-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Marzinzik, Sonja (2007). Přilba Sutton Hoo. Zaostřené objekty. London: British Museum Press. ISBN 978-0-7141-2325-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Meaney, Audrey (1964). Místopisný úřad raných anglosaských pohřebišť. London: George Allen & Unwin.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mitchell, Henry (10. října 1970). "Treasures of Sutton Hoo: 'Beowulf' Origins at Sutton Hoo". The Washington Post. Washington, D.C. str. D1, D6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mitchell, Henry (17. ledna 1971). „Whooo zemřel na Sutton Hoo?“. Časy. Shreveport, Louisiana. p. 11 – F - přes Newspapers.com.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Moncrieff, Charles Scott (1921). Widsith, Beowulf, Finnsburgh, Waldere, Deor: Hotovo do běžné angličtiny po starém způsobu. New York: E P. Dutton & Co. str.39.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Money & Medals Net [@Moneymedalsnet] (8. listopadu 2017). „Money & Medals Net on Twitter:“ Panebože, podívej se na tu helmu Meccano Sutton Hoo! Úžasný! #Detectorists t.co/sMCS4EFkDn "/ Twitter" (Tweet). Citováno 6. prosince 2017 - přes Cvrlikání.
- Mortimer, Paul (2011). Woden's Warriors: Warfare, Beliefs, Arms and Armor v severní Evropě během 6. a 7. století. Ely: Anglosaské knihy. ISBN 978-1898281603.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mortimer, Paul & Pollington, Stephen (2013). Remaking the Sutton Hoo Stone: The Ansell-Roper Replica and its Context. Little Downham: Anglosaské knihy. ISBN 978-1-898281-69-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Nerman, Birger (1948). „Sutton Hoo - en svensk kunga- eller hövdinggrav?“ (PDF). Fornvännen (ve švédštině). 48 (3): 65–93. ISSN 0015-7813.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Odhaleny nové ikony angličtiny“. BBC novinky. British Broadcasting Corporation. 27.dubna 2006. Citováno 23. prosince 2016.
- Newton, Sam (1993). Počátky Beowulfa a předvikingské království ve východní Anglii. Cambridge: D. S. Brewer. ISBN 0-85991-361-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Nikl, Helmut (2002). „Vzájemný vliv Evropy a Asie v oblasti zbraní a brnění“. v Nicolle, David (vyd.). Společník středověkých zbraní a brnění. Woodbridge: The Boydell Press. 107–125. ISBN 0-85115-872-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Oddy, William Andrew & Hughes, Michael J. (1972). „Metoda specifické gravitace pro analýzu zlatých mincí“. V Hall, E. T. & Metcalf, David Michael (eds.). Metody chemického a metalurgického výzkumu starodávných mincí: Sympozium pořádané Královskou numismatickou společností v Burlington House v Londýně ve dnech 9. – 11. Prosince 1970. Zvláštní publikace Royal Numismatic Society. 8. London: Royal Numismatic Society. str. 75–87.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Oddy, William Andrew (1980). „Teknisk undersökning av Sutton Hoo-fynden“. V Sandwall, Ann (ed.). Vendeltid. Historia i fickformat (ve švédštině). Stockholm: Statens Historiska Museum. 172–192. ISBN 91-7192-453-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Přeloženo do angličtiny jako Oddy, William Andrew (2004). „Vědecká práce na pohřbu lodi Sutton Hoo“. V Martini, Marco; Milazzo, Mario a Piacentini, Mario (eds.). Fyzikální metody v archeometrii. Sborník z Mezinárodní školy fyziky. CLIV. Amsterdam: IOS Press. 269–280. ISBN 1-58603-424-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Oddy, William Andrew (25. dubna 1992). „Nekrolog: Nigel Williams“. Nezávislý. Londýn. p. 34.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Phillips, C. W.; Kendrick, T. D.; Plenderleith, H. J.; Godwin, Harry; Zeuner, F. E. (Duben 1940). „Výkop pohřebiště lodi Sutton Hoo“. The Antiquaries Journal. Society of Antiquaries of London. XX (2): 149–202. doi:10.1017 / S0003581500009677.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Phillips, C. W. (Červenec 1940). „Pohřeb lodi Sutton Hoo“. Starožitnosti. XXXVIII (1): 12–14. ISSN 0003-5939.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Phillips, C. W. (Únor 1941). „Předchůdce britského námořnictva“. národní geografie. National Geographic Society. LXXIX (2): 247–268.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Phillips, C. W. (1987). Můj život v archeologii. Gloucester: Alan Sutton. ISBN 0-86299-362-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Porck, Thijs (17. prosince 2015). „Anglosaské rekvizity: Tři televizní seriály a filmy využívající raně středověké předměty“. Holandský anglosasista. Citováno 5. prosince 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Porck, Thijs [@thijsporck] (23. července 2017). „Spatřen v Marvel's Doctor Strange: replika přilby Sutton Hoo!“ (Tweet). Citováno 5. prosince 2017 - přes Cvrlikání.
