Trierské čarodějnické procesy - Trier witch trials

Trierské čarodějnické procesy (Pamphlett, 1594)
The Katedrála v Trevíru

The Čarodějnické zkoušky z Trevír v Německu byly v letech 1581 až 1593 snad největší čarodějnické procesy v evropský Dějiny. Společně s Německem založili jeden ze čtyř největších čarodějnických procesů v Německu Fulda s čarodějnickými procesy, Soud ve Würzburgu a Bamberské čarodějnické procesy.[1] Pronásledování začalo v diecéze Trevír v roce 1581 a do samotného města se dostal v roce 1587, kde měl vést ke smrti asi 368 lidí, a byl jako takový možná největší masovou popravou v Evropě v době míru. To se týká pouze popravených ve městě samotném, a skutečný počet popravených, počítaje také popravených ve všech honech na čarodějnice v diecézi jako celku, byl proto ještě větší. Přesný počet poprav nebyl nikdy stanoven; bylo navrženo celkem 1000, ale nepotvrzeno. [2]

Čarodějnické procesy

V roce 1581 Johann von Schönenberg byl jmenován arcibiskup nezávislé diecéze Trevír. Schönenberg velmi obdivoval řád Jezuité ve kterém byl „úžasně závislý“; postavil je a vysoká škola V rámci své snahy prokázat své přesvědčení nařídil očištění tří skupin ve společnosti; nejprve vykořenil Protestanti, pak Židé a poté čarodějnice: tři stereotypy neshody. Byl odpovědný za masakry v Trevíru, které se díky jeho iniciativě, podpoře a sponzorství „staly v dějinách čarodějnictví zcela zásadním“.

Začátek pronásledování byl později popsán očitým svědkem;

Vzhledem k tomu, že se všeobecně věřilo, že pokračující mnoholetá sterilita byla způsobena čarodějnicemi prostřednictvím Ďáblovy zloby, celá země povstala, aby čarodějnice vyhladila. Toto hnutí prosazovalo mnoho členů úřadu, kteří doufali v bohatství z pronásledování. A tak od soudu k soudu ve městech a vesnicích celé diecéze pobízeli zvláštní žalobce, inkvizitory, notáře, porotce, soudce, strážníky, táhli před soud a mučili lidské bytosti obou pohlaví a ve velkém počtu je pálili. Málokdo z těch, kteří byli obviněni, unikl trestu nebo tam byli ušetřeni dokonce i předních mužů ve městě Trevíru. Pro soudce, 2 se dvěma Burgomastery, několika radními a přidruženými soudci, kánony různých kolegiálních kostelů, faráři, venkovští děkané, byli smeteni v této ruině. Zatím šlo šílenství zuřivého obyvatelstva a soudů v této touze po krvi a kořisti, že sotva existuje někdo, kdo by neměl podezření z tohoto zločinu.

V letech 1587 až 1593 bylo ve čarodějnictví ve dvaceti dvou vesnicích zaživa upáleno 368 lidí a v roce 1588 ve dvou vesnicích zůstala pouze jedna žena. Lidé obou pohlaví, všech věkových skupin a všech tříd, byli oběťmi; mezi oběťmi bylo 108 mužů, žen a dětí šlechty a také lidé s pozicemi ve vládě a správě.

Mezitím notáři, opisovači a hostinští zbohatli. Kat jel na krvavém koni jako dvorní šlechtic a šel oblečený do zlata a stříbra; jeho žena soupeřila s ušlechtilými dámami v bohatosti jejího pole. Děti odsouzených a potrestaných byly poslány do exilu; jejich zboží bylo zabaveno; oráč a vinař selhali - proto přišla sterilita. Nákazový mor nebo nemilosrdný vetřelec by mohl stěží zpustošit území Trevíru než tato inkvizice a pronásledování bez omezení: mnoho z nich bylo důvodem pochyb o tom, že všichni byli skutečně vinni. Toto pronásledování trvalo několik let; a někteří z těch, kteří předsedali správě spravedlnosti, se chlubili množstvím sázek, na každém z nich byla do plamenů dána lidská bytost.

Jednou z obětí byl Dietrich Flade, rektor univerzity a hlavní soudce volebního soudu, který byl proti pronásledování; pochyboval o použití mučení a zacházel s obžalovaným mírně a následně byl zatčen, mučen, uškrcen a upálen, což čarodějnické procesy ještě zhoršilo, protože to účinně zastavilo veškerý odpor proti pronásledování. Arcibiskup měl k účasti na masakrech velký štáb, například jeho suffraganský biskup Peter Binsfeld, jejíž pokyny v předmětu zveřejněné v letech 1589 a 1591 byly při této činnosti použity.

