Pseudokufic - Pseudo-Kufic

Levý obrázek: Pseudokufický skript na lemu Panenského pláště v Filippo Lippi je 1438 Pala Barbadori. muzeum Louvre.
Pravý obrázek: Nahoře, detail lemu Panny pláště Antonio Vivarini je Saint Louis de Toulouse, 1450. Ve spodní části je detail lemu Virgin's plášť Jacopo Bellini je Panna pokory, 1440. muzeum Louvre.

Pseudokuficnebo Kufesque, také někdy Pseudoarabština[Citace je zapotřebí ], je styl dekorace používaný během Středověk a renesance,[1] skládající se z napodobenin arabština Kufic skript, nebo někdy arabské kurzívové písmo, vyrobené v nearabském kontextu: „Napodobeniny arabštiny v evropském umění jsou často popisovány jako pseudokufické, půjčují si termín pro arabské písmo, které zdůrazňuje přímé a hranaté tahy a je nejčastěji používáno v islámské architektonické výzdobě “.[2] Pseudokufic se objevuje obzvláště často v Renesanční umění v zobrazeních lidí z Svatá země, zejména Panna Maria. Je to příklad Islámské vlivy na západní umění.

Časné příklady

A mancus nebo zlato dinár anglického krále Offa (r. 757–796), kopie dinárů Abbasid Caliphate (774). Zobrazuje latinskou legendu Offa Rex („King Offa“) vzhůru nohama mezi pravděpodobně neúmyslně zkopírovaným arabským محمد رسـول الـــله (Muhammed je Alláhův posel).
Abbasid Dinar pro srovnání:
Abbasid Dinar - Al Mansur - 140 AH (758 nl) .JPG
Pseudokufický skript v medailonu byzantský zahalit svatého Potentiana, 12. století.
francouzština Limoges smalt ciborium s okrajem vyrytým arabským písmem a islámsky inspirovanými vzory ve tvaru diamantu, Limoges, Francie, 1215–30. britské muzeum.

Některé z prvních napodobenin kufického písma se datují do 8. století, kdy byl anglickým králem Offa (r. 757–796) vyrobil zlaté mince napodobující islám dináry. Tyto mince byly kopiemi Abbasid dinár udeřil v roce 774 kalif Al-Mansur, s „Offa Rex“ vycentrovaným na zadní straně. Je jasné, že peněžník nerozuměl arabština protože arabský text obsahuje mnoho chyb. Mince mohla být vyrobena za účelem obchodování Islámské Španělsko; nebo to může být součástí roční platby 365 mancuses kterou Offa slíbil Římu.[3]

Ve středověké jižní Itálie (v obchodních městech jako např Amalfi a Salerno ) z poloviny 10. století, napodobeniny arabských mincí, tzv tarì, byly rozšířené, ale používaly pouze nečitelný pseudokufický skript.[4][5][6]

Středověká Iberia byla obzvláště bohatá na architektonické dekorace představující jak pseudokufické, tak pseudoarabské vzory,[1] hlavně kvůli přítomnosti Islámské státy na poloostrově. The Iglesia de San Román (vysvěcen v roce 1221) v Toledo zahrnoval jak (skutečnou) latinu, tak pseudoarabskou (tj. ne Kufic styl) nápisy jako dekorativní prvky. Přírůstky Pedro I. Kastilie a Leónu do Alcazar ze Sevilly (polovina 14. století) nesou pseudokufické designové prvky připomínající Alhambra v Granadě a kovová fasáda hlavních dveří do Katedrála v Seville (dokončeno 1506) zahrnují arabesky a pseudokufické designové prvky. Tyto dekorativní prvky se zabývaly jak společenskou realitou, tak estetickým vkusem: Přítomnost mnoha arabizovaných křesťanů v mnoha z těchto jinak křesťanských států a všeobecné uznání křesťanské aristokracie za islámskou vysokou kulturu té doby.

Jsou známy příklady začlenění Kuficova písma a islámem inspirované barevné vzory ve tvaru diamantu, jako je 13. francouzština Limoges smalt ciborium na britské muzeum.[7] Kapela v pseudokufickém písmu „byla opakujícím se okrasným prvkem v Limoges a byl dlouho přijat v Aquitaine ".[8]

  • Pseudokufické pásmo v Limoges smalt ciborium, cca 1200. muzeum Louvre.[8]

  • Modro-bílý fajáns Albarello s vzory inspirovanými společností Kufic, Toskánsko, 2. polovina 15. století.

  • Pseudoarabština (tj. Ne kufický styl) obklopující vnitřní okno kostela San Román, Toledo, Španělsko (asi 1221).

  • Výzdoba ze zdi v sevillském Alcázaru (asi 1350) zobrazující pás pseudokufické výzdoby, která měla napodobovat výzdobu v Alhambře.

  • Část kovové fasády na hlavních dveřích sevillské katedrály (asi 1500), zobrazující jak arabesky, tak pseudokufické designové prvky.