- Cena, Neile & Mortimer, Paul (2014). „Oko pro Odina? Božské hraní rolí ve věku Sutton Hoo“. European Journal of Archaeology. Evropská asociace archeologů. 17 (3): 517–538. doi:10.1179 / 1461957113Y.0000000050.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Prou, Maurice (1892). Les Monnaies Mérovingiennes. Catalogue Monnaies Françaises de la Bibliothèque Nationale. Paříž: C. Rollin & Feuardent.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- "replika / helma". Sbírka Britského muzea online. Britské muzeum. Citováno 26. listopadu 2017.
- Richards, Julian D. (1992). „Anglosaská symbolika“. v Carver, Martin (vyd.). The Age of Sutton Hoo: The Seventh Century in North-Western Europe. Woodbridge: The Boydell Press. str. 131–147.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Rick Kirby: 29. května - 20. června 2015“ (PDF). Axle Arts. 2015. Citováno 6. prosince 2017.
- „Vykopaly se drahokamy saského náčelníka: P.C.s hlídej svůj hrob“. Denní pošta (13499). Londýn. 31. července 1939. str. 5.
- Sherlock, David A. (leden 1972). „Saul, Paul a stříbrné lžíce ze Suttonu Hoo“. Zrcátko. Středověká akademie Ameriky. XLVII (1): 91–95. doi:10.2307/2851219. JSTOR 2851219. S2CID 161169864.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Speake, Georgi (1980). Anglosaské zvířecí umění. Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-813194-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Stahl, Alan M. (1992). „Povaha balíku mincí Sutton Hoo“. In Kendall, Calvin B. & Wells, Peter S. (eds.). Voyage to the Other World: The Legacy of Sutton Hoo. Středověké kultury. 5. Minneapolis: University of Minnesota Press. str.3–14. ISBN 0-8166-2023-7. JSTOR 10,5749 / j.ctttv0mr.8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Stahl, Alan M. & Oddy, William Andrew (1992). „Datum mincí Sutton Hoo“. Ve Farrell, Robert & Neuman de Vegvar, Carol (eds.). Sutton Hoo: Padesát let poté. Americká raně středověká studia. 2. Oxford, Ohio: Miami University. str. 129–147. ISBN 1-879836-01-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- ISBN nesprávně vytištěno jako ISBN 1-879836-02-7
- Stanley, Eric G. (1981). „datum beowulf: některé pochybnosti a žádné závěry“. v Chase, Coline (vyd.). Datování Beowulf. Toronto Old English Series. 6. Toronto: University of Toronto Press. 197–211. ISBN 0-8020-7879-6. JSTOR 10.3138 / j.ctt1287v33.18.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Steuer, Heiko (1987). „Helm und Ringschwert: Prunkbewaffnung und Rangabzeichen germanischer Krieger“. v Häßler, Hans-Jürgen (vyd.). Studien zur Sachsenforschung (v němčině). 6. Hildesheim: Lax. 189–236. ISBN 3-7848-1617-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Stjerna, Knut (1912). Eseje o otázkách souvisejících se staroanglickou báseň o Beowulfovi. Extra série. III. Přeloženo Hall, John Richard Clark. London: Viking Club: Society for Northern Research.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bouře, Godfrid (1978). „Pohřeb lodi Sutton Hoo: Interpretace“. Berichten van de Rijksdienst voor het Oudheidkundig Bodemonderzoek. 28: 309–344.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- "Doplněk". London Gazette (40787). 25. května 1956. str. 3099–3138.
- „Sutton Hoo: anglosaský pohřeb lodi“. Umění a kultura Google. Kulturní institut Google. Citováno 16. prosince 2016.
- „Přilba Sutton Hoo“. Sbírka Britského muzea online. Britské muzeum. Citováno 12. prosince 2016.
- „Sutton Hoo helma od Bunty Ball“. Zúčastněné strany. The Muzeum anglického venkovského života. Citováno 10. listopadu 2019.
- „Přilba Sutton Hoo na známkách“. Ipswichská hvězda. Ipswich. 30. srpna 2003. Citováno 27. října 2016.
- „Sutton Hoo v roce 1951“. Blogspot. 20. září 2011. Citováno 23. listopadu 2016.
- „Symposia since 1949“. Internationales Sachsensymposion. 2017. Citováno 26. listopadu 2017.
- 1973 program k dispozici tady
- Tacitus (1868). „Německo a jeho kmeny“. Agricola a Germania z Tacitu. Přeloženo Church, Alfred John & Brodribb, William Jackson. Londýn: Macmillan.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Tacitus (1886). "Germania". v Church, Alfred John & Brodribb, William Jackson (eds.). Agricola a Germania z Tacita: s přepracovaným textem, anglickými poznámkami a mapami. Londýn: Macmillan.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thorpe, Benjamin (1855). Anglosaské básně Beowulf, Scôp nebo Gleemanův příběh a boj ve Finnesburgu. Oxford: John Henry Parker. p.69.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Tolkien, J. R. R. (2014). Tolkien, Christopher (vyd.). Beowulf: Překlad a komentář. New York: Houghton Mifflin Harcourt. ISBN 978-0-544-44278-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Trafford, Simon & Pluskowski, Aleksi (2007). „Antikrist Superstars: The Vikings in Hard Rock and Heavy Metal“. V Marshall, David W. (ed.). Mass Market Medieval: Eseje o středověku v populární kultuře. Jefferson, NC: McFarland & Co., str. 57–73. ISBN 978-0-7864-2922-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Treasure of Sutton Hoo: King's Tomb is Greatest Find in Archaeology of England“. Život. Sv. 31 č. 3. New York. 16. července 1951. str. 82–85.