Masové popravy způsobily úbytek obyvatelstva a kat ekonomicky prosperoval, popisován jako jízda na pěkném koni „jako dvorní šlechtic oblečený ve stříbře a zlatě, zatímco jeho žena soupeřila s šlechtičnami v šatech a přepychu“.

Nakonec, i když plameny stále nebyly uspokojeny, lidé zchudli, byla přijata pravidla a byla vynucena omezení poplatků a nákladů na vyšetření a zkoušející, a najednou, jako když selžou válečné prostředky, zanikla horlivost pronásledovatelů.

Odvolání Loose

Jeden z lidí, kteří se pokoušeli protestovat proti masové hysterii, byl Cornelius Loos, profesor profesury na univerzitě. Pokud se mu nepodařilo odvolat se k úřadům, napsal knihu, ve které uvedl své názory, ale rukopis byl zabaven a Loos zatčen. Byl vyveden na jaře roku 1593, aby provedl rekantaci před shromážděnými církevními hodnostáři tohoto místa. Tuto rekantaci zachoval jezuita Delrio v Delriově díle, které vydal v letech 1599-1600 na podporu pronásledování, ve kterém Delrio popisuje scénu:

Já, Cornelius Losæus Callidius, narozený ve městě Gouda v Holandsku, ale nyní (z důvodu jistého pojednání o trite a falešném čarodějnictví, 1 ukvapeně a domněle napsáno bez vědomí a svolení nadřízených tohoto místa, ukázáno mnou ostatním a poté odeslány k vytištění v Kolíně nad Rýnem) zatčen a uvězněn v císařském klášteře sv. Maximina poblíž Trevíru na rozkaz Nejuznávanějšího a Nejslavnějšího Pána, Papežský nuncius, Octavius „Biskup v Tricarico: vzhledem k tomu, že jsem informován o jistotě, která ve výše uvedené knize a také v některých mých dopisech o stejném tématu tajně zaslaných duchovním a městské radě v Trevíru a ostatním (za účelem zabránění popravě o spravedlnosti proti čarodějnicím, mužským i ženským), obsahuje mnoho článků, které jsou nejen chybné a skandální, ale také podezřelé z kacířství a plácnutí ze zrady jako pobuřující a pošetilé proti obecnému názoru na rozhodnutí a býky učitelů teologie a rozhodnutí a býků Nejvyšších papežů, a v rozporu s praxí a stanovami a zákony soudců a soudců nejen této arcibiskupství v Trevíru, ale i dalších provincií a knížectví, proto odvolávám, odsoudit, odmítnout a zapudit uvedené články v pořadí, v jakém jsou zde vystaveny.

1. Zaprvé odvolávám, odsuzuji, odmítám a cenzuruji myšlenku (kterou jsem slovem i písmem často a dříve než mnoho lidí přesvědčivě prosazovala a kterou jsem si přál být hlavou a průvodcem mé diskuse) že věci, které jsou psány o tělesném převozu nebo překladu čarodějnic, mužských a ženských, jsou naprosto fantazijní a je třeba s nimi počítat jako s prázdnou pověrou; [a toto odvolávám] jednak proto, že zavánělo kacířstvím hodnosti, a jednak proto, že tento názor se účastní pobuřování, a tudíž i ochránců zločinu zrady.

2. Neboť (a to na druhém místě odvolávám) jsem v dopisech, které jsem tajně zaslal různým osobám, důkladně, bez pádných důvodů, vytýkal proti soudci, že [letecký] let čarodějnic je falešný a imaginární ; kromě toho tvrdí, že ubohá stvoření jsou nucena krutým mučením vyznávat věci, které nikdy nedělaly, a že krutým řeznictvím se prolévá nevinná krev a nová alchymie, zlato a stříbro vytvořené z lidské krve.

3. Těmito a dalšími věcmi stejného druhu, částečně v soukromých rozhovorech mezi lidmi, částečně v různých dopisech adresovaných oběma soudcům, 1 jsem obvinil tyranii k jejich podřízeným, nadřízeným a soudcům.

4. A v důsledku toho, jelikož nejuznávanější a nejslavnější arcibiskup a kurfiřt v Trevíru nejen umožňuje, aby byly čarodějnice, mužské i ženské, podrobeny ve své diecéze zaslouženému trestu, ale také nařídil zákony upravující způsob a náklady soudní řízení proti čarodějnicím, jsem bezstarostnou nevázaností mlčky naznačil obvinění z tyranie proti výše uvedenému Trevírskému kurfiřtovi.