Renesanční malba

Část série na
Arabská kultura
Hadîth Bayâd wa Riyâd - BAV Ar368 f10r - zahradní scéna.jpg

Četné případy pseudokufu jsou známy z evropského umění od 10. do 15. století. Pseudokufické nápisy byly často používány jako dekorativní pásky v architektuře byzantský Řecko od poloviny 11. století do poloviny 12. století a v dekorativních pásech kolem náboženských scén ve francouzských a německých nástěnných malbách od poloviny 12. do poloviny 13. století, jakož i v současných iluminacích rukopisů.[9] Pseudokufic by se také používal jako psaní nebo jako dekorativní prvky v textilních, náboženských svatozář nebo rámy.[10] Mnohé z nich jsou viditelné na obrazech Giotto (asi 1267-1337).[2]

Podle Rosamonda Macka se od roku 1300 do roku 1600 italské napodobeniny arabského písma spoléhají spíše na kurzívskou arabštinu než na Kufic, a měly by proto být lépe označeny obecnějším výrazem „pseudoarabština“.[2] Zdá se, že zvyk reprezentovat pozlacené svatozáře zdobené pseudokufickým písmem zmizel v roce 1350, ale byl oživen kolem roku 1420 prací malířů, jako např. Gentile da Fabriano, který pravděpodobně reagoval na umělecký vliv v Florencie nebo Masaccio, který byl ovlivněn Gentile, ačkoli jeho vlastní scénář byl "zubatý a nemotorný", stejně jako Giovanni Toscani nebo Fra Angelico, ve více gotický styl.[11]

Kolem roku 1450 začali severoitalští umělci do svých obrazů začleňovat i pseudoislámská dekorativní zařízení. Francesco Squarcione začal trend v roce 1455 a brzy ho následoval jeho hlavní žák, Andrea Mantegna. V letech 1456–1459 Oltář San Zeno, Mantegna kombinuje pseudoislámské písmo v haloch a lemech oděvů (viz detail ), k zobrazení Mamluk knižní vazby v ruce San Zeno (viz detail ), a dokonce i na turecký koberec u nohou Panny Marie (viz detail ).[12]

Přesný důvod pro začlenění pseudokufické nebo pseudoarabštiny do středověké nebo raně renesanční malby je nejasný. Zdá se, že lidé ze Západu mylně spojovali skripty Středního východu ze 13. a 14. století jako shodné se skripty aktuálními během Ježíš je čas, a je tedy přirozené, že zastupuje rané křesťany ve spojení s nimi:[13] „V renesančním umění byl k výzdobě kostýmů použit pseudokufický skript Starý zákon hrdinové jako David ".[14] Dalším důvodem může být, že umělec chtěl vyjádřit kulturní univerzálnost křesťanské víry spojením různých písemných jazyků v době, kdy církev měla silné mezinárodní ambice.[15]

Pseudohebrejština je také někdy vidět,[16] jako v mozaika v zadní části týrání[je zapotřebí objasnění ] v Marco Marziale je Obřízka, který nepoužívá skutečné hebrejské znaky.[17] To bylo obzvláště běžné v německých pracích.

Nakonec se pseudoarabské prvky staly vzácnými po druhém desetiletí 16. století.[18] Podle Rosamonda Macka: „Východní skripty, oděvy a svatozáře zmizely, když si Italové prohlíželi raně křesťanskou éru v antice římský kontext."[18]

Galerie

Pseudohebrejština

Viz také

Poznámky

  1. ^ A b Encyclopaedia Britannica. Beautiful Gibberish: Fake Arabic in Medieval and Renaissance Art
  2. ^ A b C Mack, str.51
  3. ^ Středověká evropská ražba autor: Philip Grierson str. 330
  4. ^ Cardini, s. 26
  5. ^ Grierson, str.3
  6. ^ Matthew, s. 240
  7. ^ britské muzeum exponát
  8. ^ A b Oznámení o muzeu v Louvru Archivováno 15.06.2011 na Wayback Machine
  9. ^ Mack, str.68
  10. ^ „Beautiful Gibberish: Fake Arabic in Medieval and Renaissance Art“. Encyklopedie Britannica. Citováno 2017-05-30.
  11. ^ Mack, s. 64-66
  12. ^ Mack, str.67
  13. ^ Mack, str.52, str.69
  14. ^ Freider. str. 84
  15. ^ „Možná označili obraz univerzální víry, uměleckého záměru v souladu se současným mezinárodním programem církve.“ Mack, s. 69
  16. ^ Mack, str. 62
  17. ^ Národní galerie, obrázek Archivováno 2009-05-07 na Wayback Machine
  18. ^ A b Mack, str.71
  19. ^ Mack, str.65-66
  20. ^ Mack, s. 66
  21. ^ Mack, str.61-62

Reference

  • Braden K. Frieder Rytířství a dokonalý princ: turnaje, umění a brnění na španělském habsburském dvoře Trumanská státní univerzita, 2008 ISBN  1-931112-69-X, ISBN  978-1-931112-69-7
  • Cardini, Franco. Evropa a islám. Blackwell Publishing, 2001. ISBN  978-0-631-22637-6
  • Grierson, Philip Středověká evropská ražba Cambridge University Press, 2007 ISBN  0-521-03177-X, ISBN  978-0-521-03177-6
  • Mack, Rosamond E. Bazaar to Piazza: Islamic Trade and Italian Art, 1300–1600, University of California Press, 2001 ISBN  0-520-22131-1
  • Matthew, Donald, Normanské království na Sicílii Cambridge University Press, 1992 ISBN  978-0-521-26911-7