- Poklady světových kultur: Britské muzeum po 250 letech. Tokio: Asahi Shimbun. 2003.
- Underwood, Richard (1999). Anglosaské zbraně a válčení. Gloucestershire: Tempus. ISBN 07524-1412-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- van der Heide, Martijn. „Valhalla“. Sinclair Infoseek. Svět spektra. Citováno 23. prosince 2016.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Valhalla“. Uživatel Sinclair. Č. 19. Londýn: Publikace ECC. Říjen 1983. str. 34–35.
- Van Geersdaele, Peter C. (Listopad 1969). „Formování dojmu lodi Sutton Hoo“. Studie o ochraně přírody. 14 (4): 177–182. doi:10.1179 / sic.1969.021. JSTOR 1505343.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Van Geersdaele, Peter C. (Srpen 1970). „Výroba repliky skleněných vláken z imitace lodi Sutton Hoo“. Studie o ochraně přírody. 15 (3): 215–220. JSTOR 1505584.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Vollrath-Reichelt, Hanna (1971). Königsgedanke und Königtum bei den Angelsachsen: Bis zur Mitte des 9. Jahrhunderts. Kölner historische Abhandlungen (v němčině). 19. Kolín nad Rýnem: Böhlau Verlag. ISBN 3-412-61871-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Wallace-Hadrill, J. M. (1971). Počátky germánského královského majestátu v Anglii a na kontinentu: Přednášky Fordu na Oxfordské univerzitě v období Hilary 1970. Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-821491-X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Wallace-Hadrill, J. M. (1960). „Hroby králů: Historická poznámka k některým archeologickým důkazům“. Studi Medievali. 3. (1): 177–194.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Upraveno a znovu publikováno jako Wallace-Hadrill, J. M. (1975). „Hroby králů: Historická poznámka k některým archeologickým důkazům“. Raně středověké dějiny. Oxford: Basil Blackwell. 39–59. ISBN 0-631-16520-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Wallace-Hadrill, J. M. (1988). Bede Církevní dějiny Angličanů: Historický komentář. Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-822269-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ward, Gordon (březen 1952). „Stříbrné lžíce ze Suttonu Hoo“. Starověk. XXVI (101): 9–13. doi:10.1017 / S0003598X00021244.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Webster, Leslie (1998). „Archeologie a Beowulf". v Mitchell, Bruce & Robinson, Fred C. (eds.). Beowulf: Edice s relevantními kratšími texty. Oxford: Blackwell. 183–194. ISBN 0-631-17225-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Publikováno znovu Donoghue 2002, str. 212–223
- Weetch, Rosie [@rosieweetch] (17. prosince 2014). „Rosie Weetch na Twitteru:“ Je to přilba Sutton Hoo ve hře Night at the Museum 3? Viděno @ellie__miles t.co/nR00ZZAlvS t.co/00M0prHNLV "/ Twitter" (Tweet). Citováno 6. prosince 2017 - přes Cvrlikání.
- Whitelock, Dorothy (1958). Publikum Beowulf (opravené vydání). Oxford: Clarendon Press. OCLC 425972915.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Williams, Nigel (1992). „Přilba Sutton Hoo“. v Oddy, William Andrew (vyd.). Umění konzervátora. London: British Museum Press. str. 73–88. ISBN 978-0-7141-2056-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Williams, Nigel (1989). Zlomení a předělání portlandské vázy. London: British Museum Publications. ISBN 0-7141-1291-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Wilson, David M. (1983). "Švédsko - Anglie". v Lamm, Jan Peder & Nordstrom, Hans-Åke (eds.). Studie Vendelova období: transakce sympozia Boat-Grave ve Stockholmu, 2. – 3. Února 1981. Studie - Muzeum národních starožitností, Stockholm. 2. Stockholm: Statens Historiska Museum. str. 163–166. ISBN 978-91-7192-547-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Wilson, David M. (1992). "Sutton Hoo - klady a zápory". Ve Farrell, Robert & Neuman de Vegvar, Carol (eds.). Sutton Hoo: Padesát let poté. Americká raně středověká studia. 2. Oxford, Ohio: Miami University. s. 5–12. ISBN 1-879836-01-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- ISBN nesprávně vytištěno jako ISBN 1-879836-02-7
- Wood, Ian N. (1983). Merovejské severní moře. Příležitostné referáty na středověká témata. 1. Alingsås, Švédsko: Viktoria Bokförlag. OCLC 976731713.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Wormald, Patrick (1983). „Bede Bretwaldas a počátky Gens Anglorum". V Wormald, Patrick; Bullough, Donalde & Collins, Rogere (eds.). Ideál a realita ve franské a anglosaské společnosti: studie předložené J.M.Wallace-Hadrillovi. Oxford: Basil Blackwell. 99–129. ISBN 0-631-12661-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Upraveno a znovu publikováno jako Wormald, Patrick (2006). „Bede Bretwaldas a počátky Gens Anglorum". V Baxter, Stephen (ed.). The Times of Bede: Studies in Early English Christian Society and its Historian. Malden, MA: Blackwell Publishing. 106–134. doi:10.1002 / 9780470693377.ch3. ISBN 978-0-631-16655-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Upraveno a znovu publikováno jako Wormald, Patrick (2006). „Bede Bretwaldas a počátky Gens Anglorum". V Baxter, Stephen (ed.). The Times of Bede: Studies in Early English Christian Society and its Historian. Malden, MA: Blackwell Publishing. 106–134. doi:10.1002 / 9780470693377.ch3. ISBN 978-0-631-16655-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „250. výročí Britského muzea“. CollectGBStamp. Citováno 23. prosince 2016.