5. Kromě toho odvolávám a odsuzuji následující mé závěry: že neexistují čarodějnice, které by se vzdaly Boha, vzdávaly úctu Ďáblovi, přinášely bouře pomocí Ďáblovy pomoci a dělaly další věci podobné, ale že všechny tyto věci jsou sny.

6. Také, že magie (magia) by neměla být nazývána čarodějnictvím (maleficium), ani kouzelníky (magi) čarodějnicemi (malefici) a že pasáž Písma svatého: „Nebudeš trpět čarodějnicí, aby žila“ (Maleficos non patieris vivere), 1 je třeba chápat u těch, kteří přirozeným používáním přírodních jedů způsobují smrt.

7. Že mezi Ďáblem a lidskou bytostí neexistuje nebo nemůže existovat žádný kompakt.

8. Že ďáblové nepřijímají těla.

9. Že život Hilariona napsaný sv. Jeronýmem není autentický.

10. Že neexistuje žádný pohlavní styk mezi Ďáblem a lidmi.

11. Že ani ďáblové, ani čarodějnice nemohou vyvolat bouře, bouřky, bouřky s krupobitím a podobně, a že to, co se o nich říká, jsou pouhé sny.

12. Tohoto ducha a formu oddělenou od hmoty člověk nemůže vidět.

13. Že je ukvapené tvrdit, že ať už ďáblové dokážou cokoli, mohou to udělat i čarodějnice prostřednictvím jejich pomoci.

14. Názor, že nadřazený démon může vyhnat podřadného, ​​je mylný a hanlivý pro Krista. 2

15. Že papežové ve svých býcích neříkají, že kouzelníci a čarodějnice páchají takové věci (jak je uvedeno výše).

16. To, že římští papežové udělili pravomoc postupovat proti čarodějnicím, aby, pokud by odmítli, mohli být neprávem obviněni z magie, stejně jako byli z ní oprávněně obviněni někteří jejich předchůdci.

Tato tvrzení, všechna a singulární, s mnoha ohavnostmi, lžemi a sykofancemi, směřující k magistrátu, jak světskému, tak i ecelesiastickému, se bezdůvodně, neskromně a falešně vylila, s nimiž moje spisy o magii oplývají, tímto výslovně a záměrně odsoudit, odvolat a odmítnout, upřímně prosit o odpuštění Boha a mých nadřízených za to, co jsem udělal, a slavnostně slíbit, že v budoucnu nebudu ani slovem, ani písemně, sám sebou nebo prostřednictvím jiných, na jakémkoli místě, na které by to mohlo narazit já budu učit, vyhlašovat, bránit nebo prosazovat kteroukoli z těchto věcí. Pokud udělám opak, podrobím se nyní, jako by tomu bylo nyní, všem trestům zákona proti recidivujícím kacířům, recusantům, pobuřujícím pachatelům, zrádcům, backbiterům, sycophantům, kteří byli otevřeně odsouzeni, a také ti, kteří byli vysvěceni proti křivé přísahě Rovněž se podrobuji svévolné nápravě, ať už arcibiskupem v Trevíru, nebo jakýmkoli jiným soudcem, u kterého by mi mohlo připadnout, abych přebýval, a komu by mohl potvrdit můj relaps a moji zlomenou víru, aby mě mohli potrestat podle mého pouště, na počest a pověst, majetek a osobu.

Na svědectví všeho, co jsem vlastnoručně podepsal, jsem za přítomnosti notáře a svědků podepsal toto své odvolání výše uvedených článků.

(Podepsaný)

CORNELIUS LOOSÆUS CALLIDIUS.

(a doloženo)

V císařském klášteře sv. Maximina, za zdmi Trevíru, v komnatě opata, za přítomnosti ctihodných, ctihodných a významných osobností, Peter Binsfeld, 1 azotský biskup, generální vikář v duchovních záležitostech Mostu Ctihodný arcibiskup z Trevíru, náš nejelementárnější pán, a Reinerus, opat zmíněného kláštera, Bartholomæus van Bodeghem z Delftu, JUL, úředník církevního soudu v Trevíru, Georgius von Helffenstein, doktor teologie, děkan kolegiálního kostela St. Simeon ve městě Trier a Joannes Colmann, JUD, kánon zmíněné církve a Seal-Bearer of the Court of Trier, 2 atd., V roce našeho Pána 1592 více Trev., 3 na

Viz také

Reference

  1. ^ Midelfort, H. C. Erik, Lov čarodějnic v jihozápadním Německu 1562-1684: sociální a intelektuální základy, U.P, Stanford, Kalifornie, 1972
  2. ^ http://www.historicum.net/themen/hexenforschung/lexikon/alphabethisch/h-o/art/Kurtrier_Hexe/html/artikel/1620/ca/29dc540208e1fa1e821c5f29e5b20d2d/