Čarodějnické procesy v Maďarsku - Witch trials in Hungary
The Čarodějnické procesy v Maďarsku byly prováděny po delší dobu než ve většině evropských zemí, protože dokumentované čarodějnické procesy jsou zmiňovány již ve středověku, dříve než obvykle, a trvaly až do konce 18. století, což bylo později než obvykle. Během 16. a 17. století bylo Maďarsko rozděleno na tři části: rakouské Maďarsko, osmanské Maďarsko a Sedmihradsko, s určitými rozdíly, pokud jde o hon na čarodějnice. Nejintenzivnější období lovu čarodějnic v Maďarsku nastalo v 18. století, v době, kdy byly ve zbytku Evropy kromě Polska vzácné, a nakonec se zastavilo v roce 1768 vládou Rakouska, které v té době ovládalo Maďarsko.
Chronologie
Král zakázal magii Štěpán I. z Maďarska když se Maďarsko stalo v 11. století křesťanskou zemí, ale pouze za použití magie, která způsobila něčí smrt (maleficium a veneficium). Zatímco ve středověku byly čarodějnické procesy v Evropě obecně neobvyklé, mezi lety 1360 a 1437 je zdokumentováno nejméně patnáct poprav upálením za čarodějnictví, z nichž většina je v dnešním Chorvatsku.[1]
Hon na čarodějnice v Maďarsku se stal intenzivnějším na konci 16. století, ale byl v nejintenzivnější fázi mezi lety 1690 a 1750. Mezi lety 1520 a 1780 je podle soudů předvedeno před soud 1 644 lidí (1482 žen a 160 mužů) čarodějnictví v Maďarsku, ale nehlášených případů se odhaduje na nejméně 800 případů.[1] Nejslavnějším případem byl možná Segedínské čarodějnické procesy z roku 1728, ve kterém bylo na hranici upáleno 13 lidí.[1]
Regionální situace
V letech 1526 až 1699 bylo Maďarsko rozděleno na tři části: severní Maďarsko (Chorvatsko, Slovinsko a Slovensko), které patřilo Rakousku; Jižní Maďarsko, které patřilo k Osmanská říše; a východní Maďarsko (Sedmihradsko), které bylo autonomním knížecím státem pod osmanskou nadvládou. V roce 1699 bylo Maďarsko opět sjednoceno pod rakouskou vládou. Zkoušky čarodějnic byly prováděny ve všech těchto částech, s určitými rozdíly v její praxi.
Severní Maďarsko bylo zasaženo krutými čarodějnickými procesy s katolickým Rakouskem. V jižním Maďarsku neměly osmanské úřady žádný zájem na pronásledování křesťanských čarodějnic,[1] avšak v Osmanské říši řešily náboženské menšiny vlastní právní procesy. V Transylvánii mělo obyvatelstvo města většinou německé dědictví a čarodějnické procesy vedla německá církev pod vlivem Německa, kde čarodějnické procesy ve Svaté říši římské byly pravděpodobně nejhorší v Evropě a v roce 1614 byl v Transylvánii zaveden čarodějnický zákon.[1]
Od 90. let 16. století, kdy bylo Maďarsko podmaněno Osmanskou říší a sjednoceno pod rakouskou vládou, byl rakouský čarodějnický zákon z roku 1656 Practica Rerum Criminalum byl aplikován v celém Maďarsku.[1]
Čarodějnické procesy
V Maďarsku čarodějnický případ často pocházel z konfliktu mezi jednotlivci nebo rodinami. Na rozdíl od mnoha jiných zemí k nim došlo ve všech společenských vrstvách, a to jak mezi rolnictvem, kupci, tak mezi šlechtou, a normální případ byl způsoben konfliktem mezi dvěma lidmi, kdy jedna rodina obvinila soupeře rodina jim způsobila zranění pomocí čarodějnictví. Když byl aristokrat obviněn, byl obhájen právníkem a byl častěji schopen předvolat svědka, aby svědčil o jejich obhajobě.[1] Rovněž bylo běžné, že vesnice byly obviňovány rakouskými vojáky, kteří byli ve vesnici ubytováni.[1] V čarodějnických případech nebylo neobvyklé, že obyčejní občané úspěšně obviňovali aristokraty a děti poukazovaly na dospělé, což bylo jinak neobvyklé. Mezi běžné oběti čarodějnických procesů patřili lidoví léčitelé (tudos), stejně jako Táltos, muži a ženy, kteří fungovali jako šamani, pozice, která v Maďarsku stále existovala z předkřesťanského pohanského maďarského náboženství.[1] The taltos tvrdili, že pravidelně opouštějí své tělo, aby se zúčastnili shromáždění jiných talt, se kterými prováděli rituální konflikty, což je fenomén z pohanské víry, který úřady interpretovaly jako Čarodějnický sabat.[1]
V Maďarsku byly čarodějnické procesy ve městech vedeny městskými soudy, zatímco čarodějnické procesy ve venkovských oblastech byly prováděny soukromými feudálními soudy majetků šlechty.[1] The utrpení z vody a mučení se běžně používal v maďarských čarodějnických procesech jak k přiznání viny, tak k poukazování na spolupachatele, a způsob popravy byl obvykle upálen na hranici nebo byl pohřben zaživa.[1]
Konec
V polovině 18. století byly čarodějnické procesy ve většině Evropy kromě Polska běžně považovány za zastaralé, ale v Maďarsku dosáhly svého nejintenzivnějšího stadia.[1] Jednalo se o rozpaky vůči Rakousku (který ovládal Maďarsko) a královskému dvornímu lékaři Gerard van Swieten přesvědčil císařovnu Marie Terezie že čarodějnické procesy v Maďarsku musí být zastaveny.[1] Výsledkem bylo královské velení, které od roku 1756 souhrnně odrazilo maďarské čarodějnické přesvědčení, ukončilo čarodějnické popravy a nakonec zákon zakazující trest smrti za čarodějnictví v Maďarsku v roce 1768.[1] Navzdory zákonu však byl veden nezákonný soud s čarodějnicemi, který skončil popravou i Kesmark (Kežmarok ) v roce 1777, který se měl stát poslední čarodějnickou popravou v Maďarsku.[1]