Další přilby
Anglosaský
Benty Grange
- Bateman, Thomas (1861). Desetileté kopání v keltských a saských hrobech, v krajích Derby, Stafford a York, od roku 1848 do roku 1858; s oznámeními o některých dřívějších objevech, dosud nepublikovaných, a poznámkami o lebkách a keramice z kopců. Londýn: John Russell Smith. str. 28–33.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lester, Geoff (podzim 1987). „Anglosaská přilba z Benty Grange, Derbyshire“ (PDF). Starý anglický zpravodaj. 21 (1): 34–35. ISSN 0030-1973.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Viz také Bruce-Mitford 1974a, ch. 11
Coppergate
- Addyman, Peter V. (28. srpna 1982). „Přilba Coppergate“. Archeologie. Ilustrované zprávy z Londýna (7 009). p. 53.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Addyman, Peter V.; Pearson, Nicholas & Tweddle, Dominiku (Listopad 1982). „Přilba Coppergate“. Starověk. LVI (218): 189–194. doi:10.1017 / S0003598X00054673. S2CID 54050677.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Binns, James W .; Norton, Edward C. & Palliser, David M. (březen 1990). „Latinský nápis na helmě Coppergate“. Starověk. 64 (242): 134–139. doi:10.1017 / S0003598X00077383.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Tweddle, Dominiku (1983a). „Přilba Coppergate“ (PDF). Fornvännen. 78: 105–112. ISSN 0015-7813.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Tweddle, Dominiku (1983b). „Přilba Coppergate - nedávný nález v Yorku“. v Lamm, Jan Peder & Nordstrom, Hans-Åke (eds.). Studie Vendelova období: transakce sympozia Boat-Grave ve Stockholmu, 2. – 3. Února 1981. Studie - Muzeum národních starožitností, Stockholm. 2. Stockholm: Statens Historiska Museum. 190–191. ISBN 978-91-7192-547-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Tweddle, Dominiku (1984). Přilba Coppergate. York: Cultural Resource Management Ltd.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Tweddle, Dominiku (1992). Anglická přilba od 16–22 Coppergate (PDF). Archeologie v Yorku. 17/8. London: Council for British Archaeology. ISBN 1-872414-19-2. Archivovány od originál (PDF) dne 25. února 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Shorwell
- Hood, Jamie; Ager, Barry; Williams, Craig; Harrington, Susan & Cartwright, Caroline (2012). „Vyšetřování a interpretace franské helmy v raném až středním stylu ze šestého století“ (PDF). Bulletin technického výzkumu Britského muzea. Britské muzeum. 6: 83–95. ISBN 978-1-904982-80-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Staffordshire
- Butterworth, Jenni; Fregni, Giovanna; Fuller, Kayleigh & Greaves, Pieta (2016). „Důležitost multidisciplinární práce v rámci archeologických konzervačních projektů: montáž plechů Staffordshire Hoard s matricí“. Věstník Ústavu ochrany přírody. Ústav ochrany přírody. 39 (1): 29–43. doi:10.1080/19455224.2016.1155071.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fern, Chris a Speake, Georgi (2014). Beasts, Birds and Gods: Interpreting the Staffordshire Hoard. Warwickshire: Historie West Midlands. ISBN 978-1-905036-20-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Magnoler, Deborah L. (3. listopadu 2011). „K453 a skupina„ Cheek piece “. Staffordshire Hoard. Citováno 26. května 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pilkington, Andrew (19. října 2012). „Staffordshire Hoard Horseman Helmet Foil“. Staffordshire Hoard. Citováno 27. ledna 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Wollaston
- Louky, Iane (1996–1997). „Přilba Pioneer“. Northamptonshire archeologie. Northamptonshire Archaeological Society. 27: 191–193.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Louky, Iane (Září 1997a). „Wollaston:„ Průkopnický “pohřeb“. Současná archeologie. Aktuální publikování. 13 (154): 391–395. ISSN 0011-3212.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Louky, Iane (Podzim – zima 1997b). „Pioneer Helmet: A Dark-Age Princely Burial from Northamptonshire“. Středověký život. Publikace Medieval Life (8): 2–4. ISSN 1357-6291.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Louky, Iane (Březen 2004). „Pohřeb anglického válečníka z Wollastonu v Northamptonshire“. Northamptonshire Archaeology Reports (2010 digitální vydání). Rada hrabství Northamptonshire. 10 (110).CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Přečtěte si, Anthony (2006). "Zachování Wollaston Anglian helmy". V Smith, Robert Douglas (ed.). Ujistěte se: Zachování a restaurování zbraní a brnění. Leeds: Basiliscoe Press. 38–43. ISBN 0-9551622-0-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Saraceni, Jessica E. (listopad – prosinec 1997). „Saxon Helmet Restored“. Aktuality. Archeologie. Archeologický institut Ameriky. 50 (6): 18. ISSN 0003-8113.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Webster, Leslie & Louky, Iane (Červenec – srpen 1997). "Objev anglosaské přilby s přilbou Boar Crest". Minerva. 8 (4): 3–5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
jiný
- „Asthall Barrow - anglosaský pohřeb“. Archivy a artefakty: Zkoumání minulosti prostřednictvím díla E.T. Leeds a A2A. Ashmolean Museum. 22. prosince 2005. Citováno 12. května 2017.
