Čarodějnické zkoušky v Nizozemsku - Witch trials in the Netherlands
The Čarodějnické zkoušky v Nizozemsku byli jedni z mála v Evropě, možná na druhém místě za Portugalsko. Nizozemsko je známé tím, že ukončilo popravy čarodějnických řemesel dříve než kterákoli jiná země v Evropě.
Dějiny
Nizozemsko se stalo samostatnou zemí po Holandská válka za nezávislost v roce 1579. Během druhé poloviny 16. století zažilo Nizozemsko několik významných čarodějnických procesů.
V červnu 1593 Vrchní soud (Hoge Raad) zrušil rozsudek smrti pro čarodějnictví ze Schiedamu v provincii Holland. Toto se stalo prioritním případem, který byl od nynějška následován jako běžná praxe v Holandsku de facto zrušil trest smrti za čarodějnictví v provincii.[1] Po tomto prioritním případu následovala provincie Utrecht od roku 1596, Groningen od roku 1597 a Gelderland od roku 1603.[1]
Poslední osoba popravená za čarodějnictví v Nizozemsku byla často označována jako Anna Muggenová Gorinchem v roce 1608.[2]
Skutečnost, že běžná praxe rušení rozsudků smrti ukončila popravy čarodějnictví v Nizozemsku, však neznamená, že nedošlo k žádným čarodějnickým procesům. K čarodějnickým procesům v Nizozemsku stále docházelo celou první polovinu 17. století, i když jich bylo relativně málo a nevedly k popravám. Významným případem byl případ v Holandsku v roce 1659, kdy byla odsouzena žena praní prádla obviněn z toho, že přísahala své tři děti satanovi.[2]
Nedostatek čarodějnických poprav v Nizozemsku přitahoval pozornost v současné Evropě. Byla to také příčina národní hrdosti i politické propagandy, protože Nizozemci poukazovali na krutost Čarodějnické procesy ve španělském Nizozemsku a uvedli, že na rozdíl od případu jejich katolického souseda není v Nizozemsku potřeba čarodějnických procesů, protože nikdo nebyl prokázán vinným z čarodějnictví a prohlašoval, že čarodějnictví bylo prokázáno jako iluze.[1]
Společná víra v čarodějnictví mezi veřejností však přetrvávala i přes nedostatek zájmu ze strany úřadů o provádění takových soudů. K obvinění z čarodějnictví v rámci případů pomluvy došlo celé 18. století a až v 19. století došlo k lynčování lidí označovaných za čarodějnice.[2]
V roce 1823 žena, Hendrika Hofhuis skvěle požadovala, aby jí úřady umožnily podrobit se zkoušce vody, aby očistila své jméno ve své komunitě poté, co byla obviněna z toho, že je čarodějnice. Úřady se dohodly, že tento spor o pomluvu vyřeší, a proto prošla testem a očistila své jméno v očích svých sousedů. I když ve skutečnosti nejde o proces s čarodějnicemi, protože úřady jí pouze umožnily ukončit obtěžování ze strany jejích sousedů, lze to přesto považovat za poslední soud v čarodějnictví v Nizozemsku.