- Dickinson, Tania M. & Speake, Georgi (1992). „Kremační pohřeb v sedmém století v Asthallu Barrow, Oxfordshire: Přehodnocení“. v Carver, Martin (vyd.). The Age of Sutton Hoo: Sedmé století v severozápadní Evropě. Woodbridge: The Boydell Press. str. 95–130. ISBN 0-85115-330-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Evans, Angela Care (Říjen 2004). „Horncastle, Lincolnshire: anglosaský pozemkový zlacený terminál v podobě kančí hlavy (2002 T119) (obr. 41)“ (PDF). Treasure Annual Report 2002. Ministerstvo kultury, médií a sportu. str. 53–54.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Fordham, Herbert George (1904). „Malý bronzový objekt nalezený poblíž Guilden Morden“ (PDF). Sborník Cambridge Antiquarian Society. Cambridge Antikvariát společnost. X (4): 373–374, 404.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Foster, Jennifer (1977a). „Poznámky a zprávy: Figurka z divočáka od Guilden Morden, Cambs“ (PDF). Středověká archeologie. Společnost pro středověkou archeologii. XXI: 166–167. doi:10.5284/1000320.
| kapitola =ignorováno (Pomoc)CS1 maint: ref = harv (odkaz) - "helma / figurka". Sbírka Britského muzea online. Britské muzeum. Citováno 25. června 2017.
- Jarvis, Edwin (1850). „Zpráva o objevu ozdob a zbytků, pravděpodobně dánského původu, ve farnosti Caenby, Lincolnshire“ (PDF). Archeologický časopis. London: The Archaeological Institute of Great Britain and Ireland. VII: 36–44. doi:10.1080/00665983.1850.10850769.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Leeds, E. Thurlow (Duben 1924). „Anglosaský kremační pohřeb sedmého století v Asthallu Barrow v Oxfordshire“. The Antiquaries Journal. Společnost antikvariátů v Londýně. IV (2): 113–126. doi:10.1017 / S0003581500005552.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- MacGregor, Arthur & Bolick, Ellen (1993). „Souhrnný katalog anglosaských sbírek (neželezné kovy)“. Britské archeologické zprávy. 230. ISBN 978-0860547518.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- "mount". Sbírka Britského muzea online. Britské muzeum. Citováno 4. července 2017.
- „ID záznamu: PAS-5D5B56 - VČASNĚ STŘEDOVĚKÁ přilba“. Přenosný systém starožitností. 16. srpna 2012. Citováno 11. února 2018.
Gamla Uppsala
- Arrhenius, Birgit & Freij, Henry (1992). "'Pressbleckovy fragmenty z východní mohyly ve staré Uppsale analyzované laserovým skenerem " (PDF). Laborativ Arkeologi. Stockholmská univerzita (6): 75–110.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lindqvist, Sune (1936). Uppsala högar och Ottarshögen (ve švédštině). Stockholm: Wahlström & Widstrand.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Gotland
- Nerman, Birger (1969a). Die Vendelzeit Gotlands (II): Tafeln. Monographien Herausgegehen von der Kungliga Vitterhets Historie och Antikvitets Akademien (v němčině). 48. Stockholm: Almqvist & Wiksell.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Nerman, Birger (1969b). Die Vendelzeit Gotlands: Provisorisches Verzeichnis der Tafelfiguren (v němčině). Stockholm: Almqvist & Wiksell.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Nerman, Birger (1975). Die Vendelzeit Gotlands (I: 1): Text. Monographien Herausgegehen von der Kungliga Vitterhets Historie och Antikvitets Akademien (v němčině). 55. Stockholm: Almqvist & Wiksell. ISBN 91-7402-016-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- "Statens Historiska Museum och k. Myntkabinettet: Tilväxten år 1904". Månadsblad: 1903–1905 (ve švédštině). Královská švédská akademie dopisů, historie a starožitností. 31–34: 126–189. 1907.
- Thunmark-Nylén, Lena (1995). Die Wikingerzeit Gotlands (I): Abbildungen der grabfunde (v němčině). Stockholm: Almqvist & Wiksell. ISBN 91-7402-241-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thunmark-Nylén, Lena (1998). Die Wikingerzeit Gotlands (II): Typentafeln (v němčině). Stockholm: Almqvist & Wiksell. ISBN 91-7402-287-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thunmark-Nylén, Lena (2000a). Die Wikingerzeit Gotlands (IV: 1): Katalog (v němčině). Stockholm: Almqvist & Wiksell. ISBN 91-7402-307-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thunmark-Nylén, Lena (2000b). Die Wikingerzeit Gotlands (IV: 2): Katalog (v němčině). Stockholm: Almqvist & Wiksell. ISBN 91-7402-308-X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thunmark-Nylén, Lena (2000c). Die Wikingerzeit Gotlands (IV: 3): Katalog (v němčině). Stockholm: Almqvist & Wiksell. ISBN 91-7402-309-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thunmark-Nylén, Lena (2006a). Die Wikingerzeit Gotlands (III: 1): Text (v němčině). Stockholm: Almqvist & Wiksell. ISBN 91-7402-354-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Thunmark-Nylén, Lena (2006b). Die Wikingerzeit Gotlands (III: 2): Text (v němčině). Stockholm: Almqvist & Wiksell. ISBN 91-7402-355-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Ur främmande samlingar: 2“ (PDF). Fornvännen (ve švédštině). 2: 205–208. 1907. ISSN 0015-7813.
Valsgärde
- Lindqvist, Sune (1931a). En Hjälm från Valsgärde. Uppsala Universitets Årsskrift (ve švédštině). 3. Uppsala: Almqvist & Wiksell.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lindqvist, Sune (1931b). „Båtgravarna vid Valsgärde“ (PDF). Fornvännen (ve švédštině). 26: 372–377. ISSN 0015-7813.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lindqvist, Sune (1932). „Vendel-time Finds from Valsgärde in the Neighborhood of Old Uppsala“. Acta Archaeologica. III: 21–46. ISSN 0065-101X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Arwidsson, Greta (1934). „Nová skandinávská forma přilby z doby Vendel“. Acta Archaeologica. PROTI: 243–257. ISSN 0065-101X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Arwidsson, Greta (1942). Valsgärde 6. Die Gräberfunde von Valsgärde (v němčině). Já. Uppsala: Almqvist & Wiksells Boktryckeri A.B.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Arwidsson, Greta (1954). Valsgärde 8. Die Gräberfunde von Valsgärde (v němčině). II. Uppsala: Almqvist & Wiksells Boktryckeri A.B.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Arwidsson, Greta (1977). Valsgärde 7. Die Gräberfunde von Valsgärde (v němčině). III. Uppsala: Uppsala universitets museum for nordiska fornsaker. ISBN 91-506-0113-X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Arwidsson, Greta (1983). „Valsgärde“. v Lamm, Jan Peder & Nordstrom, Hans-Åke (eds.). Studie Vendelova období: transakce sympozia Boat-Grave ve Stockholmu, 2. – 3. Února 1981. Studie - Muzeum národních starožitností, Stockholm. 2. Stockholm: Statens Historiska Museum. 71–82. ISBN 978-91-7192-547-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Grimberg, Carl (1985). „Praktgravar från vår yngre järnålder“. Příplatek do bd I och II. Svenska folkets underbara öden (ve švédštině). X: 1. Stockholm: Norstedt. str. 85–92. ISBN 91-1-853442-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Vendel
- Lindqvist, Sune (1925). „Vendelhjälmarnas ursprung“ (PDF). Fornvännen (ve švédštině). 20: 181–207. ISSN 0015-7813.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lindqvist, Sune (1950). "Vendelhjälmarna i ny rekonstruktion" (PDF). Fornvännen (ve švédštině). 45: 1–24. ISSN 0015-7813.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Stolpe, Hjalmar & Arne, T. J. (1912). Graffältet vid Vendel (ve švédštině). Stockholm: K. L. Beckmans Boktryckeri.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Stolpe, Hjalmar & Arne, T. J. (1927). La Nécropole De Vendel (francouzsky). Stockholm: Akademiens Förlag.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Francouzské vydání Stolpe & Arne 1912
jiný
- „Artefakty“. Uppåkra: prehistorické centrální místo ve švédské Scanii. Centrum Uppåkra Arkeologiska. Archivovány od originál dne 27. dubna 2016.
- Boye, Vilhelm (1858). „Financovat smedeværktöi z den sidste hedenske tid v Dánsku“. Annaler pro Nordisk Oldkyndighed og Historie (v dánštině): 191–200, pl. II – IV.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Christensen, Tom (2000). „Et Hjelmfragment fra Gevninge“. ROMU: Årsskrift Fra Roskilde Museum (v dánštině). Roskilde: Muzeum Roskilde. 19: 31–38. ISBN 87-88563-50-2. ISSN 0107-928X.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Christensen, Tom (2002). "Kongens mand - guld og hjelm fra Gevninge". In Pind, John; Jørgensen, Anne Nørgård; Jørgensen, Lars; Storgård, Birger; Rindel, Per Ole a Ilkjær, Jørgen (eds.). Drik — og du vil leve skønt: festskrift til Ulla Lund Hansen på 60-årsdagen 18. august 2002. Studies in Archaeology & History (in Danish). 7. Copenhagen: National Museum of Denmark. pp. 41–45. ISBN 87-89384-90-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Christensen, Tom (2015). Lejre bag myten : de arkæologiske udgravninger (v dánštině). Højbjerg: Jysk Arkæologisk Selskab. ISBN 978-87-88415-96-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- "Föremål 1168149. SHM 25518:III (FB:1-3)". Statens Historiska Museum (ve švédštině). Citováno 7. srpna 2017.
- "Hjelmfragment Tjele". Nationalmuseets Samlinger Online (v dánštině). Dánské národní muzeum. 22. prosince 2016. Citováno 11. května 2017.
- Gudesen, Hans Gude (1980). Merovingertiden i Øst-Norge: Kronologi, kulturmønstre og tradisjonsforløp. Varia (in Norwegian). 2. Oslo: Universitetets Oldsaksamling. ISBN 82-7181-016-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- "ijzeren German luftwaffe helmet.SSK90/ME262". Nederlandse Munten. Citováno 20. dubna 2017.
- Grieg, Sigurd (1924). "Norske hjelmer fra folkevandringstiden". Bergens Museums årbok 1922–1923: Historisk-antikvarisk Rekke (in Norwegian) (3): 3–12.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Grieg, Sigurd (1947). Gjermundbufunnet: En høvdingegrav fra 900-årene fra Ringerike. Norske Oldfunn (in Norwegian). VIII. Oslo: Bergen.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Helgesson, Bertil (2004). "Tributes to be Spoken of Sacrifice and Warriors at Uppåkra" (PDF). v Larsson, Lars (vyd.). Continuity for Centuries: A ceremonial building and its context at Uppåkra, southern Sweden. Acta Archaeologica Lundensia. 48. Stockholm: Almqvist & Wiksell International. pp. 223–239. ISBN 91-22-02107-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kirpichnikov, Anatoliĭ Nikolaevich (1971). "Shlemy". Dospech, Kompleks Boevych Sredstv IX-XIII vv. Drevnerusskoe oruzhie. 3. Translated by Nagorskiy, Artem. Leningrad: Nauka. LCCN 72324869.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lamm, Jan Peder (1962). "Ett vendeltida gravfynd från Spelvik" (PDF). Fornvännen (ve švédštině). 57: 277–299. ISSN 0015-7813.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Larsson, Lars (Březen 2007). "The Iron Age ritual building at Uppåkra, southern Sweden". Starověk. 81 (311): 11–25. doi:10.1017/S0003598X00094813.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Larsson, Lars (2011). "A ceremonial building as a 'home of the gods'? Central buildings in the central place of Uppåkra" (PDF). In Grimm, Oliver & Pesch, Alexandra (eds.). The Gudme-Gudhem phenomenon: papers presented at a workshop organized by the Centre for Baltic and Scandinavian Archaeology (ZBSA), Schleswig, April 26th and 27th, 2010. Schriften des Archäologischen Landesmuseums. 6. Neumünster: Wachholtz Verlag. pp. 189–206. ISBN 978-3-529-01876-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Leth-Larsen, Bodil (1984). "Selected Objects from the Stock of the Tjele Smith". Offa. 41: 91–96. ISSN 0078-3714.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Lund, Julie (2006). "Vikingetidens værktøjskister i landskab og mytologi" (PDF). Fornvännen (v dánštině). 101 (5): 323–341. ISSN 0015-7813.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Munksgaard, Elisabeth (1984). "A Viking Age Smith, his Tools and his Stock-in-trade". Offa. 41: 85–89. ISSN 0078-3714.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Nerman, Birger (1953). "Ett hjälmfragment, sannolikt från mellersta Sverige" (PDF). Fornvännen (ve švédštině). 48: 123–124. ISSN 0015-7813.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Nicolaysen, Nicolay (1882). "Udgravninger i Løiten 1881". Aarsberetning for 1881 (v norštině). Foreningen til Norske Fortidsmindesmerkers Bevaring: 68–80.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ohlhaver, Horst (1939). Der germanische Schmied und sein Werkzeug. Hamburger Schriften zur Vorgeschichte und germanischen Frühgeschichte (in German). 2. Leipzig: Curt Kabitzsch.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Seiler, Anton (31 May 2011). "En vendeltida tuffing – eller konsten att se cool ut på 700-talet". Arkeologernas blogg (ve švédštině). Arkeologerna. Citováno 20. dubna 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Seiler, Anton & Appelgren, Katarina (2012). "Inhåleskullen – ett mångtydigt gravfält från yngre bronsålder-äldre vikingatid". Arkeologiska Uppdragsverksamheten (UV) Rapporter (ve švédštině). Stockholm: Riksantikvarieämbetet. 2012 (158).CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Sjösvärd, Lars; Vretemark, Maria & Gustavson, Helmer (1983). "A Vendel warrior from Vallentuna". v Lamm, Jan Peder & Nordstrom, Hans-Åke (eds.). Vendel Period Studies: transactions of the Boat-Grave Symposium in Stockholm, February 2–3, 1981. Studies – The Museum of National Antiquities, Stockholm. 2. Stockholm: Statens Historiska Museum. pp. 133–150. ISBN 978-91-7192-547-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Stjernquist, Berta (2004). "A Magnificent Glass Bowl from Uppåkra" (PDF). v Larsson, Lars (vyd.). Continuity for Centuries: A ceremonial building and its context at Uppåkra, southern Sweden. Acta Archaeologica Lundensia. 48. Stockholm: Almqvist & Wiksell International. pp. 103–151. ISBN 91-22-02107-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Strong, Doug (12 July 2002). "Not A 10th Century Scandinavian Helmet". Talbot's Fine Accessories. Citováno 20. dubna 2017.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
římský
- Engelhardt, Conrad (1863). Thorsbjerg Mosefund: beskrivelse af de oldsager som i aarene 1858–61 ere udgravede af Thorsbjerg Mose ved Sønder-Brarup i Angel. Sønderjydske Mosefund (in Danish). Já. Copenhagen: G. E. C. Gad.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- "helmet". The British Museum Collection Online. Britské muzeum. Citováno 14. listopadu 2017.
- "helmet". The British Museum Collection Online. Britské muzeum. Citováno 14. listopadu 2017.
- James, Simon (1986). "Evidence from Dura Europos for the Origins of Late Roman Helmets" (PDF). Sýrie. Institut Francais du Proche-Orient. LXIII (1–2): 107–134. doi:10.3406/syria.1986.6923. JSTOR 4198539.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Johnson, Stephen (1980). "A Late Roman Helmet from Burgh Castle". Britannia. Společnost pro podporu římských studií. XI: 303–312. doi:10.2307/525684. JSTOR 525684.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Kaminski, Jaime & Sim, David (2014). "The production and deposition of the Witcham Gravel Helmet" (PDF). Proceedings of the Cambridge Antiquarian Society. Cambridge Antiquarian Society. CIII: 69–82.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Klumbach, Hans, vyd. (1973). Spatromische Gardehelme. Münchner Beiträge zur Vor- und Frügeschichte (in German). 15. Munich: C. H. Beck'sche. ISBN 3-406-00485-7.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Manojlović-Marijanski, Mirjana (1964). Rašajski, Rastko (ed.). Kasnorimski Šlemovi iz Berkasova. Vojvođanski Muzej Posebna Izdanja (in Serbian). III. Novi Sad: Vojvođanski Muzej.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Published in one volume with two titles, with Serbian and French text side by side. French bibliographic information: Manojlović-Marijanski, Mirjana (1964). Rašajski, Rastko (ed.). Les Casques Romains Tardifs de Berkasovo. Vojvođanski Muzej Monographie (in French). III. Novi Sad: Musée de Voïvodine.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Plenderleith, H. J. (1956). The Conservation of Antiquities and Works of Art: Treatment, Repair, and Restoration. London: Oxford University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Robinson, H. Russell (1975). The Armour of Imperial Rome. New York: Synové Charlese Scribnera. ISBN 0-684-13956-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Seyrig, Henri (June 1952a). "A Helmet from Emisa". Archeologie. Archeologický institut Ameriky. 5 (2): 66–69. JSTOR 41663047.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Seyrig, Henri (1952b). "Le Casque d'Émèse". Les Annales Archéologiques de Syrie (francouzsky). Direction Générale des Antiquités de Syrie. II (1–2): 101–108.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
externí odkazy
- Vstup do katalogu na britské muzeum
- Vstup do katalogu at the British Museum for the Královské zbrojnice replika
- Helmet from the ship burial at Sutton Hoo na Google Cultural Institute (brief description and details)
- Sutton Hoo: Anglo-Saxon ship burial at the Google Cultural Institute (includes brief description and several photos of the helmet)
- The Sutton Hoo helmet na Khan Academy (description and colour photographs of both reconstructions)
- Scanned pages z Beowulf rukopis v Kodex Nowell v držení Britská knihovna
Fotografie
První rekonstrukce
- Colour photo podle Larry Burrows pro LIFE magazine v roce 1951
- Colour photo by Larry Burrows published in LIFE magazine on 16 July 1951
- Colour photo by Larry Burrows for LIFE magazine in 1951, seen with the Sutton Hoo sword and photos of the Vendel 14 helmet and Valsgärde 6 sword hilt
- Colour photo by Larry Burrows for LIFE magazine in 1951, seen with Herbert Maryon and photos of the Vendel 14 (right) Valsgärde 6 (left) helmets
- Colour photo by Larry Burrows for LIFE magazine in 1951, seen with Herbert Maryon and photos of the Vendel 14 (right) Valsgärde 6 (left) helmets
- Colour photo by Larry Burrows for LIFE magazine in 1951, seen with much of the rest of the Sutton Hoo treasure
- Colour photo by the British Museum, available tady upon request in high resolution with a CC BY-NC-SA 4.0 license
- Colour photo by the British Museum, available tady upon request in high resolution with a CC BY-NC-SA 4.0 license
- B&W photo by the British Museum, front view
- B&W photo by the British Museum, profile (dexter) view
- B&W photo by the British Museum, profile (sinister) view
Druhá rekonstrukce
- 32 photos by the British Museum, available upon request in high resolution with a CC BY-NC-SA 4.0 license
- B&W photo by the British Museum showing the three dragon heads, available tady upon request in high resolution with a CC BY-NC-SA 4.0 license
- B&W photo by the British Museum showing the back of the helmet during reconstruction, available tady upon request in high resolution with a CC BY-NC-SA 4.0 license
- Colour photo by the British Museum showing the placement of the upwards-facing dragon, available tady upon request in high resolution with a CC BY-NC-SA 4.0 license
Replika královské zbrojnice
- 13 photos by the British Museum
- Colour photo by the British Museum, available tady upon request in high resolution with a CC BY-NC-SA 4.0 license
- Colour photo by the British Museum, available upon request in high resolution with a CC BY-NC-SA 4.0 license
Kategorie
| Předcházet 46: Gold coins of Abd al-Malik | Dějiny světa ve 100 objektech Object 47 | Uspěl 48: Moche warrior pot |